Carmina Priapea
Ad lectorem
Стишок фривольный услыхав, от удивленья
У Римлянина тут же гнётся бровь дугой.
Но Фебова сестра и Веста, да и Музы
Из ниоткуда появиться не могли.
Карминный страж садов, порою гибкий
Дубину не скрывает под плащом.
Или прикрой ему сей срам накидкой,
Или взгляни, и почитай о нём стихи.
Carminis incomti lusus lecture procaces,
Conueniens Latio pone supercilium.
Non soror hoc habitat Phoebi, non Vesta, sacello,
Nec quae de patrio vertice nata dea est:
Sed ruber hortorum custos, membrosior aequo,
Qui tectum nullis vestibus inguen hanet.
Aut igitur tunicam parti praetende tegendae:
Aut, quibus hanc oculis adspicis, ista lege.