На смерть Кеши

Михаил Белянин
Утопай в слезах, Венера!
Плачьте, трахунишки!
Запасайтеся соплями,
Нежные людишки.

Умер Кеша. Попугайчик
Стервочки-стесняшки.
Он ей был в сто раз дороже
Собственной мамашки.

Только птенчику давали
Трогать не за деньги
Не способные рожать
Юные коленки.

Вниз по лестнице Аида
Семенит наш Кэш,
Повторяя машинально
Пресс-релизов трэш:

"Я онтолог самобытный.
Все кругом позёры.
Дам за правильную сумму
Даже солитёру".

Всё прекрасное ворует
Беспощадный Тартар -
Гонореи и хламидий
Главненький редактор.

Провались же, Innocentius!
В том, подлец, повинный,
Что, опухнув, покраснели
Очи конкубины.


Lugete, o Veneres Cupidinesque!
Et quantum est hominum venustiorum!
Passer mortuus est meae puellae,
Passer, deliciae meae puellae,
Quem plus illa oculis suis amabat.
Nam mellitus erat suamque norat
Ipsam tam bene quam puella matrem;
Nec sese a gremio illius movebat,
Sed circumsiliens modo huc modo illuc
Ad solam dominam usque pipiabat.
Qui nunc it per iter tenebricosum
Illuc, unde negant redire quemquam.
At vobis male sit, malae tenebrae
Orci, quae omnia bella devoratis:
Tam bellum mihi passerem abstulistis
O factum male! o miselle passer!
Tua nunc opera meae puellae
Flendo turgiduli rubent ocelli.

C. Valerius Catullus, 3.