Darebaci

Oleg Sedy;ev

;ertovn; eseje na motivy studentsk;ch vzpom;nek aneb DAREB;CI





















Obsah

Obsah 2
Slovo autora 5
;vod (9) 7
Dopis od jedn; ;ten;;ky (10) 8
Jak jsem se stal studentem ( 1/12) 9
Minikolej (2/14) 10
Arka;a (3/16) 12
Dito (4/17) 13
Vagram (5/18) 14
Jevgenij (6/19) 14
Sl;va Sizikov (7/20) 15
B;;a (8/22) 17
Tolik a Vagram (9/24) 19
Ilgam a Otari (10/26) 20
P;;a Kozlov a p;;;alka (11/28) 22
Golubjov a S;;a Plochich (12/30) 22
Serjo;a ;;erbinin (13/32) 24
Zkou;ka z praktick; chirurgie (14 /34) 25
Stript;z L;dy Syrka;evov; (15/36) 26
Sv;t je mal; (16/38) 27
Pseudosvatba  (17/40) 29
Jak jsem d;lal vedouc;ho odborov; organizace (18/42) 30
Anatomie (19/44) 31
Skupina ;. 118 (20/46) 33
RW (21/48) 34
Brat;i Roma;ovovi (22/50) 36
Farmakologie (23/53) 38
Sambo (24/55) 40
Dimka vina;em (25/57) 42
Pivovar (26/60) 43
Delik;tnost (27/63) 46
Vojensk; p;;prava (28/68) 49
Festival (29/71) 51
P;;li; hr do man;elstv; (30/75) 53
Pivo na p;edn;;k;ch (31/77) 55
Zkou;ky (32/79) 56
;;dlo v pytli neutaj;; (33/86) 58
Ne;;astn; ud;lost (34/84) 60
Vendeta (35/87) 62
Lekce na cel; ;ivot (36/90) 65
B;l; chryzant;my (37/93) 67
Snubn; prsten (38/96) 69
Cihlou do hlavy (39/99) 72
Jak r;zn; byli ti v;ichni (40/101) 74
V;robek ;. 2 (41/109) 80
Kytara (42/114) 84
L;ka;, kter; se minul povol;n;m (43/117) 87
A; ;ije sport! (44/120) 89
Canalis nasolacrimalis (45/125) 94
Komsomol (46/128) 96
Unus – jedni;ka (47/131) 99
Foto – Graf (48/133) 100
T;i tablety aminazinu (49/136) 103
Pol;rn; z;;e (50/138) 105
Poda;en; kv;tka (51/141) 108
Bratr – 2 (52/145)  111
Troj;  d;k (53/149) 114
Aspekty osobnosti (54/151) 116
Jsme jeden;ct;! No a co? (55/155)  119
;;belsk; ;;klebek (56/160) 124
Jednadvacet  ;blu;k; (57/162) 125
Troj;ata (58/164) 127
Plov na Issyk – Kulu (59/168) 131
Spekulace!  Je to byznys, nebo ne? (60/173) 136
Ho;k; cukr (61/175) 138
Fajnzilberg;v omyl (62 /178) 140
Krupicov; ka;e (63/180) 142
Pocit hrdosti (64/182) 144
Byla to v;bec l;ska? (65/186) 148
Pa;;;, Pa;;;… (66 / 189) 151
L;stek ;. 13 (67/194) 155
Kdy; chyb; smysl pro dobrodru;stv; (68 /197) 158
Portr;ty ( 69/199)  160
Exkurze (70/203) 162
Zimn; zkou;kov; obdob; (71/207) 166
Stierlitz m;;e odpo;;vat (72/209) 169
D;chejte ;sty, pros;m (73/212) 172
Hitler kaputt! (74/214) 174
Druh;k (75/216) 175
Za chyby se plat; (76/220) 179
T;i p;smena (77/233) 181
Kn;;e z Imeretie (78/225) 185
Jeden seje,  druz; skl;zej;  (79/227) 186
Pud soli (80/230) 189
;pr;ma; (81/233) 192
 Vzh;ru na barik;dy! (82/235) 194
„Gorko! Gorko!“(83/238) 196
Zbab;lci (84/240) 198
Z;zrak! (85/243) 200
My;! …ve vlasech? Jak origin;ln;! (86/245) 202
Rozen; porodn;k (87/247) 204
Mezin;rodn; den d;t; (88/251) 208
Gurjevsk; ka;e neboli besedy v kuchyni (89/251) 210
Je;t; to nen; to prav; (90/257) 213
Tum;; gran;t, fa;isto! (91/259) 214
Z;chrana tonouc;ch je v rukou samotn;ch tonouc;ch (92/261) 217
Lid;, bu;te ;;astn; (93/264) 220
Balz;m na srdce (94/267) 222
Mil;n – m;sto blahobytn; (95/273) 226
POPA (96/276) 229
Ty jsi ale hazard;r, Paramo;o! (97/278) 231
;da na plov (98/281) 234
V;;n; hladov; (99/288) 241
Dareb;ci – opravit (100/ 291) 243
Na rozlou;enou    249



Slovo autora

Po ukon;en; st;edn; ;koly jsem si n;kdy kladl ot;zku kam j;t d;l studovat. U; n;jakou dobu jsem byl rozhodnut; dostat se na medic;nu, p;esn;ji ;e;eno na Kemerovsk; st;tn; l;ka;sk; institut. Sv; pl;ny jsem tak; realizoval. V roce 1966 jsem byl p;ijat na KGMI a v roce 1972 jsem studia ukon;il. ;;k; se, ;e v lidsk;m ;ivot; jsou studentsk; l;ta ta nejlep;;. Nehodl;m na tom trvat za ka;dou cenu a p;esv;d;ovat v;s, mil; ;ten;;i, ;e je to pr;v; tak. A; si ka;d; ud;l; sv;j n;zor s;m. Mn; se ale zd;, ;e to odpov;d; skute;nosti, proto;e v;echny siln; dojmy a emoce, kter; pro;ijeme za l;ta studi;, jsou neopakovateln; a nadlouho z;st;vaj; v na;; pam;ti. Jako d;kaz chci nab;dnout va;; ;ten;;sk; pozornosti n;kolik esej; z prost;ed; studentsk;ho ;ivota. Wikipedie pod;v; n;sleduj;c; vysv;tlen; pojmu esej:
„Esej (;eck;ho p;vodu, latinsky exagium – v;;en;, francouzsky essai – pokus, zkou;ka) je liter;rn; odborn; publicistick; ;;nr st;edn;ho ;i krat;;ho rozsahu, ;vaha na ur;it; t;ma, spo;;vaj;c; v p;em;;len; o faktech a jejich hodnocen;. Autor eseje posuzuje probl;m v ;ir;;m kontextu, komentuje sou;asn; ;e;en; a nazna;uje nov;, ;asto klade ot;zky a spole;n; se ;ten;;em na n; hled; odpov;;. Esej je tedy jak;si dialog autora se sebou sam;m i se ;ten;;em. Je ;asto ps;na ;iv;m obrazn;m jazykem. Nejb;;n;j;;mi t;maty jsou: literatura, politika, v;da, um;n;, spole;nost apod. N;kte;; teoretikov; pova;uj; tento ;;nr za ;tvrt; druh um;leck; literatury vedle eposu, lyriky a dramatu.“
Eseje obsahuj; ve sv; podstat; v;rohodn; fakta. V;echny popisovan; p;;hody studentsk;ho ;ivota se skute;n; staly. V;ichni hrdinov; esej; jsou studenti, kte;; v pr;b;hu let pro;li Kemerovsk;m st;tn;m l;ka;sk;m institutem. M; p;;b;hy jsou retroreport;;e z dob minul;ch. Pro p;ehlednost jsem je uspo;;dal do kr;tk;ch samostatn;ch celk;. ;ivot je ;ivot a my v;ichni jsme bohu;el smrteln;. A u; nyn;, po uplynut; ;ty;iceti let, jsme se nav;dy rozlou;ili s mnoh;mi na;imi spolu;;ky i na;imi u;iteli. P;ejeme jim kr;lovstv; nebesk; a v;;nou pam;tku. J; jsem ale z;m;rn; zaml;el jm;na t;ch, kte;; zem;eli, proto;e v na;ich mysl;ch budou v;ichni st;le ;iv;! V;dy; ne nadarmo se ;;k;: „;lov;k je ;iv, dokud ;ije v na;ich vzpom;nk;ch.“ Mn; osobn; se velmi l;b; slova ;;nsk;ho c;sa;e Konfucia: „V;ichni zem;eli, krom; t;ch, co jsou na;ivu a t;ch, kte;; z;stali vna;ich vzpom;nk;ch.“ Tento postul;t je zvl;;; aktu;ln; nyn; po ;ty;iceti letech a pou;il jsem ho jako epitaf sv;ho sborn;ku „;ertovn;ch esej; na motivy studentsk;ch vzpom;nek.“
V roce 2012 uplynulo 40 let od ukon;en; m;ch studi; v Kemerovsk;m st;tn;m l;ka;sk;m institutu. Nejprve jsem cht;l nazvat sv;j sborn;k „40 let zp;tky, neboli „N;co“ a „Pohled“. N;zev nevznikl jen tak nahodile. Slova „Pohled“ a „N;co“ se vztahuj; k situaci ve zn;m;m satirick;m dramatu Ho;e z rozumu, kdy jeden z hrdin; – Repetilov – upozor;uje na jist;ho spisovatele a zm;n;n; slova p;edstavuj; n;co zcela povrchn;ho, m;lk;ho, bezobsa;n;ho a nicotn;ho.
Repetilov: „… V novin;ch ale tu a tam i objev;; od n;ho „N;co“, „Zlomek“, „Pohled“! Co je v tom „N;co“? Prost; v;e! Zn; v;echno. ;et;;me si ho, a; bude zle.“ 1
Pro n;s studenty m;la slova „N;co“ a „Pohled“ zcela p;;zna;n; ironick; v;znam a ;asto jsme jimi ozna;ovali v;;e zm;n;n; plytkosti v textu. Tyto v;razy konec konc; vystihuj; i podstatu m;ch ;ertovn;ch esej;. Jist; se mnou souhlas;te, ;e p;edposledn; ver; je b;je;n; a v;sti;n;. Ov;em kdy; jsem si sv; eseje p;e;etl je;t; jednou, najednou jsem pochopil, ;e p;;u o dareb;c;ch. Byli jsme v;born; studenti, to ano! Ale byli jsme stejn; dob;; ve vym;;len; lump;ren. P;esto se z n;s nakonec stali skv;l; l;ka;i!
Toto je m;j prvn; liter;rn; pokus. Jestli se vyda;il, to u; mus;te posoudit sami. Budu r;d, kdy; sv;j ohlas, a; u; bude jak;koliv, nap;;ete do Knihy n;v;t;v na m;ch webov;ch str;nk;ch na adrese www.syedyshev.com/index.php. Pro ty, kte;; by cht;li p;isp;t p;im;;enou ;;stkou na vyd;n; t;to knihy, jsem zalo;il p;;slu;n; fond. Jedni z prvn;ch, kte;; na tuto v;zvu zareagovali, jsou: K. D. Roma;ov, J. J. Kir;, J. Leont;vov;, S. Titovov;, M. Gazdikovov;-Emich, L. Kovaljovov; . Je;t; dal;;ch 32 lid; tak; poslalo pen;ze. Velk; d;ky v;em! Pokud dr;;te v ruce tento sborn;k, tak v;;te, ;e teplo ka;d; dobr; du;e, kter; p;isp;la na jeho vyd;n;, zah;eje i v;s. Tak tedy ;t;te „Dareb;ky“ – ;ertovn; eseje na motivy studentsk;ch vzpom;nek.
;vod (9)

P;ich;z; doba, kdy se na;e ;ivotn; zku;enosti prom;taj; do filosofick;ch ;vah. Ty n;s vracej; do sv;ta, kter; je zachov;n pouze v na;; pam;ti. D;ky z;zra;n; s;le na;eho mozku se m;;eme vr;tit do minulosti a vypr;v;t t;m, kte;; je;t; ;ij; o tom, co u; d;vno zapomn;li. ;;k; se, ;e vzpom;nky se podobaj; prob;r;n; star;ch dopis;, ale ne ka;d; ;lov;k je dok;;e uchov;vat. N;kte;; lid; ale cel; sv;j ;ivot ani ;;dn; dopisy nedost;vali a nepoznali, co je l;ska. Zept;te se: „O ;em je vlastn; ta kniha?“ Tak ta je o n;s v;ech, o tom, co jsme nechali tam, na druh;m b;ehu minul;ho ;ivota, kam se lze vr;tit jen s pomoc; t;to vzpom;nkov; knihy nebo n;jak; jin;, j; podobn;. Autor n;m dovoluje vej;t do tohoto sv;ta, kter; je zn;m; i nezn;m;, umo;;uje proj;t se po vln;ch pam;ti historie Ruska, kter; se plavn; vpl;t; do p;;b;h; ze soukrom;ho ;ivota. V t;to knize o;;v; v;echno: lid;, domy i cel; epocha. Moudr; filosofick; sentence spojuj; toto v;echno ve st;;b;it; rouno pro dlouh; chv;le zimn;ho ve;era. Kdybychom tak mohli zastavit ;as a je;t; n;co dokon;it! Stihnout n;co ;;ct, odpov;d;t na ot;zku, naj;t, dohonit, zastavit toho ;edovlas;ho starce, nat;hnout k n;mu ruku a zvolat: „Bu; zdr;v, p;;teli!“
Nen; podstatn;, jak;m liter;rn;m jazykem je tato kniha naps;na. Jde p;edev;;m o co nejhlub;; porozum;n; tomu, co le;; na dn; na;ich du;;. My, d;ti SSSR, se podob;me d;tem Galaktiky, ani po;;dn; nev;me, co za n;s bylo a nebylo. A pouze takov;to kniha n;s p;im;je znovu v;;it, ;e jsme to byli my, a st;le tu je;t; jsme a chceme mlad;;m pokolen;m ;;ct, jak je pot;eba milovat ;ivot, cenit si v;ech moment;, proto;e ;ivot je pouh; okam;ik. Autorovi t;to knihy Olegovi Sedy;evovi se poda;ilo sv;mi pov;dkami ude;it na na;e citliv; struny a t;m n;m p;ipomenout, ;e je;t; ;ijeme, my, nejrozumn;j;; ze v;ech. Je pochopiteln;, ;e budeme-li o sob; ;;st, budeme p;itom plakat. To ale znamen;, ;e budeme l;;it svou du;i a budeme v;d;t, ;e je nesmrteln;. A; si ka;d; ;ten;; najde v t;to knize mal; koutek, ve kter;m se m;;e oh;;t! My v;ichni jsme v t;to knize ;iv;, pln; sil a pl;n;, optimismu, sm;losti, nezi;tnosti a l;sky ke sv;m bl;zk;m, p;;tel;m a vlasti. B;h n;m jist; odpust;.

Ljubov Na;evov; – Re;etnikovov;
Doktorka p;;rodn;ch v;d, profesorka, vedouc; katedry biologie, z;klad; genetiky a parazitologie Kemerovsk; st;tn; l;ka;sk; akademie, akademi;ka Petrovsk; akademie v;d a um;n;, akademi;ka RAE, zaslou;il; pracovnice vysok; ;koly RF.
Dopis od jedn; ;ten;;ky (10)

Zdrav;m V;s!
M;j otec se jmenuje Jevgenij Dmitrijevi; Roma;ov, nesu tedy jm;no Jevgenijevna. Otev;ela jsem Va;e internetov; str;nky a ;etla jsem Va;e eseje. J;, moje matka, i m;j syn ;e;a, my v;ichni jsme z nich byli nad;en;. ;etla jsem nahlas a moji bl;zc; m; poslouchali se zatajen;m dechem. Na mnoh; eseje jsme zareagovali neadekv;tn;, toti; sm;li jsme se, a; n;m tekly slzy. Zvl;;t; ;en;;ka, kter;mu bude za dva m;s;ce 19! V;dy; o sv;m d;de;kovi sly;el jen od moj; maminky a ode mne!
Mluvili jsme doma samoz;ejm; o d;dov;ch z;jmech a kon;;c;ch, j; hlavn; o tom, jak; to byl skv;l; otec, mu; a ;lov;k. To, co jsme si ale p;e;etli o t;tovi ve Va;ich histork;ch, n;m v;em ud;lalo radost. Je jist;, ;e byl v;dycky a za v;ech okolnost; rozen; v;dce. Nikdy s n;m nebyla nuda a to co d;lal, bavilo v;echny. Jedn;m z jeho z;jm; bylo fotografov;n;. U; od prvn;ch dn; na;eho ;ivota n;s se sestrou zv;;;oval v nejr;zn;j;;ch kompozic;ch. Musel nafotit n;kolik set na;ich obr;zk;, ur;it; jich nebylo m;lo, to je jist;. A jak maloval! D;;ve cel; noci maloval portr;ty a tak; s neb;valou p;esnost; maloval r;zn; zv;;ata podle obr;zk; z knih a ;asopis;. A to u; v;bec nemluv;m o ryba;en; a lovu! V pr;ci si vy;lenil ve velk; zahrad; m;sto, kde s;m s;zel rostliny, staral se o kv;tiny a o stromy.
V den, kdy zem;el, poprv; vykvetla v jeho zahrad; p;ed onkologi; jeho ;erven; r;;e. M;m ji u sebe v knize na pam;tku. Je to divn;, ale po t;tov; smrti u; ani jedna r;;e tak kr;sn; nerozkvetla a za n;jak; ;as v;echny zahynuly. T;ta m;l v pr;ci tak; ohromnou sb;rku kaktus;. K tomu ;;elu tak; dostal velkou pracovnu, kterou si p;estav;l tak, aby se jeho pichlav;m mil;;k;m b;je;n; da;ilo. Bylo to opravdu n;dhern;. Prav; pot;;en; jak pro pacienty, tak pro kolegy. Kdy; t;ta s m;mou jezdili na dovolenou do zahrani;;, ostatn; turist; ve voln;m ;ase b;hali po obchodech a moji rodi;e b;hali a hledali vz;cn; odr;dy kaktus;.
Jist;, dalo by se ps;t i mluvit je;t; dlouho a stejn; nelze v;echno vyj;d;it, ale jsem hrd; na to, ;e jsem m;la takov;ho otce. Necht;la bych se dotknout ostatn;ch mu;; a otc;, ale takov; lid;, jako byl m;j t;ta, se t;m;; nevyskytuj;, nebo jen velmi vz;cn;. Sv; d;tstv; si pamatuju velmi dob;e, jako by to bylo v;era. Byla jsem moc ;;astn;, ;e m;m takov; b;je;n; rodi;e. Jsem V;m skute;n; velmi vd;;n;, ;e jsou na tomto sv;t; lid;, kte;; si pamatuj; m;ho t;tu, a co v;c, je;t; o n;m p;;;. S maminkou jsme se o n;kter;ch ud;lostech dozv;d;ly poprv;. Tak nap;;klad v;bec jsme netu;ily, ;e t;ta m;l nemoc z oz;;en;. A tak; jsme poprv; vid;ly n;kter; fotografie. Byli jsme v;ichni pln; emoc; a plakali jsme. Ned; se ;;ct, ;e se mi p;;e lehce. V;dy; vzpom;nky, a; u; jsou jak;koliv, m; vrac; do t;ch let, kdy jsme v;ichni byli ;;astn;, a za;;vali jsme d;ky t;tovi pocit bezpe;;. Za tu dobu co V;m p;;u, jsem u; nejednou ut;rala slzy z o;;. V;dy; ne nadarmo o mn; ;;kali, ;e jsem t;tova holka. Byla jsem mu podobn;, ale hlavn; jsem byla do sedmi let p;esv;d;en;, ;e m; porodil on! N;jak se stalo, ;e v l;ka;sk; rodin; zapomn;li d;t;ti vysv;tlit tak element;rn; v;c, jakou je rozen; d;t;. To jsem toti; v;bec netu;ila. Kdy; jsem ale ve spole;nosti p;ede v;emi a s hrd; vzty;enou hlavou vypr;v;la o tom, kdo m; porodil, v;ichni kolem se sm;li! T;ta tam v;ak st;l ;;astn; a hrd; s;m na sebe. Omlouv;m se za fotografie. Jsem pr;v; v pr;ci a ve voln; chvilce dopisuji tento dopis.
S ;ctou Ta;;na Roma;ovov;
Jak jsem se stal studentem ( 1/12)

Rozpis p;ij;mac;ch zkou;ek na l;ka;skou fakultu jsem m;l n;sleduj;c;: chemie, fyzika a slohov; pr;ce. Chemii jsem ud;lal na jedni;ku, ale p;i fyzice moje anab;ze s p;ijet;m na KGMI (Kemerovsk; st;tn; l;ka;sk; institut) m;lem ztroskotala!
R;no ve stanoven; ;as jsem p;ijel do hlavn; budovy institutu (tehdy se nach;zel v Kirovsk; ;tvrti m;sta Kemerova) a jako jeden z prvn;ch jsem zaujal m;sto ve front; na zkou;ku. U; m;m vch;zet do posluch;rny a ne a ne naj;t zkou;kov; index. S hr;zou si vybavuju, ;e jsem ho zapomn;l doma v obci Kedrovsk; Karjer, kde jsem tehdy bydlel s rodi;i. Dnes je u; t;;k; vzpomenout si na celou tu ;k;lu pocit; a roj my;lenek, kter; se mi honily hlavou. To v;echno sm;;ovalo k jedin;mu v;vodu: „Tak to je konec, u; jsem dozkou;koval.“
P;esto jsem se ale rozjel dom; do Kedrovsk;ho Karjeru, sebral jsem tam zkou;kov; index a vr;til jsem se zp;tky do institutu. Je t;eba ;;ct, ;e z Kedrovsk;ho Karjeru do Rudni;n; ;tvrti Kemerova je to asi t;icet a; ;ty;icet minut autobusem, potom se mus; p;esednout na tramvaj ;;slo 3, a pak zb;v; je;t; p;lhodinka j;zdy. Celkem mi ta cesta tam a zp;tky zabrala asi t;i hodiny. Nev;m, pro; jsem tenkr;t nejel tax;kem. Nejsp;; jsem nem;l pen;ze. Jdu od tramvaje k institutu a nijak neposp;ch;m, proto;e u; jsem vnit;n; sm;;en; s t;m, ;e jsem zkou;ku zme;kal, a proto nen; ;;dn; d;vod ke sp;chu. Ka;d; zapo;at; v;c se m; ale dokon;it, a tak jsem tup; ;el d;l.
V institutu u dve;; posluch;rny, kde se m;la konat p;ij;mac; zkou;ka z fyziky, u; nikdo nebyl. A v tom, z;zrak! Dve;e se otev;raj;, vych;z; pan; (nejsp;; sekret;;ka) a pt; se, zda tam je je;t; n;jak; adept na zkou;ku z fyziky. ;pln; jsem z toho zpitom;l a ;;k;m, ;e chci j;t na zkou;ku. Ta ;ena m; doslova za ruku dot;hla do posluch;rny a oznamuje, ;e je;t; jednoho zatoulan;ho na;la! Vzpom;n;m si, ;e p;edsedou zkou;kov; komise byl mu; a ;e mi po;;dn; vynadal. Prohl;sil, ;e si m; osobn; p;ezkou;;. Vyt;hl jsem si l;stek s ot;zkami. Dodnes si pamatuji, ;e jednou z nich byl Archim;d;v z;kon, pak je;t; n;jak; ot;zka a nakonec ;loha. Ze v;ech t;ch pro;itk; a obzvl;;; z toho, ;e jsem byl ke zkou;ce doslova odvle;en, jsem byl ;pln; na dn;. Z Archim;dova z;kona jsem si pamatoval jen obr;zky z u;ebnice fyziky, na kter;ch byly n;jak; vany a jin; n;doby s vodou, v nich ;lov;k a jak;si plovouc; p;edm;ty. T;m v;;m jsem pomaloval dv; str;nky pap;ru. Na druhou ot;zku si nevzpom;n;m v;bec. V;m jen, ;e jsem na ni v tu chv;li neum;l odpov;d;t, nebo jsem si ji nepamatoval. ;lohu jsem ale vypo;;tal a ;e;en; jsem ;hledn; rozepsal na pap;r. Pak, asi jen tak z dlouh; chv;le, jsem na konci toho listu na;m;ral vzorec DDT  (dichlordifenyltrichlorethan). I kdybyste m; zabili, v;bec netu;;m, pro; jsem to vlastn; ud;lal.
Sed;m, ;ek;m a jsem ledov; klidn;. Je mi naprosto jasn;, ;e jsem tu zkou;ku zbabral. Tak jsem jenom zv;dav;, ;;m to v;echno skon;;. U; m; ale vyz;v; ke sv;mu stolu p;edseda komise, bere si ode mne l;stek s ot;zkami a pap;ry s ;e;en;m. Pt; se, co ;e se stalo, ;e jsem m;lem nestihl zkou;ku. Po pravd; jsem mu za;al v;echno vypr;v;t. Vysv;tloval jsem, jakou ;k;lu pocit; jsem za;;val a co se mi v;echno honilo hlavou, a taky jsem mu pov;dal o cest;, kterou jsem musel podniknout. V hlav; mi uv;zla jeho slova: „Ale v;dy; on tu fyziku um;!“ Pak se zeptal: „A pro; jsi napsal tohle?“ (M;l t;m na mysli vzorec  DDT.) Na rovinu jsem ;ekl, ;e nem;m pon;t;, asi jen tak z roztr;itosti. P;edseda za;al n;co ps;t do zkou;kov;ho protokolu, a pak mi podal index se slovy: „Na shledanou.“ Teprve kdy; jsem byl ve vestibulu, pod;val jsem se na ten pap;r. Byla tam jedni;ka!
Slohovou pr;ci z rusk;ho jazyka jsem napsal na trojku. P;esto m; spolu s n;kolika dal;;mi abiturienty pozvali k rektorovi a tam n;m ozn;mili, ;e s ohledem na dv; jedni;ky z fyziky a chemie m; i s trojkou z ru;tiny p;ij;maj; do prvn;ho ro;n;ku Kemerovsk;ho st;tn;ho l;ka;sk;ho institutu!
Minikolej (2/14)

Po m;m n;stupu na medic;nu se moji rodi;e sna;ili, aby mi na;li dobr; bydlen;. Z Kedrovky to toti; bylo do Kemerova docela daleko a ka;dodenn; doj;;d;n; by mi zabralo spoustu ;asu. Dnes u; si nepamatuju, jak to p;esn; bylo, ale sezn;mili m; se ;ty;mi mlad;ky. T;i z nich u; byli ve druh;m ro;n;ku – byli to ;ora ;ernobaj, Kolja Kozlov a Vadim Severin. Ten posledn;, ;e;a Roma;ov, za;;nal studovat spolu s ostatn;mi t;emi, ale z d;vodu nemoci po;;dal o p;eru;en;. Musel pak studovat ve stejn;m ro;n;ku se mnou. Nejzaj;mav;j;; na tom bylo to, ;e jsme se s ;e;ou nakonec octli i ve stejn; studijn; skupin; ;. 218.
Tihle ho;i si pronajali v soukrom;m dom; dv; m;stnosti a souhlasili s t;m, ;e se uskromn; a poskytnou mi st;echu nad hlavou. Teprve pozd;ji jsem pochopil, ;e pro studenta je lep;;, kdy; bydl; s;m. Tehdy mi ale imponovalo, ;e m; „druh;ci“ budou zasv;covat do taj; ;ivota i do studia na institutu. J; bych cht;l ale napsat o n;;em jin;m. Ho;i m;li mezi sebou ;mluvu, ;e se budou stravovat doma. Kdy; jsem se k nim p;idal, rozd;lili jsme si dny a ujednali jsme sumu, za kterou budou v;ichni popo;ad; nakupovat potraviny. Na m; vy;la st;eda. O v;kendech u; ka;d; jedl, kde cht;l a co cht;l. Tak j; jsem nap;;klad jezdil do Kedrovky k rodi;;m. Nejlep;; byly dny, kdy va;il ;ora ;ernobaj. On s;m m;l j;dlo velmi r;d a tak n;s rozmazloval. Dovedl ukuchtit „bliny“ pro celou na;i komunitu, a dokonce stihl je;t; n;kter; naplnit b;je;n;m mlet;m masem. Taky pekl piro;ky s j;trov;m sal;mem, nebo va;il prav; rusk; bor;;. J; jsem dv; nebo t;i st;edy po sob; sma;il kopec brambor na „s;dle“ (syrov; nasolen; ;esnekov; b;;ek). D;lal jsem, co jsem um;l, ale i kdy; m; kluci chv;lili, c;til jsem, ;e se u; p;;li; opakuju.
M;l jsem a st;le m;m velmi r;d ;esk;ho spisovatele Jaroslava Ha;ka. Kdo ho ;etl, jist; si vzpomene, jak se ;vejk rozhodl ud;lat nadporu;;ku Luk;;ovi „horizont;ln; radost“ a uva;it mu slepi;; pol;vku. Pod dojmem tohoto p;;b;hu jsem se rozhodl uva;it kluk;m pr;v; slepi;; pol;vku. Koupil jsem v obchod; slepici. Schv;ln; jsem vzal v;t;;. Sehnal jsem vaje;n; nudle, v t; dob; to bylo nedostatkov; zbo;;. M;;u up;;mn; ;;ct, ;e jsem se sna;il, jak jsem mohl. No a v;sledek se dostavil. Kdy; p;i;li kluci dom;, z kuchyn;, kter; tehdy byla v suter;nu, se linula takov; v;n;, ;e to hochy ;pln; vyvedlo z m;ry. Mnuli si ruce, pr; hned nand;vej. Se;li dol; do kuchyn; a usadili se kolem kulat;ho stolu. V;ichni jedli s chut; a ;;kali si o p;;davek. Byl jsem v sedm;m nebi. Vypr;v;l jsem kluk;m o ;vejkov; „horizont;ln; radosti“. Zkr;tka v;echno prob;halo b;je;n;.
Pak ale nastala chv;le, kdy jsem vyndal z kastrolu slepici a nak;zal ;orovi, aby ji rovn;m d;lem rozd;lil. ;ora byl toti; nejspravedliv;j;; z n;s v;ech. Nakrmen; ;ora, kter; byl pot;;en;, ;e jsem mu projevil d;v;ru, za;al trhat slepici na kusy. A tady se stalo to, co se stalo. Z hrudn;ku slepice vypadl rozva;en; pap;rov; pytl;k. Ten pap;r byl solidn;. Takov; balic; pap;r se u; dnes nevid;. Pojal jsem podez;en;, ;e to kluky p;kn; rozlad;, a proto;e v;ichni up;en; z;rali na ten divn; pap;rov; bal;k, rad;ji jsem se nen;padn; za;al p;esouvat bl;;e ke schod;m vedouc;m nahoru. Ud;lal jsem dob;e, ;e jsem v;as provedl ten man;vr. ;ora rozbalil s;;ek a z n;ho vypadla neo;kuban; slepi;; hlava, pa;;ty i s dr;py a je;t; vnit;nosti (j;tra, ;aludek a srdce). Ne;ekal jsem, jak se situace vyvine, a jako st;ela jsem vylet;l nahoru, zabouchl dve;e a stihl jsem je je;t; zav;;t na z;str;ku.
Z kuchyn; se oz;val k;ik a nad;vky. J; jsem sed;l za zav;en;mi dve;mi a domlouval jsem kluk;m. Prosil jsem je, a; se uklidn;, p;ipom;nal jsem jim, jak m; chv;lili, jak cht;li p;idat, v;dy; to bylo tak dobr;! Jen si to p;edstavte – hlava a pa;;ty! A kdy; se to vezme kolem a kolem, slepice bez hlavy po sv;t; neb;haj;! ;;kal jsem to zbyte;n;. Kdy; jsem mluvil o p;;davku, chv;li se zd;lo, ;e se situace uklidnila, kdy; ale kluci sly;eli slova o hlav; a pa;;tech, vybuchli zlost; znovu. V t; chv;li se mi povedl skv;l; taktick; tah. Poprosil jsem je o odpu;t;n; a ;ekl jsem, ;e otev;r;m dve;e a spou;t;m se k nim, vyd;n na milost a nemilost. To jsem taky ud;lal. Kluci mi tedy odpustili. Pravda – ;ora, ten sy;;k, navrhnul, abych m;sto slepi;;ho masa dostal hlavu s pa;;ty, proto;e slepice bez hlavy p;ece neb;haj;! Ostatn; ho na;t;st; zchladili a ve;er skon;il v klidn; a p;;telsk; atmosf;;e. Bavili jsme se o tom, co se stalo, a ka;d; se sna;il to vypr;v;n; n;jak vyt;;bit, aby to vyzn;lo co nejsm;;n;ji. Nakonec v;echno dob;e dopadlo, ale u; za m;s;c jsem se od kluk; odst;hoval. Na spole;n; ;ivot je p;t lid; a; moc.
Arka;a (3/16)

Nejsem si jist;, ba dokonce o tom dost pochybuju, ;e to, o ;em v;m te; chci vypr;v;t, je v;bec k sm;chu. Av;ak v t;ch d;vn;ch dob;ch…
Arka;a Bljacher byl zrzav; hoch z Ki;in;va. Sezn;mili jsme se spolu na zkou;ce z rusk;ho jazyka (psali jsme tehdy slohovou pr;ci). Sed;li jsme u spole;n;ho stolu. Tenhle kluk mi u zkou;ky dost pomohl. Nau;il m;, jak si m;m zkontrolovat napsan; text. Kdy; jsem pak ;etl svou pr;ci od konce, jak mi poradil Arkadij, na;el jsem tam asi 10 chyb. Dv; chyby jsem p;esto p;ehl;dl. Stejn; mi to pomohlo a dostal jsem alespo; trojku. Kdy; se pozd;ji vytv;;ely studijn; skupiny, octli jsme se spolu s Arkadijem v jedn; z nich. M;la ;;slo 118.
Tehdy se u; od prvn; kontroly prezence u;itel; ost;chali z n;jak;ho d;vodu vyslovit Arka;ovo p;;jmen; a ;;kali tu Bljucher, pak zas Blejcher, nebo je;t; jinak. Poka;d; jsem v tu chv;li vyk;ikl: „To nen; Blujcher, ale Bljacher… a s poml;kou!“ Mn; to tehdy p;ipadalo dost vtipn;, proto;e cel; skupina mn; podporovala dru;n;m sm;chem. Arkadij byl na;tvan; a vysv;tloval u;itel;m, jak zn; jeho p;;jmen;. P;esto to z jeho ;st nezn;lo moc p;esv;d;iv;.
V Od;se se ;;k;, ;e opakovan; vtip nen; vtipem. U n;s ve skupin; se tahle situace opakovala cel;ch ;est let! Je jasn;, ;e Arkadij ty moje v;pady ;asem za;al ignorovat, ale skupina se tomu s chut; zasm;la i v ;est;m ro;n;ku.
P. S. Arkadij Alexandrovi; te; ;ije v New Yorku a pracuje jako ortoped.
Dito (4/17)

Dmitrij Mcheidze byl gruz;nsk; krasavec, a; na to, ;e byl modrook; blond;n! St;le opakoval, ;e typi;t; obyvatel; Imeretie (region Gruzie s centr;ln;m m;stem Kutaisi) jsou pr;v; takov; blond;ni s modr;ma o;ima. Nav;c Mcheidze je star; rodov; kn;;ec; jm;no. Je t;eba ;;ct, ;e Dito (tak jsme mu tenkr;t ;;kali) m;l vlastnosti opravdov;ho aristokrata. Byl velkorys;, vn;mav;, u;lechtil; a byl tak; v;rn; kamar;d. S Ditem jsem se sp;;telil v prvn;m ro;n;ku, a dokonce jsme spolu i bydleli. V t;ch dob;ch m; Dimka (tak jsem mu n;kdy ;;kal j;) u; od prvn;ch dn; na;eho sezn;men; za;al u;it gruz;n;tinu. To m; velmi bavilo a byl jsem jeho vd;;n; ;;k. Procvi;ovali jsme ji v;ude: v autobusech i p;i j;zd; tramvaj;. Dimka tehdy mluvil rusky s velmi siln;m akcentem.
Tak se stalo, ;e jednou b;hem jedn; z j;zd po m;st; jsme s Dimkou jako obvykle procvi;ovali v;slovnost gruz;nsk;ch slov. Pon;kud jsme se zapomn;li a mluvili jsme zna;n; hlasit;, bez ohledu na spolucestuj;c;. V tom se oto;ila k Ditovi jedna za d;vek, kter; sed;ly bl;zko n;s. Za;ala mu hlasit; vy;;tat, ;e on, rusk; kluk, schv;ln; kaz; ru;tinu, r;;kuje, vyd;v; se za Gruz;na a ;e by se m;l styd;t! A te; to nejd;le;it;j;;. Uk;zala na m; a ;ekla: „Z toho by sis m;l vz;t p;;klad. Takhle mluv; opravdov; Gruz;n, a nav;c mluv; docela dob;e rusky. A bez akcentu! Toho je t;eba si v;;it!“ J; jsem ml;el, ale pohled na Dimku byl stra;n;. Tatam byla jeho zdr;enlivost! Vyt;hl doklady a za;al je zu;iv; strkat t; d;vce pod nos, pr; koukej, j; jsem Gruz;n! A po;;d opakoval dokola: „Olegu, ;ekni! Tak ;ekni n;co!“
Dnes je Dmitrij Mcheidze uzn;van; odborn;k, ;ije v Kutaisi a pracuje jako vedouc; l;ka; otorinolaringologie  v Imeretii.




Vagram (5/18)

Dnes je Vagram Vagramovi; Agad;a;an  doktor l;ka;sk;ch v;d, profesor, zaslou;il; l;ka; RF, ;len Americk; akademie ortoped; atd. Ale za d;vn;ch ;as; na;ich studi; jsme spole;n; myli trolejbusy a vykl;dali vag;ny v potravinov;ch skladech „Gastronom“. A je;t; jsme na p;edn;;k;ch po;;dali turnaje v pi;kvork;ch.
Tady m;te d;kaz: Tenhle diplom vyrobil Vagram a pou;il k tomu list z na;eho spole;n;ho se;itu o 96  str;nk;ch (tehdy jsme psali z;pisky z p;edn;;ek pr;v; do takov;ch se;it;).
A zde je p;;pad, o kter;m chci nyn; vypr;v;t. Bylo to v zim; a bylo n;led;. U; si nevzpom;n;m, odkud a kam jsme tehdy spolu jeli, ale na stanici „Dramt;atr“ uklouzla a upadla n;jak; pan;. Beze slova jsme se k n; s Vagramem vrhli a pomohli j; na nohy. Dokonce se n;m poda;ilo posadit ji p;es velk; n;val do autobusu ;;slo 51. Tady by to mohlo v;echno skon;it. My jsme z toho ale m;li tak dobr; pocit, ;e jsme na nejbli;;; ro;n;kov; p;edn;;ce za;ali v;echny obch;zet a vypr;v;t ka;d;mu, jak jsme pomohli na nohy n;jak; pan;, kter; upadla, a jak jsme j; posadili do spr;vn;ho autobusu. Pl;cali jsme hlouposti, ale z nezn;m;ch d;vod; se tyhle bludy o pan;, kter; upadla, roznesly po cel;m institutu. Za;ali za n;mi p;ich;zet dokonce lid; z jin;ch fakult a prosili n;s, abychom jim vypr;v;li, kdo byla ta pan;, co upadla, a kam;e jsme ji to poslali.  Byli jsme osln;ni nenad;lou popularitou. To byla ale reklama!
Jevgenij (6/19)

;e;a Roma;ov byl v na;; skupin; nejstar;;. V prvn;m ro;n;ku mu bylo 32 let. Tehdy m;l u; dokon;enou st;edn; zdravotn; ;kolu v oboru rentgenologick; laborant. Narodil se ve m;st; Kant, kter; le;elo 20 km od Frunze (dnes Bi;kek), hlavn;ho m;sta Kyrgyzie. S ;e;ou jsme se p;;telili a byl pro mne n;co jako otec, p;esn;ji ;e;eno jako star;; bratr. Studium mi ;lo snadno a ochotn; jsem mu p;i vyu;ov;n; napov;dal.
;e;ovi z p;edchoz;ch studi; n;jak p;;li; siln; uv;zlo v pam;ti, ;e „kumysoterapie“, ;ili l;;ba kobyl;m ml;kem, je „v;el;k“ na v;echny nemoci. Ve v;ech p;edm;tech a za v;ech okolnost; ji ne;navn; prosazoval. N;kte;; vyu;uj;c; reagovali taktn;, jin; i dost ost;e. Sna;ili se mu pat;i;n;m zp;sobem objasnit, ;e „kumysoterapii“ je t;eba u;;vat opatrn;, a; po vy;et;en; pacienta, a ;e ji lze aplikovat pouze za ur;it;ch region;ln;ch podm;nek, ;ili tam, kde je kumys k m;n;. Nakonec v;echny ironick; pozn;mky a posm;;ky spolu;;k; poka;d;, kdy; se o kumysoterapii zmi;oval, vedly k tomu, ;e Jevgenij postupn; p;estal tuhle metodu p;ipom;nat.
Jednou musel Jevgenij v hodin; ftiziatrie odpov;dat na ot;zku, jak l;;it tuberkul;zu plic. Napov;dal jsem ;e;ovi s ;ist;m sv;dom;m. Vyjmenov;val jsem v;echny prepar;ty i metodiky a on je d;v;;iv; opakoval u;iteli. Kdy; jsem v;ak do v;;tu zahrnul i kumysoterapii, ;e;a ml;; a nic neopakuje. Usoudil asi, ;e si chci z n;ho vyst;elit. Napov;d;m tedy usilovn;ji a hlasit;ji: „Ku-my-so-te-ra-pi-e!“ ;e;a st;le ml;;. U;itel u; to nevydr;; a s;m nahlas pron;;; tolikr;t vysm;van; slovo: „Kumysoterapie! Tady Sedy;ev napov;d; spr;vn;!“ V ten moment to ;e;a nevydr;el a vybuchl. Poprv; v ;ivot; mi sl;bil, ;e m; po vyu;ov;n; zml;t;. No a cel; skupina reagovala jako obvykle – hur;nsk;m sm;chem.
Sl;va Sizikov (7/20)

Sl;va Sizikov byl hodn; kluk a poch;zel z mal;ho m;ste;ka v oblasti Kuzbasu. Vynikal p;edev;;m skv;lou pam;t;. Tento dar v;ak vyu;;val dosti sv;r;zn;. Ob;as si po;;hal na n;koho z n;s, nap;;klad ve vestibulu fakulty, chytil doty;n;ho za knofl;k, pevn; ten knofl;k dr;el a vykon;val na sv; ob;ti intelektu;ln; exekuci. Vychrlil toti; na odchycen;ho ne;;astn;ka hromadu co nejpodrobn;j;;ch informac; - nap;;klad o karabin; (v;dycky ;lo samoz;ejm; o zbra;). Sl;va p;esn; v;d;l, kdo ji zkonstruoval, znal dopodrobna jeho ;ivotopis a s radost; detailn; popisoval ty nejmen;; sou;;stky, jej; kalibr a v;echno, co s t;m souvis;. J; osobn; jsem se bohu;el n;kolikr;t stal ob;t; takov;hoto informa;n;ho teroru a v;bec jsem nech;pal, k ;emu konkr;tn; by se mi tyto informace mohly hodit. K vysvobozen; z t;to prek;rn; situace vedly dv; cesty: bu; ob;tovat knofl;k, nechat ho v Sl;vkov; ruce a zdrhnout, nebo mu nab;dnout cigaretu…
T;m v;bec nechci ;;ct, ;e by si Sl;vka nikdy ;;dn; cigarety pro sebe nekupoval. To samoz;ejm; ano, kupoval, ale v;hradn; jednou za m;s;c, kdy; zrovna dostal stipendium. Tehdy doch;zelo k jevu zcela opa;n;mu. Sl;va se s oblibou vt;snal do jak;koli skupiny. Bylo mu zcela jedno, o ;em se kolegov; bav;. Bez ohledu na to, o ;em byla pr;v; ;e;, za;al v;em ty cigarety nab;zet. Bylo jednodu;;; vz;t si cigaretu, ne; vysv;tlovat Sl;vovi, ;e ;lov;k zrovna dokou;il a nem; chu; na dal;;. To bylo v t; chv;li Sl;vovi ukraden;.
N;sleduj;c; vzpom;nka se ale v;bec nebude t;kat Sl;vov;ch nikotinov;ch p;;hod. ;e; bude zcela o n;;em jin;m. Sl;va m;l ve zvyku d;vat svou aktovku pod pol;t;;. V;ichni z na;; skupiny o tom moc dob;e v;d;li. A tak v p;edve;er st;tn;ho sv;tku 7. listopadu, jsme b;hem vyu;ov;n; (jak; to byl tenkr;t p;edm;t, to si u; nepamatuju, ale nejsp;; to byla fyziologie) preparovali ;;bu. Tak; u; si nevzpom;n;m, koho jako prvn;ho z n;s dvou napadlo d;t tuhle preparovanou ;;bu Sl;vovi do aktovky. J; i ;e;a Roma;ov jsme byli pro ka;dou ;patnost a ten n;pad jsme jako spr;vn; dareb;ci ochotn; zrealizovali. ;e;ka vzal Sl;vu stranou, a aby odvedl jeho pozornost, ptal se ho na n;jak; podrobnosti kolem mikroskopu nebo na n;co podobn;ho. J; jsem zat;m nen;padn; sebral milou ;;bu z pracovn;ho stolu, zabalil jsem ji do n;jak;ho pap;ru a str;il ji Sl;vovi do aktovky. O t;hle na;; lump;rn; jsme s ;e;ou nikomu ne;ekli, aby se ta informace nedostala ke Sl;vovi d;;ve, ne; jsme zam;;leli. Dob;e jsme v;d;li, ;e Sl;va hned po t; hodin; pob;;; do nov;ho bytu, kde byl v podn;jmu a nech; tam aktovku (doufali jsme, ;e pod pol;t;;em). Potom vezme obvykle n;co s sebou a na dva t;i dny odjede do Leninsku nebo Prokopjovsku.
Kdy; jsme po sv;tc;ch kone;n; p;i;li brzy r;no do ;koly, v;em jsme za;ali vypr;v;t o ;;b; v aktovce.   Vzbudilo to v;eobecn; z;jem. V;ichni netrp;liv; ;ekali, kdy u; Sl;va kone;n; doraz;.  On m;l ale je;t; jednu mimo;;dnou vlastnost. I kdy; to m;l do ;koly p;r metr;, pravideln; chodil na vyu;ov;n; minim;ln; o deset minut pozd;. To, ;e si d;val svoje hodinky o p;l hodiny nap;ed, mu moc nepom;halo. P;edstavte si, jak to cel; skupina pro;;vala a jak na n;j v tu chv;li v;ichni nad;vali a prokl;nali jeho hloup; zvyk chodit v;ude pozd;. P;ipadalo n;m to tehdy z;bavn;j;;, ne; t;r;n; v n;jak; mu;;rn;.   
Ten den Sl;va p;i;el pozd; o celou dvouhodinovku, i kdy; ne tak docela. P;i;el a; p;ed koncem, ale p;esto se rozhodl vej;t do posluch;rny. Vyu;ov;n; skon;ilo, u;itel ode;el a do posluch;rny ve;el Sl;va. Pohled na n;j doh;n;l a; k slz;m. Ve tv;;i m;l zmatenost a zoufalstv;. Cel; skupina byla zara;en;. Sl;vka si za;al    st;;ovat: „Kluci, pron;sleduje m; n;jak; hnusn; z;pach. Doma jsem nic nec;til, ale kdy; jsem se dnes r;no vr;til do Kemerova, po;;d c;t;m v nose n;jak; smrad zatuchliny. Nen; moc siln;, ale c;t;m ho po;;d. V;ichni jsme se starostliv; za;ali vypt;vat, jak se m;l o sv;tc;ch, co jedl, co pil a jak se c;t;, a taky jestli cigaretov; kou; dok;;e ten z;pach potla;it. Dotaz; byla spousta. C;tili jsme, jak na;e pozornost Sl;vovi imponuje, jak se sna;; poctiv; na v;echno odpov;dat a nen; mu divn;, ;e nikdo neodch;z; na p;est;vku.
Prvn; to nevydr;el ;e;a a zeptal se, odkud se ten smrad bere. Napov;d;l, ;e mo;n; to bude z kapes nebo z ta;ky. Jak u; v;te, Sl;va byl dost zvl;;tn;, ale p;lilo mu to. Z jeho tv;;e okam;it; zmizela dosavadn; zmatenost a rozlad;n; a objevilo se tam po;;dn; na;tv;n;. „Ach, vy dareb;ci!“ Vrhnul se na ta;ku, a kdy; ji otev;el, vyt;hl p;chnouc; bal;;ek. Nejm;n; t;den trvalo Sl;vovi, ne; zjistit, kdo to na n;j narafi;il. ;e;u i mne tr;pilo sv;dom;. Proto jsme na usm;;enou pozvali Sl;vu do bufetu na „;iguljovskoje“.  Poda;ilo se n;m ho obm;k;it, zvl;;; kdy; jsme d;vali najevo, ;e n;m to je l;to. Sl;va byl spokojen; s poho;t;n;m a odpustil n;m se slovy, ;e nikdo krom; n;s dvou nen; schopn; takov; lump;rny!
B;;a (8/22)

M;j otec Petr Andrejevi; Sedy;ev byl velmi dobr; ;lov;k. Velk; vlasteneck; v;lka z n;ho ud;lala invalidu druh;ho stupn;. Pro m; to byl m;j „b;;a“. Moji rodi;e byli z n;jak;ho z;hadn;ho d;vodu p;esv;d;eni, ;e v;ichni studenti trp; hladem. Z toho pak vypl;valo, ;e jejich jedin; potomek bude na p;edn;;k;ch hladov;t a sn;t o kousku such;ho chleba.
Aby m; moji starostliv; starou;kov; zachr;nili p;ed mu;ednickou smrt; hladem, pos;lali mi z domova pytl;ky brambor a sklenice marmel;dy. Je;t; dnes se mi vybavuje v;n; nasolen;ho ;esnekov;ho b;;ku, kter; jsem dost;val v po;tovn;ch bed;nk;ch z p;ekli;ky. Krom; natur;li; mi rodi;e d;vali tak; slu;nou sumu pen;z na stravov;n;. Nav;c mi maminka i t;ta tajn;, aby o tom ten druh; nev;d;l, p;id;vali pen;ze ze sv;ho. Prosili m; p;itom, abych to na n; ne;;kal tomu druh;mu z rodi;;, co; jsem samoz;ejm; r;d d;lal. Ml;el jsem jako hrob.
Vzpom;n;m si, ;e v t;ch d;vn;ch dob;ch jsem miloval „kurniky“. Byly to velk; ;;avnat; pirohy p;es cel; pek;; a byly pln;n; b;je;n;m masem ze slepice. Moje maminka Alexandra Michailovna je pekla v;te;n;. Jen si to p;edstavte: vespod vrstva kynut;ho t;sta, na n; v dal;;ch vrstv;ch brambory nakr;jen; na tenk; kole;ka, potom maso ze slepice nebo z kachny, nakr;jen; na men;; kousky,(;;m tu;n;j;;, t;m lep;;) d;l je;t; cibule nakr;jen; na tlust; kole;ka. Nechyb;l samoz;ejm; bobkov; list a tak; ;ern; pep; a kone;n; s;l. ;;m v;c bylo n;pln;, t;m byl „kurnik“ lep;;. Nakonec se to v;echno p;ikrylo dal;; vrstvou t;sta.
P;i pe;en; „kurniku“ je ov;em nutn; pe;liv; za;t;pat ob; vrstvy t;sta k sob; tak, aby nevytekla ani kapi;ka b;je;n; ;;;vy, kter; se p;i pe;en; vytvo;; uvnit; tohoto bo;sk;ho pokrmu. A pak ;up do trouby. Jak dlouho se to m; p;ct, to bohu;el netu;;m, proto;e s;m jsem „kurnik“ nikdy nepekl. V;dal jsem ho v;hradn; a; v hotov;m stavu. Moji rodi;e samoz;ejm; v;d;li, jak zbo;;uju dom;c; „kurniky“, a tak si te; p;edstavte n;sleduj;c; situaci.
Sed;m se svou skupinou v posluch;rn; a v tu chv;li p;ij;;d; z Kedrovsk;ho Karjeru m;j „b;;a“ a p;iv;;; mi obl;ben; „kurnik“. Byl to tehdy p;kn; kus p;es cel; pek;;. B;;a ho polo;il na pl;t p;ekli;ky, aby ho nerozl;mal a zabalil ho do ru;n;ku a je;t; do ;ehosi, aby nevystydl. A tak m;j b;;a sed; u hlavn; budovy institutu a ka;d;ho studenta i u;itele, kte;; proch;zej; kolem, se pt;, kde m;;e naj;t sv;ho syna Olega Sedy;eva. B;l bych se, ;e kdy; tak v;echny kolem otravoval, museli ho alespo; v duchu pos;lat d;l ne; k ;;pku a do h;je, p;esto;e b;;a vypadal dost impozantn;. Bylo to v;ak trochu jinak. Jejich p;;n; odb;t starce okam;it; mizelo, kdy; uc;tili libou v;ni, kter; se ;;;ila z hadr;, do kter;ch byl „kurnik“ zamotan;. B;;a nav;c ochotn; vysv;tloval, ;e p;ivezl synovi piroh a cht;l by, aby on (tedy j;) ho sn;dl je;t; d;;v, ne; ;pln; vystydne. Nebesk; aroma kurniku z;sadn; m;nilo spole;enskou situaci. V;ichni p;eochotn; pom;hali starostliv;mu b;;ovi hledat jeho hladov;j;c;ho syna.
P;ed institutem i v p;;zem; vestibulu bylo ru;no. Jeden druh;ho se v;ichni ptali, jestli n;kdo nezn; Olega Sedy;eva, a kde by zrovna mohl b;t. Jestli se nepletu, nakonec pomohl m;mu b;;ovi s;m n;; d;kan Lev Murosejev (jm;no po otci u; si nepamatuju, mysl;m si, ;e Petrovi;). Tak; to mo;n; ani to ani Murosejev nebyl, ale to te; u; nen; podstatn;. Zkr;tka n;kdo z u;itel; nakoukl do na;; posluch;rny, omluvil se vyu;uj;c;mu a poprosil o uvoln;n; Sedy;eva z p;edn;;ky, proto;e u vchodu na n;j ;ek; tat;nek s tepl;m j;dlem! Vy;el jsem ven a setkal jsem se s t;tou, dal jsem mu pusu a vzal si od n;j piroh. T;ta byl delik;tn; ;lov;k. Kdy; splnil sv; posl;n;, taktn; a rychle se odporou;el.
U; si p;esn; nevzpom;n;m, jestli pr;v; kon;ila v;uka ;i co, ale najednou se kolem mne shlukla cel; na;e skupina a je;t; dal;; zn;m;. Tak jsme tedy ;li v;ichni ochutnat „kurnik“. Nechci popisovat cel; ten n;; banket. Chci v;s jen ujistit, ;e ochutnat dostal ka;d;, tady alespo; mal; kousek. K tomu jsme vypili mo;e piva! Kurnik chutnal v;em. Prosili m;, abych vy;;dil rodi;;m, ;e jsou b;je;n; a skv;l; a ;e p;;;t; u; m; nikdy nebudou muset po institutu hledat tak dlouho. A tak to taky bylo. B;;a mi p;iv;;el „kurniky“ je;t; mnohokr;t!
Tolik a Vagram (9/24)

Kemerovsk; potravinov; sklad „Gastronom“ se nach;z; na p;l cesty mezi Kemerovem a dolem „Jagunovsk;“. V Jagunovce bydlela moje babi;ka. A tak jednou zkraje podzimu, nejsp;; v z;;;, jsem jel od babi;ky a autobusem ;. 8 jsem proj;;d;l kolem „Gastronomu“. ;as od ;asu jsem si tam p;ivyd;l;val a m;l jsem zku;enosti, jak to tam chod;. Kdy; jsem uvid;l bl;zko sklad; n;kolik vag;n; s chladic;m za;;zen;m, do;lo mi, ;e p;i;el n;jak; nov; n;klad a budou sh;n;t brig;dn;ky na vykl;d;n; vag;n;. Dlouho jsem nep;em;;lel. Vystoupil jsem na zast;vce a zjistil, ;e jsou tam 3 vag;ny s hroznov;m v;nem a ;e je t;eba v;echno p;elo;it do jin;ch vag;n;. Ty pak budou hrozny rozv;;et do cel;ho kraje. Zjistil jsem tak; to hlavn; – ;e ;;dn; brig;dn;ky na vykl;dku je;t; nemaj;. Poka;d; to d;lali stejn;: zatelefonovali na kolej a l;kali studenty na brig;du. Vynasna;il jsem se p;esv;d;it ;;edn;ky ve skladech, aby tentokr;t neobtelefonov;vali studentsk; obydl; a nikdo nehledali. Sl;bil jsem jim, ;e zajedu pro kamar;dy a ;e vylo;;me v;echny t;i vag;ny sami. Je to mo;n; divn;, ale uv;;ili mi.
V t;ch dob;ch je;t; nebyly ;;dn; mobiln; telefony, a tak jsem odjel tak rychle, jak mi to dovolila m;stsk; hromadn; doprava. Musel jsem posb;rat brig;dnickou partu. U; po cest; jsem se rozhodl zajet za Tolikem Lopatinem a Vagramem Agad;a;anem, kte;; tehdy bydleli spolu. Oba byli ud;lan; a m;li p;ru. Uk;zalo se, ;e Tolik i Vagram byli zrovna doma. Radostn; souhlasili s nab;zenou prac;. T;m sp;;, ;e (jak jsem u; zjistil ve skladech) za ka;d; vylo;en; vag;n n;m slibovali po 150 rublech. Bylo to v dob;ch, kdy jste se za 50 kop;jek mohli naob;dvat ve studentsk; j;deln;. Dob;e jsme v;d;li, ;e n;s stejn; berou na h;l, p;esto;e n;m plat; „takov; pen;ze“. Popadli jsme proto Tolik;v obrovsk; kufr z p;ekli;ky, abychom si n;jak; hrozny mohli odn;st dom;. Jist;, v jazyce pr;vnick;m se to naz;valo rozkr;d;n; socialistick;ho majetku a tomu odpov;dal p;;slu;n; paragraf trestn;ho z;kona. O tom jsme v;ak tehdy nep;em;;leli. Nem;li jsme z toho je;t; rozum.
D;l u; jen stenograficky: P;ijeli jsme na m;sto, v;echno jsme vylo;ili, pracovali jsme celou noc, r;no se cel; t;lo t;;slo ;navou, ale my jsme byli spokojen;. Kdy; se skladnice v noci na chv;li vzd;lila, naplnili jsme kufr t;mi nejkr;sn;j;;mi hrozny. Chutnaly b;je;n;! P;e;etli jsme si, ;e to je jak;si mu;k;t. R;no ka;d; z n;s dostal sl;ben;ch 150 rubl;. S kufrem pln;m hroznov;ho v;na, autobusem ;;slo 8, a pak je;t; tramvaj; ;;slo 3 jsme p;ijeli do Kirovsk; ;tvrti, kde v Sevastopolsk; ulici kluci bydleli.  J; jsem u nich nakonec z;stal taky. P;esto;e jsem bydlel hned vedle, nem;l jsem u; s;lu doj;t dom;.
Tenhle p;;b;h ale nen; o tom, jak jsme ;dernicky pracovali a jak jsme se octli na ;ikm; plo;e z;kona ohledn; rozkr;d;n; socialistick;ho majetku. To nejzaj;mav;j;; teprve n;sledovalo. Kdy; jsme se probudili, koukali jsme na hromadu hrozn;, kterou jsme p;it;hli ze sklad;. V;no bylo excelentn;. Co ale d;lat s takov;m mno;stv;m? Sn;st to v;echno jenom ve t;ech bylo zcela nere;ln;. Tak jsme se rozhodli, ;e to, co nesn;me, prod;me. Ned;lali jsme si z toho t;;kou hlavu a rozhodli jsme se prod;vat v;no p;;mo v na;em dvo;e s t;m, ;e budeme ;;kat, ;e Vagram dostal velkou z;silku z Arm;nie. N;; obchod byl ;il;, proto;e jsme ka;d;mu d;vali je;t; p;;va;ek. Ty hrozny byly opravdu prvot;;dn;. Neuplynula ani hodina a u; jsme m;li vyprod;no! Je;t; jsme na tom vyd;lali asi stovku. Spokojen; jsme si rozd;lili tr;bu a ;ivot ;el d;l. Na sv;j obchodn; po;in jsme rychle zapomn;li.
Asi o t;i dny pozd;ji se v Kemerovu na ka;d;m rohu prod;valy mu;k;tov; hrozny za rubl pades;t. Jen;e my jsme p;edt;m prod;valy ty sam; hrozny po p;ti rublech! To byl docela pr;;vih. Na;i z;kazn;ci, kte;; si ;;astn; odn;;eli dom; p;esladk; ;lovek, za;ali Vagramovi i Tolikovi nad;vat p;kn; od plic! Hoch;m na
as zho;kl ;ivot. M;li jsme velk; ;t;st;, ;e na;e obchodn; aktivity unikly pozornosti kompetentn;ch org;n;. Od t; doby jsme u; pr;ci ve skladech nehledali.
Ilgam a Otari (10/26)

Tihle moji kamar;di nemohli nikterak zap;;t svou n;rodnost. Jejich v;razn; tv;;e prozrazovaly, jak se dnes ;;k;, kavkazsk; p;vod. Jak; to ale byly tv;;e? Oba ho;i byli sv;r;zn; a m;li nejenom zaj;mavou tv;;, ale i kr;snou du;i. Fyzicky se od sebe dost li;ili.
Ilgam Riza Ogly Gasanov byl sice huben;, ale z;rove; vysok; a dost pohledn;. M;l klasickou tv;; typick;ho ;zerbajd;;nce. O;i ;ern; jako noc a ten jeho nos…! Ilgam dok;zal b;t jak zu;iv;, tak laskav;. Poch;zel z Baku a byl na to pat;i;n; hrd;. O sv;m m;st; vypr;v;l v;dycky s rozz;;enou tv;;;. Ilgama, stejn; jako mne, p;ijali na medic;nu je;t; p;ed ofici;ln;m term;nem. Navrhli n;m proto, abychom si v z;;; m;sto obvykl; pr;ce v kolchozu odkroutili t;ch p;r t;dn; na vojensk; kated;e. Tehdy jsme nem;li p;ru, co je kolchoz a co vojensk; katedra. Skryt; jsme v;ak tu;ili, ;e s vojenskou katedrou jsou spojeny i priv;tn; zn;mosti s u;iteli, kter; by se n;m v na;em budouc;m studentsk;m ;ivot; mohly hodit. Ostatn; j; jsem toho nap;;klad vyu;il v p;t;m ro;n;ku b;hem m;s;;n;ho vojensk;ho soust;ed;n;. Ale o tom a; pozd;ji.
Otari Refikovi; Teodoradze poch;zel z Batumi. U; v jino;sk;m v;ku p;sobil dojmem dosp;l;ho mu;e. Otari toho moc nenamluvil, ale kdy; u; n;co ;ekl, m;lo to svou v;hu. Byl zdr;enliv; a dne;n;mi slovy solidn;, d;stojn;, v;;n;, seri;zn; ;lov;k. M;l mu;nou tv;; a v;dycky nosil upraven; vzorn; zast;i;en; kn;rek. L;bilo se n;m i jeho p;vabn; muslimsk; gesto, kdy si p;i pozdravu p;ikl;dal ruku ke sv;mu ;elu, srdci a ;st;m.
Nyn; bych cht;l vypr;v;t jednu p;;hodu. V prvn;m ro;n;ku medic;ny pat;ila k povinn;m p;edm;t;m t;lesn; v;chova. Studenti ji zrovna nemilovali, ale z;po;et z n; byl bohu;el nutn; k postupu do vy;;;ho ro;n;ku. Ti, kte;; se zapsali do n;jak;ho sportovn;ho odd;lu, dost;vali z;po;et automaticky, jako nap;;klad j;, v;; pokorn; slu;ebn;k. V;noval jsem se ve ;kole sportovn;mu z;pasu „sambo“, kter; tehdy u;il mistr sportu Krav;enko. Stal jsem se dokonce ;ampionem fakulty ve sv; v;ze! Ale o tom budu vypr;v;t a; jindy.
Tak tedy Ilgam a Otari se do ;;dn;ho sportovn;ho klubu nep;ihl;sili. Kdy; ale za;ala zima, p;ituhlo i na kated;e t;lesn; v;chovy. Aby dostali z;po;et, museli ub;hnout 10 kilometr; na ly;;ch. Exekuce m;la prob;hnout v na;em Kirovsk;m b;ezov;m h;jku. Start obou hoch; jsem tehdy pozoroval na vlastn; o;i. Jak si jist; pamatujete, jeden student poch;zel z Batumi a druh; z Baku. V t;chto m;stech ;lov;k do kontaktu se sn;hem moc ;asto nep;ijde. P;edstavte si Otariho a Ilgama, jak vych;zej; z hlavn; budovy institutu a nesou si v n;ru;; ly;e. Hned jak se;li ze schod;, za;ali si ly;e obouvat. Zat;mco Otari m;l na sob; jak;si podivn; sportovn; ;bor, Ilgam si vy;el zab;hat v dlouh;m podzimn;m kab;t;. Jen si p;edstavte ten obr;zek. Vysok; chlap, na prvn; pohled Azerbajd;;nec, kter; je oble;en; do hubertusu a na nohou m; ly;e. To se mus; vid;t! T;m sp;;, ;e pr;v; Ilgam se rozhodl ud;lat na ly;;ch prvn; krok. Zved; nohu a ;lape ly;; na ;pi;ku t; druh; ly;e… a l;me ji! Cel; rozradostn;n; odn;;; Ilgam zl;manou ly;i na katedru s nad;j;, ;e bude bez dal;;ho mu;en; rad;ji vyhn;n. To se ale p;kn; spletl. Jednak dostal od u;itele od plic vynad;no, no a tak; obdr;el nov; p;r ly;;.
Otari zat;m trp;liv; ;ekal p;ed vchodem. S v;razem utrpen; se Ilgam znovu nazul do ly;;. Poveden; dvojka borc; se vydala na cestu k b;ezov;mu h;ji, kde je ;ekala upraven; ly;a;sk; stopa. A tady na prvn;ch metrech do;lo k point; m;ho vypr;v;n;. Otari vyrazil vp;ed ve stop; a Ilgam, kter; jen s obt;;emi skl;dal ly;e do stopy, na n;j zoufale k;iknul: „Otari, ty let;; jako vichr! Nenech;vej mne tu samotn;ho.“ V zoufal; snaze Otariho dohonit ud;lal rychl; v;pad a….. ne;;astn; zlomil dal;; ly;i! Tentokr;t u; Ilgamovi ;;dn; n;hradn; ly;e nedali. P;esto dos;hl sv;ho a obdr;el sv;j povinn; z;po;et z t;locviku!
P;;a Kozlov a p;;;alka (11/28)

O ka;d;m z m;ch spolu;;k; by se dalo jist; n;co napsat. Z na;ich studentsk;ch retrop;;b;h; bych v;ak r;d vyhm;tl hlavn; ty poveden;, kter; se mi siln; vryly do pam;ti. Ten dal;; p;;b;h, kter; se chyst;m vypr;v;t, spl;uje podle m;ho m;n;n; v;;e popsan; krit;ria.
P;;a Kozlov byl p;esn; ten typ ;lov;ka, o kter;m se ;;k;, ;e je to „spr;vn; chlap;k“. Ale za srde;nou otev;enost; se skr;vala je;t; jeho druh; tv;;. Poch;zel z m;sta B;lyj v Kemerovsk; oblasti a do Kemerova p;ijel d;lat p;ij;mac; zkou;ky na l;ka;skou fakultu. Byl p;ijat nejenom tam, ale i do klav;rn; t;;dy Kemerovsk; konzervato;e. Byl to talentovan; chlapec s ;;asn;m hudebn;m sluchem. S lehkou nenucenost; se dok;zal p;idat k jak;koli spole;nosti. V na;; skupin; byl sympatick; ;pln; v;em, ale nikdo z n;s by si netroufl ;;ct, ;e ho zn; od A a; do Z. V;ichni jsme samoz;ejm; v;d;li, ;e hraje ve ;koln;m dechov;m orchestru.
P;isp;l k tomu hlavn; alkohol, kter;ho m;l P;;a zejm;na o ;;jnov;ch oslav;ch v;dycky dostate;nou z;sobu. Jako v;ichni muzikanti, kte;; tehdy hr;vali na slavnostn;ch shrom;;d;n;ch pod ;ir;m nebem, dost;val P;;a l;h jako nemrznouc; prost;edek pro sv;j n;stroj. Um;l s n;m dob;e hospoda;it a ;;st lihu si v;dycky ;ikovn; odlil. Nach;zel pro n;j, jak se n;m tehdy zd;lo, rozumn;j;; uplatn;n;. Jednou Petr poodhalil n;co ze sv; t;in;ct; komnaty a p;iznal se mi, ;e a;koli m; v dokladech uveden; datum narozen; 1. b;ezna 1948, ve skute;nosti se narodil u; 29. ;nora! Tehdy jsem mu musel d;t sv; slovo, ;e dokud studujeme, nikomu to neprozrad;m. Mysl;m, ;e jsem sv;j slib splnil. Ml;el jsem o tom celou dobu studi; a je;t; dal;;ch 39 let.
Na jedn; z jeho narozeninov;ch oslav mu tradi;n; v;ichni z na;; skupiny blahop;;li. Darovali jsme mu tenkr;t n;jak; drobnosti a jednou z nich byla hra;ka – mal; d;tsk; fl;tni;ka. Jak; bylo na;e p;ekvapen;, kdy; jsme druh; den p;i;li na v;uku, a o p;est;vce P;;a vyt;hl tu d;tskou hra;ku a hr;l v;echny mo;n; melodie podle na;eho p;;n;. Petra jsme m;li r;di v;ichni a moc n;m chyb;l, kdy; pozd;ji p;e;el do Tomsku na Akademii vojensk;ho l;ka;stv;.
Golubjov a S;;a Plochich (12/30)

Golubjov (bohu;el nepamatuju si ani k;estn; jm;no, ani jm;no po otci) uv;zl v pam;ti snad ka;d;mu, kdo absolvoval medic;nu v roce 1972. U;il na kated;e spole;ensk;ch v;d. Gulubjova si v;ichni museli zapamatovat nejenom proto, ;e p;edn;;el pro cel; n;; ro;n;k, ale i t;m, jak to prov;d;l. Ten p;n si po;;nal v hodin;ch velmi sv;r;zn;. L;tku vykl;dal dostate;n; srozumiteln; a z;eteln; a r;d, zejm;na v politick; ekonomii uv;d;l n;zorn; p;;klady ze ;ivota.
P;edstavte si takov;to obr;zek: Nevysok;, d; se ;;ct, ;e sp;; velmi mal; nedu;iv; u;it;lek, vysv;tluje l;tku a p;itom pomalu p;ech;z; po posluch;rn;. ;as od ;asu, jako vyst;elen; skrytou pru;inou, vyl;tne do vrchn;ch ;ad konferen;n;ho s;lu a s j;zliv;m z;jmem klade ot;zku nepozorn;m ;tud;k;m, kte;; m;sto z;pisu sv;d;j; na pap;;e n;mo;n; bitvy: „Tak co, trefils?“ A ani; by ;ekal na odpov;;, stejn; rychle seb;hne dol; ke kated;e. Na takov; „zp;soby“ se nezapom;n;.
N;sleduj;c; historka je v;eobecn; zn;m; a cht;l bych se v n; v;novat tomu, co se stalo p;i zkou;ce z politick; ekonomie. Tu zkou;ku jsem d;lat nemusel, proto;e jsem dostal zn;mku rovnou za aktivitu v hodin;ch (;;kalo se tomu „mech ekz;men“). N;jak jsem ale nemohl ponechat mou milovanou skupinu na pospas osudu, t;m sp;;, ;e jsme vypracovali skv;l; pl;n. V tom pl;nu byl jako hlavn; akt;r zvolen S;;a Plochich. P;r slov o n;m: Studoval s n;mi ;ty;i roky a v p;t;m ro;n;ku u; pokra;oval v Tomsku na vojensk; l;ka;sk; akademii. Byl du;; ka;d;ho l;ka;sk;ho spolku. M;l talent v;;it kolem sebe sm;ch, zejm;na p;i vypr;v;n;. A nez;le;elo na tom, zda je historka sm;;n;, smutn; nebo tragick;. V;ichni kolem se mohli potrhat sm;chy, kdy; S;;a s nete;n;m a; smutn;m v;razem v obli;eji l;;il n;jak; p;;b;h.
A nyn; n;co k on; zkou;ce. R;no jsme n;jak sehnali karafu (jist; si pamatujete, ;e v t;ch d;vn;ch dob;ch se pou;;valy brou;en; karafy) a nalili jsme do n; dv; l;hve vodky. A u; prvn; p;ti;lenn; skupina student;, tedy krom; Plochicha to asi byli Karda;ov, Roma;ov, Sizikov a Salmajer, ve;la do zku;ebn; m;stnosti. Ka;d; si vzal l;stek s ot;zkou a sedl si na m;sto. My v;ichni ostatn;, kdo jsme byli v obraze, jsme nakukovali ;kv;rou ve dve;;ch. A tu Sa;a Plochich hlasit; ;;k;: „Vedro! V;m je, pane u;iteli, jist; taky horko.“ Vyu;uj;c; reagoval, pr; ned;lejte si bl;zny a koukejte se p;ipravovat. Sa;a ale d;l rozv;jel sv; t;ma a pr; ;e je vedro v;em a pros;: „M;;u se nap;t z va;; karafy?“ Golubjova to zcela vyvedlo z m;ry a dovolil Sa;ovi, aby se napil. A tady ud;losti nabraly sp;d. S;;a vst;v;, bere karafu, nal;v; div ne vrchovatou sklenici, pod;v; j; Golubjovovi do ruky a ;;k;: „V;m je vedro.“ A t;m;; n;siln;m zp;sobem zved; sklenici ke rt;m a k nosu Golubjova. A v ten moment, to byste museli vid;t… Golubjov, kter; zpo;;tku kladl aktivn; odpor, najednou cuk; nosem, popotahuje a u; za;;n; dobrovoln; p;t, i kdy; S;;a nepou;t; sklenici z ruky a s;m ji p;i;inliv; nah;b;. Prvn;, co vy;lo z Golubjova, bylo: „Ach vy! To jste m; tedy dostali! Vy jste tedy dareb;ci!“
Asi nem; cenu vysv;tlovat, ;e od t; chv;le se stala zkou;ka z politick; ekonomie pouhou formalitou. Ud;lali ji v;ichni a prakticky v;ichni na v;bornou. Karafa byla ke konci zkou;ky u; zcela pr;zdn;.
Serjo;a ;;erbinin (13/32)

Hned jak jsem se dostal na medic;nu, byl jsem pevn; rozhodnut;, ;e budu naplno studovat v;echny p;edm;ty. Od prvn;ch dn; studia jsem se stal pravideln;m n;v;t;vn;kem studovny na;eho institutu. Sv;domit; jsem si bral v knihovn; v;echnu dopl;kovou literaturu, kterou n;m doporu;ili na;i u;itel;. Z mno;stv; knih, kter; jsem musel jako minimum pro;;st a aspo; n;co m;lo si zapamatovat, jsem byl ;pln; zpitom;l;.
U; d;;ve jsem napsal v p;;b;hu „Minikolej“, ;e jsem bydlel se studenty z vy;;;ho ro;n;ku a tihle ho;i m; pou;ili, ;e ve ;kole je mo;n; z n;kter;ch p;edm;t; dostat zn;mku automaticky – bez zkou;ky (tzv. mech – ekz;men). Proto;e v;ak s takov;m zn;mkov;n;m nem;li osobn; ;;dn; zku;enosti, nemohli mi poradit, jak na to.
P;ejdu k v;ci. Serjo;a ;;erbinin byl klidn; a; nen;padn; br;lat; chlapec. Dr;el se tak n;jak stranou. Pokud se m;l ;;astnit r;zn;ch akc; nebo i mejdan;, p;sobil sp;;e pasivn;. Sice tam byl, ale po;;nal si zcela nen;padn;. Kdy; se ale na hodin; historie KSSS Sergej p;ihl;sil (ani; by byl vyvol;n, s;m zvedl ruku), byl jsem ohromen jeho zp;sobem projevu. Kdy; to tak ud;lal podruh;, pochopil jsem, jak na to. Od t; chv;le budu dost;vat „mechy“ alespo; ze spole;ensk;ch v;d.
V prvn;m ro;n;ku podzimn;ho semestru p;edn;;ela v na;; skupin; (tedy p;esn;ji ;e;eno v polovin; skupiny 117 a v na;; 118. skupin;) historii KSSS Jelena ;aln;vov;. Byla velmi hodn; a p;vabn;. U; v t; dob; moc dob;e ch;pala, ;e n;jak; historie KSSS m;;e b;t student;m ukraden;. A;koli byla komunistka, i kdy; nijak fanatick;, velkoryse p;ehl;;ela r;zn; ;hybn; man;vry student;, kte;; se „ulejvali“ z jej;ho p;edm;tu.
Serjo;a ;;erbinin na on; pam;tn; p;edn;;ce sed;l vedle mne. P;i n;jak; ot;zce „Baby Leny“ (tak n;;n; studenti ;;kali t;hle u;itelce) zvedl ruku, ani; by ;ekal na v;zvu. Vstal a doslova ;ekl: „Dovolte mi odpov;d;t, ale abych snad nepokazil tu kr;su p;vodn;ho zdroje, za;nu ;;st…“ A p;e;etl cel; odstavec z u;ebnice! Kdy; do;etl, pravil: „Z m; strany je to v;e. D;kuji.“ A posadil se na sv; m;sto. „Baba Lena“ na chvilku upadla do rozpak;, ale rychle se vzpamatovala a zapsala Sergejovi jedni;ku. A tak se to v r;zn;ch nepodstatn;ch variant;ch opakovalo i ve v;ech n;sleduj;c;ch vyu;ovac;ch hodin;ch.
V zimn;m semestru m;l tedy Serjo;a ;;;rbinin o jednu zkou;ku m;n;. A j; d;ky Sergejovi a jeho p;ekr;sn; sentenci: „Abych nepokazil tu kr;su p;vodn;ho zdroje…“, jsem z toho vyvodil d;sledky a a; do st;tnic jsem dost;val ze spole;ensk;ch v;d zn;mky automaticky bez zkou;ky.
Je mi l;to, ale nena;el jsem ve sv;m archivu ;;dnou Sergejovu fotku.   
Zkou;ka z praktick; chirurgie (14 /34)

Jako dnes si pamatuju zkou;ku z praktick; chirurgie, kterou jsme skl;dali v zimn;m semestru. Toho roku za;;nalo zkou;kov; obdob; 10. ledna a zn;mky musely b;t uzav;en; do 1. ;nora. Potom n;sledovalo p;r t;dn; pr;zdnin. Tyto ;asov; ;daje podrobn; uv;d;m proto, ;e ;;zen;m studentsk;ho osudu jsem dv; ze t;; zkou;ek d;lat nemusel – zn;mky jsem dostal automaticky. Z;stala mi jen praktick; chirurgie, kterou jsem m;l d;lat v polovin; ledna. Tentokr;t se mi velmi cht;lo co nejd;;v odjet dom; do Frunze, kam se  z Kedrovsk;ho Karjeru p;est;hovali moji rodi;e.
Praktickou chirurgii v na;; skupin; vyu;oval V. G. Volkov. Na v;uku jsem doch;zel poctiv;, pravideln; jsem se p;ipravoval. M;l jsem za to, ;e ten p;edm;t ovl;d;m. P;ece jen to ale byla operativn; chirurgie a historky, kter; si studenti p;ed;vali z generace na generaci, budily opr;vn;n; obavy. Tak t;eba se ;;kalo, ;e s;m E. N. ;erst;nnikov d;v; ze zkou;ky pouze dv; zn;mky: v;born; a nedostate;n;. Byl p;esv;d;en; a ;asto to r;d opakoval, ;e um;t praktickou chirurgii na trojku by se m;lo kvalifikovat jako trestn; ;in!
Rozhodl jsem se tedy, ;e se zajdu poradit s V. G. Volkovem, zda stoj; za to riskovat a j;t na zkou;ku z „ch;ry“ v p;edterm;nu. Na konci prosince na fakult; stomatologie pr;v; prob;haly zkou;ky. Moje fantazie pracovala na pln; obr;tky. P;edstavoval jsem si, ;e kdy; ud;l;m zkou;ku v p;edterm;nu a hned polet;m dom;, tak budu m;t v;ce ne; p;ldruh;ho m;s;ce pr;zdniny! Ta my;lenka se mi tak zal;bila a tak moc jsem cht;l, ;e jsem se zeptal Volkova, zda je pln; vyt;;en u zkou;ek na stomatologii. Zaj;malo m;, jak se d;v; na to, ;e se chyst;m d;lat zkou;ku z chirurgie v p;edterm;nu, a zda bych tuto zkou;ku mohl skl;dat u n;j. ;platek jsem mu pochopiteln; nenab;zel. Vysv;tloval jsem to pr;v; t;m, ;e m; Volkov zn; ze semin;;e, proto;e pr;v; on byl vedouc;m na;; skupiny.
Chud;k Volkov byl nad tou drzost; v ;oku. ;ekl mi, ;e pokud si pamatuje, tak je;t; nikdo nep;i;el skl;dat tuhle zkou;ku d;;v, ne; v ;;dn;m term;nu! Doporu;il mi, abych neriskoval, a rad;ji ;el na zkou;ku se svou skupinou. Pak by bylo teoreticky mo;n;, abych zkou;ku skl;dal u n;j. Pokud se ov;em rozhodnu j;t na zkou;ku tak, jak zam;;l;m, pak je stoprocentn; jist;, ;e s;m vedouc; katedry ;erst;nnikov bude u zkou;en; osobn; p;;tomen. Musel jsem roz;e;it dilema: „B;t, ;i neb;t?“ Po pravd; p;izn;v;m, ;e r;d riskuju a r;d se p;edv;d;m. Inu, jsem extrovertn; typ ;lov;ka. Dokonce mi lichotilo, ;e m;;u b;t prvn;, kdo ud;l; „ch;ru“ v p;edterm;nu. Tak jsem za;el na d;kan;t pro p;ihl;;ku ke zkou;ce. Tehdy to byl obvykl; postup. P;ihl;;ku mi dali, ale tv;;ili se tak mnohozna;n;, ;e jsem se je;t; jednou zamyslel, zda ;in;m spr;vn;.
Kdy; jsem p;i;el na zkou;ku, v;e se odehr;valo tak, jak p;edpokl;dal Volkov. ;erstennikov se podivil, p;esn;ji ;e;eno byl pon;kud ohromen a s hranou zdvo;ilost; m; pozval d;l. To u; jsem se rozklepal. Vzal jsem l;stek a sedl si ke stolu. V tu r;nu, m;;ete mi v;;it na slovo, ze m; v;echno spadlo. Pohl;dl jsem na l;stek a vid;m, ;e v;echny ot;zky um;m. To m; definitivn; uklidnilo. Na kated;e praktick; chirurgie bylo pravidlem, ;e u zkou;ky bylo mo;no pou;;t n;zorn; plak;ty, kter; se daly vyu;;t i jako dobr; n;pov;da. Vstal jsem a ;el jsem vybrat pat;i;n; sch;ma. Ani jsem si nev;iml, ;e ;erstennikov mezit;m vstal ze sv;ho m;sta a vzal si z m;ho stolu l;stek s p;;pravou. Stoupl si mi za z;da a pozoroval, jak; plak;ty si vyb;r;m. A; kdy; jsem na;el v;echny pot;ebn;, uk;zal na jeden z nich a zeptal se, ke kter; ot;zce se ten plak;t vztahuje. Odpov;d;l jsem, ;e k lok;ln; anestezii. A v tu chv;li se ;erstennikov obr;til z nezn;m;ch d;vod; ke ;klovsk;mu a ;ekl: „Tak takhle m; vypadat zkou;ka v p;edterm;nu!“ A mn; ;;k;: „Gratuluji, v;born;!“
Byl jsem ;;astn;. Ud;lal jsem zkou;ku v p;edterm;nu u samotn;ho ;erst;nnikova, kter; o sob; s oblibou ;;kal: „Kdy; jdu na z;chod, na zdi je naps;no: ;erst je blbec! Kdy; o mn; tak p;;ou, znamen; to, ;e jsem popul;rn;!!!“
 Nav;c jsem si prodlou;il pr;zdniny o v;c ne; m;s;c. K dovr;en; toho v;eho mi do;lo, ;e se mi v p;;;t;m semestru zv;;; prosp;chov; stipendium. Za p;r dn; u; jsem byl ve Frunze a Nov; rok jsem slavil doma.
Stript;z L;dy Syrka;evov; (15/36)

U; je to tak, ;e tahle historka koresponduje s tou p;edchoz; alespo; t;m, ;e i tady se objevuje J. S. ;aln;vov;. L;da Syrka;evov; byla sympatick; hol;ina, obl;kala se velmi modern;. D; se ;;ct, ;e v;dy dr;ela krok s m;dou. Bydlela n;kde v centru Kemerova, aneb jak jsme tehdy ;;kali, na lev;m b;ehu. Na v;uku doj;;d;la autobusem ;. 51 ze zast;vky „Dramt;atr“.
V onen zimn; den, o kter;m p;;u, p;i;la L;da na vyu;ov;n; pozd;. Zrovna byla historie KSSS. Nen; d;le;it;, kolik ;asu uplynulo od za;;tku hodiny, ale hlavn; si p;edstavte n;sleduj;c; sc;nu: Dve;e do posluch;rny se otev;raj; a L;da doslova vpadne do m;stnosti. Tv;;e m; z;ervenal;. ;;dn; div, toho roku byla zima mraziv;. Obrac; se k p;edn;;ej;c; „Bab; Len;“, pr; promi;te, ;e jsem p;i;la pozd;, autobus se p;evr;til u kaple a my jsme sotva do;li p;;ky. N;m v;em, dokonce i „Bab; Len;“, spadla ;elist. V;ichni jsme byli ohromen; a v ;oku. „Baba Lena“ ml;ela a L;da to vyhodnotila jako p;ijatou omluvu.  ;la si tedy sednout na sv; m;sto.
Mus;m se ale vr;tit k t; ;;sti p;;b;hu, kde popisuju p;;chod L;dy do ;koly, jinak t;;ko pochop;te, pro; n;m v;em tehdy spadla ;elist. Tak tedy L;da doslova vlet;la do posluch;rny s mrazivou ;erven; na tv;;;ch, m;la na sob; n;dhern; ;edob;l; nad;chan; svetr z angory a m;sto sukn; krajkov;, n;;n; r;;ov; kombin;, kon;;c; v p;li stehen, ;ern; pun;ochy a vysok; ;ern; koza;ky. Jist; ch;pete, ;e jsme z;rali jako ve snu. „Baba Lena“ vyvalila o;i, av;ak je t;eba dodat, ;e taktn; poml;ela, aby se L;da nec;tila trapn;. Ostatn; d;vky ze skupiny se ale sna;ili L;du upozornit, ;e j; jaksi chyb; sukn;. To v;ak p;ece mu;sk; ;;st posluch;rny nemohla dopustit! Tak;e nakonec mil; L;da, kter; celou tu dobu klidn; sed;la v lavici s ;e;ou Roma;ovem, je;t; o p;est;vce p;edv;d;la sv; p;vabn; spodn; pr;dlo. A a; tehdy j; spolu;a;ky ;ekly, p;esn;ji ;e;eno se zeptali, kde;e m; sukni???
Uk;zalo se, ;e autobus, ve kter;m L;da jela, se sice p;evrhl, ale d;-li se to tak ;;ct, tak pouze zlehka. Nikomu se nic nestalo. L;da si ten den vzala velmi ;zkou prodlou;enou sukni, ve kter; se nemohla z p;evr;cen;ho autobusu vyhrabat. Proto si ji vysoukala a zastr;ila pod svetr. Potom na to zcela ban;ln; zapomn;la. O p;est;vce jsme s ;e;ou Roma;ovem seb;hli do ;atny a ptali se slu;by, jestli si v;imli, ;e L;da nem; sukni. ;ekli n;m tehdy: „Jasn; ;e jsme to vid;li, ale p;ece bychom v;s o takov; z;;itek nemohli p;ipravit!“
Tomu se ;;k; opravdov; chlapsk; solidarita!
Sv;t je mal; (16/38)

Ne nadarmo se ;;k;, ;e sv;t je mal;. Na tom nejm;n; pravd;podobn;m m;st; je mo;n; potkat nejm;n; o;ek;vanou osobu. J; jsem nap;;klad za;il mnoho takov;ch n;hodn;ch setk;n;. Budu v;m vypr;v;t o dvou z nich. Spojuje je to, ;e k ob;ma do;lo v Dubaji v hotelu Burd;-al-Arab. Li;; se v;ak od sebe t;m, ;e se m; p;i nich zmocnily protich;dn; pocity.
Tak sedy setk;n; prvn;. V hotelu Burd;-al-Arab spojuj; vestibul v p;;zem; a hlavn; konferen;n; s;l dva ohromn; eskal;tory. Jednou jsem jen tak bloumal v p;;zem;, ;ekal na man;elku a ka;dou chv;li pokukoval po eskal;toru, jedouc;m z horn;ho patra dol;. Jak se tak d;v;m, do p;;zem; pr;v; sj;;d; Richard Gere. Nepat;;m sice k jeho ctitel;m, ale film Pretty Woman byl jedn;m z prvn;ch, kter; jsem vid;l po p;du ;elezn; opony. Bezd;ky jsem vykro;il Gerovi naproti. Usm;v;m se, on ke mn; p;ich;z;, natahuje ruku a s ;sm;vem se pt;: „Are you ok?“ Odpov;d;l jsem rusky: „M;m se skv;le.“ A pak jsme se roze;li. Dost mi to zvedlo n;ladu a je;t; dlouho pot; jsem s pot;;en;m dr;;dil svou ;enu Natalku t;m, ;e jsem p;ipom;nal, s k;m jsem se to skamar;dil, ;e jsme se s Gerem stali nerozlu;n;mi p;;teli a tak podobn;. Bylo to docela p;;hodn; t;ma pro na;i lehkou dovolenovou  konverzaci.
Ke druh;mu setk;n; do;lo na stejn;m m;st;. Tentokr;t to bylo s Antonem Tabakovem. V tomto p;;pad; mus;m ;;ct, ;e jsem velk; obdivovatel jeho talentovan;ho otce Olega Tabakova. Tak; Antona jsem pozdravil s ;sm;vem a pt;m se: „Co Oblomov? Co ta;ka?“ (Oblomov je tak; restaurace v Moskv;, jej;m; majitelem je pr;v; Anton Tabakov.) V;bec nev;m, co jsem ud;lal ;patn; (jablko asi tentokr;t nepadlo bl;zko stromu), ale na tv;;i Antona se objevilo takov; p;ez;rav; opovr;en;, ;e se mi nadobro p;estalo cht;t navazovat s n;m kontakt. Tuto esej jsem ale nezam;;lel v;novat Richardu Gerovi ani Tabakovi mlad;;mu. Cht;l bych toti; p;edev;;m vypr;v;t dal;; p;;b;h o Arka;ovi Bljacherovi.
Tak tedy na konci druh;ho nebo t;et;ho ro;n;ku se Arka;a, podobn; jako Ilja Muromec, jakoby probudil ze snu. A; na to, ;e Ilja Muromec ;el drtit musulmansk; pl;m; a jin; „slav;ky zbojn;ky“ a Arka;a za;al osto;est balit holky. Vypad; to mo;n;, ;e bychom ho snad za to cht;li tehdy odsuzovat. Ale to se pletete, my jsme mu sp;;e z;vid;li! Arka;a m;l pusu dob;e pro;;znutou, nav;c byl velmi sympatick;, a ;e m;l zrzav; vlasy, t;m pr;v; na sebe upozor;oval. Nem;l ;;dn; komplexy. Za;;nal rozhovor na jak;koli t;ma a tak ;sp;;n; „ukecal“ leckterou d;v;inu. Arka;a balil holky na ulici, ve studovn;, v tramvaji, v autobusu i v kin;. Prost; v;ude.
A tak jednou na rohu ulice „Vesen;aja“ a n;b;e;; ;eky Tom, kde za star;ch ;as; d;lali pelmen; a pozd;ji bylo „kafe moro;enoje“, tak tam se Arkadiovi zal;bila rozko;n; blond;nka, kter; jedla velkou porci zmrzliny s ryb;zov;m d;emem. Arka;a se k n; tak n;jak ;ikovn; p;ichom;tl. Blond;nka sed;la u stole;ku a Arka;a si prakticky bez dovolen; p;isedl k n;. Nebyl sice vyhn;n, ale d;vka ho v;bec nebrala na v;dom;. A v t; chv;li se Arkadij dopustil chyby, za;al si vym;;let a vyd;val se za n;koho jin;ho. Jak v;ichni v;me, le; m; kr;tk; nohy. Jako blesk z ;ist;ho nebe se na Arka;ovu hlavu snesla slova blond;ne;ky: „Ty po;;d jenom l;e;, Bljachere!“ Arka;a rychle vycouval a ani zmrzlinu nedojedl. Rychle se to roz;;;ilo z d;v;ryhodn;ch pramen;. Zdroje tehdy byly v;ce ne; spolehliv;. Ona p;vabn; blond;nka byla toti; moje vlastn; teti;ka Valentina. Abyste rozum;li, vypr;v;l jsem j; o sv;m studiu a o na;; skupin; a tak; jsem j; ukazoval na;e fotografie. Arka;u samoz;ejm; znala z m;ho vypr;v;n;.  Ode mne o n;m sly;ela hlavn; z t; lep;; str;nky. V;c je tedy prost;. Kdy; za;al Arka;a fantaz;rovat o sv; osob;, Valentina se rozhodla d;t mu lekci a p;kn; ho uzemnila.
S radost; bych zde povypr;v;l i Arka;ovu verzi, ale on na tohle t;ma ml;el jako hrob. A j; se ho mohl pt;t pouze oklikami. Z toho vypl;v;, ;e le; m; kr;tk; nohy a s poctivost; dojde; d;l.
Pseudosvatba  (17/40)

V;ichni studenti jist; za;ili situaci, kdy se pot;ebovali „ul;t“ z vyu;ov;n;. Ve studentsk;m ;ivot; vznikaly a vznikaj; situace, kdy se velmi hod; „zat;hnout“ n;jak; hodiny. Jde pak zejm;na o to, aby student nepou;il n;jakou tupou v;mluvu, ale od;vodnil svou nep;;tomnost na vyu;ov;n; jak;msi vy;;;m posl;n;m. Jak tenhle probl;m ;e;; studenti dnes? Trochu jsem brouzdal po internetu, ale nena;el jsem, co jsem hledal. Ne;lo mi p;i tom o „ulejv;n;“ jednotlivc;, ale o situace, kdy se do ;koly nedostav; cel; kruh.
V na;; jedenap;lt; skupin; se tak n;jak st;valo (u; d;;ve jsem vysv;tloval, jak vznikala tato studijn; spole;enstv;), ;e hlavn;m motivem toho, ;e „zat;hneme“ ;kolu, byl n;jak; mejdan, kter; jsme po;;dali z nejr;zn;j;;ch d;vod;. Necht;li jsme a ani jsme nedok;zali ;ekat do ve;era, nebo a; na v;kend. Tyhle situace u n;s vznikaly ;iveln; jako zkrat. Kdy; jsme se pro n;co rozhodli, okam;it; jsme ;li na v;c. Ale abychom jen tak zat;hli v;uku kv;li ve;;rku, to n;m p;i;lo hloup;. Nerokovali jsme v;ak o tom dlouho, my;lenka na svatbu se vy;inula tak n;jak automaticky. ;ekn;te sami, kter; u;itel odm;tne p;esunout v;uku nebo spojit hodiny, kdy; je ve h;e n;;; svatba? U;itel samoz;ejm; ch;pe, ;e ob;adn; m;stnosti pracuj; p;es den a dal;; ;as padne na p;;slu;n; svatebn; ritu;ly.
Tak tedy z;kladn; my;lenku jsme m;li. Zb;valo naj;t ;enicha a nev;stu. O tom jsme tak; nevedli dlouh; debaty. Beze v;ech pochybnost; jsme do role ;enicha jednomysln; dosadili Sa;u Plochicha, o jeho; talentu jsem ji; psal. Je;t; chci dodat, ;e to byl statn; kluk, a a;koli nebyl zrovna krasavec, byl po ;ertech ;armantn;. Jako n;hradn; variantu jsme je;t; navrhli Bobkova. Byl tak; p;kn; urostl; a kudrnat;. Volo;a byl zn;m; t;m, ;e sk;kal s pad;kem a m;l u; za sebou n;kolik ;sp;;n;ch seskok;. Byl na to pat;i;n; hrd;. Tak;e hrd;ho n;hradn;ka jsme tak; m;li. Mus;m hned podotknout, ;e t;to role se bohu;el nezhostil.
Co se t;k; nev;sty, dlouh;ch debat tak; nebylo t;eba. Holek v na;; skupin; bylo m;lo, ale v;echny byly velmi osobit;. Douf;m, ;e se te; na mne nebudou zlobit, kdy; ;eknu, ;e Ta;;na Jan;ilinov; byla nejlep;; kandid;tkou na roli nev;sty. Byla to sebev;dom; elegantn; blond;na a neust;le se usm;vala. Byla nenapraviteln; optimistka, k tomu je;t; chytr; jako ;ert a ne;la daleko pro slovo. M;la je;t; jednu nespornou v;hodu nav;c, proto;e bydlela na kone;n; tramvaje ;. 3 ve velk;m solidn;m byt; a nebyla proti, aby se u n; konaly mejdany.
P;edstavte si takov; p;kn; p;r: S;;a a T;;a - ;enich a nev;sta. A ten, kdo m;l vyjedn;vat s u;iteli, jsem byl nej;ast;ji j;. Brali jsme s sebou obvykle je;t; ;e;u Roma;ova. On sice ml;el, ale proto;e byl o deset let star;; ne; my, jeho p;;tomnost v u;itel;ch vzbuzovala v;t;; d;v;ryhodnost p;i na;; ;;dosti. U; si ani nevzpom;n;m, kolik takov;ch svateb na oko jsme vlastn; organizovali, ale mohu potvrdit, ;e p;i nich bylo veselo. Je samoz;ejm; ;koda, ;e Volo;a Bobkov svou roli n;hradn;ho ;enicha nesehr;l a z;stal v na;ich vzpom;nk;ch hlavn; jako para;utista. Kdy; S;;a odjel do Tomsku, m;li jsme se svatbami utrum. D; se ;;ct, ;e jsme sice m;li n;hradn;ka, ale u; n;s to nejsp;; p;estalo bavit.
Jak jsem d;lal vedouc;ho odborov; organizace (18/42)

Stalo se, ;e jsem byl zvolen vedouc;m odborov; organizace na;; skupiny. Tuhle funkci u n;s zast;val v prvn;ch dvou ro;n;c;ch Dima Mcheidze, ale kdy; po druh;m ro;n;ku p;eru;il studium, dosadili na jeho m;sto mne. Byla to moje prvn; funkce, i kdy; p;;li; mnoho povinnost; z n; nevypl;valo. Vy;adovalo to opravdu m;lo ;sil;, hlavn; jsem musel vyb;rat ;lensk; p;;sp;vky. Ti, co nedost;vali stipendium, p;isp;vali dv;ma kop;jkami a ti, kte;; ho dost;vali, p;isp;vali deseti. Jednou se dostavilo na d;kan;t z ka;d; studijn; skupiny t;;;lenn; p;edstavenstvo ve slo;en;: p;edseda, vedouc; odboru a vedouc; komsomolu. Na t;chto sch;z;ch bylo mo;n; ovlivnit ud;len; soci;ln;ho stipendia spolu;;k;m. J; si ale na ;;dnou takovou situaci nevzpom;n;m. Pro mne bylo nejd;le;it;j;;, abych vybral p;;sp;vky.
V tomto smyslu je t;eba mou pr;ci ocenit, proto;e p;;sp;vky za m;ho p;soben; odv;d;li v;ichni. Dodnes je mi z;hadou, pro; jsem vymyslel, ;e bude lep;; ty pen;ze neodevzd;vat d;l na hlavn; v;bor. Z n;jak;ch z;hadn;ch d;vod;, kter; si u; nepamatuju, jsme vybran; pen;ze pou;;vali pro pot;eby na;; skupiny. ;lo skute;n; o z;jem celku, proto;e v;ichni o utr;cen; p;;sp;vk; hlasovali. Na rozd;l od Arka;ky Blajchera, kter; byl n;; komsomolsk; vedouc; a tak; vyb;ral p;;sp;vky po dvou a deseti kop;jk;ch. Tyhle komsomolsk; pen;ze se na rozd;l od t;ch m;ch poctiv; odevzd;valy na v;bor VLKSM.
D;l se v;echno nabalovalo jako sn;hov; koule val;c; se z kopce. Dal;; m;s;c u; jsem vyb;ral kop;jky ;ty;i, potom ;est, pak dvacet, dokonce cel; rubl atd. Obvykle se hned potom, co jsem udatn; vydobyl ode v;ech pen;ze, konala ;iveln; odbor;;sk; sch;ze skupiny a rozhodovalo se o tom, za co nabyt; pen;ze utratit, nap;. za mejdan p;i p;;le;itosti „svatby“ T;ni a S;;i. Abyste si snad nemysleli, ;e jsme ty pen;ze jenom prop;jeli! Tak nap;;klad kdy; bylo zkou;kov; obdob;, d;vali jsme je na ;okol;du pro sekret;;ku nebo pro laborantku p;;slu;n; katedry, kde m;la prob;hat zkou;ka. Ty pen;ze ;ly na svatou v;c – aby byly l;stky p;i zkou;ce rozlo;eny v domluven;m po;ad;, aby si nikdo ned;lal starosti s t;m, jakou si vyt;hne ot;zku. Mohl si vz;t v;hradn; sv;j l;stek, ten krajn; zprava, nebo ten krajn; zleva, a v klidu odpov;dat.
No a konec t;to historie bych u; ani nemusel ps;t. U; jste jist; pochopili, mil; ;ten;;i, ;e po st;tnic;ch v;ichni studenti vypl;ovali ob;;n;k, a kdy; studenti z na;; skupiny ;;slo 614 (to jsme m;li p;id;leno v posledn;m ro;n;ku) p;i;li pro podpis a raz;tko na hlavn; v;bor odborov; organizace, obdr;eli pon;kud impozantn; ;;et za nezaplacen; ;lensk; p;;sp;vky! A;koli jsem byl vedouc;, tuhle celkem slu;nou sumu jsem musel uhradit takt;;. A te; by m; zaj;malo, pro; m; vlastn; s ostudou nevyhodili z odbor;? Ne snad moji spolu;;ci, ale pro; m; nevyhodila sama odborov; organizace institutu? V;dy; to mohl b;t p;kn; skand;l! Vysv;tluji si to tak, ;e tam m;li p;kn; nepo;;dek a ;e za to m;;e hrub; nedbalost a ned;slednost hlavn;ho vedouc;ho odbor; ;koly. Tak je to! Doufal snad, ;e ho za to n;kdo pochv;l;?
Anatomie (19/44)

Anatomie! Ano, to je ten p;edm;t, po jeho; prvn; hodin; zanech;vaj; n;kte;; psychicky labiln;j;; jedinci studia medic;ny. Je to pr;v; ten p;edm;t, bez kter;ho vlastn; medic;na neexistuje. Dodnes n;m zn; v u;;ch rozpo;;tadla a ;;kanky, kter; n;m pom;haly zapamatovat si ty stovky, co stovky, tis;ce a snad i desetitis;ce n;zv; kost; a kosti;ek a v;ech v;;n;lk; na t;ch kosti;k;ch.
Tady uv;d;m p;;klad: plexus sacralis – Idiot Gustav m;l Cel; Prst v Gipsu
                n .ischiadicus
                n. gluteus superior
                n. cutaneus femoris posterior
                n. pudendus
                n. gluteus inferior
         

 O anatomii koluj; mezi studenty hotov; legendy. R;d bych sezn;mil sv; ;ten;;e s n;kter;mi historkami, kter; mohou potvrdit o;it; sv;dkov;. Tak nap;;klad Tolja Lopatin se p;i sv;m vypr;v;n; du;oval, ;e vid;l Valeru Kofejeva, kter; m;l p;i v;uce popsat hrudn; kost, jak si bere z p;epravky kost k;;;ovou. A nedalo se ;;ct, ;e by p;i tom n;jak v;hal. Vy, kte;; Kofejeva pamatujete, jist; v;te, ;e on v;hal m;lokdy. V tomto p;;pad; dostal ot;zku anatomie hrudn; kosti. Valera na kosti k;;;ov; perfektn; na;el a uk;zal v;echny prohlubn; a v;;n;lky a dost se divil, ;e u;itel byl hrub; nespokojen. Tak jako Valera mohl ale dopadnout kdokoli z n;s.
A te; p;ijde historka, kter; se stala v na;; 118. skupin;. Jej; hlavn; hrdinkou bude op;t L;da Syrka;evov;. Jist; si pamatujete na p;;b;h, kter; jsem nazval „Stript;z“. Nyn; v;m v;ak p;edstav;m L;du trochu jinak. Na hodin;ch anatomie jsme v;ichni nosili pl;;t;, tak;e ti, kte;; o;ek;vaj; dal;; hambatou historku, maj; sm;lu. Tak tedy L;da. Na hodin;ch anatomie jsme m;sto obvykl;ch d;ev;n;ch ukazov;tek pou;;vali ukazov;tka dr;t;n;. Kdy; si L;da nebyla u zkou;ky jist;, mimod;k strkala do pusy ;pi;ku ukazov;tka. Tr;pili jsme se t;m, zda j; na to upozornit, proto;e reakce mohla b;t naprosto nep;edv;dateln;. Chud;k L;da! M;sto n;s ji nakonec upozornil vyu;uj;c;. Netaktn; ji napomenul a ona pak zvracela a zvracela a dob;e j; opravdu nebylo!
Hrdiny dal;; historky z anatomie se stali dva kamar;di: j; a ;e;a Roma;ov. P;;b;h je to zcela ban;ln;. Jist; se n;co podobn;ho stalo i v jin;ch skupin;ch. S anatomi; je spojeno pouze to, ;e kdy; byl ;e;a vyvolan; a odpov;dal u;iteli na n;jakou ot;zku, a pak si zase sedal na ;idli, podstr;il jsem mu pod zadek v;etenn; kost. Samoz;ejm;, ;e sem to nem;l d;lat. M;l jsem rad;ji vz;t jinou kost. Na jednom konci v;etenn; kosti je takov; ostr; v;b;;ek. ;e;u to muselo p;kn; bolet, proto;e do m; zlost; str;il, a; jsem spadl za ;idle. U;itel n;s vyhnal oba z hodiny. ;e vyhodil ;e;ku, tomu bych rozum;l, ale za co vyhodil m;? Kdy; jsme se na chodb; op;t udob;ili, za;ali jsme p;em;;let, jak se u;iteli pomst;me. Um;te si v;bec p;edstavit takovou drzost? Dva studenti v prv;ku, ba;anti a zelen;;i, si dovol; pl;novat n;jakou pomstu vyu;uj;c;mu!
Ten u;itel, jako obvykle si nepamatuju ani k;estn; jm;no, ani jm;no po otci, a dokonce ani p;;jmen;, byl nejmlad;; asistent na kated;e anatomie. Bylo to ve ;koln;m roce 1966 – 1967. Jestli si to n;kdo pamatujete, dejte mi v;d;t. Nakonec mi pomohl internet. Na;el jsem seznam d;;v;j;;ch i sou;asn;ch u;itel; Kemerovsk;ho st;tn;ho l;ka;sk;ho institutu a v n;m jm;no Michail Ivanovi; Zolotuchin. Tak;e p;esto;e n;m po p;est;vce dovolil, abychom se vr;tili do v;uky, na;e hlavy byly zam;stnan; vym;;len;m pomsty. Tu jsme uskute;nili pozd;ji, kdy; jsme prob;rali vnit;n; org;ny. P;iv;zali jsme jeden konec tenk;ho st;eva k dragounu pl;;t; a mlad;, nad;jn; vyu;uj;c; za sebou t;hl jeho druh; konec a; do kabinetu! Souhlas;m s t;m, ;e to nen; p;kn;. Ale jak jinak naplnit podstatu tvrzen;, ;e lep;; je litovat toho, co jsme ud;lali, ne; toho, co jsme neud;lali? 
My;lenku prvn;ho n;m;tu mi poskytl A. G. Lopatin.
Skupina ;. 118 (20/46)

Svoje vzpom;nky na studentsk; ;ivot bych m;l s ohledem na logiku v;ci za;;nat pr;v; touto historkou. Nanejv;; by m;la b;t za;azena na druh; m;sto, hned za esej; „Jak jsem se stal studentem“. Oded;vna se na medic;n; povinn; vyu;ovaly ciz; jazyky a studijn; skupiny se podle toho d;lily na anglick;, n;meck; a francouzsk;. P;i roz;azov;n; do skupin podle ;rovn; znalost; jazyka vy;lo najevo, ;e n;kte;; studenti z odlehlej;;ch obc; nem;li ve ;kole z r;zn;ch p;;;in ;;dn; ciz; jazyk. Bylo proto rozhodnuto, ;e vznikne skupina ;;slo 118, ve kter; se bude u;it polovina student; angli;tinu a druh; polovina francouz;tinu. V;ichni budou za;;nat v souladu se studijn;m pl;nem od p;ky, tedy od sam;ho za;;tku.
Valja Timo;enkovov; poch;zela zrovna z takov; d;ry, kde se v;bec neu;il ciz; jazyk a ;e;a Roma;ov patn;ct let p;ed p;ijet;m na medic;nu ukon;il ;kolu v Kyrgyzii v n;jak; men;; obci, kde byla pouze tov;rna na alkohol. Tihle dva se octli ve skupin; ;. 118 opr;vn;n;. Ale jak se do skupiny dostal Oleg Sedy;ev, kter; m;l na vysv;d;n; z angli;tiny jedni;ku? Nebo ji; zmi;ovan; Arkadij Bljacher z Ki;in;va? Nebo Vagram Agad;a;an? A co teprve Ta;;na Jan;ilinov;, kter; bydlela a studovala v centru Kemerova? Nebo Valera Kajgorodov a Kolja Koval;uk? Tak; oni dva byli z Kemerova!
Jist;, cesty P;n; jsou nevyzpytateln;. Mysl;m si, ;e ;lov;k nemus; b;t zrovna velk; koum;k, aby mu do;lo, ;e v;echny lidi ze 118. skupiny spojovala jedna spole;n; vlastnost: dobrodru;n; sklony. Ano, smysl pro dobrodru;stv; a touha po n;m. V;dy; kdyby se m; te; n;kdo zeptal, pro; jsem se rozhodl j;t na d;kan;t a prosit, aby mne p;evedli do skupiny ;;slo 118, asi bych t;;ko na to dok;zal odpov;d;t.  P;esto jsem ;el a ani jsem se neb;l toho, ;e kopie vysv;d;en; le;; v m;m osobn;m spisu. Logickou cestou doch;z;m k z;v;ru, ;e skupina ;. 118 byla bandou intrik;n;. Ne;;k;m, ;e je to ;patn;. Vyzna;ovali jsme se nev;edn;mi ;sudky a rychle jsme ch;pali situaci. V;dy; jsme nebyli sami. Do t;hle jazykov; skupiny se cht;li dostat i jin; chytr;ci. Uk;zalo se v;ak, ;e my jsme zkr;tka byli ti ;ikovn;j;;. Tohle slovo bych zd;raznil. Abyste spr;vn; rozum;li, nebyli jsme chyt;ej;;, ale podnikav;j;; a ;ipern;j;;, jestli chcete. Bylo to jako na n;dra;;. Ten, kdo zme;kal p;;le;itost a nestihl to, m;l prost; sm;lu. Jak byste posoudili slova Nad;;dy Sv;;nikovov;: „P;e;etla jsem tvoje skici a bylo mi l;to, ;e jsem nestudovala ve Va;; skupin;. Ty o v;em vypr;v;; tak vesele!“ Jak to posoud;te vy, mil; ;ten;;i, to u; je na v;s.
D;kazem origin;ln;ho p;;stupu na;; skupiny je vlastn; t;;dn; fotoalbum, kter; jsme dali dohromady ve druh;m ro;n;ku p;ed jarn;m zkou;kov;m obdob;m. Pustili jsme se do toho za t;m ;;elem, abychom dostali z kurzu angli;tiny jedni;ky. Na vzniku alba jsme se pod;leli prakticky v;ichni. Na kated;e anglistiky se n;; v;tvor velmi l;bil a jedni;ku jsme opravdu dostali. A te; p;ijde to hlavn;. To album se p;edev;;m l;bilo mn;, proto;e jsem do n;j vlo;il celou svou du;i a prost; jsem ho zcela ban;ln; z katedry ukradl! Kaju se!
RW (21/48)

Stalo se, ;e z konzultace ke st;tnic;m byl jeden z na;ich spolu;;k; odveden p;;mo na dermatologicko – venerologick; odd;len;. Je pochopiteln;, ;e to pro n;s byla ud;lost. Samoz;ejm;, ;e jsme s n;m v;ichni souc;tili, ale byla to hlavn; jeho osobn; soukrom; trag;die a pro n;s p;estala b;t brzy aktu;ln;, nebo; st;tnice byly p;ede dve;mi.
Vagramova man;elka Galina byla na m;s;c v nemocnici, a tak mi kamar;d navrhnul, abych bydlel u n;j. Je ur;it; z;bavn;j;;, kdy; se p;ipravujete na zkou;ky ve dvou. T;m sp;;, ;e i d;;ve jsme se u;ili spole;n;. A jak se n;m u zkou;ek da;ilo! R;d jsem souhlasil. D; se ;;ct, ;e jsme si s Vagramem skv;le rozum;li. U;en; ve dvou m;lo sv; v;hody. Rozhodli jsme se, ;e j;dlo si budeme p;ipravovat hlavn; doma, a jen kdy; ud;l;me n;jakou zkou;ku, budeme chodit do restaurace a po;;dn; to zapijeme.
V t;ch dob;ch existovaly obchody „Kulinarija“ a tam jsme si kupovali polotovary: gul;;, beff stroganoff, kotlety a podobn;. Jako p;;lohu jsme pravideln; sma;ili velkou p;nev brambor. Chutnaly b;je;n;, proto;e jsme je d;lali speci;ln;m zp;sobem: brambory jsme o;krabali a umyt; jsme je zabalili do ut;rky a vysu;ili.  Mezit;m jsme na rozp;len; p;nvi rozpustili ;pek, pokr;jen; na men;; kousky. ;pek se ;kva;il, a kdy; byl t;m;; pr;zra;n;, hodili jsme na p;nev osu;en; brambory. D;l u; to byla technick; z;le;itost. Bylo t;eba d;vat pozor, aby se v;echny kousky brambor osma;ily dozlatova. Za p;t a; deset minut byly hotov;, a potom jsme je zam;chali s p;edem oh;;t;m gul;;em, nebo jsme si k nim dali beff stroganoff.
Mus;m se p;iznat, ;e i kdy; jsem byl t;m;; „hotov;“ l;ka;, neum;l jsem sou;asn; pou;;vat n;; i vidli;ku. Nedok;zal jsem prost; dr;et vidli;ku levou rukou. Vagram se tedy rozhodl, ;e m; to hezky rychle nau;;. Souhlasil jsem. U;en; bylo prost;: Vidli;ku do lev; ruky, n;; do prav; a jez! Zpo;;tku jsem odch;zel od stolu hladov;, proto;e ne; jsem se por;pal v j;dle, tak m;j ;kolitel, ten v;iv;k, zat;m v;echno sn;dl s;m! Kdy; se p;ejedl, ;;k;val: „Hlad t; nau;;!“ Vagram zach;zel s p;;borem p;;mo mistrovsky. Lze ;;ct, ;e to nakonec dopadlo p;esn; tak, jak Vagram p;edpov;dal. Tak;e mu nakonec mohu jen pod;kovat. Mus;m poctiv; p;iznat, ;e to, co jsme naz;vali p;;pravou na st;tn; zkou;ky, z;st;valo pouze u n;zvu t;to ;innosti. Co jsme asi tak mohli d;lat, kdy; se n;m v hlav; honilo: „Kdy; t; u;ili ;est let, ty mysl;;, ;e t; te; vyhod;? To se nestane!“ Takov;m my;lenk;m jsme se nijak neprotivili. Bytn;, u kter; Vagram bydlel, m;la velkou knihovnu plnou detektivek, a tak jsme se s kamar;dem pustili do ;ten;. Ka;d; den jsme brali novou knihu a do noci jsme ji m;li p;elousknutou. ;etli jsme v hromadn; doprav;, po cest; na konzultaci, p;i ob;d;, zkr;tka v;ude.
Jednou jsme se s Vagramem n;jak octli v centru Kemerova mezi Ostrovsk;ho a Sov;tskou t;;dou. Zjevili jsme se na ulici Vesen;aja p;;mo p;ed venerologick;m odd;len;m. Pr;v; tam jsme m;vali v;uku. U;ila n;s Raisa Viktorovna, kter; m;la u student; p;ezd;vku RV. A my, stejn; jako tenkr;t, kdy; jsme spolu zvedali ze zem; ciz; pan;, jsme se nemuseli nijak domlouvat, jen jsme na sebe mrkli a za;li jsme do dispenz;;e k Raise Viktorovn;. Poprosili jsme ji, aby n;m ud;lala RW. Necht;li jsme j; vysv;tlovat, ;e jeden n;; spolu;;k… ;ekli jsme prost;, ;e odj;;d;me z Kemerova a ;e chceme odjet zdrav;. RV se ze srdce usm;la a ;;k;, abychom j; pr; nebalamutili, ;e jsme se nem;li chovat jako kanci! RV si na delik;tn; v;razy nepotrp;la. Vzali n;m krev a za n;jak; ;as jsme si vyzvedli hotov; anal;zy, kter; byly samoz;ejm; negativn;.
V z;sad; jsme se neb;li, ;e se nakaz;me ve ve;ejn;ch prostor;ch, proto;e jsme stoprocentn; v;;ili slov;m docenta V. V. ;ikova, kter; n;m na p;edn;;ce vypr;v;l: „A on mi tvrd;, ;e se nakazil syfilidou ve ve;ejn; saun;! To tedy musel hodn; dlouho ;oupat p;rem po lavi;ce, aby chytil n;jakou tu spiroch;tu!“
Vyzbrojeni l;ka;sk;m potvrzen;m, p;esn;ji ;e;eno v;sledky z laborato;e, jsme obch;zeli zn;m; a j;zliv; jsme se ptali: „Vy je;t; nem;te RW?“ Takhle jsme n;kolik lid; dohnali do laborato;e k odb;r;m. St;tn; zkou;ky jsme s Vagramem ud;lali v pohod;. Dostali jsme ka;d; jednu dvojku a zbytek zn;mek byly jedni;ky.
Brat;i Roma;ovovi (22/50)

Pot;, co se Jevgenij zah;;koval v institutu, tedy p;esn;ji kdy; absolvoval prvn; dva ro;n;ky a studoval t;et;, p;ijel za n;m jeho bratr Konstantin. Kos;a byl tak o dvan;ct a; patn;ct let mlad;; ne; ;e;a a stejn; tak ;lachovit;. ;e;a ale nevid;l, nebo ani necht;l vid;t, ;e jeho mlad;; bratr u; je dosp;l; chlap. V tom se asi projevil syndrom „star;;ho“. ;e;a m;l Kos;u r;d, to bylo jasn; na prvn; pohled, ale za sebemen;; hloupost ho nemilosrdn; trestal. O Kos;ovi zase mus;m po pravd; ;;ct, ;e si to nijak zvl;;; nebral. A te; historka, kterou v;m chci vypr;v;t.
Stalo se, ;e se moji rodi;e v roce 1968 p;est;hovali do Frunze v Kyrgyzii. Jak se uk;zalo, Roma;ovovi tam ;ili u; dlouho p;edt;m. J; ani ;e;a jsme nev;d;li, ;e jsme krajan;. Vy;lo najevo, ;e rodi;e Jevgenije bydl; v m;ste;ku Kant bl;zko cukrovaru, pouh;ch dvan;ct kilometr; od Frunze. ;ili v rodinn;m dom; s velkou zahradou. A tak m; ;e;a pozval, abych za n;m o pr;zdnin;ch p;ijel do Kantu. U; jsem psal, ;e jsem m;l ;e;u r;d a ;e byl pro mne jako star;; bratr. Tak jsem se tedy vydal k Roma;ovov;m, jak jsme byli domluveni. Setk;n; bylo srde;n;. A tehdy m; tak; ;e;a sezn;mil se sv;m mlad;;m bratrem Kos;ou.
M;;ete mi ;;ct, pro; se ned; u Rus; vym;tit neust;l; snaha n;co n;kde ;ikovn; uzmout? Tenkr;t byly v;echny trhy ve Frunze zavaleny melouny ze zdej;;ho kraje, Uzbekist;nu, a tak; z Fergansk; kotliny i z O;e. Ka;d; si mohl vybrat podle chuti. St;li p;t, maxim;ln; deset kop;jek kilo a v Kantu byly je;t; levn;j;;. P;esto ;e;ka navrhl, a j; jsem bez rozm;;len; souhlasil, ;e si zajdeme na melouny na kolchozn; pole. Proto;e tato n;v;t;va byla v;t;na jen z na;; strany a „hostitel;“ nem;ly ani tu;en;, ;e by m;li dorazit medici ze Sibi;e, napl;novali jsme odchod k melounov;mu poli na dobu po setm;n;. Ne; p;i;el soumrak, za;;vali jsme lehk; chv;n;. T;;ili jsme se a sb;hali se n;m sliny. Kucha;sk; um;n; Kos;ovy maminky bylo neuv;;iteln;. Nab;zela n;m r;zn; vybran; lah;dky m;stn; kuchyn;.
Kdy; se setm;lo, p;ik;zal ;e;a Kos;ovi, aby vzal pytle, a vyrazili jsme. T;;ko ;;ct, zda to bylo bl;zko nebo daleko, proto;e jsme se celou dobu bavili. Najednou byl p;ed n;mi melounov; l;n. Rozhodli jsme se, ;e vyzkou;;me, jestli u; na tomhle konci pole melouny dozr;ly. ;e;a jeden vybral – m;l asi p;l metru v pr;m;ru! ;ikovn; do n;j ude;il dlan; jako ;avl; a meloun se rozpadl na dv; p;lky. I v noci bylo vid;t, ;e je tmav; rud;. Chutnal skv;le. Byl sladk;, pln; cukru a lehce von;l po n;jak;ch bylin;ch. Jist; ch;pete, ;e jsme na onom konci u; z;stali. Hlavn; slovo v na;em spolku m;l samoz;ejm; Jevgenij. J; jsem byl na melounech poprv;, a je;t; k tomu v noci. V;bec jsem netu;il, co m;m d;lat. Kos;a prost; znal sv;ho bratra, tak mu p;enechal velen;. Kdy; jsme tedy od ;eni dostali p;;kazy jak; melouny trhat, roze;li jsme se na r;zn; strany. Asi za deset minut jsme snesli na hromadu tak pades;t meloun;. ;e;a to p;;sn; hl;dal s od;vodn;n;m, ;e vlastn; d;l;me dobrou v;c a pom;h;me kolchozn;k;m. V;dy; kdy; napln;me pytle, z;stane tu je;t; p;kn; velk; hromada pro zem;d;lce. Tak se taky stalo. Do pytl; jsme d;vali melouny st;edn; velikosti, tak t;i a; ;ty;kilov;, aby se jich tam ve;lo v;c.
Kdy; byly pytle pln;, ;e;a cht;l po Kos;ovi prov;zky na zav;z;n;. Kos;a ale op;;il, ;e pr; m;l vz;t pouze pytle. O prov;zc;ch nikdo nic ne;;kal. Je;t; m; poprosil, abych to potvrdil, co; jsem taky ud;lal. ;e;a se rozzu;il, a tak chud;ci kolchozn;ci p;i;li o svou hromadu. ;e;ka za;al metat melouny po Kos;ovi, kter; jen hbit; uh;bal. I j; jsem dostal co proto, ;e jsem se Kosti zast;val. Situace byla patov;. Melouny jsme sice nandali do pytl;, ale nem;li jsme ty pytle ;;m zav;zat. N;st to v;echno jen tak, bylo riskantn;. Z ni;eho nic jsme na;li p;;mo na poli nevelk; kousek hlin;kov;ho dr;tu. ;e;ka ;ikovn; zadr;toval dva pytle. Jeden nezav;zan; n;m je;t; z;stal. ;e;ka si s t;m hlavu nel;mal. P;inutil Kos;u, aby si vyt;hl gumu z tren;rek (p;;sah;m, bylo to tak) a zav;zal posledn; pytel.
Cesta nazp;tek u; tak lehk; nebyla. Tak za prv;: pytle byly dost t;;k;. Za druh;:  ;e;ka celou cestu nad;val Kos;ovi a sliboval mu, ;e si to s n;m je;t; vy;;d;, a; p;ijdeme dom;. Ty pytle, kter; byly sv;zan; dr;tem, jsme nesli j; a Kos;a. Pytel sv;zan; gumou od tren;rek zbyl na ;e;u. Tak asi sto metr; od domu guma najednou sklouzla a melouny z ;e;ova pytle se vykulily na zem. A jak byly zral;, p;i p;du na zem jeden po druh;m hlasit; pukaly. Kos;a znal sv;ho bratra a; moc dob;e, a proto;e v;d;l, co ho ;ek;, vyu;il jeho ;oku, postavil sv;j pytel na cestu a vzal do zaje;;ch tak rychle, ;e jsme nesta;ili ani mrknout okem, jak zmizel ve tm;. Kdybych m;l studovat antologii rusk;ch vulgarism;, z;skal bych v t; chv;li takov; mno;stv; studijn;ho materi;lu, ;e by to sta;ilo na doktorskou disertaci a je;t; na des;tku v;decko – popul;rn;ch ;l;nk;. Horko t;;ko jsem p;emlouval ;e;ku, aby se uklidnil a ;el dom;.
Kdy; jsme dorazili, maminka se za;ala za Kos;u p;imlouvat. Ten u; se stihl objevit doma a v;echno na bratra po;alovat. Kdy; jsme kone;n; spole;n;m ;sil;m ;e;u uklidnili, a ten sl;bil, ;e se Kosti ani nedotkne, vylezl jeho bratr Kos;a z vedlej;;ho pokoje. Zbytek noci jsme u; svorn; str;vili mls;n;m b;je;n;ch sladkost; od maminky Roma;ovov; a s ob;ma bratry jsme ochutn;vali medovinu. S n;v;t;vou jsem byl moc spokojen;.
Farmakologie (23/53)

;;dn; medik nem;;e dostudovat bez znalosti anatomie a ;;dn; l;ka; nem;;e l;;it bez znalosti farmakologie. Tahle slo;it; v;da se zrodila ji; v d;vn;ch dob;ch. D;vno tomu, co Hippokrates a Gal;n p;ilo;ili ruku k d;lu a vybudovali z;klady k formov;n; farmakologie jako v;dn;ho oboru. Hippokrates pou;;val p;i l;;b; cel; rostliny a Gal;n je zase drtil a su;il. To v;ak je;t; neznamen;, ;e by pro dne;n; studenty m;la b;t farmakologie proch;zkou r;;ov;m sadem!
Jestli;e se v technicky zam;;en;ch ;kol;ch ;;k;: „Ud;lal zkou;ku z pevnosti materi;l;, u; se m;;e ;enit“, tak na medic;n; se n;co podobn;ho ;;k; o farmakologii. Je t;eba vzd;t hold student;m, kte;; to zdrcuj;c; mno;stv; studijn;ho materi;lu obstojn; ovl;daj; a um;j; vysv;tlit, ;;m se farmakokinetika a farmakodynamika odli;uj; od farmakogenetiky a farmakogenomiky. K tomu pat;; znalost fungov;n; metabolismu a jeho odli;nost od absorpce a milion dal;;ch pojm;.
Na;e skupina se pochopiteln; tak; usilovn; sna;ila proniknout do podstaty farmakologie. Z t;ch d;vod; prakticky bez absenc; nav;t;vovala p;edn;;ky i semin;;e z ob;van; „farma;ky". A pak nastal ;as zkou;ky. Jako obvykle jsme se s  Vagramem p;ipravovali spole;n;. Je zaj;mav;, ;e jsme bydleli ka;d; zvl;;;, ale p;;prava ke zkou;ce prob;hala v dru;n;m souzvuku. T;rali jsme se navz;jem z;ludn;mi protiot;zkami a pak jsme na n; spole;n; hledali odpov;di. Kr;tce ;e;eno, tahle spole;n; p;;prava byla pro n;s velmi p;;nosn;. M;li jsme u; i n;kter; spole;n; ritu;ly, kter; jsme svatosvat; dodr;ovali. Tady je nap;;klad jeden z nich: Dva dny p;ed zkou;kou jsme museli nav;t;vit „ba;u“. Tam jsme obvykle dorazili po ob;d;. V klidu jsme se napa;ovali a; k na;; dokonal; spokojenosti. Potom jsme ;li jen tak na proch;zku, nebo jsme za;li k n;komu ze spolu;;k; a trochu jsme ho „podusili“. Ve;er jsme si chodili v;as lehnout a r;no jsme velmi brzy vst;vali a tvrd; jsme za;to;ili na p;;slu;n; p;edm;t v;emi mozkov;mi z;vity.
Tak se tak; stalo v p;edve;er zkou;ky z farmakologie. Cestou do „ba;i“ se na n;s nalepil Ilgam Gasanov. Nebyli jsme proti. Kdy; jsme se dostate;n; vypotili a vy;vachtali, rozhodli jsme se, ;e ne; se vr;t;me dom;, p;jdeme se je;t; na chvili;ku proj;t. Na Sevastopolsk; u lah;dk;;stv;, kam jsme za;li pro cigarety, jsme potkali Arkadie Bljachera. Za;ali jsme do Arka;i n;co hustit a on, ;e se omlouv;, ale ;e sp;ch;. Divili jsme se, pro; ten sp;ch, ;e si chceme trochu popov;dat. Arka;a, kter; znal na;e zvyky a ritu;ly, si n;s pozorn; prohl;dl a zeptal se: „Snad jste nebyli v „ban;“? Vy nev;te, co je za den?“ My na to: „Jasn; ;e byli!“ V t; chv;li se Arka;a za;al sm;t. Pr;, spletli jste si datum, zkou;ka nen; poz;t;;, ale z;tra!
Denn; doba byla ji; pokro;il;, Bljacher zmizel. St;li jsme tam jako po r;n; palic;. Je;t; ;e byl s n;mi Ilgam, kter; n;s vzk;;sil a doslova a do p;smene n;s dot;hl dom;. Jen t;;ko te; vypr;v;t, jak; to byla noc. Je pravda, ;e jsme se piln; u;ili a chodili poctiv; na p;edn;;ky, a dokonce psali konspekty. Vlastn;m p;i;in;n;m jsme se ale s Vagramem octli v takov; ;asov; t;sni, ;e n;m to p;kn; tisklo hrdlo. R;no jsme byli na zkou;ce jako jedni z prvn;ch. P;ed n;mi je;t; p;i;li Valera Kajgorodov a Sl;vka Sizikov. Tak; oni se p;ipravovali ke zkou;ce spole;n;. Tenkr;t n;kde spla;ili n;jak; stimulanty CNS a byli slu;n; na;prtan;. Bylo to vid;t u; na prvn; pohled, zejm;na na Sl;vkovi, kter; nep;etr;it; n;co drmolil. Sypal z ruk;vu n;zvy prepar;t; a jejich d;vkov;n; a podobn;. Dalo se ;;ct, ;e to k na;; z;visti dost ovl;dal. D;lalo n;m t;;kou hlavu, jak budou po jeho v;konu u;itel; hodnotit n;s. Oba dva kluci zkou;ku ud;lali. Valera odch;zel s „bi;em“ a Sl;va uko;istil dvojku. Pak jsme p;i;li na ;adu my.
Nevzpom;n;m si u;, jak; jsem dostal ot;zky. Matn; si pamatuju, ;e n;co jsem um;l a v n;;em jsem si nebyl jist;. V t; chv;li mi osud seslal zachr;nkyni, mou sousedku v lavici Ta;;nu Krylovovou z p;t; skupiny. Te; se teprve uk;zalo, kdo se um; ovl;dat. Jenom kr;tce mrkla na moje ot;zky a doslova ve t;ech fr;z;ch mi v;echno p;ehledn; po ;;stech vylo;ila. Nijak dlouho jsem nad t;m nevysed;val, hned jsem ;el a na v;echny ot;zky jsem odpov;d;l samotn;mu A. V. Sapo;kovovi. Dostal jsem tehdy dvojku. Je;t; ve zku;ebn; m;stnosti jsem zpozoroval, ;e Ta;;na n;co vtloukala do hlavy i Vagramovi. Tak; on dostal dvojku.
Po zkou;ce jsem ;el za Ta;;nou a se srde;n;mi d;ky jsem j; daroval tabulku ;okol;dy „Zolotoj jakor“ (Zlat; kotva), kter; tehdy pat;ila k t;m nejlep;;m. Ta;;na byla v rozpac;ch, ale ;okol;du si vzala. Jak se pozd;ji uk;zalo, na ten d;rek si pamatuje dodnes, co; m; samoz;ejm; t;;;. Z;v;rem chci ;;ct, ;e m;t sv; ritu;ly je b;je;n;, ale nen; nad vz;jemnou studentskou v;pomoc!
Sambo (24/55)

Tohle se jist; bude zd;t sm;;n; ka;d;mu, kdo m; zn;, ale sd;luji v;m, ;e v roce 1967 jsem byl ;ampionem na;eho institutu, neb jsem vyhr;l svou v;hovou kategorii v z;pasu „sambo“. Byla to, jestli se nepletu, lehk; v;ha. Nikdy jsem se nepova;oval za sportovn;ho ;lov;ka a nem;l jsem ;;dn; sportovn; ambice. Ve ;kole jsem se sna;il podobn; jako ostatn; studenti v;elijak vykroutit z t;locviku. Je sice pravda, ;e jsem se v d;tstv; i trochu pozd;ji pokou;el hr;t v dorosteneck;m mu;stvu pozemn; hokej za Kedrovsk; Karjer. Potom, co jsem dostal do hlavy hokejov;m m;;em, jsem od t;to ;innosti upustil. Lehk; ot;es mozku byl pro m; dostate;n;m argumentem. To nebyl m;;, ale hotov; gran;t!
M;;u ;;ct, ;e ve ;kole jsem o ;;dn; sport nem;l z;jem. N;co jin;ho bylo, kdy; jsme se s m;m kamar;dem V;;ou B;lkovem „ulejvali“ z vyu;ov;n;. Brali jsme svoje udi;ky a chodili lovit hrouzky na kedrovskou p;ehradu. Sportovn; rybolov se tehdy bohu;el neprovozoval. Kdy; jsem se pak za rok dostal na medic;nu, nepl;noval jsem u; v;bec ;;dn; sportov;n;. Cht;l jsem se ze v;ech sil „u;it na doktora“.
Studijn; program institutu v;ak v sob; zahrnoval i t;lesnou p;;pravu. Studenti, a; u; cht;li nebo necht;li, museli m;t ve sv;m indexu z;po;et z t;locviku. Z;po;et bylo mo;n; z;skat jednak v p;;pad;, ;e student poctiv; doch;zel na v;uku a plnil p;edepsan; limity, nebo kdy; nav;t;voval sportovn; sekci s ur;it;m zam;;en;m. Vybral jsem si to druh;.
Vagram d;lal volejbal a p;emlouval m;, abych se zapsal taky. Tak pro; tedy sambo? Vzniklo to jednodu;e tak, ;e jsem se znal u; z d;;v;j;ka s Volo;ou Krav;enkem, ani; jsem tu;il, ;e vede sekci samba v institutu. Poctiv; p;izn;v;m, ;e jsem se pokusil p;emluvit „Kr;vu“ (tak jsme mu tehdy ;;kali), aby m; nemu;il a napsal na katedru, ;e m;m v;e spln;no. To jsem ale ;l;pnul p;kn; vedle. Volo;a, kter; byl jinak velmi m;rn; a hodn;, projevil takovou p;;snost, ;e bych si byl rad;ji ukousl jazyk. ;val na m;, ;e mi nedovol; (znal mou povahu) rozhla;ovat, ;e tr;nuju u Krav;enka a p;itom neovl;d;m ani jeden hmat. V prvn;m z;pase bych dostal nakl;da;ku a neum;l bych se v;bec br;nit. O takovou reklamu pr; nestoj;.
To byla ale situace! V prvn; ;ad; jsem opravdu necht;l chodit na t;locvik. Ale taky jsem se u; stihl pochlubit, ;e budu chodit na sambo.  Arka;a, Vagram i ;e;ka Roma;ov zlomysln; vy;adovali, abych p;edvedl alespo; „p;ehoz p;es stehno“. Vydr;et tyhle r;pance bylo nad moje s;ly, tak jsem se tedy p;ihl;sil. Kr;va byl jako utr;en; ze ;et;zu a za;al m; proh;n;t podle individu;ln;ho pl;nu. Jenom rozcvi;ka mi zabrala dv; hodiny! Po rozcvi;en; se mi ;navou pon;kud t;;sly ruce i nohy. Pr;v; v t; chv;li za;;nala vlastn; v;uka cvik; a tr;nink jejich proveden;. Daleko pozd;ji jsem zjistil, ;e ;e;a Roma;ov se tak; velmi dob;e znal s Volo;ou Krav;enkem a po;;dal ho, aby m; honil jak nadmutou kozu! Aby pr; ze m; nebyl jen oby;ejn; rv;;, ale skute;n; z;pasn;k. Mysl;m si ale, ;e to Kr;va trochu p;eh;n;l.
D;ky tomu jsem od jednoho tr;ninku ke druh;mu ovl;dal r;zn; podtrhnut;, chvaty a dal;; bojov; z;kroky. To, ;e jsem tr;noval usilovn;, m;lo je;t; dal;; p;;;inu. Na tr;nink za mnou poka;d; p;ich;zeli kamar;di. Dato Jobidze, Dito Mcheidze a Ilgam Gasanov. Mohli se objevit kdykoli, a proto jsem se sna;il, aby m; nevid;li, ;e se snad fl;k;m. Na tr;ninku projevovali bou;liv; nad;en; p;i ka;d;m m;m ;sp;;n;m z;kroku. Samoz;ejm; ;e to nad;en; p;ehr;vali, ale stejn; m; to velmi povzbuzovalo a p;sobilo to jako balz;m na mou je;itnost. Jednou Kr;va ozn;mil, ;e se u n;s bude po;;dat ;ampion;t cel;ho institutu. Zn;lo to pon;kud pomp;zn;, ale byla to opravdov; sportovn; ud;lost. V moj; v;hov; kategorii startovalo 8 lid; a v;t;z tedy musel vyhr;t ;ty;i utk;n;. Volo;a mi poradil n;kolik bojov;ch z;sad, kter; pr; pom;haj;. Bohu;el, zapamatoval jsem si jen jednu. Je t;eba st;le se dr;et uprost;ed koberce, proto;e kdy; protivn;k provede zda;il; z;krok, tak je dobr; vylet;t mimo ;;n;nku, a pak se ne;;douc; body nepo;;taj;. Tak jsem v prvn;ch t;ech z;pasech opakovan; dopadal mimo m;kk; povrch. Dost to bolelo, kdy; jsem padal obli;ejem na podlahu t;locvi;ny.
Moji kamar;di a fanou;ci d;lali r;mus a k;i;eli na m;. T;i prvn; z;pasy jsem takticky vyhr;l na body. Moje prudk; v;pady sm;;ovaly do st;edu koberce. Pak nade;lo fin;le. M;j soupe; byl ze sanit;rn; – hygienick; fakulty, tedy ze „sanhygu“. U; si nepamatuju jeho p;;jmen;, nejsp;; jsem je ani neznal. Byl to ;lachovit; a hou;evnat; hoch. St;l na nohou pevn; jako sloup a j; jsem nemohl pou;;t ;;dn; v;pad, dokonce jsem dostal napomenut; za pasivitu. Protivn;k m; u; n;kolikr;t povalil na zem, na;t;st; v;dy mimo koberec. Moji kamar;di byli nemilosrdn; a vy;adovali, abych protivn;ka roztrhal na cucky, jinak bych je nemohl naz;vat sv;mi p;;teli.
A; doslova p;r vte;in p;ed koncem jsem provedl hmat – „p;ehoz p;es stehno“ s vyu;it;m bolestiv;ho hmatu v loketn;m kloubu. Pokud je soupe; dr;en v t;to pozici ur;itou dobu, p;isuzuje se ;to;n;kovi v;t;zstv;. Pokud z;pasn;k v takov;m dr;en; vyk;ikne, v;t;zstv; je naz;v;no ;ist;m. Tak jsem se tedy sna;il udr;et ruku protivn;ka tak, aby se mi nevysmekl. Z;rove; jsem fixoval jeho t;lo nohou. Tehdy jsem nejsp;; ne;mysln; zas;hl jeho choulostiv; m;sto a protivn;k zavyl bolest;! Ur;it; bych vyhr;l i bez toho nep;;jemn;ho nedopat;en;, ale vyhr;t „;ist;“ ve fin;lov;m z;pase je obzvl;;t; p;;jemn;! Jak jsme s kamar;dy oslavovali v;t;zstv;, to je u; ;pln; jin; historie.
N;sleduj;c; den m; pozvali na katedru t;lesn; v;chovy a ud;lili mi z;po;et!

Dimka vina;em (25/57)

U; jsem se zmi;oval, ;e moji rodi;e byli velmi pohostinn;. ;ili v neot;esiteln;m p;esv;d;en;, ;e v;ichni studenti maj; st;le hlad. To zp;sobilo, ;e v;ichni moji kamar;di, kte;; k n;m p;ij;;d;li na v;kendy, dokud rodi;e je;t; bydleli v Kedrovsk;m Karjeru, se u n;s p;ej;dali a prosili m;, abych je p;ed t;m dom;c;m ob;erstv;m ochr;nil. Co j; s t;m j; m;l ale spole;n;ho? Radil jsem jim tedy, aby se u n;s najedli do z;soby. V t;ch ;asech bylo t;;k; sehnat n;co speci;ln;ho, zvl;;; v takov;ch m;stech, jak;m byla Kedrovka. P;esto moje maminka Alexandra Michailovna va;ila b;je;n; „;;i“, pekla v;te;n; „kurniky“ a taky skv;le sma;ila brambory s vep;ov;m. D; se ;;ct, ;e m; host; si u n;s pochutn;vali, co; r;di d;vali najevo.
Rodi;e v;ak byli nejrad;ji, kdy; k n;m p;ij;;d;l Dito Mcheidze. Kolem n;ho se moje maminka Alexandra Michailovna ot;;ela s pot;;en;m. I m;j t;ta Petr Andrejevi; si s Ditem r;d popov;dal o tom, jak jde ;ivot. B;;ovi – tak jsem ;;kal sv;mu otci – se l;bily Dimkovi ;vahy, proto;e to nebylo pl;c;n; nezral;ho kluka, ale my;lenky dosp;l;ho mu;e. V jeho jedn;n; se st;le projevovala v;chodn; v;chova a ;cta ke star;;m.
U; si nevzpom;n;m, kter; to byl m;s;c, ale ur;it; to bylo na podzim, nejsp;; v zim;. Dimkovi tehdy p;i;la velk; z;silka hroznov;ho v;na a bylo mrzut;, ;e v;no cestou namrzlo. Podzim na Sibi;i se ov;em od podzimu v Gruzii dost li;;. Dimkovy rodi;e nenapadlo, ;e v ;;jnu u; mohou b;t v Kemerovu mrazy. A pr;v; v tom roce tomu tak bylo.
Kdy; Dimka otev;el z;silku, nejd;;v se dost se roz;iloval. Pak ale navrhnul, abychom zajeli k m;m rodi;;m a ud;lali z t;ch namrzl;ch hrozn; v;no. Dimka, jak u; v;te, m;l za u;ima. Jak ;ekl, tak ud;lal. O nejbli;;;m v;kendu jsme odjeli i s hrozny do Kedrovky. Moji rodi;e se lehce podivili, ale hned se s n;mi pustili do pr;ce. Pot;ebovali jsme n;jakou d;ev;nou n;dobu, abychom mohli v;no rozma;kat. Dimka kategoricky trval na tom, ;e se hrozny mus; ;lapat nohama, abychom nenaru;ili letit; tradice jeho p;edk;, kte;; nikdy nepou;;vali ;;dn; lisy. Nic d;ev;n;ho jsme sice nesehnali, ale b;;a b;hv; odkud vy;trachal pozinkovan; necky. Dlouho se pak s Dimkou dohadovali, ale nakonec b;;a m;ho kamar;da p;emluvil, ;e ;;;va z hrozn; v t;ch neck;ch nebude dlouho, a ;e ji hned mohou p;el;t do sklen;n; n;doby. B;;a m;l toti; n;kde ve sklep; „;tvrtku“ – sklen;nou p;tadvacetilitrovou l;hev.
M;li jsme v;echno, co jsme pot;ebovali, a tak jsme se mohli d;t do pr;ce. Hrozny jsme vyklopili do necek, po;;dn; jsme si umyli nohy a pustili jsme se do ;lap;n;. Moji rodi;e se p;kn; pochecht;vali, kdy; vid;li, jak se dva klackov; pletou jeden druh;mu pod nohy v mal;ch neck;ch. Kone;n; bylo v;no vyma;k;no. Dimka podrobn; a do nejmen;;ch detail; vysv;tlil m;mu b;;ovi, co je pot;eba ud;lat d;l. B;;a pozorn; poslouchal.
V;kend skon;il a my jsme se vr;tili do Kemerova „studovat na doktory“. V;edn; studentsk; ;ivot a v;uka odvedly na;; pozornost a my jsme ;pln; zapomn;li na to, ;e jsme v Kedrovce polo;ili z;klady vina;stv;. O to up;;mn;j;; byla na;e radost, kdy; za n;mi v p;edve;er Nov;ho roku p;ijel b;;a a p;ivezl jantarovou tekutinu. Bylo to na;e v;no! Ale ne ledajak; v;no. Bylo prost; skv;l;! Dnes bychom ho nazvali „ledov;“. Nebyl to jen n;; n;zor. Potvrdili n;m to v;ichni, kte;; ho tehdy na novoro;n;m ;koln;m ve;;rku degustovali.
Pivovar (26/60)

To, jak t;;ce dob;v; pracuj;c; lid sv;j vezdej;; chl;b, jsem zjistil je;t; p;ed za;;tkem studia v prvn;m ro;n;ku institutu. Ale nejprve hezky popo;ad;.
U; jsem psal, ;e jsem byl je;t; s n;kolika podobn;mi ;;astlivci p;ijat na medic;nu v p;edstihu. Tenkr;t n;s k sob; pozval prorektor I. V. Kopytin, aby n;m ten dobr; skutek ozn;mil. Nevzpom;n;m si na v;echny, kte;; tenkr;t byli v jeho pracovn;, ale p;ece jen mi n;kte;; uv;zli v pam;ti. Jeden z nich byl vysok;, statn;, mlad; mu; s up;;mnou laskavou tv;;;. Byl uk;zn;n; a klidn;. Sezn;mili jsme se a; pozd;ji. Jmenoval se Anatolij Lopatin. Ten druh; byl ;t;hl;, vysok;, ;ernovlas; hezoun a na prvn; pohled bylo z;ejm;, ;e poch;z; z Kavkazu. D; se ;;ct, ;e byl a; huben;. M;l men;; obli;ej a vn;m v;razn; a velik; ;ern; o;i. Jeho nos p;ipom;nal jatagan tureck;ho jani;;;e. Ilgam Riza Ogly Gasanov byl nejenom pouh; krasavec, ale velmi p;ita;liv; mlad; mu;. 
Tahle na;e skupinka dostala nab;dku odpracovat si m;sto obvykl; brig;dy v kolchozu n;kolik t;dn; na vojensk; kated;e. A pr;v; tam jsme se s Ilgamem sp;;telili. Je pravda, ;e byl vzn;tliv; a prudk;, ale mezi p;;teli se choval jinak. To byl naopak velmi pozorn; a starostliv;. Na vojenskou katedru tak; p;ijel pracovat Arkadij Bljacher, se kter;m jsem se sezn;mil u; na zkou;ce z rusk;ho jazyka. Ten m;l protekci, proto;e plukovn;k Pjatov byl jejich rodinn; p;;tel. Arkadij m;l lepit a opravovat plak;ty, co; jak se s;m chlubil, opravdu nebylo slo;it;. Mn; a Ilgamovi navrhli, abychom dali dohromady st;echu nad gar;;emi katedry, kter; st;ly mezi hlavn; budovou a morfologick;m pavilonem, zrovna u plotu vojensk;ch kas;ren. A tenhle ;kol byl podstatn; hor;;, ne; v;em zn;m; poh;dka „jdi tam, nev;m kam, p;ines to, nev;m co…“
Ani j;, ani Ilgam jsme netu;ili, co m;me d;lat a jak. Nikdy jsem nic nestav;l a Ilgam jakbysmet. Nebudu v;s unavovat podrobnostmi, jen v;m ;eknu, ;e pr;ci jsme dokon;ili v term;nu. O kvalit; na;; zedni;iny a pokr;va;sk;ch pokus; si m;;ete ud;lat p;edstavu sami, kdy; v;m prozrad;m, ;e st;echa je;t; t;; rok nevydr;ela n;por prvn;ho sn;hu! Tehdy na n;s p;il;tli u;itel; z vojensk; katedry a ;vali, ;e jsme m;li velk; ;t;st;, ;e ve chv;li, kdy se st;echa provalila, tam auto plukovn;ka Fedotova na;t;st; nest;lo! To bychom to asi p;kn; sl;zli. Co tak asi ;ekali tihle taktikov; a strat;gov; p;i l;ka;sk; fakult;, kdy; poru;ili sedmn;ctilet;m kluk;m (mn; tehdy bylo sedmn;ct a Ilgamovi jednadvacet) postavit st;echu nad gar;;; samotn;ho n;;eln;ka vojensk; katedry? Vem je ;ert, ty zelen; hlavy. S odstupem ;asu vid;me, ;e v cel; na;; zemi to prob;halo podobn; a vl;dl obdobn; nepo;;dek.
Te; ale o n;;em jin;m. V;dy; jsem cht;l vlastn; ps;t historku o t;;k;m ;ivot; pracuj;c;ho lidu! S tou st;echou u gar;;e to nejsp;; ani jinak dopadnout nemohlo. M;l jsem s Ilgamem  b;hem t; stavby je;t; bokovku v pivovaru. Velmi dob;e si pamatuju na jednu p;;hodu. Ilgam tehdy p;i;el a ;;k;: „Do pivovaru p;ivezli vagon cukru a je pot;eba ho vylo;it. Jdeme na to?“ Jist; ne;ekal, ;e odm;tnu. J; jsem bez rozm;;len; p;ik;vnul stejn;, jako na tu stavbu gar;;e. Mohli jsme to p;ece odm;tnout a jet do kolchozu kopat brambory s ostatn;mi studenty!
Tak jsme tedy p;;;t; r;no nastoupili do pivovaru, kter; se nach;zel na n;b;e;; v Kirovsk; ;tvrti. Vyzvedli n;s u vr;tnice a dovezli do skladu. ;kol byl n;sleduj;c;: p;em;stit pod st;echu vag;n, p;esn;ji ;e;eno dvacet tun kub;nsk;ho cukru, kter; z n;dra;; do pivovaru p;iveze na ;ty;i oto;ky n;kla;;k. Tak;e jsme m;li vylo;it auto, a pytle s cukrem slo;it pod st;echu skladu. Ka;d; des;t; jsme museli zv;;it. Kub;nsk; cukr p;ivezli v dost nestandardn;ch pytl;ch – od osmdes;ti do sto dvaceti kilogram;. Jak se asi ur;ovala pr;m;rn; v;ha pytle? Na rozd;l od stavby na vojensk; kated;e jsme tady m;li sv;ho vedouc;ho skladn;ka. Kulhal a byl nap;l opil;, proto;e nep;etr;it; nas;val kaln; nezral; pivo. Na;t;st; ale v;d;l co a jak. Ilgama poslal nahoru na n;kla;;k, aby nakl;p;l pytle a nakl;dal je kluk;m na ramena. M; poslal do skladu. M;l jsem za ;kol rovnat pytle a stav;t je pod;l st;ny. Tuhle pr;ci jsme s Ilgamem zvl;dali.
Pytle nosili studenti z chemick; pr;myslovky, kter; se nach;zela bl;zko budovy sanit;rn; – hygienick; fakulty. Bylo vid;t, ;e kluci tu nepracuj; poprv;. Rychle vylo;ili prvn; auto, a ne; p;ijelo dal;;, zab;hli na provozovnu a p;inesli asi desetilitrov; d;b;n kaln;ho, je;t; nevyzr;l;ho piva. Toho sam;ho, jak; pil skladn;k. Pop;jeli ho s chut;. Nab;dli tak; n;m. Mn; ta b;e;ka od za;;tku v;bec nechutnala, ale Ilgam vypil cel; p;llitr a do konce sm;ny se mu zvedal ;aludek. Tohle mlad; pivo bylo p;kn; utrejch. P;esto;e se n;m sm;li kluci i skladn;k a p;emlouvali n;s, ;e pr; je to zdrav;, u; jsme to s Ilgamem znovu nezkou;eli.
Kdy; jsme vylo;ili druh; auto s cukrem, cht;l jsem se vyt;hnout a s;m p;en;st aspo; jeden pytel do skladu. V;ichni m; od toho zrazovali. Byl jsem pro n; jen „mu;; v;ha“. Kluci i skladn;k ;;kali, ;e je to t;;k; a ;e je pot;eba v;d;t, jak pytel chytit a jak ho n;st. J; jsem v;ak pali;at; trval na sv;m. Ilgam mi vybral jeden men;; pytel a velmi pe;liv; mi ho polo;il na ramena. Vypr;v;l mi potom, ;e jsem st;l na m;st; s pytlem na z;dech a zlehka jsem se k;val. Probl;m byl v tom, ;e jsem nemohl v;bec pohnout ani jednou nohou. V ten moment, kdy jsem se pokusil ud;lat krok, jsem upadl, a pytel p;ist;l hned vedle m; a rupnul! P;lka cukru se vysypala. Tak jsem dostal od skladn;ka ko;;;tko a k;bl. Dal v;em pauzu a j; zametl dv;r a odn;;el cukr do zvl;;tn; bedny ve skladu.
Zrovna p;ijelo posledn; auto s cukrem. U; jsme byli slu;n; unaven;, ale pr;ce bylo je;t; tak na hodinu, rozhodn; ne m;n;. Ani nev;m pro;, ale zas jsem si zatou;il n;co dok;zat, a p;ece jen s;m dopravit pytel do skladu. Roz;iloval jsem se a k;i;el jsem, ;e jsem snad taky chlap a n;co vydr;;m! V;ichni se sm;li, v;dy; jsem tehdy v;;il pades;t kilo. Pak se ale poradili a dovolili mi don;st je;t; jeden pytel ke kontroln; v;ze. St;la asi dva metry od auta. Tak jsem si znovu stoupl ke korb; a Ilgam mi opatrn; nalo;il pytel na ramena.
V;te, v;bec jsem se nerozm;;lel a hned jsem ud;lal dva mal; kroky. Posunul jsem se o p;l metru bl;; k v;ze. Pak jsem zase ztuhnul. Usilovn; jsem se sna;il, abych neztratil rovnov;hu. Popoh;n;l m; sm;ch a pok;iky div;k;, kte;; u; uzav;rali s;zky, jestli donesu ;i nedonesu. Poda;ilo se mi ud;lat je;t; t;i nebo ;ty;i kroky, a kdy; jsem byl tak p;l metru od v;hy, znovu jsem ztuhnul. Pak p;i;el prudk; v;pad, snad krok, dva, a to m; hodilo n;kam na druhou stranu. Tak jsem sebou trhnul sm;rem k v;ze a znovu jsem byl na zemi! Z;;til jsem se na beton a pytel ;uchnul na v;hu! V;ichni m; oslavovali jako hrdinu a zvedali na mou po;est sklenice s tou b;e;kou. N;sledn; se uk;zalo, ;e jsem tu v;hu zdemoloval, tak;e zbytek n;kladu u; kluci v;;it nemuseli!
Je;t; jedenkr;t jsme s Ilgamem p;i;li do pivovaru, ale nosit pytle u; mi nedovolili. Ani j; osobn; jsem se k tomu nedral, jeliko; jsem u; s;m na sob; dob;e poc;til, jak t;;ce dob;vaj; d;ln;ci sv;j vezdej;; chl;b. M;l jsem nefal;ovanou radost, ;e se m;;u „u;it na doktora“. 
Delik;tnost (27/63)

Nen; mi ;pln; jasn;, pro; jsem se pustil do psan; historky o delik;tnosti. Nejsp;; jsem se cht;l zase trochu vyt;hnout. No a co?
Kdy; u; jsem se dal na vojnu, tak mus;m bojovat. Pro za;;tek jsem se rozhodl zasurfovat po internetu, abych l;pe vysv;tlil, o ;em vlastn; bude ;e;. Ke slovu delik;tnost jsem na;el haldu synonym, nap;. taktnost, zdvo;ilost, m;rnost, uctivost a choulostivost. Ale pouze dv; antonyma – hrubost a hulv;tstv;. Tak;e bude z;le;et na va;em ;sudku, o jakou delik;tnost p;jde v n;sleduj;c;ch p;;padech.
Vagram Agad;a;an a Anatolij Lopatin m;li z;ejm; tak identick; amplitudy sv;ch biopol;, ;e za dlouhou dobu spole;n;ho bydlen; si rozum;li prakticky beze slov. Jejich vz;jemn; komunikace p;ipom;nala sc;nky z kultovn;ho filmu „Briliantov; ruka“, kde oba herci vedou dialog pouze v n;znac;ch, a p;esto je jasn;, ;e oba p;esn; v;d;, o; jde. Na;im kamar;d;m tak; sta;il pouh; n;znak, aby ch;pali, co m; ten druh; na mysli. Jeden byl z Arm;nie, druh; byl donsk; koz;k. Ten prvn; miloval dobr; j;dlo, ten druh; jakbysmet. Anatolij m;l nav;c z;libu ve va;en;. Je pochopiteln;, ;e nem;l dost ;asu, aby pravideln; kuchtil, av;ak n;kdy se p;ekon;val!
Obzvl;;; dob;e d;lal „lobio“. Nikdy ned;val va;it fazole hned. Nejd;;v musely b;t namo;en; ve studen; vod;, kterou ;asto m;nil. To trvalo alespo; 12 hodin. Teprve potom je za;;nal va;it. Fazole se mohou osolit u; na za;;tku va;en;, ale on to tak ned;lal. Solil je a; t;sn; p;ed dova;en;m, p;i;em; moment, kdy h;zel do hrnce s;l, se vyzna;oval ur;it;mi specifick;mi p;;znaky, kter;m jsme my ostatn; p;;li; nerozum;li. V;dycky jsem mu cht;l ;;ct, ;e je mistr va;e;ky, nebo kucha; kouzeln;k. Ve chv;l;ch, kdy va;il, byl ;;asn;. M;m podez;en;, ;e svou Tamaru okouzlil pr;v; p;i takov;chto chv;l;ch. Jejich l;ska p;etrvala doposud. Te; se ale vr;t;me k va;en; „lobia“.
Tolik v;dycky ;;kal, ;e ;erstv; bylinky nemohou nic pokazit, a proto d;val do „lobia“ v;echno, co m;l po ruce. Tehdy to b;val kopr, petr;elka a cibulov; na;. Dnes by je;t; p;idal k fazol;m trochu p;rku a pa;itky. Potom rozdupl p;r vla;sk;ch o;ech;. Dlouho s nimi kouzlil, prohl;;el je a o;ich;val. Na mou zv;davou ot;zku odpov;d;l: „Jeden ztuchl; o;ech dok;;e zkazit cel; j;dlo.“ Kdy; o;ichal v;echny o;echy, op;kal je pomalu na oleji. Ope;en; o;echy Tolik rozd;lil na dv; polovi;ky. Jednu ;;st rozdrtil a druhou prakticky roztloukl. P;idal to v;echno k fazol;m a bylink;m a po;;dn; to v;echno zam;chal. Jeho pohyby p;; m;ch;n; byly velmi osobit;. Krou;il va;e;kou pomalu a rovnom;rn;. Posledn; ingredienc;, kterou p;id;val, byla oby;ejn; cibule. Mohl ji docela oby;ejn; nakr;jet na kole;ka. To on ale neud;lal. Kr;jel cibuli na kosti;ky, sma;il ji na m;sle, a; zesklovat;la, a teprve tehdy do n; p;idal ;;;vu z citr;nu. Musela se je;t; p;r minut dusit pod pokli;kou, a teprve potom ji prom;chal s fazolemi.
Je;t; dnes, kdy; p;;u tyhle ;;dky, se mi sb;haj; sliny. Tolik n;m nikdy ned;val „lobio“ hned po uva;en;. Museli jsme si minim;ln; p;lhodinku po;kat. Pro; to vlastn; tak podrobn; opisuju? Je to proto, ;e chci delik;tn; p;ej;t k hlavn; ;;sti vypr;v;n;. Jist; u; v;m do;lo, ;e Tolik Lopatin d;lal z va;en; fazol; p;;mo ob;ad. A tak tedy jednou, to u; Tolik ani Vagram nebydleli na Sevastopolsk;, ale pokud mne pam;; neklame, tak n;kde bl;zko koleje ;. 6. Jejich bytn; jim slavnostn; ozn;mila, ;e je zve na fazolovou pol;vku. J; jsem u toho tehdy nebyl a zn;m ten p;;b;h pouze z Tolikova a Vagramova vypr;v;n;.
Kluci se za;ali pan; bytn; pt;t, co ;e se stalo? Ta ml;; a p;in;;; ka;d;mu tal;; fazolov; pol;vky. Kluci pozd;ji vypr;v;li, ;e pol;vka vypadala l;kav;, ale kdy; za;ali j;st, poc;tili jak;si nep;;jemn; z;pach. I chu; pol;vky byla divn;. Tolik, kter; byl milovn;kem fazol;, byl v ;oku. „Jak je v;bec mo;n; pokazit j;dlo z fazol;?“ Na to se ptal Vagrama st;le dokola. Je pochopiteln;, ;e kdy; dom;c; ode;la z pokoje, oba kluci se vrhli k z;chodu a jeden p;es druh;ho vyl;vali pol;vku do m;sy. A tedy n;co o t; delik;tnosti: Kluci se roz;ilovali a hudrali jen mezi ;ty;ma o;ima, ale bytnou taktn; u;et;ili a j;dlo j; pochv;lili. P;;davek ale se stejnou delik;tnost; kategoricky odm;tli.
Dal;; epizoda z na;eho studentsk;ho ;ivota tak; hovo;; o delik;tnosti. Delik;tn; je i samo t;ma, kter; se tam rozkr;v;, a vy;aduje zejm;na takov; p;;stup. V;echno, co budu nyn; popisovat, se p;ihodilo na kated;e soudn; medic;ny. N;; cyklus p;edn;;ek tam tehdy vedl V. A. ;akul. Aby mohl ;lov;k v;bec d;lat dennodenn; soudn; l;ka;stv; ;adu let, mus; se pro toto povol;n; narodit, ;ili mus; to m;t v genech. Uvedu jen jednu epizodu, po kter; jsem si ;ekl, ;e soudn;m l;ka;em nikdy nebudu. D; se ;;ct, ;e nejsem ;t;tiv;, ale jednou jsme p;i v;uce pitvali n;jak;ho mu;e. Bylo to na ja;e. Byla p;;tomna cel; skupina. Pitvu prov;d;l s;m ;akul a my jsme st;li kolem a pasivn; p;ihl;;eli. Kdy; v;ak za;al pitvat ;aludek, po m;stnosti se roz;;;ila takov; „v;n;“, ;e z toho cel; skupina „hodila ;avli“. Pros;m za prominut; za tu nedelik;tnost. Zem;el; pil p;ed smrt; obl;ben; v;no tehdej;;ch alkoholik; „Solncedar“ a zaj;dal ho ;esnekem had;m!
Po tomto p;;padu p;estala v;ce ne; polovina skupiny chodit na v;uku. Tak jsme se tedy s V. A. ;akulem domluvili, ;e n;s vyzkou;; v p;edterm;nu. Bylo n;m jasn;, ;e v;ichni tu zkou;ku ud;l;me a ;e zn;mky ;patn; nebudou. ;akul se ale rozhodl, ;e se trochu pobav; na n;; ;;et. Prakticky ka;d;ho provokoval a schv;ln; vyvol;val sm;;n; situace. Ot;zka, kterou dostal ;e;a, zn;la: „Panenstv; a jeho soudn; – patologick; p;;znaky“ (;estn; delik;tn;, ;e to tak bylo). Kdy; si ;e;a sedl ke stolu vedle sv;ho u;itele, aby odpov;dal, a kdy; v;ichni, kte;; byli ve zku;ebn; m;stnosti, usly;eli zad;n; jeho ot;zky – a ;akul se o to postaral t;m, ;e ji p;e;etl dostate;n; hlasit; – v;ichni odlo;ili svou p;;pravu a za;ali po;;dn; natahovat u;i. V;em bylo jasn;, ;e tohle jen tak oby;ejn; neskon;;. ;e;ka byl z toho t;matu trochu rozpa;it; a nev;d;l, jak za;;t. ;akul mu cht;l pomoct a zadal mu pouh; dv; nav;d;j;c; ot;zky: „Nu a ty s;m jsi vid;l n;jakou pannu?“ ;e;a bez rozm;;len; vyhrkl: „Vid;l.“ A ;akul se pt;: „Kde?“ A v t; chv;li, jako hrom, jako v;buch bomby, zazn;la ;e;kova odpov;;: „V porodnici!“
Roz;ehtali jsme se na cel; kolo! ;akul pleskal dlan;mi o desku stolu a sm;l se, a; zlehka poskakoval na ;idli. Vagram Agad;a;an a Marik Golubkov se sesuli ze ;idl;, sed;li na podlaze a sv;jeli se sm;chem. Olja Pticynov; a S;;ka Salmajer se obejmuli a ;i;eli sm;chem. Slzy se jim doslova hrnuly proudem. Je jasn;, ;e gelotologie takov; projev sm;chu je;t; neza;ila! Jenom ;e;ka se nesm;l. Sna;il se chud;k v;echny p;ek;i;et a uv;st na pravou m;ru, ;e tato d;vka byla na expert;ze u „Baby Ljuby“ (L. A. Re;etovov;). Copak ho ale n;kdo poslouchal? Dokonce i my, kte;; jsme sice st;li na chodb; za dve;mi, ale v;echno jsme dob;e sly;eli, jsme se sv;jeli se v k;e;;ch. Kr;tce ;e;eno, po v;konu ;eni byl konec v;emu zkou;en;. Vybrali jsme indexy, ;ekli jsme, jakou zn;mku kdo pot;ebuje, a podle toho n;m ;akul napsal „v;born;“ nebo „dob;e“. ;e;a dostal jedni;ku! Tuhle zkou;ku jsme pak zap;jeli v restauraci „Kuzbass“.
A tady m;te posledn; delik;tn; epizodu. V;ichni, kte;; v t; dob; bydleli na koleji u oblastn; nemocnice, si ur;it; pamatuj; na jednu z mnoha oslav MD;. P;esto;e jsem ve vy;;;ch ro;n;c;ch bydlel v podn;jmu, m;l jsem trvale m;sto pr;v; na t;hle koleji. V pokoji na p;t;m podla;; bydleli ;e;a Roma;ov, Kolja Kozlov, ;ora ;ernobaj a j;. Kluci, o kter;ch jsem psal v eseji „Minikolej“, byli moc r;di, proto;e jsem na koleji nocoval tak jednou nebo dvakr;t za semestr a ;e;a m;l zase hodn; no;n;ch slu;eb. P;ivyd;l;val si jako laborant na rentgenu ;razov;ho odd;len; v Kirovsk;m obvodu. A tak nade;el onen p;edve;er sv;tku MD;. Nejprve se za;;nalo slavit ve skupink;ch, a mnoz; pak pokra;ovali v oslav;ch v restaurac;ch a kav;rn;ch. Teprve potom se obyvatel; kolej; p;esouvali na nejist;ch a pletouc;ch se nohou do sv;ch postel;. Tentokr;t jsem byl z n;jak;ho d;vodu tak; na koleji, ve sv;m pokoji. Cel; kolej bou;ila v oslav;ch MD;. Po chodb; po;;d n;kdo chodil sem a tam, n;kde se dokonce zp;valo.
U n;s v pokoji jsme se se;li v;ichni ;ty;i. Ka;d; z n;s byl ale v jin; kondici.  Zaujalo n;s, ;e si ;ora ;ernobaj p;ihnul a spal ve sv; posteli. Byli jsme pln; z;;itk; a vypr;v;li jsme si, jak jsme str;vili den. ;ora chr;pal, jako kdy; ;e;e pilou, a; n;m za;alo b;t l;to ostatn;ch spolubydl;c;ch. Spole;n; ve t;ech – j;, Kolja a ;e;ka, jsme ho s obrovsk;m ;sil;m (;ora v;;il sto pades;t kilo) vynesli spolu s postel; na d;msk; WC. No a co? V;dy; se slavil sv;tek ;en! Mus;m po pravd; p;iznat, ;e jsme si a; do konce akce po;;nali delik;tn;. Kdy; jsme ze v;ech sil t;hli ;oru po chodb; na druh; konec koleje, n;kte;; dobr;ci navrhovali, abychom ho svl;kli donaha, co; jsme ale z kolegiality zavrhli. Jedin;, co jsme mu provedli, bylo to, ;e jsme ho p;iv;zali prost;radlem k posteli. Nejsp;; proto, aby na z;chod; z t; postele nevypadl. Co v;ak bylo pro ;oru n;jak; prost;radlo? Rozerval ho u; po ;ty;ech hodin;ch sp;nku.
;;kalo se potom, ;e se na n;j p;ich;zeli pod;vat obyvatel; ze v;ech p;ti podla;;, dokud ho n;kdo „soucitn;“ neprobudil. Kdy; byl ;ora vzbuzen, roztrhl prost;radlo na dva kusy, a jen tak tak ;e nedal doty;n;mu „milosrdn;mu budi;i“ p;es hubu (zaslou;il by si to, proto;e pokazil takovou ;vandu). Hned potom vtrhnul do pokoje, kde jsme zat;m klidn; spali. Je pravda, ;e jsme museli dost rychle vst;t a zap;;sahat se, ;e jsme to neprovedli my. ;e jsme jako mysleli, ;e ;ora nen; na koleji a n;kde slav; sv;tek! Mo;n; n;m uv;;il, mo;n; ne, ka;dop;dn; ml;tit n;s na;t;st; neza;al. M;s;c v;ak s n;mi nepromluvil. Moje srdce c;t;, ;e v t;hle epizod; by bylo vhodn;j;; nepou;;vat synonymum slova delik;tnost, ale jeho antonymum.
 Tak;e „;o bolo, to bolo“ a slova z p;sn; nevyhod;;.
Vojensk; p;;prava (28/68)

Po dokon;en; studi; na l;ka;sk; fakult; z;sk;vali v;ichni absolventi mu;sk;ho pohlav; automaticky vojenskou hodnost poru;;ka zdravotn; slu;by v z;loze. Kurz z;kladn; vojensk; p;;pravy prob;hal u; b;hem v;uky na vojensk; kated;e. Zb;valo n;m jen absolvovat vojensk; cvi;en; a zkou;ku. Vojensk; cvi;en; se konala v ;ervenci na konci p;t;ho ro;n;ku. Zkou;ku ze soudn;ho l;ka;stv; zvl;dli ten rok v;ichni z na;; skupiny u; v p;edterm;nu. J; jsem nav;c stihl v kv;tnov;m p;edterm;nu ud;lat je;t; zkou;ku z d;tsk; propedeutiky, ale o tom a; jindy. P;ed vojensk;m soust;ed;n;m jsem na cel; m;s;c odlet;l nabrat s;ly k rodi;;m do Frunze.
M;j „b;;a“ byl ;lov;k, kter; respektuje z;kony. Za v;lky to dot;hl z ;adov;ho voj;na a; na majora. D;lal mi doma p;edn;;ky o tom, jak je t;eba v;;it si slu;ebn; star;;ch a projevovat jim ;ctu.  Recitoval mi i spoustu dal;;ch vojensk;ch velemoudrost;. Necht;l jsem sv;ho otce urazit, ale moc pozorn; jsem ho tehdy neposlouchal.
Od rodi;; jsem se vr;til do Kemerova a; t;sn; p;ed za;;tkem soust;ed;n;. Byl jsem fyzicky pos;len; jejich dom;c; stravou a tak; politicky vyzbrojen; po spole;n;ch besed;ch s t;tou. Soust;ed;n; se konalo ve vesnici Plotnikovo, na z;kladn; divize civiln; obrany. ;zem; vojensk;ho ;tvaru bylo obehn;no dvoumetrov;m plotem. U hlavn; br;ny nep;etr;it; st;la hl;dka. Nebudu vypr;v;t, jak n;s hned odvedli do  „bani“ za ;;elem o;isty a jak ka;d;mu vydali hrom;dku s mund;rem. Faz;ny na;ich uniforem byly pon;kud z m;dy, a tak jsme se od voj;k; m;stn; jednotky dost v;razn; li;ili. Je;t; p;ed odjezdem na soust;ed;n; n;m d;stojn;ci vojensk; katedry vysv;tlili, ;e mus;me na ;zem; vojensk;ho ;tvaru nezbytn; plnit v;echny po;adavky vojensk;ho ;;du, nap;. ;;dn; zdravit p;i setk;n; s d;stojn;ky, dodr;ovat ve;erku a re;im v;bec, apod. Ze v;ech student; se u vojensk;ho ;tvaru stali frekventanti a v;ichni dohromady jsme vytvo;ili jednu rotu. Kdy; jsme byli p;id;leni k ;tvaru, rozd;lili n;s d;l je;t; na ;ety a ty ;ety d;l d;lili na dru;stva po dev;ti, nebo des;ti lidech. Ka;d; dru;stvo m;lo pro sebe vyhrazen; stan na span;.
Star;inou na;; roty byl jmenov;n Felix An, kter; u; d;;ve slou;il v arm;d; a m;l hodnost podplukovn;ka u; p;ed p;ijet;m na medic;nu. Veliteli ;ety byli jmenov;ni d;stojn;ci z katedry. Dru;stv;m pak veleli n;kte;; z n;s frekventant;. Aby se tihle velitel; dru;stev n;jak odli;ili od n;s ostatn;ch, p;idali jim na n;ramen;k jednu fr;ku. P;elo;eno z vojensk;ho ;argonu to znamen;, ;e jim ud;lili hodnost svobodn;ka. J; jsem byl jmenov;n spojkou plukovn;ka Fedorova a vedouc;ho vojensk; katedry v jedn; osob;. Toho sam;ho ;lov;ka, kter;mu jsme s Ilgamem Gasanovem p;ed p;ti lety opravovali gar;; tak ;ikovn;, ;e jsme mu pod n; m;lem poh;bili auto. Moje funkce spojky m;la ty v;hody, ;e jsem m;l trvalou propustku na br;n; v jakoukoliv denn; ;i no;n; dobu. Nejd;le;it;j;; v;ak bylo to, ;e se Fedorov na na;em soust;ed;n; objevil v;ehov;udy jednou. Tak;e jsem se c;til voln; jako pt;k. Samoz;ejm; jsem nez;st;val v ne;innosti. V;ichni d;stojn;ci, kte;; s n;mi p;ijeli na letn; soust;ed;n;, bydleli ve velk;m bar;ku asi sto metr; od ;tvaru. No a ti v;ichni se holili modern;mi elektrick;mi strojky. Jen major Glebov se holil klasick;m strojkem s ;epelkou. Mou hlavn; a jedinou povinnost; bylo v ;est t;icet, je;t; p;ed bud;;kem, p;in;st majorovi z kuchy;sk;ho bloku konvici s horkou vodou a pak vzbudit d;stojn;ky. Tehdy jsem se velmi dob;e obezn;mil s vojenskou kuchyn;, co;, jak se pozd;ji uk;zalo, nebylo na vojensk;m cvi;en; v;bec k zahozen;. Nebudu v;s nudit vypr;v;n;m o t;;kostech vojensk; slu;by a o trampot;ch, kter; se na n;s valily.
Po p;;jezdu na vojensk; cvi;en; m;li studenti u sebe karton cigaret a n;kte;; dokonce dva i t;i. A;koliv jsme byli st;le nuceni pob;vat venku na ;erstv;m vzduchu, proto;e ve stanu se sm;lo jenom sp;t, cigarety n;m brzy do;ly. Pak to za;alo. Nejprve jsme doku;ovali v;echny ;pa;ky. Pot; se dob;e uplatnila moje funkce spojky. Kolegov; m; vyzbrojili batohem a z;sobou hotovosti a j; se vypravil do vesnick;ho kr;mu pro levn; ku;ivo. Bylo dobr;, ;e jsem u; p;edem v;d;l, kde jsou v Plotnikovu v;echny obchody.
 D;stojn;ci katedry usoudili, ;e jeden ;kol (nosit horkou vodu Glebovovi) je pro m; m;lo a p;idali mi je;t; jednu ;innost. Toti; abych jim v ruksaku nosil z obchodu v;no. No a j; jsem tedy p;in;;el na ;tvar to v;no a sou;asn; s n;m i pln; batoh bal;;k; s „machorkou“. Tak jsme se pochopiteln; v;ichni nau;ili d;lat „koz; no;ky“ nebo oby;ejn; „samokrutky“, zkr;tka ru;n; balen; cigarety. Kdy; jsme se pozd;ji vr;tili do Kemerova, m;li jsme od levn;ho tab;ku v;ichni ;pln; za;loutl; prsty!
Festival (29/71)

Stalo se zvykem, ;e se prakticky na v;ech studentsk;ch mejdanech zp;valo. Ne;lo samoz;ejm; o ;;dn; n;ro;n; sborov; zp;v. Dalo by se to sp;; nazvat spole;ensk;m zp;v;n;m. Ale zp;vali jsme v;dycky s chut;, nebo jak se jinak ;;k; „z pln;ch plic“. V;dy; se n;m zp;valo lehce. Nejsp;; proto, ;e ;ivot n;m v t; dob; p;ipadal lehk;, jasn;, bez intrik a postrann;ch ;mysl;. Nejd;le;it;j;; pro n;s bylo to, ;e v;echny studentsk; skupiny ;ily mezi sebou bez konflikt;, ba dokonce p;;telsky, a;koli ka;d; skupina byla jin;. Proto tak; m;la ka;d; sv;j obl;ben; p;veck; reperto;r.
Nejsnadn;ji se mi pochopiteln; bude ps;t o n;s. Mus;m za;;t t;m, ;e jsme m;li ;t;st; od sam;ho za;;tku. M;li jsme toti; P;;u Kozlova. Jak u; jsem psal d;;ve, kdy; P;;a p;ijel z B;l;ho do Kemerova, byl hned p;ijat; nejenom na medic;nu, ale z;rove; i na Kemerovskou konzervato;. Cel; jeden semestr p;eb;hal ze ;koly do ;koly. Potom ale dal p;ece jen p;ednost medic;n;. Hudba mu v;ak nepochybn; p;irostla k srdci. Hr;l skute;n; na jak;koli hudebn; n;stroj, kter; byl po ruce, nap;. na klav;r, na bajan, na akordeon, na oby;ejnou harmoniku, na kytaru i balalajku. A jak hr;l na saxofon! Bylo to ;;asn;. No a p;s;ov; reperto;r na;; skupiny z;visel na v;;i kondice, ve kter; se pr;v; skupina nach;zela. Za;;nali jsme samoz;ejm; p;sn; „Kalina krasnaja“. Jak jsme si jenom tenkr;t v;ichni n;kter; m;sta vychutn;vali. S jakou pe;livost; jsme zp;vali, ;e kalina dozr;la, zejm;na jsme pak pro;;vali ;;st p;sn;, ve kter; hrdinka p;izn;v;, ;e jej; mil;;ek m; sice stra;nou povahu, ale ;e ho kv;li n;jak; mali;kosti, kv;li ban;ln; a bezv;znamn; hlouposti nechala odej;t za jinou! Ch;pete p;ece? Ona mu dala ko;em! Tuhle p;se; jsme si vyb;rali nejsp;; proto, ;e na;e skupina byla p;ev;;n; mu;sk; a podv;dom; n;s v;echny ;ralo chov;n; t; d;vky. Jak je mo;n;, ;e necht;la? Dob;e ud;lal, ;e si postavil hlavu a ode;el za jinou! Ka;d; z n;s tenhle okam;ik pro;;val opravdov;, proto;e jsme u; v;ichni n;co podobn;ho pro;ili. Kdy; jsme nedostali, co jsme cht;li, odch;zeli jsme k jin;.
Tahle p;se; b;vala tak;;kaj;c startovac;. D;l obvykle n;sledovala „Rjab;na kudrjavaja“ a „Oj, moroz, moroz“. A; ke konci mejdanu, kdy; u; jsme m;li v krvi pat;i;n; vysokou hladinku, jsme svorn; p;li obl;benou p;sni;ku ;eni Roma;ova o tom, jak „Pod ;ir;m nebem jezd; opu;t;n; vlak ;;slo 11“. Nejzvl;;tn;j;; na tom je to, ;e se nikdo za cel;ch ;est let nedozv;d;l, pro; m;l ;e;ka v;dycky p;i t;hle p;sni v o;;ch slzy.
Tak;e kdy; n;m jednou na kated;e ciz;ch jazyk; navrhli, abychom zazp;vali v na;; mu;sk; sestav; na festivalu, kter; katedra po;;dala ka;d; jaro p;ed ukon;en;m pravideln;ho kurzu, ani jsme se moc nebr;nili. Zp;vali jsme r;di „Ve;ern; zvon“, tak pro; to nevyzkou;et, obzvl;;t; kdy; n;m za to sl;bili napsat z;po;et za cel; semestr. Kdo by nesouhlasil s takovou odm;nou! Nav;c jsme se cht;li proslavit, a kdyby nedo;lo k tomu mrzut;mu nedorozum;n;, kdo v;, mo;n; byste na t;to fotografii uvid;li na;e tv;;e a podpis „Anglick; sbor“. V;echno vypadalo skv;le. Na zkou;k;ch jsme svorn; nadouvali tv;;e p;ed t;m, ne; jsme m;li vyslovit „Bom, bom!“ V;bec n;s nevzru;ovalo, ;e jsme se nijak zvl;;; nenau;ili spr;vn; anglicky vyslovovat ;;st textu „Ve;ernij zvon, bom, bom. Ve;ernij zvon, bom, bom.“ V;dy; jsme byli p;esv;d;en;, ;e je v;echno v nejlep;;m po;;dku.
Organiz;to;i na n;s ud;lali p;kn; podraz v prav;m slova smyslu. Jak jinak jsme si mohli vysv;tlit to, ;e n;s za;adili za skupinu „NASNANE,“ za mlad; a p;vabn; d;v;iny, a nav;c b;je;n; zku;en; zp;va;ky! Tyhle holky byly v na;; skupin; samoz;ejm; dost obl;ben;. Tak; je ov;em zbo;;ovala cel; ;kola. Byly mil;;ky cel;ho institutu. Jejich vyprodan; vystoupen; byla toho nejlep;;m d;kazem. Na;a, Sv;ta, Nata;a a Nelli si zvolili jako n;zev sv;ho kvarteta abreviaturu za sv;ch jmen: „NASNANE“.
Tenkr;t p;i vystoupen; do;lo k tomu, ;e „NASNANE“ nejen;e p;kn; rozeh;;ly div;ky, ale tak; pon;kud vysoko zvedly la;ku. Div;ci je dlouho necht;li pustit ze s;lu. Kone;n; spadla opona a d;v;ata odb;hla. Za;ali jsme se ;adit my. Jeden;ctka mlad;k;, kte;; byli odhodl;ni k tomu, ;e zah;m; svoje „Bom, bom“. Opona se zvedla, a je;t; jsme ani neza;ali zp;vat a s;lem zn;l lehk; sm;ch,kter; postupn; nar;stal v hromov;  ;ehot. Jak jsme se pozd;ji dov;d;li od div;k;, v moment;, kdy ;la opona nahoru, m;li u; S;;a Salmajer a Vagram Agad;a;an nafouknut; tv;;e na maximum, aby zaduli to sv; „Bom, Bom“. My jsme za;ali zp;vat: „This evening bell“, a S;;a s Vagramem „Bom, Bom“. My op;t „This evening bell“. Pak do;lo k tomu, ;e jsme spole;n; jako jeden mu; z bl;;e nejasn;ch p;;;in zah;m;li t;ikr;t „Bom, Bom, Bom“ m;sto obvykl;ch dvou. S;l doslova lehl sm;chem. ;ehot byl dokonce siln;j;;, ne; ovace po vystoupen; „NASANE“. To u; jsme nevydr;eli a za;ali jsme couvat za kulisy. Opona ;la dol;. Za s;lu se je;t; dlouho oz;val hur;nsk; sm;ch. Nejsp;; jsme v;echny dob;e pobavili. A to jsme p;itom nestihli dozp;vat ani celou prvn; sloku. Ze sc;ny bylo mo;n; odej;t rovnou do hledi;t; s;lu. Tak; se v;ak dalo sej;t po schodi;ti do t;locvi;ny, a teprve potom proj;t do s;lu hlavn;m vchodem. My jsme si k ;stupu ze sc;ny vybrali druhou variantu.
Je;t; je t;eba pat;i;n; ocenit katedru ciz;ch jazyk; – z;po;et jsme dostali!
P;;li; hr do man;elstv; (30/75)

Kdy; se n;kte;; ;;ci a pot; abiturienti stali studenty vysok; ;koly, objevila se v jejich ;ivot; jist; osobn; svoboda. Unikli z pod rodi;ovsk;ch ochrann;ch k;;del. A tak to m; b;t. Kolem nich za;alo krou;it tolik kr;sy a ml;d; opa;n;ho pohlav;, a; z toho ;la hlava kolem.
U; si nevzpom;n;m, v jak;m rom;nu jsem p;e;etl my;lenku, kter; se na celou dobu studi; v l;ka;sk;m institutu stala m;m ;ivotn;m kr;dem. Svou obl;benou fr;zi jsem nezneu;;val, ov;em kdy; byla vhodn; p;;le;itost, r;d jsem ji pron;;el. Obvykle m;la toti; ;sp;ch. U; v;s nebudu d;le nap;nat, tady ji m;te: „Nepat;;m k t;m inteligentn;m slaboch;m, kte;; ;e;; sv; mu;sk; pot;eby ;enitbou“. Tahle fr;ze se dala dob;e pou;;t hlavn; ve ;kole. Doma v na;; rodin; jsem se p;edv;d;l v trochu jin;m sv;tle. Byl jsem jedin;;ek, a je pochopiteln;, ;e m; rodi;e rozmazlovali. Jist; ne a; tak, ;e bych se sm;l v;let po podlaze a kopat nohama a k;i;et: „J; chci…!“ Sv;ho c;le jsem um;l dos;hnout i jin;mi zp;soby. Tak t;eba u rodi;; jsem uplat;oval taktiku vyd;r;n;. Nepop;r;m, ;e jsem se choval jako b;d;k, ale s t;m u; asi nic nenad;l;m.
Kdy; jsem n;co pot;eboval a rodi;e mi to necht;li dovolit, ;;kal jsem jim: „No co, tak se o;en;m, budu samostatn; a nebudu se nikoho dopro;ovat.“ Nejsp;; jsem to ;;kal dost p;esv;d;iv;, proto;e i „b;;a“ (o mamince ani nemluv;) mi pak rozv;;n; domlouval, ;e nem; cenu sp;chat, ;e kdy; u; se ;lov;k ;en;, m;lo by to b;t jedenkr;t a na cel; ;ivot. Dod;val tak;, jak; je to zodpov;dn; krok.
Takov;m rozhovorem se obvykle po;;te;n; t;ma uzav;elo, ale potom jsem vid;l, ;e moje prosba je p;ece jen vysly;ena. Tuhle taktiku jsem ov;em pou;;val jen z;;dka. Bylo mi jasn;, ;e s kan;nem se na vrabce nechod;. ;as od ;asu jsem to ale zkou;el a docela mi to vych;zelo. A; n;kdy uprost;ed p;t;ho ro;n;ku, kdy; jsem znovu pohrozil rodi;;m, ;e se o;en;m, a m;ma se jako oby;ejn; chytala za hlavu, tak t;ta se stejn;m klidem jako d;;v pronesl prav; opak toho, co ;;kal doposud: „Nu co, tak se o;e;, u; m;; na ;ase.“ Pro mne to bylo jako ;kopek ledov; vody na hlavu! V;echna ;est m;m rodi;;m, kte;; i tentokr;t mou prosbu splnili, ale od t; doby jsem p;estal vyhro;ovat ;enitbou.
Moji spolu;;ci, jist; ;e ne v;ichni, ale mnoz;, vstupovali do man;elstv; je;t; b;hem studi;. Jestli t;m n;jak ;e;ili svoje osobn; probl;my, je to jenom jejich v;c. Z m;ch bl;zk;ch kamar;d; se je;t; za studi; o;enil Marik Golubkov, Tolik Lopatin a Vagram Agad;a;an.
Na Vagramov; svatb; jsem byl, a dokonce jsem pronesl p;;pitek, kter; se l;bil Vagramov;m arm;nsk;m p;;buzn;m. R;d se s v;mi o n;j pod;l;m: „Nyn;, po hostin; ulehnou novoman;el; na svatebn; lo;e a polo;; sv; hlavy na spole;n; pol;t;;. P;ipijme si na to, aby jim bylo dop;;no st;rnout vedle sebe a st;le us;nat na tomto spole;n;m pol;t;;i.“ Vzpom;n;m si, ;e Vagram;v otec ke mn; p;istoupil a objal m; a maminka m; pol;bila. Mrz; m;, ;e jsem z;ejm; vlo;il do p;;pitku m;lo citu, proto;e ned;vno hlavy tehdej;;ch novoman;el; opustily spole;n; pol;t;; a ul;haj; ka;d; jinde. Co k tomu je;t; dodat? T;eba to, ;e tehdy byly studentsk; s;atky pova;ov;ny za ur;itou komplikaci. Pro;pak si mysl;te, ;e se t;eba rozpadlo popul;rn; kvarteto „NASNANE“? Z ban;ln;ch d;vod;, kv;li ;enitb;, tedy pardon, p;esn;ji ;e;eno kv;li svatb; Sv;ty. Sv;ta se vdala a opustila ro;n;k. D;vky za ni dlouho hledaly n;hradu. Ale jak naj;t rychle n;koho rovnocenn;ho? V;dy; spole;n; zp;valy ;ty;i roky! A zat;mco se hledala n;hrada, vdala se i Nelli Sa;enkov;. A to byl ;pln; konec „NASNANE“. U; nikdy jsme pak nesly;eli v jejich pod;n; ani „Sin;nkij skromnyj plato;ek“, ani „Vozra;;ajsja, ja bez tibja stolko dn;j“, ani tu nejobl;ben;j;; „Ty, gori, gori, moja lu;ina, dogorju s toboj i ja..“!
 Kvarteto „NASNANE“ zaniklo, ale v na;; pam;ti z;staly velmi hezk; vzpom;nky na d;v;ata i na jejich p;sn;.

Pivo na p;edn;;k;ch (31/77)

Jist;;e jsme nebyli prvn;, kdo se pokou;el zp;;jemnit si n;jak p;edn;;ky, aby byly z;bavn;j;; a rychleji ub;haly. Tak to v ;ivot; chod;, ;e n;kter; p;edm;ty jsou z;bavn; samy o sob;, a jejich p;edn;;ej;c; jsou skv;l;. B;valy v;ak i takov; chv;le, kdy u;itel dok;zal „zab;t“ i zaj;mavou l;tku t;m, ;e vykl;dal slu;n; ;e;eno f;dn; a otravn;. Pro takov; p;edm;ty pak bylo bohu;el typick;, ;e jejich p;edn;;ej;c; drakonicky trestali studenty za ka;dou absenci na hodin;. Pr;v; tihle u;itel; si brali ke zkou;k;m prezen;n; listinu a zad;vali ot;zky na t;mata, kter; student „vypustil“. Takov; u;itel; ov;em nepat;ili k obl;ben;m. Na jejich p;edn;;ky se chodilo, ale ne kv;li znalostem, ale kv;li ;;rce u sv;ho jm;na. Nav;c tihle nez;bavn; „;;ov;“ d;lali s oblibou nam;tkov; kontroly prezence tak, ;e studenty vyvol;vali podle jmenn;ho seznamu. Na takov; p;edn;;ky se zkr;tka chodit muselo. Ale ka;d; na nich d;lal to, co se mu pr;v; hodilo.
Tak t;eba P;;a Kozlov si nosil na p;edn;;ky pivo „;iguljovskoje a p;i tro;e ;t;st; i „Taje;noje“. Na;t;st; nebylo t;eba chodit pro n; daleko. Kdy; jsme studovali v prvn;m ro;n;ku, pivo prod;vali v bufetu v suter;nu hlavn; budovy. Pozd;ji pivo u bufetu zmizelo, ale bl;zko hlavn;ho traktu, tak sto – sto pades;t metr;, byla „ba;a“. A v bufetu t; „ba;i“ bylo pivo v;dycky. Tak;e nedalo ;;dnou pr;ci obt;;kat aktovku dv;ma, t;emi i ;ty;mi lahv;;i, aby p;edn;;ka byla snesiteln;j;;.
 P;;a to d;lal tak, ;e sundal naslouch;tko z fonendoskopu a jeden konec pono;il do aktovky, kde st;la otev;en; l;hev s pivem. Druh; konec si dal do pusy, kterou si zakryl rukou. Zn;te sochu Rodinova „Filosofa“? Podobnost ;ist; n;hodn;! P;;a tvrdil, ;e s pivem jsou p;edn;;ky daleko zaj;mav;j;;. M;li jsme tehdy ve zvyku m;nit gumov; modro-;ern; nebo ;erven; hadi;ky fonendoskopu za hadi;ky od um;l; ledviny nebo od jednor;zov;ch infuz; s krv;. P;esto;e jedno i druh; bylo tehdy zna;n; nedostatkov;, studenti to v;dycky n;jak sehnali, a m;nili gumov; hadi;ky z fonendoskop; za tyhle. Tak p;;kladn; i P;;a Kozlov ;;kal, ;e kdy; si vym;nil hadi;ky, p;edn;;ky se pro n;j staly p;;jemn;j;;mi, proto;e p;;chu; gumy, kter; vznik; p;i vz;jemn;m kontaktu hadi;ky s pivem, zcela zmizela. Je t;eba ;;ct, ;e P;;a m;l brzy sv; n;sledovn;ky. Nebudu mluvit o ciz;ch, ale Volo;a Karda;ov z na;; skupiny tak; b;hal p;ed p;edn;;kou do„bani“. N;kdy se k nim p;idali i Sl;va Sizikov a ;e;a Roma;ov, ale to b;valo velmi z;;dka, jenom kdy; se ti dva mezi sebou h;dali.
Kdy; se neh;dali, m;vali p;i vyu;ov;n; obl;benou z;bavu. ;e;a a Sl;va spolu hr;vali v alkoholick;m opojen; „na slov;;ka“. Jestli si pamatujete, byla to takov; jednoduch; hra. Vzali jste ;tvere;kovan; pap;r. Nar;sovali jste ;tverec deset na deset. Uprost;ed jste napsali slovo ze ;ty; p;smen tak, aby dv; p;smena byly souhl;sky a dv; p;smena samohl;sky, nap;. vana. Potom jste st;;dav; p;id;vali po jednom p;smeni tak, aby se z t; skupiny p;smen dalo sestavit slovo. A ;;m v;ce p;smen se v tom slov; poda;ilo d;t dohromady, t;m v;ce bod; hr;; dostal. ;eklo by se, ;e ;lo o ban;ln; z;bavu. Kluci v;ak p;i n; dok;zali rozpoutat v;;n;, p;i kter;ch ;ly ;erty stranou.
Jednou se stalo, ;e ;e;a, kter; byl na ;ad;, doplnil dal;; p;smeno a radostn; napsal slovo „rasolnik“. Hned si tak; p;ipsal 9 bod; (v ru;tin; m; to slovo 9 p;smen). Sl;va mu za;al rozv;;n; vysv;tlovat, ;e slovo „rassolnik“ se p;;e s dv;ma „s“. Jak z toho ven? ;e;a rozhodn; necht;l p;ij;t o v;t;zstv; na dosah ruky. Zvl;;t;, kdy; se hr;lo o ob;d ve ;koln; j;deln; (v menze), a ten co prohr;l, platil ob;d v;t;zi. Bylo to jako v Monte Carlu nebo v Las Vegas. Kr;tce ;e;eno, ;e;a necht;l ustoupit za ;;dnou cenu. Ukazoval za;atou p;st; v;em, kter; si Sl;va pozval na konzultaci, a drsn; jim vyhro;oval: „Neple; se do toho, do ;eho ti nic nen;!“
Sl;va kategoricky odm;tl p;iznat Jevgenijovo v;t;zstv;, proto;e ve slov; „rassolnik“ jsou zkr;tka dv; „s“. ;e;ka u; to nevydr;el a pra;til Sl;vu p;st; se slovy: „Tady m;; ty dv; „s“ v rassolniku!!!,“ a; Sl;va slet;l ze ;idle. Jasn;, ;e ;e;a neuhodil Sl;vu do obli;eje, ale do ramene. I to bylo ale nep;;jemn;. Na;t;st; u; tak; za;ala p;est;vka. Te; v;m bude jasn;, pro; na jedn; nebo dvou n;sleduj;c;ch p;edn;;k;ch ;e;a i Sl;va pili pivo, ale p;i v;kladu sed;li ka;d; na opa;n; stran; ne; P;;a a Volo;a.
J; jsem vyu;;val ;as tr;ven; na p;edn;;k;ch jin;m zp;sobem. N;kte;; z n;s d;vali p;ednost tomu, ;e d;lali n;co ke sv;mu u;itku. Nap;;klad j; jsem rozmazloval svoje rodi;e t;m, ;e jsem jim ka;d; den pos;lal dopisy a oni prakticky ka;d; den ode m; dopisy dost;vali. Tak pr;v; tyto dopisy jsem psal do z;soby na p;edn;;k;ch. St;hal jsem toho docela dost! V;dycky jsem m;l v aktovce z;sobu dopis;, kter; jsem mohl hodit do schr;nky. Rodi;e jsem pot;;il novou zpr;vi;kou a p;edn;;ej;c;ho uspokojil svou p;;tomnost; na otravn; p;edn;;ce.
Zkou;ky (32/79)

Zkou;ky a sam; zkou;ky! Jak; to ;as? Co emoc; a adrenalinu dok;;ou vyvolat u uboh;ch zkou;en;ch! A kdy; je m; ;lov;k za sebou, zkou;kov; bl;zinec se rychle stane hlubokou minulost;. Rozum; se samo sebou, ;e ka;d; m; na tohle obdob; jin; vzpom;nky. N;kdo dobr;, n;kdo ne moc dobr;. Ty m;n; p;;jemn; se z pam;ti p;;li; ;asto nevyno;uj;. Pam;; m; toti; b;je;nou vlastnost, ;e ve v;t;; m;;e a l;pe uchov;v; to dobr;. Tak;e asi nen; mo;n; vyt;snit vzpom;nku na zkou;ku z propedeutiky vnit;n;ch onemocn;n;, kde jednou z m;ch ot;zek byla l;;ba chronick; bronchitidy.
Pamatuju si, jak jsem v;echno dopodrobna rozebral, jak jsem p;ed zkou;ej;c;m (tu;;m, ;e to byl A. S. Chasis) horoval pro l;;bu „sulfonamidy“, jak jsem propagoval l;;bu placebem a alternativn; l;;bu chronick;ho ka;le, atd. S;m u;itel, ur;it; to byl A. S. Chasis, ;ekl: „V;born;.“ A pot; se zeptal: „No a jak se l;;;; ty s;m, kdy; se nachlad;;? Ale to p;edchoz; vynechej.“ M;l t;m na mysli to, co jsem mu p;ed chv;l; tak hezky vylo;il. Osm;lil jsem se a pov;d;m, ;e beru v obchod; „percovku“ – ostrou p;lenku, tu se dv;ma papri;kami na n;lepce. Pak jdu do „bani“ v Jarn; ulici a ;up rovnou do p;ry. B;v;m tam alespo; dv; hodiny. Dubov; metly a „percovka“ d;laj; z;zraky a za p;r hodin sice nejsem ;pln; fit, ale jdu se je;t; dom; po;;dn; prospat. A r;no u; jsem zdrav; jako rybi;ka. V tomhle m;st; u; to u;itel nevydr;el a sko;il mi do ;e;i: „Takov; b;je;n; metoda!“ A pro; si m; tedy tak dlouho balamutil n;jakou terapi; a l;ky na odka;l;v;n;?“ No, nejsou ty vzpom;nky kr;sn;?
U; d;;ve jsem psal historku o zkou;ce z farmakologie, na kterou jsem se p;ipravoval spole;n; s Vagramem o t; p;;;ern; noci pln; u;en;. Dnes u; je to d;vn; minulost. A z;staly jen vzpom;nky. Zpo;;tku jsem v nich m;l zmatek. Pak se mi z nich ale vyno;ila mlad;, sympatick; zachr;nkyn;. Co sympatick;! Byla drobounk; a kr;sn;, ale hlavn; mi pomohla, abych v;bec tu zkou;ku ud;lal. 
A pr;v; tenhle obr;zek m; spasitelky Ta;;ny Krylovov; se mi vryl do pam;ti. A kdy; jsem za;al ps;t sv; ;ertovn; eseje, zjistil jsem, ;e i Ta;;na Krylovov; vzpom;n; na tut;; zkou;ku. Nevzpom;n; ale na to, jak podlehla citu studentsk; solidarity a vysv;tlila n;m na;e ot;zky rychle a srozumiteln; tak, ;e jsme zkou;ku ud;lali docela dob;e. V T;nin; pam;ti se zachovala tahle zkou;ka v emocion;ln; rovin;. Utkv;lo j;, jak jsem k n; po zkou;ce za;el, d;koval a daroval j; tabulku ;okol;dy. Vypr;v;la mi: „;okol;da byla moc dobr;, byl to „Zolotoj jakor“.“ To hlavn;, co si ale pamatuje, je skute;nost, ;e do t; doby j; nikdo ;okol;du nedaroval. Ani nev;te, jak p;;jemn; bylo zji;t;n;, ;e gesto, kter; u; se mi d;vno vykou;ilo z hlavy, zanechalo takovou silnou citovou vzpom;nku. Ribot;v z;kon o zvratu v pam;ti se tentokr;t nepotvrdil.
Jak; dojmy z t; zkou;ky m;la t;et; z;;astn;n; osoba, toti; Vagram, to nev;m. Ale jeho kamar;d Tolik Lopatin se se mnou pod;lil o jin; vzpom;nky a vypr;v;l mi p;;hodu o zkou;ce z porodnictv;. Ljubov Alexandrovna Re;etov; byla p;chou l;ka;sk; fakulty. Nena;li byste ;;dn;ho medika, kter; by ji neznal. Studenti j; ;;kali nesmrteln; „Baba Ljuba“.
Tolik Lopatin a Slava Sizikov u; neum;j; po;;dn; vysv;tlit, jak;mi cestami je osud svedl u spole;n; zkou;ky. Na to, jak ta zkou;ka prob;hala na za;;tku, si tak; pamatuj;. Ale jak to nakonec dopadlo, na to Tolik vzpom;nal asi takto: Sl;va byl zkou;en; a vypadalo to, ;e na v;echny ot;zky odpov;d; dob;e. Je;t; padla posledn; ot;zka, a sice antikoncep;n; prost;edky. Sl;va v;echno p;kn; od;;kal jako b;sni;ku a „Baba Ljuba“ dod;v;: „Tak, a je;t; posledn; ot;zka. ;ekni, po jakou dobu m;;e b;t nasazen; pesar. Kdy; odpov;; spr;vn;, dostane; jedni;ku.“ Sl;va na to nep;;li; jist;: „No, tak na p;t nebo ;est hodin.“   Baba Ljuba: „No, a kdyby to bylo na dva a; t;i dny?“ Na to Sl;va prohodil jakoby ;ertem: „A jak ta d;ma bude ;urat?“!!!  A bylo vymalov;no! Jinak celkem zdr;enliv; „Baba Ljuba“ se;vala Sl;vu „na t;i doby“ a vyhodila ho ze t;;dy. Je;t; dlouho se pak nemohla uklidnit. Chud;k Tolik, kter; ;el hned po Sl;vovi, dostal stejnou ot;zku, a jak;e to tedy je. Jak ;e bude ta d;ma ;urat? Tohle Tolik v;d;l a dostal tehdy jedni;ku. Sl;va ji pak dostal taky, ale a; na druh; pokus. Porodnictv; je n;kdy vesel; z;le;itost.
Nezkoumal jsem, pro; se studenti p;i p;;prav; ke zkou;k;m sdru;ovali do p;r;. Pokud pomineme fakt, ;e to z;ejm; p;in;;elo vz;jemn; pohodl;, d; se ;;ct, ;e ;lenov; dvojice hledaj; jeden u druh;ho vz;jemnou  podporu. Bylo pravidlem, ;e ve dvojic;ch studovali v;dy jedinci stejn;ho pohlav;. Tak nap;. j; a Vagram – mu;i. Sl;va Sizikov a Valera Kajgorodov - to sam;. Sv;ta Titovov; a Marina Emich – holky. Ale p;ed zkou;kou z anatomie se dal dohromady je;t; jeden p;r, a to Dmitrij Mcheidze a Larisa Mirkinovov;. Proto;e Dimka bydlel v podn;jmu a Larisa byla m;stn; – z Kemerova, p;ipravovali se na zkou;ku u n; doma. V;ichni, kte;; znali Larisu a Dimku, maj; za to, ;e se oba opravdu v;novali intenzivn;m p;;prav;m na zkou;ku, proto;e ji oba zvl;dli. Jin;, snad pikantn;j;; vzpom;nky se v tomto kontextu nedochovaly. S t;m se asi ned; nic d;lat, proto;e vzpom;nky jsou to, co dok;;e uchov;vat na;e pam;;.
;;dlo v pytli neutaj;; (33/86)

Existuje takov; po;ekadlo: „Nouze nau;ila Dalibora housti.“ Cht;l bych uv;st parafr;zi: „Nouze nau;ila studenty balancovat na hran; z;kona,“ nehled; na pozd;j;; tituly, hodnosti a postaven; v budouc;m ;ivot;. Moje babi;ka Agafja m;la samoz;ejm; pravdu, kdy; ;;kala, ;e kdyby ;lov;k v;d;l, kde upadne, nap;ed by si p;kn; pod sebe podestlal sl;mu. Kolika ned;stojn;m ;in;m, kter;ch pozd;ji litujeme, bychom tak mohli p;edej;t? Ur;it; bychom se jich rad;ji v;bec nedopustili. D;m na to krk, ;e ka;d; z n;s se n;jak; takov; lump;rny dopustil. P;;b;h, na kter; te; chci soust;edit va;i pozornost, se stal v podstat; slu;n;m hoch;m, ale kdyby tehdy v;d;li, jak; pozice budou zast;vat za ;ty;icet let, sotva by asi ud;lali to, co tehdy prov;d;li vesele a s chut;, a je;t; na to byli py;n;. Role hlavn;ch hrdin; v tomto p;;b;hu ud;luji sob; a sv;mu v;rn;mu kamar;dovi ;e;ovi Roma;ovovi. Tak tedy…
Ka;d;, kdo ;ije nebo d;;ve ;il v Kemerovu, si pamatuje ono m;sto na ulici „Vese;aja“, bl;zko ;inohern;ho divadla. Na fotografii se za m;mi z;dy nach;z; j;delna. No a ta je pr;v; pro na;e vypr;v;n; d;le;it;. Ta j;delna m;la dobrou polohu v centru m;sta. Byla hned vedle zast;vky autobusu ;. 51, kter;m jsme jezdili k hlavn; budov; ;koly. Tahle j;delna byla nav;c proslul; t;m, ;e tam velmi dob;e va;ili. Nyn; v;m pop;;u vnit;n; uspo;;d;n; jej;ch m;stnost;. Vejdete do dve;;, nad kter;mi je n;pis „Stolovaja“ a octnete se v ;atn;. Zleva jsou dve;e do prvn;ho s;lu. U dve;; je um;st;n; pokladna, kde n;v;t;vn;ci pot;, co pojedli, plat; ;tratu. Ta m;stnost se n;m zd;la ohromn;. Bylo v n; velmi mnoho stol;. Kousek d;l nalevo byl klenut; pr;chod a je;t; jeden s;l, nebo sp;;e m;stnost, kde se vyd;valo j;dlo. Str;vn;ci p;istupovali ke st;edu v;dejov;ho pultu a potom ;li bu; doleva, nebo doprava. Nab;rali si j;dlo a postupovali k jedn; ze dvou kas, kde jim spo;;tali cenu ob;da a vydali ;;tenku. Pokud jste si brali dvojit; porce, na po;;d;n; v;m to vyzna;ili na ;;tence slovem „dvakr;t“.
A nyn; m;;ete h;dat, jak; my;lenky mohly napadnout studenty, kdy; vid;li takov; rozm;st;n; pokladen. Nemus;te h;dat sedmkr;t, ;pln; sta;; t;ikr;t. Spr;vn;! Bylo to tak, jak si asi mysl;te. Tak jsme ;li tedy jednou s ;e;ou do t; j;delny, abychom poob;dvali. U; si nepamatuju, co m;l ;e;a tehdy s rukou, ale bolela ho, tak jsem ;el pro ob;d s;m a jeho jsem posadil v j;deln; ke stolu. Vzal jsem j;dlo pro ;e;u i pro sebe. Pan; v pokladn; se m; zeptala, jestli jsem s;m, nebo jestli to je pro dva. Uk;zal jsem na ;e;u a ;ekl jsem, ;e jsme dva, a ona to napsala na ;;tenku. V;echno jsem p;inesl ke stolu. Ach, jak; to byl dobr; ob;d! T;m sp;;, ;e jsme p;i n;m ;iv; besedovali o v;em mo;n;m, ale hlavn; o tom, co n;s p;i pohledu na tu dvojitou ;;tenku napadlo!  Prob;rali jsme v;echny varianty a nehodlali jsme nic ponechat n;hod;. Nehodlali jsme nech;vat ne z;t;ek to, co bylo mo;n; sn;st u; dnes! ;e;a byl od t; chv;le ;;len; odv;;n; a bez ohledu na svou bolavou ruku se vydal zjistit, zda jsou na;e teoretick; p;edpoklady spr;vn;.
P;istoupil k v;dejn;, vzal dva bramborov; sal;ty, dva masov; kobl;;ky a dv; ovocn; ;;;vy a ;el si pro ;;et k druh; pokladn;. U kasy pak ;ekl, ;e vzal v;echno pro dva, a pokladn; beze slova napsala na l;stek „dvakr;t“. P;izn;v;m up;;mn;, ;e bramborov; sal;t, kobl;;ky i ;;;va n;m tenkr;t chutnali dvakr;t v;c. To ani nemohlo chutnat jinak, proto;e se pr;v; potvrdila spr;vnost na;ich tr;zniv;ch ;vah o tom, zda to vyjde, ;i nevyjde. Povedlo se! A jak ;ikovn;! Kdy; jsme vy;li z j;delny a cht;li jsme se spolu vyrovnat za ;;et, na kter;m byl bramborov; sal;t a kobl;;ky, porovnali jsme ho s t;m, kter; jsme utajili. Rozd;l byl p;tin;sobn;!
Po tomhle radostn;m dnu se mnoz; na;i spolu;;ci velmi zaj;mali o to, pro; jsme si se ;e;ou obl;bili pr;v; tuhle j;delnu a jezd;me tam na ob;d i ve dnech, kdy to zrovna nem;me p;i cest;. N;s to ale bavilo. J;delna byla v;born;, kucha;i b;je;n;, va;ili skv;le, a co bylo pro n;s studenty nejd;le;it;j;;, velmi levn;. Jak se ale ;;k;: „;;dlo v pytli neutaj;;.“ A tak jsme s ;e;ou ;;rliv; pozorovali, ;e do na;; obl;ben; j;delny za;ali chodit i na;i spolu;;ci, a to ve dvojic;ch. P;ib;valo jich st;le v;c a v;c. Po ;kole se nesly ;e;i o tom, ;e n;kdo p;inesl pr;v; z t;hle j;delny tucet biftek;, kter; z;skal na;im ne;estn;m zp;sobem, a ;pln; se jimi p;ejedl, proto;e je v;echny najednou spo;;dal k ve;e;i. A v t;hle situaci mus;m pat;i;n; ocenit proz;ravost m;ho kamar;da Jevgenije, proto;e asi tak p;l roku po na;; prvn; n;v;t;v; t;hle j;delny mi ;ekl: „A dost, Olegu.“
Byl nejvy;;; ;as s t;m p;estat. ;ekli jsme si, ;e u; tam nep;jdeme. Za;alo tam chodit p;;li; mnoho lid; od n;s z fakulty. D;;ve nebo pozd;ji si n;kdo v;imne, ;e ;;t; pro dva je n;jak moc a ;e sumy u poloviny ;;t; nesouhlas;. ;e;u jsem poslechl. V praktick;ch v;cech se p;ece jen vyznal l;pe ne; j;. P;estali jsme tedy do t; j;delny chodit a hned za t;den se rozneslo, ;e tam n;koho chytili. Je pravda, ;e z toho tehdy ned;lali ;;dn; velk; skand;l.
Poctiv; jsem v;m povypr;v;l, jak to tenkr;t bylo, jenom jsem taktn; zam;nil jm;na hlavn;ch hrdin;. V;echno ostatn; jsem popsal tak, jak se to skute;n; ud;lo.
Ne;;astn; ud;lost (34/84)

Jist; jste si hned pomysleli, ;e p;jde o n;jakou ne;;astnou ud;lost ohledn; zdrav;, nebo dokonce ;ivota. To, co se stalo nap;. Isado;e Duncan, byla samoz;ejm; ne;;astn; ud;lost. Jak jinak ohodnotit to, ;e se jej; dlouh; ;;l zamotal do h;;dele kola automobilu, zlomil j; vaz a zp;sobil okam;itou smrt? Mysl;m, ;e nem; smysl zach;zet do takov;ch ;ivot ohro;uj;c;ch krajnost;. O ni;em podobn;m se zmi;ovat nehodl;m. Rad;ji v;m ud;l;m pr;vo posoudit n;;e uveden; p;;pad ze studentsk;ho ;ivota a rozhodnout, zda se jedn; ;i nejedn; o ne;;astn; p;;pad.
Ta ud;lost se stala na ja;e, vlastn; p;esn;ji to bylo a; v l;t; v roce 1967. Jist;;e to bylo l;to, proto;e zkou;ku z fyziky jsme d;lali a; na konci letn;ho zkou;kov;ho obdob;. Bylo to teprve moje druh; zkou;kov; obdob; na l;ka;sk; fakult;. D; se ;;ct, ;e ;nava z usilovn; p;;pravy vykonala sv;, a u ka;d;ho z n;s se projevovala r;zn;. Pr;v; tato ;nava zp;sobila, ;e Marina Emich c;tila otup;lost a tak; nep;;tomnost jak;chkoli element;rn;ch znalost; z fyziky. Marina se rozhodla, ;e s t;m pocitem nebude bojovat a zkr;tka ke zkou;ce nep;jde. A; si oddechne, ud;l; zkou;ku v klidu na podzim a nebude si ni;it nervy.
Nejsp;; by to v;echno takhle dopadlo, kdyby k n; ne;ekan; nep;i;la jej; nejlep;; kamar;dka Sv;ta Titovov;. Nijak se spolu p;edem nedomlouvaly. Sv;tka pozd;ji vypr;v;la, ;e ji n;jak; ;est; smysl p;inutil zaj;t k Marin;. A co nevid;? Marina v slz;ch st;le hystericky opakuje: „Nikam nep;jdu. V;bec nic si nepamatuju. Nic neum;m, nebudu si d;lat ostudu. Ud;l;m tu zkou;ku a; na podzim.“
Nikdo by asi ne;ekal, ;e se v t; mr;av; a huben; d;v;ince, jak tehdy Sv;tka vypadala, najde tolik vnit;n; s;ly. Klidn;, bez zbyte;n;ho zvy;ov;n; hlasu, ale jasn; a velitelsky pronesla: „Svi;n; se obl;kni a jdeme. A; kdy; to neud;l;;, p;jde; na podzim.“ Zpitom;l; Marina se obl;kla, a jak n;m pozd;ji vypr;v;la, v;imla si, ;e ji to uklidnilo.
V Kirovsk; ;tvrti byl u kulturn;ho domu b;ezov; h;jek. Nebudete tomu v;;it, ale Sv;tka nevedla Marinu na zkou;ku, ale na st;elnici, kter; se nach;zela v tom b;ezov;m h;jku u kultur;ku. Tam ji p;inutila, aby si zast;;lely. Nebylo to jen tak ledajak; st;;len;. Holky zasahovaly ter;e ka;d;m sv;m v;st;elem. Teprve potom odjely na p;;slu;nou katedru, kde ob; ud;laly zkou;ku z fyziky na v;bornou. Pt;te se, kde ;e je ta ne;;astn; p;;hoda? Tenkr;t se toti; ani ;;dn; nestala. A to je jenom dob;e!
Nebo jin; historka. Nen; celkem d;le;it;, ve kter;m roce se to stalo. Prob;haly tehdy p;;pravy na festival l;ka;sk; fakulty. Program festivalu byl rozs;hl; a bohat;. V hudebn; ;;sti samoz;ejm; ;;inkoval Marik Mend;lenko, krasavec, do kter;ho byly zamilovan; v;echny holky, kter; ho znaly. Marik se chystal, ;e zazp;v; sv;j hit „;omnaja no;, tolko…“. Vadik Abrosimov, kter; studoval o ro;n;k v;;, si p;ipravil ;;slo inspirovan; Vysock;m. Asi si pamatujete „Na polu valjalislis ljudi i ;kury…“? Na festival se tak; chystaly „NASNANE“, a p;ipravovaly se tak piln;, ;e jednou v p;edve;er festivalu zkou;ely v s;le a; do pozdn; noci, a kdy; skon;ily, uk;zalo se, ;e u; nejezd; ani tramvaje, ani autobusy. Ve dv; v noci u; o cestov;n; autobusem nemohla b;t ani ;e;. Jak mysl;te, ;e to dopadlo? Holky se rozhodly, ;e zkou;ku prot;hnou a; do r;na. Samoz;ejm; je k tomu hnal i jejich z;pal. Tehdy v;ak opravdu m;lem do;lo k ne;t;st;. P;esn;ji ;e;eno, k mal;mu ne;t;st; tehdy do;lo, proto;e Na;a Nagornov; ochrapt;la. D; se ;;ct, ;e ;pln; ztratila hlas. Co te;? Festival za;;nal n;sleduj;c; den. Pit; syrov;ch vajec nepomohlo. Jak by to taky mohlo pomoct, kdy; ani vejce, kter; se jako l;;ebn; prost;edek rozb;jej; o Mozart;v nos na jeho byst;, nepom;haj; v;dycky. Co; teprve tehdy, kdy; holky ;;dnou kouzelnou bystu nem;ly? L;ka;i z ORL na poliklinice tak; nic nezmohli. Holky se z toho ale nakonec ;ikovn; vykroutily. Doslova za pochodu p;ed;laly partituru a pro Na;u p;ipsaly basovou linku! T;m, jak se ;;k;, zachr;nily situaci a ne;t;st; bylo za;ehn;no.
Jestli;e jste, mil; ;ten;;i, po p;e;ten; p;;b;hu „Pivo na p;edn;;k;ch“ usoudili, ;e studenti pij; na p;edn;;k;ch pouze pivo, tak byste se hluboce m;lili. Pili nejen pivo, ale i ost;ej;; n;poje. Byl st;tn; sv;tek, 23. ;nor – Den obr;nc; vlasti. Studenti ho slavili samoz;ejm; tak;. Ani dvac;t; studijn; skupina nemohla tenhle celon;rodn; obl;ben; den ignorovat. Po praktick;m semin;;i jsme pustili do ob;hu ;epici. Kdy; jsme se slo;ili na pit;, losovali jsme o to, kdo ho p;jde obstarat. V;ichni ;li na p;edn;;ku do konferen;n;ho s;lu v hlavn; budov;, jen Tolik Lopatin b;;el do obchodu. Pr;v; na n;ho padl ten odpov;dn; ;kol. Tolik byl ale optimista a vesele si gruz;nsky prozp;voval: „Indi mindi pero;indi, baki konija, rogo ruci gami prindi, ;emi ;antvala.“ Tuhle p;se; z filmu „Kukly smejutsja“ ho nau;il Otari Tedoradze. S p;sn; na rtech a se dv;ma lahvemi ko;aku v aktovce Tolik p;ich;zel do hlavn; budovy v o;ek;v;n; kolektivn; gratulace. P;edn;;ka mu v tu chv;li byla ukraden;.
Na prostranstv; p;ed schodi;t;m ke vchodu do hlavn; budovy se mu ne;ekan; smekla noha a on uklouzl. Tolik byl sportovn; zalo;en; hoch, ale p;i tomto man;vru prudce pod;epl. V tu chv;li usly;el zvuk, kter; je dodnes pro n;j synonymem ne;t;st;. Z aktovky se ozvalo „cink“ a „k;up“, kter; bohu;el znamenalo pro Tolika hotovou trag;dii. Mnoz; studenti se tehdy dost divili, kdy; se jim naskytl takov; obraz. P;ed schody hlavn; budovy na sn;hu sed; a pl;;e dosp;l; mu;. Kolem jeho aktovky se d;l; lou;e hn;d; barvy, kter; vyd;v; a; bolestn; zn;mou v;ni. „Hle;me, jak pro;;v; sv;tek,“ pomysleli si ciz; kolemjdouc; i studenti. Ti druz; nab;zeli pomoc a ptali se, co se stalo. Tolik v;ak ;pln; ztratil ;e;.
Kdy; ve;el do p;edn;;kov;ho s;lu, spolu;;ci z jeho skupiny uc;tili silnou v;ni ko;akov;ho aroma, a kdy; vid;li v;raz v Tolikov; uplakan;m obli;eji, v;echno jim do;lo. N;kte;; se na n;j d;vali s l;tost;, ale byli i zlomysln;ci, kter;m koukala z o;; ot;zka: „Tak co, to jsi v;echno zvl;dl vyp;t s;m?“, respektive „Tak co, stihnul sis d;t loka?“
Vendeta (35/87)

Vendeta je krevn; msta. Lid; si m;;ou ;;kat, ;e je roz;;;en; jen na Sic;lii a na Kavkaze, j; ale budu tvrdit, ;e touha po pomst; se rod; u nejr;zn;j;;ch n;rod; a soci;ln;ch skupin. Mn; je sympati;t;j;; princip rovn;ho pr;va, kter; uv;d; Star; z;kon zjednodu;en; jako „oko za oko“ a „zub za zub“. A jestli je nav;c motivace mstitele podlo;ena p;dn;mi argumenty, je opravdu t;;k; nepostavit se na jeho stranu. Tak posu;te sami, jestli se m;j hrdina mohl udr;et na uzd;, nebo jestli byla jeho vendeta opr;vn;n;.
Kdo by v na;em ro;n;ku neznal S;;u Popovi;e? Byl vesel; kopa a du;e v;ech spolk;. M;l hypertrofovan; smysl pro kolektivn; soudr;nost a tak; pro spravedlnost. A;koli si tu spravedlnost vykl;dal po sv;m, snaha tu byla. Situace se vyv;jela n;sledovn;. Sedm; studijn; skupina se p;ipravovala ke zkou;ce z praktick; chirurgie. Jak pozd;ji pochop;te, skupina budouc;ch l;ka;; se v posledn;m roce zab;vala p;edev;;m internou a chirurgie se jim pon;kud vzd;lila. Studenti necht;li nic ponechat n;hod; a rozhodli se, ;e si situaci pojist;. Osv;d;en; d;entlmeni skupiny vzali na sebe b;;m; vyjednava;; a vydali se za asistentkou katedry chirurgie Ludmilou Alexandrovnou Krikanovskou. V;st podobn; jedn;n; bylo v t; dob; mnohem snadn;j;;, ne; je tomu dnes. Mu;sk; ;arm a bonbony se ;ampa;sk;m rozeh;;ly srdce kr;sky katedry a ona souhlasila s t;m, ;e rozlo;; zku;ebn; l;stky tak, jak cht;la skupina. V den zkou;ky v 8 hodin, tedy u; p;lhodinu p;ed za;;tkem zkou;en;, byla skupina v posluch;rn;.
V;ichni si vzali svoje, zd;raz;uji „svoje“ l;stky, a s p;edtuchou excelentn;ch v;kon; ;ekali na p;;chod zku;ebn; komise. A ji; komise vstoupila. Co se tam tehdy stalo, nikdo nev;, m;m na mysli v t; komisi, ale Ludmila Alexandrovna najednou za;ala vyb;rat od student; jejich l;stky a rozd;vat jin;. Zbyte;n; se ne;;k;, ;e od l;sky je jen kr;;ek k nen;visti. Je;t; p;ed chv;l; Ludmilu Alexandrovnu milovala cel; skupina, a te; na ni pohl;;ela s nen;vist;. Av;ak situace nebyla pr;v; vhodn; k n;jak;m akutn;m projev;m z;;ti. Bylo t;eba konat zkou;ku. V;ichni ji ud;lali, a ne ;patn;! ;;dn; div, kdy; to byla jedna z nejlep;;ch skupin v ro;n;ku!
Tradice velela zkou;ku n;le;it; oslavit. Na mejdanu se v;echny hovory to;ily kolem v;rolomn;ho ;inu Krikanovsk;. V;ichni na ni p;kn; nad;vali. Ale zkou;ka byla za n;mi a ;ivot ;el d;l. S;;ovi to ale nedalo sp;t. Jeho nadm;rn; smysl pro spravedlnost si ;;dal pomstu. A tak se Alexandr rozhodl pro vendetu. Jenom ta mohla uklidnit jeho rozbou;enou mysl. Pl;n pomsty uzr;l okam;it;. S;;a nic neodkl;dal a hned si zjistil telefonn; ;;slo na Ludmilu Alexandrovnu. A ve dv; hodiny v noci j; tak; zavolal.
Ludmila Alexandrovna spala, proto dlouho nezvedala telefon. Sa;a byl neodbytn; chlap;k. Trp;liv; po;;tal, kolikr;t to zazvon;, a; se do;kal ospal;ho: „Hal;?“ S;;a zm;nil hlas a ;lisn; se zeptal: „Jsou u v;s v;ichni doma?“ Odpov;d;l mu zcela probuzen; hlas: „Co t;m mysl;te? Jestli je doma na;e rodina, nebo snad n;co jin;ho?“ „N;co jin;ho.“ Odpov;d;l sladce S;;a. Ach bo;e, pak n;sledovalo je;en;, k;ik a nejprost;; nad;vky. Ta d;ma je;ela, ;e se postar;, aby ten doty;n; skon;il bez diplomu. M;la v;ak mal; probl;m – nev;d;la, o koho jde. Tehdy je;t; neexistovaly telefony se zobrazen;m ;;sla volaj;c;ho. ;urka, jak jsme tehdy kamar;dovi ve skupin; ;;kali, byl opatrn;. V t; dob; m;l motorku. Sedl na sv;j stroj a p;ejel do Kirovsk; ;tvrti. Odtud z budky zavolal znovu, a op;t se zaj;mal, zda jsou v;ichni doma. A znovu si vyslechl, co si o n;m mysl; ;;astnice hovoru.
Nev;;ili byste tomu, ale u S;;i se projevila neb;val; zv;davost a hou;evnatost. Ka;dou noc se ptal uboh; Ludmily Alexandrovny znovu a znovu, zda jsou v;ichni doma. Ludmila Alexandrovna si za to ale tak trochu mohla sama. Kdyby mu alespo; odpov;d;la po pravd; na jeho p;;mou ot;zku, je docela mo;n;, ;e by incident s;m od sebe vy;um;l. To se ale nestalo a Ludmila Alexandrovna znovu a znovu za;;nala je;et a st;le se necht;la „p;iznat“. A S;;a nal;hal.
A pak kone;n; p;i;lo ud;lov;n; diplom;. V;ichni byli ;;astn;. Prob;hal ro;n;kov; ve;;rek. S;;u jako blesk z ;ist;ho nebe ohromila my;lenka: „Tak ona je nav;c podvodnice! V;dy; slibovala, ;e nedostanu diplom! Zase m; oklamala!“ Je;t; tent;; den, p;esn;ji ;e;eno tu noc, se j; se z;jmem dotazoval, pro; ho zase podvedla. Jako odpov;; zase sly;el k;ik a hrubosti. Sa;a se bohu;el op;t nedo;kal odpov;di na svou ot;zku.
 V pr;b;hu n;sleduj;c;ho roku u; to neb;valo tak ;asto. Jen kdy; m;l S;;a no;n;, volal Krikanovsk;, aby se poptal, zda jsou v;ichni doma. Nemyslete si, ;e by S;;a n;kdy poru;oval sv; z;sady a m;nil ;as telefon;t;. Pro; tak; m;nit n;co, co u; se zab;hlo? Kdy; v noci, tak v noci.
V;echno kr;sn; m;v; tak; sv;j konec. U; n;kdy na ja;e n;sleduj;c;ho roku uvid;l Alexandr po p;;chodu do pr;ce, ;e v;ichni ;tou noviny „Izv;stija“. Otiskli tam ;l;nek o tom, jak se kemerovsk; l;ka;ka L. A. Krikanovsk; dopou;t;la telefonick;ch ;tok;. Opakovan; volala jist;mu Felixi Andrejevi;i Pjatakovi;ovi a v barv;ch mu l;;ila, jakou m; nehodnou, p;esn;ji ;e;eno nev;rnou ;enu, s k;m se st;k; a kde. V ;l;nku se psalo o tom, ;e mu; u; toho m;l dost a obr;til se na p;;slu;n; org;ny. Ty milou Ludmilu Alexandrovnu Krikanovskou identifikovaly a napsaly o tom v novin;ch. ;ura byl vcelku hodn; ;lov;k, a tak hned vyto;il jej; ;;slo a vyj;d;il sv;j soucit. Je pravda, ;e dodal, ;e d;ma je asi velk; samot;;ka. V;dy; j; telefonoval cel; rok a nic se nestalo. A kdy; ona d;lala to sam;, p;kn; na to doplatila. A nav;c ji je;t; vl;;ej; novinami. M;la by se nad sebou zamyslet!
V;cekr;t u; j; netelefonoval. Taky pro;? V;dy; vendeta byla dokon;na. Pravda, nebylo to ;pln; „oko za oko“, ale stejn;…
Lekce na cel; ;ivot (36/90)

Tuhle historku jsem m;l nejsp;; p;idat k vypr;v;n; o pivu na p;edn;;k;ch, kde jsem se na konci zm;nil, ;e j; a n;kte;; dal;; studenti jsme vyu;;vali t;ch hodin k jin;m, ne; studijn;m ;;el;m, tedy k n;jak;m u;ite;n;j;;m ;innostem. J; jsem nap;;klad vyu;;val ;as na p;edn;;k;ch k psan; dopis; rodi;;m. Ale Olja Pticinov; z na;; tehdej;; ;trn;ct; skupiny dopisy nepsala. Na p;edn;;k;ch se zab;vala n;;;m ;pln; jin;m, p;i;em; tato ;innost j; pohlcovala natolik, ;e n;kdy dokonce ani nereagovala, kdy; byla t;z;na.
Olja byla moc sympatick;, v;dycky se elegantn; obl;kala, byla to klidn; a rozv;;n; d;vka. Ale navzdory sv; m;rn; povaze se s pot;;en;m ;;astnila na;ich akc;. Jist; je t;;k; p;edstavit si Olju, jak pije na p;edn;;ce pivo hadi;kou od fonendoskopu, i kdy; nevylu;uju, ;e na;i ho;i j; nab;zeli, aby to alespo; zkusila. A je docela mo;n;, ;e jim to n;kdy i neodm;tla. Jsem si jist;, ;e m;la dobrodru;n; sklony. To je mo;n; usuzovat i podle jin;ch p;;znak;. T;eba j; jsem psal na p;edn;;k;ch dopisy a z;pisy z nich jsem p;episoval a; doma. V;d;l jsem, kdo dostate;n; podrobn; a rychle zapisuje l;tku, a nav;c m; je;t; ;iteln; rukopis. Olja si po;;nala je;t; jednodu;eji. P;edn;;ky nep;episovala, prost; jen poprosila p;ed z;po;tem nebo p;ed zkou;kou o zap;j;en; pozn;mek a dostala je. A tak Olja nepl;tvala ;asem na r;zn; slovn; hry nebo na pi;kvorky, jako nap;;klad j; a Vagram. Nehr;la ani hry, proto;e ;tupovala na p;edn;;k;ch kapronov; pun;ochy. Tak to bylo. N;kte;; m;li na p;edn;;k;ch v aktovce pivo, n;kte;; dopisn; ob;lky a n;kte;; psali konspekty. A Olga m;la ta;ku plnou kapronov;ch pun;och.
S pot;;en;m jsme ji pozorovali, jak si v zamy;len; vynd;vala z ta;ky pun;ochu, dlouho j; prohl;;ela (hodnotila ;ev), zkoumala jehlici a na;;nala novou ;tupova;ku. N;kdy se stalo, ;e z n;jak;ch d;vod; vym;nila jednu pun;ochu za druhou, kterou si zase dlouho prohl;;ela. Olga pou;;vala p;i ;tupov;n; speci;ln; pom;cku, takovou drobnou. Pro mne je dnes t;;k; to n;jak popsat, ale holky v t; dob; to znaly a v;echny pe;livky, ke kter;m pat;ila i na;e Olja, tu v;c m;ly a pou;;valy ji.
Je;t; jeden p;edstavitel z ;ad studentstva na p;edn;;k;ch nepil pivo, ani nehr;l hry se slovy a pi;kvorky. Byl to Ljo;a Lap;nkov. Pivo m;l samoz;ejm; r;d. Jak by tak; lo;mistr n;mo;n; plavby mohl nemilovat pivo a pit; v;bec? To by se ani nemohl t;m lodn;kem st;t! Ljo;a Lapenkov byl skute;n; lo;mistr, i kdy; toho ;asu b;val;. Tak tedy Ljo;a chodil pravideln; na p;edn;;ky, ale tak; na nich pravideln; spal. P;i;em; jen tak nepod;imoval, ale doslova chrn;l. Sp;val tak sladce, ;e jeho baculat; tv;;e (Ljo;a byl kula;ou;k;) se nafukovaly, a n;kdy tak; vyd;valy takov; lehk;, t;m;; nesly;iteln; pochrupov;n;. To se snad ani ned; nazvat n;jak;ch chr;p;n;m, sp;; bych to nazval fun;n;m.
Tak i tohle se d;lo u n;s na p;edn;;k;ch! Jak jsme mohli, tak jsme Ljo;u chr;nili. M;li jsme ho v;ichni r;di. Byl jeden z nemnoh;ch, kte;; studovali bez jak;koli podpory, mysl;m tedy finan;n;. Proto musel Ljo;a po noc;ch st;le pracovat. P;es den ale musel b;t na v;uce. My jsme r;di pob;vali u Ljo;i doma. On nikdy nebydlel na koleji a cel; ;as si pronaj;mal byt. Hledal byty bez p;;slu;enstv; na okraji m;sta. Nejd;le;it;j;; pro n;j bylo to, aby bydlel levn;. Vlastnil nap;;klad velk; sud, ve kter;m bylo nasolen; zel;. To uko;istil (samo sebou se rozum;, ;e bez dovolen;) na podzimn;ch zem;d;lsk;ch brig;d;ch, na kter; byli studenti ka;doro;n; vys;l;ni. Jestli;e se druz; sna;ili, jak mohli, aby se z t;ch prac; na poli n;jak vykroutili, tak Ljo;a se naopak v;dycky hl;sil jako prvn;. No a pochopiteln; jak zel;, tak i brambory se velmi hodily jako u;ite;n; z;soby na zimu.
Budete se asi sm;t, ale jednou dokonce choval i pras;tko. A snad z ohleduplnosti nebo mo;n; z vd;;nosti za to, ;e jsme mu v;ichni pom;hali sehnat z;soby na zimu, pozval celou na;i skupinu, abychom mu pomohli to prase zap;chnout. Nebudu v;m tu popisovat mu;en; toho uboh;ho zv;;ete, kter; se opil; sadist; s minim;ln; chirurgickou pr;pravou sna;ili p;ipravit o ;ivot. No, a kdy; jatka skon;ila a prase bylo naporcov;no, p;i;la chv;le kulin;;sk;. Patn;ct hladov;ch krk; poj;dalo ;erstv; sma;en; maso a hojn; ho zap;jelo dom;c;m pive;kem. Sn;dli jsme celou p;lku, jak n;m pozd;ji Ljo;a nazna;il, a taky dodal, ;e jsme vypili p;l be;ky piva. Do be;ky se tehdy ve;la t;i cel; v;dra!
Dal;; p;;b;h bych m;l spojit s vypr;v;n;m o tom, jak je sv;t mal;. M;;ete mi ;;ct, jak se mohl sej;t v Kemerovu m;j spolu;;k ze ;koly V;;a B;lkov (deset let jsme spolu chodili do jedn; t;;dy a byli jsme kamar;di) a Sl;va Sizikov, tak; m;j spolu;;k, ale a; z fakulty? P;edstavte si, ;e tihle dva se znali! V;;a v t; dob; studoval na Kemerovsk; polytechnice. Tu historku jsem p;ipomn;l, proto;e Sl;va na ni nikdy nevzpom;nal, ani o n; necht;l mluvit. Vypr;v;l mi ji V;;a. Ten p;;pad je prost; a; k pl;;i a velmi se podob; ud;lostem z „Ne;;astn;ho p;;padu“.
Tak tedy, V;;a se Sl;vou se rozhodli, ;e budou n;co slavit. A jak se tehdy u n;s slavilo? ;li do obchodu, u pokladny nejd;;v zaplatili, a pak dostali ;;tenku na 3,87 rubl; (pro ty co nev;d;, tolik tenkr;t st;la vodka „Osobo Moskovskaja“). P;i;li do odd;len; s alkoholem a Sl;va automaticky ;;k; prodava;i: „Dv; l;hve za 3,87.“ Ten se na ;;et ani nepod;val a automaticky jim podal dv; l;hve. V;;a byl z toho cel; pry;, ;e to vy;lo, a Sl;vka se radoval tak, a; sam;m ;t;st;m hladil a l;bal tu lehce nabytou l;hev… a; ji upustil! U; v;te z jin;ho vypr;v;n;, ;e zvuk „cink“ a „k;up“ byl velmi podobn; zvuku, kter; zasadil r;nu Tolikovi Lopatinovi. ;ok z toho m;li oba stejn;, pouze s t;m rozd;lem, ;e Tolik sed;l na sn;hu a Sl;vka v m;stsk;m parku. V;;a zakon;il historku t;mito slovy: „Dostal jsem lekci na cel; ;ivot.“  Zase m;li pravdu na;i p;edkov;, kte;; ;;kali: „Ned;lej si zuby na to, co ti nepat;;!“
B;l; chryzant;my (37/93)

Douf;m, ;e mi moji ;ten;;i prominou odskok od studentsk; t;matiky, ale nem;;u si pomoct. Ruka se p;;mo t;ese na to, aby napsala o m;m and;lu str;;n;m jm;nem Nata;a. Ano, ;;astnou n;hodou ji m;m ve t;ech podob;ch – jako man;elku, kamar;dku i and;la str;;n;ho. Pokud budete sami k sob; up;;mn;, draz; ;ten;;i, budete souhlasit, ;e to se nest;v; ;asto. J; jsem m;l to ;t;st;, mn; se to zkr;tka povedlo. Dod;v;m, ;e je;t; sv; ;en; r;d ;;k;m, ;e je m;j „z;stupce pro t;l“.
Sezn;mil jsem se s n; v autobusu ;;slo 8. Jedu si z Kemerova na Jagunovku a vid;m, ;e do autobusu nased;… No zkr;tka kr;sn; holka. V p;;m;m kontrastu s n; byla jej; ohromn; ta;ka, jen o velikost men;;, ne; byla jej; majitelka.
Tahle vyhl;;en; „osmi;ka“ pravideln; jezd; p;epln;n;, ale tenkr;t bylo kupodivu polopr;zdno a bylo tam hodn; voln;ch m;st. Tady se mus;m po z;sluze pochv;lit. Vysko;il jsem ze sedadla a vystoupil jsem a; na ulici, abych t; „ko;ce“ pomohl dot;hnout tu setsakramentskou ta;ku dovnit; do autobusu. Sle;nu to velmi pot;;ilo. Zeptal jsem se j; zcela ban;ln;: „Zaj;malo by m;, kolik cihel se v;m do t; ta;ky ve;lo a v jak; ulici na Jagunovce stav;te d;m? Pro; byste jinak ty cihly z centra t;hla a; na Jagunovku?“ Sle;na vtip ocenila a souhlasila, ;e si se mnou sedne na zadn; sedadlo.
Ten, kdo v t;ch dob;ch jezd;val v autobusech LAZ, v;, ;e nejteplej;; v nich byla zadn; sedadla, proto;e pod nimi byl um;st;n; motor. Popisovan; ud;lost se stala na konci listopadu a tehdy u; bylo chladno. Mne ani Nata;u ;;dn; chlad na zadn;m sedadle netr;pil. P;edstavili jsme se jeden druh;mu a Nata;a mi vypr;v;la, ;e to bohu;el ;;dn; cihly nejsou a ;e by byla ;;astn;, kdyby mohla v ta;ce vozit t;ebas i cihly na stavbu domu, ale…
Skute;nost byla takov;, ;e Nata;a pracovala jako vedouc; laborato;; na kated;e technologie masa Kemerovsk;ho potravin;;sk;ho institutu. Laborato; se nach;zela v masokombin;tu a moje nov; zn;m; t;mto zp;sobem dopravovala chemick; ;inidla pro v;uku. Nata;a si st;;ovala a j; jsem s n; souc;til. Up;;mn; souc;til. P;edstavil jsem si, o co by bylo lep;;, kdyby ta ta;ka byla pln; produkt; masokombin;tu, nebo jak u; jsme s Nata;ou prob;rali p;edt;m, pln; cihel.
Ani jsme si b;hem t;ch rozhovor; nev;imli, ;e se autobus naplnil. Nekoukali jsme z okna, a jen jsme si bezstarostn; pov;dali a d;vali se jeden na druh;ho. Kdy; jsme na sebe pohl;dli, hned jsme se rozesm;li. P;ij;;d;li jsme k Jagunovce. Masokombin;t jsme minuli u; d;vno. Nata;a m; potom obvinila z toho, ;e jsem j; schv;ln; spletl hlavu, aby p;ejela. Na to jsem op;;il, ;e ona sama schv;ln; p;ejela svou zast;vku, jen aby se mohla se mnou sezn;mit. A co je charakteristick;, u; tenkr;t byl mezi n;mi konsensus – souhlasili jsme s t;m, ;e se v;echno stalo k na;; vz;jemn; spokojenosti. Samoz;ejm; ;e jsem na Jagunovce vystoupil, a stejn;m autobusem jsme se pak s Nata;ou vr;tili k masokombin;tu, kde jsem j; pomohl dot;hnout tu ta;ku s ;inidly do laborato;e.
Dal;; ud;losti se vyv;jely velmi rychle. Setk;vali jsme se ka;d; den. Na sch;zky jsem p;in;;el tu sklenici kompotu ze su;en;ch ;vestek, tu n;jak; konzervy. Hned to vysv;tl;m. V t; dob; jsem pracoval jako krajsk; psychiatr a narkolog Leninsk;ho obvodu Kemerova a moji pacienti a jejich p;;buzn; necht;li, aby jejich doktor trp;l hlady. Perestrojka byla na spadnut; a v obchodech nebylo v;bec nic. A tehdy m; Nata;a pozvala k sob; dom;, abych se sezn;mil s jej;mi rodi;i. Bylo to 24. prosince, pr;v; v den narozenin jej; maminky Mareji Nikolajevny. Tady jsem se opravdu nep;epsal, proto;e jsem ji tehdy ze sam;ho rozru;en; takhle oslovil. Pozd;ji jsem u; j; tak ;;kal po;;d. Mareja Nikolajevna se roz;ilovala a vy;adovala, abych jej; jm;no vyslovoval spr;vn;. Kdy; jsem ale post;ehl u Parfena Safonovi;e, tat;nka Nata;i, spikleneck; sp;;zn;n;, vytrval jsem a st;l jsem si na sv;m.
Te; ale trochu p;edb;h;m. V p;edve;er n;v;t;vy rodi;; jsem l;tal z m;sta na m;sto a sh;n;l d;rky pro rodi;e nev;sty. Nata;a tehdy netu;ila, ;e na ni mysl;m jako na svou budouc; ;enu, ale j; u; jsem se rozhodnul. Uk;zalo se, ;e mezi m;mi pacienty je jeden alkoholik, jeho; ;ena pracuje ve sklen;ku, kde se p;stuj; kv;tiny. Je;t; jednou p;ipom;n;m, ;e to bylo v dob;ch perestrojky! A kdy vz;t kytky v prosinci? Dnes to opravdu nen; ;;dn; probl;m. Tehdy mi tam ud;lali n;dhern; pug;t. Stejn; tak jsem pokoutn;m zp;sobem sehnal pro Parfena Safonovi;e l;hev arm;nsk;ho ko;aku „Dvin“, kter; se vyr;b;l p;;mo v Jerevanu. Pro Nat;lku jsem m;l p;ipraven; kr;sn; frot; ;upan s kapuc;.
Tak jsem tedy obt;;kan; d;rky v domluven; ;as zazvonil u dve;; bytu rodiny Kajgorodov;ch. Dve;e se otev;raj; a v;ichni t;i m; v;taj;. Jako prvn; se rozpl;vala v ;sm;vech tch;n;, promi;te – budouc; tch;n;, kdy; jsem j; p;edal kytici. A pak jsem hned p;edal ko;ak budouc;mu tch;novi. Pohl;dl na vin;tu a zatetelil se. Je t;eba podotknout, ;e v ko;ac;ch se vyznal. Tehdy je;t; bylo mo;n; etiket;m d;v;;ovat. To a; dnes je mo;n; v;ude tisknout cokoli a zhotovit si libovolnou n;lepku. Parfen mi stiskl ruku a povzbudil m;, abych se neost;chal. Tak jsem je;t; p;edstoupil p;ed Natalku, a kdy; uvid;la ;upan, kter; byl opravdu b;je;n;, zl;bala m; a hned si ho hodila na sebe.
Narozeninov; ob;d prob;hl b;je;n;. Dom;c; rol;dy chutnaly bo;sky. Pov;dali jsme si a v jedn; z p;est;vek mezi chody jsem Natalce nab;dl ruku i srdce… Ona souhlasila a j; jsem se rozhodl, ;e nebudu nic odkl;dat, a poprosil jsem o rodi;ovsk; po;ehn;n;. A pr;v; tam u stolu mi hned tak; do;lo, ;e jsem nep;inesl Nata;e ani jeden kv;te;ek a svou prvn; kytici jsem v;noval tch;ni! ;eknu v;m, to ale byla prek;rn; situace. Od t;chto dob jsou u n;s doma v;dycky kv;tiny. A v prosinci jsou to chryzant;my, b;l; chryzant;my, kter; m; moje ;ena nejrad;ji.
Snubn; prsten (38/96)

Mo;n; bude sporn; tvrdit, ;e na;e T;;a Jan;ilinov; je podobn; zn;m; sov;tsk; filmov; here;ce a jmenovkyni Ta;;n; Doroninov;. Jeden z hrdin; na;eho p;;b;hu byl o tom p;esv;d;en u; v onom roce 1968 a je o tom p;esv;d;en st;le. Ta;;na byla docela urostl;, m;la kr;snou postavu a mil; obli;ej, proz;;en; ;sm;vem. Byla samoz;ejm; velmi atraktivn;, a nav;c je;t; blond;nka. P;i;em; nebyla v;bec blond;nkou v tom smyslu, o jak;ch se dnes s oblibou ;ertuje. Kdy; se mluvilo o podobn;ch ;en;ch, jako byla Ta;;na, m;j „b;;a“ v;dycky d;lal rukama p;;zna;n; zvln;n; gesto, kter; nazna;ovalo k;ivky postavy.
Je jasn;, ;e se Ta;;na mu;;m l;bila. Nen; ;;dn; div, ;e se do n; zamiloval i Kos;a Roma;ov, mlad;; bratr Jevgenije Roma;ova z na;; skupiny. Nebudu posuzovat, zda to bylo dob;e ;i ;patn;, ale Kos;a byl dost nesm;l;. Dlouho ten sv;j cit ukr;val v sob;, ale pak to nevydr;el a sv;;il se star;;mu bratrovi. Co se t;;e z;le;itost; s Amorem, tak s t;m se ka;d; mohl sm;le na Jevgenije obr;tit. V;dycky se sna;il n;jak pomoct, pokud to ;lo, nebo um;l alespo; poradit. Taky jste si mohli b;t stoprocentn; jist;, ;e nikdy nikomu nic nevy;van;, ani se nepod;ekne. ;e;a um;l uchovat tajemstv;. Vyslechl mla;ocha a za;al p;em;;let, jak Kos;ovi pomoct.
Tak za prv; jsme u; byli ve srovn;n; s Kos;ou maz;ci, jak podle v;ku, tak podle zku;enost;. On byl na podzim roku 1968 pouh; druh;k, zat;mco my u; jsme byli ve t;et;m ro;n;ku. A za druh; se o T;n; Jan;ilinov; v;d;lo, ;e si lehce vytv;;; p;;telsk; vztahy, ale t;m to tak; kon;;. Za cel; dva uplynul; roky nikdo z n;s nesly;el o n;jak;ch T;nin;ch avant;r;ch a sch;zk;ch. Je pravda, ;e jsme se v;bec nepokou;eli strkat nos do T;nin;ho soukrom;ho ;ivota. ;e;a m;l Kos;u r;d a moc mu cht;l pomoct, ale taky m;l r;d Ta;;nu jako kamar;dku. Necht;l se proto octnout v roli jak;hosi dohazova;e. Tady nev;domky pomohla ;e;ovi sama Ta;;na.
V t; dob; p;ich;zelo do m;dy zlato. Asi nen; t;eba dod;vat, ;e zlato bylo v m;d; v;dycky. V;dy; vypr;v;m o studentech medic;ny. Bylo patrn;, ;e studentky za;aly ;ast;ji nosit zlat; n;u;nice a zlat; prst;nky s kam;nky. To v;echno asi bylo dost drah;. Byla tu ale jedna v;jimka. Z;snubn; prst;nky se v t;ch letech daly po;;dit dokonce velmi levn;. Museli jste ale na ;;ad; podat ;;dost o uzav;en; s;atku, a pak v;m dali pouk;zku do zlatnictv;. Vy si snad mysl;te, ;e by si studenti nechali uj;t takovou p;;le;itost? Tak jestli si to mysl;te, tak se hodn; pletete.
Nejprve tam za;li na v;zv;dy ti nejv;t;; dobrodruzi, ale potom u; to jelo jako po m;sle. Bylo nepravd;podobn;, ;e by Ta;;na nereagovala na takov; m;dn; v;k;ik. Co, kdy, kde? T;;u mu;ily pochybnosti jako v popul;rn; telenovele. A; bolestn; cht;la nosit na prst;ku tak; takov; snubn; prst;nek. T;m sp;;, ;e ve skupin;, kde byl P;;a Kozlov, u; ho n;kdo m;l. A v;; pokorn; slu;ebn;k u; ho tak; nosil na prsten;ku lev; ruky. T;;a po tom tak; velmi tou;ila. Ne;la za mnou ani za P;;ou Kozlovem nejsp;; proto, ;e v;d;la, ;e bychom ji za;ali balamutit a bezosty;n; lh;t, ;e jsme ty prst;nky dostali jako d;rek a tak podobn;. T;;a ;la za ;e;ou, jako za nejstar;;m ve skupin;, a navrhla mu zaj;t na ;;ad a podat ;;dost o s;atek, z;skat pouk;zku a koupit prst;nky. ;e;ka pro sebe a Ta;;na takt;;. A ;e na s;atek se mohou vyka;lat. Do t;hle doby se n;m ;e;a jenom sm;l, zda to m;me j; i P;;a zapot;eb;. A tady se najednou zamyslel. Je jasn;, ;e t;;ko by mohl Ta;;n; odm;tnout. Tehdy se rozhodl, ;e si tak; opat;; takov; prst;nek. Kdy; se ale spolu pod;vali k ;e;ovi do pasu, byli by ud;lali l;pe, kdyby se tam v;bec ned;vali. M;l tolik raz;tek o s;atku a rozvodu, ;e by mu na ;;dn;m ;;ad; pouk;zku nedali! Pouk;zky byly ur;eny jen t;m, kte;; vstupovali do man;elstv; poprv;.
A pr;v; tady mus;m ;e;u ocenit. Navrhnul toti; Ta;;n;, aby m;sto n;ho ;el ;;dat na ;;ad jeho bratr Kos;a. Bylo by to tak, ;e on, jako bratr, Kos;ovi pom;;e, aby se sezn;mil s Ta;;nou, a je;t; z;sk; prst;nek. ;e;a cht;l prost; sezn;mit Kos;u s Ta;;nou a t;m splnit svou bratrskou povinnost. Pak a; u; Kos;a s;m chytra;; a d;l;, co um;, aby Ta;;nu okouzlil. ;e;a v;ak dop;edu tu;il, jak to cel; dopadne. M;l za to, ;e takov; zku;enost se Kos;ovi jist; bude hodit. Ach, jak; jen byl Jevgenij mazan;! Namluvil T;n;, ;e m;sto n;ho s n; p;jde Kos;a, jeho bratr, a ;e ten nejsp;; nebude proti. Ur;it; se d; p;emluvit. To u; dal ale za ;kol Ta;;n;, proto;e Kos;a star;;ho bratra pr; moc neposlouch;. T;;a jen utrousila, ;e je to dost nepravd;podobn;, ;e by Kos;a ;e;ku neposlouchal, ale prst;nek cht;la moc.
Nen; snad t;eba p;eh;n;t v tom, kolik pr;ce asi T;n; dalo, aby p;emluvila Kos;u! Samoz;ejm; ;e to ;lo samo. V;dy; Kos;a (podle sv;ch slov) T;;u miloval! Byla to ov;em l;ska platonick;, asi jako l;ska ;;ka k u;itelce. A tady Kos;a, v t; dob; to byl p;;kladn; Komsomolec, ba je;t; v;c, vedouc; komsomolsk; organizace, souhlasil s t;m, ;e p;jde na ;;ad a ;e se t; podvodn; af;ry z;;astn;. V t; dob; si myslel, stejn; jako Kisa Vorobjaninov, ;e s;atek je z;vazek na cel; zb;vaj;c; ;ivot!
Po tom, co se u; spole;n; ve t;ech, p;esn;ji tedy ;e;a s Ta;;nou v Kos;ov; p;;tomnosti, za;ali domlouvat na podrobn;m pl;nu, se Kos;a nesm;le zmohl na ot;zku: „A nem;;ou tam pak donutit n;koho ke svatb; n;sil;m?“ ;e;a pochopil bratr;v ostych a r;zn; odsekl: „P;jde; tam a basta!“ Jak se jen Kos;ovi potily dlan;, jak se chv;ly jeho pln; citliv; rty a jak mu ho;ely tv;;e. Jasn; ;e se b;l, v;dy; cel; d;tstv; mu d;vali za vzor Pavl;ka Morozova. A on ;el te; podv;d;t st;t! A; bolestn; se mu cht;lo ud;lat Ta;;n; radost a vykonat pro ni hrdinsk; ;in. Na prahu ;;adu Jevgenij v;hru;n; uk;zal Kos;ovi za;atou p;st, a ten v;d;l, ;e ;e;a nic ne;;k; dvakr;t.
Na ;;ad; ke Kos;ov; ;divu prob;hlo v;echno hladce. Ta;jana tam okam;it; p;evzala iniciativu, tak;e i vedouc; m;stn;ho ;;adu to hodnotila slovy: „Tady je v;em jasn;, kdo bude m;t v dom;cnosti hlavn; slovo!“ Z ;;adu ;li Kos;a s T;;ou rovnou do obchodu pro novoman;ele. K tomu u; ;e;ku nepot;ebovali. Kos;a ani nev;d;l, kam se bratr tak najednou pod;l. V obchod; m;la hlavn; slovo op;t Ta;ana. P;eb;rala prst;nky, vyb;rala pro sebe i pro Kos;u, na kter;ho nakonec zbyl velmi lacin; prst;nek nejni;;; ryzosti. Z obchodu T;;a zavedla Kos;u do j;delni;ky, kde d;lali „bliny“. Bylo to na Leninov; t;;d; vedle nejv;t;;ho obchodu s knihami. V t; tradi;n; rusk; pala;ink;rn; na n; ;ekal ;e;ka s lahv; „Promontoru“ (to bylo tehdy ma;arsk; ;erven; v;no) a se dv;ma porcemi „blin;“ se „sluncem“.
V t;hle j;delni;ce d;lali speci;ln; bliny n;sledovn;: Na rozp;lenou p;nev nalili t;sto na bliny a hned doprost;ed t;sta rozklepli syrov; vejce. Kdy; se „blin“ p;evr;til, tak se to vejce octlo pod t;stem uprost;ed „blinu“. Mn; osobn; to chutnalo tehdy, kdy; se ;loutek neusma;il ;pln;, ale z;stal tekut; jako vejce nam;kko.
;e;a tedy ;ekal na Kos;u a T;;u, aby spole;n; zapili tuhle akci. Vypili v;no, sn;dli „bliny“ a za;ali si zkou;et prsteny. T;;a ani nem;la ke zkou;en; d;vod. V;dy; prst;nky sama vybrala. Ale ;e;ka a; d;lal, co d;lal, nemohl prsten navl;knout. Byl mu zkr;tka mal;. Jeho pokus o v;;itku T;;a hned smetla se stolu, pr; nem;l si ;;kat, ;e m;te s Kos;ou stejn; siln; prsty. Chybi;ka se tedy vloudila, prsty bratr; bohu;el opravdu nebyly stejn;. To by ale nebyl ;e;a ;e;ou, kdyby velkomysln; nerozhodl: „Jen ho nos, hochu, ber to jako d;rek.“ I   nad;le z;stal sv;j, a dodal: „A t;ch osmn;ct rubl; si odpracuje;!“ (Tolik st;l tehdy onen prsten.)
P. S. Mezi Ta;anou a Kos;ou tehdy k ni;emu nedo;lo, z;stali jen kamar;dy. A ten prst;nek Kos;a nosil a; do roku 1998. Nikdy ho nesund;val z prstu, a kdy; doch;zelo k atrofii k;;e v okol; prstenu, mohl ho sundat jenom tak, ;e ho p;est;ihl kle;t;mi.
Cihlou do hlavy (39/99)

N;co m; zaneslo jinam, ne; jsem p;vodn; cht;l. Jako kdyby mi n;kdo dr;el n;; na krku, musel jsem napsat p;r ;;dek o p;;;in;ch poklesu na burze, ke kter;mu do;lo tento t;den. Zase ve ;tvrtek! Nejsp;; to ve mn; vyvolala v;;e sta;en;ch investic – v;c ne; trilion dolar;! Stejn; jako v;t;in; lid;, i mn; ta suma vrt; hlavou. Pros;m, abyste m; nesoudili p;;sn;, pokud se v;m m; my;lenky budou zd;t sm;;n; a primitivn;. Co byste tak; mohli cht;t? V;dy; je to moje prvn; zku;enost.  Do t;to doby jsem se o krizi bavil akor;t s man;elkou v kuchyni.
O finan;n;m krachu jsem se dozv;d;l z vyd;n; televizn;ch novin a zdrojem m;ho vzd;l;n; v ekonomice byl internet. Obt;;k;n takov;m mno;stv;m finan;n; – ekonomick;ch znalost; jsem stejn; jako zbytek sv;ta cel; ;erven ;ekal: „P;ijmou, nebo nep;ijmou?“ Vnit;n; jsem samoz;ejm; c;til, ;e jist; p;ijmou – v;dy; to nejsou ;;dn; kamikadze. K Japonc;m maj; v tomto sm;ru dost daleko. Co je typick;, moje man;elka, m;j „z;stupce pro t;l“, m;la za to, ;e p;ijmou. Vedlo n;s k tomu p;;n;, abychom pokud mo;no neutrp;li ;;dn; ztr;ty v podnik;n;. A tak p;i;el 2. srpen, Spojen; st;ty p;ece jenom zvedly strop st;tn;ho dluhu (kdo by o tom pochyboval) a v;echno se m;lo v dobr; obr;tit. Za pouh; den – bum, b;c! Nastal propad o cel; trilion a kousek. J; i se sv;m „z;stupcem pro t;l“ jsme byli v ;oku. V;dy; nic podobn;ho se tu od roku 2008, kdy tahle krize za;ala, nestalo. Vznikla ot;zka, kam se pod;li investo;i?
V;dy; tak to nechod;, aby se pen;ze vzaly z jednoho m;sta a nikam se nevlo;ily! Moji u;itel; a konzultanti (televizn; zpr;vy a internet) jasn; ;ekli, ;e dolary se prom;n; na zlato a ciz; valuty: ;v;carsk; franky a japonsk; jeny. Tak ;eho se lekli investo;i? Je jasn;, ;e j; i m;j „z;stupce“ se boj;me, aby se nesn;;ila na;e ;ivotn; ;rove;, ale ;eho se boj; oni? Nemysl;m si, ;e se investo;i boj; recese v Americe. Oni p;esn; v;d;, ;e kdy; p;ituhne, znovu se to n;jak domluv;, a kdy; bude pot;eba, nejenom ;e se zv;;; strop st;tn;ho dluhu, ale dvojn;sobn; i trojn;sobn; se p;ekro;;. ;eho by se tedy m;li b;t? V;dy; u; d;vno byla poru;ena v;echna ekonomick; tabu, a te; u; nen; cesty zp;tky. Zd; se mi, ;e se investo;i boj;, ;e to vybuchne v It;lii, kde nar;st; deficit, jako n;jak; furunkl, a jestli k tomu sam;mu dojde sou;asn; i ve ;pan;lsku, tak to bude nesrovnateln; s n;jak;m ;tvrt;m srpnem.
Proto;e jsem optimista, cht;l bych ;;ci, ;e te; krize nebude. Plod; posledn;ho p;du na burze vyu;ij; ti, kte;; tu situaci sami vyvolali. V;dy; by to byl h;;ch toho nevyu;;t. Velk; krize, t;m m;n;m krizi sv;tovou, tak ta se zat;m konat nebude. To jsem taky ;ekl sv;mu „z;stupci pro t;l“. „Uklidni se mil;;ku, n;s se to nedotkne.“ A man;elka se uklidnila. Neptala se, pro; si to mysl;m. J; bych j; pak vysv;tlil v;echno, co si mysl;m o sv;tov; krizi celkov;, i o jej;m vlivu na finan;n; situaci jednotliv;ch rodin, kter; v t; nebo on; m;;e pochopiteln; utrp; ztr;ty. ;ekl bych sv;mu „z;stupci“, ;e ne ka;d; finan;n; – ekonomick; t;esk vede ke sv;tov; krizi.
Tak v minul;m roce se zase v Americe sn;;il index o 10%! A nic se ned;je, ;ijeme! V;dy; kdy; ;lov;k p;edpokl;d;, ;e n;jak; cihla m;;e spadnout, p;ejde na druhou stranu ulice. Ale pokud jde, a bezstarostn; si pohvizduje, tak ho nejsp;; r;na do hlavy nemine. M;m dojem, ;e bankrot Lehman Brothers byl takovou cihlou do hlavy. A stalo se, co se stalo.
Tak jsme tedy s man;elkou posed;li, popili ;aj a rozhodli jsme se, ;e se nebudeme motat sem a tam a p;ev;d;t n;; kapit;l na jeny nebo franky. Na;t;st; u; ani nem;me co p;ev;d;t. Co by se nav;c stalo s t;m frankem, kdy; si v;ichni usmysl; vym;nit ho za dolary? Kde bude Amerika se svou ekonomikou a kde bude ;v;carsko? Jist;, ve ;v;carsku maj; kr;sn; jezera a hory, ale kdy; se v;echny dolary sv;ta p;evedou na ;v;carsk; franky, tak ta jezera budou moc mal; na to, aby u nich turisti v;echny ty franky utratili.
Tak;e jsme se s Nata;ou rozhodli, ;e budeme ;;t v klidu a p;ij;mat v;echno filosoficky. Samoz;ejm;, ;e budeme pokra;ovat v podobn;ch rozhovorech v kuchyni u ;aje s angre;tovou zava;eninou. V;dy; ne nadarmo jsme z;skali v televizi vzd;l;n; a pro;li cenn;mi konzultacemi!
Jak r;zn; byli ti v;ichni (40/101)

Postaven; u;itele na vysok; ;kole se r;zn;. Na nejni;;;m ;eb;;;ku vysoko;kolsk; pedagogick; kvalifikace stoj; za;;naj;c; u;itel;. Ti v;t;inou vedou semin;;e a laboratorn; v;uku, a tak; pom;haj; p;i prov;;ov;n; znalost; u z;po;t; a zkou;ek. Tito u;itel; zpravidla nemaj; ;;dnou v;deckou hodnost podlo;enou dlouh;mi pracovn;mi zku;enostmi.
J; vlastn; ani nev;m, jak m;m za;;t vypr;v;t o na;ich u;itel;ch. V;dy; my jsme je milovali i nen;vid;li. N;kter; jsme m;li r;di a jin; jsme zase nesn;;eli. P;i;em; jednoho a t;ho; u;itele n;kdo m;l r;d, a jin; ho nemohl vyst;t. To jsou ale krajn; projevy cit;. N;kte;; z u;itel; nebyli nijak zvl;;; obl;ben;, jin; postr;dali u student; pat;i;nou ;ctu, a vztahy s n;kter;mi dal;;mi vyu;uj;c;mi se dostaly a; na hranici sprost;ho hulv;tstv;. Co jin;ho byste tak; mohli o;ek;vat od takov;ch maximalist;, jak;mi jsme byli my, kdy; n;m bylo sedmn;ct let? Kup;;kladu j; jsem byl p;ijat do institutu, kdy; mi je;t; nebylo ani t;ch sedmn;ct. A takov;ch byla v;t;ina. Tak tedy povypr;v;m n;co o na;ich u;itel;ch. Pochopiteln; nebudu ps;t o v;ech, jenom o t;ch, kte;; zanechali v m; pam;ti n;jakou stopu. V ;;dn;m p;;pad; nepova;uji sv; n;zory za ty nejspr;vn;j;; a objektivn;. Cht;l bych se jenom pod;lit o vzpom;nky.
Michail Ivanovi; Zolotuchin (fotografii bohu;el nem;m) p;sobil na kated;e anatomie. Absolvoval studium na stomatologick; fakult; na;eho institutu a stal se u;itelem. Abych se p;iznal, netu;;m, jak; to byl ;lov;k. Mo;n;, ;e byl schopn;, mo;n; ;e objevil do t; doby nezn;mou d;rku na lamina cribrosa (plot;nka kosti ;ichov;), nebo mo;n; n;jak; pahrbek na crista galli (n;padn; sagit;ln; v;;n;lek uprost;ed plot;nky kosti ;ichov;). Je zn;mo, ;e Michail Ivanovi; obh;jil kandid;tskou pr;ci a vedl patomorfologick; odd;len; na CNIL KGMA.
My jsme ho nijak zvl;;; nectili. Nejsp;; to bylo proto, ;e byl mlad;. Ur;it; jsme ;;rlili na jeho postaven;. V;dy; my jsme byli sotva v prv;ku a on byl u;itel, kter; n;m, ;;k;m, d;val zn;mky! Tahle na;e hloup; p;edpojatost se projevila v tom, ;e jsme mu provedli p;knou lotrovinu. Jak jinak by se dalo nazvat to, ;e jsme mu j; a ;e;a p;iv;zali k pl;;ti prepar;t tenk;ho st;eva? V;ichni, kte;; tenkr;t m;li p;est;vku na chodb; morfologick;ho pavil;nu, se Michailu Ivanovi;ovi p;kn; chechtali. Nicm;n; ani dnes nijak nelituju toho, co jsem tenkr;t provedl.
No a kdo z n;s by si nepamatoval u;itele z katedry histologie Vladim;ra Alexandrovi;e Poponnikova? Ostatn; v n;sleduj;c; p;;hod; se jeho nep;;jemn; chov;n; d; v;ce m;n; pochopit. Mo;n;, ;e by se dalo i omluvit, i kdy; and;lsk;m bych ho zrovna nenaz;val. Kdyby snad ;lo tenkr;t o n;jakou zlomyslnost ze strany student;! Z n;koho si kamar;di ud;lali legraci ;mysln;, ale v tomhle p;;pad; n;kdo zcela nev;domky napsal ;patn; p;;jmen; u;itele do indexu. V takov; chv;li let;l index do rohu posluch;rny, nebo rovnou z okna, jak tomu bylo nap;;klad v m;m p;;pad;. Byla to ale moje vina. Sed;l jsem na chodb; p;ed katedrou histologie a nenapadalo m; zeptat se laboranta, jak se spr;vn; p;;e docentovo p;;jmen;. Napsal jsem „Popojnikov“ (popojka – pitka). Kdy; jsem pak zvl;dl z;po;et, Vladimir Alexandrovi; m; poprosil o index. Spokojen; jsem mu ho podal. A tady do;lo k zaj;mav;mu momentu. V. A. Poponnikov bere m;j index do ruky, p;;e slovo „zapo;teno“, p;id;v; podpis, a v tu chv;li mu padne zrak na jeho „p;ek;t;n;“ jm;no. S v;k;ikem: „J; ti d;m, Popojnikova“, mr;til indexem p;;mo do mal;ho ok;nka, kter; se nach;zelo pobl;;. M;l jsem kliku, ;e ten den zrovna nepr;elo. Je;t; mi ani nedo;lo, co jsem si nadrobil, a u; jsem vyst;elil z kabinetu. C;til jsem v;ak, ;e m;m pr;;vih, kdy; ten ;lov;k tak vztekle reagoval.
Let;m ven. Okno, ze kter;ho vylet;l m;j index, bylo ze strany hlavn; budovy vpravo od vchodu. P;ib;h;m, index le;; na zemi p;;mo vedle lou;e. Je;t; kousek, a u; bych musel ;;dat o v;m;nu, a to by opravdu byla hr;za. Vrac;m se s indexem zp;tky do pavil;nu, proto;e jsem si na kated;e nechal aktovku. Zrovna jde naproti ;ora ;ernobaj, mimochodem tak; budouc; u;itel na kated;e patologick; anatomie. V dob; na;ich studi; byl ale o ro;n;k v;;.  Vypr;v;l jsem mu, co se stalo. Pod;val se do indexu a rozchechtal se na cel; kolo. Byl to on, kdo m; pak zasv;til do probl;mu. St;valo se toti;, ;e n;kte;; studenti psali do indexu i p;;jmen; „Pokojnik“ (nebo;t;k). Nebyl jsem tedy zdaleka prvn;. Co te;? Nep;i;el jsem na nic chyt;ej;;ho, ne; pe;liv; opravit p;smeno „-j-“ na p;smeno „-n-„, ;;m; jsem vr;til zkou;ej;c;mu jeho ob;ansk; p;;jmen;. Docela se mi to povedlo. Pak jsem ;el na katedru. Nakoukl jsem do posluch;rny, ale tam u; nikdo nebyl, hupsnul jsem tam tedy pro ta;ku. Vtom vch;z; Poponnikov. Nenechal jsem ho ani nadechnout a hned jsem za;al s omluvami. Vysv;tloval jsem, ;e jsem to nev;d;l a ;e to zn;lo podobn; a ;e ho pros;m, aby mi to prominul… a dal;; podobn; litanie, jak to ;;d; dobr; mrav. Vladimir Alexandrovi; se m; u; docela v klidu zeptal, pr; opravdu jsi to nev;d;l? J; mu na to: „P;;sah;m…“ A on mn; zase, ;e pr; u; toho m; dost, je to trapn;, kdy; si studenti nemohou zapamatovat p;;jmen; sv;ho u;itele, ke kter;mu jsou pro z;po;et. Mluvil tak up;;mn;, a; jsem se v ten moment zastyd;l a znovu se za;al omlouvat. Pak na m; zase ;t;knul: „B;; odsud…“ Proto;e jsem u; m;l z;po;et zapsan; v indexu, a podepsan; byl je;t; p;ed „vrhem“ z ok;nka, nenechal jsem se dlouho p;emlouvat a rychle jsem vypadnul.
V podobn; situaci jako j; se octl i Tigran Petrosjan ze stomatologick; fakulty, kter; byl p;;buzn; Vagrama Agad;a;ana. Byli jsme s Vagramem sv;dky tohoto p;;padu, proto;e jsme se spole;n; s Tigranem octli na p;ezkou;en; z latiny u Galiny Petrovny Proninov;. Dv; slova o Tigranovi. Zaprv;, bylo mu u; ke t;iceti. Provozoval ji;, nejsp;; na;erno, svou vlastn; zubn; ordinaci. Na vyu;ov;n; doj;;d;l autem zna;ky „Volha 24“. V t; dob; to byl nejnov;j;; typ. D; se ;;ct, ;e byl milostp;n, t;lnat;, ale docela sympa;;k. Na medic;nu se nehl;sil kv;li znalostem, ale proto, aby dostal diplom. Hlavn; si nemyslete, ;e bych ho cht;l n;jak shazovat. On s;m se t;m nijak netajil a ;;kal to mn; i jin;m na potk;n;. Nijak se za to nestyd;l.
Te; dv; slova o Galin; Petrovn; Proninov;. Byla to zku;en; u;itelka s dlouhou prax;, kter; bezmezn; milovala sv;j p;edm;t. Galina Petrovna m;la ale jeden fyzick; nedostatek – b;l; z;kal na prav;m oku. Studenti j; p;ezd;vali „Oblikva“ co; v p;ekladu z latinsk;ho jazyka, kter; u;ila, znamen; „;ilhav;“.
Tak jsme tedy p;i;li na n;hradn; p;ezkou;en; v n;sleduj;c; sestav;: j;, Vagram a Tigran. Abych byl p;esn;, tak na p;ezkou;en; jsem ;el jenom s Vagramem. Tigrana jsme potkali cestou, a kdy; zjistil, kam jdeme, vzpomn;l si, ;e m; u „Oblikvy“ stejn; rest. ;el tedy s n;mi, ale museli jsme mu d;t slovo, ;e mu budeme napov;dat. Po cest; se n;s zeptal, jak; m; „Oblikva“ jm;no po otci, tak jsme mu pov;d;li, ;e Petrovna. ;;dn; dal;; v;znam jsme v tom nehledali. Ve;li jsme do posluch;rny, sedli jsme si k sob;, Tigran uprost;ed, aby n;s m;l z obou stran a mohli jsme mu n;co ;pitnout. Naproti n;m zasedla Galina Petrovna. Ti, kte;; ji znali, si ur;it; tak; pamatuj;, ;e byla v;dycky zachmu;en;, jakoby po;;d byla s n;;;m nespokojen;. Te; u; si nevzpomenu, z jak;ho t;matu jsme byli zkou;en;. Vzpom;n;m si jenom na to, ;e jsem m;l p;ipravovat cvi;en; 65 a Vagram cvi;en; 66. My dva jsme se jako obvykle u;ili na p;ezkou;en; spolu, a tak jsme cvi;en; toho druh;ho znali jen prachb;dn;. Galina Petrovna z n;jak;ho d;vodu za;ala zkou;et nejprve Tigrana. Tady se uk;zalo, ;e on m; zcela jin; t;ma, ne; m;me my. Byl po;;d;n, aby odpov;d;l na ;lohy ve cvi;en; 67, kter; zrovna zahrnovali nov; u;ivo. Te; byste m;li v t; posluch;rn; b;t. Tigran j; s t;;k;m kavkazsk;m akcentem docela odv;;n; odpov;d;: „N;, ratdeji budu otpovedat sedesat pjat.“ Proninov; na to: „No dovolte? V;dy; m;te b;t p;ezkou;en ze zcela jin;ho t;matu, tak;e p;ejd;me pros;m ke cvi;en; ;. 67.“  Tigran op;;il: „;, jaky rozdil v tom, tak ne to tema, nu d;bre, any teb;, any mne, tak 66.“ Galina Petrovna u;ala dal;; smlouv;n; a pov;d;: „Nejsme na trhu. P;ij;te p;;;t;!“
A pak to p;i;lo. „Pro;, Oblikvo Petrovno?“ „Co;e???“ Op;;ila Galina. Tigran se up;;mn; podivil. „Jak jste mi to ;ekl?“ – „Oblikva Petrovna.“ – Zopakoval Tigran, kter; byl na prosto v klidu. On toti; v;bec netu;il, jak; v;znam m; to slovo „Oblikva“, p;esto;e to ;;kali v;ichni kolem. N;s se zeptal jen na jm;no po otci, a to jsme mu ;ekli. „Kli; se ostud!“, tvrd; ;ekla „Oblikva“, a kdy; Tigran vy;el z kabinetu, obr;tila se na n;s: „A co m;te vy?“ Odpov;d;li jsme, ;e cvi;en; 65 a 66. „Te; u; tomu rozum;m, pro; cht;l pr;v; tahle cvi;en;. Tak pova;ujte to p;ezkou;en; za zapo;ten;“, a dala do krou;ku zna;ku, kter; ozna;ovala na;e mezery ve v;domostech. Tigran na n;s ;ekal v chodb;, a hned se vrhnul na Vagrama, pro; ;e ho podrazil? Pro; mu jenom ;;kal o t; u;itelce, ;e se jmenuje „Oblikva Petrovna“? Zat;mco jsme byli v kabinet;, Tigran se u; od jin;ch student; dozv;d;l, ;e „Oblikva“ je jen p;ezd;vka. My jsme se samo sebou nedali. Ptal se na jm;no po otci? Tak jsme mu ho ;ekli. A nic dal;;ho…
Je pravda, ;e se Tigran nijak zvl;;; nezlobil, jen tak trochu, pro po;;dek. Kdy; jsme se rozch;zeli, ;ekl jen: „Co j; d;lat budu te;?“ Zamy;len; se odporou;el. N;jak; zp;sob u; si na;el a institut dokon;il. Pozd;ji jsme na Vagramov; svatb; spolu s n;m vzpom;nali na tuhle p;;hodu a v;ichni kolem, kte;; to sly;eli, se chechtali s n;mi.
Nesmazatelnou stopu v m; pam;ti zanechal samoz;ejm; i Golubjov. Byl takov; „mal; pivo“, nedu;iv;, nem;l v;c ne; ;ty;icet – pades;t kilo, ale byl ;;asn; hbit;. Jeho ;ena pracovala u n;s v institutu jako uklize;ka. Je;t; si vzpom;n;m, ;e m;l ;ty;i d;ti. Nevzpom;n;m si bohu;el na jm;no, ani na jm;no po otci. Tak; v;ichni ti, kter;ch se na to pt;m, si nejsou moc jist; a ;;kaj;: „Snad Fjodorovi;“ Druz; zase: „… asi Igor Viktorovi;.“ Nikdo to nev;d;l p;esn;. Zato p;;jmen; Golubjov si pamatuj; v;ichni. Na internetu jsem na;el seznam u;itel;, kte;; pracovali nebo pracuj; v Kemerovsk; st;tn; l;ka;sk; akademii (KGMA). Byl publikov;n v roce 2005 u p;;le;itosti pades;t;ho v;ro;; od zalo;en; institutu. Tam je uveden Igor Viktorovi; Golubjov z katedry histologie, ale jin; Golubjov tam nen;! Jak tomu m;m rozum;t? M;m ho p;ece zv;;n;n;ho na fotce ve sv;m studentsk;m albu, je;t; spolu s Vadikem Osetrovem! Jestli jste si je;t; nep;e;etli moji historku „Golubjov a Sa;a Plochich“, tak to ud;lejte, Pak v;m to bude jasn;. Pochop;te, pro; Golubjov nem;;e b;t zapomenut.
Na;i u;itel;, Jevgenij Nikolajevi; ;erst;nnikov a Ariel Mend;lejevi; ;klovskij, byli p;ipomenuti v historce „Zkou;ka z operativn; chirurgie“. P;;u sou;asn; o obou, proto;e tak mi utkv;li v pam;ti. Dob;e si vzpom;n;m, jak Jevgenij Nikolajevi; ;ekl z n;jak;ho d;vodu Arielu Mend;lejevi;ovi, ;e jsem u zkou;ky um;l a ;e jsem dostal jedni;ku z „operativky“. D;lal jsem ji tehdy v p;edterm;nu a nem;l jsem ze sv;ho v;konu nijak skv;l; pocit. Proto mi bylo divn;, ;e m; oba pochv;lili. Studentsk; tam - tamy z generace na generaci p;ed;valy mno;stv; nejr;zn;j;;ch historek. A p;r z nich je pr;v; o tomto „p;ru“. Pod;vejte, jak; se mi povedla p;kn; tautologie! ;;kalo se, ;e ;erst;nnikov pravideln; ka;d; rok blahop;;l Arielu Mend;lejevi;ovi MD;, a ten mu za to s v;;nou tv;;; d;koval. ;erest;nnikov to potom s;m vypr;v;l na p;edn;;k;ch. Nebo z jin;ho soudku. Prob;h; jedna z pl;novan;ch zkou;ek z „operativky“. ;erst;nnikov zkou;; jednu skupinu a ;klovskij druhou. ;erst;nnikov d;val pouze dv; zn;mky: „v;born;“ nebo „nedostate;n;“. Tvrdil, ;e l;ka;, kter; ovl;d; „operativku“ na trojku, je zlo;inec! Nic v;c a nic m;;. Mo;n;, ;e m;l i pravdu, ale nehodl;m to posuzovat.
Zato Ariel Mend;lejevi; d;val r;zn; zn;mky, i kdy; jedni;ky ud;loval velmi z;;dka. Tak;e op;t prob;h; zkou;ka. Jevgenij Nikolajevi; ne;ekan; vch;z; do posluch;rny, kde zkou;; ;klovskij, nahl;;; do zku;ebn;ho archu a vzn;;; n;mitku: „Ariele Mend;lejevi;i, jak to, ;e tu m;te sam; skv;l; zn;mky? Co;pak to v;ichni tak dob;e um;?“ A te; si p;edstavte, ;e tak t;i – ;ty;i lidi po takov;m v;stupu odch;zej; s nedostate;nou. Trv; to jen tak dlouho, dokud do posluch;rny nevlet; zase ;erstennikov a nevysype na ;klovsk;ho: „Vy snad chcete, abych se otravoval s t;m p;ezku;ov;n;m a; do l;ta? Co;pak jsou v;ichni takov; zabedn;nci?“ A zase odb;hl. Po tomto v;stupu op;t cel; parta n;kolika student; odch;zela se slu;n;mi zn;mkami. Tak mi tedy ;ekn;te, jestli je mo;n; na takov; p;kn; p;rek zapomenout.
;;kalo se, ;e p;i u;itelsk;ch p;est;elk;ch se Jevgenij Nikolajevi; projevoval jako vtip;lek a ;pr;ma; a na sch;z;ch byl vyhl;;en;m tribunem. A jak; byl J. N. ;erst;nnikov? To, ;e byl nesmi;iteln; bojovn;k s nevzd;lanost; a neslu;nost; v oblasti kompetenc; sv; katedry, to v;d;li studenti nejen z doslechu.
A zde m;te posledn;ho hrdinu m;ho vypr;v;n;. U; v dob;ch, o kter;ch jsem psal v eseji „Minikolej“, to znamen; v roce 1966, kdy jsem se dostal na medic;nu, m; moji kamar;di ;ora ;ernobaj a Kolja Kozlov stra;ili anatomi;, hlavn; t;m, jak; je to slo;it; a obt;;n; v;da. Co je v;ak d;le;it;, stra;ili m;, ;e n;s bude u;it „Faraday“. Pr; nedej B;h, abyste se dostali do skupiny, kterou vede, nebo je;t; h;;, aby byl u va;; zkou;ky! Pak je v;echno „tr;ba“ (kom;n)! Dodnes nerozum;m tomu, pro; studenti pou;;vali tento v;raz. Nejsp;; proto, ;e je mo;n; vylet;t s institutu jako saze z kom;na. Opravdu nev;m. V budoucnu jsem pak potk;val „Faradaye“ na chodb;ch institutu. Byla to skute;n; osobnost. Z n;jak;ho d;vodu na m; ud;lalo dojem, ;e byl velmi urostl;. Chodil trochu nedbale oble;en;. Jestli;e na ;erstennikovovi sed;lo sako jako ulit;, pak na Faradayovi vypadalo trochu jako pytel. To v;echno ale byly mali;kosti. Jen si p;edstavte jeho vzhled! Jeho pohled pronikal a; do morku kost;. Obo;; bylo hust;;, ne; m;l s;m Leonid Ilji; (Bre;n;v) a bylo tak neskute;n; divoce rostl;, ;e samo o sob; vzbuzovalo hr;zu. Pokud v;; pohled padl o n;co n;;, spat;ili jste jeho nos. P;itom jste se rozt;;sli na m;st;. Ten nos byl mohutn;, ale nebyl masit;. Hrozn; byl z toho d;vodu, ;e z n;j tr;ely hust; dlouh; chlupy. Asi v;m do;lo, ;e to nebyl porost, jak; m;v; mu; obvykle pod nosem. Tyhle hrozn; chlupy lezly z jeho nozder a dod;valy jeho obli;eji zu;iv; v;raz. Kdy; si uv;dom;te, ;e m; kluci stra;ili je;t; p;ed t;m, ne; jsem ho uvid;l, tak je pochopiteln;, ;e jin; studenti p;i kontaktu s n;m ustupovali co nejbl;;e ke zdi a cht;lo se jim ;eptat: „P;n B;h s n;mi a zl; pry;…!“
U; na za;;tku tohoto vypr;v;n; jsem ;ekl, ;e praktick; cvi;en; z anatomie vedl v na;; skupin; Michail Ivanovi; Zolotuchin a zkou;ku jsem d;lal u Lidie Viktorovny Remn;vov;. Tak;e jsem nem;l tu ;est, sezn;mit se s „Faradayem“, tedy s Timofejem Fad;jevi;em Ry;kovem, osobn;. Kv;li tomu se nikterak nezlob;m. Kdo by asi tak litoval t; ztr;ty, ;e neusly;;, jak na n;j n;kdo bur;c;: „Na ;achtu s tebou…!“ – co; byla pravideln; reakce na ;patnou odpov;; studenta, zat;mco studentky obvykle p;i nespr;vn; odpov;di sl;chaly: „Ty m;;e; tak do st;nku s pivem…, prod;vat pivo…, prod;vat na trhu…!“
Pokud bychom m;li v;;it studentsk;m tam-tam;m, m;l „Faraday“ je;t; jednu lib;stku. Hlavn; si nemyslete, ;e ho chci za to n;jak odsuzovat. ;;dn; mu; nebude p;ece odsuzovat toho druh;ho za slabost pro ;eny. J; jsem se sice s „Faradayem“ bl;;e nesezn;mil, zato 41. studentsk; skupina stomatologick; fakulty m;la takov; pot;;en; cel; t;i roky. Ve t;ech ro;n;c;ch byl T. F. Ry;kov jejich vedouc;m u;itelem, sou;asn; tam tak; p;edn;;el anatomii a pochopiteln; tak; zkou;el. To, o ;em budu ps;t n;;e, zn;m z vypr;v;n; jednoho ze skupiny, a sice Kosti Roma;ova.
;t;te! Kon;; prvn; ro;n;k. V;ichni studenti dost;vaj; z;po;ty a d;laj; zkou;ky. A tak se bl;;; i u 41. skupiny zkou;ka na z;po;et z anatomie. Zkou;et m; Timofej Fad;jevi; osobn;. V t;hle skupin; studovala i Lena Dubrovskaja z Prokopjovsku. Byla to kr;sn; modrook; sv;tlovlas; holka a m;la velmi atraktivn; postavu. Zkr;tka ;e;eno v;ichni kluci, nejenom ti ze 41. skupiny, ale z cel; stomatologick; fakulty, do n; byli zamilovan;. Kdy; je;t; dod;m, ;e u; tehdy Lena nosila velmi kra;ounk; suk;nky, je jasn;, ;e nemohla uniknout ni;; pozornosti.
A tak nade;el den ud;lov;n; z;po;t;. V;echno prob;halo korektn;: posluch;rna na kated;e anatomie, uprost;ed ;elezn; st;l, na stole le;;c; prepar;t, kter; ukrutn; smrd; formal;nem. U;itel i studenti sed; kolem stolu („Faraday“ dovoloval student;m, na rozd;l od M. J. Zolotuchina, mluvit vsed;). Je vyvolan; Lena Dubrovskaja a za;;n; odpov;dat. Mluv; z;eteln;, energicky a s kur;;;. „Faraday“ p;eru;uje jej; odpov;; a ;;d;: „Tak Dubrovskaja, sundejte mi t;mhleten plak;t a my si ten obr;zek po;;dn; prohl;dneme.“ Ty plak;ty ale visely ve t;ech ;ad;ch, a ta posledn; je a; u stropu! Hned se hl;s; galantn; pomocn;ci, ale „Faraday“ prav;: „Co nejlaskav;ji pros;m Jelenu Ba;kovnu…“ Jelena je tedy nucena vyl;zt na st;l a postavit se tak, aby ne;l;pla na prepar;t. Mus; se nat;hnout a ty;kou se zahnut;m koncem chytit prov;zek pod stropem, aby v;bec mohla ten zatracen; plak;t sundat. M; na sob; minisukni a je;t; krat;; l;ka;sk; pl;;;. Lena stoj; prakticky na ;pi;k;ch, pl;;; i suk;nka se vytahuj; nahoru a odhaluj; vzorku skupiny i samotn;mu „Faradayovi“ p;vabn; no;ky a na stehnech pod podvazky b;l; ;tvere;ky pap;ru, popsan; pe;liv;m drobou;k;m p;smem! Asi patn;ct minut pot; vysv;tlil „Faraday“ skupin;, jak; pl;;; mus; m;t na sob; ka;d; medik a v ;em se li;; pl;;; l;ka;e od pl;;t; b;by na trhu. Z;v;rem navrhnul v;em, kte;; necht;j; studovat, aby ;li rovnou na ;achtu, nebo ke st;nku s pivem! K z;po;tu se v;ichni museli dostavit je;t; jednou.
Podle Wikipedie je despota takov; ;lov;k, kter; se chov; podle sv;ch moment;ln;ch vrtoch;, a n;sil;m prosazuje svou zv;li. Poni;uje p;itom s oblibou ciz; d;stojnost. Nechci ale dlouho mentorovat. Je jen na v;s, jak; si ud;l;te obr;zek. ;ivot je komplikovan; z;le;itost.
Kdy; skon;ilo na;e vojensk; cvi;en; a autobusy n;s dopravily k hlavn; budov; institutu, obr;til se na n;s rektor A. A. Tka;ov a poprosil n;s, abychom postupn; dr;eli ;estnou str;; u rakve s ostatky Timofeje Fad;jevi;e Ry;kova. Tak jsme tam st;li a odpou;t;li mu ta p;;ko;;, kter;ch se na n;kter;ch z n;s dopustil. J; jsem tam prost; st;l a p;em;;lel o pom;jivosti ;ivota. P;;l jsem Timofeji Fad;jevi;i Ry;kovovi lehk; odpo;inut;.
V;robek ;. 2 (41/109)

Letn; cvi;en; v roce 1971, kter; organizovala vojensk; katedra hned po ukon;en; na;eho p;t;ho ro;n;ku, z;stalo je;t; dlouho v pam;ti v;ech ;;astn;k;. Nen; proto ;;dn; div, ;e se k n;mu znovu vrac;m, i kdy; jsem u; o n;m psal d;;ve. Vzpomn;l jsem si je;t; na n;kolik epizod toho t;borov;ho ;ivota a sp;ch;m, abych se o n; s v;mi pod;lil.
Vojensk; cvi;en; prob;halo ve vesnici Plotnikovo, co; je ;edes;t kilometr; od Kemerova. Ta obec je zn;m; jenom t;m, ;e se v n; nach;z; pivovar, kter; vyr;b; b;je;n; pivo „Taje;noje“, d;le je tam dislokovan; divize Ob;ansk; obrany a tak; se tam narodil a vyrostl student Kemerovsk;ho l;ka;sk;ho institutu A. A. ;malc. Ano, Le;a ;malc se narodil a vyrostl ve vesnici, kam jsme odjeli na vojensk; cvi;en;! ;malc byl klidn; a uk;zn;n; hoch. V institutu se ;;dn;ch dobrodru;n;ch akc; zpravidla nez;;ast;oval. Pak si ale vzal do hlavy, ;e se t;den p;ed cvi;en;m o;en;. Dalo se proto ;ekat, ;e za n;m do t; d;ry pln; tarak;n; p;ijede jeho mlad; ;ena stejn; tak, jako d;;ve jezdily ;eny d;kabrist; za sv;mi man;ely do vyhnanstv;. Celi;k; dny na n;j ost;chav; ;ek;vala p;ed br;nou, jak p;ed tch;ninou zahr;dkou. Jak; asi bylo pro mladou roztou;enou ;enu plnou l;sky takov; ;ek;n;?
;malc m;l ;t;st;, ;e jsme ch;pali jeho situaci, dr;eli jsme s n;m basu a v;emo;n; jsme mu pom;hali. Po pravd; ;e;eno, n;; kamar;d tr;vil v;ce ;asu doma, ne; na ;tvaru. Kryli jsme ho v;ichni. Nav;c chodil s na;;m star;inou Felixem Anem do stejn; studijn; skupiny. ;malc byl vd;;n; hoch, a kdy; se k n;m vracel, p;in;;el ohromn; kabely pln; „dar; venkova“. Byl tam ;esnekov; b;;ek, nejr;zn;j;; byliny, ;edkvi;ky ze zahr;dky, nebo ;erstv; i nasolen; okurky. Hlavn; ale bylo to, ;e prakticky ka;d; den p;in;;el do vojensk;ho prostoru t;;litrovku „ovocn; esence“.
To je takov; alkoholick; z;le;itost. M; to 70 procent a velmi pronikavou v;ni. Chutn; po nejr;zn;j;;m ovoci. Pou;;valo se to p;i v;rob; ovocn;ho karamelu ve v;robn;ch chleba ve fabrice v Plotnikovu. N;kdo ze ;malcov;ch p;;buzn;ch tam k na;; radosti d;lal vedouc;ho. Mus;m ;;ct, ;e jsme ;malce chr;nili, jak jsme mohli, ale kanadsk; ;ert;k jsme si pochopiteln; neodpustili. V on; historce, kterou jsem nazval „Vojensk; cvi;en;“, jsem podrobn; popsal, jak jsme cel; rota kolektivn; a p;kn; sborem odpo;;t;vali dny. M;li jsme ale je;t; jednu z;bavi;ku. N;kdo v;dycky vymyslel n;jakou primitivn; a zesm;;;uj;c; h;danku a vyk;ikoval j; nahlas. Cel; rota pak ;vala odpov;;. Tak tady na tom dobr;kovi ;malcovi jsme si taky zgustli, a to doslova v prvn;ch dnech. Ta stupidn; h;danka zn;la: „Kdo z v;s v l;b;nkov;ch dnech, onanoval ve stanech? Tohle jsme skandovali po ve;erech a cel; rota v;dycky zah;m;la na cel; kolo: „;malc!“
Dal;;m hrdinou t;hle historie je Badri Lipartija. N;rodnost; byl Mingrel a byl to krasavec. ;;k;val, ;e je potomek samotn;ho Dadianiho. V;echno na n;m bylo v po;;dku, ale jeden probl;m ho opravdu tr;pil. Po p;;jezdu do Kemerova za;al katastrof;ln; rychle ple;at;t. Tr;pilo ho to tak moc, ;e po ve;erech po;;tal vlasy, kter; mu uv;zly v h;ebenu. My jsme mu po;;d opakovali, aby to ned;lal, ale on byl umanut; jako „Chochol“ (rusk; p;ezd;vka pro Ukrajince - jen m; proboha neobvi;ujte ze ;ovinismu a b;hv; z ;eho je;t;). Stejn; si ty vlasy ka;d; ve;er po u;es;n; p;epo;;t;val.
Ten proces byl docela rychl; a je;t; p;ed n;stupem na cvi;en; m;l Badri cel; temeno ;pln; bez vlas;. Na hlav; se objevila interesantn; ple;. Jednoho dne odvedli na;i rotu na st;elnici. Ka;d; musel splnit povinnu st;elbu ze dvou postaven;: vestoje a vle;e. Ke spln;n; tohoto ;kolu n;m vydali po dvan;cti patron;ch – ;est na ka;d; ;kon. Byly povoleny dva v;st;ely po sob;. S vyp;t;m sil se n;m povedlo nacpat patrony do z;sobn;ku „kala;e“ (automat Kala;nikov) – m;l dost tuhou pru;inu. Divil jsem se, jak tam voj;ci dok;;ou naskl;dat v;ech t;iat;icet patron.  To te; ale vynech;me a vr;t;me se ke st;elb;. Ter;e byly od n;s asi sto metr;. Kdy; n;kdo trefil ter; a ten spadl, nemuselo se k n;mu chodit, proto;e jsme ho mohli zvednout na d;lku pomoc; elektromotoru. A tak ve st;elb;ch p;i;la ;ada i na studentskou skupinu, ve kter; byl Badri Lipartija.
Badrimu se poda;ilo je;t; p;ed za;;tkem st;elby prov;st s automatem n;jak; veleto;e, tak;e d;stojn;ci v hr;ze dvakr;t zaveleli „zalehnout!“ a sami se vrhali na zem. P;ed st;elbou n;s n;jak srovnali. ;ekli n;m, ;e st;;let se sm; v;hradn; na povel. V okam;iku, kdy major Glebov tohle v;echno vysv;tloval, se rozlehla st;elnic; dlouh; salva. Doslova p;t metr; p;ed studenty se zvedala hl;na jako mal; vodotrysky a v;ech p;t ter;;, kter; byly od n;s podstatn; d;l, se polo;ilo. V na;ich ;ad;ch se rozpoutal bou;liv; potlesk a v ;ad;ch d;stojn;k; zn;ly na;tvan; v;k;iky. Vy;lo najevo, ;e Badri Lipartija se zav;en;ma o;ima stiskl kohoutek, ani; by ;ekal na povel! Nepustil ho, dokud nevyst;;lel v;ech dvan;ct patron! V;ichni se divili, jak dok;zal porazit v;ech p;t ter;;, kdy; st;;lel tak akor;t sob; pod nohy. Kdy; jsme ale cht;li ty ter;e zase zvednout, aby mohla st;;let dal;; parta, tak se uk;zalo, ;e Badri tou palbou p;est;elil nap;jec; kabel motor; zvedac;ho za;;zen;!
Pro ten den byl se st;elbami konec a n;s poslali zp;tky k ;tvaru. Badrimu bylo souzeno ten den je;t; ;l;pnout do kravince, co; vyvolalo daleko bou;liv;j;; vlnu z;jmu o jeho osobu. V;ichni mu gratulovali k ;sp;;n; st;elb; a za;ali mu vysv;tlovat, ;e ;l;pnout do kravince p;in;;; ;t;st;. V;ichni to om;lali po;;d dokola. Badri se br;nil a odr;;el ty gratulanty a rozumbrady, jak se dalo. Hned ten ve;er tak; n;kdo vymyslel novou h;danku: „Kdo ple;at; v kravinci, vystrkuje zadnici?“ A;koliv to nikdo nenacvi;oval a ani na to nebyl p;ipraven;, cel; rota hul;kala: „Li – par – ti – ja!“ Bardi na rozd;l od ;malce neml;el. Vylet;l ze sv;ho stanu jako p;ro z divanu a ;val, a; se p;izn; ten, kdo k;i;el. Vyhro;oval, ;e ho na m;st; zabije. Pochopiteln; se nikdo nep;iznal
Vadik Po;ekutov byl stejn; jako j; z Kedrovsk;ho Karjeru. Bylo to tak, ;e a; do p;ij;mac;ch zkou;ek jsme se s Vadikem nev;dali. Poznali jsme se a; tehdy, kdy; jsme se octli v paraleln;ch skupin;ch. V Kedrovce jsme spolu nekamar;dili, proto;e Vadik byl ve ;kole o rok v;;. Kdy; zakon;il v roce 1966 jeden;ctiletku, j; jsem chodil teprve do des;t; t;;dy. Ze ;koly jsme se znali jen od vid;n;. V institutu jsme se tak; nijak nesbl;;ili. Situace byla takov;, ;e Vadim m;l svou partu a j; taky. Kdy; jsme se n;hodou setkali, jen jsme mezi sebou ze zdvo;ilosti prohodili: „Tak co v Kedrovce?“  V Institutu nebyl Vadim nijak n;padn;. Dost;val z;po;ty, d;lal zkou;ky a spole;n; s ostatn;mi se dobral a; k vojensk;mu cvi;en; v Plotnikovu. Na cvi;en; se nijak zvl;;; neprojevoval. Proslavil se a; b;hem prvn;ho v;kendu, kdy m;la cel; rota volno. Tedy, pokud se p;;mo neproslavil, stal se alespo; v;eobecn; zn;mou osobou.
Jak u; jsem ;;kal, na cvi;en; jsme bydleli ve stanech. Ty stany byly velk;, se st;echou, a kdy; bylo horko, vyhrnovali jsme je na boc;ch, aby v nich byl trochu pr;van. A pr;v; ten v;kend bylo vedro. Na;i d;stojn;ci cht;li odpo;;vat a n;m tak; daly volno. Jak; v;ak m;;e b;t u vojensk;ho ;tvaru odpo;inek. N;kdo jen tak bloumal po okol;, jin; brnkal na kytaru, dal;; k tomu prozp;voval. Celkem se d; ;;ct, ;e si ka;d; d;lal, co cht;l. No a Vadik Po;ekutov se rozhodl, ;e se prosp;. Jeho poln; rozkl;dac; postel st;la v rohu na kraji stanu. P;es den bylo takov; vedro, a; se u stan; zvedala podlaha. V;dy; byl taky ;erven. Vadik spal tak tvrd;, ;e byl na t; rozkl;da;ce rozvalen; jako v babi;;in;ch pe;in;ch. Je dobr;, kdy; si ;lov;k um; ud;lat pohodl; a sp; na z;dech, levou ruku m; pod hlavou a prav; je voln; stranou. A tahle Vadikova ruka byla nata;en; tak, ;e ;ouhala ze stanu a trochu p;ek;;ela. Zaj;mav; bylo to, ;e ruka visela otev;enou dlan; vzh;ru.
Vadim byl vysok;, dlouhonoh; a dlouhoruk;. Ze za;;tku si jeho ruky nikdo nev;;mal. Pak mu ale n;kdo dal do dlan; kop;jku, potom p;ibyla druh;. Ty pen;zky z;st;valy v dlani, proto;e Vadim m;l pokr;en; prsty. Potom mu je;t; n;kdo polo;il do dlan; dva kousky rafinovan;ho cukru. Vadik d;l tvrd; spal a nijak nem;nil svou polohu. Po t;bo;e se roznesla zpr;va, ;e ka;d; m;;e Po;ekutovi d;t do dlan;, co chce. Fantazie za;ala pracovat a n;kdo navrhnul, abychom na;li n;jak; hov;nko a polo;ili mu ho do dlan;. Nikdo se nem;l k tomu, aby n;co takov;ho hledal. Kdosi jin; p;i;el s n;padem, ;e bychom mohli naj;t n;jak; prezervativ (V;robek ;. 2, jak si mo;n; budete pamatovat z filmu „Okno do Pa;;;e), samoz;ejm; pou;it;. V;em se tahle my;lenka okam;it; zal;bila. Nastal ale z;sadn; probl;m: Nebyli jsme v Kemerovu, ale v Plotnikovu. Tady se vyt;hl Bardi Lipartija a p;inesl „V;robek ;. 2“, i kdy; zcela nov;. V t;ch dob;ch nem;la p;nsk; ochrana tak hezk; balen;, jako dnes. Vrhli jsme se na Badriho: „Odkud to m;;?“
Badri pov;d;, ;e to m; je;t; z Kemerova a ;e to vzal pro v;echny p;;pady s sebou. Tak;e kdy; jsme nem;li ;;dn; pou;it; kondom, rozhodli jsme se spole;n;, ;e alespo; pou;it; napodob;me. Rozbalili jsme ho a nat;hli opatrn; na Vadik;v prst, jak to jen ;lo. Vadik spal, nehled; na to, ;e v;ichni kolem po;;d ;eptali a chichotali se. Jen si to p;edstavte sami: Ze stanu tr;; ruka a v dlani m; u; n;kolik r;zn;ch minc;, v;etn; dvou kop;jek, kousek cukru a na polovin; ukazov;;ku m; navle;en; rozbalen; „V;robek ;. 2“. Vrchn; ;;st prezervativu visela dol;. Padlo je;t; mnoho r;zn;ch n;vrh;. L;bil se n;m op;t ten, se kter;m p;i;el Bardi.
Ale jen ;;ste;n;. Bardi p;inesl je;t; p;t kousk; „V;robku ;. 2“ a v;hern; los, pr; a; si Vadik ov;;;, zda vyhr;l. Los jsme v;ichni kolektivn; zavrhli. Jak; v;hra? Kdy; ale bude m;t plnou ruku jist;ch velmi pot;ebn;ch v;c;, nen; to snad dost? Nen; snad toto lep;; v;hra?
V n;sleduj;c;m ;ase u; se v t;bo;e nikdo nevystavoval jen tak, proto;e v;ichni ;ekali, co Vadik ud;l;, a; se probud;. Dokonce se mnoz; nahrnuli na lavi;ky pobl;; Vadikova stanu. Stalo se ale n;co, ;emu jsme nerozum;li. Kdy; jsme se u; pon;kolik;t; pod;vali na stan, ;;dn; ruka u; tam netr;ela. Vadik nijak nereagoval! Daleko zaj;mav;j;; bylo pozorovat, jak Badri chod; od jednoho k druh;mu a roz;iluje se, pro; jsme tam necht;li polo;it ten los.
;ura Popovi; byl zase na mrtvici z toho, ;e jsme tu ruku nevyfotili. Ten ve;er zazn;l t;borem nov; pok;ik: „Kdo vzal kondomy odtud?“ A v;ichni sborem: „Byl to Vadik Po;ekut!“ H;;ek byl v tom, ;e v;echno, co jsme Vadikovi vlo;ili do ruky, prost; zmizelo. On to ale p;ece nevyhodil! To znamen;, ;e to uko;istil pro sebe. Badri za n;m n;kolikr;t byl a do;adoval se sv;ch v;c; nazp;tek, ale Vadik mu nic nehodlal vr;tit. Doufat v takov; dobrodin; byla ostatn; po;etilost. To, co Vadik z;skal, byl hotov; poklad, proto;e j;t do l;k;rny a ;;dat tam „V;robek ;. 2, bylo v t;ch dob;ch pon;kud zahanbuj;c;.
Kytara (42/114)

To; se v;, ;e u; od ;koln;ch let jsem se cht;l nau;it hr;t na kytaru. A taky zp;vat. L;bilo se mi, kdy; se sejde spole;nost a n;kdo to um; vz;t po;;dn; do ruky. Kolem n;j se shluknou poslucha;i a kytarista zp;v; romance z hloubi cel;ho sv;ho srdce. M;ly by to b;t hlavn; romance. Takov; jsem tedy m;l p;edstavy.
V pozapomenut;m svazku star;ch dopis; jsem n;hodou natrefil na jeden, ve kter;m se ;;dka p;smen podobn;ch perli;k;m rozpila a vytvo;ila fialovou skvrnu. Rodi;e mi tehdy odm;tli koupit kytaru. Probl;m byl v tom, ;e p;ed kytarou jsem se ;pln; zbl;znil do n;stroje zvan;ho „bajan“. Byl jsem jako umanut;: „Chci bajan a basta. A budu chodit do hudebn; ;koly, jen mi dejte bajan.“ Jako v t; p;sni „Dajte mn; bajan, zolotyje planki“.
Co se d; d;lat, kdy; syn chce tak moc ten bajan a slibuje, ;e se bude piln; u;it? Na;i mi tedy koupili bajan zna;ky „Rostov-Don“. ;;kali, ;e je dobr;. Tak jsem ;el do hudebn; ;koly v Kemerovsk;m Karjeru, abych se u;il v hudebn; t;;d; s v;ukou hry na bajan. Sou;asn; se mnou se do t; ;koly p;ihl;sil i m;j spolu;;k Vadik Smolenko a z paraleln; t;;dy je;t; Volo;a Dus. Vzniklo mezi n;mi soupe;en;. Vzpom;n;m si, ;e kdy; jsem zvl;dl stupnice, nastudoval jsem p;se; „Osam;l; harmonie“ a hr;l jsem ji na zkou;k;ch na konci prvn;ho ro;n;ku. Zkou;ky jsem ud;lal. Ale Vadik i Volo;a u; ze v;ech sil hr;li val;;k z Lermontovovy Ma;kar;dy. A hr;li ho dost dob;e. A tak jsem ztratil z;jem o v;uku a bajan v;bec.
Sna;il jsem se z t; situace n;jak vybruslit. T;ta se m; ptal, pro; nechod;m na hodiny a necvi;;m doma. Hbit; jsem mu vysv;tlil, ;e bajan je rozbit;. T;ta na n;j tak; um;l zahr;t p;r vesel;ch p;sn; z t; doby. Tak to vyzkou;el a dal mi za pravdu! O nejbli;;;m v;kendu zajel do opravny v Rudniku v na;em okresu. Za t;den byl bajan opraven;. Co mi zb;valo? Tak jsem ho zase trochu rozebral a strhnul jsem polovinu podlo;ek u hrac;ch klapek. T;ta se s n;m znovu vypravil do Rudniku. Kdy; u; ho v d;ln; opravovali podruh;, zeptaly se t;ty: „A syna m;te?“ T;ta: „Ano.“ „A chod; do hudebn; ;koly?“ „Chodil, dokud byl bajan v po;;dku.“ „Jestli chcete, aby se bajan u; d;l nerozb;jel, nenu;te syna chodit do hudebky…“
A po tom v;em jsem si dovolil cht;t kytaru, nav;c sedmistrunnou, kter; byla tehdy velmi nedostatkov;! ;estistrunn; se v;lely po kr;mech v;ude, ale sedmistrunn; nebyly k sehn;n;. M;;u ;;ct, ;e m;j t;ta byl hodn;, m;l m; r;d. Velmi ;asto opakoval, ;e aby ;lov;k zjistil, jestli se mu n;co l;b;, nebo nel;b;, je pot;eba to vyzkou;et. Mysl;m, ;e kdy; by byly kytary k dost;n;, ur;it; by mi ji koupil. Ale kytary nebyly. A; pozd;ji, v institutu ve druh;m ro;n;ku, se mi splnil sen. Moje skupina mi tehdy darovala sedmistrunnou kytaru k narozenin;m. Byl jsem ;;astn;! Tuhle narozeninovou akci pro mne zorganizoval P;;a Kozlov.
V;ichni si jist; pamatuj; obchod „Melodia“, kter; byl v ulici 40 let ;;jna pobl;; budovy, kde byla sanit;rn; – hygienick; fakulta. A tak Petr, kter; byl zn;m; donchu;n a dost ;asto chodil do tohohle obchodu, se sbl;;il m;stn;mi prodava;kami. Musel je uhranout, proto;e je poprosil, aby mu sehnali sedmistrunnou kytaru, jako d;rek pro mne. Za socialismu v;echno fungovalo lehce a prost;. Kytary sice nebyly na pultech, ale byly na sklad;. Prodava;ky za;ly ze vedouc;m a po;;daly ho, ;e to jako cht;j; pro sebe. A dostaly ji. A tak to 26. z;;; 1967 n;s v;echny P;;a dot;hl do obchodu „Melodie“ a hol;iny vyndaly z pod pultu kytaru (byla u; zaplacen;). P;;a za;al pron;;et blahop;;n; a p;edal mi vysn;n; n;stroj. V;ichni tleskali, i prodava;ky. Byl jsem ;;astn;, a dokonce jsem zam;;kl slzu. V;ichni se mi posm;vali, ale laskav; a bez ur;;liv;ho podt;nu. P;;a kytaru naladil u; r;no p;ed p;ed;n;m. J; jsem pak v;echny pozval do j;delny v ulici Leonova. Dob;e tam va;ili, nebylo to moc drah; a v bufetu prod;vali v;no „Rymnikskoje“, r;;ov; i b;l;, kter; m;la na;e skupina ve velk; oblib;.
Po cest; z „Melodie“ do j;delny jsme ;li v;ichni spole;n; alej;, kter; vedla prost;edkem ulice 40 let ;;jna, a vy;v;vali jsme p;sn; Vysock;ho, kter;mu zrovna vy;la ;ada p;sn; o v;lce, nap;.: „Na ten boj nikdy nezapomenu…“ Z j;delny, kde jsme svorn; zp;vali za doprovodu kytary, jsme se odebrali v;ichni pospolu do b;ezov;ho h;jku, kter; byl od j;delny p;es ulici. Tam jsme v;razn; p;idali na hlasech. Bylo teplo a d; se ;;ct, ;e se narozeniny velmi vyda;ily. P;;a Kozlov si vzal nade mnou dohled a d;val mi lekce hry na kytaru. U; jsem dok;zal zahr;t t;i akordy a zachrapt;t „Ve snu mi – rud; ohe;, a chr;pu ze span;…“ Na v;echny mejdany, na kter; byla zv;na na;e skupina, jsem tu kytaru tahal a chrapt;l tam o snu, kter; je jako rud; ohe;. Pak mi kytaru v;t;inou sebrali a strkali ji P;;ovi.
Asi tak za dva nebo t;i m;s;ce, ale je;t; p;ed Nov;m rokem, jsme se s Petrem vraceli pon;kud pozd; z jedn; z mnoha narozeninov;ch oslav. U; si vzpom;n;m, koho jsme tenkr;t oslavovali. Byla noc. ;li jsme alej;, kde vis;valy portr;ty „nejlep;;ch ob;an; v obvod;“ a u DK Kirovsk; ;tvrti se na n;s nalepili t;i opilci s obvykl;m: „Dej mi c;go.“ Byli dost agresivn;. Kdy; jsem chodil na sambo, n;; tren;r „Kr;va“ (Vladim;r Krav;enko) n;s u;il, ;e je nejlep;; za;to;it jako prvn; a z;skat tak iniciativu. Vzpomn;l jsem si na jeho slova a bez dlouh;ho rozm;;len; jsem pra;til kytarou po hlav; toho nejdrzej;;ho. To n;s „Kr;va“ taky nau;il, abychom zrubali toho hlavn;ho, ostatn; ;e pak vezmou kramle. A tak se tak; stalo: N;siln;k sebou pra;til na sn;h a ti dva ostatn; zdrhli. Abyste si nemysleli, ;e jsme n;jak; m;koty, nebudu v;m tajit, ;e jsme tomu n;siln;kovi p;idali p;r kopanc;. P;itom jsme mu vysv;tlili, ;e slu;n; hochy je t;eba nechat na pokoji. Pak jsme se roze;li dom;. Bydleli jsme v ulici Leonova. J; v ;;sle 1 a P;;a se S;;ou Salmajerem v ;;sle 6 nebo 8. Bylo to hned vedle koleje.
Kdy; jsem ;el r;no do institutu, proch;zel jsem kolem m;sta, kde jsme se v noci servali. Ni;eho zvl;;tn;ho jsem si nev;iml. V institutu projevovali v;ichni l;tost nad zni;enou kytarou a blahop;;li mi k v;t;zstv; nad t;emi chulig;ny. Uk;zalo se, ;e P;;a ;el do ;koly p;ede mnou a na m;st;, kde viseli „nejlep;; ob;an; na obvod;“, nalepil na jedno z voln;ch m;st ozn;men;: „V;era na tomto m;st; Oleg Sedy;ev rozbil svou milovanou kytaru o hlavu chulig;na.“ R;no si to pochopiteln; p;e;etl m;lokdo, ale P;;a poctiv; obch;zel v;echny, kter; znal. Vypr;v;l jim o rva;ce a po vyu;ov;n; se tam mnoz; vydali a schv;ln; se zastavovali, aby si ten Petr;v plak;t p;e;etli. J; jsem od t; doby a; do dne;n;ch dn; u; ;;dn; hudebn; n;stroj nem;l, nem;m a pochybuju, ;e n;jak; m;t budu.
L;ka;, kter; se minul povol;n;m (43/117)

Existuj; v;bec l;ka;i, kte;; se minuli sv;m povol;n;m? Jist;, a kolik! Tak; v sov;tsk;ch dob;ch bylo mo;n; vid;t l;ka;e lhostejn; a bez zaujet;. A dnes… Pro mne je t;;k; o tom mluvit, proto;e jsem b;val; l;ka; a m;m 25tiletou praxi v oboru psychiatrie. Vladimir Fajnzilberg ale tvrd;, ;e pojem „b;val; psychiatr“ se neslu;uje se skute;nost;. Jsem asi v;jimka, ale j; svou odbornou praxi opravdu pova;uji za minulost.
Kolikr;t u; m; cht;li operovat, kdy; zjistili, ;e se zab;v;m podnik;n;m. N;kter;m l;ka;;m to nedoch;zelo, kdy; jsem jim nazna;oval, ;e jsem tak; l;ka; a m;m praxi 25 let. Tak nap;;klad jeden l;ka; z kyjevsk; kliniky „Eurolab“ na m; nal;hal, abych si nechal odstranit lipom velikosti zrnka prosa, kter; jsem m;l za prav;m uchem. ;;k;m mu, ;e jsem tak; b;val; l;ka; a on do mne je;t; vehementn;ji hu;;, abych si p;edstavil, co se m;;e st;t, kdy; lipom za;ne r;st! Opakovan; jsem mu nazna;il, ;e ten lipom je u; deset let po;;d stejn;, a on na to: „No a co? Nikdo nev;, kdy se probud; a jak; n;sledky to zp;sob;.“ Hovo;il sebejist;. Sna;il se b;t p;esv;d;iv;, poukazovat z n;jak;ch d;vod; na l;ka;e z Kanady a Ameriky, ale j; jsem jeho n;zor nijak nemohl pochopit. Necht;l jsem se nechat zat;hnout do diskuse, proto;e jsem nabyl jistoty, ;e ten ;lov;k se minul povol;n;m a do medic;ny prost; nepat;;. Neh;dal jsem se s n;m, jen jsem ml;ky poslouchal. Zaj;malo mne, kam a; to po;ene a ;;m ten rozhovor zakon;; a s jak;m n;vrhem p;ijde.
Zanedlouho toho m;l dost, u;al v;klad a stejn; zostra na mne, jak jsem se rozhodl. V duchu jsem ho poslal d;l, ne; k ;;pku a do h;je, ale nakonec jsem ;ekl, ;e si to je;t; rozmysl;m. To se stalo tak p;ed p;ti, ;esti lety a ;;dn; zm;ny na sv;m lipomu nepozoruji. Celou dobu ale p;em;;l;m, jestli jsem ud;lal dob;e, ;e jsem toho doktora poslal kamsi jen v duchu a jestli jsem mu to nem;l ;;ct p;kn; od plic.
Naopak t;eba Kolja Koval;uk se rozhodl je;t; p;ed t;m, ne; se m;l st;t l;ka;em, ;e medic;na nen; pro n;ho a ;e v n; nebude ;;astn;. O tom v;ak trochu pozd;ji, nejd;;v n;co o Koljovi. Kdy; se pod;v;te na jeho fotku, pochop;te, ;e jsem up;;mn;, kdy; ;;k;m, ;e to byl kr;sn; kluk. Kolja byl urostl; a m;l p;knou figuru. Co se t;;e povahy, byl velmi klidn; a um;l se ovl;dat. Nevzpom;n;m si, ;e by m;l b;hem t;ch t;; let, co s n;mi studoval, s n;k;m n;jak; konflikt. A jak studoval! Pokud by pokra;oval ve studiu a; do konce, ur;it; by mohl z;skat „;erven; diplom“. V;dycky se ;;astnil v;ech ve;;rk; a mejdan;, po kter;ch se u n;ho nez;visle na mno;stv; vypit;ho alkoholu v;dycky projevila velmi siln; postalkoholn; intoxikace. Kolja si dokonce ;asto ;;kal: „Nepiju proto, abych byl opil;, ale proto, abych m;l po;;dnou kocovinu.“
Kolja se tak; aktivn; ;;astnil nejr;zn;j;;ch lump;ren. Na t; fotografii jsme na praktick; hodin; bran; v;chovy. Tak p;i t; v;uce d;lal Sl;vka Sizikov ran;n;ho. P;edst;ral poran;n; na prav; ruce a taky ;e m; zlomenou hole;. ;e;ka i j; jsme navrhli Koljovi, aby zav;zal uzly na obvazech Sl;vky pevn;ji. Kolja to samoz;ejm; ochotn; ud;lal, ba dokonce to trochu p;ehnal. Inu rozkaz je rozkaz. S;m se u;iteli p;ihl;sil, ;e Sl;vku obv;;e, a pak v;echny uzly pevn; ut;hl. Nav;c je polil pivem. Sl;vka le;el se zav;en;ma o;ima (podle instruktor; m;l b;t v bezv;dom;), ale kdy; Kolja za;al pol;vat ty uzly na obvazech pivem, Sl;vka to pivo uc;til a otev;el o;i. Tady se Kolja uk;zal jako dobr; herec a za;al hlasit; k;i;et: „P;ivedl jsem ho k v;dom;, p;ivedl jsem ho k v;dom;!“, a dal mu hlt piva p;;mo z lahve.
Hned se dostavil major Glebov, pro po;;dek n;s se;val a potom ozn;mil, ;e i kdy; zb;v; do konce v;uky je;t; ;ty;icet minut, tak n;s v;echny propou;t;, proto;e jsme pracovali aktivn; a v;echno jsme splnili. Varoval n;s ale, ;e pokud je;t; m;me n;jakou dal;; v;uku, tak si s pivem nem;me zahr;vat. Pak ode;el. Tenhle sc;n;; jsme znali u; od jin;ch skupin, a proto jsme se pivem z;sobili u; d;;v. Pak to za;alo. ;;st student; ode;la, ale ti nejv;c aktivn; z;stali a n;ramn; se bavili. Bylo pozdn; jaro, teplo a u; se za;;naly na b;;z;ch zelenat prvn; l;ste;ky.
A tu se za;ali p;;t vedouc; na;; skupiny Valera Kajgorodov s Koljou, jestli je mo;n; vyl;zt na b;;zu hlavou dol; a nohama vzh;ru. Kolja Koval;uk tvrdil, ;e to nen; mo;n; a Valera Kajgorodov ho p;esv;d;oval, ;e to mo;n; je. N;s v;echny ten spor zaujal, zvl;;t; pak, kdy; Sl;vka Sizikov, kter; byl tou dobou u; p;kn; nachmelen; (on se v;bec rychle dost;val do n;lady), zahl;sil, ;e Valera je jeho nejlep;; kamar;d a ;e na b;;zu poleze m;sto n;ho on. Uzav;rali jsme s;zky. Ve h;e bylo pivo proti ko;aku. Vyleze ;i nevyleze? M;l vy;plhat do v;;ky svoj; postavy. Kolja Koval;uk vy;adoval, aby jako m;ru stanovili jeho v;;ku. Sl;va protestoval. Nakonec se dohodli, ;e metou bude v;;ka 150 cm.
Skl;dac; metr jsme nem;li, a tak Sl;vka za;al vym;;ovat v;;ku krabi;kou od sirek. Bylo pot;eba t;iceti d;lek krabi;ky. Sl;vka m;;il a v;ichni ho oso;ovali, ;e podv;d;. Donutili ho, aby za;al m;;it p;kn; od za;;tku. Zkr;tka d;lali jsme po;;d n;jakou legraci. N;kde ve fotoarchivu jsem m;l sn;mek, kde je Sl;vka na b;;zce vzh;ru nohama, ale nem;;u ho naj;t. Dopadlo to tak, ;e Sl;vka prohr;l, p;esn;ji ;e;eno Valera prohr;l spor s Koljou. Vypr;v;li jsme v;em je;t; dlouho potom, jak se Sl;vka sna;il l;zt na strom nohama nap;ed, a dokonce jsme to i p;edv;d;li. Kolja Koval;uk tak; skv;le st;;lel z malor;;n; pistole Margolin a m;l z toho d;vodu od vojensk; katedry trvalou propustku na st;elnici vojensk;ho ;tvaru. Bylo to bl;zko pavilonu morfologie.
A tak tenhle Kolja m;l za to, ;e na medic;nu nepat;; a ;e by tam byl zbyte;n;. P;vodn; v;bec necht;l d;lat p;ij;mac; zkou;ky na l;ka;skou fakultu, ale jeho rodi;e na n;j velmi siln; nal;hali. Kolja m;l sv; rodi;e r;d, a tak souhlasil s kompromisem: Kdy; se dostane na medic;nu, vydr;; tam t;i roky, a pokud b;hem t; doby nezm;n; n;zor na sv; m;sto v medic;n;, m;;e pak j;t studovat, kam chce. Rodi;e tajn; doufali, ;e Koljovi bude t;ch t;ech let l;to, ale jak je vid;t, neznali sv;ho syna. Po dokon;en; t;et;ho ro;n;ku Kolja pozval celou skupinu do restaurace „Kuzbass“ a cel; ve;;rek zaplatil s;m (oby;ejn; jsme se na placen; v restauraci v;ichni skl;dali). Ozn;mil n;m, ;e splnil p;;n; sv;ch rodi;; a te; z institutu odch;z;. Bylo n;m to ze srdce l;to. Necht;li jsme se s n;m lou;it, ale ;ivot je ;ivot. Kolja ode;el. Z doslechu v;me, ;e ukon;il Kemerovsk; pedagogick; institut a obh;jil kandid;tskou disertaci.
A; ;ije sport! (44/120)

;;kejte si, co chcete, ale sport zauj;mal v institutu v;znamn; m;sto. Byl to paradox. T;lesnou v;chovu nikdo nem;l r;d, ale sportem se zab;vali mnoz; z n;s, a ti ostatn; alespo; chodili fandit. Nap;;klad j;. ;;len; se mi necht;lo chodit na t;locvik, ale kdybych m;l po;;tat ;as v;novan; sportov;n;, tak v odd;lu z;pasu „sambo“ jsem ho str;vil dvakr;t v;c. Zato jsem mohl ve voln;ch chvilk;ch ;;ct, ;e jsem se dok;zal regul;rn; uvolnit z t;locviku. V na;; skupin; byl na tom podobn; Volo;a Bobkov, kter; si p;inesl potvrzen; z leti;t;, ;e tam sk;;e s pad;kem. R;d opakovan; pron;;el: „Pokud se v;m napoprv; skok s pad;kem nevyda;il, je jasn;, ;e para;utismus nebyl stvo;en pro v;s.“ M;l zkr;tka r;d ;ern; humor. Kolju Koval;uka z t;locviku uvolnila vojensk; katedra, proto;e dob;e st;;lel. Vagram Agad;a;an a Volo;a Karda;ov byli zaps;ni v reprezenta;n;m volejbalov;m dru;stvu na;; ;koly. Celkem n;s bylo p;t z patn;cti. Krom; n;s ale mnoz; moji kamar;di je;t; p;stovali n;jak; dal;; sport, a proto si pamatuju mnoho zaj;mav;ch historek.
 Kdy; se to vezme kolem a kolem, tak ke sportu krom; pat;i;n;ch v;sledk; pat;; je;t; spousta p;idru;en;ch akc; a d;n; kolem. Tak nap;;klad v reprezenta;n;m dru;stvu t;;k; atletiky, kde tr;noval i m;j kamar;d a bohat;r od Donu Tolik Lopatin, se stala jedna p;;hoda. Nejprve v;ak v;echno popo;;dku. Tren;r dru;stva na;eho institutu Valentin Michajlovi; Kalinin, vyu;uj;c; na kated;e t;lesn; v;chovy, byl „z;vod;c;m“ tren;rem, proto;e byl z;rove; ;lenem dru;stva. R;d s oblibou ;;kal: „Vzp;r;n; je v;emocn;!“
V dru;stvu tr;noval i jeden z m;ch prvn;ch zn;m;ch na ;kole – ;ora ;ernobaj z Kub;n;. Zn;te ho z vypr;v;n; v m; druh; eseji „Minikolej“. Tam jsem se o tom nezmi;oval, ale kdykoli ;ora p;ich;zel ze z;chodu, Kolja Kozlov nebo ;e;ka Roma;ov se ho ;asto ptali: „Tak co, vzp;ra;i? Ud;lal si rekord v trhu? Co m;sa, nepraskla?“ V;ichni se sm;li a ;ora v;echny dobromysln; ;astoval osloven;m: „Vy pitomci…“ J; jsem se zpo;;tku styd;l, ale pak jsem se taky za;al zaj;mat o jeho „rekordy“.
 V dru;stvu bylo n;kolik lid;, kter; jsem znal jen trochu: Ja;a Kucenko, Kim, An, Serjo;a Markov nebo Volo;a T;rechov. Jednou jelo cel; dru;stvo na;; ;koly na p;ebor l;ka;sk;ch fakult Sibi;e a Uralu v t;;k; atletice. ;ora ;ernobaj sout;;il ve 2. v;hov; kategorii. Ve st;edn; v;ze dva vzp;ra;i: Volo;a T;rechov a Tolik Lopatin. V nejvy;;; v;hov; kategorii jsme ale nikoho nem;li, a v t;hle situaci se za;alo odv;jet to „d;n; kolem“
. Pro dru;stvo je v;hodn;, aby sout;;ilo ve v;ech v;hov;ch kategori;ch, a tak V. M. Kalinin uk;zal na Tolika Lopatina: „Mus;; j;st tak, abys za t;i dny p;ibral p;t kilo. Pak bude; v nejt;;;; v;ze.“ Chud;k Tolik! M;l sm;lu, proto;e v;;il jen o kilo v;c, ne; jeho kolega T;rechov! A tak to za;alo. Cesta vlakem do ;eljabinsku trvala dva dny a Tolika celou dobu j;zdy vykrmovali jako prase na por;;ku. I potom, na m;st; ho cel; t;i dny p;ed z;vodem cpali j;dlem.
Kdy; jsem p;ijel na Ukrajinu, nau;il jsem se tam vykrmovat kr;ty na zabit;. Pt;k se nejprve zav;e do t;sn; klece, aby nemohl m;vat k;;dly a shazovat nabran; tuk. Potom se kr;t; n;sil;m nacpe do krku vo;av; hr;;ek, bobkov; list, a p;r dn; se je;t; pokra;uje v p;ikrmov;n; chlebem namo;en;m v ml;ce. Kdy; pak takhle krmenou kr;tu zabijete, jej; maso m; vo;av; aroma a je b;je;n; ;;avnat;. Ale to se jedn; o kr;tu! Tolik v;ak nebyl ;;dn; krmn; dr;be;! Nav;c byl velmi sympatick; a bezvadn; kamar;d. A oni toho chud;ka cpali jako tu kr;tu! Je;t; t;i hodiny p;ed sout;;; ho p;inutili sn;st dv; pol;vky, t;i hlavn; j;dla, a na to v;echno je;t; dv; sklenice kompotu. Kdy; se pak borci odebrali k v;;en;, Tolik (ne nadarmo byl donsk; koz;k), vzal s sebou je;t; t;;litrovou plechovku sv;ho obl;ben;ho meru;kov;ho kompotu. Neud;lal to proto, ;e by snad s n; cht;l p;edv;d;t cvi;en; m;sto ;inky, ani aby j; vzal s sebou na v;hu a v;;il v;c. Sebral ji proto, aby se mohl je;t; dokrmit, kdyby v;ha uk;zala m;lo. Tahle situace nastala – v;ha uk;zal jen 87 kg! Chyb;ly p;esn; t;i kilogramy a do ofici;ln;ho v;;en; zb;valo ;ty;icet minut. Tady do;lo k prvn;mu Tolikovu v;t;zstv; nad sebou sam;m, kdy; pomalu dou;ek po dou;ku dop;jel meru;kov; kompot. Jestli;e si jindy p;i pit; kompotu lebedil, tak te; do sebe doslova n;sil;m l;doval posledn; dou;ky. Pak se pomal;mi kroky plavn; p;esunul k v;;en;. B;l se, ;e kdyby ud;lal prudk; pohyb, vyklopil by ten kompot p;ed sebe.
O v;ech rozhod;;ch se ;;k;, ;e jsou to dareb;ci a d;laj; zbyte;n; probl;my p;ed z;vody i v jejich pr;b;hu. Tolik bohu;el padl pr;v; na takov;ho rozhod;;ho, kter; byl nav;c i sadista. Za;al Tolika toti; nutit, aby si sundal boty! Co byste ;ekli na takovouhle fintu? V tom musely b;t n;jak; m;stn; intriky ze strany protivn;k;. Pov;zte sami, jak by si asi mohl sundat boty, kdy; se b;l jenom pohnout? V t; chv;li zachr;nil situaci ;ora. M;l jsem toho kluka r;d, proto;e m;l dobrou du;i, a v;em jsem to tak; ;;kal. ;ernobaj stabilizoval Tolika do pololehu, aby se vyhnul i nejmen;;mu tlaku na b;icho, a s;m mu sundal boty. Kdy; se pak n;; koz;k postavil na v;hu, m;l p;esn; devades;t kilo, a bylo pot;eba aspo; o chlup v;c! Jen si tu situaci p;edstavte. Tady se op;t vyznamenal ;ora. Vzal sklenici s vodou a vylil p;r deci na Tolika! Rozhod;; zaznamenal pot;ebnou v;hovou kategorii a v;ichni z Kemerova k;i;eli: „Hur;!“ V;echno ostatn; u; bylo jenom v;c; techniky a kluci dos;hli ve sv;ch kategori;ch n;le;it;ch ;sp;ch;. Tolik z;skal prvn; cenu, ;ora druhou a T;rechin t;et;, co; celkov; znamenalo pro dru;stvo medik; z Kemerova  ;estn; t;et; m;sto mezi l;ka;sk;mi fakultami Sibi;e a Uralu. Byli to pa;;ci!
Mohli jsme m;t ale dv; prvn; ceny a celkov; druh; m;sto! Tady zase do hry zas;hl n;; ;ora ;ernobaj. O sv; prvenstv; bohu;el p;i;el kv;li po;tu pokus; s ;inkou. Pr;v; o jeho prvn;m pokusu v trhu bych v;m r;d vypr;v;l. Po v;ech t;ch peripeti;ch s Tolikem byl ;ora lehce povzbuzen; sv;m d;vtipem, Tolikovou vd;;nost; a je;t; pochvalou tren;ra Kalinina. A tahle euforie se ;orovi nep;kn; vymstila. Do;lo na discipl;nu v trhu. To byla ;orova siln; str;nka. Techniku znal a ovl;dal na jedni;ku oba zp;soby: n;;ky i d;ep. Tenkr;t mu to ale bohu;el nevy;lo. Te; v;m pop;;u postupn; v;echny ;kony. Startovn; v;ha byla jako pro d;ti – pouh;ch 115 kilo. ;ora velmi hezky, a; trochu teatr;ln;, zvl;dl technicky za;;tek cel;ho pohybu a p;e;el do d;epu. Kalinin se a; rozz;;il, jak byl spokojen;. V tu chv;li se stalo n;co neuv;;iteln;ho. ;ora zavad; ;pi;kami bot o n;jakou ;kv;ru mezi prkny p;dia a pad; dop;edu p;;mo na b;icho! S;lem zazn;lo: „;;;ch!“ ;inka se vlivem siln;ho trhu dostala p;;li; dozadu, pad; ;orovi na z;da a p;itiskne ho v k;;;i. ;orovo b;icho je rozpl;cnut; skoro p;es cel; p;dium. Nejd;le;it;j;; je, ;e ;oru nic nebol;. Nem;;e ale bohu;el s;m vst;t. ;er; ;inky se octla mezi jeho mohutn;mi z;dy a je;t; mohutn;j;;mi p;lkami zadnice. Kdy; lid; v s;le vid;li, jak se ;ora  oklepal a nic ho nebol;, za;ali se chechtat. Ze zajet; ho museli vysvobodit a; asistenti a cel; s;l ho pak vyprov;zel bou;liv;m aplausem.
Tolik Lopatin od ml;d;, p;esn;ji ;e;eno od t; chv;le, kdy jsem ho poznal, budil dojem klidn;ho chlapce, kter; nen; ;;dn; dobrodruh a um; se ovl;dat. Av;ak jak se lidov; ;;k;, i mistr tesa; se n;kdy utne. Do;lo k tomu, ;e Tolik uk;zal i svou skrytou tv;;. Stalo se to v prvn;m ro;n;ku p;ed letn;m zkou;kov;m obdob;m. Na;e ;koln; reprezentace odjela na oblastn; p;ebor vysok;ch ;kol. Tenkr;t Tolik z;vodil ve skoku do v;;ky, tedy ve sv; nejobl;ben;j;; discipl;n;. Vypr;v;l, ;e u; jeho u;itelka v mate;sk; ;kolce ;;kala: „V;echny d;ti maj; v zadku ;;dlo, ale Lopatin tam m; pru;inu!“ Na;e ;kola tenkr;t nem;la nikoho, kdo by sk;kal o ty;i, a tak do;lo k tomu, ;e tren;r navrhnul Tolikovi, aby to zkusil. Ten nejsp;; v;bec netu;il, o co jde, a tak s t;m souhlasil a vydal se na start. Schv;ln; si p;edstavte ;lov;ka, kter; vezme poprv; v ;ivot; ty; a jde sk;kat. Tolik sm;le vykro;il ke startovn;mu m;stu, vzal do ruky ty; a rozb;hl se. Odpich… a ty; strne v p;;sn; vertik;le! Navrchu, ve v;;ce ;ty; a p;l metru, vis; n;; „drobe;ek“ se sv;mi t;m;; 190 centimetry v;;ky a bezm;la metr;kem ;iv; v;hy. Tribuny bur;cej; sm;chem. Tolik sebou zahanben;m ;kubne a… ty; se trochu naklon;…. Rozp;a;en; ruce a p;ist;n; za la;kou! Rozhod;; zapo;;tali prvn; pokus na t;ech metrech. Kamar;di p;ib;hli k Tolikovi s gratulacemi a tiskli mu ruku. Tren;r ho chv;lil. Dal;; v;;ka byla t;i a p;l metru. V tu chv;li se ale Tolik zasekl a ;ekl sv; kategorick; „ne!“ ;;dn; tren;rovo p;emlouv;n; nepomohlo. Kdo Tolika zn;, tak v;, ;e je jak z k;emene. Co ;ekl, za t;m si v;dycky st;l. N;kdo moudr; se dal sly;et, ;e jestli chcete vytvo;it dru;stvo, kter; by vyhr;lo ve skoc;ch do v;;ky, mus;te hledat hocha, kter; dok;;e sko;it do v;;ky sedm stop, a ne sedm hoch;, z nich; ka;d; sko;; do v;;ky jen stopu. Na tuhle sentenci jsem si vzpomn;l a l;bila se mi natolik, ;e jsem j; pou;il jako epitaf posledn; historky.
Budete se sm;t, ale pr;v; takov; hoch bylo Tolik Lopatin. On to um;l a hlavn; cht;l! Cht;l sk;kat a cht;l v;t;zit. Zn;mou tezi – „Nen; d;le;it; zv;t;zit, ale z;;astnit se“ – pokl;dal za men;evickou propagandu bezmocnosti a neschopnosti dokon;it zapo;at; d;lo. Tolik um;l dov;st sv;j boj do v;t;zn;ho konce. Jak jenom tou;il po v;t;zstv;! Prahnul po prvenstv; bez ohledu na cokoliv. Posu;te sami. Student druh;ho ro;n;ku l;ka;sk; fakulty Lopatin m; p;ed sebou posledn; t;i ve;ery p;ed zkou;kou z anatomie u znamenit;ho a ob;van;ho „Faradaye“. A tehdy dopoledne padl na Tolika los, ;e p;jde do obchodu pro chl;b. Bydlel toti; tehdy s Vagramem a v;dy losovali, co kdo bude d;lat. Osud tomu cht;l, ;e Tolik po cest; do kr;mu potkal Volo;u Karda;ova. Ten m;l tak; zkou;kov; obdob;, ale v;c ho zaj;maly v;elijak; sout;;e. Byl hotov; chod;c; plak;t. Pr;v; Volo;a ;ekl Tolikovi, ;e v t;locvi;n; ;koly ;. 54 prob;h; „Skokansk; den“, p;esn;ji ;e;eno p;ebor ve skoc;ch do v;;ky, uspo;;dan; pro ;irokou ve;ejnost Kuzbasu. „Skv;l;! Nebylo ;pln; marn;, ;e jsem se vydal pro chleb;;ek“, pomyslel si Tolik (Tahle v;ta se pak u n;s pou;;vala jako ok;;dlen; r;en;). ;ekl si, ;e do zkou;ky zb;vaj; je;t; cel; t;i dny, tak;e si m;;e jeden ve;er d;t pauzu.
Dom; neb;;el, ale doslova let;l na perut;ch. P;ed vchodem se ale uklidnil. Vagram ;ekal na chl;b, m;l u; nakr;jen; sal;m, kter;m hodlal oblo;it chl;b s m;slem. V n;dob; na ;aj va;ila voda. A kdy; pak do sebe l;dovali chleby s m;slem a „Doktorsk;m sal;mem“, Tolik se jen tak mezi ;e;; zeptal Vagrama na radu: „Tak co, Vargam;;ku, nem;m si d;t pohov?“ A vypr;v; mu o „Skokansk;m dni“. Vagram si tak; d;val r;d p;ed zkou;kou pauzu a chodil se mnou do „bani,“ tak;e bez rozm;;len; zareagoval: „Jen b;;, ale bez v;t;zstv; se nevracej.“ Tolik z toho p;estal ;v;kat. V;dy; p;ed sk;k;n;m nesm; b;t p;ecpan;. Hbit; h;z; do ta;ky ;erven; tri;ko a poslouch; Vagramovo ;ertov;n;: „A vezmi si ;lut; trenky!“ Tolik se div;, pro; by si m;l br;t ;lut;, kdy; m; b;l;, a k tomu b;l; pono;ky. Vagram se uchecht;v; a slibuje, ;e to prozrad; a; po z;vodech. Tolik si bere tenisky a sportovn; dres a svi;n; odch;z;. Je to jen kousek cesty.
Tolik ani nev;d;l, jak tam do;el. Nebylo to poprv;, co se chystal na takov; z;vod. Znal tak; v;echny potencion;ln; soupe;e. Dorazil v;as. Jura Lobastov i Kolja T;pljakov z Novokuzn;ck; politechniky se u; rozcvi;ovali. Karda; sed;l s pivem na lavici fanou;k; a p;;telsky m;val rukama, pr; piva je dost, dej si! Karda; je Karda;, ten u; jin; nebude.
Jura i Kolja byli prima kluci. Byli dobrosrde;n;, a tak se jim Tolik p;iznal, ;e u; mu ta anatomie lezla krkem. Rozhodl se, ;e si d; pauzu a trochu se prot;hne. Pak za;al z;vod. Tolik byl ve form; a prvn; t;i v;;ky – 170, 175 a 180 sko;il na prvn; pokus, lehce a s velkou rezervou. Karda; u; na lavici neasistoval, nejsp;; m;l za lubem je;t; n;co jin;ho ne; pivo. Zvedaj; la;ku na 185, a to je Tolik;v osobn; rekord. Zvl;dl to hned na prvn; pokus. Jura Lobastov i Kolja T;pljakov t;ch 185 sko;ili taky, ale a; napodruh; nebo napot;et;.
 N;sledovalo 190 centimetr;. Tolik mi potom ;ekl, ;e si ani neuv;domil, ;e je to o 7 centimetr; v;;, ne; s;m m;;; a ;e by to mohl b;t jeho nov; „osob;k“. V;dy; se p;i;el jen povyrazit a ne trhat rekordy. Rozb;hl se, sko;il a usly;el Karda;;v nad;en; v;k;ik: „Dal to!“ Kolja byl tak; ;sp;;n;, ale a; napodruh;. Zato Jura t;ch 190cm ne a ne p;ekonat. P;ed la;kou na 195 centimetrech se asi v;em borc;m rozt;;sla kolena, tak;e nikdo z nich tu v;;ku nepoko;il. Nakonec tedy na po;et pokus; zv;t;zil Tolik. V;dy; jsem v;m o n;m p;ece ;;kal, ;e je koz;k! Donsk; udatn; koz;k!
„Tak co, odreagoval ses?“ Ptali se hned kluci. Co je;t; dodat? U; asi nic. Uv;domte si, ;e tenkr;t je;t; technika skoku vysok;ho nebyla tak vypracovan;. M;sto dne;n;ho flopu se sk;kalo tak, ;e se skokan odrazil a n;jak se p;evalil okolo la;ky. Volo;a Karda;ov vy;adoval, aby se na po;est Tolikova v;t;zstv; uspo;;dal mejdan. Tolik se z toho vykroutil jen s obt;;emi. Kdy; se pak vr;til dom;, ozn;mil spolubydl;c;mu, ;e ;kol byl spln;n a v;t;zstv; bylo dosa;eno, tak a; tedy Vagram p;kn; vyklop;, pro; doporu;oval vz;t si ;lut; tren;rky. Vagram se jen dlouze sm;l a vypr;v;l anekdotu o ;apajevovi a P;;ovi, kdy m;l ;apajev na sob; ;ervenou ko;ili a ;lut; rajtky. Pak se chechtali oba.
N;m;t t;to historky laskav; poskytl A. G. Lopatin.
Canalis nasolacrimalis (45/125)

Na studentsk;ch vzpom;nk;ch je b;je;n; to, ;e kdy; zalov;te ve sv; pam;ti, nebo to p;im;jete ud;lat sv; spolu;;ky, m;;ete objevit ty nejneuv;;iteln;j;; p;;hody. To, co za;ila Ljuba Kern;rovov; (d;v;; jm;no) na zkou;ce z nemoc; oka, mohu tak; p;i;adit k t;m m;lo uv;;iteln;m a z;rove; zcela logick;m p;;hod;m. Jak byste asi hodnotili situaci, kdy; ;lov;k nechce j;t ke zkou;ce a je k tomu donucen n;sil;m, a nav;c dostane v;bornou? Av;ak v;echno p;kn; popo;;dku.
Zkou;kov; obdob;. Zkou;ka z onemocn;n; oka. Mezi ot;zkami bylo pod ;;slem 4 dodate;n; za;azeno t;ma „otravy“. V;ichni, kte;; si pamatuj; Ljubu za studi;, v;d;, jak se usilovn; u;ila, proto;e cht;la b;t dobrou l;ka;kou. Ne takovou, aby ji v;ichni m;li r;di. To by Ljub; nesta;ilo. Bylo j; naprosto jasn;, ;e aby dos;hla n;;eho v;c, mus; na sob; d;sledn; pracovat a nedat nikomu ani ten nejmen;; d;vod, aby o n; n;kdo pochyboval a aby ona samo nikoho nezklamala. Z;tra je tedy zkou;ka a dnes u; je ve;er a na ty proklet; „otravy“ u; nezb;v; ani trochu s;ly. Ljuba si s t;m nel;mala hlavu a tak; necht;la zklamat svou u;itelku Drozdovovou, nemluv; o tom, ;e by se mohla zdiskreditovat. Rozhodla se, ;e p;jde na zkou;ku a; dal;; den s jinou skupinou a p;edt;m se stihne dou;it ty „otravy“. Tohle ;e;en; ji uklidnilo a tak ;la sp;t. R;no si je;t; pohov;la v posteli, a pak ;la podpo;it svou skupinu. Co na tom, ;e tak pozd;? V;dy; p;ece j; se zkou;ka net;k;. Ale te; pozor! Vzala si s sebou index! Oh;, to je ta ;ensk; logika. Tolik se o n; mluv; a je;t; za sto, za tis;c let se o n; st;le bude mluvit, ale sotva dojde k tomu, ;e ji n;kdo pochop;.
Tak je;t; p;ipomenu, ;e Ljuba p;i;la na katedru s indexem, kter; si z nezn;m;ch p;;;in n;jak vzala s sebou, hodila na sebe ledabyle pl;;;, a ani se nenam;hala si ho zapnout. Pro; taky? A; se zap;naj; ti, co jdou ke zkou;ce. Po chodb; se kl;tili Volo;a Robinstorg a Tolja Lomov a sd;lovali si dojmy z pr;v; absolvovan; zkou;ky. Galja Volkovov; sed;la na stole, kter; byl z n;jak;ho d;vodu vynesen na chodbu, a unaven; se zakl;n;la ke zdi. Kdy; si Ljuba p;isedla vedle n;, Galja o;ila a za;ala na Ljubu nal;hat, aby ;la na tak; zkou;ku. D;vod, ;e Ljuba je;t; v;echno neum;, j; byl k sm;chu a m;vla nad t;m rukou se slovy: „Tak mi uka; aspo; jednoho, kdo jde na zkou;ku a um; v;echno na sto procent!“ Je jist;, ;e tady doch;zely argumenty. ;ensk; zv;davost p;im;la Ljubu p;istoupit ke dve;;m a nahl;dnout do zku;ebn; m;stnosti. V ten moment do;lo k n;;emu nenad;l;mu. Kdosi doslova postr;il Ljubu do posluch;rny. A tak ta rozcuchan; d;vka v rozev;en;m pl;;ti a s vyt;e;t;n;ma o;ima z t; ne;ekan; situace ;pln; ztuhla. Nemohla se ani pohnout a up;rala sv;j zrak na docenta J. F. Chatminsk;ho. Ten za;al nespokojen; vr;et, ;e m; n;kdo takovou drzost. Za;al vysl;chat, kde ;e do te; byla, kdy; u; je zkou;en; u konce a ona je;t; m; m;t ;as na p;;pravu. A Ljuba st;le stoj; jako soln; sloup.
A tehdy Chatminsk; zlehka ;t;knul, pr; co stoj;;, tady m;; pacienta. V ten moment Ljuba kone;n; o;ila. P;istupuje k nemocn;mu, a ten je taky zl; jako ;ert, proto;e u; chce ob;dvat, a tady jaksi po;;d otravuj; ti studenti. D;val to dost najevo, ale Ljuba ho prohl;;; a zkou;; mu skla s odpov;daj;c;mi dioptriemi. Na jej; ot;zku, zda je to v po;;dku, pacient rozzloben; odpov;d;, ;e nev;. „A; jde k ;ertu“, pomyslela si Ljuba a napsala recept. Pak za;ala re;ln; hodnotit situaci a rozv;jet studentskou taktiku a strategii. Kdy; vyu;ije ;as na p;;pravu, bude muset d;lat zkou;ku u Chatminsk;ho, kter; se zrovna uvoln;. A ten je na ni na;tvan;. Kdy; v;ak p;jde rovnou bez p;;pravy, m;;e j;t k docentce V. J. Kobzevov;, kter; u nich m;la p;edn;;ky. Ljuba si ;ekla, ;e to riskne a ;la rovnou. Je t;eba ;;ct, ;e u;itel; maj; takov; odv;;n; situace r;di a b;vaj; ke zt;e;t;n;m student;m shov;vav;j;;. Ljuba analyzovala pacienta, zd;vodnila recept, a to v;echno jasn;, bez d;vodu k dal;;m ot;zk;m. „To sta;;“, ;;k; zkou;ej;c; a pt; se, co je t;eba d;lat p;i soustavn;m slzen;. Ljuba odpov;d;. A je;t; n;zev kan;lku. Kobzevov; za;ala b;t p;kn; zv;dav;. Ljuba si to na;t;st; pamatovala a jist; si to bude pamatovat a; do konce sv;ch dn; – canalis nasolacrimalis.
Kobzevov; bere index a za;;n; do n;j ps;t „v;…“ a je;t; se pt; d;l: „T;i z;kladn; symptomy otravy?“ Ljuba odpov;d; pon;kud prot;hle: „Slabost, chu…“ – nest;h; do;;ct, proto;e Kobzevov; sama dokon;uje – „…ravost.“ Rychle se podepisuje, p;ed;v; index a ;;k;: „M;;ete j;t.“
Co byste na to ;ekli? Ljuba, kter; necht;la d;lat zkou;ku, ale p;i;la na ni, a n;hodou si s sebou vzala i index, ta Ljuba, kter; se vlivem „nadp;irozen;ch“ sil octla ve zku;ebn; m;stnosti, bez p;;pravy ud;lala zkou;ku na v;bornou… Tak tahle Ljuba byla nespokojen;, proto;e ji na;tval Chatminskij, a taky se c;tila provinile p;ed Galinou, proto;e se j; p;iznala, ;e neum; v;echno… a pak dostala jedni;ku. Na;t;st; u; za p;l hodiny, co za p;l hodiny, u; za p;t minut Ljuba zji;;ovala, kdo ji str;il do t;;dy a p;;ila z Volodi a z Tolji n;le;it; informace.
N;m;t t;to p;;hody laskav; poskytla L. V. Kovaljovov;
Komsomol (46/128)

„Nerozlou;;m se s komsomolem, budu v;;n; mlad;…“ Tahle slova p;sn; se rozhodn; net;kala m; osoby. ;eknu v;m up;;mn;, ;e si nepamatuju, jak do;lo k tomu, ;e jsem ve ;kole nevstoupil do komsomolu. V;dy; tehdy tam museli v;ichni povinn;! Zkr;tka prost; to tak bylo. Kdy; jsem pak p;ijel do institutu a m;l jsem p;edlo;it u z;pisu v;echny doklady, popravd; jsem kolonku „;lenstv; v VLKSM“ prost; pro;krtnul. Sle;na, kter; ty dokumenty kontrolovala, mi ;ekla, ;e budu m;t s p;ijet;m stoprocentn; probl;my. Poradila mi, abych urychlen; vstoupil do komsomolu.
Nehodlal jsem to dlouho odkl;dat a rozhodl jsem se, ;e se po cest; z Kirovsk; ;tvrti dom; do Kedrovky zastav;m v Rudniku na okresn;m v;boru VLKSM, kter; byl hned vedle Domu kultury horn;k;. Alespo; jsem ho nemusel dlouho hledat. M;l jsem ale sm;lu. Kdy; jsem za;el dovnit;, tak kam jsem se pod;val, v;ude byly kancel;;e zav;en;. ;el jsem ode dve;; ke dve;;m, nejd;;v v p;;zem;, pak jsem vylezl i do prvn;ho patra. A tam zrovna myla podlahu n;jak; ukl;ze;ka. Pov;d; mi: „V;ichni maj; dovolenou, mil;nku!“ St;l jsem tam jako soln; sloup. Kdy; jsem tam ;el, myslel jsem si, ;e vstoupit do komsomolu bude oby;ejn; formalita. To jsem se ale po;;dn; spletl. Hned se objevily n;jak; komplikace. Uk;zalo se, ;e ukl;ze;ka je dobrosrde;n;. V;imla si, jak jsem zbledl a ;pln; ztuhnul. ;;k; mi: „Copak tak nutn; pot;ebuje;, mil;nku? Te; je tady asi jen n;; „t;et;“. Mo;n;, ;e by ti mohl n;jak pomoct.“ Uk;zala mi na dve;e jedn; pracovny. Nezmohl jsem se ani na „d;kuju“ a hned sem vyrazil za t;m „t;et;m“. A; pak jsem zjistil, ;e jde o t;et;ho tajemn;ka, kter; odpov;d; za ideologickou pr;ci na okrese. P;ij;m;n; nov;ch ;len; do jeho kompetenc; bohu;el nespadalo. To m;l na starosti „druh;“!
Kdy; jsem ve;el v doprovodu sekret;;ky do jeho pracovny, ;pln; jsem u;asl. M;stnost byla jen o n;co men;;, ne; slavnostn; s;l v institutu. V t; velk; m;stnosti se ;pln; ztr;cel takov; nedu;iv; subtiln; ;lov;;ek. Existuj; t;i druhy mu;;: mlad; chlap, zral; chlap a mu; neur;it;ho v;ku. Tak ten „t;et;“ byl z t; posledn; kategorie. Nejprve m; vyslechl a ;ekl, ;e je mu l;to, ale v;ichni maj; dovolenou a on s t;m nem;;e nic d;lat. Je;t; jsem se ani nestihl zvednout a odej;t a on vyk;ikl: „U; to m;m! V;m, jak ti m;;u pomoct!“ Komsomolci aplikovali demokracii u; t;ch d;vn;ch dob;ch.  Vyzna;ovalo se to t;m, ;e „t;et;“ m; po;;dal, abych mi tykal, a s;m mi tykal takt;;. Tak mi tedy ;ekl, ;e mi nadiktuje ;;dost a j; ji slovo od slova nap;;u. On se pak postar;, abych byl narychlo p;ijat do komsomolu. Je;t; dodal, ;e zased;n; obvodn;ho v;boru je hned n;sleduj;c; den a on ;e p;id; ;e;en; m;ho p;ijet; na po;ad jedn;n;, jeho; pl;n m;l p;ed sebou. Doplnil bod 3 – p;ijet; O. P. Sedy;eva do VLKSM.
Hned mi za;al diktovat a j; jako dikt;t napsal: „…a kdy; prob;hal v na;; ;kole n;bor do komsomolu, nikdo to se mnou nijak neprojedn;val. Tehdy jsem je;t; nerozum;l, pro; je pot;eba vstoupit do komsomolu. Tahle ot;zka m; ale po;;d znepokojovala, a proto jsem p;ijel za tajemn;kem okresn;ho v;boru VMKSM soudruhem „FIO“ (familia, imja, ot;estvo- jeho „fio“ si opravdu nepamatuju), do Rudniku, a a; po rozhovoru s n;m jsem pochopil, co znamen; VLKSM…“
Tenhle soudruh m; poprosil, abych z;tra na zased;n; okresn;ho v;boru tuhle ;;dost doslova zopakoval. Co mi zb;valo? Tak jsem to sl;bil. Zased;n; se m;lo konat dal;; den v jeden;ct hodin. P;ijel jsem u; v deset a bloumal jsem po chodb; i venku p;ed vchodem. V tu chv;li se mne zmocnila nuda, pochybnosti a vztek na sebe sam;ho. Asi za p;t a; deset minut p;i;ly dv; d;vky a p;ijela volha s jedn;m pasa;;rem, pr; a; z kraje, jak mi prozradila v;erej;; ukl;ze;ka. Te; u; jsem j; nezapomn;l pod;kovat, a tak se na m; nalepila. „To jsou na;e instruktorky“, ;ekla o t;ch dvou d;v;atech.
Zased;n; okresn;ho v;boru se konalo v p;;zem;. Ta m;stnost byla stejn; ohromn;, jako kancel;; „t;et;ho“. Na dve;;ch byl n;pis „Zasedac; s;l“. Pamatoval jsem si, ;e moje ;;dost byla v po;ad; t;et;, tak;e jsem se p;ipravil na dlouh; ;ek;n;. To mi tak; potvrdila i ukl;ze;ka. ;;kala, ;e to b;v; dlouh; a trefn; poznamenala: „V;dy; stejn; nemaj; co na pr;ci!“
Nakonec to ale bylo jinak. Doslova pouh;ch deset minut po za;;tku p;i;la jedna z d;vek a zavolala na m;: „Ty jsi Sedy;ev? Jdeme!“ V s;le byl obrovsk; dlouh; st;l. Na jednom konci sed;la ;tve;ice zasedaj;c;ch a j; stoj;m na druh;m konci, dobr;ch deset metr; od nich. Ta d;vka, kter; m; p;ivedla, p;e;etla mou ;;dost a p;n, kter; p;ijel volhou, se m; zeptal: „Skute;n; to s tebou nikdo neprob;ral?“ J; na to: Ne, nikdo.“ „Tak to bude; m;t probl;m. Tohle budeme ;e;it v z;;;. Dejte to do z;pisu,“ ;ekl ten „krajsk;“ tomu „t;et;mu“. Zazn;lo: „Budeme hlasovat? Jednomysln;!“ Dodal j;zliv; sm;rem ke mn;: „Gratuluju.“ „T;et;“ je;t; ;eptnul, abych na n;j po;kal na chodb;. Vy;el za n;jak;ch deset minut. Zam;;ili jsme spolu do jeho pracovny v prvn;m pat;e, kde m;l p;ipraven; hotov; rud; komsomolsk; pr;kaz, kter; u; byl podepsan; a oraz;tkovan;!!!
;ekl mi, ;e jsem pa;;k a delik;tn; m; vyprovodil a; k sam;mu vchodu okresn;ho ;;adu. V tu chv;li mi blesklo hlavou, ;e to tam mus; b;t po;;dn; klubko zmij;, ale nebylo kdy o tom p;em;;let. Posp;chal jsem do Kirovsk; ;tvrti k z;pisu.
Pozd;ji jsem se dozv;d;l, ;e na okresn;m v;boru VLKSM v Rudniku toho „druh;ho“ odvolali. Ta d;venka, kter; m; ve;er p;edt;m varovala a doporu;ila mi, abych si urychlen; sv;j probl;m vy;e;il, se dost divila, kdy; uvid;la v m;ch rukou komsomolsk; pr;kaz s dne;n;m datem vyd;n;! Pak jsem v dotazn;c;ch vyplnil v;echny polo;ky a odevzdal jsem dokumenty. V;bec nikdo si nev;iml, ;e datum u podpisu na dotazn;ku a datum vstupu do komsomolu je stejn;. A v;te pro;? Proto;e to ve skute;nosti nikoho nezaj;malo!
Ta historka by jist; nebyla ;pln;, kdybych jen velmi stru;n; nedodal, jak jsem z komsomolu zase vystoupil. Bylo to jednoduch;. Kdy; jsem p;ijel do m;ste;ka ;a;a v Kargopolsk;m okrese v Kurgansk; oblasti, m;l jsem tam k dispozici velik;nsk; star; kupeck; d;m s b;je;n;mi kamny. Tak pr;v; do t;ch kamen jsem hodil sv;j komsomolsk; pr;kaz. Nezkontroloval jsem bohu;el, jestli sho;el ;pln;. Do;lo pak k n;;emu p;;;ern;mu a pro tu dobu p;;zna;n;mu.
Operace v nemocnici se obvykle protahovaly a j; chodil dom; pozd;. Proto jsem poprosil fel;ara ze z;chranky, aby mi zatopil v kamnech. Cht;l jsem m;t doma teplo, a; se vr;t;m. P;edstavte si, ;e ten hajzl, ta zr;da, jak;si Volo;a Ostanin, uvid;l v kamnech oho;el; pr;kaz! Mohl tam b;t z n;ho tak maxim;ln; r;;ek! Ur;it; tam nebylo ani jm;no, prost; nic, podle ;eho by se dalo ur;it, co to vlastn; bylo. Tak ten zmetek ;el na obvodn; v;bor krasnopolsk;ho komsomolu a odevzdal tam sv;j n;lez! Ne;ekl mi ani slovo a j; se v;echno dozv;d;l a; na v;boru. Kr;tce ;e;eno, n;jak jsem se z toho vykroutil, ale mohl to b;t po;;dn; pr;;vih! Jak jsem se vykroutil, to u; je, jak ;;k; zn;m; herec Kan;vskij, ;pln; jin; historie.
Unus – jedni;ka (47/131)

Galina Petrovna Proninov;, studentsk;m n;rodem zvan; „Oblikva“ (;ilhav;), sice po;;vala u student; pat;i;n; ;cty, av;ak ani ona nemohla dos;hnout toho, aby na jej;ch hodin;ch sed;li v;ichni ti;e jako my;ky a spole;n; sborem opakovali „in nomine patris, et filii, et spiritus sancti…“ nebo „otium reficit vires“. Studenti d;lali vylomeniny. Vyv;d;ly nejr;zn;j;; kousky. N;kter; z nich byly p;kn; zlomysln;. Av;ak mladick; maximalismus n;m nedovoloval p;;li; kriticky hodnotit sv; ;iny, a tak jsme d;lali i p;kn; zl; kousky.
Jen si vzpome;te na fyziologii ve ;kole! Ur;it; si pamatujete, jak jsme v;ichni studovali reflexy I. P. Pavlova a d;lali na sob; pokusy se ;;rovkou a zakou;eli jsme ne vlastn; k;;i elektrick; proud. Jist; si vzpom;n;te, jak tam st;l reostat. Proud byl minim;ln;. V na;; skupin; d;lal pokusn;ho kr;l;ka Sl;va Sizikov a my jsme do n;j pustili 220V! Ov;em;e souhlas;m, ;e jsme byli hlup;ci. Je mi jasn;, ;e reakce na elektrick; proud m;;e b;t velmi individu;ln;. Ov;em abychom k tomu dosp;li, pot;ebovali jsme ;est let studi; a pak je;t; ;ty;icet let praxe. Kdo by o tom ale tehdy p;em;;let? Sl;vka tehdy spadl ze ;idle a my jsme se spokojen; chechtali, a; jsme se l;mali v pase. Nikdo z n;s se Sl;vy nezeptal, jak se c;t;. Prost; jsme vyv;d;li.
Tak a te; se vr;t;me k Oblikv;. Na jej;ch hodin;ch se studenti d;ky jej; p;;snosti zdokonalovali a t;;bili sv; v;domosti. Ve 41. skupin;, ve kter; studovali stomatologov;, byl hoch z Ukrajiny p;ijmen;m Gudis. Nikdo si nepamatoval jeho jm;no, a tak se mu ;;kalo zkr;tka Gudis. Byl to skv;l; kluk. Nikdy se s nik;m neh;dal a velkoryse sn;;el nejr;zn;j;; ;ert;ky. Vypadalo to, ;e si za to m;;e s;m, proto;e se v;dycky usm;val. V krajn;m p;;pad; jenom s klidem ;;k;val, ani; by zvy;oval hlas: „Ano, ano, v;s u; jsem n;kde vid;l…“ Stejn; tak odpov;dal dokonce i n;kter;m u;itel;m. Kluci se v;emo;n; sna;ili p;ij;t na p;vod jeho pr;pov;dky. A jenom jednou… Kdy; Gudis ;ekl tuhle v;tu u;iteli z katedry t;lesn; v;chovy V. J. Kononcevovi, kdy; ho napom;nal, za to, ;e p;i;el na v;uku bez t;locvi;n;ho ;boru. Kos;a Roma;ov na Gudise doslova za;to;il, kdepak asi mohl toho u;itele Kononceva vid;t? V t; chv;li to u; Gudis nevydr;el a vybuchl: „V rakvi!“ Kos;ovi  spadla ;elist. Prop;;;t; si u; dal pozor, aby se nestal ter;em podobn;ch Gudisov;ch reakc;!
V t;;e 41. skupin; byl je;t; jin; hoch, nebudu ;;kat jeho jm;no, a pokud ho n;kdo ze ;ten;;; pozn;, u; to nebude m;j probl;m. Tak tenhle hoch lezl do zadku v;em u;itel;m a v;emo;n; se jim sna;il zal;bit. Bylo vid;t, ;e u;itel;m bylo takov; chov;n; nep;;jemn;, ale onen doty;n; to nevn;mal a mo;n;, ;e to ani necht;l vid;t. A tak jednou Kos;a Roma;ov sed;l na hodin; u Oblikvy pr;v; s t;mhle nep;;jemn;m t;pkem a jakoby pro sebe p;id;lal ke Gudisov; pl;;ti (Gudis sed;l p;ed n;m) tah;k. Obkliva m;la ve zvyku za;;nat vyu;ov;n; opakov;n;m ok;;dlen;ch latinsk;ch r;en;. I tentokr;t jako obvykle navrhla, aby ka;d; pronesl to, co si pamatuje. Kos;;v soused spolkl udi;ku, kter; na n;ho byla nastra;ena. Velmi aktivn; se za;al hl;sit, a; samou netrp;livost; poskakoval na ;idli.
V;dy zachmu;en; tv;; Oblikvy, kter; v tu chv;li vypadala nep;;tomn;, k;vla a ;ekla: „Pros;m.“ A tenhle ;plhoun vst;v; a zp;vn;m hlasem jako n;jak; b;sn;k (m;l za to, ;e tak to m; Oblikva v oblib;), za;al p;edn;;et to, co m;l Gudis naps;no na z;dech (o ;em; Gudis pochopiteln; nev;d;l). „Gudis, Gudis – femininum…“ Posluch;rnou prob;hl lehk; sm;ch a Oblikva up;ela zrak na odpov;daj;c;ho. Gudis se ani neoto;il a jen zabru;el: „Ano, ano, tebe u; jsem taky n;kde vid;l…“ Odpov;daj;c; si ni;eho nev;iml a d;l pokra;oval v p;ed;;t;n; z l;stku: „Fortuna non penis in manus non recipe“ (promi;te pokorn; za prominut;, ale nemohl jsem vypustit slova z p;sn;).
Odpov;daj;c; zmlknul a Oblikva zcela nevzru;en;: „Unus, jedni;ka.“ To byla v rusk; ;kole nejhor;; zn;mka. Tady u; to skupina nevydr;ela a za;ala se chechtat. Ten sm;ch byl tenkr;t a; hysterick; a Oblikva vyhl;sila p;timinutovou p;est;vku na uklidn;n;.
N;m;t tohoto p;;b;hu laskav; poskytl K. D. Roma;ov.
Foto – Graf (48/133)

;e;a Roma;ov pat;il k t;m student;m, kte;; nedost;vali z domova ;;dnou finan;n; podporu. Staral se o sebe s;m a je;t; se sna;il pom;hat bratrovi, kter; studoval na stomatologick; fakult; a byl o ro;n;k v;; ne; my. Nem;;u ;;ct, ;e si Kos;a ;il jako v bavlnce, ale ;e;ova p;;e mu ;la k duhu. Na ka;d; p;d m;l Kos;a v;dycky alespo; chleba s m;slem.
;e;a chodil do pr;ce. Pamatuju si, ;e pracoval jako laborant na rentgenologii ;razov;ho odd;len; MS; – 9 v Kirovsk; ;tvrti. Bral si pravideln; no;n; slu;by a slou;il tak; o v;kendech a sv;tc;ch. St;l; zam;stnanci ;razovky ho m;li r;di, proto;e v;d;li, ;e za n; v;dycky zasko;; na no;n;, a taky ho o to ;asto prosili. Na v;platn; listin; figuroval n;kdo z koleg;, a ten u; se s ;e;ou vyrovnal. Krom; toho, ;e tam n;; spolu;;k pracoval, vyu;;val ;e;a rentgenologickou laborato; k osobn;m ;;el;m. Vyvol;val si filmy a d;lal stovky, ne-li tis;ce fotografi;. ;e;a chodil do mate;sk;ch ;kol na obvod;, a po domluv; s jejich zam;stnanci pak fotil d;ti v nejr;zn;j;;ch situac;ch. Jak sp;, jak jed; u stolu, jak si hraj;, fotil je samostatn; i ve skupink;ch.
Dohromady to byla spousta r;zn;ch n;pad;. Od ka;d;ho sn;mku ud;lal jeden exempl;; a chodil do ;koly v dob;, kdy si rodi;e p;ich;zeli pro sv; potomky. Ukazoval mamink;m fotky jejich „nejmilej;;ch zlat;;ek“ a zapisoval si, kdo si kolik fotek objedn;v;. Nepamatuju si to p;esn;, ale ;e;ovy ceny byly velmi p;ijateln;. N;jak;ch deset nebo dvacet kop;jek za fotku nez;visle na rozm;rech. Rodi;e si ty fotky objedn;vali po des;tk;ch.
Co se t;;e ;e;ov;ch n;klad;, investoval pouze do filmu a do fotografick;ho pap;ru. V;echny chemik;lie, kter; pak vyu;;val v rentgenov; laborato;i, prakticky nijak nepo;kodily rozpo;et ;razov;ho odd;len;. Nav;c nijak zvl;;; neztr;cel ;as, proto;e to d;lal ve sv; pracovn; dob;. Trochu ;asu ob;toval, jenom kdy; sed;l ve ;kolce a bavil se s rodi;i. ;e;a ;;kal, ;e pro n;j je lep;;, kdy; jedn; s maminkami, proto;e ty hned cht;j; spoustu fotek. Kdy; ale d;ti vyzved;vali ta;kov;, byli zpravidla na;tvan;, ;e je man;elka donutila j;t vyzvednout to svoje „zlat;;ko“. P;edev;;m ale necht;li utr;cet ani kop;jku, nebo; ji hodlali prol;t hrdlem n;kde v pivnici.
V;jimka v;ak potvrzuje pravidlo. ;e;a n;m vypr;v;l, ;e byl takov; p;;pad, ;e jeden otec si vzal fotky asi za deset rubl; a ;;k; ;e;ovi, ;e pr; man;elce ;ekne, ;e ho st;ly pades;t. Taky to tak ud;lal a jeho ;ena si to p;i;la do ;kolky vy;;dit! ;e;u zachr;nila u;itelka. Sly;ela toti;, jak ten poveden; otec pl;noval, ;e o;id; rodinu. ;e;ka byl vd;;n; a bezplatn; zdobil ve ;kolk;ch r;zn; panely a st;ny sv;mi fotkami. Jevgenij ;;kal, ;e ve dnech, kdy chodil do ;kolek, byl p;ejeden; krupicovou a r;;ovou ka;;. Tak byl mezi u;itelkami obl;ben;! Tahle samostatn; podnikatelsk; ;innost vyn;;ela ;e;ovi podle jeho slov p;tkr;t nebo ;estkr;t v;c, ne; pr;ce na ;razovce!
;e;a n;m dost ;asto vypr;v;l r;zn; historky, kter; za;;val p;i sv;ch slu;b;ch. R;d bych se s v;mi, mil; ;ten;;i, pod;lil o jednu z nich. N;kdy v p;edve;er MD; p;i;el po sv;ch na ;razovku obyvatel jednoho z dom; pobl;;. V;ichni, kte;; m;li ten ve;er slu;bu v nemocnici, se na n;j p;ib;hli pod;vat. ;lo o to, ;e pohled na toho pacienta byl prost; ;alostn;. P;i;el v pantofl;ch (byl za;;tek b;ezna na Sibi;i), bez kalhot, v hu;at;m svetru a cel; byl a; po paty zamotan; do b;l;ho prost;radla jako D;av;harl;l Nehr;.  Slou;il zrovna V. G. Volkov, kter; byl zam;stn;n na n;kolika pracovi;t;ch, a krom; toho, ;e d;lal l;ka;a na traumatologii, byl tak; asistentem na kated;e praktick; chirurgie a topografick; anatomie KGMI. Na odd;len; mu ten ve;er asistoval jako laborant na rentgenu student KGMI J. D. Roma;ov. Oba vyslechli osobn; trag;dii, ke kter; do;lo v p;edsv;te;n; den z l;sky k man;elce a z p;em;ry vzru;en; z koupen;ho d;rku.
Ten mu; k t; p;;le;itosti koupil pro man;elku od n;jak; b;bu;ky na ulici d;msk; kombin;. Bylo trochu no;en;, ale vypadalo v po;;dku a bylo kr;sn;, visk;zov;. M;l z toho velkou radost, proto;e cht;l sv; nejmilovan;j;; darovat n;co drah;ho a ;;asn;ho. Babi;ka, kter; to kombin; prod;vala, za n;j cht;la patn;ct rubl;. Na;emu chlap;kovi se to zd;lo dost drah; a dlouho smlouval, ne; b;bu;ku umluvil na jeden;ct. Je;t; mu zbylo na „ko;ali;ku“. Kdy; p;i;el dom;, na;el na d;rku takov; drobn; kaz. Byl to mali;k; inkoustov; fl;;ek uprost;ed podolku. D;rce u; si stihl p;ihnout, tak;e n;ladu m;l p;;mo skv;lou. M; d;rek a je;t; ko;alku. To je pane;ku ;ikula!
„N;co s t;m provedu“, ;ekl si a po;;dn; si na to p;ihnul. Pak za;al ten fl;;ek nam;;et a mydlit. A te; si p;edstavte, ;e ten fl;;ek sice trochu zesv;tlal, ale nikterak nezmizel, naopak se je;t; o dost zv;t;il. Tahle situace se opravdu nedala ;e;it bez dal;;ho hltu. Po;;dn; nas;l pr;zra;n; mok, a pak si vzpomn;l, ;e v komo;e m; l;hev s acetonem. Nalil tedy na ten fl;;ek aceton… A ten se je;t; zv;t;il! Rozlezl se po cel; p;lce podolku. Ech, a; to dopadne, jak to dopadne, vylil v;ecek aceton do umyvadla a namo;il do n;j cel; kombin;. Pak do;el pro souseda, aby spolu dopili ko;ale;ku na zdrav; sv;ch ;en. Ten s radost; souhlasil.  Popili, povykl;dali si o tom, jak jde ;ivot, a pak se ;li spolu pod;vat, co ud;lal aceton s t;m flekem. Tady jim ;ivot p;edvedl, ;e znalosti znamenaj; s;lu a naopak. Visk;zov; (rozum;j syntetick;) kombina;ka se v tom acetonu prakticky rozpustila a v umyvadle plavaly jen n;jak; chuchvalce. To ty bratry z mokr; ;tvrti ;pln; roz;;lilo. Ne snad, ;e by jim to bylo l;to, ;e p;i;li o d;rek, ale hlavn; bolela ta ztr;ta jeden;cti rubl;!
Nedalo se zkr;tka nic d;lat, a tak cel; umyvadlo vylili do z;chodu. Soused ode;el. D;rce u; nebyl d;rcem a to ho tak rozladilo, ;e chodil po byt; sem a tam. Dostal chu; na ku;ivo, ale man;elka mu zakazovala kou;it v byt;. Mohl j;t bu; na z;chod, nebo na schodi;t;. Necht;lo se mu nikoho potkat, a tak ;el na z;chod. Tam si ze zvyku automaticky st;hl gat; a sedl si. P;kn; si promnul cigaretu zna;ky „Prima“, pomalu vyndal sirky, zap;lil si a sirku ze zvyku pustil mezi nohama do z;chodu. D;l si pamatoval jenom v;buch a r;nu zespodu do zadku a do nohou. R;na to byla siln;, a; spadl z m;sy na z;chodovou podlahu a chv;li byl mimo sebe. N;jak se nakonec zm;to;il a dorazil do ;pit;lu.
A tady je v;sledek. Mu; shodil prost;radlo. To, co se objevilo p;ed zraky Volkova a ;eni, vzbudilo ohromnou l;tost. Na m;st; zadnice m;l sam; ;ern; puch;;e, varlata byla vypadl; z rozervan;ho ;ourku, kter; visel p;ipl;cnut; na penisu. V;echno to bylo pokryto mastn;mi ;ern;mi sazemi. V. G. Volkov byl pouh; mlad; asistent, ale jako chirurg byl excelentn;. Za;tupoval ;ourek, co se dalo, to o;istil a omyl, o;et;il sp;leniny. My jsme samoz;ejm; ;e;ovi z;vid;li, ;e mohl u t; operace Volkovovi asistovat. V;dy; byl stejn; jako my teprve ve druh;m ro;n;ku!
N;m;t tohoto p;;b;hu laskav; poskytl K. D. Roma;ov.
T;i tablety aminazinu (49/136)

Je celkem pochopiteln;, ;e ps;t n;jak; p;;hody, ve kter;ch figuruj; p;edstavitelky t; kr;sn;j;; poloviny absolvent; KGMI z roku 1972, je slo;it; a riskantn;. Kdy; jsem vzpom;nal na svoje ro;n;kov; spolu;a;ky z l;ka;sk; a sanit;rn; – hygienick; fakulty, vybavil se mi kalamb;r str;ce Kolji Fomenka, kter; jsem sly;el v „Rusk;m r;diu“: „Slab;; polovina lidstva je siln;j;;, ne; siln; polovina zejm;na z d;vodu slabosti siln;j;; poloviny k polovin; slab;;.“ Dobr;, ;e? A j; m;m strach, abych se kv;li sv; slabosti pro slab;; polovinu n;jak t; slab;; poloviny nedotkl. Dal jsem se ale na vojnu, tak mus;m bojovat. Bude to kratink; esej o zkou;k;ch. Zkou;ky jsou nevy;erpatelnou studnic; t;mat a n;m;t;. Tak tady m;te je;t; jeden z nich.
P;esn; polovina skupiny „NASNANE“, kter; byla v t;ch dob;ch mezi studenty popul;rn;, tedy Na;a Nagorov;, Nata;a Androchanov; a je;t; jedna jejich kamar;dka ze sanit;rn; hygienick; fakulty, jm;nem tak; Nata;a (promi;te, ale p;;jmen; uv;d;t nebudu), se p;ipravovaly ke zkou;ce z farmakologie. Braly to v;;n;, a jak se dnes ;;k;, aplikovaly i n;jak; inovace. Na v;echny st;ny v pronajat;m byt; v ulici „Aro;naja“ si rozv;sily pap;rky, na kter;ch byly obt;;n; zapamatovateln; vzorce prepar;t;. M;sto „Dobr; jitro!“si vz;jemn; p;ed;;k;valy nejvy;;; jednor;zov; d;vky r;zn;ch prepar;t;. Nap;;klad Na;a zdrav; Nata;u, kter; se pr;v; probudila: „Nata;o, jak; je nejvy;;; jednor;zov; d;vka 0,1% atropinu u d;t; od 4 do 7mi let?“ A jako odpov;; zazn;lo: „Nad;nko, jestli m; neklame pam;;, tak 0,1mg na rok ;ivota. A ty mi ;ekni, jak; je nejvy;;; jednor;zov; d;vka menadionu natriumbisulfidu 1% r-v?“ Odpov;; se ozvala zvesela: „Nata;o, nem;;e; se m; zeptat na n;co slo;it;j;;ho? V;dy; jde o stejn; mno;stv;, 0,1mg na rok ;ivota. A pak se kamar;dky ode;ly „u;it na doktory“. Moc se nesm;jte!
Ka;d; si vym;;l; n;jak; sv; inovace, kdy; je p;esv;d;en;, ;e mu to pom;;e. V tomhle triu – ; NASNANE + Nas;a byla pr;v; Nata;a slab;m ;l;nkem. Sama v t; dob; c;tila… Co c;tila? Ona si t;m byla jista. U Nata;i ze „sanhygu“ se v hlav; v;echno pomotalo. Sv;domit; se sna;ila zapamatovat si v;echno, o ;em mluvily Na;a i Nata;a, ale v hlav; bylo v;echno pom;chan; a n;co se tam snad i zlehka oz;valo. Mo;n; to byla jen p;se; „Je sly;et zdaleka zn;n; rolni;ek…“ Nata;a byla rozzloben; a podr;;d;n; z;rove;. Do;lo k tomu, ;e Na;a i Nata;a m;ly m;t zkou;ku v ten sam; den jako Nata;a ze „sanhygu“. Jej; zkou;ka ale za;;nala d;;v. Holky se sna;ily, jak mohly, dod;valy j; odvahy a cht;li j; rozpt;lit a odv;st do ;koly. Ale ona se stejn; oto;ila ve dve;;ch a ;;k;: „Nic si nepamatuju. Jsem ;pln; dut;.“ A ode;la.
Ob; zp;va;ky slo;ily zkou;ku ;sp;;n;. Asi te; ;ek;te, ;e v;m ;eknu, co dostaly, ale j; to neud;l;m. A; to z;stane tajemstv;m. Ud;laly to a basta! Byly spokojen;. P;i n;vratu dom; do „Aro;n;“ si vesele pov;daly. Nata;a ze „sanhygu“ u; byla doma a spala. Holky ;ly za n; a zkou;ely j; probudit. To ale ne;lo. S obavou k n; p;i;ich;valy, ale nic nec;tily. Pomyslely si, ;e je asi p;eta;en;, a nechaly ji sp;t. K ve;eru k nim p;ib;hla spolu;a;ka Nata;i a pt; se, zda se j; n;co nep;ihodilo, proto;e nedorazila na mejdan, kter; po;;dali u p;;le;itosti zd;rn;ho zdol;n; zkou;ky z farmakologie. Holky se tedy dozv;d;ly, ;e Nata;a dostala „;ty;ku“ a ;e zkou;ku ud;lala cel; jejich skupina. Te; pr;v; v;ichni vesele oslavuj; tu b;je;nou ud;lost studentsk;ho ;ivota, jakou je hotov; zkou;ka z farma;ky. V tu chv;li dostala Na;a i Nata;a po;;dn; strach. T;;sly s kamar;dkou, t;epaly s n;, pl;caly ji po tv;;;ch a nakonec ji p;ece jen probudily. Donutily ji n;co sn;st a daly j; nap;t ;aje.
Nata;a ale byla prakticky nekontaktn; a okam;it; znovu usnula. Holky ho;ely zv;davost;, ale celou historii o tom, jak Nata;a d;lala zkou;ku, se dozv;d;ly a; n;sleduj;c; r;no. Jako obvykle ;la Nata;a na zkou;ku hladov;. To byla jej; tradice. Pamatujeme si, ;e se stresovala, ;e si nic nepamatuje, a ;e j; z toho zvon; v hlav;. Kdy; dorazila na katedru, v;ichni studenti si v;imli, jak se boj;. N;kdo z nich, nepamatovala si ale kdo, j; navrhnul, aby si vzala t;i tabletky aminazinu! Jist; si pamatujete, ;e Nata;a ;la na zkou;ku nala;no!
V;dy; to byla zkou;ka z farmakologie a ;lov;k by tedy m;l v;d;t, ;e v jedn; tablet; nebo dra;; aminazinu m;;e b;t 10mg, 25mg, 50mg nebo 100mg ;;inn; l;tky. Pak si to se;t;te. Mohla si vz;t najednou 30mg, nebo taky 300mg! Hodilo by se naj;t toho dareb;ka, a jak r;d ;;kal Badri Lipartija: „Zabiju to ho…o!“, ne ho snad zab;t, ale jistojist; mu rozb;t hubu. V;dy; Nata;a si vzala ty tabletky, aby se uklidnila, a doslova okam;it; pot; ode;la na zkou;ku.
V;echno bylo jako oby;ejn;. Ve;la, vyt;hla si l;stek, sedla si a pustila se do p;;pravy. Dokud ot;;ela hlavou, c;tila se celkem norm;ln;. Potom se pokou;ela p;e;;st l;stek, ale ;;dky j; za;aly plavat p;ed o;ima. Co bylo d;l, si Nata;a pamatuje jen ;tr;kovit;. ;la odpov;dat a to;ila se j; hlava. Kdy; za;ala mluvit, jazyk se j; pletl. V;ichni se kolem n; seb;hli. Zkou;ej;c; pochopili, ;e je j; velmi ;patn;, a rozhodli se, ;e j; daj; ;ty;ku a po;lou j; h;;ch neh;;ch s p;nembohem dom;. A; si ten h;;ch probere se sv;m sv;dom;m. Natalija si nemohla nijak z;eteln; na tenhle moment vzpomenout. Nepamatovala si v;bec na to, jak ;la dom;, jak si lehla, ;e j; holky ve;er vzbudily a d;valy j; j;st a p;t.
Jist;, mohlo to skon;it trag;di;! Kdyby tak Aleutskij znal p;;;inu Nata;in;ch zdravotn;ch probl;m;, t;;ko by dopustil, aby ode;la s bezpracnou ;ty;kou. Jak vid;te, nebylo zbyte;n;, kdy; Na;a a Nata;a budily r;no jedna druhou ot;zkami, jak; ;e jsou maxim;ln; jednor;zov; d;vky prepar;t;!
N;m;t t;to historky laskav; poskytla N. K. Sv;;nikovov;
Pol;rn; z;;e (50/138)

;ora ;ernobaj a Kolja Kozlov poch;zeli z Krasnojarsk;ho kraje. Z m;sta Kropotkina p;ijeli vykonat p;ij;mac; zkou;ku na KGMJ. V jejich rodn;m m;st; se nach;zela v;znamn; ;elezni;n; zast;vka „Kavkazskaja“, p;es kterou proj;;d;ly vlaky na trase Novokuzn;ck – So;i. Do Kemerova tenhle vlak nezaj;;d;l, ale proj;;d;l zast;vku „Topki“, kter; byla kousek od m;sta.
Pro; se o tom tak podrobn; rozepisuju? Tady to m;te. ;orovi i Koljovi p;;buzn;, stejn; jako m;j „b;;a“, m;li za to, ;e studenti v;;n; hladov;. Ka;d; m;s;c jim ob;ma pos;lali tolik j;dla, ;e ho kluci za tu dobu nemohli v;bec sn;st. Krom; sebe tak zvl;dali tak nakrmit je;t; p;lku koleje. Co tam b;valo dobrot! Uzeniny, pochopiteln; vep;ov; s;dlo, sal;my, uzen; slepice, b;je;n; vo;av; dom;c; m;slo a to nejlep;; kub;;sk; dom;c; v;no. Jenom p;l kufru zab;raly pern;ky vlastn; v;roby. Na tyhle z;silky ;ekali nejenom Kolja a ;ora, ale i dal;; studenti, kte;; r;di uj;dali ze z;sob kamar;d;. P;icestovalo v;dycky tolik r;zn;ch p;epravek a n;;;, ;e n;s, m;, ;e;ku a Kos;u Roma;ova, kluci obvykle prosili, abychom jim s t;m pomohli. Jedenkr;t to p;;buzn; Kozlova i ;ernobaje dost p;ehnali a poslali skoro dvakr;t v;c „d;rk;“ ne; oby;ejn;. J; i Kos;a jsme ;li pom;hat. Bylo to 31. prosince a vlak m;l do stanice „Topki“ dorazit ve ;ty;i odpoledne. M;li jsme napl;nov;no, ;e za t;i hodiny budeme zp;tky na koleji a oslav;me tam konec star;ho roku a nov; p;iv;t;me, jak se slu;; a pat;; u sv;te;n;ho stolu, zavalen;ho dary pohostinn; Kub;n;. Jak se ;;k;: „;lov;k m;n;, P;n B;h m;n;.“
Vlak m;l zpo;d;n;. Pr;;vih byl ten, ;e jste se nijak nedozv;d;li, jak bude dlouh;. Mo;n; si n;kdo vzpomene, jak; m;vali na n;dra;; v Topk;ch chaos. Byla to hr;za. Jak jen jsme na ;oru a Kolju nad;vali! Ti chud;ci v tom byli nevinn;, a je;t; se provinile omlouvali. ;as let;l a venku u; se sn;;ela mraziv; p;ednovoro;n; noc. My jsme je;t; ani nesplnili to, co n;m Roma;ov star;; p;ik;zal. M;l jsem za ;kol koupit dv; lahve ;ampa;sk;ho a Kos;a dv; lahve vodky. A je;t; k tomu to musela b;t „Stoli;naja“. Navrch pak ;e;;v obl;ben; oplatkov; dort. ;e;a n;s dokonce zafinancoval dop;edu. V Kemerovu by to nebyl ;;dn; probl;m, ale ;as b;;; a my tvrdneme v Topk;ch, kde se d; t;;ko n;co lep;;ho sehnat.
Do uboh;ho obch;dku u zast;vky jsme vpadli doslova t;i minuty p;ed zav;en;m. Cht;li jsme ;ampa;sk;, vodku a dort. Na pultech nic takov;ho nebylo. M;li jsme ale kliku. Prodava;ka, tlust; tetka ve ;pinav;, kdysi b;l; z;st;;e navle;en; na kab;t, n;m radostn; ;;k;: „M;me!“ A vynd;v; v;echno, co pot;ebujeme z podpultu. Vykl;dala n;m, ;e to p;ivezla pro n;jakou zn;mou, kter; nep;i;la. Je fakt, ;e po n;s ta prodava;ka cht;la dvojn;sobek ceny. Je;t; ;t;st;, ;e ;e;a po;;tal s t;m, ;e to koup;me v restauraci, kde jsou ceny vy;;;.
A tak kone;n; ve 20.30 dorazil vlak. Kondukt;;i n;s u; znali, v;dy; tak; dost;vali od p;;buzn;ch n;co na zub. V;echny pytle a krabice n;m vyt;hli na plo;inu u dve;;, tak;e jsme si to mohli rychle rozebrat. V t; chv;li p;ijel z Kemerova tax;k a p;ivezl na vlak n;jak;ho chl;pka. Taxik;; hledal pasa;;ry na cestu zp;tky. Kde se vzali, tu se vzali... Najednou m;l n;kolik z;kazn;k;. ;ekala n;s ale je;t; jedna r;na. Hore;nat; jsme nakl;daly ty vaky a krabi;ky do auta, a kdy; jsme to v;echno nalo;ili, uk;zalo se, ;e z;stalo jenom jedno voln; m;sto vedle ;idi;e. M;lem se strhla rva;ka o to, kdo z n;s pojede. Proto;e jsme ale byli kamar;di, neservali jsme se jako kon;, ale losovali jsme. ;idi; byl na;tvan;, proto;e taky sp;chal slavit. Nav;c za p;t minut m;l odj;;d;t posledn; p;;m;stsk; vlak nebo n;jak; jin; spoj do Kemerova.
Losov;n; vyhr;l ;ora. Rozd;lali jsme jeden uzel a p;i;lo n;m pod ruku s;dlo. Tak jsme ho vzali s sebou. Je;t; jsme uko;istili s;;ky se ;ampa;sk;m a vodkou. ;ora na n;s sice dost nal;hal, abychom to poslali s n;m, ale my jsme se nedali. V;echny zbyl; pen;ze jsme nechali ;orovi na taxi a sami, prakticky na;erno, jsme odjeli do Kemerova hned po n;m. On si jel tax;kem a my jsme se kodrcali ve vlaku. P;esto jsme u; ve 22.30 odrazili na kone;nou „trojky“ u tov;rny, kter; vyr;b;la elektrick; sv;tidla. Kolja Kozlov, Kos;a Roma;ov a j; jsme se odtud je;t; pot;ebovali dopravit na kolej ;.1 v Kirovsk;m obvod;. Tam n;s m;la ;ekat vesel; spole;nost a bohat; st;l. ;ora n;m sl;bil, ;e a; p;ijedeme, v;echny dobroty u; budou vylo;eny na stole.
M;li jsme hodinu ;ty;icet na to, abychom to stihli do p;lnoci. Doufali jsme, ;e se to d; zvl;dnout. B;;ely minuty a tramvaj nikde. Na zast;vce ;ekalo jen asi 15 lid;. N;kte;; z nich ale jeli do „Rudniku“, jin; zase do ;tvrti „Tretij Osobyj“. My museli prakticky a; na kone;nou. V t;hle chv;li musel ;ora ;kytat jak zjednan;. V p;edve;er Nov;ho roku jsme na Kolju a ;oru nad;vali jak ;pa;ci. Kone;n; ve 23.30 p;ijela tramvaj a my m;li ;anci, ;e kdy; se po;ene jako Ferrari, tak to mo;n; do p;lnoci m;;eme stihnout. A tramvaj se opravdu ;;tila, doslova let;la. Vagon se houpal a nemilosrdn; sk;;pal. V;ichni pasa;;;i si pochopiteln; p;;li t; tramvaji n;jak pomoct. J; jsem se o n;;em bavil s Koljou a nev;imli jsme si, ;e Kos;a ode;el k oknu a chv;li d;chal na v;klenek. Kdy; led na n;m rozt;l, Kolja se p;itiskl k otvoru a na jeho tv;;i se objevil tak smutn; ;sm;v, ;e kdy; jsme to uvid;li, bylo n;m Kosti a; k slz;m l;to. Pozd;ji jsme se ho vypt;vali, o ;em p;em;;lel. P;iznal se n;m, ;e si vzpomn;l na rodn; kout v Kyrgyzii a na to m;ste;ko, kdy byl cukrovar a kde ;ili Koljovi rodi;e. Vzpomn;l si na hodnou m;mu a na v;ni dom;c;ho stolu.
Kolj;v pohled n;hodn; padl na hodiny a on za;al na cel; kolo k;i;et: „Za minutu je nov; rok, p;esta;te po;;d skuhrat a otv;rejte fla;ky!“ Kos;a i j; jsme za;ali zmrzl;mi prsty i s pomoc; zub; otev;rat ;ampa;sk; a vodku. Bylo zaj;mav;, ;e ;pln; ciz; mu; a ;ena vyndali svou l;hev a za;ali ji tak; otv;rat. Kolja nespou;t;l zrak z cifern;ku a vyk;ikoval: „Zb;v; ;ty;icet sekund… T;icet p;t!“ Kde se vzala, tu se vzala, objevila se litrov; sklenice, tak jsme ji naplnili vodkou a ;ampa;sk;m „Pol;rn; z;;e“ a Kolja u; za;al odpo;;t;vat: „Deset, dev;t,..t;i, dva… A; ;ije nov; rok!“ My jsme s tou sklenic; jako opravdov; husa;i za;ali obch;zet pasa;;ry. Nejprve jsme se pochopiteln; v;novali d;m;m a nab;zeli jsme jim hlt „Z;;e“ s p;;n;m Nov;ho roku. Ve vag;nu bylo v;ehov;udy asi deset lid;. Dva z nich odm;tli, ;e jedou do pr;ce do z;vodu „Progress“ a ;e si to vynahrad;, a; projdou vr;tnic;. P;edstavte si, ;e se v tramvajov;m voze hned ud;lalo tepleji. Kos;a sko;il i za ;idi;kou a ta si tak; s radost; dala hlt od srdce a pop;;la n;m do mikrofonu. Na;ali jsme i ;e;k;v obl;ben; dort a u;asli jsme. M;l tak; n;zev „pol;rn; z;;e“. Snad osud?
Dort i s;dlo se skv;le hodily na zajeden; alkoholu. Ochutnali jsme v;ichni spole;n;. Ciz; n;s chv;lili a Kolja Kozlov si po;;dn; p;ihnul a za;al zp;vat Mendelsohn;v Svatebn; pochod: „T; – t; - tat;, t; – t; -tat;…“ V;em bylo veselo. Litrovou sklenici jsme naplnili dvakr;t a dvakr;t jsme ji tak; kolektivn; vyzunkli. Ve chv;li, kdy u; jsme byli p;ipraveni t;; kolektivn; zap;t „Oj, moroz, moroz..“, pr;vod;; ohl;sila: „Zast;vka Dom kultury“. Na t; n;sleduj;c; jsme m;li vystupovat. Na „DK“ vystoupili v;ichni krom; t;ch, kte;; jeli do Progressu a n;s t;ech. Stejn; jsme si ten kuplet neodpustili! „Oj, moroz, moroz…“ si s n;mi prozp;vovala p;es r;dio i pr;vod;;.
Na kolej jsme p;i;li cel; rozjuchan; a spokojen; a; cel;ch dvacet minut po p;lnoci. Prakticky jsme si ani nesedali ke stolu a hned jsme vyrazili tam, odkud se nesly hlasy Obodzinsk;ho a Magomajeva (popul;rn; zp;v;ci). Kolem n;s se seb;hla cel; spole;nost a my jsme s pat;i;nou d;vkou fantazie a spoustou detail; vypr;v;li, jak jsme v tramvaji v;tali Nov; rok, jak n;s ledov; bublinky lechtaly na pat;e jako jehli;ky a jak b;je;n; to chutnalo, kdy; jsme pit; zaj;dali s;dlem a dortem! V;ichni n;m z;vid;li. Byli jsme st;edem pozornosti a dok;zali jsme dokonce odpustit ;orovi a ;e;kovi, kte;; se z n;jak;ho d;vodu p;ed n;mi c;tili provinile a v;elijak si n;s cht;li udob;it.
Poda;en; kv;tka (51/141)

Za dob studi; v institutu jsem velmi r;d psal dopisy. Nedalo mi velkou pr;ci napsat i n;kolik dopis; za den. Kdy; se moji rodi;e p;est;hovali do Frunze, psal jsem jim ka;d; den. I kdy; to ve skute;nosti nen; ;pln; pravda. Abych byl ;pln; up;;mn;, tak ka;d; den jsem nepsal. N;kter; dny jsem toti; ps;val n;kolik dopis; do z;soby, ale na ka;d;m dopisu bylo datum den za dnem p;esn; podle kalend;;e.
Rodi;e m; k tomu nikterak nenutili, bylo to moje p;;n;. Je jasn;, ;e se mi neda;ilo ps;t ka;d; den b;hv; jak obsa;n; dopisy, ale stejn; v nich ur;it; informa;n; hodnota byla. Co jin;ho se asi d; ;;ct, kdy; jsem t;eba na jednu stranu listu nahoru napsal „Mil; rodi;e…“ a na druh; stran; dole jsem u; jen doplnil datum a „L;b;m V;s. J;“. J; jsem to v ka;d;m p;;pad; za informaci pova;oval. Tak nap;;klad, a to se stalo nejednou, jsem poslal jenom ob;lku s ;ist;m listem pap;ru. Zam;;lel jsem t;m toto: Rodi;e dostanou takov;to dopis a m;ma za;ne vr;et a hubovat. B;;a j; ale bude vysv;tlovat: „U; to, ;e napsal adresu a hodil ob;lku do po;tovn; schr;nky, znamen;, ;e na n;s mysl;, ale ;e je zanepr;zdn;n; studiem a nem; ;as ti, ;uro, ps;t v;elijak; hlouposti. Rad;ji mu zabal kuragu (su;en; uzbeck; meru;ky) a n;jak; m;stn; sladkosti a j; to z;tra po;lu.“ Vzpom;n;m si, ;e pr;v; po takov;ch dopisech jsem pravideln; dost;val z;silku a mimo;;dn; finan;n; p;;sp;vek, kter; b;val zasl;n telegraficky. To mi t;ta pos;lal ze sv;ho „na p;ilep;enou“.
Ps;val jsem i str;;k;m a teti;k;m a samoz;ejm; tak; kamar;d;m. Obzvl;;; r;d jsem psal dopisy P;;ovi Kozlovovi do Tomsku, kam po ukon;en; ;tvrt;ho ro;n;ku spole;n; s Valerou Kajgorodovem p;estoupili na fakultu vojensk; medic;ny Tomsk;ho l;ka;sk;ho institutu. Popisoval jsem ;ivot na;; skupiny, rozeb;ral jsem svoje nejr;zn;j;; my;lenky a pos;lal jsem Petrovi v;st;i;ky z novin „Kuzbass“. P;;a odpov;dal na v;echny moje dopisy a pokl;dal velmi zv;dav; ot;zky. Ka;dou ud;lost n;jak hodnotil. Jakpak bych tedy mohl p;ed n;m utajit tuhle p;;hodu ze ;ivota na;; skupiny? Stalo se to n;kdy ke konci podzimu nebo na za;;tku zimy roku 1970. Nepamatuju si, z jak;ho d;vodu sed;la na;e skupina v restauraci „Kuzbass“. Byli jsme tam prakticky v;ichni.
Nijak jsme se neli;ili od ostatn;ho publika. Byli jsme v;ichni tak n;jak ve stejn; „kondici“ a bujn; jsme trsali, kdy; hr;li „Sem sorok“. „Konfetky – baranovy“ n;s tak; nenechala jen tak v klidu. V tom vid;m, jak hotelov;mi dve;mi vch;z; n;jak; ;tve;ice a mezi nimi D;ord;e Marjanovi;. V t;ch dob;ch byla tahle jugosl;vsk; hv;zda velmi popul;rn; v cel;m Sov;tsk;m svazu a samosebou tak; v Kemerovu. ;;kalo se, ;e jeho ;ena z Kemerova poch;z;. J; jsem ho tedy kone;n; uvid;l na vlastn; o;i a byl jsem nad;en;. Ta ;tve;ice zasedla ke stolku zprava od p;dia, kde prob;haly estr;dy. Byli ;pln; v rohu a p;es sloupy na n; nebylo nijak zvl;;; vid;t. J; u; jsem ale dal v;em na;im hl;;ku, ;e v hospod; je Marjanovi;. Le;a i j; jsme se vydali k jeho stolu. Pro; asi? Kdo tam byl na n;s zv;dav;? O ;em jsme s n;m asi tak cht;li mluvit? Takov;hle ot;zky n;s opravdu netr;pily. Cestou Jevgenij sebral na ciz;m stole krabi;ku bonb;n; a majitel;m ;ekl jen: „To je pro Marjanovi;e“. Ti se nezmohli na odpor a jen z;rali.
Najednou mne moje nohy vynesly p;;mo doprost;ed estr;dy na jevi;t;. Muzikanti z orchestru m; na;t;st; znali, a tak mi dali mikrofon. Hned jsem do n;j spustil: „P;;tel;, pros;m o pozornost. Mezi n;mi se nach;z; D;ord;e Marjanovi;. Popros;me ho, aby n;m zazp;val.“ S;lem se roznesl bou;liv; potlesk, ba ;pln; ovace. N;kdo za;al skandovat: „D;ord;e, D;ord;e!“ P;edstavte si, ;e Marjanovi; vystoupal k mikrofonu a s;l za;al ;pln; bur;cet. D;ord;e po;kal, a; se s;l uklidn; a pod;koval v;em za v;el; p;ijet;. Kategoricky v;ak odm;tl zp;vat, proto;e byl unaven; po p;;letu. Pozval v;echny na koncert do filharmonick;ho s;lu a vr;til se zp;tky na svoje m;sto v rohu. Jevgenij tam st;l se zabavenou krabi;ku, pr; co se d; d;lat, nev;;; si n;s. Nakonec jsme ale k tomu jeho stolku s Le;ou do;li. Vzal jsem od ;e;ky ty bonb;ny a podal jsem je Marjanovi;ovi, ;e pros;m autogram. D;ord;e vyndav; propisku a pt; se, kam se m; podepsat. J; mu pod;v;m krabi;ku a on se sm;je: „Tak to je pro n;s, nebo pro v;s?“ A u; se s;m podepisuje do rohu krabi;ky. A; v t; chv;li mi do;lo, jak; jsem to hlup;k! Omluvil jsem se, vyndal jsem z kapsy ;pln; novou ;lu;ounkou jednorublovku. Pod;v;m mu ji a on se mi na ni podepisuje!
P;;ovi jsem v;dycky v;echno v dopisech l;;il do nejmen;;ch podrobnost;. Co; teprve, kdy; tentokr;t bylo o ;em ps;t. Petr m; zahrnul ot;zkami. ;e u; tu;;te, na co se m; zaptal? „Kde m;; ten autogram?“ Tohle byla ot;zka, kter; mi dala zabrat po cel; n;sleduj;c; den. Po ve;;rku m; Jevgenij p;emluvil, abychom jeli na kolej spolu, ;e ve dvou se to l;pe t;hne. Za dva rubly jsme jeli tax;kem z „Kuzbassu“ a; na kolej. A kdy; jsem r;no hledal ten rubl s autogramem, vypadal v d;sledku toho pokoj h;;, ne; kdyby ho zas;hla japonsk; tsunami. Obr;tili jsme s ;e;ou cel; n;; pokoj vzh;ru nohama, ale ten zatracen; rubl jsme nemohli naj;t. A; pak n;m do;lo, ;e jsme ho dali tomu taxik;;i, kdy; jsme se v;era vr;tili z restaurace.
Toho ;idi;e taxi jsme skute;n; na;li. Uk;zalo se, ;e je to norm;ln; chlap;k. Rychle mu do;lo, o; jde, ale kam dal ten rubl, to si zaboha nevzpomn;l. Je mo;n;, ;e ho vr;til n;jak;mu pasa;;rovi p;i placen;, nebo ho odevzdal do pokladny. Taky ho mo;n; dal man;elce, proto;e od t; doby u; uplynuly dva dny.
M;l jsem tehdy takov; zvyk. R;d jsem kupoval v r;zn;ch m;stech sady dopisn;ch pap;r;. V takov; sad; bylo dvan;ct ob;lek, kter; m;valy nestandardn; rozm;ry a nejr;zn;j;; barvy a tvary. K tomu bylo v;dycky dvan;ct list; pap;ru. Na tyhle ob;lky jsem kupoval um;leck; zn;mky, a tak ty dopisy vypadaly velmi efektn; a dost se odli;ovaly od t;ch oby;ejn;ch. Kdy; jste si koupili celou s;rii, nebo i blo;ek t;ch um;leck;ch zn;mek, dostali jste je i s pol;;ky ;ist;ho b;l;ho pap;ru, kter; lepily stejn; jako zn;mka. Tahle ;ist; pol;;ka byla odd;len; od jednotliv;ch zn;mek jemnou perforac;.
Tak tedy jednou sed;me na p;edn;;ce a j; jako oby;ejn; p;;u dopis. Tenkr;t jsem psal zrovna Petrovi. Pamatuju si, ;e ob;lka byla dlouh; a vypadala stejn; jako ob;lky dnes. V t;ch dob;ch to ale byla neobvykl; d;lka. Ob;lka m;la barvu pou;tn;ho p;sku. Kdy; jsem vyndal zn;mky, abych je nalepil, Vagram Agad;a;an, kter; sed;l vedle, navrhnul: „Poj;, namalujeme n;jakou zn;mku sami, vid;;, jak; jsou tu ;irok; pol;;ka? Bez rozm;;len; jsem souhlasil. Za;ali jsme vym;;let n;m;t a tak jsme se do toho zabrali, a; n;s museli napomenout. Shodli jsme se na t;matu „odpov;; agresorovi“. Na pravou stranu Vagram namaloval egyptsk; pyramidy a Sfingu. V;te, Vagram dost slu;n; maloval a d;lal i skv;l; olejomalby.
Pokra;uju v popisu zn;mky. Na lev; stran; byl tank, z jeho; hlavn; jakoby vych;zela st;ela. Naho;e byla zprava doleva vyta;en; ruka s ohromnou hlavn; a n;pis: „Odpov;; agresorovi“. Takhle jsme si s Vagramem vyj;d;ili n;; ob;ansk; protest proti ;to;n; v;lce Izraele v roce 1967 proti sousedn;m zem;m S;rii, Egyptu a Libanonu. Vagram tam pochopiteln; je;t; dopsal „Po;ta SSSR“ a nezapomn;l p;ipsat „10kop“, co; byla tehdej;; cena za doporu;en; dopis. Pro up;esn;n; je;t; dod;v;m, ;e tu zn;mku Vagram nakreslil kuli;kovou p;tibarevnou propiskou, kter; tehdy byla zrovna v m;d;.
Co mysl;te, ;e bylo d;l? Nalepil jsem tu zn;mku na ob;lku s dopisem pro Petra Kozlova a po p;edn;;ce jsme ode;li s Vagramem na po;tu. P;istoupili jsme k ok;nku, kde se pod;valy doporu;en; dopisy. Po;tovn; ;;ednice beze slov pr;skla na ob;lku dlouh; hranat; raz;tko, napsala ;;slo dopisu a kulat;m po;tovn;m raz;tkem or;;; zn;mku na ob;lce, kterou pak h;;e na hromadu k ostatn;m. Vypisuje n;m stvrzenku a my sly;;me ;;ednick;: „Dal;;!“
Takhle jsme tedy pad;lali ;;edn; ceniny! Pamatujete si, jak ve filmu „Poda;en; kv;tka“ Kramorov ;;k;: „M;j kamar;d je taky studovan;! M; ;ty;i t;;dy vzd;l;n; a rubl;k v;m namaluje za p;lhodinku tak, ;e bude od prav;ho k nerozezn;n;.“ Vagram m;l v t; dob; za sebou v;c ne; pouh; ;ty;i t;;dy, ale po;tovn; zn;mku stihl namalovat b;hem p;edn;;ky tak, ;e to na hlavn; po;t; neodhalili ani profesion;lov;.
P. S. Petr Kozlov ten dopis dostal! Zn;mky si pochopiteln; v;imnul. Abych to up;esnil, o t; zn;mce v;d;la cel; vojensk; fakulta. V;dy; dopisy tam rozd;val pomocn; dozorce a ten byl velmi zv;dav; a upov;dan;. Rozn;;el po cel; ;kole, ;e Kozlov dostal dopis s hlavn; jako „odpov;; agresorovi“.
;;k; se, ;e nyn; by m;la ta zn;mka s raz;tkem a ob;lkou nevy;;slitelnou hodnotu.

Bratr – 2 (52/145) 

K tomu, aby ;lov;k studoval medic;nu a stal se l;ka;em, ho vedou nejr;zn;j;; motivy. U m; to nap;;klad bylo tak, ;e mi l;ka; – chirurg zachr;nil palec u prav; ruky p;ed amputac;. Stalo se to je;t; v 7. T;;d;, a u; tehdy jsem v;d;l, ;e budu l;ka;em, budu chirurgem a tak; budu lidem zachra;ovat prsty, ruce, nohy a ;ivoty. Podobn; motivy m;li nejsp;; i ostatn; studenti. Je jasn;, ;e na;e zdrav; i zdrav; na;ich bl;zk;ch na n;s m; velk; vliv.
Byli v;ak tac;, kter; ke vstupu na l;ka;skou fakultu p;emluvila nebo i donutila vlastn; rodina. O jednom takov;m p;;padu jsem psal v eseji „L;ka;, kter; se minul sv;m povol;n;m“. Jin; naopak m;li l;ka;skou tradici v rodin;, a ta je ke studiu medic;ny p;ivedla. Dal;;mu se prost; l;bil b;l; pl;;;, nebo mu vnit;n; hlas velel konat dobro tak, jak je tomu vyb;zela matka Tereza. To tak; mohly b;t d;le;it; d;vody pro to, aby se ;lov;k cht;l st;t l;ka;em.
R;d bych v;m vypr;v;l, jak se stal medikem ;e;a Roma;ov, a potom i jeho bratr Kos;a. Ne snad proto, ;e jsem se s nimi ob;ma kamar;dil, ale proto, ;e jejich motivace byla velmi typick;. Kdy; se Jevgenij hl;sil na l;ka;skou fakultu, m;l u; d;vno vystudovanou veterinu. Na;el si pr;ci jako rentgenologick; laborant v Prokopjovsk; traumatologick; nemocnici. Pracoval tam pod veden;m Fainy Samsonovny Golubkovov;, maminky na;eho spolu;;ka Marika Golubkova. ;e;a byl velmi odpov;dn; ;lov;k. Kdy; sly;el z ;st ;lov;ka, kter;ho si v;;il, ;e je n;co pot;eba ud;lat, tak si to bral za hotovou v;c. Byl p;ipraven; p;en;st horu! Kdy; ho o to po;;dali, pracoval klidn; dv;, t;i sm;ny za sebou. Co sm;ny, st;valo se, ;e z rentgenu neodch;zel n;kolik dn;.
V t;ch dob;ch tam byla sov;tsk; technika. Samoz;ejm; ;e n;m vtloukali do hlavy, ;e na;e l;ka;sk; p;;stroje jsou po technick; str;nce nejlep;; na sv;t;. Nehled; na toto tvrzen; se neust;le n;co rozb;jelo. A pr;v; tady na rentgenu se stalo, ;e byla z;vada p;;mo na rentgenov; trubici. Kdo si mysl;te, ;e m;l nemoc s oz;;en;?
Byl to pochopiteln; ;e;a Roma;ov, kter; tr;vil cel; dny a noci v pr;ci. Tehdy sehr;la v osudu ;eni obrovskou roli Faina Samsonovna. Jeliko; byla laskav; a vn;mav;, c;tila vinu za to, ;e byl ;e;a oz;;en;. V;dy; byla vedouc; rentgenologie na Prokopjovsk; trauma;ce. M;rn;, ale velmi nal;hav; postavila cel; veden; nemocnice do lat; a spolu s nemocni;n;mi pap;ry odvezla Jevgenije osobn; do Kemerova za Jevgenijem Dmitrijevi;em Loga;ovem. Za;;dila, ;e byl Jevgenij Dmitrijevi; Roma;ov v roce 1965 p;ijat na l;ka;skou fakultu. Bohu;el po prvn;m semestru, kdy ;e;a nebyl schopen skl;dat zkou;ky, musel p;eru;it studium. Nemoc z oz;;en; je v;;n; v;c.
Trochu te; odbo;;m a vyjasn;m, jak byl ;e;a neuv;;iteln; taktn;. M;li jsme spolu velmi bl;zk; p;;telsk; vztahy a jak se tak ;;k;, rozd;lili bychom se spolu o posledn; kousek chleba. A; teprve ned;vno jsem zjistil, ;e ;e;u p;ij;mali v dom; J. D. Loga;ova jako dobr;ho zn;m;ho a ;e ho s rodinou Fainy Samsonovny pojily p;;telsk; vztahy. Brat;i Roma;ovovi mluv; o F. S. Golubkovov; i o jej;m mu;i moc kr;sn;. Vypr;v;li o n;m, ;e znal anekdoty na jak;koli slovn; spojen;. Projevoval v nich pochopiteln; sv;r;zn; ;idovsk; smysl pro humor. V ;est;m ro;n;ku jsem m;l mimochodem to pot;;en; p;esv;d;it se o tom osobn;.   
Tak tedy v roce 1967 u; byl ;e;a Roma;ov studentem medic;ny a Konstantin se p;ipravoval k ukon;en; des;t; t;;dy. M;li kamar;dy sp;; mezi star;;mi. N;kte;; z nich u; m;li za sebou vojnu a n;kte;; na ni zrovna m;li nastoupit. V t;ch dob;ch panovalo mezi mlad;;mi i star;;mi lidmi p;esv;d;en;, ;e kdo nebyl na vojn;, nem;;e b;t opravdov; chlap. V;dy; n;m to natolik vtloukali do hlavy, ;e se dokonce i nev;sty zaj;maly o to, pro; jejich souzen; ;enich neslou;il v arm;d;. Kos;a se tak; chystal vstoupit do arm;dy. ;erstv; vzduch Kyrgyzie, ovoce a zelenina, a k tomu je;t; t;lesn; cvi;en;, mu pos;lily svaly tak, ;e se po n;m u; p;ed vojnou ohl;;ely nev;sty.
Rodi;e se Kos;ovi n;jak nepletli do ;ivota a jeho budoucnost nechali na n;m. Jeho bratr Jevgenij, kter; byl o 13 let star;;, tomu ale nedok;zal jen tak p;ihl;;et. M;l Kos;u moc r;d a cht;l pro n;j jen to dobr;. Za;al na n;j nal;hat, aby se p;ihl;sil na l;ka;skou fakultu v Kemerovu. M;l ;elezn; argumenty. Napl;noval, ;e po ukon;en; ;koly bude m;t Kos;a hodnost poru;;ka l;ka;sk; slu;by. Je pot;eba ud;lat p;ij;ma;ky na stomatologickou fakultu, proto;e tam trv; studium jen p;t let, a tak Kos;a ukon;; studium z;rove; s bratrem. Potom u; se m;;e specializovat jako anesteziolog. No, a kdyby to nevy;lo, tak v nejhor;;m p;;pad; m;;e b;t chirurgem na stomatologii. V;dy; to jsou plastick; operace, p;i kter;ch se ze zr;di;ek d;laj; krasavci. Nejsiln;j;; argument si ;e;a nechal nakonec: „V Kemerovu p;ece studuje Oleg Sedy;ev!“
Pokud m;l Kos;a do t;to chv;le lehk; pochybnosti, tak po tomhle posledn;m argumentu se pevn; rozhodl: pojede do Kemerova a dostane se na medic;nu. Nakonec ;e;a dodal: „No, a jestli se na medic;nu nedostane;, p;jde; voj;kovat.“
A tak parn; lokomotiva odvezla bratry Roma;ovovy do Kemerova. Cesta byla dlouh;, museli n;kolikr;t p;estupovat. Aby n;jak zabili ;as, zp;vali brat;i po cest; z hloubi srdce zn;mou kyrgyzskou p;se; o cest; vlakem. P;se; se l;bila zejm;na mlad;m pr;vod;;m ;ensk;ho pohlav;, kter; po celou dobu j;zdy hostily kluky ;ajem. A;koliv bylo l;to, Kemerovo bratry uv;tala podzimn;m mrholen;m. V;tr dul za strany tov;rny na karbolit a vzduchem se ;;;il z;pach fenol;. Nad hlavami se vzn;;el neskute;n; „li;;; ocas“. A; pozd;ji se Kos;a dozv;d;l, ;e to je dioxid dus;ku, kter; reagoval s vodou a b;hem de;t; se pak sn;;;val na hlavy bezstarostn;ch obyvatel Kemerova jako kyselina dusi;n;, i kdy; jen velmi slab;. Kyselina je kyselina!
 Kos;a byl v ;oku! Vyrostl v Kyrgyzii, kde je nebe modr; a hlubok;, kde je nej;ist;; vzduch, jak; si um;te p;edstavit, kde se ledovce bl;skaj; tak, ;e to a; oslepuje o;i, kde voda poch;z; z art;zsk;ch studn; nebo p;;mo z ledovc; a je bez chl;ru a chutn; b;je;n;.
Kos;u popadly zaje;; ;mysly. „Ojoj, tak to rad;ji p;jdu na vojnu, a pak zkus;m zkou;ky na medic;nu ve Frunze. Te; se na to vyka;lu a „zat;hnu“ aspo; ru;tinu.“ Kdy; v;ak pohl;dl na ;e;ku, a; se vylekal, jestli p;ed n;m n;hodou nep;em;;lel nahlas. ;e;a nechodil pro r;nu daleko! Ka;dop;dn; vid;l mlad;;mu bratrovi a; do ;aludku. Odvezl ho do domu v Gercenov; ulici v Kirovsk; ;tvrti. O tom dom; u; jsem psal d;;ve v eseji „Minikolej“.
;e;a si pronajal u str;ce V;sji velkou mansardu pro dva. Dom;c; ji p;kn; zateplil na zimu. ;e;a do n; zamykal sv;ho bratra na cel; dny! Nosil mu do mansardy u;ebnice pro uchaze;e o studium na l;ka;sk; fakult;. Sehnal chemii, fyziku, kupu tu;ek a tak; l;stky s lo;sk;mi zkou;kov;mi ot;zkami. Ka;d; den nech;val Kos;ovi d;ber vody, sal;m, chl;b a kef;r. M;sto z;chodu tam byl kybl;k s vodou, p;ikryt; kobere;kem. Ka;d; r;no d;val ;e;a Kos;ovi ;kol: nau;it se deset l;stk;! Uji;;oval ho, ;e si ho ze v;ech deseti osobn; vyzkou;;. Kdy; to Kos;a zvl;dne, p;jdou ve;er do kina nebo do hospody. A jestli ne, Kos;a bude sed;t doma pod z;mkem s m;;;emi na oknech. ;e;a ka;d; r;no pohrozil bratrovi za;atou p;st; a odch;zel na cel; den pry;, aby ho nerozptyloval.
Strejda V;sja m;l t;i kluky jako schody, jen rok od sebe. Byli o n;co mlad;; n;;  Kos;a. Otec je dr;el zkr;tka. Kluci ;asto chodili za Kos;ou, sund;vali sklo u n;ho v ok;nku a Kos;a jim d;val pen;ze na cigarety „Pamir“ nebo „Prima“. Dost;vali od n;j dvakr;t v;c, ne; byla cena krabi;ky. 25 – 30 kop;jek, to byl jejich v;d;lek. V;dy; ti kluci d;lali u;ite;nou pr;ci. Potom spole;n; kou;ili a prob;rali ;ivot. Od sebe je d;lila m;;; v okn; a oni se vz;jemn; litovali.
Jevgenij  Kos;u d;kladn; p;ezku;oval, ale je pravda, ;e ke konci u; us;nal. A; pozd;ji, kdy; u; m;l Kos;a za sebou chemii na v;bornou a ;e;a ho zkou;el z p;;klad; z fyziky, pochopil kone;n;, ;e jeho star;; bratr – v;znitel je na fyziku i chemii p;kn; natvrdl; a n;kter;m p;;klad;m rozum; jen s u;ebnic; v ruce. Kos;a m;l ale bratra r;d a v;;il si ho a taky se kapku b;l. Uvnit; ho to ale p;kn; h;;lo, ;e odhalil bratrovo slab; m;sto. Nijak to na sob; ale ned;val zn;t.
Tak takov;m drsn;m zp;sobem a ;;ste;n; i z velk; nudy se Kos;a nadrtil fyziku i chemii na jedni;ku. Trojka z ru;tiny z n;ho ud;lala studenta stomatologick; fakulty Kemerovsk;ho st;tn;ho l;ka;sk;ho institutu. Kos;a m;l a st;le m; za to, ;e je to v;hradn; z;sluha jeho star;;ho bratra Jevgenije.
N;m;t t;to historky laskav; poskytl K. D. Roma;ov
Troj;  d;k (53/149)

Kdy; jsem byl studentem, n;kdy se u m; objevovaly a nejen objevovaly, ale i projevovaly dobrodru;n; sklony. Dalo by se ;;ct, ;e v na;; rodin;, u m;ch rodi;; nic takov;ho nebylo, ale j;… Vzpom;n;te si na tu humoresku Michaila Jevdokimova? „;erven; huba. Otec ji nem; ;ervenou, ale j; ji m;m takovou ;ervenou…“. Tak u n;s to bylo podobn;. V;dy; jak jinak by se m;ly nazvat moje ;iny, ne; dobrodru;stv;? Posu;te sami.
 U; si nepamatuju, jestli to bylo ve druh;m nebo ve t;et;m ro;n;ku, kdy jsem j;, ateista z nezral;ho p;esv;d;en;, napsal dopis Patriarchovi moskevsk;mu a v;; Rusi Alexeji I. (Vtipn; je, ;e m; moje babi;ka Praskovja Michailovna tajn; pok;tila, aby rodi;e nev;d;li).
Prosil jsem ho, aby mi dal po;ehn;n; k l;ka;sk; praxi. A taky jsem dostal odpov;;. Jeho P;eosv;cenost samoz;ejm; pochopila, ;e jsem ateista, ale p;esto mi po;ehnal a nal;hav; mi doporu;oval, abych p;i;el do chr;mu do n;ru;e bo;;. Ale moje lehkomyslnost i ateismus kolem n;s mi nedovolili poslechnout doporu;en; Alexeje I. a; do nastolen; patriarch;tu Alexeje II. Nev;m, jak nazvete m;j ;in, ale j; ho pova;uji za dobrodru;stv;.
A tady m;te druh; projev dobrodru;stv; sklon;. Bylo to n;kdy bl;; ke konci studi; v institutu. Medailistkou mistrovstv; sv;ta v krasobruslen; ;en byla tehdy n;meck; krasobrusla;ka Kristine Errat a j; jsem uzav;el s;zku, ;e j; nap;;u dopis i s prosbou o autogram. Vzpom;n;m si, ;e jsme s Arka;ou Bljacherem vyzvedli jej; odpov;; na hlavn; po;t;, a d;l si pamatuju, ;e Jakov Davidovi; Vitebskij – chirurg, doktor l;ka;sk;ch v;d, profesor, zaslou;il; l;ka; RSFSR a nav;c filatelista, hled;l obdivn; na tu ob;lku s um;leckou zn;mkou NDR v dob;, kdy; u; jsem po dokon;en; studia pob;val u Vitebsk;ho na praxi. Spole;n; s Arka;ou jsme tam tehdy tu ob;lku p;inesli, abychom se pochlubili. Arka;a mi toti; ;ekl, ;e Jakov Davidovi; je v;;niv; filatelista. Pamatuji si, jak jsem tehdy tu zn;mku velkoryse daroval Vitebsk;mu spolu s tou ob;lkou. Tak;e i to, ;e jsem se obr;til na Kristinu Errat s takovou ;;dost;, pova;uji za ;ist; dobrodru;stv;.
Nyn;, p;i vzpom;n;n; na ml;d;, jsem se op;t dostal na ;ikmou plochu dobrodru;stv;, nebo; se mi zacht;lo je;t; v;ce zpopularizovat moje „;ertovn; eseje“. Ano, tu;;te spr;vn;! Napsal jsem dopis do redakce novin „Medik Kuzbassu“ a navrhl jsem, aby vytvo;ili rubriku „;ertovn; eseje absolventa z roku 1972“. Byl jsem up;;mn; p;esv;d;en;, ;e tato t;mata budou zaj;mat i sou;asn; studenty, a ;e jeden, dva, nebo t;i eseje v jednom ;;sle mohou b;t docela z;bavn; a p;idaj; trochu lehk;ho humoru k odborn; ;;sti periodika. A jak u; to tak oby;ejn; chod;, dopis p;i;el do jin;ch rukou, ne; jsem cht;l. Na;t;st; se dostal k ;lov;ku, kter;mu se „;ertovn; eseje“ l;bily. Cht;l bych se s v;mi pod;lit o ;;st jeho dopisu, adresovan;mu mn;:
„…Kdy; jsem si p;e;etl „Eseje“, mohu V;s ujistit, ;e Va;e historky zaujmou d;stojn; m;sto v almanachu Alma mater. M;l jsem tu sm;lost um;stit na str;nk;ch l;ka;sk; fakulty malinkou upout;vku na kompletn; text Va;ich „;ertovn;ch esej;“. Poslal jsem tak; kopii Va;eho elektronick;ho dopisu redaktora „Medika Kuzbassu“ Olze Petrovn; Tarasovov;.“
Tak te; u; nezb;v; ne; ;ekat, co na to ;ekne Olga Petrovna Tarasovov;. I kdy; mo;n; zam;tne mou my;lenku na samostatnou rubriku, jsem p;esto velmi spokojen;, ;e jsem se sezn;mil se Sergejem Vladimirovi;em ;ernem. S radost; jsem mu vyslovil troj; d;k. A jeho d;vod nech; z;stane na;;m spole;n;m tajemstv;m.
Aspekty osobnosti (54/151)

Prvn; ro;n;k vysok; ;koly je velmi d;le;it; p;i formov;n; osobnosti ka;d;ho studenta. Zejm;na v prvn;m ro;n;ku se n;kdej;; st;edo;kol;ci lou;; se sv;mi dosavadn;mi modely chov;n; a v;t;ina z nich si osvojuje modely nov;, dosud nezn;m;. U student; v prvn;ch ro;n;c;ch doch;z; k prudk;mu vzestupu duchovn; – mravn; kultury. Z;eteln; se za;;naj; vyd;lovat hlavn; aspekty studia: informa;n;, motiva;n; a opera;n;. Je dob;e, kdy; za;ne student tyto aspekty poci;ovat co nejd;;ve a co nejd;;ve je za;ne i aplikovat. Pr;v; duchovnost je schopnost studenta v;dom;, a to bych r;d zd;raznil, tedy v;dom; ovl;dat sebe i sv; chov;n;. Tato duchovnost by m;la b;t vyv;;en;. Je to jeden z hlavn;ch rys; osobnosti studenta, ale i ka;d;ho ;lov;ka. Ti studenti, kte;; se nau;ili sebeovl;d;n; a zvl;dali chov;n; s ohledem na zm;n;n; t;; aspekty – informa;n;, motiva;n; a opera;n; – se v budoucnu stali dobr;mi odborn;ky v oblastech sv;ho p;soben;.
M;;u uv;st p;;klad a jmenovat n;kolik absolvent; z roku 1972: Viktor Kuzbasov, Vladim;r Fajnzilberg, Sa;a Salmajer a je;t; mnoho dal;;ch. Pr;v; takov; studenti, kte;; se rychle nau;ili rozpozn;vat du;evn; charakteristiky lid; kolem sebe a brali p;itom v ;vahu ji; zm;n;n; aspekty, se st;vali ofici;ln;mi nebo neofici;ln;mi l;dry ve skupin;ch i na cvi;en;ch. V budoucnu z nich ;asto byli dob;; organiz;to;i. P;;kladem m;;ou b;t Vagram Agad;a;an a Alexej Krasnov. O nich tak; mohu s plnou zodpov;dnost; prohl;sit, ;e jsou to znamenit; odborn;ci.
Je;t; mal; dodatek k m;mu pseudov;deck;mu hloubav;mu ;vodu – v institutu nedoch;z; k n;jak;mu u;en; p;;mo. J; bych ten proces rozd;lil na dv; ;;sti. Ze strany u;itel; je to v;uka a ze strany student; je to u;en; se n;;emu, samostudium. Je b;je;n;, kdy; se tyhle dva proudy spoj; v jeden celek. Je naopak velice ;patn;, kdy; po celou dobu, kdy je student na vysok; ;kole, se oba tyto proudy m;jej;. U; jste z toho unaven;? J; ano. To v;;e popsan; my;lenkov; ;sil; m; ;pln; zmohlo. Pot;eboval jsem v;ak objasnit to, co bude ;e;eno vz;p;t;.
A; u; se ;rove; duchovn; kultury rozvine jakkoli, prakticky ;;dn; student neunikne ur;it;m zvyk;m a ritu;l;m. Nu, jen mi ;ekn;te, kter; student si dovol; b;hem zkou;kov;ho obdob; stoupnout na kryt od kan;lu? Jistojist; ;;dn;. Up;;mn; p;izn;v;m, ;e se dodnes sna;;m ty kan;ly obej;t nebo p;esko;it. U; jsem psal d;;v v eseji „Farmakologie“, ;e jsme s Vagramem v;dycky chodili den p;ed zkou;kou do „bani“. To byl n;; ritu;l. Studentsk; pov;r;ivost zakazovala myt; i ;es;n; p;ed zkou;kou. Nebyli jsme samoz;ejm; sami, kdo v;;il na zl; znamen; a zah;n;l je sv;mi ritu;ly. Tak t;eba dv; kamar;dky, o kter;ch jsem psal u; d;;ve v eseji „T;i tabletky aminazinu“ – Na;a Nagornov; a Nat;lia Androchanov;, tak; v;;ily na r;zn; znamen; a tak; je zah;n;ly. O ;ern; ko;ce ani nemluv;. Ta d;v;ata v;;ila na jedno znamen;, kter; jim zaji;;ovalo stoprocentn; ;sp;;nost u zkou;ky. Byla to skute;nost, ;e pokud potkaly po odchodu z domu jako prvn;ho mu;e, zkou;ka musela dopadnout dob;e. Nu, co;pak to nesta;;?
;lov;k si tak; samoz;ejm; nesm; zapomenout index, jinak to nedopadne dob;e. Av;ak situace, kdy jsem je;t; nebyl studentem a zapomn;l jsem si vz;t index na zkou;ku z fyziky, a p;esto jsem nakonec dostal v;bornou (esej „Jak jsem se stal studentem“), se nepo;;t;. Bylo to p;ece je;t; p;ed t;m, ne; jsem se dozv;d;l o v;znamu r;zn;ch znamen;.
A tady m;me p;;hodu, kterou za;ila Na;a a Nata;a. D;v;iny dob;e ovl;daly porodnictv;, chodily na p;edn;;ky, psaly konspekty a ke zkou;ce se p;ipravovaly opravdu sv;domit;. Ve;er p;ed zkou;kou je;t; zkontrolovaly, zda opravdu maj; v indexech p;tikop;jku pro ;t;st;. Byla tam. R;no ani neposn;daly, a aby za;ehnaly zl; znamen;, zah;jily odpov;daj;c; podp;rn; ;kony. I kdy; na jejich m;st;? Byly to opravdu ;ikovn; holky. Vy;ly z bytu a proti nim stoupal po schodech soused. Nebyl to sice ;;dn; „macho“, ale chlap to byl. Nata;a mrkla na Na;u, pr; v;echno je OK!
P;i;ly na katedru a v tom Na;; blesklo hlavou: „Index je na parapetu!“ A m;lem se rozplakala. Nata;a cht;la ze solid;rnosti tak; zkou;ku zru;it, ale Na;a ji p;esv;d;ila, aby na ni ;la. Prosila ji v;ak, aby na ni po;kala, a; se vr;t; s indexem. Prakticky celou cestu b;;ela. Na;a na to je;t; dnes nem;;e ani pomyslet. Vypr;v;, ;e se j; hlavou honila jedin; my;lenka: „Nesm; mi vypadnout z ruky!“ O kolik by to m;la Na;a leh;;, kdyby si p;e;;kala modlitbu: „And;le m;j, poj; se mnou, ty vp;edu, j; za tebou! Za;i; to tak, abych ud;lala zkou;ku!“ Ale ona byla komsomolka, sportovkyn; a p;ekr;sn; holka, kter; nev;;; v Boha a tuhle modlitbu nezn;. P;esto tu zkou;ku ud;lala na v;bornou. Nata;a se tedy Nadi do;kala a p;iznala si, ;e na ni nad;vala jako ;pa;ek. To je toti; taky studentsk; pov;ra: Kdy; na m; bude n;kdo bl;zk; nad;vat, v;echno p;jde jako po m;sle.
Jeden ;as v;;ila Na;a i na to, ;e noc p;ed zkou;kou je t;eba v;novat opakov;n;. Trvalo to do letn;ho zkou;kov;ho obdob; prvn;ho ro;n;ku. P;ed zkou;kou z biologie se spolu s Nata;ou u;ily a; do r;na. A jestli Nata;a byla je;t; ;;ste;n; p;i smyslech, Nad;;da p;i ;ek;n; na kated;e institutu za;ala us;nat. Nata;a se ze v;ech sil sna;ila kamar;dku probudit. ;t;pala ji, pl;cala po tv;;;ch, nakonec j; n;kdo podal ;pendl;k. Nata;a j;m p;chla Na;u do zade;ku. Ten v;k;ik zvedl ze ;idl; i laborantky, kter; hned vyb;hly na chodbu, aby se pod;valy, co se tam d;je. Probuzen; Na;a ode;la na zkou;ku a dostala v;bornou! Kdy; ji potom Nata;a prosila o odpu;t;n;, skoro plakala, jak ji Nadi bylo l;to. V;dy; j; necht;la ubl;;it. Jen;e Na;u ani nenapadlo, ;e by se mohla zlobit. S radost; ode;la se skupinou oslavit zkou;ku do kina „Moskva“ na indick; film „L;ska v Simle“. Na;a byla ;;astn;, proto;e film byl dvoud;ln; a ona se p;i n;m b;je;n; vyspala.
;eklo by se, ;e to byla lekce na cel; studentsk; ;ivot, ale ono ne… Tahle Na;a byla prost; k neutah;n;. Op;t Nata;u p;emluvila, aby se celou noc spolu u;ili politickou ekonomii. Co bylo d;l? V p;t r;no ob; usnuly. Spaly tak tvrd;, ;e se vzbudily a; v poledne. Proto;e spaly jako zabit; cel;ch sedm hodin, byly vyspan; do r;;ova. Vysko;ily nar;z a rychle se sbalily. Na j;dlo nebyl ;as, ostatn; ritu;l to stejn; zapov;dal. Trochu ustaran; b;;ely na katedru. Zkou;ka u; skon;ila. Na;ly zkou;ej;c;ho a m;lem p;ed n;m padly na kolena, jak ho p;emlouvaly, aby je vyzkou;el. P;n B;h v;, co mu v;echno namluvily. U;itel m;l dobrou n;ladu a souhlasil jenom proto, ;e ob; aspirovaly na jedni;ku. Pro; by tedy o ni nem;ly usilovat, kdy; se tak p;kn; vyspaly? Ob; samoz;ejm; dostaly v;bornou. A. J. Lap;in byl norm;ln; chlap, byl s nimi spokojen; a je;t; d;vky zahrnul mno;stv;m kompliment;. A tak se holky za;ekly, ;e budou p;ed ka;dou zkou;kou sp;t!
Na jedno znamen; v;ak Na;a v;;ila po cel; roky studi;. Nezklamalo ji ani jednou. Nikdy o tom nikomu ne;ekla. Sv;;ila se a; po ;ty;iceti letech va;emu pokorn;mu slu;ebn;kovi. Ta pov;ra spo;;vala v tom, ;e kdy; ji r;no p;ed zkou;kou napadlo n;co vtipn;ho, nebo jak se lidov; ;;k; – n;jak; srandi;ka, znamenalo to, ;e neztratila smysl pro humor, ;t;st; stoj; p;i n; a ;e v;echno bude dobr;. Jak se jenom spolu;a;ky zlobily, kdy; p;ed zkou;kou z ni;eho nic najednou za;ala usm;vat. Dokonce ani kamar;dk;m z „NASNANE“ o tom ne;ekla ani slovo. Tomu se ;;k; sebeovl;d;n;!
P;i cvi;en;ch z histologie m;la Nad;;da ustavi;n; probl;my. Neum;la toti; kreslit a na cvi;en;ch po n; cht;li, aby nakreslila tu n;jakou am;bu a tam n;jak;ho tarak;na. Nav;c Nad; n;kdo schoval u;ebnici histologie od Jelisejeva, kterou m;la vyp;j;enou z knihovny. Ten Anatolij Georgijevi; Michejev, kter; p;edm;t vedl, byl hrozn; protivn;. Nejrad;ji by na n;j svedla i tu kr;de; u;ebnice. On to ale pochopiteln; nebyl. Svalila by na n;j ale nejrad;i ;pln; v;ecko. A nav;c k n;mu m;la j;t na zkou;ku! Na;a se ze za;;tku na;tvala, ale pak si vzpomn;la, ;e kluci maj; tak; sv;j ritu;l: Ka;d; rok na konci zkou;kov;ho obdob; „zb;t Michejeva“. Kdy; si na to Na;a vzpomn;la, docela ji to rozesm;lo. V kone;n;m v;sledku sice neud;lala zkou;ku na v;bornou, ale „dobr;“ je taky dobr;, no ne?
N;m;t t;to historky laskav; poskytla N. K. Sv;;nikovov;
Jsme jeden;ct;! No a co? (55/155) 

„Bez minulosti nen; budoucnost“ – ;;k; ledov; p;;slov;. S t;m je t;;k; nesouhlasit, jako je t;;k; nesouhlasit s jistotou, o kter; nen; pochyb. V roce tis;c;m dev;tist;m sedmdes;t;m druh;m po narozen; Krista ukon;il studium v Kemerovsk;m l;ka;sk;m institutu 11. ro;n;k za;;naj;c;ch l;ka;;. Nebyli jsme ani prvn;, ani p;t;, dokonce ani des;t;. Byli jsme jeden;ct;. No a co?
Mn; se to slovn; spojen; zal;bilo tak, ;e jsem z n;j utvo;il nadpis eseje. Uk;zalo se, ;e je to u; pades;t; p;t; esej v po;ad;. K dne;n;mu dni u; je v n;v;t;vn; knize sto pades;t p;t ohlas;. Uklidn;te se, nebudu v;m vtloukat do hlavy statistiku. Jsou to prost; jen dv; v;choz; ;;sla, kter; n;m umo;;uj; ;;ct, pro;, jak a kv;li ;emu jsem s t;m za;al a pro; v tom pokra;uju.
Povahou jsem workoholik a lze dodat, ;e notorick;. M;v;m jen t;ikr;t b;hem roku v;t;; volno. B;v; to na ja;e, kdy se projevuje avitamin;za a j; jezd;m s man;elkou tam, kde je hodn; vitam;n; a slunce. Pak je to v z;;;, co; je m;s;c, kdy jsem se narodil. Op;t se vyd;v;me za ovocem z nov; ;rody, nejl;pe k mo;i. Slav;me tam moje narozeniny. Potom je;t; odpo;;v;me v prosinci. To m; narozeniny man;elka, je zima a to je d;vod odlet;t alespo; na t;den, deset dn; zase n;kam, kde je teplo. Po zb;vaj;c; dobu roku v;etn; v;kend; pracuji. A; na to, ;e zrovna v ;ervnu mi ud;lali p;tin;sobn; by-pass srdce a l;ka; mi p;;sn; omezil mou pracovn; z;t;;. Napadlo m;, ;e bych mohl za;;t ps;t sv; studentsk; vzpom;nky. Pohltilo m; to stejn; jako pr;ce a j; c;t;m, ;e i v t;to ;innosti se st;v;m tak; notorikem.
Jeden z absolvent; z roku 1972, Volo;a Fajnzilberg, psychiatr, nazval tento zp;sob rehabilitace „writerizac;“ (z anglick;ho write – ps;t) a rozhodl se vybudovat na z;klad; m; nov; z;bavy v;decky podlo;enou metodu. Co;, jestli to ud;l; a j; budu m;t n;sledovn;ky, kte;; budou rehabilitovat obdobn;m zp;sobem, a nav;c s pozitivn;mi v;sledky jako u m;, tak budu dvojn;sobn; ;;astn;. Tak;e budeme m;t za to, ;e jsem odpov;d;l na va;i prvn; ot;zku: „Pro; to d;l;m?“
Druh; ot;zka - „jak?“ – bude obt;;n;j;;. Pokud m;m b;t up;;mn;, tak o tom, jakou formou m;m vypr;v;t sv; vzpom;nky, jsem nijak nep;em;;lel. V;dy; j; nem;l ani pon;t;, kolik takov;ch vzpom;nek bude. Jedin;, co jsem si pro sebe stanovil hned na ;pln;m za;;tku, bylo to, ;e m; vzpom;nky budou ve sv; podstat; laskav;. A pokud mi to p;jde, mohou b;t i lehce ironick;. Ale ne, co to ;;k;m? Ironie p;edpokl;d; skryt; smysl a j; mezi ;;dky ;;dn; skryt; smysl nevkl;d;m. P;esn;ji bych to mohl vyj;d;it asi takto: P;;l jsem si, aby m; vzpom;nky byly lehce humorn;, nebo jednodu;eji ;e;eno byly o sam;ch vesel;ch v;cech.
Kdy; jsem napsal prvn;ch p;t nebo deset vzpom;nek, rozeslal jsem sv;m p;;tel;m upozorn;n;, ;e si je mohou p;e;;st na m;ch str;nk;ch www.syedyshev.com. Poprosil jsem je tak;, aby napsali sv; ohlasy. Ty ohlasy m; zas;hly. V;echny byly velmi dobrosrde;n;, a pokud byla n;jak; kritika, tak se t;kala jenom ;patn; korektury. Nav;c jsem dost;val n;vrhy, o ;em bych je;t; mohl napsat. Kdyby tak moji ;ten;;i v;d;li, ;e jsem v;bec ;;dnou korekturu ned;lal… Z ohlas; jsem ale pochopil, ;e jsem na dobr; cest; a ;e m; cenu, se zamyslet, jak m;m co d;lat a jakou formu tomu prop;j;it. Nejsem ;;dn; liter;t a tohle je m;j prvn; liter;rn; pokus. Dnes n;m na;t;st; m;;e na jakoukoliv ot;zku odpov;d;t internet. A tak jsem se po n;m pobrouzdal a pochopil jsem, ;e p;;u eseje. Nu, a samo slovo esej mi padlo do oka. Ani; bych se n;jak zvl;;; zam;;lel, p;ejmenoval jsem „Studentsk; historky“ na „Eseje o ;ertovn;ch v;cech“.
L;bily se mi je;t; n;kter; dal;; znaky eseje, a abych nepokazil p;vab origin;lu, budu citovat. Ti, kte;; pro;etli v;echny m; eseje, si jist; vzpomn;li na tuhle obl;benou fr;zi Sergeje ;;erbinina. Tak;e: „Esej vyjad;uje individu;ln; dojmy a ;sudky t;kaj;c; se n;;eho konkr;tn;ho, nebo jsou to ot;zky, kter; nijak neaspiruj; na p;esn; nebo vy;erp;vaj;c; v;klad probl;mu. … Esej vyu;;v; subjektivn; zabarven; l;;en; ;ehosi a m;;e m;t… ;ist; beletristick; charakter.“ Tak a tady to m;te, mil; p;;tel;. Odpov;d;l jsem i na va;i druhou ot;zku: „Jak to d;l;m?“
Z;st;v; ot;zka posledn;, a sice: „Pro;?“ Na ;pln;m za;;tku jsem to netu;il. M;;u dokonce ;;ct, ;e jsem si takovou ot;zku ani nekladl. Prost; jsem se do toho pustil a basta! Ne, p;ece jen to nen; ;pln; p;esn;. Na sam;m za;;tku jsem to d;lal pro sebe, abych n;jak zabil ;as. Nechal jsem se propustit z Kijevsk;ho „Centra Srdce“ za jeden;ct dn; po operaci a dvac;t; den jsem za;al pracovat. L;ka;ka dala souhlas, ale s podm;nkou, ;e nebudu v pr;ci v;c ne; dv;, t;i hodiny a pak… Mar; dom; a prov;d;t sestavu rehabilita;n;ch cvi;en;. Kdy; ale p;i;ly ohlasy na m; vzpom;nky, motivace se objevila sama a dostala sv; konkr;tn; zam;;en;. Abych neml;til pr;zdnou sl;mu, uvedu n;kolik ohlas;. ;t;te a sna;te se porozum;t.

04. 07. 2011 Sv;tlana Titovov;
P;e;etla jsem to s velkou chut; a co je hlavn;, v;echno jsem si to ;iv; p;edstavovala. Sm;la jsem se z cel;ho srdce. U; d;vno mi nebylo tak veselo. P;;e; velmi spisovn;. Nech;pu, pro; Ti dali u p;ij;mac;ch zkou;ek trojku ze slohov; pr;ce. Douf;m, ;e se brzy objev; pokra;ov;n; tv;ch pov;dek. Zmocnila se m; cel; ;ada pozitivn;ch emoc;. Netrp;liv; ;ek;m na pokra;ov;n;!
04. 07. 2011 Viktor Kuzbasov
Poslechni, p;e;etl jsem si to skute;n; s chut;. Jako bych se znovu vr;til do studentsk;ch let. Pi; d;l, pros;m t;!
07. 07. 2011 Anton Nikolajevi; Kazancev
Olegu Petrovi;i, takov; skv;l; a vesel; historky! ;tu je s radost; a sm;ju se p;i tom. Je jasn;, ;e mus;te prost; napsat knihu! Jsem nad;en;!
10. 07. 2011 Ljubov Na;evov; (Re;etnikovov;)
Velmi zaj;mav;! Jsi pa;;k, m;l jsi skv;l; n;pad!
23. 07. 2011 Nad;;da Sv;;nikovov;
P;e;etla jsem v;echno a m;j z;jem je;t; vzrostl. Pi; d;l! Je pro mne zaj;mav;, ;e si pamatuje; na d;v;; kvarteto „NASNANE“. Byly jsme popul;rn; od prvn;ho do ;tvrt;ho ro;n;ku. Tehdy byly studentsk; festivaly a m;valy jsme vyprod;no. Jmenovaly jsme se Nata;a, Sv;ta, Na;a, Nelja…

28. 07. 2011 Larisa Kamen;ckaja
Bu;te zdr;v, Olegu, up;;mn; V;m z;vid;m! Udr;et v pam;ti tolik ud;lost;, tak ;iv; a jasn; o nich vypr;v;t, tak v;ele vytvo;it obrazy kdysi tak mlad;ch kamar;d;… U v;ech va;ich ;ten;;; bezpochyby o;;vaj; vzpom;nky a c;t; se alespo; o ;ty;icet let mlad;;. Je skv;l;, ;e jste to v;echno o;ivil. Vybavuj; se mi ;koln; pavilony i u;itel; i autobus ;. 8… Na Jagunovce bydlela Va;e babi;ka a j; jsem tam ;ila s rodi;i. Kon;ili jsme l;ka;skou fakultu v roce 1973, tedy hned po v;s. Valera Kafejev, L. Syrka;ovov; a D. Mcheidze, na kter; vzpom;n;te, dokon;ovali 6. Ro;n;k spole;n; s n;mi. Jste ur;it; siln; ;lov;k, kdy; jste se po aortokoron;rn;m by – passu tak rychle vr;til do aktivn;ho ;ivota. V;m moc dob;e, o jakou operaci se jedn;. S pot;;en;m budu ;;st Va;e dal;; vzpom;nky, i kdy; u; t;eba nebudou ze studentsk;ho ;ivota.
02. 08. 2011 Alexandr Slatvickij
S velkou chut; jsem si za v;erej;; ve;er p;e;etl Va;e „Studentsk; pam;ti“. Je to skv;l;! Vr;til jsem se do Kemerova za;;tkem sedmdes;t;ch let, i kdy; to, co popisujete, se vztahuje sp;; ke konci let ;edes;t;ch (je to poznat z kontextu historek). Zn;m; jm;na, podobn; situace, kouzlo a nezapomenutelnost na;ich mlad;ch let s jejich radostmi i strastmi, n;lezy i ztr;tami. Anatolij Muchordov byl ve t;et;m ro;n;ku na;;m vedouc;m na bramborov; brig;d; v sovchoze Jelykajcvo. Za;ili jsme tam tak; n;jak; p;;hody. Jeho mlad;; bratr Ljo;a byl m;j spolu;;k. Larisa Markinov; byla moje man;elka. Jak je ten ;ivot zaj;mav; propleten;. Hotov; Brown;v pohyb, kter; nem; nic spole;n;ho, ani s logikou, ani s n;jak;m ;;zen;m. P;eji V;m pevn; zdrav; a hodn; ;sp;ch;. Obj;m;m V;s!
Se srde;n;m pozdravem V;; Alexandr Slatvickij
05. 08. 2011
Dobr; ve;er, Olegu. P;e;etl jsem v;echny Va;e opusy… Je to kr;sn;. Na studentsk; l;ta se prost; ned; zapomenout. Kde je;t; n;kdy ;lov;k potk; takov;ho unik;tn;ho docenta, jak;m byl Goljubov, a jeho hegelovsk; pohled na sv;t…? Historka s karafou na zkou;ce u; pat;; mezi studentskou klasikou a ur;it; se nejednou opakovala. Neopakovateln; je pouze historka s autobusem ;. 8, ve kter;m jsem se v t;ch sam;ch dob;ch nejednou kodrcal, kdy; jsem si jezdil p;ivyd;l;vat na st;edisko do Jagunovky. ;;dn;ho „poradce pro t;l“ s velk;mi ta;kami jsem tam bohu;el nepotkal… Kr;tce ;e;eno, bez humoru ;ivot nestoj; za nic… N;kdy se m; dokonce zmoc;ovala hrdost na n;; KGMJ. Kolik znamenit;ch lid; a odborn;k; se odtud rozlet;lo do ;ivota. Ud;lal jste mi radost. Pi;te a bu;te zdr;v!
11. 08. 2011 Alexej Krasnov
„Olegu, d;kuji za balz;m, kter; l;;; du;i!“

19. 08. 2011 Jakov Kir;
V;;en; Olegu, v;echno bylo kr;sn; a zaj;mav;. ;etl jsem jak o;arovan; n;jak;m fantastick;m rom;nem. Nemohl jsem jak se od toho odtrhnout, i kdy; byly t;i r;no a nad Berl;nem za;alo sv;tat. Zejm;na epizoda s j;delnou! V;echno bylo tak skute;n; a v;sti;n; popsan;, a; jsem si to ;pln; p;edstavoval. Pro; jenom jsme byli v ml;d; po;;d tak hladov;? Pozoruju blahobytn; ;ivot student; na z;pad;, a to se v;bec ned; srovnat. ;prava pov;dek je prost; b;je;n; a design je skv;l;. D;ky Olegu!
27. 08. 2011 Sergej Vladimirovi; ;erno
Bu;te zdr;v, Olegu Petrovi;i. P;;e V;m Sergej Vladimirovi; ;erno – vedouc; CNJT Kemerovsk; l;ka;sk; akademie (absolvent 1997). Pracoval jsem asi deset let v nakladatelstv; Kem GMA, a kdy; jsem p;edal pr;ci profesion;lce (Xenii Michjlovn; Anosovov;), p;ijal jsem tam neofici;ln; veden; organiza;n;ch z;le;itost;. V Kem GMA u; d;vno existuje tradice pravideln; vyd;vat v t; ;i on; podob; vzpom;nky (d;la na;ich absolvent;), spolupracovn;k; a dal;; materi;ly, t;kaj;c; se historie ;koly. Kdy; jsem si p;e;etl „Eseje“, mohu V;s ujistit, ;e Va;e post;ehy zaujmou d;stojn; m;sto v kronice Alma mater. M;l jsem tu sm;lost, ;e jsem um;stil na str;nk;ch l;ka;sk; fakulty mal; odkaz na ;pln; text „;ertovn;ch esej;“, a tak; jsem poslal dopis redaktorovi ;asopisu „Medik Kuzbassu“ Olze Petrovn; Tarasovov;. 
04. 09. 2011 Oleg Sanin
Olegu, byl jsem na tv;ch str;nk;ch!
P;ijmi mou poklonu a hlubok; d;k za to, co d;l;;. P;e;etl jsem velmi malou ;;st, ale i ta mi sta;ila, abych se octnul tam… V t;ch dob;ch! Jako p;ed o;ima jsem m;l Gruz;na na ly;;ch a na brusl;ch a taky ukazov;tko v otvoru lebe;n;m.

Jsem velmi r;d, ;e eseje ne;tou jenom moji spolu;;ci, kte;; pochopiteln; znaj; v;echny hlavn; akt;ry i samotn; situace, o kter;ch p;;u, ale tak; absolventi jin;ch ro;n;k;. Anton Kazancev je ve sv;ch dvaceti letech je;t; student dnes u; Kemerovsk; st;tn; l;ka;sk; akademie. T;;; m; tak;, ;e eseje vyvol;vaj; u ;ten;;; spoustu p;;jemn;ch asociac;. P;edstavil jsem v;m pouze ka;d; des;t; ohlas ze sto patn;cti, kter; jsem k dne;n;mu dni obdr;el. S pln;m p;esv;d;en;m jsem si ud;lal vlastn; z;v;r: Moje eseje se ;ten;;;m l;b;. A pokud lze br;t v ;vahu statistiku zhl;dnut; m;ch webov;ch str;nek, a zejm;na str;nky, kde jsou „;ertovn; eseje“, tak je vid;t, ;e jenom za srpen je nav;t;vilo v;ce ne; dva a p;l tis;ce lid;. A jakou maj; reklamu?
Dnes mohu sm;le odpov;d;t i na t;et; ot;zku: „Pro; to d;l;m?“ J; p;;u eseje na motivy studentsk;ch vzpom;nek proto, aby se lidem ;ilo leh;eji, aby leh;eji zvl;dali obt;;e a aby si uchovaly vzpom;nky. Jeden za ;ten;;; m; nazval historiografem absolvent; z roku 1972. Nejsem proti, ale ch;pu, ;e p;;u historii jen pouh;ho segmentu toho ;ivota. P;;u ale s pot;;en;m! D;l;m to pro jeden;ct; ro;n;k absolvent;! Pro v;echny!

 
;;belsk; ;;klebek (56/160)

Jako mal; d;ti! Tak se studenti ;asto chovaj;! Kdy; si n;koho vyberou jako ter; k prov;d;n; kanadsk;ch ;ert;k;, potom b;da tomu nebo;;kovi. V;dy; nikdo ani nep;em;;l;, ;e by ten nebo onen vt;pek mohl b;t nevhodn; nebo drsn;, ur;;liv;, nebo dokonce poni;uj;c;. Studenti vtipkuj; a r;di se posm;vaj;, p;i;em; to b;v; z;bava jen pro n;koho. Dot;en;mu chud;kovi se pak sm;j; v;ichni, kter; ;ert vid;li nebo o n;m sly;eli. A jestli se u; v minulosti n;kdo stal ob;t; takov;ho ;ertov;n;, kter; se roznese a; nep;edstaviteln; rychle, pak u; se v;ichni v podobn;m duchu vytrvale bav; na jeho ;;et. Nic se s t;m bohu;el ned; d;lat – takov; je psychologie studentsk;ho kolektivu. A kdy; se je;t; vezme v ;vahu, ;e ten kolektiv je pr;v; navle;en; do vojensk;ch mund;r;, tak nem;;ete o;ek;vat, ;e by podobn; druh z;bavy byl n;jak elegantn; vzletn; nebo snad dokonce intelektu;ln; hlubok;. O tom nem;;e b;t ani ;e;!
Znovu se mus;m vr;tit k vojensk;mu cvi;en;, kter; prob;halo po ukon;en; na;eho p;t;ho ro;n;ku. To, o ;em budu ps;t, se skute;n; odehr;lo, stejn; jako n;; skute;n; v;cvik v ter;nu. V;echny epizody prob;haly za ;;asti v;ech postav, o kter;ch se v eseji zmi;uju.
Vadik Po;ekutov m;l tu sm;lu, ;e se od prvn;ch dn; pobytu na vojensk;m cvi;en; stal ter;em ;ert; ostatn;ch p;;tomn;ch, p;i;em; si na n;m „zgustl“ ka;d;, kdo nebyl jenom trochu l;n;. V eseji „V;robek ;. 2“ jsem u; d;;ve psal o tom, jak Badri Lipartia ob;toval tyto v;robky (takov; n;zev m;ly tehdej;; prezervativy), aby si ud;lal z Vadika legraci. Potom je ov;em cht;l zp;tky, ale Vadik je nehodlal vr;tit. A rozmrzel; Badri vymyslel stra;livou pomstu. Co byste taky ;ekali od d;t;te hor! V;dy; to byl Gruz;n a nav;c Mingrel! A Mingrelov;  se um; mst;t obzvl;;; krut;. Zr;dn; Badri bydlel v jin;m stanu, ale p;ed ve;erkou se n;jak nachom;tl tam, kde sp;val Vadik. Pro svou svatou v;c ob;toval je;t; jeden prezervativ s n;zvem „V;robek ;. 2“. Naplnil ho vodou, a zav;zan; ho polo;il pod Vadikovo prost;radlo. Pak ode;el, ale po;;d se motal pobl;;, aby byl prvn;, kdo uvid; v;sledky sv;ho z;m;ru. A je;t; jsem zapomn;l ;;ct, ;e do „V;robku ;. 2“ se ve;el cel; kybl;k vody. Ale to je;t; nen; v;echno.
Badrimu to nesta;ilo, a tak p;inesl p;tikilovou ;inku a polo;il ji trochu n;;, ne; byl prezervativ s vodou. Bylo to proto, aby byl prezervativ s vodou pod z;dy a ;inka pod zadkem, a; sebou Vadik pl;cne do postele. Z;ke;n; Badri dob;e v;d;l, ;e Vadik na postel prakticky pad;, a s t;m tak; po;;tal. D;l u; se d;lo v;echno, co se m;lo d;t. Jist; si, mil; ;ten;;i, ;iv; dovedete p;edstavit, jak Vadik kles; plnou vahou na postel, ani; by ji rozestlal. Jak pod t;hou Vadikov;ch zad prask; „V;robek ;. 2“ a kybl;k vody se rozt;k; po posteli a Vadik;v zadek tvrd; nar;;; na ;inku! Ze stanu se ozval stra;n; v;k;ik. Cel; t;bor byl na nohou a rychle b;;el zjistit, co ;e se tam stalo.
Prvn;, kdo vlet;l k Vadikovi, byl samoz;ejm; Badri Lipartia. Na rtech m;l ;;belsk; ;;klebek. Byl ;;astn; a pomsta byla dokon;na! Tentokr;t opravdu necht;l, aby mu Vadik vracel „V;robek ;. 2“. V;dy; to byla pomsta jedna b;se;!
Jednadvacet  ;blu;k; (57/162)

V;dy; u; jsem v;m ;;kal, ;e t;ma vojensk;ho cvi;en; je nevy;erpateln;. A vy jste mi nev;;ili! Je to jako s dobrou studnou, ;;m ;ast;ji z n; nab;r;te vodu, t;m v;ce j; p;it;k;. Do institutu p;ich;zeli kluci rovnou ze ;koly, jako nap;;klad j;. Byli ale i takov;, kte;; u; m;li za sebou vojenskou slu;bu v arm;d;. Fr;ky, kter; si tam vyslou;ili, jim z;staly i nad;le. Nejenom to, ;e jim z;stala jejich hodnost, ale je;t; z nich na cvi;en; ud;lali velitele dru;stva! Z na;eho Felixe Ana a S;;i Stuse se stali star;inov; roty i ;ety. Kdy; se pak za;alo po;;tat, uk;zalo se, ;e jedno dru;stvo z;stalo bez velitele.
Na;i slu;ebn; star;; nad;;zen; dlouho p;em;;leli, komu p;id;lit hodnost, aneb „plivanec na n;ramen;ky“ (tak se ve vojensk;m ;argonu naz;valo ud;len; druh; nejni;;; „pecky“). Nakonec padla volba na Tolika Lopatina. U nad;;zen;ch se tento v;b;r setkal s porozum;n;m, proto;e Tolik byl na v;ech front;ch pova;ov;n za velmi odpov;dn;ho ;lov;ka. My studenti jsme ho brali jako prima kluka. Byrokratick; z;le;itosti trvaly cel; t;den. Pak n;m byl v slavnostn; atmosf;;e p;e;ten rozkaz, a z voj;na A. G. Lopatina ud;lali svobodn;ka. P;edali mu nov; n;ramen;ky s p;;slu;n;mi fr;kami.
Tolik byl u; samoz;ejm; pou;en p;edem, co takov; pov;;en; znamen; a jak se tomu na vojn; ;;k;. A k tomu tak; pat;ilo, ;e se ka;d; fr;ka mus; po;;dn; zap;t! Jinak by nebyla pecka opravdovou peckou, ale jen n;jak;m oby;ejn;m „plivnut;m na n;ramen;k“.
U; jsem v;m ;;kal, ;e Tolik Lopatin byl bezvadn; kluk. Obr;til se na m; s prosbou o pomoc. Ta v;c m;la ale h;;ek. Ve;er p;edt;m prob;hala na ;tvaru mimo;;dn; prov;rka a dva voj;ci z;kladn; slu;by skon;ili v base. Nav;c se u br;ny neust;le prov;d;ly kontroly. Nehled; na to si Tolik p;izval skupinovou podporu v podob; Felixe Ana, Sa;i Stuse a Volodi Karda;ova, abych spr;vn; poc;til nal;havost situace. J; jsem byl samoz;ejm; bez dlouh;ho p;em;;len; pro. Na vr;tnici ale zrovna prob;hala kontrola. Co s t;m? Na;t;st; m;m dobrodru;nou povahu. Nav;c Tolik je m;j kamar;d, a; je to, jak je. Kluci p;ece ;adonili kv;li n;mu. Tak jsem ;el na v;c.
Pro za;;tek jsem pot;eboval dv; vojensk; ;utory ze skladu. Ne;ekl jsem, pro; je chci. Kdy; jsem je dostal, p;ipevnil jsem si je po;;dn; k opasku a n;kolikr;t jsem pro;el p;es vr;tnici, jako ;e jdu k vedouc;mu katedry plukovn;ku Fedorovovi. P;rkr;t m; kontrolovali, p;esn;ji ;e;eno prov;;ovali, co m;m v ;utor;ch. Ty byly pr;zdn;! Mezi str;;n;mi se za;alo pov;dat, ;e studentsk; spojka je asi magor – tah; dv; pr;zdn; ;utory! Kdy; jsem proch;zel pot;et;, naplnil jsem v Plotnikovu ty fla;ky „Stoli;nou“, a zase p;kn; p;es br;nu. Slu;ba sp;; jen ze zvyku, pr; co m;m t;ch ;utor;ch? A j; jim odpov;d;m: „Stoli;nou.“ Jen se uchechtli a pov;daj;: „Jdi u; a neoblbuj n;s!“ Tak;e tahle etapa ;kolu byla spln;n; a kluci byli spokojen;.
V noci po ve;erce se se;li u Felixe ve stanu v;ichni ;;astn;ci zap;jen; fr;ek: Felix, S;;a, Volo;a, Tolik a j;. A hned tu bylo dal;; dilema: jak to pit; rozd;lit? Na ;tvaru jsme m;li jenom plechov; hrnky a v ;uto;e nebylo vid;t, kolik se odlilo. Plech;;ky byly pro n;s nezvyklou objemovou jednotkou. To v;echno nav;c prob;halo za ;era, proto;e ve stanech jsme nem;li sv;tlo. J; jsem n;kde sly;el, ;e z lahve se p;i rozl;v;n; do sklenic ;i jin;ch n;dob oz;vaj; zvuky hydraulick;ch ;der; o dno. Zn;j; jako ;blu;knut; a takov;ch ;blu;k; je pr; p;esn; dvacet jedna. Hned jsem taky tu moudrost vyklopil. V;ichni souhlasili, a; na Karda;e, kter; do m; r;pal, ;e akor;t pletu lidem hlavu. Kluci ho ok;ikovali, aby dal pokoj, ale on ne a ne p;estat. V;t;ina ale byla pro, a tak jsme za;ali nal;vat vodku z ;utory do plech;;k; a po;;tali ;blu;ky!
Pov;;en; bylo zapito! Od t; chv;le mohl Tolik nosit svoje fr;ky se v;; hrdost;. V;ichni byli spokojen;, ale Karda; na m; do konce vojensk;ho cvi;en; vr;el. Pro;? To nev;m.
Troj;ata (58/164)

;lov;k studuje a ;ije obklopen ur;itou skupinou lid; a ;asto nev;, co si kdo o n;m mysl;. Nem;me t;m samoz;ejm; na mysli ty p;;pady, kdy m;l n;kdo s n;k;m n;jak; konflikt. I v takov;ch situac;ch b;v; jasno pouze tehdy, pokud jde o konflikty chronick;. U mlad;ch rozohn;n;ch lid;, kte;; je;t; nejsou zat;;eni ;ivotn; moudrost;, takov; ostr; konflikty vznikaj; a tak; hasnou.
Tak nap;;klad j; jsem jednou, abych pozlobil Vagrama, pl;cnul n;co hloup;ho o turecko-arm;nsk;m masakru v roce 1915 a Vagram se na m; vrhnul a za;al se rv;t. Bylo ;t;st;, ;e se to stalo beze sv;dk;, a j; jsem pochopil, ;e jsem se dopustil n;;eho naprosto nep;ipustn;ho ve vztahu ke kamar;dovi. Dotkl jsem se jeho n;rodn;ho c;t;n; ve vztahu ke stra;n; trag;dii a do;lo mi, ;e oby;ejn; form;ln; omluva je m;lo. Hned jsem up;;mn; prosil Vagrama za odpu;t;n;. V;te, poprv; jsem vid;l u tohoto velk;ho siln;ho mlad;ka slzy na tv;;i. Odpustil mi a po;;dal mne, abych to t;ma u; nikdy nep;ipom;nal. Dal jsem mu sv; slovo, a tady mohu konstatovat, ;e m;me s Vagramem u; v;ce ne; ;ty;icet let dobr; vztahy. Je jasn;, ;e se nesch;z;me ka;d; den, ba ani ka;d; rok se nevid;me, ale m;;u v;s ujistit, ;e pokra;ujeme v utu;ov;n; vz;jemn;ch p;;telsk;ch vztah;. Z m; strany to tak v ka;d;m p;;pad; je.
 A u; jsem op;t n;kde jinde! V;dy; jsem cht;l ps;t o na;; skupin;.
Tak tedy, i kdy; byla na;e skupina zna;n; nesourod;, v;ichni jsme byli velmi spole;en;t;. Bylo pravidlem, ;e spole;n; rozhodnut; jsme p;ij;mali a plnili v;ichni. ;ekl jsem, ;e to bylo pravidlem z toho d;vodu, ;e j; osobn; jsem se v;bec necht;l pod;izovat jen jednomu jedin;mu rozhodnut;, a to skupinov; studijn; pr;ci. U;ivo jsem ovl;dal, a proto jsem necht;l ztr;cet ;as. A tak nutn; vznikaly mezi mnou a Volo;ou Karda;ovem soustavn; konflikty. Vrcholem jeho zd;vodn;n; bylo: „Pod;vej, dokonce Timo;ka souhlas;, a ty jsi proti.“ Timo;kou myslel Valju Timo;enkovou, kter; jedin; v na;; skupin; byla na ka;dou hodinu dob;e p;ipraven; a p;i zkou;en; v;dycky um;la l;tku dob;e, ba v;born;. Tak vid;te, jak to v;echno bylo! Nehled; na to jsem si v;dycky myslel, ;e jsem ve skupin; obl;ben;.
Nemoc se nikdy nikoho nept;, zda ;lov;k chce nebo nechce stonat. Tak se i mn; za;;tkem zimy roku 1970 nezeptala, jestli chci b;t marod. U; od podzimu jsem za;al poci;ovat dyskomfort v oblasti kostr;e, ale lokalizace toho probl;mu mi neumo;;ovala pod;vat se na jeho p;;;inu, stejn; jako ve star; anekdot;: „…S;m se nepod;v;;, a ani ostatn;m to neuk;;e;.“ Proto;e jsem na sv; zdrav; docela ka;lal, asi za m;s;c od za;;tku pot;;;, n;kdy v listopadu, u; jsem v;bec nemohl pohodln; sed;t na ;idli. Posed;val jsem na mal; ;;sti jedn; p;lky zadnice a tyhle moje p;zy samoz;ejm; neu;ly pozornosti m;ho okol;, tedy spolu;;k;. ;e;a Roma;ov i Vagram Agad;a;an ihned nal;hali, abych se nechal prohl;dnout u odborn;k;. Cht;li, aby se zjistila p;;;ina m;ho neduhu. I j; s;m u; jsem byl z toho unaven; a souhlasil jsem, ;e si tedy nech;m sv; choulostiv; m;sto l;ka;sky vy;et;it
V t; dob; prob;hala v;uka v oblastn; nemocnici. U; si nevzpom;n;m, co jsme tehdy prob;rali, ale Jevgenij a Vagram za;li na chirurgii a ;ekli prim;;i o m;m defektu a domluvili mi hospitalizaci. V konvoji m; t;hli na tu chirurgii na prohl;dku a cestou mi vysv;tlovali, ;e to nebude tak hrozn; a mo;n;, ;e ta operace nebude ani nutn;. Sna;ili se m; t;m uklidnit. Chirurg u; p;i prohl;dce stanovil diagn;zu: hnisav; cysta na kostr;i. Navrhoval okam;itou hospitalizaci. Kluci m; donutili, abych ihned ulehl na odd;len;. Zkr;tka u; n;sleduj;c; den jsem ;el pod kudlu. Operace i cel; poopera;n; obdob; prob;hlo norm;ln; a za patn;ct dn; m; propustili.
Je;t; se v;ak mus;m vr;tit k tomu, jak; vztah m;li moji kamar;di z na;; skupiny k m; osob; konkr;tn;. Tak tedy ;eknu na rovinu, ;e jsem ani nic takov;ho nep;edpokl;dal! Odpoledne nebylo ani minuty, abych nem;l n;v;t;vu, a n;kdy je;t; ani neode;la, a u; p;i;el n;kdo dal;;.
Valja Timo;enkov;, kter; jsme ;;kali „Timo;ka“, ke mn; p;ich;zela ka;d; den a p;e;;k;vala mi v;echno, o ;em se mluvilo na p;edn;;k;ch a na semin;;;ch, kter; jsem zame;kal. Ta;ana Jan;ilinovov; v;d;la, ;e m;m r;d hrachovou pol;vku s uzenou vep;ovou rol;dou. P;edstavte si, ;e mi takovou pol;vku va;ila a ka;d; den mi ji nosila v litrov; sklen;n; lahvi. V;dycky jsem se hned pustil do j;dla. Ta;;na m;la z m;ho apetitu up;;mnou radost. Kdy; jsem ale ;tvrt;ho nebo p;t;ho dne u; nad tou pol;vkou zoufale za;p;l, zvoniv; se zasm;la na cel; odd;len;, pr; jak; je hlupa;ka.
N;sleduj;c; dny mi Ta;;na nosila ve stejn; litrovce b;je;n; pelmen;. Prsty by si ;lov;k ol;zal! Kdy; p;i;la Timo;ka a nebo Ta;;na, v;dycky sed;ly u m; postele. Zato kdy; za mnou dorazila cel; banda kluk; z na;; skupiny, tak m; poka;d; na n;vrh ;eni Roma;ova p;ekl;dali z postele na poj;zdn; voz;k, abychom neru;ili ostatn; nemocn; na pokoji, a odv;;eli m; do n;jak;ho klidn;ho koutku, kde jsme mohli „t;bo;it“. Bylo to skute;n; cik;nsk; le;en;. Kamar;di s sebou p;in;;eli vodku a dobroty a pili a jedli na moje zdrav;. Bylo veselo, vypr;v;li  jsme si nekone;n; po;et star;ch a je;t; star;;ch anekdot a jen tak jsme tlachali.
Vzpom;n;m si ale na jeden moment, kter; byl pro mne obzvl;;; p;;jemn;. Po operaci jsem na nemocni;n;m odd;len; samoz;ejm; nepil ;;dn; alkohol. Nejv;t;;m milovn;kem dobr;ho pit; byl v na;; skupin; Volo;a Karda;ov. Jednou, kdy; u; si kamar;di p;rkr;t p;ipili na moje zdrav;, vyndal Karda; ok;zale z ta;ky lahvinku v;na „Beloje Rymnikskoje“ a ;i;ku sal;mu „Minskaja“. Ozn;mil, ;e je to d;rek pro mne. V;ichni, kte;; znali a znaj; Volo;u Karda;ova, si um; p;edstavit, jak; to byla ob;;. To v;no jsem m;l hrozn; r;d. I ten „Minsk; sal;m“. P;id;vali do n;j tehdy koninu a chutnal b;je;n;. A taky byl p;kn; drah;. Ocenil jsem je;t; ten moment, kdy kamar;d;m do;lo pit; a j; jim tu l;hev nab;dl. Karda; to kategoricky zarazil a „Rymnikskoje“ jsme vypili, a; kdy; m; pustili z nemocnice.
Kdy; te; d;l;m resum;, m;;u ;;ct, ;e za ty dva t;dny m; v nemocnici nav;t;vili v;ichni moji kamar;di a zn;m;, z ;eho; jsem m;l nev;slovnou radost. Jen Arkadij Bljacher ani jednou neza;el. Ale tehdy jsem tomu nep;ikl;dal ;;dn; v;znam a d;l jsem ho a; do ned;vn; doby pova;oval za kamar;da. V tomto roce, po t;iceti dev;ti letech od ukon;en; medic;ny, jsem se od jin;ch sv;ch kamar;d; dozv;d;l, ;e Arkadij m; za to, ;e mezi n;mi le;; n;jak; nevy;e;en; konfliktn; situace. Co se d; d;lat, su; B;h, ale j; ho stejn; jako d;;v pova;uju za sv;ho kamar;da.
Jist; jste si v;imli, ;e jsem v pr;b;hu vypravov;n; kladl d;raz na j;dlo. Je to moje slabost. V d;;v;j;;ch dob;ch jsem se r;d dob;e najedl a dnes tomu nen; jinak. Po operaci na kostr;i mi ale naordinovali opi;t kv;li zadr;en; stolice, co; bylo vzhledem k hoj;c;m se steh;m ;etrn;j;;. D;vali mi proto k j;dlu v;vary se su;en;m pe;ivem a ka;i;ky. To v;echno p;in;;eli v tak mal;m mno;stv;, ;e jsem byl z t; nemocni;n; stravy st;le hladov; jak vlk. Pol;vky a pelmen; od T;ni;ky Jan;ilinovov; i sal;m od Volodi Karda;ova m; zachr;nily p;ed smrt; hladem, ale p;ipravily mi p;ed propu;t;n;m p;kn; p;ekvapen;.
Neum;te si p;edstavit, jakou jsem m;l radost z n;v;t;vy Dimky Mcheidze! P;i;el spolu s Imzarem a s Bardim Lipartija a p;inesl mi jako prezent ;pln; ;erstv; placky „cha;apuri“ a je;t; hork; ;a;lik. Kde ho jenom vzal? Nav;c p;inesl i v;no, a dokonce „roh“ (dut; zv;;ec; roh, slou;;c; jako poh;r). Pron;;eli jsme p;;pitky s takovou vervou, ;e na n;s p;i;ly sest;i;ky, kter; st;ly na odpo;ivadle vedle na schodi;ti. Vyhro;ovaly n;m, ;e to ozn;m; o;et;uj;c;mu l;ka;i.
Tak jsem tedy v nemocnici dob;e jedl a dob;e pil a v;echno se mi p;kn; hojilo. Podle pl;nu o;et;uj;c;ho l;ka;e se prvn; stolice m;la dostavit den po vyjmut; steh;, tedy jeden;ct; den po operaci. P;i;lo to ale ne;ekan; d;;v. Ten den za mnou jako oby;ejn; p;i;li po vyu;ov;n; kamar;di. U; jsem se c;til dob;e a bez ciz; pomoci jsem se norm;ln; p;emis;oval po odd;len;. Kdy; ale p;i;li kluci, stejn; jako v;dy brali voz;k, p;elo;ili m; na n;j a odvezli si m;. Pacienti v pokoji nad n;mi kroutili hlavou, co je to moresy, ale nepr;skli n;s, p;esto;e dob;e v;d;li, kde jsme zrovna rozlo;ili sv;j t;bor.
Tentokr;t jsme se usala;ili v m;stnosti, kde se obvykle d;v; p;ed operac; pacient;m klyst;r. Ten pokoj byl velk;. St;la v n;m star; pohovka, pokryt; ;erven;m voskovan;m pl;tnem a star; stolek na l;ka;sk; n;stroje. No, a v;echny dal;; nezbytnosti, kter; jsou pot;eba p;i n;v;t;v; nemocn;ho, si kluci p;in;;eli s sebou. A pr;v; kdy; byla n;v;t;va v nejlep;;m a kdy; u; si m; nikdo nijak zvl;;; nev;;mal a v;ichni se mezi sebou dob;e bavili, dostavil se jako blesk z ;ist;ho nebe velmi nal;hav; pocit, ;e „mus;m“… Ne, ;e se mi norm;ln; chce, ale ;e mus;m konat ihned, okam;it;! Na;t;st; jsem nem;l ;;dn; probl;m s dlouh;m vysv;tlov;n;m situace, proto;e jak u; jsem ;;kal, n;; bivak byl pro takov; ;kon jako stvo;en;. Byla tam z;chodov; m;sa, p;ikryt; tak; t;m sam;m ;erven;m voskovan;m pl;tnem, jako divan. A pak to p;i;lo! Na svou vlastn; k;;i jsem poc;til, co za;;vaj; ;eny p;i porodu. Pov;dalo se, ;e moje v;k;iky byly sly;et a; v porodnici t;et; m;stsk; nemocnice Kemerova. Pr; si tamn; rodi;ky ;;kaly, ;e n;kdo mus; rodit nejm;; troj;ata!
Na odd;len; ty v;k;iky byly samoz;ejm; sly;et tak;. Seb;hli se l;ka;i i sest;i;ky!  Ale co s t;m mohli d;lat? Proces defekace pr;v; vrcholil. Kluci mi potom vypr;v;li, ;e to v;echno trvalo tak p;t a; deset minut. Mn; se to ale zd;lo, jako by to byla cel; v;;nost. Mus;m souhlasit s t;m, ;e ob;erstv; je pr;vem pova;ov;no za smrteln; h;;ch! Na odd;len; m; hned vzali na p;evazovnu na prohl;dku. V;echno bylo v po;;dku a l;ka; mi po t; zku;enosti rad;ji rovnou vyndal stehy. Nemusel jsem tedy ;ekat je;t; den. Kluci na mne zat;m ;ekali na chodb; a cel; banda ;la za m; orodovat, abych u; byl z nemocnice propu;t;n. L;ka; dlouho d;lal okolky. Nakonec souhlasil s podm;nkou, ;e m; kluci budou je;t; dva, t;i dny vozit na odd;len; na p;evazy. Mn; se ale z n;jak;ho d;vodu zd;, ;e m; propustili z odd;len; s ;levou. Byl jsem a; moc neklidn; pacient. St;le m; musel n;kdo hledat, tu kv;li velk; vizit;, tu kv;li p;evazu nebo zase kv;li praxi student; a jejich anamn;z;m – v;dy; jsem byl na klinice!
Tahle p;;hoda mi utkv;la v pam;ti tak; z toho d;vodu, ;e v budoucnu sehr;la svou roli p;i zm;n; m;ho oboru. Ode;el jsem toti; z chirurgie a stal se psychiatrem. To u; je ale, jak ;;k; n;jak; Kan;vskij, docela jin; historie.
Plov na Issyk – Kulu (59/168)

Issyk-Kul je perlou Kyrgyzie, a nejenom t;. V d;;v;j;;ch dob;ch to byla perla cel;ho Sov;tsk;ho svazu a m;sto ;olpon-Ata bylo hlavn;m st;ediskem severn;ho pob;e;; tohoto p;ekr;sn;ho horsk;ho jezera. Kdy; jsem byl studentem, po;t;stilo se mi str;vit ka;d; l;to u tohoto jezera t;i a; ;ty;i t;dny. Moji rodi;e mi tam n;kolikr;t za;;dili rekreaci, abych se zregeneroval po uplynul;m ;koln;m roce a nabral nov; s;ly k dal;;mu studiu. Pob;vali tam se mnou i kamar;di. Moji rodi;e toti; pom;hali i jim, aby si kluci mohli na Issyk-Kulu odpo;inout. Jezdil se mnou Marik Golubkov, S;;a Salmajer a P;;a Kozlov.
Dnes si chci zavzpom;nat, jak jsme tam v l;t; roku 1971 str;vili s Petrem nezapomenuteln; t;dny. Bylo to pr;v; ten rok, kdy jsem se vr;til do Frunze po vojensk;m cvi;en;. Petr tehdy dokon;il v Tomsku p;t; ro;n;k na vojensk; fakult;, a pot; jel na praxi k tankov; divizi do Atba;ahu. To bylo asi pades;t kilometr; od Frunze. Schv;ln; si vybral tohle m;sto, aby mohl ihned, jak tam skon;;, p;ijet mn;. Od n;s jsme se pak cht;li spole;n; vydat na Issyk-Kul.
Alexandra Michailovna, moje maminka, n;m zajistila na 21 dn; pobyt v ;olpon-At; v dobr;m rekrea;n;m st;edisku. ;as na zotavenou ub;hal neuv;;iteln; rychle. Koupali jsme se, opalovali a chytali jsme „;eba;ky“.  To jsou takov; men;; rybky, kter; m;;; 10 – 15 centimetr;, a su;en; na vzduchu chutnaj; moc dob;e. Sta;; jen p;r dn; v pr;vanu. Ka;d; den jsme nalovili pln; kbel;k. Na noc jsme ryby nasolili a r;no, kdy; jsme je opl;chli vodou, v;;eli jsme je na le;en; na balkon;, aby se usu;ily. M;li jsme cel; balkon ov;;en; rybami.
Na Issyk-Kulu se stm;valo brzy, ve;ery byly dlouh; a my jsme chodili tancovat a seznamovali se s d;v;aty. Rekrea;n; za;;zen;, ve kter;m jsme tenkr;t pob;vali, st;lo na jednom b;ehu z;livu. Na prot;j;;m b;ehu bylo vid;t dal;; takov; are;l. Tonul v zeleni a ty stavby byly kapit;ln;, cihlov; a kr;sn;. M; i P;;u to m;sto p;itahovalo jako magnet. Tou;ili jsme po tom, abychom se tam mohli pod;vat. Nav;c n;s l;kalo to, ;e tam byla b;je;n; pl;;, kter; byla st;le pr;zdn;. Na to, abychom p;;ky obch;zeli z;liv a; k br;n; toho prot;j;;ho rekrea;n;ho are;lu, jsme byli l;n;. Asi tak des;t; den jsme se rozhodli, ;e ten z;liv prost; p;eplaveme a pod;v;me se, co je to za n;dheru, ta zotavovna v ;olpon-At;, kde jsem je;t; nikdy nebyl. Je;t; mus;m dodat, ;e jsem m;l v t; dob; nov; japonsk; nylonov; plavky. Byly temn; modr; s ;irok;m b;l;m pruhem a kapsi;kou na zip. M;ly tvar ;ortek a byly t;sn; na t;lo. V;ichni mi je z;vid;li a j; se v nich pochopiteln; p;edv;d;l. V kapsi;ce jsem nosil malou ;eleznou z;sobu drobn;ch.
Za;ali jsme plavat. Bez probl;m; jsme ten z;liv zvl;dli a vylezli na b;eh. Nikde nikdo. Popo;li jsme asi pades;t metr; n;dhernou alej;. Kolem dokola byly neuv;;iteln; kr;sn; r;;e. Uvid;li jsme obch;dek. Nakoukli jsme tam a jenom jsme s ;;asem civ;li. Byl tam takov; v;b;r zbo;;, jak; jsme v;bec nikdy ani P;;a, ani j; v sov;tsk;ch obchodech nevid;li. A tak jsme tam koupili… Co mysl;te? ;est krabi;ek americk;ch cigaret „Philip Morris“ v takov;m r;hovan;m hn;d;m um;lohmotn;m obalu. Prodava;ka se dost podivila. „Odkud jste, kluci?“ My jsme po pravd; p;iznali, ;e jsme p;iplavali z prot;j;;ho b;ehu a hned poplaveme zp;tky pro pen;ze, no a potom se vr;t;me a nakoup;me v;echno… Poprosili jsme ji, a; n;m d; n;co, ;;m bychom si mohli p;iv;zat nakoupen; cigarety k hlav;. Dala n;m ka;d;mu ;irok; obvaz. Krabi;ky jsme si dali na temeno a obv;zali, a kdy; jsme doplavali zp;tky, m;li jsme samou radost; pusu od ucha k uchu. Bratrsky jsme si rozd;lili ;lovek – t;i krabi;ky ka;d;mu. Pe;ka ;el na to chyt;e. Ani ta cig;ra nena;al a hned si je p;kn; schoval, pr; ;e se s nimi bude p;edv;d;t na vojensk; fakult;. Zato j;, dom;;livec a vejtaha, jsem ty „morrisky" nab;zel d;v;at;m na tane;n;ch ve;;rc;ch. P;;ovi jsem d;val taky, i kdy; jsem p;itom skuhral, ale P;;a nem;l ;;dn; z;brany. Poslouchal sice moje vr;en;, ale cigarety si ode mne vzal a v klidu kou;il.
Tohle v;echno se odehr;lo a; pozd;ji, ale ten den, kdy jsme p;eplavali z;liv poprv;, jsme vzali na pokoji v;echny sv; pen;ze a plavali nazp;tek. Pro;pak? Co jsme asi cht;li koupit? To jsme nev;d;li, a ani jsme o tom nep;em;;leli. Sotva jsme vylezli na pl;;, p;istoupili k n;m t;i po;;zci a d;razn; n;s po;;dali, abychom je n;sledovali. ;ekli to takov;m zp;sobem, ;e jsme to bohu;el nemohli odm;tnout. Oba jsme se polekali a za;ali jsme tu;it, ;e jsme se do n;;eho namo;ili. Je;t; jsme ale nev;d;li do ;eho. P;ivedli n;s do jak;si budovy a tam n;s od sebe odd;lili. Byli jsme ka;d; v jin; m;stnosti, kde s n;mi s ka;d;m zvl;;; „besedovali“, d;-li se to tak nazvat. Podle v;eho to byl velmi delik;tn; v;slech. Nebudu zab;hat do podrobnost;, ale ;eknu, ;e to trvalo v;ce ne; dv; hodiny. Ke konci n;m ob;ma ozn;mili, ;e m;me ;t;st;, ;e jsme vypov;dali stejn;. Nav;c, co; se uk;zalo jako je;t; d;le;it;j;;, v zotavovn; nebyl v tu dobu ;;dn; host, a ani v tomto roce tam ;;dn; n;v;t;vy neo;ek;vali. Sd;lili n;m, ;e se nach;z;me v rekrea;n;m za;;zen; ;st;edn;ho v;boru komunistick; strany  Kyrgyzie a propustili n;s. Vr;tili n;m na;e doklady. Jak jen se u nich ocitly? V;dy; jsme je p;ece odevzdali p;i registraci na recepci v na;; ubytovn;! Nazp;t jsme byli odvezeni autem. Ten den jsme ani j;, ani P;;a ne;li tancovat. Prob;rali jsme, co se stalo, a do;li jsme k z;v;ru, ;e si snad ;;dn; n;sledky neponeseme. V ka;d;m p;;pad; jsme v to velmi doufali. Cestou dlouh;ch deduktivn;ch ;vah jsme tak; dosp;li k n;zoru, ;e n;s udala ta prodava;ka.  Byla to asi nastr;en; „pr;ska;ka“.
U; n;sleduj;c; den jsme oba byli v centru pozornosti. P;ich;zeli k n;m zn;m; i nezn;m; lid; a ptali se na na;e v;erej;; dobrodru;stv;. Odkud se v;echno dozv;d;li? Ze za;;tku jsme to nemohli pochopit, ale potom se vyjasnilo, ;e v;era, kdy; jsme oba sed;li v pokoji a rokovali o tom, co se p;ihodilo, zam;stnanci recepce svolali v;echny rekreanty na sch;zi a v;em ozn;mili, co se stalo, a ;e je zak;z;no plavat k re;imn;m objekt;m. Nevysv;tlili v;ak, o jak; re;imn; objekty se jedn;, co; vzbudilo u rekreant; nezdrav; z;jem o rekrea;n; za;;zen; na prot;j;;m b;ehu. My jsme ov;em nepat;ili k zam;stnanc;m recepce, a tak jsme s chut; a se spoustou podrobnost; vypr;v;li o tom, kam jsme doplavali a co jsme tam vid;li. O n;;em takov;m se nikomu ani nezd;lo. Ale o tom, ;e jsme tam plavali ten den je;t; jednou, jsme ml;eli jako hrob a nikomu jsme ne;ekli ani slovo. A ty americk; cigarety, kter; jsem n;kter;m nab;zel, byly d;kazem pravdivosti na;ich slov. D; se ;;ct, ;e do konce pobytu jsme m;li zaji;t;nou neb;valou popularitu jak mezi rekreanty, tak i mezi zam;stnanci rekrea;n;ho za;;zen;.
Asi tak t;i dny p;ed odjezdem jsme se rozhodli, ;e uva;;me na b;ehu Issyk-Kulu plov. Podn;til n;s k tomu Tad;ik Erga; ze sousedn;ho pokoje. Pochlubil se n;m, ;e si s sebou p;ivezl druhy ko;en;, kter; se pou;;vaj;p;i va;en; plovu: tedy ziru (;;msk; km;n) a barbaris (d;i;;;l). Na;el se u n;j i pytl;;ek s n;zvem ko;en; „Devzera“. N;; soused n;m navrhnul, ;e n;m s va;en;m plovu pom;;e, a vyjmenoval v;echno, co k tomu je;t; pot;ebujeme. Pro skopov; jsme se spolu s Erga;em vydali na trh do ;oplon-Aty. Erga; tam vybral p;ekr;sn; kousek masa a k tomu je;t; p;ikoupil „kur;uk“. To je velmi tu;n; ;;st beran;ho zadku, kter; dod; plovu pot;ebn; omastek a specifickou v;ni skopov;ho. Doufali jsme, ;e v;echno ostatn; se;eneme d;ky sv; popularit; v kuchyni na;; zotavovny. Vyp;j;ili jsme si tam kazan (uzbeck; kotl;k tvaru polokoule) i kumgan (konvice na horkou vodu), kuchy;skou cibuli, mrkev, s;l, odp;;ova;ku a jin; n;dob;.
Cel; proces va;en; plovu zabere asi tak dv; hodiny. V podve;er kolem p;t; jsme za;ali rozkl;dat na b;ehu u pl;;e n;; bivak. Erga; i j; jsme kr;jeli cibuli a mrkev. P;;a nosil d;;v; a p;ipravoval ohe;. Odn;kud z hospod;;sk; ;;sti p;inesl ;ty;i ;kv;robetonov; tv;rnice, ze kter;ch jsme dali dohromady ohni;t;. Kolem n;s se za;ali sch;zet div;ci. Byli p;;li; zv;dav; a lezli a; k n;m. N;kter; jsme museli odh;n;t t;m;; n;sil;m. Namalovali jsme kolem sebe kruh a za n;j na;i dobrovoln; pomocn;ci u; nikoho nepou;t;li. Va;en; prob;halo norm;ln;, div;ci n;m radili a my jsme je pos;lali i s t;mi radami je;t; d;l, ne; k ;;pku… V;echno bylo vesel; a p;kn;.
Ne, tohle nem;;u nechat jen tak, a mus;m popsat cel; proces va;en; plovu. V;dy; je to hotov; poesie! Tak jsme tedy rozd;lali ohe;, nalili jsme do kazanu vodu a za;ali jsme ji odpa;ovat. P;itom se cel; kazan rozeh;;val na pot;ebnou teplotu. Kdy; se voda za;ala va;it, vy;plouchli jsme ji odp;;ova;kou a zbytek jsme nechali, aby se odpa;il. Jako prvn; jsme hodili do kazanu na kosti;ky nakr;jen; „kur;uk", kter; se hned hlu;n; za;al ;kva;it, prskat a vyt;kal z n;ho ;lut; beran; tuk. Ten se rozpaloval a za;al se z n;j zvedat b;lav; kou;. V tu chv;li Erga; hodil do tuku celou oloupanou cibuli a vysv;tlil n;m, ;e pokud by se objevila n;jak; ho;kost, cibule ji do sebe pojme. D;vali jsme se, jak ta cibule poskakuje v rozp;len;m tuku a barv; se do;erna. Erga; ji odstranil z kazanu, a pak p;i;la na ;adu nakr;jen; cibule. V;echnu jsme vrhli do omastku, a za pomal;ho m;ch;n; odp;;ova;kou jsme ji za;ali sma;it. V t;hle chv;li se nesm; ;lov;k zapomenout, proto;e cibule by se mohla p;ip;lit. M; b;t p;kn; sklovit;. Na takovou cibuli jsme nasypali mrkev nakr;jenou na kole;ka. Ta se mus; restovat tak dlouho, dokud nez;sk; zlato-;lutou barvu. Proto ji mus;me tak; st;le m;chat.
A pak do;lo na skopov;. Na;ezali jsme ho samoz;ejm; i s kost; na velk; kusy a hodili na rozp;len; tuk. Kolem se rozlinula b;je;n; v;n;. Lid; v publiku p;ib;valo, a jak ;;k; jeden sou;asn; humorista, v;;n; nar;staly. Mezi div;ky se u; za;ala tvo;it fronta na hotov; plov. N;s se nikdo ani nezeptal! N;kolik chlap; odb;hlo do obchodu a za p;l hodiny p;it;hli bednu „Mu;k;tu fialov;ho“ (v t;chto dob;ch se v Kyrgyzii prod;valo takov; b;je;n; siln; ;estn;ctistup;ov; v;no, kter; m;lo neuv;;iteln; chu;ov; kvality. Skopov; v kazanu zb;lelo, to znamen;, ;e na povrchu masa koagulovaly b;lkoviny a ;lov;k si mohl b;t jist;, ;e maso bude ;;avnat; a chutn;. Ohe; pod kotl;kem jsme zmen;ili na minimum, a v tu chv;li jsme do kazanu opatrn; nalili vodu tak, aby nevyst;;kla a p;idali jsme s;l (plov se sol; dvakr;t, poprv;, kdy; se va;; „zirvak“, to je to, co jsme pr;v; ud;lali, a podruh;, kdy; se r;;e zal;v; vodou). Je;t; jsme tam nasypali sm;s ko;en;. Po tom v;em „zirvak“ je;t; hodinu bublal, a; se voda postupn; vyva;ila a v;echno p;kn; zhoustlo. V;n; byla st;le siln;j;; a siln;j;;. ;;st div;k; nevydr;ela to aromatick; tr;zn;n; a za hrub;ho nad;v;n; ode;la. Ta state;n;j;; polovina z;stala a dopila p;lku lahv; mu;k;tu. V;em se ud;lalo kr;sn;. A pak p;i;el moment, kdy se do kazanu m;la p;idat r;;e. Ta v tu dobu byla namo;en; ve velmi slan; vod;. O r;;i je pot;eba ;;ct, ;e bychom se j; m;li dot;kat rukama co nejm;n;, abychom nepo;kodili povrchovou slupku, kter; dr;; lepek v zrnech a nedovoluje mu, aby se vyplavil do vody. Tak;e kdy; je „zirvak“ hotov;, nand; se na n;j vrstva r;;e a zalije se vodou asi tak na dva prsty nad r;;i. Je;t; jednou se to v;echno osol; a pod kazanem se rozd;l; velk; ohe;, aby obsah va;il klokotem. Odp;;ova;kou se pak r;;e odhrnuje od st;n sm;rem ke st;edu.
Voda rychle p;ich;z; do varu. Poklepeme odp;;ova;kou po povrchu r;;e, abychom ur;ili sluchem, kdy je t;eba ji p;ikr;t, aby do;la. Ten zvuk p;i poklepu nesm; b;t ;vachtav;. Pak rychle zmen;;me plameny, a; z;stanou jenom ;hav; uhl;ky. Do r;;e prop;ch;me speci;ln;m vrbov;m klac;kem na n;kolika m;stech hlubok; d;ry. To abychom vytvo;ili kan;lky pro odchod p;ry. R;;i je;t; posypeme „zirou“2 a barbarisem3 a vlo;;me do n; n;kolik cel;ch hlavi;ek ;esneku. Na podzim, kdy; dozraj; kdoule, se mohou tak; spolu s ;esnekem zano;it do r;;e. V;echno se to p;ikryje tal;;em a navrch se d; je;t; na p;l hodinky pokli;ka.
Kdy; jsme to ozn;mili ve;ejnosti, ;e se bl;;; fin;le, n;kolik ;en odb;hlo do sv;ch pokoj; a p;inesly horu vinn;ch hrozn; a l;hev ko;aku. My jsme za;ali v kumganu va;it zelen; ;aj ;. 95. Nap;t; mezi div;ky vzrostlo na maximum, a abychom odvr;tili hladovou bou;i, navrhli jsme n;sleduj;c; postup: my, jako hlavn; akt;;i, si nalo;;me ka;d; velkou sb;ra;ku. Zbyl; plov nasypeme na spole;n; tal;; a pohost;me v;echny div;ky. N;vrh byl p;ijat s ovacemi. Potom Erga; vyndal z r;;e maso, v;echno ho nakr;jel na mal; kous;;ky a prom;chal s r;;;. Nandal ka;d;mu z n;s sb;ra;ku plovu, a to co zbylo, navr;il jako kr;sn; kopec na j;deln; podnos. Je;t; to ozdobil pali;kami propa;en;ho ;esneku a s p;vabnou v;chodn; ;klonou to postavil p;ed div;ky. Na cel; pob;e;; zazn;lo hromov;: „Hur;!“ N;kdo u; d;;ve p;inesl fotoapar;t a n;kte;; se za;ali s t;m podnosem fotografovat. Na n;s se na chv;li zapomn;lo, a tak jsme alespo; v klidu pojedli. Plov chutnal b;je;n;. Zap;jeli jsme ho zelen;m ;ajem.
Na;emu publiku nakonec do;lo, k ;emu tam ten plov je, a v;ichni se pustili do j;dla. M;li jsme jenom t;i l;i;ky, ale uk;zalo se, ;e to nen; ;;dn; probl;m. Jedlo se rukama a dost rychle! Za ;tvrt hodiny byl plov u; jen vzpom;nkou. A tak nakonec do;lo i na ko;ak a mu;k;t. ;eny, kter; to p;inesly, prosazovaly, ;e ten ko;ak je jenom pro n;s. Cht;ly, aby se spole;n; sn;dly jen hrozny a dopil mu;k;t. Rozho;elo se bujn; vesel; a v;ichni se po t; hostin; ;li koupat do jezera, p;esto;e no;n; koup;n; bylo v;slovn; zak;z;no. Hl;sala o tom tabule na p;;stavn; hr;zi. Kdy; jsme za n;kolik dn; odj;;d;li, s;m ;editel rekrea;n;ho za;;zen; mi vr;til doklady a Petrovi vojenskou kn;;ku. Byl to u; star; p;n. Pop;;l n;m hodn; ;sp;ch; a dodal, ;e si od n;s kone;n; odpo;ine. Copak jsme jen ud;lali ;patn;ho?
Spekulace!  Je to byznys, nebo ne? (60/173)

N;kte;; moji zn;m; se div;, ;e jsem zanechal sv; l;ka;sk; praxe a dal se na podnik;n;. Volo;a Fajnzilberg ;;k;, ;e od psychiatrie se neodch;z;. Je to diagn;za na cel; ;ivot. Ale j; jsem p;esto ode;el a za;al se v;novat byznysu. A nav;c velmi specifick;mu. Polygrafie, nebo jinak ;e;eno tiska;ina, to je ten obor, ve kter;m jsem za;al podnikat po odchodu z medic;ny. A to je setsakra specifick; byznys. Bylo to ve slo;it;ch devades;t;ch letech. Ale kdy; p;em;;l;m pe;liv;ji, ukazuje se, ;e jsem projevoval podnikatelsk; schopnosti u; za studi;. Je samoz;ejm; jasn;, ;e tenkr;t slovo byznys nebylo zrovna u;;van;, a nejr;zn;j;; komer;n; aktivity sov;tsk;ch ob;an; byly naz;v;ny prost; spekulac;. V ob;ansk;m z;kon;ku SSSR byl odpov;daj;c; ;l;nek se spoustou bod; a podbod;, kde bylo co nejpodrobn;ji ;e;eno, za co a kolik. Bylo ;t;st;, ;e jsem se tehdy neoctl v zorn;m poli v;udyp;;tomn; st;tn; policie a jen o n;co m;n; bd;l;ho odd;len; pro boj s rozkr;d;n;m socialistick;ho majetku a spekulac;.
Ano, byl jsem spekulant. P;izn;v;m se v;m, ;e se za to v;bec nestyd;m, ba sp;;e naopak. Cht;l jsem ;;t trochu l;pe a necht;l jsem po;;tat kop;jky na konci m;s;ce nebo p;ed v;platou stipendia. U; tehdy jsem pochopil, ;e pen;ze n;m umo;;uj; svobodnou volbu. No, a kdy; jsem se dostal do komer;n; sf;ry, nebo sov;tskou terminologi; ;e;eno do sf;ry spekulace, pochopil jsem, ;e je to nav;c t;;k; pr;ce. Budu v;m te; vypr;v;t o sv;ch podnikatelsk;ch za;;tc;ch. M;;ete si pak sami ud;lat ;sudek o tom, zda je to lehk;, ;i nikoliv.
Jednou jsem let;l na pr;zdniny do Frunze p;es Alma-Atu a usly;el jsem na tamn;m leti;ti rozhovor dvou lid;. Jeden z nich vezl z Alma-Aty do Karagandy kbel;k vi;n;. Koupil je za t;i ruble, ale v Karagand; se plat; za kilo vi;n; p;t rubl;. Rozd;l v cen; vi;n; v t;ch dvou m;stech m; okam;it; zaujal. A kdy; jsem p;ijel k rodi;;m do Frunze a dostal se na m;stn; tr;i;t;, uvid;l jsem, ;e vi;n; st;ly dva a p;l rublu kbel;k. Rozhodnut; padlo okam;it;. Ale je;t; m; tr;pil jeden probl;m: Kolikpak asi skute;n; stoj; vi;n; v Karagand;? Tenkr;t jsem ani netu;il, ;e pr;v; ;e;;m ot;zky marketingu. Na;t;st; byla na leti;ti ve Frunze zrovna linka, kter; p;ilet;la  z Karagandy a j; jsem odjel k tomu letadlu, abych si promluvil s t;mi, co p;ist;li. N;kup vi;n; v jednom m;st; a prodej v jin;m naz;vala sov;tsk; vl;da jedn;m slovem - „spekulace“. Co v;echno se v;ak za t;m kr;tk;m slovem skr;v;, o tom se mi tehdy, po ukon;en; druh;ho ro;n;ku medic;ny, ani nesnilo.
Rozhodl jsem se, ;e si tu cestu projdu od za;;tku do konce. A taky ;e jsem to ud;lal. Musel jsem platit ;platky v;em, se kter;mi jsem p;i;el do styku: taxik;;;m, pokladn;m na leti;ti, naklada;;m tam i tam, na tr;i;ti za m;sto, okrsk;;;m apod. Karaganda bylo v t;ch dob;ch hornick; m;sto a sto kbel;k; vi;n; zmizelo na trhu za pouh; den obchodov;n;. Bylo dost t;;k; v;echno zorganizovat, propojit a kontrolovat, ale bylo to v;hodn;, proto;e v;nos pokr;val v;echny nemal; n;klady a je;t; p;in;;el slu;n; zisk. Obdob;, kdy dozr;valy vi;n;, nebylo moc dlouh; a j; jsem st;hal jen dv; nebo t;i cesty za sez;nu. Ale i tak jsem toho m;l a; nad hlavu.
Tak jsem v;m poctiv; vylo;il, jak jsem bojoval s neobratnost; st;tn; moci v z;sobov;n; horn;k; ovocem. V;dy; to tak ve skute;nosti bylo. S  tout;; neobratnost; sov;tsk; moci jsem bojoval je;t; jednou. Anga;oval jsem se v  problematice zabezpe;en; kemerovsk;ch studentek medic;ny m;dn;mi klipsy v podob; kopretinek, mace;ek, nebo r;;i;ek. U; si ani nevzpom;n;m, jak vypadaly. Zato si jasn; vybavuji, ;e jsem jich bral ve Frunze stovku za p;lrubl;k a stovku po sedmdes;ti kop;jk;ch za kus. ;;m se od sebe li;ily, to u; si nepamatuji. Iglam Gasanov ode mne hned skupoval v;echny najednou a platil mi za ty levn;j;; rubl a p;l, za ty dra;;; dva ruble. Za aktovku jsem dostal p;tadvacet rubl;, a p;itom jsem ji koupil ve Frunze za dvan;ct. A m;lem bych zapomn;l, po pr;zdnin;ch jsem s sebou p;iv;;el i p;r moh;rov;ch ;;l pro p;ny i d;my.
Na ble;;m trhu, kter; byl za malou ;pinavou ;;;kou Iskitimkou, jsem se pravideln; setk;val se S;;ou Kraktovsk;m. Ten se z n;jak;ho d;vodu specializoval na ko;e;inov; ;epice. Ach, vzpom;n;m si, ;e m;l jednu skv;lou ;epici z n;rpy (tule; bajkalsk;), ale cht;t ji od zn;m;ho, to nep;ipadalo v ;vahu. O ;em asi p;em;;lel ;;ad st;tn;ho z;sobov;n;, kdy; p;erozd;loval zbo;;? A jak ho asi distribuoval, kdy; ve St;edn; Asii nikdo nekupoval moh;rov; ;;ly a na Sibi;i za d;mskou ;;lu d;vali 200 plnohodnotn;ch sov;tsk;ch rubl;? Ten ;;ad nep;em;;lel samoz;ejm; o ni;em, a proto se spolu se sov;tskou vl;dou a jej;m z;kon;kem octl tam, kde se te; nach;z;. O co tehdy vlastn; ;lo? Byla to spekulace, nebo byznys? Co mysl;te vy?
Ho;k; cukr (61/175)

„Jak se do lesa vol;, tak se z n;ho oz;v;“, nebo trochu jinak: „Jak; za;;tek, takov; konec.“ Takov; je lidov; moudrost, kter; vykrystalizovala b;hem dlouh;ch rok;, ba i stalet;. N;kte;; se podle n; ;;d; a jin; o n; nikdy ani nesly;eli. Mo;n;, ;e i sly;eli, ale maj; za to, ;e se jich to net;k; a ani to nepot;ebuj;. N;sledkem toho pak vznikaj; r;zn; kolize, kter; pro n; nejsou pr;v; p;;jemn;. Vr;t;me se zp;tky k Vadikovi Po;ekutovi a k na;emu vojensk;mu cvi;en; po p;t;m ro;n;ku medic;ny.
Vadik byl v;dycky pon;kud jemn;, ale kdy; byl v institutu ve sv; skupin;, tahle jeho odli;nost v na;em mal;m kolektivu nevzbuzovala nijakou zvl;;tn; pozornost. N;s ani nenapadlo n;co mu prov;d;t. Kdy; se ale Vadik dostal na vojensk; cvi;en;, kde se octl uprost;ed v;ce ne; stovky rozzloben;ch mlad;k;, byl je;t; bezbrann;j;; ne; obvykle. Ti ho;i kolem nevypadali na prvn; pohled rozezlen;, ale zlobu m;li v podv;dom;, proto;e jejich svoboda byla najednou omezena. Byli donuceni nosit vojenskou uniformu a pob;vat v are;lu obehnan;m plotem. Vadik byl je;t; v;ce bezbrann; a p;sobil a; slabo;sky. Zcela se pod;izoval nov; situaci i agresivn;mu mu;sk;mu prost;ed;, plul v n;m jako na vln;ch s t;m, ;e to n;jak dopadne. No, a to ji; zmi;ovan; asertivn; spole;enstv; si hledalo hr;tky a z;bavu, kde se dalo. Uvedu p;;klad: Na;i „otcov;“ komand;;i napl;novali podle programu na;eho v;cviku no;n; poplach a n;sledn; pochod p;t nebo deset kilometr;.
U; si v;echno nepamatuju p;esn;, proto;e jsem se ho ne;;astnil, ale spolu s n;kolika dal;;mi jsem byl v obraze a vybran; jedince jsem na chystanou no;n; akci p;edem upozornil. Kdo by ale cht;l p;edem n;co ;;kat Vadikovi? Samoz;ejm; ;e ho nikdo na nic neupozornil. Zato u; ve;er, hned potom, co Vadik usnul, mu n;jak; dareb;k pov;sil m;sto ru;n;ku jednu jeho onuci, a na m;sto onuce dal ru;n;k. Ud;lal to jeden z t;ch z;stupc; asertivn; v;t;iny, kter; v;d;l, co se chyst; v noci. No, a kdo by se v tom n;hl;m no;n;m zmatku hned ve v;em orientoval? Ka;d; nap;l sp;c; vypl;uje povely doslova automaticky. Tak;e kdy; zazn;l v noci sign;l k n;stupu, n;; Vadik si mechanicky namotal na nohu ru;n;k m;sto onuce. Tu jednu si zase pov;sil na krk a chab;m poklusem se dopot;cel do um;v;rny. Je;t; je pot;eba zd;raznit, ;e „v;n;“ Vadikov;ch onuc; opravdu nebyl ;;dn; Chanel no. 5, ani GIO!
Vadik si ni;eho nev;iml, ani nic nec;til. Um;val se. Kolem n;j se za;al shlukovat houf div;k;. Tichou po;tou se toti; rychle roz;;;ilo, ;e si chceme z Vadika vyst;elit, tak;e v um;v;rn; z;st;vali i ti, kte;; u; byli umyt;. Nikdo neodch;zel a v;ichni ;ekali na fin;le. ;ert;k se vyda;il! Vadik se umyl a za;al si ut;rat obli;ej onuc;. Bylo z;ejm;, ;e poc;til specifick; od;r potu z nohou a za;al si pozorn; prohl;;et to, ;;m se pr;v; ut;el. Salva sm;chu byla takov;, ;e se ve vesnici Plotnikovo roz;t;kali psi ve v;ech dvorech. Do um;v;rny se p;i;;tili dokonce i na;i d;stojn;ci, aby zjistili, co se d;je. V;dy; venku byla je;t; noc. Na Vadika byl ;alostn; pohled. St;l tam dot;en; a jenom si ulevil: „Vy hajzlov;!“
Badri Lipartia byl pro svou vzn;tlivost tak; n;kdy ob;t; na;ich hr;tek. Ta jeho v;bu;nost ale vyvol;vala ur;it; respekt, tak;e n;co takov;ho jako Vadikovi by mu asi t;;ko n;kdo ud;lal. Byly i jin; p;;pady reakc; na pobyt na vojensk;m cvi;en;. J;delna byla m;stem, kde se ;asto n;co d;lo. Odehr;valy se tady malichern; rozm;;ky, kdy; n;kdo dostal do misky „m;lo“ pol;vky, kdy; ten kousek masa, kter; tam plaval, byl p;;li; mal;, nebo kdy; nebylo maso, ale sam; ;lacha. ;eknu po pravd;, ;e jsem po;;dal z;vod
;ho, kter; m;l slu;bu u stolu a nal;val v;em pol;vku, rozd;loval maso a hlavn; j;dlo, aby mi do pol;vky ned;val v;bec ;;dn; maso. Ne ;e bych byl vegetari;n, ale o ty ;lachy jsem opravdu nest;l, stejn; jako ;ada dal;;ch. U na;eho stolu se h;danice nevedly. Bylo protivn; poslouchat po;;d n;jak; nar;;ky a f;uk;n;, ;e n;kdo dostal m;n;, nebo hor;; kousek ne; ostatn;. Nebudu jmenovat, ale pro toho doty;n;ho, kter; si tak st;;oval, bylo typick;, ;e si klidn; bral i ten m;j kousek masa nav;c. Po cel; rot; se to sice nerozneslo, ale u na;eho stolu jsme si ho za to p;kn; vychutn;vali.
A tady m;te je;t; jedna historka - o skand;lu kv;li kousku cukru. M;lem to v;echno skon;ilo st;;nost; vedouc;mu katedry plukovn;ku Fedorovovi. Proces krmen; student; prob;h; tak: slu;ba v j;deln; d;v; na st;l ka;d; skupiny po deseti lidech hrnec s pol;vkou, hrnec s hlavn;m j;dlem, konvici s ;ajem a misku, kde je t;icet kostek cukru t;i kousky na hlavu. V ten neblah; den ;lo v;echno jako oby;ejn;. Sn;dli jsme pol;vku, nandali jsme si do misek hlavn; j;dlo a n;kte;; ho zap;jeli slab;m ;ajem. Ne; za;ali j;st, nal;vali si ;aj a brali si sv; t;i kostky, kter; nah;zeli do hrnku. A v t; chv;li se do zvuk; siln;ho cink;n; l;ic, srk;n; a mlask;n; p;ipletl unyle ;alostn;, ba a; pla;tiv; hlas Filkova: „No copak je to mo;n;? Kdyby jednou, dvakr;t, ale ka;d; den mi kradou cukr! M;m u; toho dost. P;jdu si st;;ovat k Fedorovovi.“ V t; chv;li vstal Felix An, urostl;, v;;n; a sympatick; hoch korejsk;ho vzhledu. Byl z Ta;kentu. Felix byl celkov; klidn; kluk, ale tehdy vzal svoje t;i kousky cukru, p;i;el bl;; a hodil je Filkovovi se slovy: „Na, udav se! Ale p;esta; u; v;t a k;u;et na celou rotu.“ A te; pozor, Filkov si ten cukr vzal a hodil ho do sv;ho hrnku, jako by to byl Felix, kdo mu ukradl kostky, a te; mu je ne;ekan; vr;til!!! Po tomto incidentu u; nikdo nikomu cukr nevzal.
Eseje by zcela jist; nem;ly kon;it mollovou t;ninou, ale pot;ebuji vyj;d;it svoje m;n;n;, Cel;ch p;t let p;edt;m jsme v;ichni spole;n; chodili na p;edn;;ky, s n;k;m i po restaurac;ch, s n;k;m jsme se p;;telili, ale t;;ko jsme mohli odhadnout, ;e n;kdo z n;s bude jednou nesnesiteln; hlu;n; mlaskat, kdosi bude po;;d k;u;et a f;ukat kv;li kousku masa v pol;vce, kter; byl beztak symbolick;, a jin; zase bude sku;et kv;li kousku cukru.
Nemohli jsme tu;it, ;e je mezi n;mi n;kdo, kdo dok;;e sebrat ciz; kousek cukru a zhltnout ho, ani; by se zad;vil. Nav;c nem; ten doty;n; ani kapku odvahy, aby se p;iznal. Na vojn; se takov;mu chov;n; ;;k; „krysa;ina" a kdo se takov;ho chov;n; dopou;t;, b;v; z kolektivu jednozna;n; vy;len;n. Ten princip je p;;sn; a nel;tostn;, ale plnil ;lohu tam, kde se nehodlala „krysa;ina" tolerovat. ;eknu up;;mn;, ;e bych byl schopn; sebrat ciz; cukr a schovat ho, abych ho mohl potom n;komu d;t, tak t;eba Arka;ovi Bljacherovi nebo Marikovi Golubkovi, sp;; asi Marikovi, proto;e ten rozum;l takov;mu humoru a s;m prov;d;l podobn; ;erty s pot;;en;m. J; jsem ale nem;l tu mo;nost a ani pr;vo (po t; p;;hod; s masem), a nav;c jsem nepil oslazen; ;aj a nepiju ho dodnes. Na vojensk;m cvi;en; se kluci d;lili o m;j cukr popo;;dku.
N;m;t t;to eseje mi laskav; poskytl A. G. Lopatin
Fajnzilberg;v omyl (62 /178)

Asi si ani nedok;;eme p;edstavit, jakou roli m;;e v na;em ;ivot; sehr;t n;hoda. Pr;v; n;hoda zp;sobila to, ;e jsem zm;nil svou l;ka;skou specializaci a zb;hl jsem z chirurgie na psychiatrii. Po ukon;en; studi; jsem dostal um;st;nku do Kurgansk; oblasti. Tam jsem ale necht;l a chystal jsem se do Kyrgyzie, konkr;tn; do Frunze. M;j otec, Petr Andrejevi; Sedy;ev, v;le;n; invalida druh;ho stupn;, tomu velmi napom;hal a zapojil v;echny sv; kamar;dy. U rozmis;ovac; komise jsem p;edlo;il svou ;;dost, potvrzenou z ministerstva zdravotnictv; Kyrgyizsk; SSR, a dopis hlavn;ho chirurga Kyrgyzie, kter; se zaru;oval, ;e pro mne m; m;sto chirurga. Komise v;ak tyhle dokumenty v;bec nebrala na v;dom;, a nav;c jsem byl cynicky dot;z;n, kolik ;e m; ty dokumenty st;ly. V ten moment jsem m;l sto chut; se zeptat, kolik m; bude st;t, kdy; ty moje dokumenty komise zohledn;, ale udr;el jsem se. Rozhodl jsem se, ;e a; toho budu m;t dost, ujedu i bez um;st;nky, kam se mi zachce. A to sem tak; pozd;ji i ud;lal.
 Nejprve jsem ale za;;tkem ;;jna roku 1972 odjel z hlavn;ho m;sta Kyrgyzie, kde bylo kr;sn; a teplo, do Kurganu. M;l jsem na sob; ;vih;ck; oblek barvy b;l; k;vy a semi;ov; boty podobn;ho odst;nu. V Kurganu bylo de;tivo a chladno. Na oblastn;m k;drov;m odd;len; v Kurganu u; na m; ;ekali a velmi se radovali. Poslali m; d;lat chirurgii do ;a;insk; okresn; nemocnice. A u; v lednu 1973 jsem byl za;azen na svou prvn; odbornou chirurgickou st;; u profesora Jakova Davidovi;e Vitebsk;ho v Kurgansk; oblastn; nemocnici.
Je pot;eba dodat, ;e jsem se tam na stejn;m odd;len; setkal se sv;mi spolu;;ky Valjou Timo;enkovou a s Arka;ou Blajcherem. M;li jsme z toho v;ichni velkou radost a cel; ;ty;i m;s;ce jsme to spolu t;hli. S Arka;ou jsme dokonce bydleli v jednom byt;. U; si to nepamatuju p;esn;, snad n;kdy koncem ;nora n;m na chirurgick; ambulanci Vitebsk; ;ekl, ;e na p;;jmu je zaj;mav; p;;pad s hnisavou cystou na kostr;i. Zeptal se, jestli si n;kdo nechce toho pacienta vz;t na starost od za;;tku l;;by a; do propu;t;n;. A ti dareb;ci spolu;;ci, Arka;a i Timo;ka, okam;it; zneu;ili situace a ;;kaj;, ;e pr; tady Sedy;ev je na kostr;n; cysty odborn;k. Uk;zali se jako p;kn; podraz;ci! Ud;lali si ze m; legraci a Vitebsk; mn; toho pacienta skute;n; dal na starost. Mus;m ;;ct, ;e je;t; v institutu jsem podobnou operaci s;m prod;lal. Zat;mco jsem tehdy le;el v nemocnici, ta sam; Timo;enkov; mi na mou prosbu p;inesla v;echno, co o cyst;ch na;la ve fakultn; knihovn;. Pokud jsem nebyl v t;to oblasti rovnou mistrem sv;ho oboru a specialistou na cysty, znal jsem tu problematiku velmi detailn;.
Kdy; u; jsem byl jmenov;n o;et;uj;c;m l;ka;em, ;el jsem se sezn;mit se zdravotnickou dokumentac;, sepsat anamn;zu a prov;st dal;; rutinn; ;kony. Uk;zalo se, ;e pacient V;;a Lojcker je psychiatr z Kurgansk; oblastn; psychiatrick; nemocnice. Ukon;il medic;nu v roce 1970 ve Sverdlovsku (dnes Jekat;rinburg) a dostal stejn; jako my um;st;nku do Kurgansk; oblasti jako d;tsk; chirurg v Dolmatovsk; krajsk; nemocnici. V tomto kraji byla tak; jedin; psychiatrick; klinika, kterou vedl ;editel a prim;; Boris Zacharovi; Chajkin. 
Kr;tce ;e;eno, kdy; jsem se s Viktorem bl;;e sezn;mil, vypr;v;l jsem mu celou anab;zi s mou kostr;n; cystou, p;i;em; jsem se zm;nil i o v;ech podrobnostech, kter; jsem popsal v eseji „Troj;ata“. Viktor se nad m;m „porodem“ chechtal na cel; kolo a souhlasil s operac; i s t;m, ;e nebude opakovat m; dietn; chyby. Ale ;lov;k m;n;, P;nb;h m;n;. Z psychiatrick; kliniky prakticky ka;d; den p;ij;;d;lo do Kurganu auto. P;iv;;elo bu; samotn;ho Chajkina, nebo n;koho z l;ka;; kv;li konzultac;m. Ti v;ichni chodili nav;t;vit V;;u Lojckera. A samoz;ejm; s sebou p;in;;eli n;jak; to j;dlo a pit;. Zkr;tka moje historie se opakovala. A; na ty stra;n; v;k;iky p;i prvn; stolici po operaci.
S Lojckerem jsem se rychle skamar;dil. Kdy; jsem m;l volnou chvilku, chodil jsem si s Viktorem pov;dat. U jeho postele jsem se sezn;mil s Borisem Zacharovi;em Chajkinem. Viktor si vychvaloval sv;j obor. Ne snad, ;e by m; agitoval p;;mo, ale soustavn; uv;d;l d;vody a argumenty, pro; je psychiatrie lep;; ne; chirurgie, kter; zanechal. „Kapka vym;l; k;men nikoli silou, ale t;m, ;e dopad; opakovan; a vytrvale.“ A; pozd;ji mi s;m Chajkin vypr;v;l, ;e to byl on, kdo po;;dal Viktora, aby mne zlana;ila na psychiatrii. U; za rok jsem pracoval ve sp;dov; Krugansk; psychiatrick; klinice jako l;ka;-psychiatr. V tomto oboru jsem setrval dvacet p;t let a; do m;ho odchodu z medic;ny do podnikatelsk; sf;ry. Volo;a Fainzilberg tvrdil, ;e „psychiatr je diagn;za na cel; ;ivot.“ Dnes se ukazuje, ;e alespo; v m;m p;;pad; to tak ;pln; neplat;!
Krupicov; ka;e (63/180)

Mus;m se s v;mi, draz; ;ten;;i, pod;lit o dal;; vzpom;nku ze studentsk;ho ;ivota. Bude kra;ou;k;. Farmakologie je d;le;it; v;da, a pro l;ka;e je nemysliteln;, aby se v n; neorientoval.
 Na kated;e farmakologie fungovalo pravidlo, ;e pokud dostal student na n;jak; hodin; ;ty;ku, byla mu zad;na n;jak; dopl;kov; pr;ce nav;c, nap;. musel se nechat vyzkou;et z dan;ho t;matu v dob; mimo vyu;ov;n;, napsat refer;t na zadan; t;ma apod. Takov; dopl;kov; ;koly se naz;valy „otrabotki“. Mn; i ;e;ovi se zada;ilo takovou ;ty;ku schytat. U; si te; nepamatuju, co jsme prob;rali, ale to v tuto chv;li nen; podstatn;, proto;e ;e; bude o n;;em jin;m. J; i Jevgenij jsme sed;li v knihovn; v hlavn; budov; a poctiv; jsme se p;ipravovali. V;d;li jsme, ;e p;i n;hradn;m zkou;en; se u;itel; r;di ptaj; i na starou l;tku, a tak jsme studovali nejvy;;; jednor;zov; a nejvy;;; denn; d;vky prepar;t;.
V t; chv;li p;i;el do knihovny ;ora ;ernobaj, n;; dobr; kamar;d a p;;tel. „Pro; se tady, vy siamsk; dvoj;ata, drt;te?“ Usly;el asi na;i slovn; p;est;elku. Sna;il jsem se toti; Jevgenije p;esv;d;it, ;e nejvy;;; jednor;zov; d;vka nem;;e b;t vy;;; ne; nejvy;;; celodenn;. V;dy; je jednor;zov; a to znamen; ce – lo – den - n;!!!
 ;e;ka byl na m; na;tvan; a vyhro;oval, ;e m; zmydl;. Projevoval l;tost nad t;m, ;e se dal do kupy p;i p;;prav; na zkou;en; zrovna se mnou. ;ora n;s r;zn; napomenul. Po;;dal, abychom se h;dali potichu, jinak by n;s z ;;t;rny taky mohli vyhodit. Vysv;tloval ;e;kovi, ;e m;m pravdu, ;e nejvy;;; jednor;zov; d;vka m;;e b;t stejn; velk;, jako nejvy;;; denn;, ale v ;;dn;m p;;pad; nem;;e b;t v;t;;. Co se t;;e v;;ky d;vek, Jevgenij se ;orou souhlasil, ale kategoricky odm;tal, ;e snad j; bych mohl m;t pravdu. ;e;a byl ;e;a!
 Kdy; ale ;ora zjistil, ;e ten den m; p;ezku;ovat Sapo;kov, prozradil n;m, ;e m;me ;anci na opravu zn;mky i bez zkou;en;. Uk;zalo se, ;e Sapo;kov m; mil; zvyk. P;ed ka;d;m opravn;m zkou;en;m navrhuje v;em, kdo k n;mu p;ijdou, aby vypr;v;li anekdotu. Pokud ten vtip Sapo;kov je;t; nesly;el, student projde bez zkou;en;. N;co podobn;ho pochopiteln; nep;ich;zelo v ;vahu ani p;i z;po;tech, ani p;i zkou;k;ch, ale kdy; je to jen „otrabotka“?  Sapo;kov sb;ral anekdoty pouze p;i opravn;m zkou;en;. Ale nedej B;h, aby n;kdo zkusil p;ij;t se star;m omlet;m vtipem!
Mn; i ;e;ovi se ta my;lenka zal;bila a oba jsme si za;ali hore;n; vybavovat posledn; anekdoty a vypr;v;t si je navz;jem. Kolem n;s se u; vytvo;il hlou;ek asi deseti lid;, a slu;ba v ;;t;rn; n;s dokonce napomenula za hlu;n; sm;ch. Vyb;rali jsme ;ertovn; historky, se kter;mi by se dalo j;t na „otrabotku“. Cel; ta velk; skupina se nakonec rozhodla pro dva reprezentativn; vzorky. J; v;m je te; p;evypr;v;m, jenom pros;m, abyste ten v;b;r nehodnotili p;;sn;. V;dy; tehdy, p;ed v;ce ne; ;ty;iceti lety byly ty vtipy ;pln; sv;;;.
Tak;e prvn; vtip: V;;a je ve ;kolce a pt; se M;;i: „M;;o, jsi ;hav; ;ena? „Jist;, jsem.“ Odpov;d; M;;a. „Sed;la jsem na no;n;ku a ;la z n;j p;ra.“ A druh; vtip: Mu; v restauraci si objedn;v; u ;;;n;ka: „Velk;ho pan;ka a krupicovou ka;i.“ ;;;n;k se div;, ale p;inese to. Mu; vypije skleni;ku, zaj; vodku ka;; a opakuje stejnou objedn;vku. ;;;n;k mu vyhov;. Ale kdy; si mu; objedn;v; u; pot;et; to sam;, ;;;n;k to u; nevydr;; a ;;k;: „Poprv; vid;m, ;e n;kdo pije vodku a zaj;d; to krupicovou ka;;.“ Mu; na to logicky odpov;: „A nen; snad ;pln; jedno, po ;em budu zvracet?“
Navrhnul jsem ;e;ovi, aby si vybral z t;ch dvou anekdot. On si vybrat necht;l a d;val p;ednost losov;n;. Tak;e na n;j vy;el vtip s no;n;kem a na m; vtip s ka;;. Bl;;ila se chv;le na;; zkou;ky, a tak jsme se tam s Jevgenijem vydali. Ostatn; n;m pop;;li mnoho zdaru. V;echno prob;halo tak, jak n;m ;ora sliboval. V posluch;rn; jsme se se;li t;i „;ty;ka;i“ – j;, ;e;a a je;t; jeden prima kluk, ;koln; tane;n;k Mucha (promi;te, jm;no si nepamatuji).  Sapo;kov se zeptal, zda bude n;kdo z n;s vypr;v;t anekdotu. A hned n;s tak; upozornil, abychom si to dob;e rozmysleli, proto;e kdo ne;ekne nic nov;ho, toho pr; bude p;kn; dusit. J; i ;e;a jsme souhlasili. Za;al jsem vypr;v;t jako prvn;. Chechtali se v;ichni – i my ;ty;ka;i, i Sapo;kov, kter; mne pochv;lil. Navrhl Jevgenijovi, aby se tak; p;edvedl. Zase jsme se v;ichni sm;li, ale ten v;iv;k Sapo;kov n;m pokazil na;e p;edstaven;. Pov;d;, ;e ;e;ka p;i;el se svou anekdotou o p;r hodin pozd;, ;e mu ji, zrovna vypr;v;l n;kdo jin;. „Kdo?“ Zeptal se ;e;ka a z v;razu tv;;e se dalo vy;;st, ;e by to s t;m „vyprav;;em“ mohlo ;patn; dopadnout, ;e by mu p;inejmen;;m narazil ten no;n;k na hlavu. Sapo;kov byl jako z k;emene. Ne a ne ;;ct, kdo mu tu anekdotu vypr;v;l. N;ladu m;l ale dobrou a opravil ;ty;ku ;e;kovi i Muchovi. Ten m;l velkou radost a d;koval n;m za pomoc. Nijak jsme se nezdr;hali, kdy; n;s pozval na pivo do ;koln;ho bufetu. Pak jsme se vydali hledat ;oru ;ernobaje, abychom ho tak; vzali na pivo, kdy; n;m tak dob;e poradil, jak si m;;eme ;ikovn; opravit zn;mku.
Pocit hrdosti (64/182)

V Kemerovu za;aly jezdit trolejbusy. Prvn; v;z vyjel na svou trasu z n;m;st; Sov;t; 25. srpna 1970. Cel; m;sto se radovalo. J; i Vagram jsme m;li taky radost. Jak jinak, v;dy; t;m p;dem m;lo b;t m;n; probl;m; s dopravou. A ;e jich bylo v Kemerovu v;ce ne; dost! Ale m;m-li b;t up;;mn;, tehdy jsme o podobn;ch v;cech moc nep;em;;leli. Nejsp;; n;s to ani nenapadlo, proto;e studium a v;edn; studentsk; dny p;edstavovaly pro n;s uzav;en; sv;t. Nejv;t;;m studentsk;m probl;mem jsou pen;ze. J; ani Vagram jsme si v;bec nemohli st;;ovat, ;e bychom trp;li n;jakou nouz;, ale pen;z nikdy nen; nazbyt. Tak jsem se tedy vydal na v;zv;dy. Dnes se tomu d;le;it; ;;k; monitoring.
 Zjistil jsem, ;e trolejbusov; z;kladna se nach;z; na okraji m;sta, ale veden; s;dl; v tramvajov;m depu, kter; bylo u „Karbolitu“ (chemick; tov;rny) a neslo n;zev „;;zen; elektrodopravy“. Hlavn; ov;em bylo to, ;e jsem zjistil, ;e v depu pot;ebuj; my;e trolejbus;. Mzda byla ;kolov; a byla z;visl; na po;tu umyt;ch voz;. Za ru;n; myt; se platilo dost dob;e. Mohli jsme pracovat od 18.00 do 1.30 v noci. V tu pozdn; hodinu rozv;;el trolejbus, kter; m;l zrovna slu;bu, ;idi;e i dal;; zam;stnance do jejich domov;. Na k;drov;m odd;len; mi ;ekli, ;e za 10 – 15 slu;eb do m;s;ce m;;eme dostat i dv; st; rubl; na ruku!
O v;sledky p;tr;n; jsem se pod;lil s Vagramem. Nebylo o ;em dlouho p;em;;let. Rozhodli jsme se, ;e to vyzkou;;me, a pak se uvid;. Kdy; jsme se ;li p;ihl;sit, ;ekalo n;s je;t; jedno p;ekvapen;, o kter;m jsme nem;li ani tu;en;. U; kdy; jsem tam p;i;el na v;zv;dy, tak mi na k;drov;m ;ekli, ;e mus;me p;in;st t;i fotografie. Jednu z t;ch fotek jsme pot;ebovali na vystaven; pr;kazky, ;e jsme zam;stnanci Kemerovsk;ho tramvajov;ho a trolejbusov;ho depa. Tyhle legitimace n;m umo;;ovaly jezdit po m;st; tramvaj; a trolejbusem bezplatn;! To n;m samoz;ejm; d;lalo dob;e, ale net;;ila n;s jenom ekonomick; str;nka v;ci. C;tili jsme p;edev;;m mor;ln; uspokojen; ve chv;li, kdy; jsme s na;; skupinou nastoupili do tramvaje nebo trolejbusu a ;;kali pr;vod;;mu: „Slu;ebn;“. No, a kdy; n;s po;;dali, abychom p;edlo;ili pr;kazku, d;le;it; jsme ji vytahovali z kapsy a jako policajti jsme otev;rali kn;;e;ku a ukazovali ji pr;vod;;mu nebo kontrolorovi. Trochu n;s rozla;ovalo pouze to, ;e ty pr;kazky nebyly ;erven;, ale tmav; ;ed;. Dnes b;v; takov; barva na autech a m; n;zev „mokr; asfalt“. Ale kdyby byly ;erven;… J; dokonce ani nev;m, co pro n;s tehdy bylo d;le;it;j;;. Dost mo;n;, ;e n;m ud;lal v;t;; radost ten pocit d;le;itosti. Tenkr;t jsme byly st;le je;t; d;ti, sice velk;, ale p;eci jen d;ti.
Je;t; bych m;lem zapomn;l na jednu v;c. Krom; pr;kazek jsme dostali tak; pytel s pracovn;m od;vem. Byly v n;m gumov; hol;nky, mont;rky x/b-komplet z nepromokav;ho pl;tna, pogumovan; z;st;ry a nepromokav; rukavice. Ka;d; z n;s vyfasoval st;rku na podlahu a deset metr; hadr; z pytloviny. Hned n;s ale upozornili, ;e se m;;e odepsat pouze pytlovina, v;echno ostatn; bude pot;eba odevzdat p;i ukon;en; pracovn; smlouvy. Moje babi;ka bydlela na Jagunovce ve sv;m domku, a tak jsem j; tu pytlovinu, svou i Vagramovu, hned odvezl, kdy; u; vlastn; byla odepsan;. Och, jak m; i Vagrama za to chv;lila! ;;kala, ;e pytlovinou se myj; podlahy daleko l;pe, ne; n;jak;m jin;m hadrem. Darovala n;m dokonce t;;litrovou l;hev dom;c;ho pivka, ale my jsme ji nevypili hned. To tedy ne! Rozd;lili jsme ten mok na ;est d;l; a rozlili ho do p;llitrovek, kter; jsme si pak po jedn; brali s sebou do pr;ce v depu. V dob; sva;iny jsme v;dycky jednu vyt;hli a vypili. Mus;m ;;ct, ;e ty sva;iny v pr;ci jsme si prvot;;dn; u;;vali. Na;li jsme si za t;mto ;;elem  v jednom z hang;r; poj;zdnou plo;inu asi tak p;t, ;est metr; vysokou, a tam na sam;m vr;ku jsme  prost;rali „hodovn;“ tabuli. M;li jsme apartn; ubrus z g;zy, kterou jsme vy;ebrali na jednom nemocni;n;m odd;len;. Na g;zu jsme vylo;ili v;echny dobroty a serv;rovali jsme je, jak se dalo. Nejv;c mrzutost; n;m d;laly skl;dac; poh;rky. Pivo se z nich je;t; dalo p;t, ale ;aj p;chl po um;l; hmot;, a po t;et;m, ;tvrt;m pou;it; se ten plast zdeformoval a tekutina se za;ala vyl;vat. Tak jsme ty poh;rky vym;nili za plechov; hrne;ky. P;esn; ;as na sva;inu nikdo v pr;ci nestanovil. Sledovali jsme, kdy budeme m;t mezi n;vraty trolejbus; n;jak; okno, a pak jsme si ud;lali pauzu mezi myt;m. Oby;ejn; to bylo asi v deset nebo v jeden;ct ve;er.
Vr;t;m se ale k samotn; pr;ci. Prvn; den jsme p;i;li do zam;stn;n; o hodinu d;;v. Pot;ebovali jsme zjistit, jak se dostaneme do depa a jak dlouho n;m to bude trvat. Museli jsme tak; p;evz;t sv; sk;;;ky na p;evle;en;. Ka;d; dostal dv;, jednu na pracovn; ;bor a jednu na vlastn; oble;en;. A kdy; u; jsme p;i;li d;;v, vedouc; sm;ny n;s vzala na prohl;dku depa intern;m trolejbusem.  Ud;lala to bohu;el ke ;kod; dopravn;ho podniku. St;li jsme j; toti; za z;dy a d;vali se, jak se ;;d; trolejbus. Pozd;ji jsme po noc;ch po;;dali s Vagramem  z;vody po depu, za co; jsme dost;vali od vedouc;ch pravideln; vynad;no. Ale vedouc;mi byly z n;jak;ch d;vod; ;eny v letech, a m;ly n;s za d;ti. Brblaly, hl;daly, hrozily, ;e jsme dareb;ci a ;e to na n;s pov; na veden;, ale to bylo tak v;echno. A my jsme ;;dili d;l.
Prvn; den jsme ve dvou umyli jen deset voz;, co; bylo podle mistrov; m;lo. Podepisovala n;m v;kaz, co; byl dokument, ve kter;m jsme uv;d;li ;;sla umyt;ch trolejbus;, datum, ;as, a tak; sv; p;;jmen; pro pot;eby ;;t;rny. Mistrov; to tedy nesta;ilo, ale my jsme byli tot;ln; zmo;en;. V;dy;, jak se uk;zalo, trolejbus m; obrovskou venkovn; plochu, kterou jsme museli um;t. Nav;c vnit;ek trolejbusu pot;eboval p;inejmen;;m   zam;st. ;klid vnit;n;ch prostor n;s ale bavil, proto;e jsme prakticky ka;d; den n;co nach;zeli. Byly to drobn; mince, rozsypan; pod sedadly, n;kdy dokonce i pap;rov; pen;ze, t;eba rubl ;i t;;rublovka. Jednou jsme dokonce na;li i pen;;enku s v;ce ne; sto rubl;ky. Tak; jsme na;li n;prsn; ta;ku s n;jak;mi pap;ry a pr;kazem toto;nosti. Na druh; den jsme ji odvezli na policii. P;edstavte si, ;e ten roztr;it; ;lov;k n;m p;ijel do depa osobn; pod;kovat! Policist; mu nejsp;; ;ekli, kdo a kde to na;el. Dokonce p;ivezl i ko;ak, jak Vagram dodal: „Gruz;nsk;! Co se d; d;lat, alespo; n;co.“ To je ta odv;k; ;evnivost mezi Arm;ny a Gruz;ny.
To, ;e n;s mistrov; vzala na obhl;dku depa a t;m n;s i nau;ila ;;dit trolejbus, n;m p;i;lo n;ramn; vhod. Potom, co jsme si doma oddechli a po;;dn; se prospali, vzpomn;li jsme si, ;e n;m mistrov; uk;zala trolejbusovou myc; linku. Byla na ni dost hrd; a je;t; prozradila, ;e linka je p;ipravena ke spu;t;n;, ale zat;m se nesm; pou;;vat, proto;e ji doposud neschv;lila vstupn; kontroln; komise.
Prvn; m;s;c n;m p;id;lovali pr;ci p;es den, proto;e my;; bylo m;lo. Rozhodli jsme se, ;e op;t p;ijdeme trochu d;;v a prozkoum;me, co je za tou neschv;lenou my;kou. Jak jsme rozhodli, tak jsme ud;lali. Mistrov; n;s za;ala chv;lit za to, ;e jsme p;i;li d;;ve, abychom mohli um;t v;c trolejbus;. Myslela si, ;e se v n;s probudil pocit odpov;dnosti. Pravda je ale ta, ;e si myslela, ;e budeme um;vat ru;n;, a my jsme zat;m hledali mo;nosti, jak um;vat v;c a pracovat m;n;!
 Mistrov; m;la pravdu, kdy; b;hem prohl;dky ;;kala, ;e my;ka je pln; funk;n;. To byla skv;l; p;edstava. Trolejbus vjede do my;ky a proj;;d; mezi ohromn;mi kart;;i, kter; myj; z;rove; p;edek i bo;n; strany trolejbusu a nav;c je;t; i ;;st zadn;. Je pravda, ;e vzadu z;st;valy ;mouhy, ale ty se daly lehko odstranit.
B;hem t;hle sm;ny jsme umyli u; jedenadvacet trolejbus;. Vagram to bez uzard;n; hodlal ozn;mit mistrov;, a na ot;zku: „Kolik?“ odpov;d;l: „O;ko.“ Chud;k mistrov; tomu nerozum;la a j; jsem j; musel vysv;tlovat, ;e „o;ko“ znamen; v obl;ben; karetn; h;e „jednadvacet“ a ;e jsme zrovna tohle ;;slo napsali do v;kazu. Mistrov; se samoz;ejm; ;la p;esv;d;it o kvalit; myt; (p;edchoz; sm;nu n;s nekontrolovala), ne; n;m v;kaz podepsala. Zarazil ji ten dvojn;sobn; n;r;st umyt;ch voz;. S kontrolou byla spokojen; a pochv;lila n;s. No, a my jsme se tou chv;lou p;kn; nafoukli a ozn;mili jsme j;, ;e hodl;me zv;;it sv; pracovn; ;sil; a zavazujeme se, ;e ;asem umyjeme p;l stovky trolejbus; za sm;nu. Mistrov; se uchechtla, pr; ;e si trouf;me, ;;m; n;s definitivn; pop;chla k ;inu.
 Te; jsme u; nebyli tak unaven;, jako poprv;, a za sm;nu jsme prvn; m;s;c v pr;m;ru umyli dvacet p;t trolejbus;. Vyd;lali jsme slu;n; pen;ze. Dostali jsme ka;d; dv; st; pades;t rubl; na ruku. Byli jsme spokojen;. Osvojili jsme si ur;it; algoritmus ;innost;. Jestli;e jsme se na za;;tku sna;ili dob;e um;t cel; trolejbus, a pak se teprve vrhnout na dal;;, pozd;ji jsme zm;nili taktiku. Moc dob;e jsme v;d;li, ;e d;;ve ;i pozd;ji to na n;s n;kdo pr;skne a zjist; se, ;e vyu;;v;me automatickou my;ku. M;li jsme takov; syst;m,
;e kdy; se trolejbusy vr;tily ze sv; trasy, rychle jsme je prohnali my;kou, a pak jsme je p;ivezli na m;sto ru;n;ho myt;, kde jsme ;istili vnit;ky a um;vali ;mouhy na zadn; ;;sti. B;hem sm;ny jsme m;li st;le v;ce voln;ho ;asu, a tak jsme za;ali po;;dat z;vody na pozemku depa. Ten prostor byl obrovsk;, a my jsme m;li n;kolik tras, po kter;ch jsme se proh;n;li. J; i Vagram jsme ze za;;tku jezdili klidn;, ale pozd;ji jsme za;ali z;vodit. Je prost; z;zrak, ;e jsme nerozbili ani jeden v;z.
No, a druh; m;s;c jsme si vyd;lali ka;d; celkem t;i sta pades;t rubl; na ruku a t;et; m;s;c skoro ;ty;i stovky. Ty pen;ze n;m bez probl;m; vypl;celi. Kdy; jsme si v;ak p;i;li pro v;platu za ;tvrt; m;s;c a ;ekali, ;e dostaneme ka;d; p;t set rubl;, proto;e jsme myli v pr;m;ru ;ty;icet voz; za sm;nu, dali n;m jen dv; st; pades;t. Za;ali jsme samoz;ejm; protestovat, a tak n;s povolali do mzdov; ;;t;rny, kde n;m prost; vysv;tlili, ;e je fyzicky nemo;n; ru;n; um;t takov; mno;stv; voz;. Uk;zali n;m metodick; materi;l z ministerstva, uv;d;li n;jak; normy a z;v;rem ozn;mili, ;e pou;;v;me my;ku, a v tom p;;pad; je cena pr;ce zcela jin;, a podle toho tak; dost;v;me plat. J; i Vagram jsme si p;ipadali okraden; a dali jsme okam;it; v;pov;;. Kdy; jsme podepisovali propou;t;c; list a odevzd;vali pracovn; od;v, uk;zalo se, ;e Vagram ztratil pogumovanou z;st;ru a j; zase nepromokav; rukavice. Ceny t;ch ztracen;ch v;c; n;m   samoz;ejm; ode;etli z v;platy. Zase jsme se urazili a rozhodli jsme se, ;e nevr;t;me pr;kazky, na kter; m;;eme bezplatn; cestovat po m;st;. ;ekli jsme, ;e se ztratily. Za to u; n;m ;;dn; pen;ze nestrhli, jen n;s po;;dali, abychom napsali zpr;vu o ztr;t;.
J; i Vagram jsme d;l pokra;ovali ve „studi;ch na doktora“ a oba n;s h;;l pocit hrdosti z toho, ;e d;ky n;m byla uvedena do chodu automatick; my;ka v trolejbusov;m depu m;sta Kemerova a ;e na;i n;sledovn;ci to budou m;t daleko leh;;. Oko kemerovsk;ch pasa;;r; i n;v;t;vn;k; m;sta pak jist; pot;;il pohled na ;ist; trolejbusy.
Byla to v;bec l;ska? (65/186)

V;ichni studenti dob;e v;d;, ;e ve zkou;kov;m obdob; se nesm; ;lapat na poklopy od kan;l;. Je to kategoricky nep;;pustn;! V;d;l to samoz;ejm; i Kos;a Roma;ov, kdy; ho jeho star;; bratr Jevgenij doprov;zel na prvn; p;ij;mac; zkou;ku, a to z chemie. Cht;l bych zd;raznit hlavn; to, ;e Kos;a byl na zkou;ku veden. Jeho bratr ;e;a byl ost;;len;. Jednak u; ukon;il prvn; ro;n;k Kemerovsk;ho l;ka;sk;ho institutu a jednak byl o t;in;ct let a p;t dn; star;; ne; Kos;a, kter; ho t;m p;dem musel poslouchat. Probl;m byl v tom, ;e Kos;a p;ijel ze slune;n; Kyrgyzie a v Kemerovu ho p;iv;tal d;;; a chladno. Nav;c voda v Kemerovu byla tak chlorovan;, ;e i pol;vka byla c;tit chlorem a Kos;ovi, kter; vyr;stal v p;;rod; a byl odjak;iva zvykl; p;t vodu z ledovc;, to bylo z du;e protivn;. Tajn; se rozhodl, ;e „zazd;“ p;ij;mac; zkou;ky v Kemerovu a vr;t; se dom; do rodn;ho Kantu, odbude si z;kladn; vojenskou slu;bu a p;jde na medic;nu do Frunze. Kos;a to sice ne;;kal nahlas, ale ;e;a byl vn;mav;. Ani; by se ho ptal na souhlas, zamykal Kos;u v pronajat; mansard;, aby se tam ten chud;k mohl d;kladn; p;ipravovat. Ke zkou;ce ho ;e;a pro jistotu odvedl prakticky za ruku.
 Prvn; zkou;ka byla z chemie. Brat;i jeli z Gercenovy ulice tramvaj; a; k Domu kultury, a pak pokra;ovali p;;ky. Kos;a se hned za;al vzpouzet, pr; m;;eme jet je;t; jednu zast;vku. ;e;a ale zavelel, tak;e nem;lo smysl diskutovat. Dokonce Kos;u po cest; do institutu za;al zkou;et a d;val mu rozli;n; z;ludn; ot;zky typu jak; je chemick; vzorec vody nebo kyseliny dusi;n;.
Kr;;eli alej; 40. v;ro;; ;;jnov; revoluce a asi patn;ct metr; p;ed nimi se belhala sta;enka s ta;kami. Brat;i ;li, bavili se o chemii a vid;, ;e babi;ka zmizela. Te; tu byla a najednou je fu;. Jako kdyby se do zem; propadla. Jen chvilku p;ed t;m ;e;a ;ekl, ;e by j; m;li s t;mi ta;kami pomoct. A sta;enka nikde! Kluci se nemuseli domlouvat a vrhli se vp;ed. „V;dy; jsem si to myslel – odkryt; kan;l!“ ;e;a za;al l;te;it a hudral i na Kos;u, jakoby on za to mohl, ;e v;ko od kan;lu le;; vedle d;ry. Nejsp;; to zavinili d;ln;ci, kte;; kan;l otev;eli a ;li do obchodu na Sevastopolsk; ulici, co; bylo odtud jen p;r krok;. Takhle si to alespo; ;e;ka vysv;tloval. A babi;ka volala z d;ry: „Pomozte, pomozte mi!“ P;esto;e byl Jevgenij siln; a ;lachovit;, dalo mu to i s Kos;ovou pomoc; p;ece jen trochu pr;ce, ne; staru;ku z toho kan;lu vyt;hl. Kos;a s;m je;t; musel vl;zt dovnit; a vylovit potraviny, kter; vypadly ze s;;ovky. B;bince se kupodivu nic nestalo. Jen trochu brblala: „Jak je tohle mo;n;? Co je to za po;;dek?“
Kluci rychle vyrazili sm;rem k fakult;.  Kos;a dostal jedni;ku a ;e;a mu neopomn;l zd;raznit, ;e kdy; student n;komu pom;;e, kdy; jde na zkou;ku, je to dobr; znamen;.
 Pro; jsem v;m tohle vypr;v;l? Inu, s;m jsem za;il n;co podobn;ho. Jak u; jsem psal d;;ve, ;koln; doch;zku jsem kon;il v obvod; Kedrovsk; Karjer. P;;hoda, o kter; v;m chci vypr;v;t, se stala koncem jara nebo za;;tkem l;ta 1966. Kon;ili jsme des;tou t;;du. M;li jsme b;je;nou n;ladu. Jak jinak? Kone;n; jsme mohli odej;t z toho nen;vid;n;ho ;koln;ho prost;ed; (alespo; tehdy jsme to tak vid;li). Pry; od t;ch p;enudn;ch u;itel;! P;ipadali jsme si dosp;l;. Brzy se m;ly konat z;v;re;n; zkou;ky. Asi to tak m;lo b;t, ;e jsem se zamiloval do spolu;a;ky T;ni ;ubarovov;. M;li jsme se p;ipravovat ke zkou;k;m, ale j; jsem m;l ;pln; jin; my;lenky, a z domova m; to t;hlo za Ta;;nou. Ta se m;la tou dobou tak; piln; u;it, ale velmi ochotn; ut;kala z bytu. Uprost;ed na;; ;tvrti, zrovna naproti ;kole mezi stadionem a obytn;mi domy, bylo ohromn; n;kolikahektarov; zarostl; m;sto s nevelk;m les;kem. A pr;v; tam jsme se r;di proch;zeli. I kdy; to bylo v centru, chodili jsme vlastn; v lese, kde jsme byli ukryti p;ed zraky ostatn;ch.
Ka;d; ve;er jsme v t;chto m;stech nachodili b;hem n;kolika hodin dlouh; kilometry, nebo jsme jen tak sed;li na kl;d;ch na skryt;ch m;stech. A tak v den posledn;ho zvon;n; jsem m;l s Ta;;nou pravidelnou sch;zku. Domluvili jsme se, ;e p;jdeme zase na proch;zku do toho p;;rodn;ho parku. Dnes u; je t;;k; ;;ct, o ;em jsme si cel; ty hodiny pov;dali. Bez p;est;n; jsme si o n;;em vypr;v;li. Ani na chvilku jsme neml;eli, a tak; jsme se ;asto h;dali, kdy; jsme cht;li jeden druh;ho o n;;em p;esv;d;it. Mysl;m, ;e na;e sch;zky byly z;bavn; pro oba, proto;e byly velmi ;iv; a oba jsme se sna;ili b;t spolu co nej;ast;ji.
Ve smluvenou dobu u; jsem p;e;lapoval u vod;rensk; v;;e, bl;zko kter; Ta;;na bydlela. Nikdy nechodila na sch;zky ani pozd;, ani d;;v. To j; jsem byl neposeda a p;ich;zel jsem i o p;l hodiny d;;v. V t; dob; nebyly mobiln; telefony, jinak bych b;hem t;ch t;iceti minut tr;pil Ta;;nu neust;l;m telefonov;n;m. Av;ak vedle vod;rny bydlel Ljo;a Bori;ov, kter; se mnou chodil do t;;dy. A tak jsem k n;mu pravideln; zaskakoval a ;;dal jsem, abych si mohl od n;j zatelefonovat. Ta;;na mi hubovala, ;e j; ru;;m v p;;prav;ch na odchod a ;e ji zdr;uju, ale telefon nikdy nepokl;dala. Nakonec jsem se do;kal. Ta;;na vy;la z domu a vydali jsme se na na;i obvyklou trasu. J; jsem tenkr;t T;n; vykl;dal n;co moc zaj;mav;ho. Hlasit; jsem mluvil a gestikuloval a ona ;la vedle m; a soustavn; mi p;itak;vala.
 Najednou jsem si uv;domil, ;e n;jakou chv;li u; nesly;;m to jej; „ano“ nebo „to nen; mo;n;“. Bylo ticho. Ot;;;m se, ale vedle mne, ani kolem dokola v;bec nikdo nen;. Za;al jsem Ta;;nu volat. Ticho. ;el jsem nazp;tek a po dvaceti – t;iceti metrech jsem spat;il n;sleduj;c; obr;zek: doslova uprost;ed p;;inky koukala ze zem; T;nina hlava v;etn; ramen a poprs;. D;v;ina ;l;pla na pootev;en; poklop a propadla se do kan;lu. Dr;ela se v;; silou na rozta;en;ch pa;;ch. Poklop se vertik;ln; vzty;il uprost;ed d;ry a T;;a se o n;j op;rala z;dy. Uk;zalo se, ;e kan;l nebyl hlubok;. T;;a st;la na jak;msi ohromn;m ventilu, ale sama vyl;zt nemohla. Zezadu j; p;ek;;el poklop a nohy po;;d sklouz;valy po ventilu. Ml;ela. Neplakala, prost; jenom ml;ela. P;ib;hl jsem k n;, uchopil jsem ji pod rukama a za;al jsem j; zvedat. V tu chv;li na m; T;;a za;ala k;i;et: „Ty b;d;ku! Tys m; tu nechal!“ A cht;la mi d;t facku. To ale nem;la d;lat. V;dy; jsem ji dr;el pod rukama, kter; m;la p;vodn; rozta;en; do stran. A u; jsem ji z poloviny vyt;hl. A ona se pr;v; v tom moment; rozhodla, ;e mi d; p;es pusu. Zvedla pravou ruku k ;deru a….. sjela zp;tky do kan;lu! Dostal jsem z;chvat sm;chu. Ptal jsem se j;, pro; ml;ela a hned na m; nezavolala. T;;a v;ak jen bez p;est;n; nad;vala. Sna;il jsem se ji vyzvednout, ale m;l jsem ruce oslaben; od sm;chu a znovu jsem ji pustil do kan;lu. Chud;k T;;a si myslela, ;e si z n; d;l;m legraci, znovu mi nadala do b;d;k;, a kdy; se mi kone;n; poda;ilo dostat ji ven, rychle ut;kala dom;. Nejsp;; ze sam;ho stresu b;;ela tak rychle, ;e jsem ji nemohl dohonit. Volal jsem za n;: „T;;o, odpus; mi, j; za to nem;;u!“ Ale moje slova j; byla ukraden; a ona b;;ela t;m rychleji.
Na moje telefonov;n; nereagovala. Zvedla sice sluch;tko, ale kdy; usly;ela m;j hlas, hned zav;sila. ;;hal jsem na ni u vod;rensk; v;;e, ale kdy; m; uvid;la, hned se oto;ila a ;la dom;. P;em;;leli jsme spolu s Ljo;ou Bori;ovem, co by se s t;m dalo d;lat, ale na nic jsme nep;i;li. Z toho na;tv;n; jsme ;li a rozbili jsme v;echna okna na;; u;itelky d;jepisu. Mlad; osam;l; ;ena byla z toho osam;n; hysterick; a pravideln; p;i vyu;ov;n; d;lala sc;ny. Nem;la ji r;da cel; t;;da. Tak jsme tedy po;kali na p;lnoc nebo mo;n; i na jednu v noci a rozbili jsme j; holemi okna v kuchyni i v pokoji. Chovali jsme se jako idioti. Ta ;ena bydlela v jednopokojov;m byt; v p;;zem;.
Jist;, l;ska d;l; divy!!! N;komu d;v; k;;dla a z n;koho d;l; hlup;ka. T;m v;bec nemysl;m Ljo;u Bori;ova.
Pot; nastaly z;v;re;n; zkou;ky a po nich Ta;;na za;ala chodit s Vadikem Smolenkem. Mn; u; to bylo n;jak jedno. Tak byla to l;ska? 
Pa;;;, Pa;;;… (66 / 189)

M; man;elka Nata;a mi navrhla, abychom moje narozeniny oslavili v tomto roce v Pa;;;i.  J; jsem samo sebou souhlasil. Jednak jsme u; d;vno v Pa;;;i nebyli, a jednak je slovo man;elky pro mne z;konem!
 Vybrali jsme si hotel Marriott na Elysejsk;ch pol;ch. V Pa;;;i se nach;z; celkem ;ty;i hotely toho jm;na, ale v tomto na Champs-;lys;es jsme bydleli, kdy; jsme byli v Pa;;;i naposled. Hotel se n;m l;bil, pokoje byly b;je;n;, obsluha skv;l;, j;dlo v restauraci vynikaj;c;. A tak jsme se rozhodli, ;e nebudeme slo;it; vyb;rat, abychom nep;ebrali. Jak jsme si ;ekli, tak jsme ud;lali a 23. z;;; jsme p;ilet;li do Pa;;;e.
Bu; pozdravena, Pa;;;! Je pravdou, ;e za t;ch 12 let, kter; ub;hly od na;eho prvn;ho p;;jezdu do tohoto m;sta nad Seinou, se mnoh; zm;nilo, ale bohu;el nikoliv k lep;;mu. Ne, nebudu v;s stra;it a ps;t o n;jak;ch nep;;jemn;ch v;cech. Starosti jsou starosti. Chci jen podotknout, co je zjevn; na prvn; pohled. A sice, ;e v Pa;;;i p;ibylo lid;, ale zdaleka ne Francouz;. A n;; milovan; Montmartre, neboli „Mon – Mon“, jak ho naz;v; hrdina jednoho zn;m;ho filmu, jsme s Nata;ou nepozn;vali. Kdy; jsme p;ijeli v roce 1999 do Pa;;;e poprv;, bydleli jsme v hotelu na Montmartru. Jak; jen byl tehdy kouzeln;! Ty ;zk;, k;ivolak; a ;ist; uli;ky, mali;k; obch;dky, kter; l;kaly a p;itahovaly a; tak, ;e jsme se v nich jednou s Nata;ou ;pln; zamotali.
A co teprve bazilika Sacr;-C;ur na Montmartru? Pamatujete si na film „Okno do Pa;;;e“? To p;ekr;sn; schodi;t;, kde tak r;da sed;vala a sed;v; zamilovan; ml;de;? Dnes je to m;sto zavaleno odpadky. A v;bec cel;  Montmartre se  prom;nil v n;co po ;ertech divn;ho. St;le ;ast;ji sly;;te „Salom“, ne; „Bon jour“. A kolik p;ibylo v ulic;ch Pa;;;e ;ebr;k;! I kdy; se tu objevovali i d;;ve, byli to alespo; Francouzi.
Vzpom;n;m si, jak jsme se tehdy p;i na;; prvn; n;v;t;v; sm;li, kdy; jsme uvid;li na rohu Elysejsk;ch pol; a ulice Boutie ;ebr;ka, vedle kter;ho st;la z poloviny vypr;zdn;n; l;hev ;ampa;sk;ho, a on s;m cosi prozp;voval zvoniv;m hlasem. V dne;n; dob; je tam ;ebraj;c;ch lid; daleko v;c, a ;asto jsou to lid; tmav;; pleti, kte;; nav;c p;em;;lej; po sv;m a na ulic;ch otravuj; turisty a sna;; se je alespo; n;jak obelst;t.
Poka;d;, kdy; jsme v Pa;;;i, zajdeme na n;m;st; k „Ope;e“. Za;li jsme tam i tentokr;t. Za „Operou“ je skv;l; obchodn; d;m „Galerie Lafayette“. Je jasn;, ;e si Nata;a nemohla v Pa;;;i nechat uj;t n;kupy. Kdy; jsme obch;zeli „Pa;;;skou operu“ z lev; strany, ;la proti n;m cik;nka. Najednou se sklonila a jakoby zvedla n;co z asfaltu. Nat;hla k n;m ruku s prstenem ze ;lut;ho kovu a anglicky, v;imn;te si - nikoli francouzsky, se n;s pt;: „To je zlato, vi;te?“ Ani; bychom se s Nata;ou p;edem domluvili, rozchechtali jsme se na cel; kolo. A cik;nka na n;s zase anglicky: „Slut!“, co; se d; p;elo;it jako „;ubka“. A je;t; dodala n;co nesrozumiteln;ho. Pro; jsme se tak sm;li? Proto;e doslova p;r minut p;edt;m jsem ;;kal Nata;e, ;e asi v;bec nevypad;me jako „kavky“, proto;e jsme v Pa;;;i u; druh; den, a zat;m se n;s nikdo nepokusil obalamutit. Tak jsme to v t; chv;li asi zak;ikli. A druh; den to sam;. Tentokr;t v;ak z prav; strany „Pa;;;sk; opery“. Stejn; cik;nka a ;pln; stejn; trik s prstenem. To n;s op;t rozesm;lo. Chud;k cik;nka. Asi j; to p;kn; zamotalo hlavu. P;i;la o sv;j loveck; instinkt a p;edvedla nanicovatou pam;;. Ale dost u; o smutn;ch v;cech.
Na 25. z;;; jsme si s Nata;ou napl;novali bohat; kulturn; program. Chystali jsme se, ;e se projdeme p;;ky po Elysejsk;ch pol;ch a ud;l;me si proch;zku po Tuilerijsk;ch zahrad;ch. Pot; jsme cht;li zaj;t do Louvru a v;e zakon;it n;v;t;vou chr;mu Notre - Dame a proj;;;kou po Sein;. M;;ete mi ;;ct, pro; se n;m cel; den honil hlavou zn;m; ot;epan; vtip, ve kter;m prob;h; dialog mezi Avdo;j; Nikiti;nou a Veronikou Mavrikievnou, kter;m nen; jasn;, zda je ;e; o koup;n; v Sein;, nebo o zcela jin;, erotick; z;le;itosti odehr;vaj;c; se v sen;… P;ehr;vali jsme si ho ten den mnohokr;t, jako gramofonovou desku.
Z hotelu jsme vy;li v 8.30. M;sto zelo pr;zdnotou. V ulic;ch krom; domovn;k; nikdo nebyl. Po;as; bylo p;ekr;sn;, slunce jasn; sv;tilo. Nijak jsme nesp;chali a pomalu jsme kr;;eli po Elysejsk;ch pol;ch, kdy; v tom se sm;rem od V;t;zn;ho oblouku rozlehl ;ev motor; a kolem n;s prolet;lo n;kolik kabriolet; zna;ek Ferrari a Peugeot. A potom zas a zas. Na bezpe;nostn;ch p;sech uprost;ed bulv;ru se tla;ili paparazzi a fotografovali ta auta. A; pozd;ji, kdy; jsme do;li na n;m;st; Concorde, jsme zjistili, ;e takov; z;vody b;vaj; v Pa;;;i o v;kendu pravideln;. Tak;e ne; jsme dorazili do Tuileri;, m;li jsme za sebou siln; z;;itek.
 M;lem bych zapomn;l, cestou jsme je;t; potkali d;mskou „;erno – b;lou“ patrolu. ;okol;dov; policistka byla moc p;kn; a ta evropsk; svou hru;kovitou postavou sp;; p;ipom;nala Ameri;anku. Ta dvojice vypadala tak legra;n; a z;bavn;, ;e jsem zatou;il vyfotografovat si ta d;v;ata na pam;tku. Nata;a mi ale p;ipomn;la, abych nejprve po;;dal o svolen;. N;kde sly;ela, ;e policist; ve Francii mohou klidn; zast;elit toho, kdo se jim nebude l;bit. J; jsem se samoz;ejm; vylekal a rad;ji jsem je gestem po;;dal o souhlas. Ta „hru;kovit;“ se sm;;n; za;klebila a chystala se zap;zovat, ale ta sympatick; afrofrancouzka uk;zala kategorick; gesto, kter; znamenalo jednozna;n; „ne“. Obr;tila se k n;m z;dy, a tak jsme ;li d;l.
Zahrady Tuilerie jsou n;dhern;. A koncem z;;; je tam k vid;n; neuv;;iteln; zm;; barev. Fotografovali jsme se, proch;zeli a s otev;en;mi ;sty jsme ;asli nad kv;tinami, stromy i sochami. A p;i t; p;;le;itosti se mi za;alo cht;t na z;chod. Ne, nelekejte se, na velkou ne, jenom na malou. Vedle byla men;; kav;rna. Je;t; nem;la otev;eno, ale u; tam byl n;jak; pohyb. Bylo zar;;ej;c;, ;e v 9.20 bylo na ulic;ch je;t; pusto. I v parku bylo ;pln; pr;zdno, jen tu a tam prob;hl pomal;m klusem n;jak; b;;ec, prchaj;c; p;ed infarktem. Nevid;li jsme nikoho, koho bychom se mohli zeptat. P;esto jsem v t; kav;rn; na;el jednu ;ivou du;i. Ta pan; rozestavovala venku stoly a ;idle. Vyka;lal jsem se na delik;tnost a pomoc; gest a mezin;rodn;ho slova „toaleta“ jsem se j; za;al pt;t, kde ;e je ono m;sto. Uk;zala sm;rem ke vchodu do parku. Vzpomn;l jsem si, ;e skute;n; zprava u vchodu do parku byly tabulky s postavi;kami d;my a p;na. Opustil jsem Natalku, kter; obdivovala spole;ensk;ho krkavce, a vrhl jsem se ke vchodu do parku. Divil jsem se t;m b;;c;m, pro; se tak ;enou bez p;dn;ho d;vodu. Jen siln; motivace m;;e l;mat rekordy. Ur;it; jsem tehdy n;jak; sv;j osobn; rekord v b;hu p;ekonal, ale ve fini;i m; ;ekala je;t; jedna r;na. Z;chod tam sice byl, ale otev;rali ho a; v 10 hodin. Chud;ci Francouzi! Kolik nezaslou;en;ch hrub;ch slov se sneslo z m;ch ;st na jejich hlavu. Nehodl;m v;m je na tomto m;st; opakovat, proto;e jsem tehdy nebyl nijak origin;ln; a vyjad;oval jsem sv; roz;ilen; ne pr;v; normativn; slovn; z;sobou. Cestou zp;tky k  Natalce u; jsem neu;;val b;hu, ale nep;est;val jsem nad;vat na lajd;ck; Francouze, kte;; nemysl; na z;kladn; lidskou pot;ebu. V t; chv;li jsem s ;divem zjistil, ;e nutk;n; je to tam a j; u; nem;m k nad;v;n; d;vod. Prost; se mi p;estalo cht;t. Bylo to n;co velmi zvl;;tn;ho. P;ed chv;l; se mi cht;lo, a; jsem sk;;pal zuby, a najednou to p;e;lo. U; jsem to ale nenechal n;hod; a z;chod jsem pro jistotu vyhledal. Nebylo to ale v Tuilerijsk;ch zahrad;ch, ale v Louvru. Dnes se mohu ka;d;ho zku;en; dotazovat: „Byl jste na z;chod; v Louvru?“
Je to samoz;ejm; velk; hloupost, ale takov; ;ivotn; situace se st;vaj;. Na;e dojmy z n;v;t;vy Louvru vypr;v;t nebudu. Nem;m bohu;el takovou slovn; z;sobu, abych vyj;d;il v;echny pocity nad;en; a; ost;chavosti z kr;sy, kterou jsme tam vid;li. Cel; unaven; jsme ;li k bl;zk;mu p;;stavi;ti, abychom se projeli ;;;n;m parn;kem. Cht;li jsme si tak; trochu odpo;inout od spousty dojm; a od fyzick; ;navy. V;dy; krom; chozen; od expon;tu k expon;tu, od obrazu k obrazu, jsem nav;c m;l za sebou b;h po Tuileri;ch, jak si jist; vzpom;n;te.
 Cestou k p;;stavi;ti jsme nemohli minout „Most zamilovan;ch“. T;m sp;;, ;e jsem to napl;noval u; d;;v a vzal jsem s sebou nevelk; z;me;ek. Ten jsme p;id;lali a zaklapli, jak se to obvykle na takov;ch m;stech d;l;. Pak jsme se s Natalkou pol;bili a pokra;ovali d;le k p;;stavi;ti. V;;te nev;;te, po t;to ritu;ln; procedu;e na;e ;nava zmizela jako m;vnut;m proutku. ;ile jsme se nalodili, vystoupili na horn; palubu a spokojen; jsme str;vili ;as na lodi pov;d;n;m a rozeb;r;n;m toho, kdo z t;ch dvou m;l vlastn; pravdu a zda to bylo v Sein; nebo v sen;.  Avdo;ja Nikiti;na nebo Veronika Mavrikievna?
Den u; pomalu kon;il a u chr;mu Notre – Dame post;val dav turist;. Fotografovali se tam Japonci. Ne, to nen; moje v;ta, tak to ;;k;val strejda M;;a Zadornov, a mn; se jen p;;hodn; vybavila. ;nava a p;em;ra dojm; stejn; vykonaly sv;, a kdy; jsme vy;li z chr;mu, rozhodli jsme se s Nata;ou, ;e d;-li B;h, a my se je;t; jednou do Pa;;;e vr;t;me, tak zajdeme do Notre – Dame hned r;no, dokud nebudeme zahlceni p;edchoz;mi dojmy.
Den v p;edve;er m;ch narozenin se opravdu vyda;il. Zb;valo je;t; prov;;it restauraci, kam jsme si napl;novali j;t na slavnostn; ve;e;i o den pozd;ji. Cht;li jsme si tam ud;lat gener;lku, proto;e jsme docela oby;ejn; dostali hlad. M;li jsme po;;dnou chu; k j;dlu a asi to na n;s bylo dost vid;t. M;;ete mi pros;m v;s vysv;tlit, pro; jsem si na zku;ebn; ve;e;i vzal kr;sn; oblek, kter; jsem m;l p;ipraven; a; na n;sleduj;c; sv;te;n; den? Natalka na m; trochu vr;ela, ale mile a v;bec ne p;;sn;, co; bych za norm;ln;ch okolnost; nep;edpokl;dal. Moje ;ena u; m; toti; se mnou jist; zku;enosti. Asi p;ed t;emi, ;ty;mi lety jsme se sebrali a let;li do Hongkongu, a v Kyjev; v dob; ;ek;n; na navazuj;c; let, kdy; v;echny kufry s v;cmi byly odbaveny, poda;ilo se mi v kav;rn; upustit croissant do ;;lku s k;vou. Je neuv;;iteln;, jak z takov;ho mal;ho hrne;ku mohlo vyst;;knout takov; mno;stv; mastn; tekutiny, kterou jsem p;edt;m vylep;il - dal jsem si do k;vy trojitou porci ;leha;ky. Jen si to p;edstavte. M;te let;t je;t; ;estn;ct hodin p;es Amsterodam a j; jsem m;l mastn; skvrny od lev;ho ramene k prav;mu stehnu v jedn; lince, jak po st;elb; z kulometu. To tedy byla situace! Chud;k Nata;a, jak jen mi tehdy nad;vala a vyhro;ovala, ;e u; nikam s takov;m ne;ikovn;m dareb;kem nikam nepojede. Ale tehdy to dopadlo dob;e. V;ichni ch;pali situaci a r;zn;m zp;sobem d;vali najevo porozum;n;. Obzvl;;; mi byla p;;jemn; pozornost letu;ek. A;koliv jsme cestovali v business class, kde m; p;;e o pasa;;ry vysokou ;rove;, j; m;l p;;i p;;mo mimo;;dnou!
V pa;;;sk; restauraci jsme si dali pro za;;tek „tatar;k“ z lososa. Byl velmi dobr; a slupli jsme ho nato;up. Kdy; mi ale p;inesli argentinskou sv;;kovou s n;jakou neuv;;iteln; dobrou om;;kou, tak se stalo n;co, co bylo snad ;;zeno osudem. P;ed o;ima ;;;n;ka i sv; ;eny jsem upustil z vidli;ky kus hov;z;ho. Vlna rozst;;knut; om;;ky byla samoz;ejm; trochu men;;, ne; tsunami ve Fuku;im;, ale ;pln; to sta;ilo, aby moje sako i kalhoty vypadaly p;;;ern;. „Och!“ Jedn;m hlasem vydechli Nata;a i ;;;n;k a vrhli se ke mn; s ubrouskem. V t;to chv;li je t;eba uznat, ;e jsem si po;;nal podle pravidel spole;ensk;ho chov;n;. Zadr;el jsem je rozhodn;m gestem a vysv;tlil jim, ;e podle etikety ignorujeme, kdy; si n;kdo, kdo sed; pobl;;, vylije na sebe om;;ku. Posypal jsem v;echny skvrny sol;. M;;ete si p;edstavit, jak to asi vypadalo, kdy; jsem cel; posolen; doj;dal hov;z;.
Bylo to maso „vagu“ a bylo opravdu vynikaj;c;! Nat;lka ml;ela, ale j; jsem c;til, ;e na pokoji dostanu co    proto. Natahoval jsem ve;e;i, jak se dalo. ;;;n;k pochopil, ;e tady u; nic nezm;;e, a tak n;m vesele nosil j;dla a vym;;oval p;;bory. Ve;e;e skon;ila v dobr;m. Zav;;eni jeden do druh;ho jsme pro;li p;es halu k v;tah;m. A; na pokoji mi Natalka vytmavila, ;e kdybych nem;l z;tra ty narozeniny, ;ekla by mi od plic, co si o mn; mysl;. T;m byl incident smeten ze stolu.
N;sleduj;c; den jsem sice pove;e;el ve vych;zkov;m obleku, ale ten byl tak; p;kn;. Cel; narozeninov; den jsem u; p;e;il bez zvl;;tn;ch p;;hod. Dvac;t;ho sedm;ho z;;; v sedm r;no u; jsme jeli na leti;t; a s sebou jsme si vezli jeden ka;tan, kter; jsme na;li na Elysejsk;ch pol;ch. Dodr;eli jsme na;i tradici, p;iv;zt si z ka;d; n;v;t;vy Pa;;;e ka;tan. Sladk; Pa;;;i! T;;;me se na nov; setk;n;.
L;stek ;. 13 (67/194)

V;dycky jsem se divil, jak Arka;a, n;; komsomolsk; vedouc;, um;l nach;zet zp;soby, jak se vyvl;knout z ka;d; situace. Ve ;kole nikdy nem;l ;;dn; probl;my. A jestli n;jak; m;l, skr;val je tak ;ikovn;, ;e o nich nikdo nem;l pon;t;. Um;t n;co takov;ho nen; v ;ivot; k zahozen;. Na rozd;l od Roma;ova, kter; d;lal ve sv; skupin; na stomatologick; fakult; tak; vedouc;ho, a povedlo se mu octnout v p;kn; ka;i. Je prost; z;zrak, ;e se z n; v;bec dostal, a ;e z t; situace vyklouzl prakticky bez ;r;m;. T;ic;t; l;ta na;t;st; nehrozila, ale i tak mohly b;t n;sledky dost tvrd;.
Stalo se to tak. V Komunistick; stran; Sov;tsk;ho svazu um;li l;pe ne; co jin;ho p;it;hnout ;lov;ku uzdu a dr;et ho pevn; na oprati. Nejsp;; ti lid; neum;li pracovat, a snad ani necht;li, ale pon;;it n;koho pod sebou, rozm;znout ho po st;n; jako mouchu, to byla jejich svat; v;c. A tuhle hanebnou ;innost asi nejsp;; pova;ovali za pr;ci. Co si jen navym;;leli, aby se mohli takhle chovat. Abych to up;esnil, ty jejich zp;soby nepoch;zely jenom z minulosti. V;dy; a;koliv tihle komunist; p;ej;mali n;kter; man;ry od sv;ch p;edch;dc;, sna;ili se ty hnusn; praktiky je;t; „vylep;it“.
Bylo to p;edev;;m ud;v;n;, don;;en; na spolupracovn;ky v pr;ci a na spolusoudruhy ve stran;. A tak; nejr;zn;j;; konference a hl;;en; na r;zn;ch ;rovn;ch. Toto pova;ovali za svou svatou povinnost. Pro n; bylo d;le;it; n;koho pod sebou nejen pon;;it a rozdrtit, ale z;rove; mu d;t p;;le;itost, aby i on se mohl chovat stejn; tak podle ke sv;m bli;n;m, jako oni. Vedouc; komsomolsk;ch skupin m;li moc zasednout si na kohokoli, a to sam; i ro;n;kov; vedouc; a vedouc; fakult. A kdyby i tohle nesta;ilo, tak strani;t; vedouc;, ti v;ichni si cht;li tak; p;ih;;t svou pol;v;i;ku a po;;dali zased;n;. Tam pak vysl;chali ;adov; vedouc;, kte;; chud;ci museli pod;vat hl;;en; o aktivit;ch sv; komsomolsk; skupiny. A co m;li ti nebo;;ci d;lat a jakou pr;ci si to m;li vym;;let?
 A tak jednou do;lo i na Roma;ova. Bylo to jeho prvn; stranick; hl;;en; a on se b;l. Nen; divu, v;dy; se se;li profeso;i, vedouc; kateder a cel; stranick; bran;e. Kos;a za;al sm;le, jak to v t; dob; vy;adoval jednac; ;;d: „Na posledn;m zased;n; gener;ln; sekret;; Bre;n;v ;ekl…“. A v tom se ozvalo mohutn;m hlasem: „Stop!“ Hr;za! Kolem v;echno ztichlo a ze sv;ho m;sta vstal ;len politbyra l;ka;sk; fakulty, vedouc; katedry ortodoncie Marsel Zakejevi;  Mirgazizov, kter; si kone;n; na;e d;vod zchladit si na n;kom ;;hu. Hlavn;m c;lem nem;l b;t chud;k Kos;a. Kdy; u; nemohl Mirgazizov u;kodit p;;mo, tak alespo; vyu;il toho, ;e se z ka;d; sch;ze po;izuje z;pis, kter; prov;;uj; ti naho;e. A kdy; u; na;el p;;le;itost, tak ji nepustil z ruky.
„Souduzi, pro n;s v;echny je to nejv;t;; osobnost sou;asn; doby, v;;en; trojn;sobn; Hrdina Sov;tsk;ho svazu, gener;ln; tajemn;k KS SSSR Leonid Ilji; Bre;n;v. A pro tohohle usmrkance je to prost; jen Bre;n;v. V;dy; ty si ;ekl Bre;n;v!?“ A to u; se obr;til ke Kos;ovi. Ten na m;st; ;pln; zcepen;l. Stoj; a ml;; a hlavou se mu hon; idiotsk; anekdota o tom, jak ;uk;u p;ij;maj; do Komunistick; strany Sov;tsk;ho svazu, ukazuj; mu portr;t L. I. Bre;n;va a ptaj; se: „Kdo to je?“ ;uk;a odpov;d;: „To je samoz;ejm; n;;eln;k!“ Partajn; organizace se pt;: „Jak; n;;eln;k?“ ;uk;a odpov;d;: „Samoz;ejm; n;;eln;k t;bora.“ Partajn;ci se znovu ptaj;: „Jak;ho t;bora?“ A ;uk;a odpov;d;: „Samoz;ejm; socialistick;ho.“…. A s takov;mi my;lenkami tam Kos;a stoj; a poslouch;, jak; ;e je zabedn;nec a ;e m; soudruh profesor v;;n; pochybnosti o tom, zda v;bec m;;e Kos;a pracovat jako l;ka;.
Takov; to vzalo obrat. Mirgazizov byl ten den ve form; a rozhodl se, ;e si kopne hlavn; do tajemn;ka stranick;ho v;boru Kemerovsk;ho st;tn;ho l;ka;sk;ho institutu, a vyzval k hlasov;n;, kter; m;lo rozsoudit tuto trapnou situaci. Za hlavn;ho vin;ka byl p;ekvapiv; Mirgazizovem ozna;en pr;v; tajemn;k stranick;ho v;boru ;koly osobn;, proto;e takov; mimo;;dn; a odpudiv; p;;pad je pouze v;sledek jeho ;patn; pr;ce. A tak se hlasovalo, ale a; potom, co Kos;u poslali za dve;e.
Tajemn;kem stranick;ho v;boru institutu byl v t; dob; p;esv;d;en; partajn;k, kter; v;ak dosud nebyl v podobn;ch praktik;ch namo;en;, poch;zel z rolnick;ch pom;r;, byl vedouc;m katedry filosofie a v;deck;ho komunismu a jmenoval se docent S. K. Glebov. Byl to takov; strejda. D; se ;;ct, ;e nebyl nijak ;patn;, a i kdy; ho n;kte;; studenti zrovna nemilovali, p;ij;mali ho jako nutn; zlo. M. Z. Mirgazizov byl ale jako z k;emene, mimochodem pozd;ji pov;;il p;estupem na l;ka;skou fakultu do Kazan;.
Tahle ud;lost se stala na ja;e, ale v l;t; m;la svoje pokra;ov;n;. Tedy p;esn;ji ;e;eno v letn;m zkou;kov;m obdob;. V;echno prob;halo dob;e, a; p;i;la posledn; Kos;ova zkou;ka z historie Komunistick; strany Sov;tsk;ho svazu. Studenty zkou;ela docentka ;aln;vov;. Mezi v;emi byla obl;ben; a ;;kali j; „m;ma Lena“, nebo taky „mamka“. Kos;a si u zkou;ky vyt;hl l;stek ;;slo 13, a ten mu p;inesl ;t;st;. Ot;zky byly lehk; a Kos;a na n; znal odpov;di. Hlavou u; se mu honily p;edstavy rodn; Kyrgyzie a m;min;ch dobrot, kter;ch si bude u;;vat v nejbli;;;ch dnech. ;;slo 13 v;ak nen; dobr; podce;ovat. Tentokr;t toti; sehr;lo svou osudovou roli. Kos;a u; ;el ke stolu, kde sed;la „m;ma Lena“, kdy; v tom se otev;ely dve;e a vstoupil vedouc; katedry Glebov. „Tak copak to tu m;me? Skupina 41.“ A spa;il Kos;u, kter; st;l u stolu. „;;, soudruh komsomolsk; vedouc;, pod;vejme, pod;vejme… Jste p;ipraven; odpov;dat? Tak pros;m, posa;te se.“ Glebovova l;beznost byla Kos;ovi hned podez;el;, ale nedalo se nic d;lat. Glebov si vzal od Kos;i l;stek a ;;k;, ;e za tyhle ot;zky dostal jeden bod, ani nemusel odpov;dat. „Poj;te, popov;d;me si o tom nejjednodu;;;m, bez ;eho sov;tsk; l;ka; nem;;e b;t pova;ov;n za skute;n;ho l;ka;e.“ P;istoup; ke st;n;, kde visel za z;clonkou panel s ikonostasem ;st;edn;ho v;boru Komunistick; strany Sov;tsk;ho svazu.
Jen si p;edstavte tu hr;zu! V;echna ta jm;na a tituly pod fotografiemi ;len; ;V byla p;elepena pap;rky. Zatracen; jezuiti! Glebov odhrnul z;clonku: „Tak, kdo je tohle?“, a s;m ;;ouch; ukazov;tkem do Eduarda Ambrosjevi;e ;evardnadzeho. V tu chv;li se projevil dal;; ;;inek l;stku ;;slo 13.  Kos;ovi nasko;ila do hlavy ta idiotsk; anekdota o ;uk;ovi a n;;eln;kovi a rozt;;ela se po;;d dokola, a ikdy; v;d;l, ;e d;l; pitomost, nezadr;iteln; a proti sv; v;li pronesl: „N;;eln;k!“ Glebovovi se jen roz;;;ily zorni;ky. V posluch;rn; nastalo hrobov; ticho, jen v;rn; p;;tel Tarasenko ;ept;: „;evardnadze.“ A Glebov ho vyz;v;, aby se zvedl, a ukazov;tkem m;;; na Kosygina. „A tohle je kdo?“ V t; chv;li se zasekl i Tolik. Kr;tce ;e;eno, repar;t n;sledoval za t;i dny. „A u m; osobn;!“, dodal Glebov.
Kyrgyzie se musela obej;t bez Kosti a Krasnodar bez sv;ho Tolika Tarasenka. Ten den, kde kluci m;li jet dom;, pili obl;ben; v;no „777“, a dva n;sleduj;c; dny se opalovali na b;ehu ;eky Tom. V noci p;ed repar;tem si Kos;a dal s Tolikem dvojitou nejvy;;; mo;nou d;vku kofeinu, kterou sehnali p;es Tolikovu sestru pracuj;c; v l;k;rn;. Pot; se vrhli na studium ;len; ;V pop;edu i pozp;tku i nap;esk;;ku. Celkem to ;lo bez chyb. A; na to, ;e Glebov, ten dareb;k, za;al zkou;et krom; jmen „n;;eln;k;“ i v;echny jejich pravomoce. Ve v;sledku kluci dostali je;t; dal;; t;i dny na p;;pravu ke druh;mu repar;tu, a pokud by to nedopadlo, tak pr; snad na podzim, a pak ;e u; p;ipad; v ;vahu jen vylou;en; ze ;koly. Tady u; p;est;vala legrace.
Situace byla v;;n;. Op;t si p;es Tolikovu sestru sehnali kofein a fenamin a ve stavu transu drtili n;;elnick; funkce, sprost; nad;vali a zase drtili. Oba u; nen;vid;li v;echny ;leny ;V a Glebova i s Mirgazizovem by nejrad;ji roztrhali na kousky a spl;chli. A v hlav;ch jim m;sto jmen a titul; ;len; strany hu;ela jako zakl;nadlo studentsk; ;;kanka, kter; pom;hala nacpat medik;m do hlavy ;;inky kofeinu.
 Do hry jako Deus ex machina vstoupila op;t docentka ;aln;vov;, kter; studenti ne;;kali marn; „m;ma Lena“. Kdy; uvid;la, jak ti dva „orlov;“ p;i;li na zkou;ku ;pln; zdrogovan;, za;p;la nad nimi, vzala jejich indexy a napsala jim tam „lidovku“. A ti dva toxikomani ani nebyli schopni n;jak;ho projevu radosti. Spali dva dny bez probuzen;, ani na z;chod nechodili.
Od t; doby ub;hlo u; hodn; let. Kos;a a Tolik mi vypr;v;li, ;e anekdotu o ;uk;ovi si dodnes pamatuj;, ale politbyro neznali ani tehdy, a nepamatuj; si ho ani dnes. Na;t;st; to v dne;n; dob; nen; pot;eba. A l;ka;i jsou z nich dob;;! Mirgazizov se p;ece jen m;lil.
N;m;t t;to pov;dky mi laskav; poskytl K.D.Roma;ov.
Kdy; chyb; smysl pro dobrodru;stv; (68 /197)

Je samoz;ejm;, ;e ka;d; student chce b;t n;;;m origin;ln;, tou;; projevit svou osobnost, uk;zat, ;e nen; hor;; ne; ostatn; a p;edv;st, ;e je mo;n; i v n;;em lep;;! To je lidsk; p;irozenost. Kdyby t; nebylo, existovaly by v;bec ;erven; diplomy? Mysl;m, ;e asi ne. Bylo, jest a bude, ;e mezi studenty v;ech vysok;ch ;kol budou v;dycky odv;;n; jedinci.
Tak nap;;klad Ta;;na Krylovov; byla klidn;, zdr;enliv; a rozv;;n; studentka. A p;esto ani ona netu;ila, ;e v n; s;dl; zl; duch, kter; um; probudit dobrodru;n; sklony. A; jedenkr;t tenhle b;s projevil svou existenci. Situace vcelku nenazna;ovala nic zl;ho. Co by se tak; mohlo st;t ;patn;ho na hodin;ch fyziologie, nav;c je;t; u takov; b;je;n; u;itelky, jakou byla Nina Alexejevna Barbara;ovov;?
A;koliv v tu dobu byla Nina Alexejevna pouhou asistentkou, u student; byla obl;ben;. M;la ji r;da tak; T;;a Krylovov;, ve kter; d;;mal zl; duch dobrodru;stv;. Jak jinak vysv;tlit, ;e kdy; se na hodin; spojen; p;t; a ;est; skupiny asistentka Barbara;ovov; zeptala, kdo ze student; se boj; elektrick;ho proudu, Ta;;nu z;ejm; ovl;dl n;jak; vnit;n; b;s a ona se zcela jist; proti sv; v;li se p;ihl;sila jako pokusn; kr;l;k. Rozhodla se, ;e se z;;astn; experimentu, a p;iznala, ;e se boj; opravdu hodn;. Byla posl;na za dve;e, aby nemohla zn;t podstatu pokusu, a ostatn;m student;m Nina Alexejevna vysv;tlila, co budou d;lat a jak; v;sledky maj; o;ek;vat.
Nikdo v;ak nepo;;tal s t;m, ;e to nebyla sama Ta;;na, kdo se rozhodl d;lat pokusn;ho kr;l;ka, ale ;e ji k tomu postr;il n;jak; zl; b;s. Zat;mco studenti vym;;leli co a jak, T;;a se u; za;;nala t;;st, proto;e ten b;s uvnit; ji do toho namo;il a najednou se vypa;il a ona z;stala samotn; se sv;m strachem. Kdy; byla pozv;na do posluch;rny, u; ti;e ml;ky plakala. A kdy; do n; za;ali „pou;t;t proud“, jej; pl;; zes;lil. T;;a se nemohla ovl;dnout a jej; vzlyky byly st;le siln;j;; a siln;j;;. P;esto;e pokus okam;it; ukon;ili a u; do n; nikdo proud nepou;t;l, T;;a st;le na;;kala, slzy jako hrachy, pl;; mal;ho d;t;te. Pokus ;el k ;ertu a v;ichni se vrhli k Ta;;n;, aby ji uklidnili. Nem;la bohu;el ani ;;dn; kapesn;k a smrkala do n;jak;ho kousku mulu, za co; se styd;la, a o to v;c na;;kala na cel; kolo, a; j; museli poslat z v;uky dom;.
Ti co z;stali, znali bohu;el princip pokusu a u; v n;m tedy nemohli pokra;ovat. Protahovat v;uku nem;lo smysl. Asistentka Nina Alexejevna Barbara;ovov; jim mohla na;;dit n;hradn; lekci, ale takov; v;ci obvykle ned;lala a za to ji ctila nejenom 5. a 6. skupina. A T;;a, kdy; p;i;la dom;, za;ekla se, ;e u; ;;dn;m ;patn;m vnit;n;m hlas;m naslouchat nehodl;. P;;;t; se rad;ji nebude vyvy;ovat nad ostatn;.

Portr;ty ( 69/199) 

Mil; p;;tel;, chci se s v;mi pod;lit o sv; vzpom;nky na n;kter; na;e u;itele. Jestli;e se pono;;me do hlubin sv;ch mozkov;ch z;vit;, jist; si vzpomeneme na mnoh;. Ale te; to zkus;m jen tak nam;tkou bez velk;ho pam;;ov;ho ;sil;.
Prvn; obraz, kter; se mi vybavuje, je samoz;ejm; Timofej Fad;jevi; Ry;kov, p;ezd;van; Faraday. Byl sv;r;znou osobnost; a jeho dokonal; znalost oboru byla omra;uj;c;. Tohle v;ak n;kter;m student;m doch;zelo a; pozd;ji a n;kter;m to bohu;el nedo;lo v;bec. P;ede mnou vyvst;v; n;sleduj;c; obraz: ohromn; siln; mu; v z;;iv; b;l;m a stra;liv; dlouh;m pl;;ti, kter;mu se ;;kalo chirurgick;, proto;e byl vzadu uv;zan; na kli;ky. Ty kli;ky tak; v;mluvn; sv;d;ily o povaze Ry;kova, proto;e v;dycky tr;ely na r;zn; strany. Podle m;ho m;n;n; ty obrovsk; kli;ky byly stejn; stra;n;, jako majitel pl;;t; s;m.
Dnes ch;pu, ;e Ry;kov byl b;je;n; ;oumen, odpus;te mi to slovo, ale od prvn;ch p;edn;;ek ;okoval studenty t;m, ;e v p;sti dok;zal rozdrtit obratel a rozdrtit ho na p;sek. Nebo kdy; si bral ;ebro a zav;zal na n;m uzel! To p;ekon;valo ve;kerou fantazii. Av;ak obratel a ;ebro nebyly pouh;mi anatomick;mi prepar;ty, byly to kosti zv;;at. Obratel byl p;ed drcen;m upe;en v laboratorn; troub; a ;ebro bylo p;edem namo;eno v kyselin;! A s jakou p;chou hovo;il o anatomick;ch prepar;tech! Tehdy jsem tomu nep;ikl;dal v;znam, a a; nyn; ch;pu hloubku jeho slov. „Tyto na;e prepar;ty, to jsou ostatky d;;ve ;ij;c;ch lid;, kte;; pokra;uj; ve slu;b; dal;;m generac;m. Nezneva;ovat! Chovejte se k nim ohledupln; a s ;ctou.“ D;l n;sledoval ;ev a pokra;ov;n;: „Tak vy nerozum;te? Vy m;;ete tak leda j;t k cirkusu a d;lat Hamleta!“ Pokud m;l student pl;;; u;mudlan;, p;;li; kr;tk;, nebo nylonov;, ;val: „S t;m m;;ete tak do pivnice nebo prod;vat piro;ky!“ Hr;za si vzpomenout na jeho hroziv; obo;; a trsy chlup;, kter; mu ;ouhaly z nosn;ch d;rek. A co; teprve ten orl; nos! Ale b;da, kdyby se n;komu z jeho skupin, kter; m;l na starosti, stalo n;jak; p;;ko;;! V;dycky se bral za toho, komu bylo ubl;;eno, a; za tou lump;rnou byl kdokoli.
Jevgenij Dmitrijevi; Loga;ov byl n;; prvn; rektor. Byl to tak; jmenovec m;ho p;;tele ;eni Roma;ova a zaslou;il se o to, aby ;e;u p;ijali na fakultu. V;dycky se elegantn; obl;kal, byl dokonale zdvo;il; a dobrosrde;n;, a nav;c to byl kr;sn; chlap. Se studenty jednal nanejv;; demokraticky, ale jen ;pln; hlup;k nebo hulv;t si mohl u n;j zkusit naru;it discipl;nu.
P;l ;pln; ;dy na mouchy bzu;ivky (Calliphoridae) – ;eledi dvouk;;dl;ho hmyzu. Bzu;ivky maj; zpravidla zelen; nebo modr; zbarven; s kovov;m n;dechem. Tento hmyz; druh by si zaslou;il pomn;k! U; v dob; prvn; sv;tov; v;lky byla objevena ne;ekan; vlastnost, kterou maj; larvy t;chto much pomno;en; v hnisav;ch ran;ch. Uk;zalo se, ;e larvy zelen;ch a modr;ch much, nejenom;e odstra;uj; tyto tk;n; a mal; kousky kost;, ale sv;mi v;m;;ky zabra;uj; roz;;;en; patogenn;ch bakteri;. Krom; toho d;le vym;;uj; l;tku, kter; napom;h; hojen; ran. Jenom kolik ran;n;ch mohou tyto mouchy zachr;nit! V;dy; v;lka je ten nejvulg;rn;j;; projev lidsk; existence. Tr;n; infikovan; r;ny, rozdrcen; kosti, nedostatek vody, mnoha;etn; obvazy, zav;iven; atd. A tyhle mouchy se speci;ln; pou;t; na hnisaj;c; r;ny a d;laj; tam z;zraky. Kladou tam vaj;;ka, objevuj; se larvy, kter; jsou u;ite;n; zejm;na p;i nedostatku peroxidu vod;ku a bez antibiotik ;ist; r;ny a s velk;m pot;;en;m a neutuchaj;c;m apetitem ;erou rozpadaj;c; se tk;n; a v;echny hnisav; ;;sti, p;i;em; naprosto opovrhuj; tk;n; nov; dor;staj;c;.
Nen; jasn;, z jak;hosi d;vodu Loga;ov ;asto hlu;n; a evidentn; s gustem smrkal do obrovit;ho n;dhern; b;l;ho kapesn;ku. Vypadalo to, ;e jich m;l v;dycky u sebe alespo; tucet. Kdy; jsem tohle v;echno o jeho obl;ben;ch mouch;ch poslouchal na p;edn;;k;ch, m;l jsem p;;mo p;ed o;ima ;iv; obrazy. P;edstavoval jsem si to tak ;iv;, a; mi b;hal mr;z po z;dech.
Faina Samsonovna Golubkovov; vedla v p;t;m ro;n;ku v na;; skupin; praktika z rentgenologie. Kurz trval dva t;dny a prob;hal n;kdy kolem sedm;ho listopadu, tedy v dob; st;tn;ho sv;tku. Pod dojmem toho, ;e jsem o Fain; Samsonov; sly;el jen to nejlep;;, osm;lil jsem se, a je;t; p;ed za;;tkem kurzu jsem za;el za n; na katedru a poprosil ji, zda by m; mohla uvolnit z v;uky. Nab;dl jsem, ;e m; m;;e ihned p;ezkou;et z jak;hokoli pl;novan;ho t;matu. Piln; jsem se u;il ze se;itu ;ory ;ernobaje, kter; m;l hotov; z;pisky z jej;ho p;edm;tu ji; z d;;v;j;ka. Tak; jsem ty znalosti z jeho se;itu hned p;edvedl, kdy; jsem ze sebe vysypal cit;t: „Rentgenologov;, to jsou kronik;;i. Jsou to p;ed;itatel;, ;touc; st;ny pod paprsky rentgenu. Podle zobrazen; na sn;mku m;;e dobr; rentgenolog ur;it st;;; ;lov;ka a naj;t patologick; zm;ny dokonce i v endokrynn;m syst;mu.“ A; pozd;ji mi ;ora ;ekl, ;e onen cit;t byla vlastn; slovy Fainy Samsonovny. Golubkovov; se tehdy po m;m vystoupen; ironicky u;kl;bla a zeptala se, jak; ;e to m;m d;vod k absenci. Odpov;d;l jsem j; po pravd;, ;e chci odlet;t dom; do Frunze. A tak mi to tedy Faina Samsonovna dovolila. Av;ak s tou podm;nkou, ;e mi podep;;e index a; po m;m n;vratu do ;koly. A tak to taky potom prob;hlo.
Klaudie Tichonovna Somovov; p;edn;;ela stomatologii. Na na;; fakult; neu;ila, proto ;erp;m ze vzpom;nek student; p;;slu;n;ho oboru. Tak t;eba Kos;a Roma;ov, ten ne ;e ji nem;l r;d, on ji doslova nen;vid;l za jej; man;ry s podsouv;n;m r;zn;ch zubn;ch prepar;t;. Nav;c je;t; Klaudie Tichonovna nutila uboh; studenty, aby zav;eli o;i, a d;vala jim do rukou prepar;ty opravdov;ch lidsk;ch zub;. Studenti museli ur;ovat druh zubu, a ;;ct, jestli poch;z; z prav; nebo lev; strany ;elisti. A museli se u;it, u;it a u;it… Vyu;uj;c; nepustila k pacientovi nikoho, kdo od l;ta nedok;zal popsat a ur;it kter;koli zub naprosto p;esn;. A;  s odstupem ;asu a dlouholet; pr;ci pos;l; Konstantin Dmitrijevi; Roma;ov Klaudii Tichonovn; Somovov; nebeskou poklonu za skv;lou a u;ite;nou v;uku.
Ur;it; tak; nemohu vynechat velmi sv;r;znou osobnost Borise Fedorovi;e Golubjova. P;esto;e m;l nehezkou p;ezd;vku „Krkavec“, studenti ho m;li velmi r;di a ;;kali mu tak proto, ;e se mu ;asto cht;lo na p;edn;;k;ch ;;hat. No, a tahle indispozice ho ob;as p;epadla p;ed o;ima cel; posluch;rny. M;l prost; sm;lu. Pokud v;m, p;ezd;vali mu tak za jeho z;dy je;t; dlouho p;ed t;m, ne; n;; se n;; ro;n;k objevil na fakult;. Zd; se, ;e o sv;m p;;zvisku v;d;l a v;bec nijak se ho to nedot;kalo.
 A historka s karafou plnou lihoviny se odehr;vala u zkou;ky tak pravideln;, a; se z n; stala t;m;; tradice. Kluci ze sedm; skupiny za;li je;t; d;l. V;;a Kubasov a ;ura Popovi; byli ne;navn; vynal;zav; ve vym;;len; nov;ch n;pad;. Jednou se rozhodli uspo;;dat referendum. Plebiscit m;l rozhodnout v ot;zce, kter; zn;la takto: „Souhlas;te s t;m, aby na z;klad; koexistence kateder anatomie a patologick; anatomie, d;le pak kateder fyziologie a patologick; fyziologie, byla p;ejmenov;na katedra filosofie na katedru patologick; filosofie, jeliko; tam pracuje jist; Boris Fedorovi; Golubov?“ Odpov;di m;ly t;i varianty: „Souhlas;m. Ano!“ „Souhlas;m, Ne!“ a „A co kdy;…?“
Exkurze (70/203)

V ;est;m ro;n;ku jsou u; v;ichni studenti medic;ny p;esv;d;eni, ;e v;echno dopadne dob;e. Ka;d; z nich u; si ujasnil, co chce d;lat d;l. Mnoz; dokonce v;d;, kde budou po ukon;en; studia pracovat. A proto si posledn; m;s;ce spole;n;ho studia cht;li v;ichni ;lenov; na;; skupiny u;;t naplno.
 V na;; ;trn;ct; skupin; jsme probl;m co s voln;m ;asem opravdu ne;e;ili. Na n;jakou velkou z;bavu ;as opravdu nezb;val. Je;t; aby zb;val, v;dy; prakticky v;ichni si p;ivyd;l;vali, kde mohli. Marik Golubkov nap;;klad p;;le;itostn; pracoval v krajsk;m onkologick;m dispenz;;i. Marik tehdy bydlel na D;r;insk;ho ulici v m;st; zvan;m „;vejka“, bl;zko tov;rny na cukrovinky.
Kemerovsk; tov;rna na cukrovinky byla v t;ch dob;ch proslul;. Bonbony chutnaly b;je;n;. Tehdy se d;lal t;eba „M;;ka na severu“ a „Ananasov;“ s oplatkou a n;pln;. A jak b;je;n; chutnalo t;eba „Pta;; ml;ko“ nebo „Kosotlap; m;;a“. V;ichni z na;; skupiny zav;tali k Marikovi nejenom kv;li n;jak; p;nsk; j;zd;, ale ;asto tak; kv;li n;jak; „nutn; a neodkladn;“ z;le;itosti…
Tak jsme se tedy zase jednou se;li u Marika prakticky v;ichni krom; d;v;at. Pot;ebovali jsme si op;t vy;;dit n;jakou neodkladnou z;le;itost. Byli tam ;e;a Roma;ov, Vagram Agad;a;an, S;;a Salmajer, Jura Sologub, Arkadij Blajcher, v;; pokorn; slu;ebn;k a Marik Golubkov, kter;, jak je z;ejm;, disponoval bytem. Prost;eli jsme st;l. M;li jsme sladk; v;no zna;ky „777“, kter; bylo v t; dob; velmi obl;ben;. Tehdy jsme ale zapomn;li na n;co k j;dlu a poslali jsme Arka;u Blajchera do obchodu v m;st; zvan;m „;vejka“. Bylo to doslova p;es cestu, ;ikmo naproti domu, kde Marik bydlel. Arka;a byl zp;tky asi za deset minut a p;inesl dva bochn;ky hork;ho chleba a skoro cel; kilo bonb;n; „Du;;ina radost“. T;m, kdo nev;d;, o ;em je ;e;, prozrad;m, ;e to byly nejlevn;j;; nebalen; karamelky.
No, a co te; s nimi? M;li jsme snad Arka;u zab;t? Vym;;leli jsme pro n;j r;zn; druhy trest;. Nejv;c rozzloben; byl ;e;a. Kategoricky trval na tom, ;e Arka;u mus;me zml;tit, a navrhoval, ;e se toho s;m ujme. Ob;; se jen chab; vymlouvala. Na Arka;u byli na;tvan; prakticky v;ichni. Kdo to jak;iv vid;l? P;t „t;i sedmi;ky“ a p;ikusovat k tomu karamelky? Zachr;nilo ho jenom to, ;e chl;b, kter; p;inesl, byl je;t; hork;, vo;av; a m;l k;upavou k;r;i;ku. Kluci se nakonec umoud;ili, a ;e pr; se nad n;m slituj; a protentokr;t ho neroztrhaj; na kusy. V t; chv;li se zcela spont;nn; zrodil n;pad, ;e by se m;lo zaj;t na exkurzi do tov;rny na cukrovinky. My;lenka to byla dobr;. V;c jsme dlouho neodkl;dali. Vyrazil jsem spolu s Arka;ou, abychom zjistili, co se d; v t; v;ci podniknout.
Ve vr;tnici s n;mi k na;emu ;divu jednali vst;;cn;. Asi proto, ;e jsme jim ;ekli, ;e jsme budouc; l;ka;i a ;e milujeme kemerovsk; bonbony. Vypr;v;li jsme, ;e u; brzy se rozjedeme do r;zn;ch kout; sv;ta a ;e je;t; chceme spole;n; zaj;t do m;stn; tov;rny, abychom m;li na co pozd;ji vzpom;nat. Kdy; vr;tn; zatelefonovala na veden; podniku a p;evypr;v;la v;echno, co jsme j; ;ekli, p;i;la za n;mi k na;emu ;divu sama sekret;;ka ;editele a doprovodila n;s na nejvy;;; m;sta. ;editelkou podniku byla tehdy laskav; d;ma a z cel; du;e se nad tou na;; tir;dou sm;la. Dala n;m souhlas pod tou podm;nkou, ;e si ze ;koly p;ineseme ;;dost o proveden; exkurze, kde bude jmenn; seznam v;ech p;edpokl;dan;ch ;;astn;k;. J; i Arka;a  jsme se zap;;sahali, ;e ten pap;r p;ineseme, a poz;t;; se dostav;me s celou skupinou.
Kdy; jsme se vr;tili k Marikovi, museli jsme ocenit state;nost t;ch, kte;; z;stali, proto;e do na;eho p;;chodu se v;na ani nedotkli. Na;e vypr;v;n; p;iv;tali hlu;n;m: „Hur;!“ Ani; bychom se s Arka;ou p;edem domlouvali, vym;;leli jsme si, jak to bylo t;;k;, a b;jili jsme o tom, jak jsme museli p;emlouvat ;editelku. P;l jsem ;dy kamar;da, jak mistrn; a skv;le v;echny p;esv;d;oval o na;em srde;n;m z;jmu o v;robu. Nekonec Arka;ovi ty karamelky odpustili, dokonce i Jevgenij. Samo sebou se rozum;, ;e jsme si p;ipili na kamar;dstv;.
Kolektivn; jsme rozhodli, ;e pro ;;dost o exkurzi do tov;rny na cukrovinky po;leme na d;kan;t Jevgenije Roma;ova. V;d;li jsme, ;e nikdo jin; nedok;;e tak dob;e vyjedn;vat s pracovn;ky d;kan;tu. M; poslali pro v;echny p;;pady s ;e;ou jako mor;ln; podporu a z;;titu. Uk;zalo se, ;e to v;bec nebylo zbyte;n;. Na d;kan;t jsme se vydali hned r;no, m;sto p;edn;;ky, a prvn; ot;zka na ;e;u zn;la: „A jak to, ;e nejste na p;edn;;ce?“ Po takov;m nestydat;m ;deru pod p;s a po v;erej;;ch „t;ech sedmi;k;ch“ ;e;a do;ista zcepen;l. Ta z;ke;n; ot;zka d;my z d;kan;tu ho ;pln; rozhodila. Na;t;st; jsme na to byli dva. Neztr;cel jsem ;as a okam;it; jsem se vm;sil do hovoru. Bez mrknut; oka jsem ozn;mil, ;e n;s pan Krakovsk; uvolnil, proto;e mu pravideln; asistujeme u operac;, a tak; m;me ;asto slu;by na chirurgii t;et; m;stsk; nemocnice. Moje suver;nn; jedn;n; mil; d;my z d;kan;tu uklidnilo. Za;aly se zaj;mat o to, co je to za exkurzi, pro; by se m;la konat, kdo j; inicioval, a tak; zda nechceme oklamat l;ka;sk; institut, proto;e je;t; nikdy nikdo na takov; exkurzi nebyl.
;;kaly tak;, ;e vypad;me jako ;ipern; ho;i, kte;; tam mohou nejsp;; prov;st n;jakou lump;rnu. To posledn; slovo vyvedlo Jevgenije z otup;losti a on se pustil do vysv;tlov;n;, jac; jsme v;ichni slu;n;, a jestli u; n;jakou tu ;okol;du dostaneme, tak ji jistojist; p;ineseme na d;kan;t! D;m;m se takov; odpov;; l;bila a jedna z nich naklepala na psac;m stroji zna;ky Moskva na;i ;;dost se v;emi jm;ny v na;; skupin;. Je;t; dodala podpis a raz;tko, a v;echno bylo, jak n;le;;. Vr;tili jsme se jako hrdinov; a nav;c s pot;ebn;m dokumentem.
Na exkurzi jsme se dob;e p;ipravili. N;kdo si mysl;, ;e j;t na exkurzi je lehk; a prost;. My jsme to ale brali jako mimo;;dn; z;va;n; ;kol. Pov;m v;m, jak jsem se vybavil j;. V;ichni ostatn; se chystali podobn;, jen s nevelk;mi rozd;ly. Tak jsem si tehdy obl;kl siln; rol;k a navrch je;t; po;;dnou ko;ili, kter; nebylo ;koda. Tu ko;ili jsem si schv;ln; obl;kl tak, aby na t;le d;lala boule. Zam;;lel jsem je;t; obl;knout si na to v;echno b;l; pl;;;. Kdy; jsme se p;edt;m domlouvali v tov;rn; na hygienick;m od;vu, ;ekli jsme, ;e si p;ineseme svoje pl;;t;. J; jsem si vzal pochopiteln; z domova ten nejv;t;;.
P;;;t; den, po vyu;ov;n; ve t;et; m;stsk; nemocnici, jsme jeli tramvaj; na „;vejku“. Navedli jsme schv;ln; celou skupinu, ;e pojedeme tramvaj;, proto;e jsme j; i Vagram m;li slu;ebn; pr;kazy, kter; n;m zaru;ovaly bezplatn; cestov;n; elektrick;mi dopravn;mi prost;edky po cel;m Kemerovu. Tyhle povolenky jsme si s Vagramem p;isvojili, kdy; jsme myli v tramvajov;m depu autobusy, a jaksi jsme je zapomn;li vr;tit.
V tov;rn; u; na n;s ;ekali. Arka;a jim z nemocnice zavolal, ;e ;;dost u; m;me vy;;zenou. Ve zvl;;tn; m;stnosti jsme se v p;;tomnosti pr;vodce svl;kli, a pod jeho p;;sn;m dozorem jsme si obl;kli pl;;t;. Na;e skupina musela budit sm;ch. Jedin; Olga Pticinov; m;la elegantn; ohoz. Ale mu;sk; v;pravy, jeden jako druh;, m;la na sob; pl;;t; o p;t, ;est ;;sel v;t;;. Hotov; ;a;ci, ne studenti medic;ny.
 Zam;stnanci tov;rny se p;ipravili na exkurzi tak; d;kladn;. Trasa byla napl;nov;na do detail;. Povolili n;m konzumovat v;echny druhy produkt; v neomezen;m mno;stv;, ale nal;hav; n;s ;;dali, abychom si z jednotliv;ch provozoven nebrali nic s sebou. Kampak na n;s!
V prvn; provozovn;, kam n;s p;ivedli, se vyr;b;ly oplatky. Pamatuju si, ;e tenkr;t byly citr;nov;. Tak kolik byste ;ekli, ;e takov; oby;ejn; sv;tsk; sov;tsk; student t;sn; p;ed ukon;en;m studi; m;;e sn;st oplatek? Na mou v;ru hodn;, a je;t; v;c si jich dok;;e nacpat pod pl;;;. Tu ko;ili velkou jako plachtu jsem si p;ece nebral jen tak pro nic za nic. Ostatn; jakbysmet. U; si nevzpom;n;m, kolik bal;;k; oplatek jsem si poschov;val po t;le, ale bylo to dost. To m;;u ;;ct jist;.
Kdy; jsme p;e;li do dal;; provozovny, uj;;d;l p;ed n;mi b;;;c; p;s pln; sn;hov;ch pusinek, a my jsme u; byli nacpan; vaflemi! P;ed exkurz; pochopiteln; nikdo neob;dval. Nenechali jsme se zahanbit, a abychom nepo;pinili ;est na;eho institutu, alespo; p;t kus; jsme ur;it; slupli. Bohu;el, tenhle v;robek se nedal vsunout pod ko;ili. V dal;; provozovn; d;lali karamelky. Kolik tam jenom bylo druh;! T;eba „Ra;; krun;;ky“, „D;i;;;lky“ a je;t; spousta dal;;ch. Svorn; jsme se zbavili vafl;, kter;ch jsme byli p;ejeden; a na kter; jsme se u; nemohli ani pod;vat. Pak jsme spat;ili ml;;n; karamely „Zlat; kl;;ek“, posl;ze n;sledovaly balen; ;okol;dov; bonb;ny, kter; se pak t;;dily do bonboni;r. U ka;d;ho n;sleduj;c;ho p;su jsme vylo;ili v;echno, co jsme pobrali p;edt;m, a z;sobili jsme se nov;mi druhy. M;li jsme dojem, ;e v;echno d;l;me nen;padn;, m;stn; n;m zcela z;ejm; vid;li a; do ;aludku. Ty kopce odlo;en;ch cukrovinek, kter; jsme jakoby nen;padn; vynd;vali ze sv;ch h;bit;, byly n;m;mi v;;itkami na;; urputn; touhy n;co ;lohnout.
Jako p;edposledn; n;s ;ekal sklad o;ech; a potravin;;sk; ;okol;dy, kter; byla v takov;ch velk;ch kilov;ch kostk;ch. Mo;n; to v;;ilo i v;c. P;izn;m se, ;e se mi poda;ilo jednu takovou kostku ukr;st. Jak jsem se tak d;val kolem sebe, nikdo jin; si tuhle ;okol;du nebral, zato se ostatn; z;sobili ara;;dy, pist;ciemi a lombardsk;mi l;skov;mi o;;;ky. A; kdy; jsme p;i;li dom; k Marikovi, uk;zalo se, ;e tu velkou kostku dok;zali ;t;pnout i Arka;a a ;e;ka. Na sam;m konci exkurze n;s v tov;rn; ;ekal provoz, kde se d;lala tabulkov; ;okol;da a tak; ;okol;dov; medaile. Vzali jsme i ty. Ne ;e bychom na n; snad m;li chu;! V t; chv;li jsme u; sladkosti nen;vid;li! P;i pouh;m pohledu na n; se n;m d;lalo ;patn;.
Zb;vala u; jen mali;kost. Sl;bili jsme p;ece s Jevgenijem na d;kan;tu, ;e jim p;ineseme ;okol;du. Tak jsme se tedy zdvo;ile obr;tili na na;i pr;vodkyni, zda bychom si mohli vz;t tabulku ;okol;dy pro d;my z veden; na;; ;koly. Na;e pr;vodkyn; n;m sama nab;dla obrovskou v;b;rovou bonboni;ru. Hned jsme ji je;t; chyt;e po;;dali, aby zavolala na vr;tnici, a; n;s s tou velkou krabic; nechaj; proj;t.
  N;sleduj;c; den byli v;ichni na d;kan;tu velmi spokojen; a d;kovali n;m za zd;rn; proveden; exkurze.
Cestou z tov;rny jsme je;t; p;ibrali baterii obl;ben;ho studentsk;ho portsk;ho zna;ky „777“ a v Marikov; byte;ku jsme vzru;en; hodnotili v;sledky na;eho ;sil;. Shodli jsme se na tom, ;e v;echno, co jsme ;lohli, si rozd;l;me rovn;m d;lem. V;dy; b;hem t; exkurze nap;;klad Olga Pticinov; i Galja Vinnikovov; odpout;valy pozornost na;; pr;vodkyn; r;zn;mi ot;zkami a nem;ly ;as ;;astnit se spolu s n;mi rozkr;d;n; socialistick;ho vlastnictv;.
 Na z;v;r je;t; dod;m, ;e bonb;ny jsme po t;to exkurzi nemohli j;st je;t; hodn; dlouho.
Zimn; zkou;kov; obdob; (71/207)

Co se m;lo st;t, stalo se. A pr;v; v na;em Kemerovsk;m st;tn;m l;ka;sk;m institutu (jin; ani tehdy nebyl). J; jsem tedy nesly;el, ;e by n;co takov;ho, jako u n;s v Kemerov;, n;kdo za;il. Zkr;tka na jedn; ;kole se se;li dva u;itel; stejn;ho jm;na. Norm;ln; by si toho mo;n; ani nikdo nev;iml. Jen si pomyslete, na kated;e filosofie pracuje Boris Fjodorovi; Golubjov a na kated;e histologie Igor Viktorovi; Golubjov. Ke v;; sm;le m;li oba kladn; vztah k alkoholu. Boris Fjodorovi; u; je d;vno v penzi, ale Igor Fjodorovi; st;le u;; na kated;e histologie.
Z;st;v; z;hadou, jak se dostala informace o na;em pokusu zkorumpovat u zkou;ky Borise Fjodorovi;e karafou vodky i k jeho jmenovci Igoru Viktorovi;ovi. My, studenti l;ka;sk; fakulty jsme iniciovali takov; ritu;l u slu;ebn; star;;ho Goljubova – filosofa. Zato slu;ebn; mlad;; Goljubov – historik se o n;m z;ejm; dozv;d;l n;hodou. Star;;mu Goljubovovi – filosofovi z;ejm; ve slab; chvilce unikla n;jak; zm;nka… V;echna ;est, mlad;; kolega Goljubov - historik tenhle ritu;l p;evzal se v;; d;stojnost;. O tom mohou vypr;v;t absolventi mnoha ro;n;k; r;zn;ch fakult.
Wikipedie ;;k;, ;e histologie je ;;st biologie, kter; studuje stavbu tk;n; ;iv;ch organism;. Oby;ejn; se to prov;d; tak, ;e se tk;; roz;e;e na tenk; pl;tky a ty se pak zkoumaj; pod mikroskopem. Na rozd;l od anatomie vysv;tluje histologie stavbu organismu na ;rovni tk;n;.
Lena Socharjovov; studovala na pediatrick; fakult; u; ve t;et;m ro;n;ku. P;ed n;mi bylo zimn; zkou;kov; obdob;. Vypad; to legra;n;, ale m;li jsme p;ed sebou pouhopouhou jednu zkou;ku. Kdo ji ud;lal, m;l p;ed sebou dva t;dny bez starost; a strast;. Prost; b;je;n; dlouh; pr;zdniny. Lena v;bec nestudovala ;patn;. Ba co v;c, u;ila se velmi dob;e. M;la skv;lou pam;; a v;echny p;edm;ty zvl;dala lehce a bez velk;ho ;sil;. To se t;kalo teorie. P;i studiu takov;ch p;edm;t;, jako je histologie, v;ak u;itel; nutili studenty kreslit ;ezy nejr;zn;j;;ch lidsk;ch tk;n;. N;kdo prost; m; talent na malov;n; a n;kdo ho nem;. A co m; pak d;lat ten, kter; pot;ebnou schopnost; nedisponuje? P;ece kv;li tomu neopust; milovanou ;kolu! Jak je to mo;n; kl;st na jednu misku vah snahu o l;;en; lid; a na druhou um;n; kreslit?
Studenti jsou ale n;rod superkoum;k; a tohle dilema, ;e n;kdo prost; neum; kreslit, ;e;ili r;zn;. V ka;d;m p;;pad; se s t;m museli sami n;jak vypo;;dat. N;kdo poprosil kamar;dy, aby to za n;j nakreslili, jin; to zas od n;koho okop;roval. Lena nikoho neprosila, kreslila sama, jak um;la nejl;pe. ;lo j; to v;ru ;patn;.  V;dy; nejd;;v se ;lov;k musel kouknout do mikroskopu a zapamatovat si, co uvid;l, a nakonec v;e namalovat. J; se to bohu;el v;bec neda;ilo. Zd;lo se j;, ;e pod mikroskopem je v;echno fialov;, a ona nedok;zala rozli;it bun;;n; j;dro od protoplazmy. Co si po;;t? I to se st;v;. Mo;n; by se nad t;m dalo i m;vnout rukou, ale se;it s kresbami histologick;ch prepar;t; podepsan; u;itelem, kter; p;edm;t vedl, bylo bohu;el t;eba p;edlo;it u zkou;ky.
Ve skupin;, kde byla Lena Socharjovov;, vyu;ovala histologii mlad;, ba mladink; asistentka Tamara Grigorjevna Pavlovov;. Vcelku to nebyla ;patn; u;itelka, ale Lenu zkr;tka z n;jak;ho d;vodu nem;la r;da. To album s kreslen;mi prepar;ty j; prost; nepodepsala, a basta. Lena v tom nehledala ;;dnou zvl;;tn; p;;;inu. Ani t;eba to, ;e si chce Pavlovov; na n;koho do;l;pnout, nebo ;e skute;n; nem;;e s ;ist;m sv;dom;m podepsat takov; se;it, proto;e je prost; hrozn;.
Lenin budouc; mu; to komentoval jednozna;n;: „Pod;vej se na sebe do zrcadla a pod;vej se na ni. V;dy; ona na tebe zcela ban;ln; ;;rl;!“ Mo;n; pr;v; v tomhle byl zakopan; pes. A; u; to bylo tak nebo onak, dal;; den u; byla zkou;ka a podpis v se;it; v nedohlednu. Proto se Lena rozhodla k zoufal;mu kroku. Tehdy j; asi ;pln; nedoch;zelo, do jak; propasti by se mohla z;;tit. Bylo ;t;st;, ;e to byl jej; jedin; proh;e;ek podobn;ho r;zu. Lena pad;lala podpis Tamary Grigorijevny Pavlovov; ve sv;m se;it;. Povedlo se j; to b;je;n; – pad;lek i origin;l byly jeden jako druh;. Po tomhle kousku s klidem ode;la na zkou;ku z histologie.
Zkou;ej;c;m Leniny skupiny byl docent Igor Viktorovi; Golubjov. V;echno prob;halo jako oby;ejn;. Karafa na stole u; byla na;at; a Golubjov m;l v souvislosti s t;m v;bornou n;ladu. T;m sp;;, ;e Jelena si vyt;hla lehkou ot;zku. V;dycky, kdy; je ;lov;k dob;e p;ipraven;, vyt;hne si n;co lehk;ho. To je takov; divn; z;kon schv;lnosti, kter; ale funguje. Lena odpov;dala nejen spr;vn;, ale i kultivovan;. To bylo z tv;;e Golubjova patrn;, dokonce se i usm;val. Takov; karafa u zkou;ej;c;ho d;l; divy. Ani jednou ji b;hem zkou;en; Igor Viktorovi; nep;eru;il, pod;koval a do indexu zapsal „v;born;“. Kdy; v tom ho n;co popadlo, a po;;dal Lenu, aby mu p;edlo;ila se;it s prepar;ty. Lena dosud neznala pocit, kdy ;lov;ku spadne srdce do kalhot. V t; chv;li n;co takov;ho za;ila poprv;. Po t;le j; p;eb;hla nep;;jemn; slabost. S t;esouc;ma se rukama podala examin;torovi sv; album a v jednom kuse ho hypnotizovala o;ima. Ten s ;sm;vem a zjevn; pono;en do sv;ch my;lenek otev;r; album a Lena s hr;zou pozoruje, ;e Golubjov p;;mo p;ed jej;ma o;ima vyst;;zliv;. Tak; je ale mo;n;, ;e se j; to v tom strachu jenom zd;lo. Pozorn; prohl;dl obr;zky a ozn;mil: „To album zabavuju. V;bec nech;pu, jak n;co takov;ho mohl n;kdo podepsat. Ned; se nic d;lat, mus;m d;t za;;naj;c;m u;itel;m lekci!“
Lena se vypot;cela ze zku;ebn; m;stnosti tak, ;e j; nohy sotva nesly. Studenti se kolem n; shlukli s tradi;n;m: „Tak za kolik?“ Kdy; jim ;ekla, ;e za jedna, vzbudilo to u nich krajn; ;div. Vypadala tak maxim;ln; na ;ty;ku se dv;ma m;nusy!!!
 Pro v;echny studenty znamenaly pr;zdniny jednu velkou radost, zato Lena se cel; dva t;dny t;;sla a o;ek;vala, zda ji pozvou nebo nepozvou na d;kan;t, aby s n; z;;tovali. Mezit;m ;as b;;el. Pr;zdniny skon;ily a za;al jarn; semestr. Nikdo nikam Lenu nep;edvol;val a jej; album pravd;podobn; zmizelo na kated;e histologie. A; dnes, po mnoha letech, se j; n;kdy hon; hlavou my;lenky: „Jak jsem tehdy mohla b;t tak hloup;!“ Ani ona sama si neum;la odpov;d;t, zda si vy;;t;, ;e pad;lala podpis, nebo ;e se dva t;dny zbyte;n; t;;sla.
N;m;t mi laskav; poskytla Jelena ;uk.
Stierlitz m;;e odpo;;vat (72/209)

Kdy; je student p;ijat na ;kolu, vyvst;v; p;ed n;m ot;zka, kde bydlet. N;s Kemerov;an; se to samoz;ejm; net;kalo. Ta;;na Jan;ilinov; si kup;;kladu nemohla v tomto ohledu st;;ovat. Bydlela v centru bl;zko kone;n; tramvaje ;. 3, kter; jezdila do Kirovsk; ;tvrti. Nav;c je;t; bydlela v obrovsk;m solidn;m byt;, tzv. „stalince“. M;la skv;lou rodinu. Jej; rodi;e m;li pro n;s pochopen; a ;asto n;m p;enech;vali byt, abychom tam mohli po;;dat ve;;rky na;; skupiny. To jen tak mimochodem. Nebo t;eba Valera Kajgorodov, ten zas bydlel v b;je;n;m ;ty;pokojov;m byt; v Kirovsk; ;tvrti. Tak; to byla „stalinka“. V tom dom; bylo cel;ch 40 let od ;;jnov; revoluce kade;nictv;.
J; jsem v tom byt; byl bohu;el jen jednou, ale byla to poh;dka. Valera byl dru;n; hoch, ale jeho rodi;e v;bec nehodlali nepodporovat skupinov; akce a t;m m;n; alkoholov; d;ch;nky. Jednou n;s celou skupinu pozval na ;aj. U skupiny se to v;ak nesetkalo s ;sp;chem, a tak jsme pozv;n; pod vhodnou z;minkou od;ekli. Co se t;kalo mne, tak p;esto;e jsem m;l m;sto na koleji, d;val jsem p;ednost bydlen; v bytech. Je t;eba ;;ct, ;e dostat kolej nebylo v t;ch dob;ch nijak obt;;n;. Prakticky v;ichni, kte;; tam cht;li bydlet, dostali m;sto. J; jsem u; od ml;d; z n;jak;ch d;vod; nerad bydlel dlouho na stejn;m m;st;. N;jak podv;dom; jsem se b;l, ;e kdy; si lid; za;nou st;;ovat, ;ivot se zkomplikuje. Proto jsem prakticky ka;d; rok m;nil byt. Je pravda, ;e ne v;dycky se mi po;t;stilo bydlet na jednom m;st; cel; rok. Tady m;te jeden takov; p;;pad. Na;t;st; se n;co takov;ho stalo poprv; a naposled.
Rozhodli jsme se s Vagramem, ;e budeme bydlet ve spole;n;m byt;. Na ulici „Pot;mkina“ jsme na;li ohromn; pokoj o rozloze 30m2. Bylo to tam, co je „ba;a“, hned vedle hlavn; budovy institutu. P;est;hovali jsme se tam v prvn;ch ;;jnov;ch dnech. Moc se n;m tam l;bilo. Bydleli jsme tam necel; t;den. Na;e dom;c; se zd;la b;t m;rn; pan;, ale m;la ;ty;i kluky. Byli to u; od pohledu p;kn; ro;;;ci. Ka;d; z nich jakoby z oka vypadl tomu vyhl;;en;mu „Mamo;kovi“ z „Republiky ;KID“ (podle sov;tsk;ho filmu Republika ;KID z roku 1966).
Kdy; m; moji rodi;e vypravovali z Frunze na studia do Kemerova, nabalili mi s sebou spoustu ovoce, v;chodn;ch sladkost; a uzenin. Vagram si zase p;ivezl „suluguni“ (solen; ope;en; s;r v aspiku) a horu kavkazsk;ch delikates. Zrovna p;ijel tak; Dimka Mcheidze, kter; nem;l zat;m kde bydlet. A tak jsme ho pozvali k sob;, ne; si najde n;jak; bydlen;. S na;; dom;c; jsme to samoz;ejm; m;li domluveno. U n;s v pokoji byla toti; voln; ohromn; „atmanka“.
Dimka tak; dorazil vybaven z;sobami dobrot, a nav;c je;t; p;ivezl m;ch dom;c;ho v;na. Proto;e m;l ;t;drou du;i, odlil do t;;litrov; lahve v;no, vzal „;ur;chelu“ a „ad;iku“ a odnesl to jako d;rek na;; dom;c;. Vygram i j; jsme se projevili jako hamouni a o ;;dn; dobroty jsme se s n; nepod;lili. Ona beztak nev;d;la, ;e n;jak; m;me. R;no p;edal Dimka d;rky bytn;, zamkli jsme na z;mek a vyrazili do ;koly. Po vyu;ov;n; jsme cht;li hledat pro Dimku byt. Ten den jsme ale nem;li ;t;st; a nic jsme nena;li. M;li jsme ale pl;ny na dal;; den. Ve;er jsme se unaven; vraceli dom; a cestou jsme na trhu ve ;tvrti „Rudnik“ koupili n;jak; bylinky a chleba. T;;ili jsme se na ve;e;i s v;nem (Dimka p;inesl i litrov; roh na pit;), na „suluguni“ s bylinkami a tak; na dezert. M;li jsme v;chodn; sladkosti a jablka druhu „alma – atansk; gro;ovka“, kter; jsem p;ivezl j;.
Kdy; jsme vstoupily do bytu, hned n;m bylo divn;, ;e nikde nevid;me ty ro;;;ky. V;ude bylo podez;el; ticho. Odemkli jsme sv;j pokoj a ;pln; jsme ztuhli. V;echny krabi;ky, ve kter;ch jsme m;li j;dlo, se v;lely pr;zdn; uprost;ed m;stnosti. M;ch, do kter;ho se ve;lo patn;ct litr; v;na, tak; le;el splaskl; na podlaze. Dimka se s horkou hlavou vrhnul „vyjasnit situaci“, ale dom;c; se zamkla a nereagovala na klep;n;. Rozhodli jsme se, ;e tu noc tam je;t; p;esp;me a r;no vypadneme. Zkontrolovali jsme svoje v;ci. Nic nechyb;lo. Dobr; bylo to, ;e jsme je;t; nezaplatili n;jem. R;no jsme v;ichni ode;li z bytu. Bytn; nevystr;ila ani nos. Za t;den jsme u; bydleli jinde.
To co se n;m p;ihodilo, to byla jen bezv;znamn; epizoda. Co v;ak musely p;e;;t Na;a Nagorovov; a Nata;a Androchanovov; t;sn; p;ed zimn;m zkou;kov;m obdob;m v prvn;m ro;n;ku? Na;a i Nata;a p;ijely z Prokopjovsku d;lat p;ij;mac; zkou;ky do institutu, ob; byly p;ijaty ke studiu a tak; si spolu pronajaly byt. Byly to dobr; kamar;dky. Bydlen; bylo slu;n;, n;jemn; je nijak nezat;;ovalo, a tak tu v klidu bydlely cel; prvn; semestr. Doslova p;ed Nov;m rokem se ale stala stra;n; v;c. Z jejich dom;c;ho se vyklubal o;rala se v;emi odporn;mi projevy, a kdy; se jednou napil, ztropil doma divokou opileckou v;tr;nost. Hotov; program, vulg;rn; slova a naprost; ztr;ta sebeovl;d;n; zp;sobily, ;e d;vky, kter; vyrostly v dobr;ch a slu;n;ch rodin;ch a nebyly na n;co podobn;ho zvykl;, okam;it; odm;tly bydlen; pod jednou st;echou s opilcem.
Ten ve;er se d;venky obl;kly a v noci demonstrativn; ode;ly z domu. Necht;ly, ani nemohly z;stat. Rozzloben; a pon;;en; ode;ly k Raje ;abalinov;, kter; m;la sama pronajat; koutek v byt; v Kirovsk; ;tvrti. Tady teprve d;vky za;aly ;e;it sv; dal;; bydlen;. P;es sv;j p;vab a k;ehkost uk;zaly, ;e jsou dobr; bojovnice (m;m te; na mysli boj s obt;;emi). Nejprve ;ly a sbalily si v;ci. Dom;c; se omlouval a p;emlouval je, aby z;staly. Ale holky byly jako z kamene. Bou;liv; ud;lost, kterou m;ly za sebou, p;inesla sv; ovoce. Ani za nic byste neuhodli, kde na;ly do konce zimn;ho zkou;kov;ho obdob; ;tulek. Je t;;k; tomu uv;;it, ale je to fakt. D;vek se ujala spr;vcov; v budov; morfologick;ho pavilonu l;ka;sk;ho institutu. Pustila je do sv; sv;tni;ky. P;es den hol;iny sed;ly ve studovn; a p;ipravovaly se na zkou;ky, ve;er p;ich;zely do t; sv;tni;ky.
Ten rok byla po;;dn; zima a budova, kde d;vky nocovaly, se prakticky nevyt;p;la. A v t;hle led;rn; a s v;dom;m toho, ;e za zd; v n;dob;ch s formal;nem, ;pln; bl;zko nich, plavou… Ano jist;, byly to jenom studijn; prepar;ty. Ale pro d;vky to v ka;d;m p;;pad; byly mrtvoly. Ned; se ;;ct, ;e by se Na;a s Nata;ou b;ly, ale bylo jim nep;;jemn; samotn; v;dom; takov;ho sousedstv;. Taky je pron;sledoval z;pach skute;n;ho formal;nu. Holky se v;ak ani tak neb;ly u;ebn;ch prepar;t; (rozum;j mrtvol), ale potkan;. Jen si p;edstavte! Ve ;koln; budov; l;ka;sk;ho institutu, kde se nach;z; sanit;rn; – hygienick; fakulta, b;hali po noc;ch potkani! Tyhle ocasat; a stra;liv; potvory se ni;eho neb;ly a lezly, kam se jim zacht;lo. Jednou zab;hl potkan do sv;tni;ky k d;v;at;m a zalezl do ko;e na pap;ry. Nen; jasn;, co tam ta my; d;lala, ale ;ust;n; pap;ru v noci s;lilo a oz;valo se i tenounk; p;sk;n;. D;vky to pochopiteln; vzbudilo a za;aly se vz;jemn; p;esv;d;ovat, kter; z nich je state;n;j;;.
Zdlouhav; v;m;na n;zor; nijak nepla;ila potkana v ko;;ku, proto;e ten st;le ;ustil v pap;rech a pi;t;l. Z n;zorov; p;est;elky vyplynulo, ;e zbab;lej;; je Nad;;da. Ale Nata;a odm;tala v;echny pat;i;n; argumenty a trvala na opaku. A pak najednou Na;a vyk;ikla: „Um;;t dvakr;t nen; mo;n;, ale jedna smrt je jistota!“ A rychle sko;ila z postele, popadla n;jak; hadr spr;vcov;, hodila ho na ko; a ten cel; pak vyhodila na chodbu. Do postele se Na;a vracela jen s obt;;emi, nohy j; tuhly a srdce se j; sv;ralo. Nata;a p;iv;tala Na;u jako hrdinku. Zl;bala j; a v t; chv;li jimi za;al cloumat hysterick; sm;ch. Sm;ly se dlouho, a; se zalykaly. Zajist; maj; pravdu ti, kte;; ;;kaj;, ;e sm;ch sn;m; z ;lov;ka stres. V ka;d;m p;;pad; to d;vky poc;tily na vlastn; k;;i.
To prvn; zimn; zkou;kov; obdob; bylo kr;tk;. Pouh; dv; zkou;ky a diferencovan; z;po;et z anatomie, kter; d;vky z;skaly, jako by se nic nestalo. O tom, ;e bydlely v t; budov;, v;d;li jen ti nejbli;;;. Konspirace v;ak fungovala natolik kvalitn;, ;e major Stierlitz mohl spokojen; odpo;;vat. Kdy; holky ud;laly zkou;ky na jedni;ky, odjely dom; do Prokopjovsku, pry; od t;ch dvou hr;zn;ch t;dn;.
N;m;t laskav; poskytla Nad;;da Sv;;inkovov;.
D;chejte ;sty, pros;m (73/212)

Dva roky se studenti p;ipravuj; na setk;n; s pacientem. Cel; dva roky studuj; nejr;zn;j;; p;edm;ty. A pak p;ich;z; rok t;et;. Tou dobou si v;ichni studenti po;izuj; fonendoskopy a tonometry.
 Za na;eho studia bylo v m;d; m;nit si tov;rn; gumov; hadi;ky u fonendoskop; za hadi;ky od um;l; ledviny, nebo v krajn;m p;;pad; i za hadi;ky od jednor;zov;ch infuz;. V t;ch dob;ch to byl stra;n; deficit. P;esto se da;ilo ty hadi;ky n;jak sehnat, a v;t;ina student; je vlastnila. V ka;d;m p;;pad; je m;li v;ichni z na;; skupiny.
K p;edm;t;m p;ibyla propedeutika vnit;n;ho l;ka;stv;. U;itel; n;s ze v;ech sil u;ili, jak nemocn;ho vy;et;ovat pohmatem, poklepem a poslechem. Nejd;;v byla na ;ad; teorie. Vtloukali jsme si do hlavy, ;e palpace (lat. palpatio), tedy vy;et;ov;n; pohmatem je jedna ze z;kladn;ch metod klinick;ho vy;et;ov;n;, zalo;en; na prohmat;n; r;zn;ch stav; tk;n; a org;n; nemocn;ho, a tak; na pocitech, kter; p;i tom nemocn; pro;;v;. Umo;;uje ur;it um;st;n; ;ady org;n;, p;;tomnost patologick;ch zm;n, um; zhodnotit n;kter; fyzick; parametry tk;n; a org;n;, nap;. kompaktnost, elasticitu, charakter p;irozen;ho pohybu, teplotu, a tak; odhalit nemocn; m;sta a ur;it povahu a druh ;razu. Tuhle metodu jsme v;ichni samoz;ejm; znali je;t; p;ed za;;tkem studia. Kdy; se ;lov;k uhod;, automaticky si to m;sto hlad; a osah;v;.
Dal;; metoda byla podle l;ka;sk; encyklopedie perkuze. Ta vych;z; z poklep; na r;zn; m;sta lidsk;ho t;la a z anal;zy zvukov;ch jev;, kter; p;i tom vznikaj;. Podle charakteru vlastnost; zvuku l;ka; ur;uje topografii vnit;n;ch org;n;, jejich aktu;ln; fyzick; stav a z;;sti tak; jejich funkci. Tahle metoda u; byla slo;it;j;;. Bylo t;eba zn;t techniku poklepu u r;zn;ch org;n; a v;d;t, jak; zvuky vyd;v; zdrav; tk;;, a jak; tk;; nemocn;, nap;. p;i z;palu plic (pneumonii).
Posledn; metodou byla auskultace (lat. auscultatio). Byl to zp;sob fyzik;ln; diagnostiky v intern;m l;ka;stv;, pneumologii,  ftiziatrii, kardiologii, v porodnictv;, m;n; ;asto pak v chirurgii p;i rozli;ov;n; poslouchan;ch ozv;, kter; vyd;vaj; parenchymov; i dut; org;ny. Auskultaci je mo;n; prov;d;t bu; p;;mo – p;ikl;d;n;m ucha ke zkouman;mu org;nu – nebo nep;;mo – za pomoci speci;ln;ch p;;stroj; (fonendoskop).
 Jak jsem u; ;;kal, v;ichni studenti m;li fonendoskopy. A kdy; p;ich;zeli na semin;;e a na p;edn;;ky, prakticky v;em ty fonendoskopy visely na krku. Byli jsme na sebe stra;n; hrd; a pova;ovali jsme se t;m;; na hotov; l;ka;e. A pr;v; u; na za;;tku podzimn;ho semestru po pravideln;m semin;;i, ve kter;m skupina s Lenou Socharjovovou studovala srde;n; ozvy a druhy plicn;ho d;ch;n;, n;m byla sv;;ena skupinka pacient;. Studenti se rozd;lili do dvojic a byli posl;ni k nemocn;m. Chorobopisy pacient; ale byly schovan;, aby do nich studenti nemohli nahl;;et a aby z nich neopisovali.
Lena a jej; kamar;dka dostaly dobr;ho pacienta. Ochotn; si s nimi pov;dal, vysv;tloval svoje pot;;e a rozeb;ral anamn;zu. Rozhovor ;;dila Lenina kamar;dka a Lena si pe;liv; v;echno zapisovala. Pak do;lo na prohl;dku pacienta. Na;e kamar;dka ve sn;hob;l;m spr;vn; na;kroben;m pl;;ti a s fonendoskopem podle „t;e;;ck;“ m;dy kolem krku p;istupuje k pacientovi, bere do ruky zvoncov; konec fonendoskopu, p;ikl;d; ho na hrudn;k pacienta a siln;m hlasem sebejist; za;;n; sd;lovat, co sly;; p;i auskultaci: „D;ch;n; je amforick; a bez patologick;ho…..“  a Lena, jako v n;jak; ;ifrinov; humoresce, st;le p;;e a p;;e. V tu chv;li nemocn; sklopil o;i a ;;k; j; celkem potichou;ku: „Sle;no, ale kdy; m; poslouchali d;;v, tak si ty v;ci;ky na konci (a uk;zal na sluch;tka fonendoskopu) d;vali do u;;.“
 Sly;ela to bohu;el cel; skupina. V;ichni se chechtali a; do konce v;uky a p;ehr;vali tu situaci s r;zn;mi obm;nami st;le dokola. Tak tedy prob;hala prvn; praxe ve skupin; u Jeleny Socharovov;. Zd;raz;uji, ;e to bylo poprv;.
No a to, co provedl m;j kamar;d ;e;a Roma;ov u zkou;ky z interny, tak; stoj; za trochu na;; pozornosti. Chud;ka docenta Grigorije Lvovi;e Chasise m;lem ranila mrtvice, kdy; mu Jevgenij vysv;tloval, ;e p;i poklepu na hrudn;k ned;v; prsty paraleln; se ;ebrem na mezi;ebern; sval, ale perpendikul;rn; (kolmo) na ;ebro, proto;e tak je to pro nemocn;ho p;;jemn;j;;!!!   Nav;c o chvilku pozd;ji, p;i auskultaci zdvo;ile poprosil nemocn;ho: „D;chejte ;sty, pros;m.“ Dodnes je mi z;hadou, jak se mohl ;e;a z t; situace vykroutit a dostat trojec.
N;m;t mi laskav; poskytla Jelena ;uk
Hitler kaputt! (74/214)

V ml;d; jsou v;echny d;vky kr;sn;. Nu, pochopiteln; krom; t;ch, kter; ka;lou na to, jak vypadaj; a ignoruj; kosmetiku jako takovou. Takov;ch ale mnoho neb;v; a asi nem; smysl o nich mluvit. Ho;i u; v ml;d; vykazuj; mezi sebou zna;n; rozd;ly. N;kte;; je;t; dlouhou dobu z;st;vaj; d;tmi, z jin;ch jsou u; hotov; chlapi. Jsou mlad;, to je o;ividn;, ale u; se chovaj; jako zral; mu;i. Je snadn; odli;it je od t;ch prvn;ch, proto;e ;pln; jinak p;em;;lej;, jinak se rozhoduj; a tak; jinak konaj;.
Na vysokou ;kolu p;ich;zej; r;zn; mlad;ci. Jedni jsou je;t; d;tmi a z druh;ch jsou u; hotov; mu;i.
 Jakov Kir;, n;; mil; rusk; N;mec ze Sibi;e, vyrostl v rodin;, kter; m;la dost p;;sn; pravidla. Ve ;kole se u;il dob;e. ;ly mu b;je;n; v;echny p;edm;ty. Tak; um;l v;born; n;mecky. Geny se tu projevily velmi siln;. Na medic;nu se hl;sil z p;esv;d;en; a s jasn;m c;lem pom;hat druh;m lidem. Jakov m;l u; tehdy vyvinut; velmi intenzivn; soci;ln; c;t;n; a to plat; i dnes, po p;tadvaceti letech od ukon;en; studia. Nejsp;; pr;v; proto se stal skv;l;m psychiatrem. T;m je i v sou;asnosti, ale ve studentsk;ch dob;ch Jakov usilovn; hltal l;ka;skou v;du se z;vid;n;hodn;m ;sil;m. Takhle intenzivn; se za;al biflovat hned v prvn;m ro;n;ku. Ned;lil p;edm;ty na u;ite;n; a neu;ite;n;.
 Pro; to zast;rat, ;e mnoz; studenti si hned od p;ijet; na ;kolu nebo snad jen o trochu pozd;ji ur;;, kter; p;edm;ty jsou pro n; podle jejich m;n;n; u;ite;n;, a hlavn; ;sil; v;nuj; jejich zvl;dnut;. T;m ostatn;m discipl;n;m nijak zvl;;; nev;nuj; pozornost. Jist; neobjev;m Ameriku, kdy; ;eknu, ;e v;echny p;edm;ty medic;ny jsou ;zce prov;z;ny. Tak nap;;klad nelze dob;e zn;t fyziologii a ignorovat biologii. Stejn; tak nen; mo;n; zaj;mat se jenom o patologickou fyziologii a nerozum;t obecn; fyziologii. A to v;bec nemluv;m o takov;m spojen; p;edm;t;, jak;mi jsou anatomie a patologick; anatomie, nebo topografick; anatomie a praktick; chirurgie.
J; bych r;d je;t; p;idal jeden n;zor, kter; bude pro sou;asn; studenty asi rebelansk;. Toti; ;e mo;n; m;l p;ece jen pravdu Jevgenij Nikolajevi; ;erstinnikov, zvan; „;erst“, kdy; ;;kal, ;e v medic;n; by m;ly existovat pouze dv; zn;mky za znalosti: „v;born;“ a „nedostate;n;“. Rad;ji tuhle my;lenku nebudu d;l rozv;jet, nebo budu obvin;n jako provokat;r. Tak tedy dost! V tomhle u; pokra;ovat nehodl;m. T;m sp;;, ;e s Ja;ou Kir;em to nem; nic spole;n;ho. Jen se zeptejte jeho spolu;;k;, kdo m;l nejlep;; z;pisy z p;edn;;ek? Kdokoli z nich v;m odpov;, ;e to byl pr;v; Jakov. A pr;v; k n;mu se v;ichni st;le obraceli s prosbami, aby jim p;j;il sv; pozn;mky, aby se mohli dob;e p;ipravit na opakovan; p;ezkou;en;, na z;po;ty nebo zkou;ky. Ja;a nebyl nep;ej;c; hoch a um;l se v;;t do situace skupiny. Ochotn; p;j;oval sv; pozn;mky ostatn;m. Jin; v;c byla, ;e zdaleka ne v;em mohly b;t tyhle z;pisky k u;itku, prost; n;kte;; m;li sm;lu. Hned uvid;te pro;.
V t; dob;, kdy byl Ja;a p;ijat na l;ka;skou fakultu, um;l u; velmi dob;e n;mecky. Co dob;e? T;ikr;t dob;e, skv;le, b;je;n;. Potvrzovalo to jeho pravideln; ;;ast a tak; v;t;zstv; v olympi;d;ch ciz;ch jazyk;, kter; prob;haly mezi vysok;mi ;kolami cel;ho Kuzbasu. Nikdo z n;s nev;d;l o jeho pl;nech do budoucna a on s;m se o tom nijak ne;;;il. N;kte;; studenti po;;tali s t;m, ;e z;stanou na n;jak; z kateder a budou u;it na ;kole. N;kte;; se cht;li st;t chirurgy a jin; zase pom;;leli na to, jak se dob;e vd;t ;i o;enit. Jakov Kir; si napl;noval odjet do N;mecka a ;;t tam. U; ve t;et;m ro;n;ku byl Ja;a pevn; a definitivn; rozhodnut;, ;e to tak chce. Jakov samoz;ejm; ch;pal, ;e tam v N;mecku, se m;;e usadit pouze tehdy, kdy; bude skv;le ovl;dat medic;nu a z;rove; bude m;t dokonal; jazykov; znalosti. A bystr; Ja;a si u; vymyslel zp;sob, jak tr;novat pam;; i v n;m;in;. Od jist; doby si z;pisy z p;edn;;ek za;al zaznamen;vat v Goethov; jazyce.
Tak nap;;klad p;edn;;ky z patologick; fyziologie, kter; m;l tehdy u n;s Alexandr Jakovlevi; Jevtu;enko, si Ja;a rovnou zapisoval n;mecky. Tak mi tedy vysv;tlete, jak bych ty pozn;mky v n;m;in; mohl asi vyu;;t j;, kdy; n;mecky um;m jen dv; slova: „Hitler kaputt.“ Odpov;; byla z;ejm;: „Nijak!“ M;sto z;v;ru je;t; ;eknu, ;e Jakov Kir; byl dobr; a c;lev;dom; student, kter; v;d;l, jak dos;hnout sv;ho. A je t;eba dodat, ;e dnes ;ije a pracuje v N;mecku a je st;le stejn; hou;evnat; a v;;; ve sv; s;ly.
Existuje tu n;jak; ale… Budete asi souhlasit, ;e v;s v;echny, kte;; ;tete tuhle esej, napadla ot;zka: „Ale to se d;l;, myslet jenom na sebe?“ V t; dob; u; se Ja;a o blaho bli;n;ch nezaj;mal. M;m te; na mysli studenty, kte;; by byli r;di vyu;;vali jeho pozn;mek, ale u; to ne;lo. I kdyby snad jejich znalosti n;m;iny byly lep;; ne; moje a znali by nap;. „Verdammt Jacob“, p;edn;;ky A. J. Jevtu;enka zapsan; v n;m;in; by stejn; byly nad jejich s;ly.


Druh;k (75/216)

Po p;ijet; na vysokou ;kolu se student; zmoc;uje nev;slovn; radost, ;e to byli oni sami, kdo to dok;zali. A bez protekce a ;platk;! V opa;n;m p;;pad; je p;;tomna zcela jin; emocion;ln; pachu;. Tam se jedn; o pouh; uspokojen;. Ale kdy; to ;lov;k dok;;e s;m bez ciz; pomoci, pak je ta ;k;la pocit; daleko ;ir;; a bohat;;. B;v; to nejenom radost, ale i hrdost. A hlavn; sny… sny! P;erod n;kdej;;ho ;;ka v opravdov;ho studenta b;v; t;;k;. A kdy; u; je za n;m prvn; zimn; semestr,
 pak v tom n;sleduj;c;m semestru se c;t; b;t u; „druh;kem“. Pro; se taky ost;chat? My jsme se nijak neost;chali. M;m te; na mysli sebe a Vagrama Agad;a;ana. V;era jsme ud;lali posledn; zkou;ku letn;ho semestru. J;, druh;k, u; jsem m;l sbalen; v;ci, ;e pojedu dom; do Kedrovsk;jo Karjeru.
Za t;den jsme m;li let;t s rodi;i do hlavn;ho m;sta Kyrgyzie do Frunze (dnes Bi;kek), abychom si prohl;dli pracovi;t; i bydlen;, kter; tam m;m rodi;;m nab;zeli. Nejv;c jsme byli samoz;ejm; zv;dav; na t;;pokojov; byt. Ikdy; rodi;e bydleli v Kedrovce v kr;sn; „stalince“ – solidn;m dvoupokojov;m byt;, perspektiva st;hov;n; do m;sta na tepl;m jihu je l;kala. J; s;m jsem v tom rodi;e vehementn; podporoval. Ale i oni sami nejsp;; tehdy nebyli proti a rozhodli se, ;e vyraz; na v;zv;dy a zjist;, co a jak. Pro mne to byla b;je;n; perspektiva, str;vit pr;zdniny na jihu, a je;t; nav;c si zajet na t;den na Issyk – Kul. Ti, co n;s zvali, n;m takovou mo;nost nab;zeli.
U; si nepamatuju, pro; jsem si ten posledn; den u; jako novope;en; druh;k vy;el z domu v Kirovsk; ;tvrti. M;l jsem napl;nov;no, ;e na ob;d zajedu do „Kedrovky“. Nejsp;; ;pln; bez c;le jsem se motal v Kirovsk; ;tvrti. Na Sevastopolsk; ulici jsem narazil na jin;ho „novope;en;ho druh;ka“ z na;; skupiny – Vagrama Agad;a;ana. Bydlel tehdy s Tolikem Lopatinem na Sevastoposk; ulici nad lah;dk;;stv;m. Vagram si ze sam;ho nicned;l;n; vy;el na proch;zku po m;st;, stejn; jako j;. Kdy; m; uvid;l, srde;n; se zaradoval. To snad ani nemohlo b;t jinak, kdy; n;jak; druh;k n;hodou potkal druh;ka, kter;ho naposledy vid;l v;erej;; ve;er, kdy; spolu oslavovali zkou;ku. Pochopiteln; se jim u; za takovou dlouhou dobu po sob; st;skalo.
Objali jsme se a zl;bali. Nohy n;s pak n;jak bezd;;n; dovedli do j;deln;ho za;;zen; „Lu;“ (Paprsek), kter; se nach;zelo na sam;m za;;tku ulice kosmonauta Leonova. Tahle j;delna byla zn;m; sv;m skv;l;m samoobslu;n;m bufetem, ve kter;m m;li je;t; skv;lej;; sortiment. Chv;li jsme se dohadovali, kolik toho vezmeme, ale pak jsme se rozhodli, ;e na;e ;iny budou skromn;j;;, ne; na;e p;;n;. Z nab;dky jsme si vybrali b;l; „Rymnikskoje“, vzali jsme lahvinku a rozhodli jsme se, ;e hned provedeme degustaci. „Rymnikskoje“ bylo b;je;n;. Barva v;na kr;sn; konvenovala se slune;n;m tepl;m dnem a harmonie buketu byla natolik skv;l;, ;e n;s naprosto nadchla a pos;lila na;e pocity ;t;st; do t; m;ry, ;e n;s za;alo zaj;mat, co se stane, kdy; vezmeme z t; bohat; nab;dky je;t; trojici lahv;.
Dob;e jsme v;d;li, ;e kdy; si druh;ci n;co vezmou do hlavy, nikdy o tom nepochybuj; a rovnou to taky ud;laj;. Abychom byli v tomto ohledu d;sledn;, vzali jsme je;t; tabulku ;okol;dy „Zlatoj jakor“ a vyrazili jsme na b;eh ;eky Tom, kde jsme se hodlali vykoupat. V t;ch dob;ch jsme moc nep;em;;leli, jestli to je zdrav; ;i nikoliv a v l;t; jsme s sebou nosili plavky prakticky po;;d. Nenucen; jsme si pov;dali. Vagram m; p;esv;d;oval, ;e ;;dn; Issyk – Kul se nem;;e vyrovnat Sevanu, a j; jsem mu kontroval, ;e to se je;t; uvid;. V m;ch p;edstav;ch byl Issyk – Kul samoz;ejm; kr;sn;j;;, proto;e jsem ho m;l uvid;t a ocenit u; za p;r t;dn;, ale jestli n;kdy budu u Sevanu, to bylo zat;m ve hv;zd;ch. Vagram se roz;iloval a dokazoval mi, ;e nem;m pravdu. Jak se hrozn; m;l;m! Abychom tu situaci je;t; v;ce nevyhrocovali a mohli dos;hnout n;jak;ho konsensu, do;li jsme do b;ezov;ho les;ka na jednu z lavi;ek a „ztrestali“ jsme je;t; jednu l;hev „Rymniksk;ho“. P;itom jsme pron;;eli p;;pitky -  j; na Sevan a Vagram na Issyk – Kul. T;m jsme si vz;jemn; obnovili tu opravdovou druh;ckou soun;le;itost a pokra;ovali jsme sm;rem k ;ece.
U vody, n;kde bl;zko morfologick;ho pavilonu, jsme uvid;li partu d;vek a po;;dali jsme je o dovolen;, zda se k nim m;;eme p;ipojit a u;;vat si s nimi slune;n; a vzdu;n; l;zn;. Kdybychom je;t; nebyli t;mi druh;ky, ;ekli bychom jim docela oby;ejn;, jestli by se s n;mi ne;ly opalovat. Ale jako opravdov; studenti druh;ho ro;n;ku jsme se pot;ebovali vyj;d;it vzletn;ji.  M;li jsme b;je;nou n;ladu a up;;mn; jsme v;;ili, ;e Sevan a Issyk – Kul jsou nejkr;sn;j;; jezera na sv;t;. Navrhli jsme holk;m, aby si s n;mi na to p;ipily. D;vky nebyly proti, a tak jsme ve ;ty;ech ;ertovali, vypr;v;li anekdoty a pomalu, dou;ek po dou;ku, jsme zlikvidovali zb;vaj;c; dv; fla;ky „Rymniksk;ho“ i tabulku ;okol;dy. ;as od ;asu jsme se pono;ili do vody a cachtali jsme se u b;ehu.
 Z nezn;m;ch p;;;in mi padl do oka ;;;n; parn;;ek, kter; jezdil po ;ece Tom. V ten moment kotvil z n;jak;ch d;vod; pobl;;. Vypit; „Rymniksk;“ mi za;alo na;ept;vat: „Co takhle si sko;it z toho parn;;ku do ;eky?“
Rozhodl jsem se, ;e by to opravdu nebylo ;patn;. Holky i Vagram m; od toho zrazovali, ale j; jsem si nedal ;;ct a odplaval jsem. Dnes si u; nepamatuju, jak jsem se dostal na palubu. Zam;val jsem sv;m obdivovatel;m a hupsnul jsem ze z;bradl; do vody. Nebylo to vysoko, tak dva metry nad hladinou, ale uk;zalo se, ;e vody byl v tom m;st; pouh; metr! Parn;;ek sed;l na m;l;in;. Vzpom;n;m si, ;e jsem stihl trhnout hlavou na stranu, a proto jsem se nezap;chl do dna ;elem, ale jenom jsem sklouzl. Kdy; jsem se ve vod; postavil, nec;til jsem ;;dnou bolest, jen mi n;co zast;ralo o;i. Sm;val jsem to vodou. Myslel jsem si, ;e to je nejsp;; p;sek ze dna. Tenkr;t jsem nech;pal, co se stalo. Ze b;ehu ke mn; nap;l b;;el, nap;l plaval Vagram. Uvid;l, ;e m;m cel; obli;ej od krve. Dal;; ud;losti si pamatuju jen ;tr;kovit;.
Vybavuje se mi, jak na;e nov; zn;m; bre;ely, kdy; m; spat;ily. Vagram mi polo;il na hlavu dva kapesn;ky. Jeden na temeno a druh; na nos. Sebral v;ci a t;hl m; pry;. Pak si je;t; pamatuju, jak jsem le;el na divanu. Pokou;el jsem se vst;t, ale necht;li mi to dovolit. D;l si vybavuju, jak mi ;e;a Roma;ov d;lal rentgenov; sn;mky. A taky je;t;, jak mi ;ili hlavu na opera;n;m s;le na chirurgii v Kirovsk; ;tvrti. Chirurg mi ;;kal, ;e kdybych nem;l v sob; tolik „Rymniksk;ho“, dopadlo by to se mnou podstatn; h;;. Pak jsem z;ejm; upadl do sp;nku. Ze sna jsem sly;el hv;zdnut;, kter; m; probudilo. U; jsem byl na pokoji a do okna nahl;;eli Vagram s Ilgamam Hasanovem. Ptali se mn;, jak mi je. Kdy; bych to m;l ;;ct po pravd;, c;til jsem slabost, cht;lo se mi zvracet, ale proto;e u; jsem byl druh;k, nemohl jsem to p;ed kamar;dy p;iznat. T;m sp;;, ;e mi do;lo, ;e jsem dnes m;l b;t doma v Kedrovce, a ;e jestli nep;ijdu, rodi;e budou m;t starost. ;ekl jsem kluk;m, ;e u; tam nechci le;et. A; v t; chv;li mi spolu;;ci ;ekli, ;e m;m na hlav; nad ;elem velkou tr;nou r;nu, kterou mi museli se;;t sedmi stehy, a ;e m;m tak; p;era;en; nosn; k;stky a tr;nou r;nu na ko;eni nosu. Tam m;m pr; tak; stehy, a navrch ot;es mozku.
P;es to v;echno, co jsem sly;el, jsem kamar;d;m ;ekl, ;e jestli m; odtud nedostanou, stejn; ute;u. Kluci ode;li, vyhledali Jevgenije Roma;ova a v;echno mu ;alovali. ;e;a m;l ten den slu;bu na rentgenu v obvodn; poliklinice ;. 9.  Za;el za prim;;em a v;echno s n;m zkonzultoval, a nav;c za;;dil, aby m; odvezli dom;. Kluci ale byli z;sadn; proti tomu, abych z;stal s;m ve sv;m byt;. Vagram nal;hal, aby m; p;ivezli k n;mu. Tolik Lopatin tam ten den nespal, proto;e byl na n;jak;m z;vod;. Nav;c v tom byt; tak; bydlel Ilgam. V tomt;; byt; m;l pronajat; ;ty;i metry ;tvere;n;, co; byla sp;; s oknem, p;ed;lan; na pokoj;k.
Tady by ta historka mohla skon;it, ale ten den se stala je;t; jedna ud;lost. Autobus, kter; jezdil do Kedrovsk;ho Karjeru, kde rodi;e bydleli, vyj;;d;l od tr;nice v „Rudni;n;“ ;tvrti a v polovin; cesty na Kedrovku k;i;ovaly silnici ;elezni;n; koleje. Z;vora tam nebyla. Po obou stran;ch st;ly sloupy s v;stra;n;mi sv;tly a zn;m; p;ek;;;en; dopravn; zna;ka. Po ;eleznici jezdily vlakov; soupravy tak jednou, dvakr;t za rok. Tahle v;tev byla zjevn; mimo provoz. Bohu;el do;lo k tomu, ;e koncem ;ervna 1967, zrovna ten den, kdy jsem m;l p;ijet za rodi;i na Kedrovku, a nav;c v p;ibli;n; stejn;m ;ase, narazil vlak do autobusu, jeho; ;idi; ned;val pozor a p;ehl;dl v;stra;n; sv;tla. Hav;rie byla stra;n;. Dvacet lid; zahynulo hned a stejn; po;et rozvezli po nemocnic;ch. Ve;er se na Kedrovce rozk;iklo, ;e do;lo k ne;t;st;. Dozv;d;li se to samoz;ejm; i moji rodi;e. Zat;mco m;ma b;hala po byt; sem a tam, t;ta m; jel hledat do Kirovsk; ;tvrti. Ne nadarmo byl t;ta v ml;d; policista. U; ve dvan;ct p;i;el do bytu na Sevastopolsk;. Vagram s Ilgamem se o m; starali. Uva;ili mi slepi;; buj;n a d;vali mi nap;t. U; jsem byl najeden;, ale oni m; usilovn; nutili vyp;t je;t; tro;ku.
T;ta uvid;l sv;ho syna zafa;ovan;ho v obvazech a zaradoval se, ;e je „sl;va bohu na;ivu.“ Vagram mu popravd; vypr;v;l, jak se v;echno seb;hlo, i kdy; mezi druh;ky u; b;v; zvykem n;kter; detaily zaml;ovat. T;ta k m;mu p;ekvapen; bral v;echno norm;ln;. Poprosil Vagrama a Ilgama, aby m; nespou;t;li z o;; a ode;el s t;m, ;e za p;l hodiny je zp;tky s lahv; ko;aku. Mezit;m, co byl pry;, p;i;el ;e;a Roma;ov a zaj;mal se, jak to se mnou vypad;. T;ta pod;koval kluk;m za pomoc a dodal, ;e kdy; byli ve v;lce, tak; nikdy nenech;vali sv; kamar;dy napospas. Odz;tkoval l;hev a v;ichni vypili ko;ak na moje zdrav;. Mn; dal tak; trochu, proto;e m; pot;eboval dostat dom;. Mezit;m co byl pry;, stihl dojet tax;kem do m;ho bytu, zaplatit n;jem a sbalit moje v;ci. A te; si pro m; p;ijel do Sevastopolsk;. Kluky pot;;il ko;ak i t;tova pochvala. Pot; m; p;enesli na rukou do tax;ku, To u; jsem se pod vlivem ko;aku zm;to;il a dol; jsem se;el po vlastn;ch. Usadil jsem se do tax;ku, byl to gaz;k zna;ky Volha.
Tak takhle jsem ukon;il prvn; ro;n; na vysok; ;kole. U; jsem nebyl ba;ant, ale „druh;k“! Do Frunze jsem odjel u; bez obvaz;, ale na hlav; a na nose mi je;t; z;staly n;plasti.
Za chyby se plat; (76/220)

;;k; se, ;e nouze nau;ila Dalibora housti. J; bych si dovolil sm;le parafr;zovat, „;e nouze nau;ila housti studenty“. Obzvl;;; kdy; se jejich n;pady t;kaly „ulejv;n;“z takov;ch p;edm;t;, jako je t;eba t;locvik.  Ve sv;ch p;edchoz;ch esej;ch jsem u; psal, jak jsme to ve sv; dob; ;e;ili. Zapisovali jsme se do r;zn;ch sportovn;ch odd;l; a za to jsme pak dost;vali z;po;ty.  Ani n;s nenapadlo, ;e bychom snad na t;locvik v;bec nechodili. J; jsem d;lal sambo, ;;astnil jsem se ;koln;ch sout;;;, byl jsem proto zpro;t;n doch;zky na t;locvik a byl jsem na to hrd;. Tolik Lopatin jezdil na r;zn; sout;;e mezi l;ka;sk;mi fakultami a obsazoval tam medailov; m;sta. Studenti z vy;;;ch ro;n;k; byli je;t; daleko prot;elej;; ne; my a um;li se tomuto veskrze neobl;ben;mu p;edm;tu zcela vyhnout.
Roman ;uk studoval v devades;t;ch letech na fakult; d;tsk;ho l;ka;stv; v Kemerovsk;m st;tn;m l;ka;sk;m institutu a bydlel v Kirovsk; ;tvrti. Roman studoval dob;e. Nebyl to ;;dn; ulejv;k. Prakticky v;dycky byl na hodin;ch p;ipraven; ke zkou;en;. Samo sebou, ;e n;jak; sv;j ;as tak; v;noval studentsk;m z;bav;m, ale sna;il se, aby to nem;lo vliv na v;sledky ve ;kole, a to se mu da;ilo. M;l v rodin; dobr; p;;klad. Jeho maminka tak; studovala na stejn; ;kole a hodn; mu vypr;v;la o tradic;ch, a v;bec o tom, jak to na ;kole chod;. Vypr;v;la tak; o u;itel;ch, jakou m; kdo povahu i zvl;;tnosti. Romanovi to dost pom;halo.
V;echno prob;halo norm;ln;, a; na t;locvik. Bylo mu a; k pl;;i l;to ;asu, kter; musel ztr;cet cestami na druh; konec m;sta. V t;ch letech se hlavn; budova ;koly p;est;hovala do Leninsk; ;tvrti Kemerova, co; byla ta nejvzd;len;j;; ;;st od centra, kde se nach;zela katedra t;lesn; v;chovy a kde tak; prob;hala v;uka. Zabralo to celkem p;t a; ;est hodin! Jezdit mar;rutkou bylo pro studentskou kapsu pon;kud n;kladn;. Roman v;dycky um;l zach;zet s ;asem i s pen;zi. Um;l p;esv;d;it ostatn;, ;e je vyjde levn;ji, kdy; se na konci semestru slo;; a koup; pro katedru n;jak; d;rek, aby za to mohli dostat z;po;et, ne; jezdit n;kolikr;t t;dn; na hodiny t;locviku. S t;mi pen;zi to byla trefa do ;ern;ho, a nav;c je;t; u;et;en; ;as za cestov;n;, kter; se pak hodil p;i studiu. Kamar;di bez dlouh;ho p;em;;len; s Romou souhlasili.
Roman ;uk m;l je;t; jednu v;raznou vlastnost, um;l velmi p;esv;d;iv; a sebev;dom; mluvit. V jeho hlase i slovech zazn;valy elementy racion;ln; psychoterapie takov;m zp;sobem, ;e okol; prakticky v;dycky jeho n;vrhy p;ij;malo. A jestli to n;kdy nebylo hned a ;pln;, tak alespo; v z;kladn;ch obrysech. Cel; ta banda z;;kol;k; p;ijala n;vrh o d;rc;ch pro katedru TV s nad;en;m: „Hur;!“ S radost; jsme se ulejvali a m;sto t;locviku chodili za ;kolu. Dokonce jsme se t;m chlubili p;ed kolegy z ro;n;ku. ;;m v;c se ale bl;;il z;po;et, t;m ;ast;ji jsme m;li ;ern; my;lenky: „A co kdy;…?“ Studenti p;ich;zeli za Romou s pochybnostmi, ale Roman se choval p;esv;d;iv; a ned;val prostor pro to, aby podobn; pocity nab;raly na intenzit;. Popravd; ;e;eno, nakonec se i u Romana, a; cht;l nebo necht;l, objevily podobn; zr;dn; my;lenky: „A co kdy;…?“
Nade;la doba z;po;t; a v;echno prob;hlo b;je;n;. Kamar;di koupili n;jakou kosmetiku a kytky v kv;tin;;;ch a na opl;tku p;ibyl v indexech u z;po;tu z t;locviku pot;ebn; podpis. Tak to chodilo t;i semestry. Kamar;di byli spokojen;, na t;locvik nedoch;zeli, a proto se k nim ani nedonesly posledn; novinky z katedry. Byli to prost; fl;ka;i, jak je nazvala m;ma jednoho ze spolu;;k;. Novinky na kated;e se toti; t;kaly p;;mo jich. Na katedru toti; p;i;el nov; u;itel, kter; si potrp;l na dodr;ov;n; pravidel. A kdy; v;;e zm;n;n; lajd;ci p;i;li pro dal;; z;po;et, ;ekala je ne zcela p;;jemn; novinka. Zame;kan; hodiny bylo t;eba a; do posledn; nahradit. Jinak p;ipadala v ;vahu jedin; ;;ast na ly;a;sk;ch z;vodech. To tedy byla situace!
Prob;hal podzimn; semestr. Byl tu skute;n; probl;m a Roman trochu posmutn;l. J; jsem v;dycky tvrdil, ;e pokud v;s pozvou na studentsk; mejdan, nelze nep;ij;t. J; jsem nevynechal nikdy. Roman se tak; dlouho nerozm;;lel, kdy; byl pozv;n. A pr;v; na jednom z ve;;rk; se sezn;mil s klukem odn;kud z politechniky. ;eklo by se, ;e ten hoch se ni;;m zvl;;tn;m neli;il od ostatn;ch mlad;k;, ale posl;ze se uk;zalo, ;e kandiduje na mistra sportu v ly;ov;n;. Roma mu vypr;v;l, jak;ho maj; „svinsk;ho“ u;itele t;locviku, kter; tak sadisticky zach;z; s absent;ry. Mejdan byl v pln; par;d;, n;lada u v;ech byla b;je;n; a Semjon (tak se jmenoval ten ly;a;) navrhnul Romanovi, ;e za l;hev ko;aku za n;j pob;;; na z;vodech. Roma samoz;ejm;  souhlasil. Jak ;ekli, tak ud;lali. K r;nu Roman p;inesl Semjonovi index a ve;er ho dostal zp;tky se z;po;tem a p;edal sl;benou l;hev.
Roman byl velmi spokojen;, ale op;t se dopustil omylu a nezeptal se Semjona, jak to na z;vodech prob;halo. M;l to opravdu rad;ji ud;lat. Byla to chyba a za chyby se, jak je zn;mo, plat;. Ub;hlo n;kolik dn; a Romana si pozvali na d;kan;t, kde mu v;ele poblahop;;li k rekordu ;koly, kter;ho na t;ch z;vodech dos;hl! Hned mu tak; zatepla ozn;mili, ;e byl z toho d;vodu vybr;n, aby se z;;astnil sout;;e mezi vysok;mi ;kolami. M;l obh;jit ;est l;ka;sk;ho institutu. Na chud;ka „;ampiona“ Romana byl ;alostn; pohled. Netu;il, kde a jak by m;l hledat Semjona. Mobiln; telefony tehdy nebyly. Nijak z toho ne;lo vyklouznout, a tak musel Roman ;uk h;jit ;est Kemerovsk;ho st;tn;ho l;ka;sk;ho institutu na p;eboru vysok;ch ;kol v z;vodech na ly;;ch.
Z;vod odstartoval a v ly;a;sk; stop; vyrazil i Roman. A sna;il se ze v;ech sv;ch sil, ale t;ch bylo bohu;el m;lo. Roman dob;hl, a nakonec z;skal ;estn; sedmn;ct; m;sto. Z jeho pohledu to nebylo v;bec ;patn;, v;dy; sedmn;ct; m;sto ze t;iceti z;vodn;k; je docela slu;n;. Neskon;il p;ece jako posledn;! Hor;; bylo, ;e v institutu jeho optimismus nesd;leli. Nav;c je;t; vyplula na povrch af;ra se Semjonem.
 Romanovi dodnes nen; jasn;, jak;m z;zrakem se vykroutil z t;hle situace bez v;t;; ;jmy. Od t; doby ov;em musel pravideln; doch;zet na t;locvik. A jeho kamar;di ulejv;ci jakbysmet. 
T;i p;smena (77/233)

V;ichni, nebo prakticky v;ichni, kte;; kdysi studovali na vysok; ;kole, pova;uj; tuhle dobu za nejlep;; l;ta sv;ho ;ivota. Je;t; aby ne! Ml;de; vylet; na svobodu z p;;sn;ch ;koln;ch lavic a kone;n; unikne i z p;;e starostliv;ch rodi;;. Je v;eobecn; zn;mo, ;e osmdes;t i v;ce procent budouc;ch vysoko;kol;k; se projevuje u; na z;kladn; ;kole zna;n; kreativn; ve vym;;len; r;zn;ch lotrovin. I ti nejhor;; chulig;ni s mizern;m prosp;chem n;kdy nemohou trumfovat ty byst;ej;; hlavy v prov;d;n; r;zn;ch ;ert;k; a zlomyslnost;. Ty jsou p;;zna;n; hlavn; pro dobu vysoko;kolsk;ch studi;. Dareba;inky a lump;rni;ky, kter; si studenti navz;jem prov;d;j;, se ned;j; z n;jak;ch zvl;;t; zl;ch a z;ke;n;ch ;mysl;. ;asto to ov;em vypad; pr;v; naopak. Nov; ro;;;rna je v;ak jen d;sledek bujn;ch emoc; a p;em;ry energie. S;m str;jce takov;ho kanadsk;ho ;ert;ku to pova;uje za n;ramnou z;bavu a r;d do n; zapojuje i dal;; ;kodolib; kump;ny. Zat;mco tomu, kdo se stal ter;em z;bavy, moc do sm;chu neb;v;. Ale potom se ;asto mus; ;e;it spousta mal;r;, aby se d;sledky n;jak;ho kanadsk;ho ;ert;ku minimalizovaly.
Pokud se n;jak; student stane objektem z;bavy spolu;;k;, m;;e z toho vzniknout opravdu velk; probl;m. Vasilij (prosil m;, abych neuv;d;l jeho p;;jmen;) nepat;il k t;m, kter; by si po;;d n;kdo dob;ral a d;lal jim r;zn; ;ert;ky nebo si z nich d;lal dobr; den. Byl to seri;zn; student. V medic;n; spat;oval sv; posl;n;. U; v prvn;m ro;n;ku si p;ivyd;l;val jako o;et;ovatel u z;chranky. Kdy; zrovna nebyl ;;dn; v;jezd a sest;i;ka s l;ka;i odpo;;vali, Vasilij neztr;cel ;as a vyu;;val ka;dou volnou chvilku k p;;prav; na vyu;ov;n;. R;d opakoval, ;e kdy; nastuduje pouhou jednu str;nku, tak u; mu to nikdo nevezme. D; se ;;ct, ;e u z;chranky m;li Vasilije r;di, krmili ho kotletami a „Doktorsk;m sal;mem“. Student Vasilij si ni;eho neod;;kal. To bylo m;sto, kde byl obl;ben;. Ale mezi spolu;;ky v institutu pon;kud vy;n;val. Ne snad, ;e by se a; tak skv;le u;il. Studoval systematicky a sna;iv;. Uk;zalo se nav;c, ;e Vasilij m; talent na kreslen;.
Jak je zn;mo, v prvn;m ro;n;ku medici studuj; biologii. Kdy; jsem studoval j;, v;bec jsem nech;pal, pro; n;s nutili kreslit do se;itu tarak;ny, ;t;nice, kl;;;ata a podobnou hav;;. Co, nutili! M;li jsme to jako povinnou sou;;st p;edm;tu. Museli jsme malovat nejr;zn;j;; bu;ky s protoplazmou. Co bych to d;l rozv;jel, jist; si to sami dob;e pamatujete. Up;;mn; p;izn;v;m, ;e technicky jsem s t;m nem;l ;;dn; probl;m. Kreslen; mi ;lo a u;itel; m; chv;lili. Ba co v;c, v prvn;m ro;n;ku jsem bydlel spole;n; s Ilgamem Gasanovem v Kirovsk; ;tvrti pobl;; m;stsk; policie. M;li jsme kliku, ;e se n;m tam poda;ilo z;skat podn;jem jednopokojov;ho bytu. Rozd;lili jsme si n;kter; povinnosti. Ilgam tehdy studoval na sanit;rn; – hygienick; fakult;. A j; jsem kreslil ty brou;ky a ;v;b;ky nejenom pro sebe, ale i pro n;j. A on za to p;kn; sma;il brambory nebo ukl;zel byt, kdy; byla ;ada na mn;.
Ani Vasilij nem;l probl;m s kreslen;m. Na jeho bu;ky bylo radost pohled;t. Sice to nebyla ;;dn; „Dev;t; vlna“ od Ajvazovsk;ho, ale vypadalo to kr;sn; a byl v tom cit. Vasilij se jednou dostal do p;kn; bryndy. Jeho spolubydl;c; se jmenoval Michail. Byl to prima kluk, ale r;d d;lal neuv;;iteln; zlomyslnosti. M;;a si na ;kole po;;d z n;koho utahoval, a pak se musel po takov;ch opakovan;ch ;ert;c;ch schov;vat. Svou z;bavu si ale neodpustil. V;dycky Vasilovi s gustem vypr;v;l, jak se mu poda;ilo zase n;koho dob;hnout. Sv;ho spolubydl;c;ho ala ;et;il a ze sv;ch hr;tek ho vynech;val. A; jednou, den p;ed z;po;tem, kdy; si Vasilij d;val do po;;dku sv;j se;it z biologie…. Michal se u; neudr;el. Inu dareb;ka m;;e napravit jen ;ibenice. V;sja u; kon;il s ;pravami v se;it;, kdy; si vtom si musel na chvili;ku odsko;it. Hned jak kamar;d vy;el ven, M;;a popadl n;jak; blok, vytrhl z n;j list a p;es cel; pap;r napsal velmi sprost; slovo na t;i p;smena. Rychle tu pikantn; p;;lohu vlo;il doprost;ed Vasjova se;itu.
R;no se V;sja v klidu sebral a vydal se pro z;po;et k Ta;;n; Kuzmini;n; Solovjovov;. Je pravda, ;e m;lem zapomn;l, ;e m; ten vylep;en; se;it vz;t s sebou. Nic nenazna;ovalo tomu, ;e by se m;lo st;t n;co ;patn;ho, dokud Solovjovov; neza;ala listovat v se;it;. Jak u; tak funguje z;kon schv;lnosti, t;sn; p;ed Vasilijem d;lal z;po;et jeho spolu;;k a Ta;;na Kuzmini;na obr;tila jen t;i, ;ty;i str;nky a hned mu podepsala index. A u Vasila jako na potvoru systematicky ot;;ela list po listu, jakoby n;co hledala. A v ;ivot; plat;, ;e kdo hled;, v;dycky n;co najde.
Asi n;kde uprost;ed se;itu Solovjovov; najednou cel; vzpl;la a po tv;;;ch se j; rozlil rum;nec. V;sja si tehdy dokonce h;;;n; pomyslel, ;e zkr;sn;la a ;e j; to s t;mi ;erven;mi tv;;emi je;t; v;c slu;;. Ale Solovjovov; neum;la ;;st my;lenky, jenom prudce sklapla se;it a podala ho Vasilovi. Odm;;en; p;ik;zala: „V;echno p;ekreslit a z;tra r;no ke mn;.“ Na Vasjovy ot;zky co, pro; a na; v;bec nereagovala. Jestli;e r;no ;el Vasja na z;po;et kur;;n;, tak cestou zp;tky se sotva motal. V;bec nemohl pochopit, co t; Solovjevov; p;el;tlo p;es nos. Zd;lo se mu p;ece, ;e mu v;dycky d;vala najevo sv; sympatie. Doma Vasilij nahl;dl do se;itu a nalezl onu p;;lohu se t;emi p;smeny. „To ten hajzl Michail“, pomyslel si a u; se chystal, ;e spolubydl;c;mu rozbije cifern;k. Ale i tady ho ;ekalo roz;arov;n;. Michail ode;el na no;n; slu;bu pro jistotu podstatn; d;;v, proto;e p;edpokl;dal, ;e si to s n;m Vasilij bude cht;t vy;;dit ru;n;.
Celou noc chud;k Vasilij p;ekresloval se;it a r;no ode;el k T. K. Solovjov;. Na;el ji v kabinet; a podal j; svou celono;n; pr;ci. Jen co tam vstoupil, v;iml si, ;e se na n;j v;ichni u;itel; d;vaj; velmi pozorn;. Ta;;na Kuzmini;na prolistovala cel; se;it a pronikav; se na neboh;ho studenta zad;vala. „Vasjo, a kde je p;;loha? Tys ji n;kde ztratil?“ V t; chv;li Vasilij z;ervenal jako va;en; rak, a v;ichni co byli v kabinet;, se rozchechtali na cel; kolo. Vzpamatoval se, a; kdy; ho Ta;;na Kuzmini;na po;;dala o index, aby mu ho podepsala.

N;m;t tohoto p;;b;hu laskav; poskytla Nat;lia Biserovov;.
Kn;;e z Imeretie (78/225)

Sn;st cel; pud soli, to znamen; po;;t cel;ch 16 kilogram;. Ji; d;vno u; jsem v;d;l, ;e pokud je ;lov;k norm;ln;, sn; ro;n; asi 5 kg soli. Je v;ak pravda, ;e se vyskytuj; i exempl;;e velmi zvl;;tn;. Tak nap;;klad Michail Michailovi;, man;el m; rodn; tety, dok;zal s;m zcela jist; ten pud soli za rok spo;;dat. Kdy; p;ich;zel dom; na ob;d, postavili p;ed n;j tal;; pol;vky a on, ani; by ochutnal, bral do ruky sl;nku a usilovn; s n; t;epal nad j;dlem. Potom bral pep; a zase sypal, dokud barva j;dla nebyla ;ern;. Jedl s chut;. Je t;eba poznamenat, ;e tohle v;echno konal automaticky a podv;dom; bez pohledu na tal;;, proto;e v t; chv;li ;;t;val noviny. 
To sam; prov;d;l i s hlavn;m j;dlem. Kdy; se ho potom ptali, jak mu chutnal ob;d, liboval si, jak; to byla ba;ta.
 Existuje je;t; jin; kategorie lid;, kte;; spot;ebov;vaj; celkem norm;ln; mno;stv; soli, ale z;sluhou dobr;ho vychov;n; si nedovol; ;;ct, ;e j;dlo je p;esolen;, pokud si ho jeho kamar;di chv;l;. V ml;d; byl takov; Dima Mcheidze. Dnes bych se r;d k;l, ale je pravda, ;e bychom se na tomto m;st; m;li k;t ve dvou, spolu s Ilgamem Gasanem. Jde o to, ;e jsme spolu leckdy n;komu ;kodili, a v;bec prov;d;li ;patnosti. Jinak to nemohu nazvat. Tu Dimkovu vlastnost, nebo p;esn;ji ;e;eno charakterov; rys, jsme velmi dob;e znali. Kdy; jsme ob;dvali ve t;ech v n;jak; j;deln; nebo restauraci, sypali jsme mu jen tak pro z;bavu cel; l;i;ky soli do pol;vky nebo hlavn;ho j;dla. Samoz;ejm; jsme to d;lali nen;padn;, tak aby to nevid;l. Pak jsme za;;nali j;st. J;me a chv;l;me, a zase j;me a chv;l;me. A Dito p;itak;v;. Je jasn;, ;e jsme to ned;lali po;;d, ale alespo; jednou t;dn; ur;it;.
J; a Ilgam jsme m;li takovou tradici. Jednou za m;s;c, kdy; jsme dostali stipendium, jsme jezdili na ob;d do restaurace Sibi;. Tam i zp;tky jsme se dopravovali tax;kem.  Cesta od kulturn;ho domu v Kirovsk; ;tvrti a; k divadlu st;la jeden rubl. Jednou se k n;m p;idal i Dmitrij. Byli jsme s Ilgamem proti, proto;e to naru;ovalo n;; ritu;l, kter; m;l platit jednou pro v;dy – ob;d ve dvou a st;le ta sam; objedn;vka: bramborov; sal;t se slane;kem, soljanka z r;zn;ch druh; masa, sibi;sk; specialita s bramborovou ka;;, orosen; l;hev „Stoli;noj“ a l;hev deficitn; gruz;nsk; a pon;kud slan; miner;lky „Bor;omi“. A;koli byl Dimka n;; kamar;d, necht;li jsme m;nit na;e zvyklosti. Ale on nal;hal, a tak jsme tady s Ilgamem souhlasili a rozhodli se, ;e do restaurace tedy pojedeme ve t;ech a v;echno ostatn; bude jako jindy. Necht;li jsme tak; ani ;;ste;n; m;nit n;; zab;hnut; v;b;r j;del, proto;e soljanku v restauraci Sibi; va;ili fam;zn; a m;stn; sibi;sk; specialita byla tak; delikatesn;. Tuhle restauraci s ply;ov;mi z;v;sy, ozdobn;mi st;apci a s odd;len;mi k;jemi, jsme prost; milovali. Jen si to p;edstavte, tenkr;t tam m;li dokonce palmu i f;kus!
Do restaurace jsme p;ijeli v dychtiv;m o;ek;v;n; dal;; hostiny. Kdy; n;m p;inesli p;edkrm, bramborov; sal;t se slane;kem „ivasi“, nalili n;m vodku do kal;;k;. Dito n;s najednou za;;n; vyb;zet, abychom si ;li um;t ruce na z;chod. V t; chv;li n;s nic netrklo. ;li jsme si tedy m;t ruce, a tak n;jak to vy;lo, ;e jsme se vr;tili ke stolu a; po Dimkovi. Trochu jsme to nech;pali. Dimka se nav;c do n;s nav;;el, ;e jsme se zasekli. Na stole u; st;ly tal;;e se soljankou. Rozhodli jsme se, jak radil profesor Preobra;ensk;, ;e si nejprve d;me pol;vku. P;ipili jsme si „Stoli;nou“, a tak n;m hned nedo;lo, ;e soljanka je sam; s;l. Zahodili jsme l;;ce a Ilgam pronesl: „M;li jsme pravdu, kdy; jsme necht;li poru;ovat tradici.“ Cht;l po mn; v;d;t, jestli bude lep;; zab;t Dita hned, nebo a; po j;dle, pokud se to na tal;;i p;ed n;mi d; je;t; nazvat j;dlem. Dito se chechtal, a; mu slzy tekly proudem. Bavil se vesele na n;; ;;et a v;bec z n;s nem;l obavy. ;;dal n;s pouze o jedno, abychom si vzpomn;li, ;e ani jednou nehnul brvou, kdy; jsme mu p;esolili jeho j;dlo my. Svou pomstu si na;asoval speci;ln; na den, kter; byl pro n;s mimo;;dn;.
V;dycky jsem tvrdil, ;e Dimka se chov; jako opravdov; kn;;e. Uk;zalo se, ;e byl p;edem domluven; s ;;;n;kem. Kdy; ukojil svou touhu po pomst; do sytosti, zavolal ho a po;;dal o novou soljanku, abychom p;ece jenom m;li z ob;da to prav; pot;;en;. P;ipili jsme si na p;;telstv; a p;;sahali jsme si, ;e budeme jeden druh;mu pom;hat a sn;;et s n;m v;echno dobr; i zl;. V bour;n; tradic jsme pak pokra;ovali d;l. Do restaurace jsme oby;ejn; p;ij;;d;li ve dv; hodiny, po;;dn; jsme se najedli a ve ;ty;i jsme zase odj;;d;li. Tentokr;t jsme restauraci opustili a; p;ed zav;rac; dobou. Ilgam a j; jsme tehdy neprob;rali pl;ny do budoucna, ale k;li jsme se p;ed Dimkou a obvi;ovali jsme se, jak jsme se k n;mu mohli chovat tak podle. Dimka byl spokojen;. Dokonce za n;s v restauraci zaplatil ;;et za cel; ve;er. Jedn;m slovem – kn;;e z Imeretie.
Jeden seje,  druz; skl;zej;  (79/227)

Na tom, s k;m bydl;te na koleji, z;vis; mo;e v;c;. U; jsem nejednou ;;kal, ;e studenti prvn;ho ro;n;ku pro;;vaj; dvoj; stres. Ten pozitivn; je radost z toho, ;e se kone;n; utrhli zpod mate;sk;ch k;;del a mohou sami rozhodovat kdy, kam a s k;m, kde, pro; a podobn;. Ta negativn; str;nka vych;z; z toho, ;e se dost;vaj; do zcela jin;ho, ;asto velmi asertivn;ho prost;ed;. Studentsk; kolej je za takov; prost;ed; pova;ov;na. N;kdo se tam c;t; jako ryba ve vod;, ale n;komu takov; sou;it; prost; nevyhovuje. Tak nap;;klad j;, v;; pokorn; slu;ebn;k, jsem se po prvn; zku;enosti s bydlen;m na koleji rozhodl, ;e toho bylo dost. Ostatn; trochu jsem to popsal v eseji „Minikolej“. V n;sleduj;c;ch letech studia jsem si pak pronaj;mal byt a ;ast;ji jsem bydlel s;m, ne; s n;k;m. D; se ;;ct, ;e jsem m;l spolubydl;c;ho jen velmi z;;dka. V prvn;m ro;n;ku to byl Ilgam Gasanov, ve druh;m pak Dimka Mcheidze a P;;a Kozlov. Byli jsme t;i m;s;ce ubytovan; v dom; na „Vesenn;j“, kde byla j;delna. Tam se n;m l;bilo, ale ;e;ka Roma;ov n;m provedl nep;kn; kousek. Chodil k n;m ;asto na n;v;t;vu a bydlen; se mu l;bilo, a tak se domluvil s majitelkou na v;m;n; t;hle b;je;n; „stalinky“ za byt v Prokopjovsku, kter; vlastnila jeho man;elka. Div, ;e jsme ho za to s P;;ou nep;izabili. V;dy; jsme se kv;li tomu museli odst;hovat.
Kdy; jsme bydleli spole;n; s Petrem, tak on doma prakticky nejedl. Bydleli jsme v centru a nebyl probl;m si n;kde n;co zakousnout. T;m hlavn;m d;vodem v;ak bylo to, ;e se v na;em dom; nach;zela obl;ben; studentsk; j;delna, o kter; jsem u; psal v eseji „;;dlo v pytli neutaj;;“. J; jsem si ale po ve;erech rad;ji op;kal brambory na s;dle, a je;t; jsem k nim p;id;val nakr;jenou ;unku, ;eb;rko, hrud; nebo kousek  uzen;ho. A kdy; doch;zely pen;ze, tak jsem tam d;val p;rky na;ezan; na kole;ka. B;vala to ba;ta, zvl;;; kdy; jste to mohli zap;jet sladk;m ;ajem s citr;nem. Jo, m;lem bych zapomn;l! Jako p;;loha k brambor;m se b;je;n; hodilo bulharsk; le;o. M;m na mysli v;hradn; bulharsk;, a ne ma;arsk;, proto;e v t;ch dob;ch prod;vali oboje. V bulharsk;m le;u byly masit; papriky, na;ezan; pod;ln; a zalit; hust;m raj;atov;m protlakem. Tohle le;o prod;vali v plechovk;ch. Ma;arsk; le;o se prod;valo ve t;i;vrt;litrov;ch sklenic;ch.
Petr tehdy chod;val na ve;e;i dol; do j;delny a tam si oby;ejn; nabral s sebou p;r „b;lja;;“ (sma;en; kole;ko kynut;ho t;sta s d;rkou uprost;ed, kde byla masov; n;pl;). D;lali je tam skv;le. Ale kdy; jsem za;;nal sma;it brambory s kousky pe;;nky podle sv;ho obl;ben;ho receptu, P;;a, a;koliv u; byl najeden;, se ke mn; v;dycky l;sal. Nab;zel mi r;zn; v;ci v;m;nou za spolu;;ast p;i hodov;n;. Podstrkoval mi t;eba ty „b;lja;e“, nebo vytahoval ze skr;;e lahvinku v;na. Samo sebou ;e jsem souhlasil, ale ne hned. D;lal jsem drahoty hlavn; proto, abych si zv;;il sebev;dom;, p;esto;e naparovat se p;ed P;;ou bylo ;pln; zbyte;n;. Znal m; jako sv; boty. M;;e ;;ct, ;e jsme ten ritu;l d;sledn; dodr;ovali. P;;a chv;lil m; i m;j kulin;;sk; talent. ;;kal, ;e jenom j; um;m zkombinovat takov; ingredience, ;e z nich jde po uva;en; hlava kolem. Ani; bych d;val najevo, jak; slast mne p;i jeho slovech j;m;, ;;kal jsem mu, jak; je dareb;k. Poukazoval jsem na jeho marnotratnost. Uv;d;l jsem matematick; v;po;ty hospoda;en; s pen;zi, prov;d;l kalkulace ceny za mnou uva;en; j;dla a srovn;val je s cenou Petrov;ch sn;dan; a ve;e;; v j;deln;. Tahle p;sni;ka se opakovala poka;d;.
Ale kdy; u; jsme m;li ten nezbytn; ritu;l za sebou a brambory byly hotov;, prost;eli jsme v na;em pokoji st;l, p;esto;e n;m bytn; dovolila vyu;;vat kuchy; i n;dob;. Petr m;l na starosti tal;;e a demonstrativn; le;til sklenice a vidli;ky. M;li jsme skv;lou ve;e;i, i kdy; bez ovoce. V;no jsme pili po dou;c;ch a protahovali jsme tak chv;li bla;enosti. Pron;;eli jsme vzletn; p;;pitky, ve kter;ch jsme se navz;jem chv;lili. To byla tak; sou;;st na;eho ritu;lu. Po ve;e;i P;;a odn;;el n;dob; do kuchyn; a za;;nal f;ukat, ;e jsem dareb;k a ;e se ulejv;m z myt; n;dob;. J; jsem na n;j vr;el. V;echno se b;je;n; a st;le stejn; opakovalo a bylo to prosyceno v;;n;mi a r;zn;mi slovn;mi obraty, kter; rozhodn; nespl;ovaly normy spole;ensk;ho chov;n;. Takov; ve;ery neb;valy ;asto, ale p;in;;ely n;m ob;ma pot;;en;. Av;ak mou ryb; pol;vku se sairy P;;a zcela ignoroval. Dodnes nemohu pochopit pro;. 
 
Sergej dostal m;sto na koleji hned, jak ho vzali na medic;nu. M;l z toho velkou radost. Uk;zalo se, ;e jeho spolubydl;c; byli prima kluci. Chovali se kamar;dsky a m;li smysl pro p;;jemn; sou;it;. ;ili, byli, netesknili a; do prosince. V;echny spole;n; mejdany, p;;prava do ;koly, to v;echno prob;halo v p;;telsk;m duchu a ve vz;jemn; shod;. A; na jeden ;;jnov; ve;er, kter; Sergejovi utkv;l v pam;ti. Je pravda, ;e i b;hem jin;ch ;;jnov;ch a listopadov;ch ve;er; si v;iml, ;e spolubydl;c; nejsou nijak nad;eni z va;en; na pokoji. Ale tentokr;t Sergej nevysta;il s kapesn;m a rozhodl se p;r dn; ;et;it a j;st doma, ne; dostane dal;; stipendium. Venku byl nav;c siln; mr;z, a komu by se tak; cht;lo v t; zim; chodit do j;delny? Cel; osazenstvo pokoje bylo pohromad; a Sergej se za;al ka;d;ho zvl;;; dotazovat. Prvn; ot;zka padla na Igora ;ipilova: „Igore, bude; j;st?“ „Ne, j; si zajdu do „V;edu“. V;edem studenti naz;vali ;koln; j;delnu. Pak se Sergej obr;til na M;;u Kalinina s tou samou ot;zkou a kategorickou dikc;: „M;;o, a co ty, ty bude; j;st?“ M;;a m;l sestru u; ve ;tvrt;m ro;n;ku l;ka;sk; fakulty, kter; ho opatrovala a podstrojovala mu, tak;e M;;a odpov;d;l: „Ne, j; zajdu k sest;e a n;co si d;m.“ Nedot;z;n z;stal pouze Alexandr Mi;;enko. Sergej znal dop;edu, co mu odpov;, ale jeho povaha mu nedovolovala, aby tento plebiscit dokon;il, ani; by se dot;zal ;pln; v;ech. Doufal, ;e t;eba bude cht;t j;st doma a taky mu trochu pom;;e s p;;pravou ve;e;e. Av;ak jeho nad;je se nenaplnily. Na ot;zku, jestli bude Sa;a j;st, se mu dostalo t; nejm;n; p;;zniv; a bohu;el tu;en; odpov;di: „Ne, zajdu si za bratrem.“ Sa;ova bratra znali v;ichni a tak; v;d;li, ;e si v no;n;m stolku na druh; koleji choval jenom hladov; a zl; tarak;ny. Koloval vtip, ;e si je speci;ln; p;stoval. Proto Sa;ova odpov;; vyvolala salvu sm;chu. Nedalo se nic d;lat.
Kdy; se v;ichni dosyta nasm;li, Sergej za;al loupat brambory. Okrajoval je pe;liv;. Bramborov; slupka se vinula jako tenk; h;dek, jak ;et;il. Sergej m;l r;d, stejn; jako j;, ryb; pol;vku se sairy (z konzervy Saira). Dal va;it na plotnu brambory a hned, jak se za;aly va;it, hodil do hrnce bobkov; list. V;d;l dob;e, ;e tahle ryb; pol;vka je bez bobkov;ho listu jako svatba bez muziky. Nesm;l chyb;t ani ;ern; pep;, pak je;t; s;l a konzerva rybi;ek. Sergej nabral vodu z hrnce a nalil ji do pr;zdn; plechovky. P;kn; ji vymyl a v;echno vylil zp;tky do hrnce, aby ani kapka z konzervy nep;i;la nazmar. V tu chv;li se po pokoji rozlila nep;edstaviteln; v;n;. Serjo;ovi a; tekly sliny, jak se t;;il na j;dlo. ;;astn;ci plebiscitu ohl;sili jako jeden mu;, ;e nikam nep;jdou, ;e si to nem;;ou nechat uj;t jako ten Solovjov;v ubo;;k ve filmu „Chod;a Nasredin“, kter; nas;val v;ni ;a;liku. Igor, S;;a a M;;a se ani n;hodou nespokojili s pouh;m nas;v;n;m t; b;je;n; ryb; v;n;. Ho;i b;hem p;l hodiny vypr;zdnili do;ista hrnec pol;vky a sn;dli k tomu cel; bochn;k chleba. A taky Sergejova pen;;enka byla prakticky pr;zdn;. Kolik jen jsme za;ili za t;ch ;est let studi; podobn;ch p;;pad;? To se ani ned; se;;st

N;m;t tohoto p;;b;hu laskav; poskytl Sergej Zacharov

Pud soli (80/230)

Kdy; se mus;te rozlou;it s dobr;m kamar;dem, je zcela p;irozen;, ;e se v;m po n;m st;sk;. Kdy; Petr Kozlov spole;n; s dal;;mi na;imi studenty odjel po ukon;en; ;tvrt;ho ro;n;ku z Kemerova, aby pokro;oval v dal;;m studiu vojensk; medic;ny na l;ka;sk; fakult; v Tomsku, bylo mi, jako kdybych ztratil ;;st sv; du;e. A zd;lo se, ;e i Petrovi se st;sk; po Kemerovu, po na;; skupin; i po mn;. Pravideln;, dokonce ;ast;ji ne; pravideln;, od n;ho p;ich;zely dopisy a j; jsem mu samoz;ejm; odpov;dal. Up;;mn; p;izn;v;m, ;e jsme si psali v;elijak; hlouposti. V;dy; pro n;s bylo nejd;le;it;j;;, abychom v;d;li, ;e ten druh; je ;iv a zdr;v a v dobr;m rozmaru. U; jsem se zmi;oval d;;v, ;e jsem kupoval speci;ln; po;tovn; sady s kr;sn;mi barevn;mi pap;ry a ob;lkami r;zn;ho tvaru. Tehdy se mi sm;li, ;e pr; to jsou dopisn; pap;ry pro holky, ale mn; se to l;bilo a invektiv jsem si nev;;mal. S Petrem jsme si nepsali jenom dopisy, ale taky jsme si pos;lali telegramy. Do dne;ka se div;m, ;e si na n;s neposv;tilo KGB. V;dy; jsme psali takov; nesmysly, kter; klidn; mohl n;kdo pova;ovat za jak;si k;d nebo ;ifru.
Tak nap;;klad text jednoho z telegram; P;;ovi: „Do;lo ke zm;n; povolen;ho po;tu protipanc;;ov;ch n;boj; ur;en;ch ke skladov;n; v hlavn;m ;t;bu. Nyn; je mo;n; skladovat pouze t;i n;boje. P;edchoz; pou;it; se zahazuj;.“  P;;a mi ten sam; den odpov;d;l: „N;boje jsme spo;;tali, k pou;it; nedo;lo, prost; jsme vyhodili ty, co byly nav;c.“ A; te; mi doch;z;, ;e s;m B;h chr;nil n;s dva blbce, jak jen mohl. Rom;n Ilfa Petrova „Zlat; tele“ byl pro n;s samoz;ejm; nekone;n;m zdrojem inspirace. Po;;vali jsme r;di takov; telegramy, jako: „Nakl;dejte sudy pomeran;;“, nebo „P;ehl;dce budu velet j;“. Jak vid;te, vyv;d;li jsme, jak to ;lo. A na ja;e v p;t;m ro;n;ku m; Petr pozval do Tomsku. V;bec nep;ipustil, abych bydlel v hotelu, a p;;mo z n;dra;; m; p;ivezl do jejich tzv. konspira;n;ho kvart;ru. Petr, Valera Kajgorodov a je;t; jeden kluk z Novosibirsku si ten byt spole;n; pronaj;mali. Samoz;ejm;, ;e ka;d; z nich m;l zaji;t;no ubytov;n; v kas;rn;ch v are;lu vojensk; fakulty. Tam ale m;li br;nu, hl;dku a v;echny dal;; nep;;jemnosti, kter; pat;; k vojensk;mu re;imu, tak;e pozvat si svou d;vku na ;;lek ;aje, bylo prakticky nemo;n;. Pro tyto p;;pady se hodil pr;v; tento „konspira;n; byt“, do kter;ho m; na dv; noci um;stili. Na;t;st; tam byla postel. Byla povle;en; na;kroben;m prost;radlem. Na toto t;ma byly mezi Petrem a Velerou neust;l; poty;ky. Valera nesn;;el na;kroben; povle;en;, ale Petr si liboval, kdy; skoro praskalo, jak bylo tvrd;.
Petr m;l pl;n na;eho setk;n; do detail; promy;len;. V p;tek ve;er jsme m;li banket v restauraci „Kedr“ v centru Tomsku. V t;ch d;vn;ch letech (byl to rok 1971) byla vyhl;;en; zv;;inov;mi specialitami. Proto;e si P;;a dob;e pamatoval, jak jsem ho krmil sma;en;mi brambory s uzeninou a bulharsk;m le;em, zahrnul do objedn;vky medv;d; maso, p;ipraven; podle speci;ln;ho receptu. Zpo;;tku je medv;d; maso nalo;en; v marin;d; z octa, r;zn;ch druh; ko;en;, cibuli, ;ern;ho pep;e a soli.  K nalo;en; medv;d; panence se p;id; pas;rovan; mrkev, petr;el, celer a cibule. To v;echno se zalije z poloviny marin;dou a z poloviny buj;nem, a pak se to dus; p;t, ;est hodin. Potom se v;echno nech; vychladnout. P;ed pod;v;n;m se maso vynd;, na;e;e na jeden a p;l centimetru tlust; pl;tky a ty se pak obal; v tradi;n;m trojbalu mouka, vejce, strouhanka, a po obou stran;ch osma;; na p;nvi na rozp;len;m oleji. Vznikne tak nebesk; ba;ta. Dokonce je;t; dnes, po tolika letech, si pamatuju na tu zvl;;tn; chu; masa. Ale to nebylo v;echno. Petr s Valerou se rozhodli, ;e m; dokonale ohrom;. I oni sami se velmi t;;ili, ;e si smlsnou na rybce zvan; „n;lma“.
Ta ryba je prost; fam;zn;. Poprv; v ;ivot; jsem ji jedl pr;v; v t; restauraci „Kedr“, a potom, kdy; jsem bydlel v Novosibirsku, m;l jsem taky tu p;;le;itost. P;iv;;eli mi ji z doln;ho toku Obu. Tak tedy na na;em banketu pod;vali „n;lmu“ zape;enou ve smetan; a s prav;mi h;;bky. To je takov; j;dlo, o kter;m se sm;le d; ;;ct, ;e taje na jazyku. Celkov; se n;; banket vyda;il b;je;n;. V restauraci jsme sed;li a; do zav;rac; doby. Pak se kluci rozhodli, ;e m; doprovod; do bytu. Sami m;li p;ed sebou je;t; trochu slo;it;j;; n;vrat do kas;ren, proto;e museli n;jak urovnat to, ;e se pon;kud zdr;eli. A byl to z;kon schv;lnosti, ;e doslova sto metr; od bytu jsme narazili na vojenskou „l;ta;ku“. P;;a s Valerou m;li uniformu a pl;;t;. Na;t;st; jsme b;;eli daleko rychleji, ne; ta patrola za n;mi. Doslova za prvn;m blokem jsme zal;tli za roh a octli se v jak;msi dvo;e. Byl pr;choz; a kluci, kte;; u; m;li n;jak; zku;enosti, znali v;echny pr;choz; dvory kolem. V podobn;ch situac;ch je nejednou vyu;ili. Chmel v na;ich hlav;ch zp;sobil, ;e jsme se zoufale necht;li nechat chytit. A tak jsme zdrhali. D; se ;;ct, ;e a;koliv jsme m;li upito, tak n;s b;h mezi dvorky p;kn; prov;tral.
Za p;t minut jsme u; byli v „konspira;n;m“ kvart;ru a kluci se vrhli do kas;ren je;t; v;as. Vedouc; hl;dky post;ehl, ;e Pe;ka s Valerou maj; odznaky kursant; medic;ny a zavolal slu;b; na vojenskou fakultu. Na;t;st; tehdy nebyly mobiln; telefony a ne; dob;hl k telefonn; budce, chvilku to trvalo. Ten dareb;k! Nebylo mu l;to kop;jek aby „napr;skal“ slu;n; lidi. Na;t;st; se opozdil. Pe;ka s Valerou u; byli v kas;rn;ch. To je ten rub vojensk; slu;by.
 O tom v;em jsem se dozv;d;l a; druh; den, kdy; kluci p;i;li za mnou, abychom za;li na sout;; ve spole;ensk;ch tanc;ch. Poctiv; p;izn;v;m, ;e na;;m c;lem nebyla sout;;, ale n;sledn; mejdan s n;kolika jin;mi ;;astn;ky. Ten den jsme nepot;ebovali j;t do restaurace a str;vili jsme pl;novan; setk;n; v „konspir;rn;“, jak kluci bytu ;;kali. Ve;er vy;el b;je;n;. Je pravda, ;e Valera musel b;;et v noci do kas;ren, ale P;;a dostal vych;zku a; do ned;ln;ho ob;da, kdy odj;;d;l m;j vlak do Kemerova. Bylo to velk; vyprov;zen; a marn; slzy. Byli jsme s Petrem trochu smutn;, ale lahvinka v;na, kterou jsme na rozlou;enou vypili v n;dra;n; budov;, n;; smutek rozehnala. Hlavn; bylo, ;e jsme v;d;li, ;e se nelou;;me nadlouho. Domluvili jsme se, ;e Petr si za;;d; praxi v tankov; divizi v Otba;achu, co; je pobl;; Frunze (dnes Bi;kek) a v l;t; spolu pojedeme na Isyk - kul. A tam budu hostitelem j;. Tu episodu jsem popsal v eseji „Plov na Issyk – Kulu“.
A na podzim t;ho; roku 1971 jsem dostal od Petra pozv;n; na jeho svatbu. Ta se m;la konat ve m;st; „B;lovo“, odkud poch;zeli Petr i jeho nev;sta, dcera ;editele m;stn; tov;rny na v;robu zinku. Se svatebn;m darem jsem si dlouho hlavu nel;mal. T;m sp;;, ;e jsem stejn; nemohl nijak trumfnout jeho tch;na, kter; se uk;zal, a daroval novoman;el;m kl;;ky od Volhy Gaz – 21. Za stejn;m ;;elem jsem si vzal u sv; babi;ky Praskovji Michajlovny pytel od brambor. Samoz;ejm; jsem ho vypral a na;il na n;j odst;i;ky jako z;platy a na jednu b;lou z;platu jsem napsal „16 kg – pud soli“. V obchod; jsem pak koupil 16 kilo hrub; kuchy;sk; soli.
To jsem odvezl jako d;rek. U; kdy; jsem jel autobusem, po;;d jsem p;em;;lel, pro; jsem takov; hlup;k. V;dy; tu s;l jsem mohl koupit na m;st; a nemusel jsem ji t;hnout s sebou a; z Kemerova. Tohle v;echno jsem ze sebe vysypal m;sto kloudn;ho p;;pitku. ;ekl jsem i to o d;rku tch;na, kter; se ned; p;etrumfovat a taky to, jak; jsem tupec, kdy; jsem t;hl s;l a; z Kemerova. A taky ;e p;eju novoman;el;m, aby ten pud soli sn;dli spole;n;. Je zaj;mav;, ;e P;;;v tch;n, takov; d;le;it; strejc, vstal od stolu, objal mne a pod;koval mi za origin;ln; d;rek. Po svatb; m; s;m osobn; odvezl svou slu;ebn; Volhou do Kemerova. A v dob; svatebn;ho vesel; jsem si u;;val zv;;en; pozornosti ostatn;ch, tak;e Valera Kajgorodov, kter; u; tam byl, za;al na m; ;;rlit. Ale svatebn; „Gorko!“, kdy se maj; novoman;el; pol;bit, jsme s Valerou dru;n; k;i;eli z plna hrdla a nejv;c ze v;ech.
;pr;ma; (81/233)

„A roky let;, na;e roky jak pt;ci let;.
A my nem;me kdy ohl;dnout se zp;tky….“
- zp;v; se v jedn; p;sni

To je kr;sn; p;se;, trysk; ze srdce. A nejv;c ze v;eho se mi l;b;, kdy; ji zp;v; Mark Bern;s. ;e n;m ;it; ned;v; mo;nost vr;tit ;as zp;tky, to je ov;em dob;e, proto;e n;kte;; by ur;it; chodili po;;d dokola. Av;ak mal; ohl;dnut;… Je dobr; ohl;;et se za sebe, o tom nen; pochyb. U; jenom proto, abychom vid;li, co jsme za ty minul; roky ud;lali, a tak; abychom zhodnotili, ;eho se m;me vyvarovat v budoucnosti. Tak mi jen ;ekn;te, jestli jsem mohl v sedmn;cti letech, nehled; na to, ;e mne p;ijali na medic;nu, b;t takov; hlup;k a p;edpokl;dat, ;e ten tehdy je;t; mlad; asistent katedry anatomie Michail Ivanovi; Zolotuchin se jednou stane v;hlasn;m vedouc;m t;to katedry? Na to jsem tehdy v;bec nepomyslel. To u; je ale pops;no v eseji „Anatomie“, kam to tak; pat;;. Kdybych tak mohl vid;t do budoucnosti a spat;it v tom hube;ou;k;m a; astenick;m mlad;m asistentovi toho budouc;ho zubra anatomie, kter;m se Michail Ivanovi; stal. J; p;ece nejsem ;;dn; Messing. A on se nakonec stal ;ivou legendou. V;echna ;est a chv;la! Stejn; jako v dob;ch minul;ch, maj; studenti r;di sv; vyu;uj;c; a; tehdy, kdy; ud;laj; zkou;ku a zn;mka je bezpe;n; zapsan; v indexu. Ale do t; doby…
Michal Ivanovi; Zolotuchin absolvoval na l;ka;sk; fakult; stomatologie. On pochopiteln; v;d;l, jak; v;znam maj; znalosti anatomie zub; pro budouc; stomatology. Studenti prvn;ho ro;n;ku byli na n;j na;tvan;, kdy; je mu;il modelov;n;m zub;, ale pozd;ji mu r;di odpou;t;li. Ale ;e bylo pro; se vztekat. Z;po;et z modelov;n; zub; spo;;val v tom, ;e student vytvo;il model a odevzdal ho ke kontrole. Michail Ivanovi; pak nach;zel ne jednu, ani ne p;t, ale pades;t chyb! A pak n;sledovalo – modeluj znovu! Student to cel; p;ed;lal, odevzdal, tak co by kdo je;t; cht;l? V;dy; v;ichni se sna;ili, jak mohli a tenhle sy;;k, jak jsme ho v takov;ch situac;ch naz;vali, zase nach;z; n;jakou chybu. Ne jednu, ani ;est, ale ;ty;icet osm chyb! O co mu po;;d jde? On si z n;s prost; utahuje. A tak jsme to vylep;ovali p;tkr;t, ;estkr;t, po;;d dokola a n;kte;; rekordmani i desetkr;t. Vzk;zal n;m, ;e takov; oby;ejn; z;po;et z modelace zub; rozhodn; nebude zadarmo.
Kdy; se dnes ocit;m jako pacient u stomatologick;ch odborn;k;, mus;m Michailu Ivanovi;i zatleskat. Co zatleskat. On by si zaslou;il bou;liv; aplaus p;ech;zej;c; v ovace ve stoje, jak to bylo za star;ch ;as; na stranick;ch sjezdech. Ale abych o Zolotuchinovi ;ekl, ;e je ;pr;ma;, to by mi nejsp;; pusa upadla. „Postrach katedry anatomie“, jist;, je;t; dnes bych mu s chut; p;iv;zal n;co ke dragounu u pl;;t; za ty jeho ukrutnosti. T;m to v;ak neskon;ilo. Skupina dostala z;po;ty a nast;vaj; minuty, kdy u; jsou v;ichni klidn; a spokojen;, lou;; se s u;itelem a pl;nuj;, kde oslav; ud;len; z;po;tu z anatomie, zda to bude v restauraci „Sovremennik“, nebo v byt; vedouc;ho skupiny. A v tom se otev;ou dve;e do posluch;rny a n;jak; student k;i;;: „Zolotuchin d;l; vizitu“ a r;zem miz;. A doslova za minutu vch;z; M. I. Zolotuchin. V dob; jeho studi; v Kemerovsk;m st;tn;m institutu, byl vedouc;m katedry anatomie proslul; „Faradey“, ob;ansk;m jm;nem Timofej Fad;jevi; Ry;kov, kter; bez minulosti vyhazoval z v;uky studenty, kte;; nem;li na hlav; zdravotn; ;epici. Kdy; m;l student poma;kan; pl;;;, k;i;el na n;j: „Na ;achtu s tebou!“ A na d;vky vol;val: „V tomhle m;;e; tak leda do st;nku s pivem!“ To bylo pro stra;n;ho „Faradaye“ typick;. Ne nadarmo v Od;se ;;kaj;, ;e opakovan; vtip nen; vtipem.
Tak tedy minutu po informaci vch;z; do posluch;rny Michail  Ivanovi; a okam;it; vyhod; v;echny, co nemaj; pokr;vku hlavy. Takov;ch je m;lo, ale v;dycky se n;kdo najde. A kdyby jenom to! On tu situaci vyhrocuje do krajnosti, proto;e se rozhodl znovu celou skupinu p;ezkoumat, zda ten z;po;et ud;lil v;em opr;vn;n;. Co v;m m;m ;;kat? Z;po;et dostalo jen p;t student;. Hr;za! A jestli;e se po jeho ;arov;n; s modelov;n;m zub; konaly ovace, po opakovan;m p;ezkou;en; ji; ud;len;ho z;po;tu se zcela sly;iteln; dupalo na protest. A co? Zd; se v;m to radik;ln;? Mo;n;. Te; m;m na mysli ten moment, kdy k ud;losti do;lo. A te;, kdy; se ohl;;;m zp;tky, tvrd;m, ;e zejm;na Faraday a takov; „;pr;ma;i“, jako Michail Ivanovi; Zolotuchin, n;m nao;kovali pot;ebu b;t pe;liv; a i elegantn; l;ka;i – absolventi Kemerovsk;ho st;tn;ho institutu medic;ny. Vy sami vid;te v televizn;m po;adu „;;t zdrav;“, nakolik se to povedlo. V;ichni kdo tam ;;inkuj;, jsou b;val; absolventi medic;ny z Kemerova.
N;m;t t;to historky mi laskav; poskytla Irina ;erkas – Tykvinov;
 Vzh;ru na barik;dy! (82/235)

Existuje kategorie lid;, na kter; se m;;ete rozzlobit, nebo je tr;znit, ale po;;d je budete m;t moc r;di. Nechovaj; se jako lid; XX. stolet;, ale sp;; pat;; do stolet; p;edchoz;ho, v ka;d;m p;;pad; minul;ho. ;lov;k    XX. stolet; z pohledu psychologie r;d pat;; ke stran; v;t;z;. Takov; je jist; i v;; pokorn; slu;ebn;k.
 ;ora ;ernobaj je ;pln; jin; ne; j;. Je siln; fyzicky i du;evn;, ale nen; agresivn;, ale hodn;, n;kdy a; p;;li;. A n;kte;; z jeho okol; tuhle vlastnost bezosty;n; vyu;;vali. Jist; si pamatujete esej „Minikolej“, kde p;;u o tom, jak n;s bydlelo spolu s ;orou ;ernobajem p;t v jednom byt;. Tak tehdy jsme va;ili popo;ad;, a kdy; se bl;;il den, kdy m;l slu;bu ;ora, my ;ty;i ostatn; jsme se dop;edu domlouvali, co si u ;ory objedn;me. Nej;ast;ji to byly bliny (pala;inky) nebo piro;ky s j;trov;m sal;mem. Tyhle kulin;;sk; kousky se da;ili ;orovi b;je;n;. V nich byl mistrem nad mistry. ;ora nikdy ned;lal jen tak ledajak; bliny. I kdy;, co to ;;k;m? V;dycky nad;lal tolik blin;, ;e jsme je doj;dali je;t; p;r dn; potom. Schv;ln; si p;edstavte dvan;ctilitrov; emailov; lavor pln; t;sta na bliny!
Plnil je tvarohem, s;rov;m kr;mem, mlet;m masem i rozemlet;m j;trov;m sal;mem ochucen;m cibul;, ;esnekem, pep;em a bobkov;m listem. Byla to neuv;;iteln; ba;ton;da. To sam; prob;halo, kdy; d;lal piro;ky. P;id;val do nich jako n;pl; bramborovou ka;i. Nikdo z n;s krom; ;ory nem;l tolik trp;livosti, aby st;l tak dlouho u plotny. On ale miloval na;i chv;lu a doslova se v n; rochnil. Jednou n;s ;e;a Roma;ov vyzval: „D;me ;orovi hobla!“ Byli jsme nacpan; piro;ky po okraj, a tak jsme se s pot;;en;m na n;j vrhli. Chud;k ;ora, 150 kilogram; ;iv; v;hy, a my jsme s n;m tak pra;tili, a; jsme se lekli, ;e m; n;co zlomen;ho. Na;t;st; se mu nic nestalo. ;ora byl v;bec takov; siln; kluk.
 Nemohu nenapsat je;t; o dvou epizod;ch z t; doby. Nehodl;m t;m na nikoho poukazovat. Nech; to vypad; jako kolektivn; ;ikana z na;; strany. S ;eleznou pravidelnost; jsme d;vali ;orovi do postele pod prost;radlo desetikilovou ;inku. A ;ora se stejnou masochistickou pravidelnost; na ni dopadal cel;m t;lem, proto;e padal na lo;e plnou vahou sv;ho t;la. Postele, kter; jsme si p;it;hli z koleje, m;ly na;t;st; panc;;ov; dr;t;nky, kter; trochu tlumily kontakt s ;inkou. P;esto m;l ;ora na z;dech i pon;kud n;;e, a dokonce i na boc;ch ohromn; mod;iny. Kdy; jsem se odst;hoval, kluci s t;mi exekucemi p;estali, tak;e to vypadalo, ;e j; jsem byl jejich str;jcem. Ach ;oro, ;oro, v tom si tenkr;t skute;n; nem;l pravdu.
Tenkr;t se stala je;t; jedna stra;n; p;;hoda. ;e;a Roma;ov se za;al h;dat se ;orou o tom, jestli m;;e ;lov;k vyp;t dva a p;l litru vodky. Ne m;n;, ne v;ce, ne; p;t p;llitrovek. ;ora za;al prakticky dokazovat, ;e to mo;n; je a ;e;ka trval na opaku. Dokonce zazn;lo, ;e uveden; mno;stv; m;;e znamenat pro ;lov;ka smrtelnou d;vku. Co jsme se ;ory nep;emlouvali, aby nic takov;ho nezkou;el. J;, Kolja Kozlov a Vadik Severin jsme ho ;p;nliv; prosili, aby neriskoval.
Ale ;e;ka byl zn;m; dareb;k. J;zliv; se ;orovi vysm;val, ;e pr; dostal strach! ;ora stanovil pokus o vypit; toho alkoholu na v;kend. Tenhle ;lov;k vylil p;t lahv; vodky do sv;ho ohromn;ho ch;t;nu na jeden z;tah, bez p;est;vky, a ani; by uronil jedinou kapku, vodka byla v n;m. ;pln; jsme z toho zkoprn;li. Jeho opilost s;lila p;;mo p;ed na;ima o;ima. Je;t; si v;ak stihl str;it dva prsty do krku a n;jak; to mno;stv; vodky ode;lo z t;la ven. ;e;ka za;al d;lat skand;l, ale my ostatn; jsme se postavili na obranu ;ory. Lehce a jednodu;e jsme ;e;kovi dok;zali, ;e spor spo;;val v tom, jestli dok;;e tolik vyp;t, nebo nedok;;e. O jin;ch ;inech nebyla ;e;. Tehdy ;ora spal asi t;icet hodin. Kdy; se probudil, byl pro n;s hrdinou. Kolja Kozlov znal ;oru od des;ti let a v;d;l, jak m; r;d ml;ko. Proto mu p;ipravil t;;litrovou sklenici ml;ka proti kocovin;. A my s ;e;ou jsme let;li na trh, a tak; jsme p;inesli t;;litrovou sklenici, pro zm;nu s okurkov;m l;kem. Po probuzen; jsme ;orovi nab;dli to i ono a ;ora za;al nejd;;v p;t l;k. M;li jsme s ;e;kou pochopiteln; radost. Ten den se m;l jako persk; ;;h. Ode;;tali jsme mu p;;n; ze rt;. P;izn;v;m se up;;mn;, ;e jsme byli vyd;;en;, aby n;m ;ora neum;el, proto;e se tak dlouho nebudil.
A z tohohle na;eho ;ory se stal v;;en; Georgij Nikolajevi; ;ernobaj, u;itel na kated;e patologick; anatomie. I kdy; na tomto postu tak; z;stal s;m sebou. Kdo jin; by tak; mohl vymyslet n;sleduj;c; ;ert;k? V pavilonu morfologie v Kirovsk; ;tvri Kemerova byla ve ;tvrt;m pat;e t;;da v;po;etn; techniky, kterou vyu;;vali jako p;edn;;kov; s;l pro stomatologickou fakultu. V t;hle t;;d; st;la m;kk; k;esla, prom;taly se tam v;ukov; filmy neboli „horor;ky“, jak je naz;vali studenti. A te; se vrac;m zp;t k ;orovi. Tenhle ;ernobaj si vymyslel, ;e nak;;e laborantce z katedry, aby p;;mo do vchodov;ch dve;; postavila st;l s b;l;m ubrusem. Ano, rozum;te tomu dob;e. A aby na st;l postavila sklenici vody. Te; se v;em, kte;; ;etli v;echny m; eseje, zatetelilo srdce. Napadlo je toti;, ;e m;sto vody byla ve sklenici vodka, jako v p;;pad; u;itel; a z;rove; jmenovc; Golubjov;ch. Ale nebojte se, ;ora, promi;te, Georgij Nikolajevi;, do t;hle party nepat;;.
Dok;;ete si asi p;edstavit tu barik;du, kterou ;ora vymyslel, a s pomoc; laborantky i instaloval. To byla pro studenty daleko hor;; p;ek;;ka, ne; m;l mal; Gavroche z Hugov;ch „B;dn;k;“. Studenti, chud;ci, v;dycky posp;chaj;, a stejn; chod; v;ude pozd;. Odborn;ci ve v;ech zem;ch si l;mou hlavy, pro; se tak d;je, ale vy;e;it tuto teor;mu neum;j;. To snad ani nen; teor;ma, ale axi;ma: A; student jakkoli sp;ch;, stejn; p;ijde pozd;. A tak studenti, kte;; museli p;ej;;d;t mezi hlavn; budovou na prospektu Chemik; a morfologick;m pavilonem, p;ib;hali pod jednou p;nou a sna;ili se prosm;knout kolem nastra;en;ch p;ek;;ek. V tomto p;;pad; to ale nikdo z nich nezvl;dl. Nav;c ;ora v;echny mohl opozdilce onitorovat  sv;m rentgenov;m pohledem a do konce hodiny je r;zn; popichoval a t;;bil si na nich t;ma vz;jemn;ch vztah; d;vek a chlapc;.
 Je snad ;patn;, co se stalo s ;orou, ;e nakonec p;itvrdil? Studenti se toho nejhodn;j;;ho Georgije Nikolajevi;e za;ali ob;vat. Ach m;j bo;e! Co jenom s lidmi dok;;e ud;lat ;as!
N;m;t poskytla Irina ;erkac Tykvinov;
„Gorko! Gorko!“(83/238)

Co budu ;iv, budu st;le opakovat, ;e zkou;ka z praktick; chirurgie a topografick; anatomie, neboli jak medici s oblibou ;;kaj; z „an;i“, je stejn; t;;k;, jako je na technick;ch ;kol;ch zkou;ka z pevnosti materi;l;, Budouc; technici r;di ;;kaj;: „M;; za sebou „sopromat“, m;;e; se ;enit.“
Tak kone;n; veden; Kemerovsk;ho l;ka;sk;ho institutu stanovilo rozpis zkou;ek z „operativky“ (tak byla naz;v;na praktick; chirurgie) na zimn; zkou;kov; obdob;. Ta zkou;ka se m;la konat 4. ledna, co; bylo pro Jelenu Socharjovovou obdob; p;echodu ze stavu svobodn;ho do stavu man;elsk;ho. Jelena byla p;esv;d;en;, ;e tu zkou;ku mus; zvl;dnout. Tak moc cht;la zm;nit sv; d;v;; jm;no Socharjovov; na jm;no ;uk, ;e bez st;nu pochybnost; napl;novala svatbu na 24. ledna. Tedy samoz;ejm; to datum nepl;novala sama, ale rozhodn; nebyla proti. To je jist;. Na zkou;ku z operativky se za;ala p;ipravovat u; v z;;;. Byla zkou;en; prakticky na ka;d; hodin;, tak;e z;po;et dostala v ;;dn;m term;nu. Bohu;el s ostatn;mi to bylo tak, ;e 28. prosince, doslova t;den p;ed jej; svatbou, m;li z;po;et z operativky pouze dva ze skupiny: p;edseda a Jelena. Skupinu bylo t;eba zachr;nit. Nel;mali si dlouho hlavu a za;li na katedru praktick; chirurgie za A. M. ;klovsk;m, proto;e p;edev;;m on vedl Jelenininu skupinu. Nelze ;;ct, ;e by mu n;jak cht;li podl;zat, jen si smutn; post;;ovali Arielu Mend;lejivi;ovi, ;e Jelena se m; 31. prosince vd;vat a skupina nechce j;t na svatbu, proto;e nikdo zat;m nem; z;po;et. Lena se do toho tak v;ila a tak dob;e hr;la svou roli, ;e a; m;la v o;;ch slzy. Nu, a kdo by neznal Ariela Mend;lejevi;e ;klovsk;ho? To byl ten nejv;t;; dobr;k pod sluncem. Studenty m;l up;;mn; r;d. V;d;l, ;e mu ;asto v;;; na nos bul;ky, ale on se tv;;il, ;e v;;; jejich pov;da;k;m a v;dycky jim vych;zel vst;;c, za co; dost;val vyhubov;no od E. N. ;erst;nnikova. Ale v p;;pad; Jeleny ;klovsk; ani na chv;li nezapochyboval. Znal ji jako sv;domitou a dobrou studentku a te; je;t; takov; ud;lost jako je svatba! Ariel Mend;lejevi; poprosil, aby mu rychle p;inesli indexy cel; skupiny. Kdo by se nechal dlouho p;emlouvat?
U; za p;r hodin byla Lena i s p;edsedou zp;tky na kated;e, a aby urychlili proces, v tandemu vypl;ovali a pod;vali ;klovsk;mu otev;en; indexy. On na p;;slu;n; stran; pouze doplnil sv;j podpis. A co bylo d;l? Jenom ten, kdo nikdy nestudoval, m;;e zapochybovat, co n;sledovalo. Kdy; pobl;; m;stsk;ho parku otev;eli restaura;n; za;;zen; „Sovremennik“, stalo se brzy obl;ben;m m;stem v;ech medik;. A je pochopiteln;, ;e sv;j tradi;n; skupinov; mejdan, kter; se konal v;dy po ud;len; z;po;tu, uspo;;dali tam. Spolu;;ci se sna;ili d;t Jelen; a p;edsedovi skupiny hobla, ale oba se velmi aktivn; br;nili a zachr;nili si tak svou k;;i p;ed kolektivn;m projevem nad;en;. Jelena ale musela cel; skupin; sl;bit, ;e na zkou;ku 4. ledna p;ijde se snubn;m prstenem. Co; ona nejenom sl;bila, ale i ud;lala.
 Ke zkou;ce p;i;la s prstenem a ruku bezd;;n; dr;ela v takov; pozici, ;e si ho musel v;imnout ka;d;. Maj; pravdu ti, kte;; ;;kaj;, ;e ;t;st; d;v; lidem k;;dla. Na zkou;ku ;la Jelena m;lem bez p;;pravy, ale na;t;st; se v;as zamyslela: V;dy; to byla „operativka“, a ne jen tak ledajak; zkou;ka. Teoretick; ot;zky um;la dob;e a zvl;dla je u p;edsedy zku;ebn; komise ;erst;nnikova na v;bornou.
Potom se ale konala praktick; zkou;ka na mrtv;m t;le. U t;hle ;;sti asistoval Ariel Mend;lejevi; ;erst;;nnikov. Ze sv;ho m;sta v ;ele stolu po;;dal Jelenu, aby uk;zala br;ni;n; arterii. Jelena m;la asi v hlav; n;co docela jin;ho, ne; „operativku“ a ;;ouch; pinzetou, kam ji napadne. Laskav; o;i ;klovsk;ho posmutn;ly. Obr;til se ke zku;ebn; komisi a ;;k;: „Spr;vn;!“ Ale ;erst;nnikov byl pov;stn; svou zv;davost; a po;;dal ji, aby na;la doln; br;ni;n; arterii. Jelena p;evrac; pinzetou cel; c;vn; syst;m a vytahuje stejn; org;n, jako p;ed chv;l;. Velmi dob;e v;, ;e ukazuje ;patn;, ale tv;;; se, ;e m; jasno. O;i ;klovsk;ho je;t; v;ce posmutn; a do;iroka se otev;ou. Pozorovat ho v tu chv;li je docela z;bava. On samoz;ejm; moc dob;e v;d;l, jak; je Lena dobr; studentka a ;e um;la v;echno, na co se j; te; ptali. A ;erst;nnikov se op;t dov;d;, ;e Lena ukazuje spr;vn;. Ud;luj; v;bornou. ;klovsk; nab;z; Jelen; r;m; a vyprov;z; ji za potlesku ;erst;nnikova za dve;e. P;itom j; ;ept; do ucha: „Socharjovov;, man;elstv; v;m zjevn; nen; k u;itku. L;b;nky v;s p;ipravily o v;echny va;e b;je;n; znalosti, ale p;esto v;m p;eji v;e nejlep;;.“
 Na svatbu, stejn; jako p;edt;m na mejdan p;i p;;le;itosti ud;len; z;po;tu, p;i;la skupina v ;pln; sestav;, a v;ichni s radost; a entuziazmem k;i;eli na ;enicha a nev;stu: „Gorko! Gorko!“

N;m;t t;to historky laskav; poskytla Jelena ;uk.
Zbab;lci (84/240)

Lid; ;;kaj;, ;e maj; nebo nemaj; ;t;st;, nej;ast;ji proto, ;e pro  ur;it; moment nemaj; jasn; vysv;tlen;. Nap;;klad nen; mi jasn;, kter; m; z;m;ry a ;iny zp;sobily, ;e j; i moje skupina jsme v anatomii padli do rukou docentky Larisy Andrejevny Nikolajevov;, proto v tomto p;;pad; budu tvrdit, ;e jsem m;l ;t;st;. Anebo: Nen; mi jasn;, kter; m; z;m;ry a ;iny zp;sobily, ;e jsem p;i anatomii dostal ot;zku na t;ma „stavba varlete“, proto budu v tuto chv;li p;esv;d;en;, ;e jsem prost; jen nem;l ;t;st;. Jinak ;e;eno, Galina Jurovskaja, v t;ch dob;chj je;t; Vel;askinovov;, pro;la takto k;dovanou ;ivotn; zkou;kou, ale v;bec se nezam;;lela, pro; to ;i ono je tak ;i onak. „To je m;j osud“, ;;kala si.
Kdy; se na;e skupina je;t; p;ed za;;tkem studia anatomie dozv;d;la, ;e vyu;ov;n; povede docentka Larisa Andrejevna Nikolajevov;, studenti se zaradovali i vylekali z;rove;. V;ichni o n; sb;rali po institutu informace a posl;ze ty ;lomky p;ed;vali na spole;n;ch sed;nc;ch. Obavy v na;ich du;;ch to n;jak neuklid;ovalo. Informace byly asi takov;:

Chytr;, nu zapla; p;nb;h.
Umanut;, tak to je nebezpe;n;.
Skv;l;, to je tedy radost.
J;zliv;, to p;e;ijeme.
Trochu n;m d;lalo starosti a obavy, ;e se j; ;;kalo „star; garda“ nebo „li;ka pod;it;“. Kdy; jsme to probrali ze v;ech stran, usoudili jsme, ;e je to, jak se lidov; ;;k;, „baba s koulema“.  Zejm;na tak se ;;k; ;en;, kter; m; dosti tvrd; charakter. Budouc; ;ivot potvrdil, ;e v;echno, co jsme se o n; dozv;d;li a v;echny v;vody, jak; jsme z toho ud;lali, byly stoprocentn; pravdiv;. Obl;ben; r;en; Larisy Andrejevny zn;lo dost samolib;: „P;n B;h um; anatomii na jedna, j; um;m anatomii na dv; m;nus, no a vy, studenti – na ;ty;ku. A j; v;m to dok;;u!“ A dokazovala to samoz;ejm; po;;d. Pojmy z anatomie jsme sypali jako z rohu hojnosti. Hrozn; bylo, ;e se skupina ;pln; p;estala sch;zet. Kdo to kdy vid;l, aby se odkl;daly mejdany? V;ichni se ;rotili „an;u“. A je;t; soub;;n; procvi;ovali latinu, proto;e docentka Nikolajevov; se na hodin;ch bavila se skupinou v;hradn; latinsky. Ano, situace byla nez;vid;n;hodn;. Vyvolan; student ;el k p;epravce s prepar;ty jako odsouzenec na popravu, a; z toho zapom;nal dokonce i to, co um;l jako n;sobilku.
A ;as zat;m plynul a „otrabotki“ se objevovaly ;ast;ji i m;n; ;asto. A; jednou... Zrovna za;ala v;uka a Galja Vel;anskinov; byla ;pln; klidn;. Byla zkou;en; minule a byla p;esv;d;en;, ;e tedy ;;dn; nebezpe;; nehroz;. Z p;edchoz;ch zku;enost; vypl;valo, ;e kdy; v;s zkou;eli na minul; hodin;, tak ne t; p;;;t; u; v;m dali pokoj. A najednou jako blesk z ;ist;ho nebe zazn;lo: „Vel;anskinov;, poj;te...“ Bylo to rusky, tedy srozumiteln;, a byla to v;zva ke zkou;en;. Ke zkou;en; na aktu;ln; t;ma: stavba varlete. Hlavou j; bleskov; prob;hlo: „;ensk; s koulema, lidi v;d;, pro; se j; tak ;;k;.“ Probl;m byl v tom, ;e to nebyl ;as sd;lov;n; podobn;ch my;lenek. Nastal ;as sd;lovat sv; znalosti. Galja p;istoupila k p;epravce s preparovan;mi mu;sk;mi genit;liemi. Byla to cel; girlanda prepar;t; vnit;n; i vn;j;; ;;sti org;nu. V;erej;; ve;er tedy neprosed;la zbyte;n; nad u;ebnic;. U;ila se a znala v;ech sedm obal; varlete, v;d;la, pro; jich je tolik, a sm;le je za;ala vyjmenov;vat od k;;e sm;rem dovnit;. Galja u; m;la p;ed sebou vidinu p;kn; zn;mky. ;e by snad mohla dostat jedni;ku, o tom nemohlo b;t ;e;i, ale dvojka, a nav;c druh; v po;ad;! U; m;la pocit, ;e to m; v kapse, kdy; v tom se stalo n;co neuv;;iteln;ho. Docentka Larisa Andrejevna Nikolajevov; se zeptala na n;zev osm;ho obalu varlete! Galja si byla absolutn; jist;, ;e v u;ebnici uv;d;li obal; sedm, a ty u; vyjmenovala i s jejich latinsk;mi n;zvy a bez chyb. Bo;e m;j, nebylo to o n;, o Nikolajevov;, kdy; Arkadij Rajkin mluvil o umanut; docentce? A kdy; Larisa Nikolajevna nakonec ud;lila Larise ;ty;ku, Galje let;lo hlavou, kdy; se vracela na sv; m;sto: „O n;, ur;it; to ;;kal o n;!“
A pak za;al nere;ln; koloto; ud;lost;. Docentka Nikolajevna za;al kl;st ot;zky postupn; v;em, roz;iluje se a hroz;. Skupina se shlukla kolem p;epravky, p;ehrabuje uboh; nevinn; varlata a hled; osm; obal. Ke konci druh; hodiny semin;;e u; v;ichni studenti um;j; vyjmenovat latinsk; n;zvy v;ech sedmi obal; varlete.
A p;edseda skupiny se hystericky pochicht;v; a vypt;v; se v;ech: „V;te, jak; zp;vn; pt;k m; ;ern; vejce?“ A s;m se sm;je sv;mu vtipu a tak; si s;m odpov;d;: „P;ece Paul Robson!“
Do konce vyu;ov;n; zb;valo asi p;t minut, a v tom Larisa Andrejevna pron;;;: „Vy jste ale zbab;lci! Neuv;;iteln; zbab;lci!“ Vlo;ila do t;ch slov kus hereck;ho mistrovstv;. Kdyby byla v posluch;rn; sama Doroninov;, nechala by divadla a ode;la by do kl;;tera. V minut;ch, kter; zb;valy do konce vyu;ov;n;, skupina zpo;;tku sed;la se zk;iven;mi obli;eji od mu;iv;ho nech;p;n;, pot; se v;raz tv;;; zm;nil na ;div. D;l to vypadalo jako v kaleidoskopu – ohromen; po chv;li n;sledoval sm;ch, a; bujn; ;ehot. V;em do;lo, jak si s nimi pohr;la. V;dy; varle ;;dn; osm; obal nem;!!!
 Nebudete mi v;;it, docentka Nikolajevov; se sm;la spole;n; se v;emi. A zakrou;kovala v se;it; v;echny ;ty;ky, kter; ud;lila za tuto hodinu, s t;m, ;e jsou opraven;. V tu chv;li ji milovali v;ichni! Dokonce i ti, kte;; ji p;edt;m nem;li v oblib;. Byla to prost; „pan; u;itelka“!

N;m;t tohoto p;;b;hu laskav; poskytla Galina Jurovsk; – Vel;askinov;.
Z;zrak! (85/243)

L;;ebn; t;lesn; v;chova – to je zp;sob l;;en;, kter; spo;;v; v aplikaci fyzick;ch cvi;en; a p;irozen;ch p;;rodn;ch faktor; u nemocn;ho ;lov;ka, a to s l;;ebn; – preventivn;m c;lem. Podstatou t;to metody je vyu;;v;n; z;kladn; biologick; funkce organismu – pohybu. Je to metoda p;;sn; d;vkovan;ch cvi;en; ve spojen; s odpov;daj;c;m zp;sobem d;ch;n;.
Term;n l;;ebn; t;lesn; v;chova je mo;n; ch;pat z r;zn;ch ;hl;. M;;e to b;t dechov; gymnastika po t;;k; operaci i rehabilita;n; n;cvik ch;ze po ;razu, nebo nap;. soustava pohyb; kloub;, prov;d;n; po sejmut; s;dry. M;;e to b;t tak; n;zev ordinace v poliklinice, n;zev katedry na fakult; t;lesn; v;chovy a sportu, nebo tak; n;zev katedry v institutu medic;ny. Term;n „l;;ebn; t;lesn; v;chova“ se uplat;uje v nejr;zn;j;;ch aspektech, kter; ozna;uj; metodu l;;en;, medic;nskou a pedagogickou odbornost i obor l;ka;stv;, t;lesn; v;chovy, a tak; prevenci.
Stop! Kam jsem se to dostal? Na;el jsem si na Wikipedii pat;i;n; informace a to by m;lo sta;it? Ov;em;e ne, proto;e hned se mi vybavuj; asociace. A nelze p;ed nimi uniknout, proto;e jsem doslova p;ed p;ti m;s;ci absolvoval operaci srdce, tedy aortokoron;rn;  by - pass. Operoval m; Boris Michailovi; Todurov, a jak se ;;k;, na svou vlastn; k;;i jsem si vyzkou;el ;;inky l;;ebn;ho cvi;en; pacienta v poopera;n;m stavu. Mohu bez p;eh;n;n; ;;ct, ;e l;;ebn; t;lesn; v;chova je z;klad ka;d; kardiologick; rehabilitace. M; postavila na nohy.
V Kemerovsk;m l;ka;sk;m st;tn;m institutu samoz;ejm; l;;ebn; t;locvik neopom;jeli. Je v;ak pravda, ;e kurz t;to l;;ebn; t;lesn; v;chovy byl na stomatologick; fakult; velmi kr;tk;, pouh;ch p;t p;edn;;ek. P;esto;e nezabral moc ;asu, studenti se o n;m vyjad;ovali nelichotiv;. ;ekli by o n;m i n;co daleko hor;;ho. Dali by mu i jin; p;;zvisko, ale p;irozen; inteligence v;ech, kte;; v Kemerovsk;m institutu studovali, ba i t;ch, kte;; tam u;ili, nedovolila pou;;vat takov; v;razy. Nanejv;; pou;;vali koment;;e typu „velmi nudn;“ ;i „k ni;emu“. Jak jinak lze delik;tn; nazvat p;edm;t, kter; spo;;v; v pouh;ch p;ti p;edn;;k;ch, ale z;po;et dostane pouze ka;d; des;t;? A abych byl opravdu up;;mn;, tak studenti tomuhle p;edm;tu ani nep;ikl;dali nikterak velk; v;znam. Oni ho toti; v;bec nepova;ovali za p;edm;t. T;m sp;;, kdy; se jednalo o budouc; stomatology. A u;itel; kurzu l;;ebn; t;lesn; v;chovy to student;m stomatologie opl;celi stejnou minc;.
Skupina Sergeje Zacharova p;i;la na prvn; hodinu LTV obt;;k;na informacemi o tom, ;e aby v;bec dostali z;po;et po tomhle kurzu, ;ek;j; ka;d;ho z nich dv;, t;i, ;ty;i nebo dokoncep;t p;ezkou;en;!   Na to byl u; jejich rozum kr;tk;. A; na prvn; hodin; zjistili, ;e jim bude p;edn;;et s;m vedouc; tohoto oboru Oleg Gennadjevi; ;umilov. Sergej na to tehdy p;ed skupinou reagoval jasn;: „To je konec, spadla klec.  Mus;me s t;m n;co ud;lat. Ale co? To je ot;zka“. V;ichni se ti;e rozsadili do v;ech kout; a ;ekali, ;e se stane z;zrak. Ten se ale zat;m nekonal. Oleg Gennadjevi; p;ich;z; zachmu;en;, unaven;, a jak se v;em tehdy zd;lo, m; v o;;ch zl; v;raz. Nejsp;; byl tehdy po slu;b;. U;itel; si v t;ch dob;ch docela ;asto p;ivyd;l;vali v m;stsk;ch nemocnic;ch. A tak, a;koli O. G. ;umilov p;ipom;nal mrak p;ed bou;kou, byla ;vodn; ;;st prakticky stejn;, jako za;;tek tohoto eseje: kr;tk;, srozumiteln; a jasn;. Nakonec zazn;lo obvykl;: „Rozum;li jste v;emu? Jsou n;jak; dotazy?“
A v tom ;e;a Zin;enko zved; ruku: „J; bych m;l ot;zku.“ Pr;v; ;e;a byl on;m hnac;m motorem skupiny. Je t;eba uznat, ;e kdy; cht;l, aby se n;co ud;lalo, tak se do toho tak; s;m pustil. Nemohl se tehdy d;vat na to, jak cel; skupina propad; depresi a necht;l jenom ne;inn; p;ihl;;et. Je;t; p;ed v;ukou se pat;i;n; informoval a z konspira;n;ch d;vod; ml;el do t;to chv;le, ne; mu s;m Oleg Gennagjevi; nahr;l ot;zkou. Jak; byl ten Jevgenij ;ikula, ;e to tak hezky zaona;il. Byla ho radost poslouchat. Za;al docela zasv;cen;: „Te; se hodn; mluv; o manu;ln; terapii. ;;kaj;, ;e se s t;m daj; u nemocn;ch d;lat z;zraky, ale co to je a v ;em to vlastn; spo;;v;, neum; nikdo kloudn; vysv;tlit. Mo;n;, ;e vy jste snad o tom n;co sly;el? Pov;zte n;m k tomu n;co.“ Takhle chyt;e se tedy ptal ;e;a ;umilova. V;dy; on v t; chv;li nejsp;; moc dob;e v;d;l, ;e Oleg Gennadjevi; je v Kemerovu jeden z prvn;ch, kte;; za;ali manu;ln; terapii prakticky vyu;;vat p;i l;;en; r;zn;ch forem onemocn;n; pohybov;ho apar;tu.
Kdy; p;i;la skupina na v;uku, doufala, ;e se stane z;zrak a on se skute;n; stal. V;ichni doslova u;asli, jak se postupn; prom;;ovala tv;; pana docenta. Objevila se na n; laskavost a v jeho o;;ch zaho;ela jiskra. Pokud byla na za;;tku p;edn;;ky jeho ;e; zna;n; stroh; a; stru;n; skandovan;, tak nyn; se mu doslova hrnuly v;ty z ;st.
Tak se pod;vejte, co s ;lov;kem d;l; l;ska! V dan;m konkr;tn;m p;;pad; ;lo o l;sku k milovan; pr;ci. Cel;ch p;t dn; skupina prob;rala manu;ln; terapii. Ani jedna „otrabotka“, tedy pr;ce nav;c!!! A z;po;et v indexu byl zapsan; u; na posledn; p;edn;;ce. Byl to prost; z;zrak!
N;m;t tohoto p;;b;hu laskav; poskytl Sergej Zacharov. 
My;! …ve vlasech? Jak origin;ln;! (86/245)

To; se v;, ;e se u;itel; jeden od druh;ho li;;! Nem;m te; na mysli n;jak; kriterium, podle kter;ho p;ed;vali znalosti student;m. Chci se nyn; zm;nit o ;ist; vn;j;;ch kvalit;ch u;itel;. Nehled; na mno;stv; ;ty;ek, kter; Jevgenij Nikolajevi; ;erst;nnikov rozd;val student;m, byla radost na n;j pohled;t. V;dy pe;liv; upraven; ;vih;k! A;koli se ho v;ichni ob;vali, jednozna;n; vzbuzoval ;ctu. Nem;l zapot;eb; zvy;ovat hlas ani nah;n;t student;m strach. Sta;il jeden ostr; pohled a p;eb;hl v;m mr;z po z;dech.
Nu a co; teprve ;eny a akademick; p;da? Do posluch;rny vch;z; upraven;, vkusn; oble;en;, klidn;, inteligentn; a nav;c pe;liv; u;esan; u;itelka.  Je;t; bych doplnil, ;e z n; s;lalo vnit;n; sebev;dom; a samostatnost. Takovou u;itelku poslouch;te s otev;en;mi ;sty. Tak to alespo; obvykle b;v;.
Docentka katedry mikrobiologie Valentina Alexejevna Gromovovov; zcela odpov;dala mnou zm;n;n;mu popisu. Mysl;m, ;e je;t; stoj; za zm;nku to, ;e jej; pohyby byly v;dycky m;kk; a plavn;. Studenti si ji nejenom v;;ili, ale tak; ji opravdu m;li r;di. ;eknu je;t; v;c – na jej; v;uku se t;;ili. V;echny zaj;malo, co si tentokr;t vezme na sebe a jak; bude m;t ;;es. Celkov; se Valentina Alexejevna t;;ila autorit; jak u student;, tak u studentek.
P;;hoda, o kter; v;m chci pov;dat, se stala p;i v;uce na oby;ejn; rutinn; hodin; mikrobiologie. Je;t; p;ed n; za;li ti, kte;; m;li zrovna slu;bu, do viv;ria a p;inesli odtud tucet ;ed;ch my;;. Jak se my;ky nesou, sk;;ou po cel; kleci a v;bec jsou velmi aktivn;. Zjevn; projevuj; radost ze ;ivota. Taky pro; by se neradovaly? Ve viv;riu dostanou krmen;, na rozd;l od student;, kte;; si mus; potravu obstarat sami. Nav;c je nikdo ve ;kole nezkou;el a ned;val jim samoz;ejm; ;;dn; ;ty;ky. No, a ;e s nimi prov;d;j; pokusy, to v dan; moment my;ky netu;;, a pr;v; proto ze v;ech sil vesele dov;d;j;.
Docentka Gromovov; p;i;la na v;uku jako v;dy elegantn; a s klidem j; vlastn;m vyndala z klece sebejist;m pohybem jednu z my;ek, aby na n; uk;zala a vysv;tlila, co budeme ten den na praktik;ch cel; dv; hodiny d;lat. Skupina Galiny Vel;anskinov; byla nachystan; pozorn; naslouchat. A v tom se st;v; n;co neuv;;iteln;ho. My;ka, kter; je;t; p;ed okam;ikem klidn; a poslu;n; spo;;vala v rukou Valentiny Alexejevny, sebou prudce trhla, ud;lala skok a octla se na hlav; pan; docentky. P;itom sebou zm;tala v ;;esu a st;le v;c a v;c se zapl;t;vala do vlas;!
D;vky ze skupiny se s v;k;iky rozprchly na v;echny strany a do v;ech kout;. N;kdo z kluk; k;i;;: „Lehnout!“ V;ichni strnuli. Bylo jim zoufale l;to docentky Gromov;, ale dan; situace byla natolik komick;, ;e nebylo mo;n; se nerozesm;t. V;ichni se pochopiteln; b;li, aby neurazili Valentinu Alexejevnu a doslova se zalykali, jak potla;ovali v;buch sm;chu. Cel; ta situace, nebo jak potom ;;kali studenti, cel; ten cirkus pokra;oval. To by ale nebyla Gromov;, kdyby s v;udyp;;tomn;m sebeovl;d;n;m a vnit;n; k;zn; nevyrvala, p;esn;ji ;e;eno nevypletla uprchl;ho hlodavce ze sv;ho ;;esu.
To v;ak je;t; nebylo v;echno. Bylo vid;t, ;e Valentina Alexejevna chytila my;ku do ruky ne;ikovn; a ta se j; je;t; jednou prudce vytrhla a octla se na podlaze. Do;ista zbl;zn;n; my; za;ala l;tat po posluch;rn;. D;v;; polovina skupiny vyd;vala ;ty;;;rkovan; „; – ; – ; – ; – ; - …“ Jejich je;en; bylo sly;et po v;ech patrech budovy. Docentka Gromovov; nakro;ila ke dve;;m, otev;ela je doko;;n a nechala my; ut;ct. Za nov;  rajcovn; ;;es na hlav; pan; docentky my;ka dostala zaslou;enou odm;nu v podob; svobody.
N;m;t tohoto p;;b;hu laskav; poskytla Galina Vel;anskinov;.
Rozen; porodn;k (87/247)

26. z;;; 1949 v 6 hodin a 20 minut do;lo ve m;st; Kemerovo na porodn;m odd;len; nemocnice ;.3,  kter; se nach;z; u m;stsk;ho parku, k ud;losti, kter;, co; je p;;zna;n;, nevzbudila ;;dnou pozornost ani u v;t;iny n;roda, dokonce ani v samotn;m Kemerovu. A vlastn; pro; by zrovna musela vzbuzovat pozornost? Co se stalo v porodnici ten den a tu hodinu? Prasklo tam snad topen;? Nikoliv. Nedo;lo tam ani k n;jak;mu bezv;znamn;mu po;;ru. V porodnici bylo na;t;st; v;echno v po;;dku. Jak se ;;k; v kosmonautice, v;echno prob;halo v systematick;m re;imu. Prost; v tu chv;li n;jak; Alexandra Michajlovna Sedy;evov; p;ivedla v t;hle porodnici na sv;t kluka. M;;il 51 centimetr; a v;;il 3,8 kilogramu. Chlape;ek se p;kn; zapojil do onoho systematick;ho re;imu a hned za;al k;i;et.
Je jasn;, ;e v hornick; obci Jagunovka, kde bydlela rodina Sedy;evov;ch, byla tato ud;lost v okruhu jist;ch osob velmi o;ek;van;. Petr Andrejevi; Sedy;ev se pochlapil a p;ijel si pro man;elku a syna byr;kou, do kter; zap;;hl kon;ka. Z;stalo v;ak tajemstv;m, kde jenom vy;trachal ten dvoukol;k. V t;ch ;asech, kdy s tax;ky byly ur;it; probl;my, se takov; uv;t;n; ;eny s d;t;tem pova;ovalo za n;le;it;. B;;a, tak ho jeho syn pozd;ji oslovoval, se u; v t;ch letech s oblibou, jak se lidov; ;;k;, p;edv;d;l.
Dnes u; jen t;;ko m;;eme pochopit, pro; d;t;, kter; se narodilo ve m;st; Kemerov, bylo zaregistrov;no na matrice vesnick;ho ;;adu obce Komisarovo, kter; se nach;z; mezi Kemerovem a d;ln; obc; Jagunovka, ale k Jagunovce je bl;;. Nenech;m v;s h;dat a prost; vysv;tl;m, co je na tom zvl;;tn;ho. Tak tedy zvl;;tn; to je, a nav;c to je i podstatn;. Tomu chlape;kovi, kter; p;i;el na sv;t v Kemerovu na porodn;m odd;len; m;stsk; nemocnice ;. 3 a kter; byl tak ok;zale dopraven do otcovsk;ho domu na dvojkolce, bylo d;no jm;no Jura. Nad Jurou se v;ichni t;;sli, krmili ho a kol;bali po noc;ch, kdy; za;;nal ;v;t jako na lesy, m;sto toho, aby jako ostatn; slu;n; lid; klidn; spal. Prvn; m;s;c ;ivota pro;il Jura bez probl;m; a bez doklad;, co; v Sov;tsk;m svazu bylo nepat;i;n;.
B;hem toho m;s;ce p;ijela z obce Dovolnoje v Novosibirsk; oblasti jmenovkyn; on; slavn; Agatji Tichonovny z knihy „Dvan;ct k;esel“. Byla to maminka Petra Andrejevi;e, kter; se tak; jmenovala Agatja Tichonovna. P;ijela, aby si pohr;la s vnukem a aby pomohla mlad; rodin; v prvn;ch t;dnech rodi;ovstv;. A tak uplynul m;s;c. Kone;n; si Petr Andrejevi; ud;lal ;as, aby za;el do obce Komisarovo a nechal zapsat narozen; syna do m;stn; matriky a z;skal tak jeho rodn; list. Samo sebou se rozum;, ;e kdy; se vr;til, Alexandra Michajlovna ho hned poprosila, aby j; uk;zal syn;v doklad toto;nosti. Poctiv; se v;m p;izn;m, ;e nemohu ;;ct, jak; bylo ohromen; matky doty;n;ho Jury i jeho babi;ky, kdy; zjistily, ;e jejich Jura v;bec nen; Jura, ale Oleg! Ano. V tom dokumentu to tak bylo naps;no: „Oleg Petrovi; Sedy;ev.“ To jsem byl j;!
To bylo kouzlo, na jak; se nezm;;e ani Copperfield. Omlouv;m se v;m, ;e si tohle obdob; ;ivota nepamatuju. Vykou;ilo se mi z hlavy stejn;, jako alkoholik nad r;nem marn; vzpom;n; na momenty opilosti. V ;em to v;z;, to nev;m. Ud;losti, o kter;ch jsem se zm;nil v;;e, zn;m jen z vypr;v;n;. Co ;e ;;kala man;elka ;ura man;elovi P;;ovi, co pov;d;la m;ma Agatja sv;mu synovi Petrovi? Nepamatuju se, i kdybyste m; zabili. Bylo by ur;it; zaj;mav; v;d;t, co p;edch;zelo t; metamorf;ze a jak; my;lenky se honily v bujn; hlav; Petra Andrejevi;e, kdy; se ub;ral do obce Komisarovo. Ale fakt z;st;v; faktem. Od tohoto momentu u; v;; pokorn; slu;ebn;k nebyl Jurij Petrovi; Sedy;ev, ale Oleg Petrovi; Sedy;ev. Kdybych se m;l poctiv; p;iznat, tak m; osobn; se zd;, ;e jm;no Oleg se ke mn; hod; v;ce, ne; jm;no Jurij. Konec konc; jsem na n;j pochopiteln; zvykl;. Tohle v;ak byla zat;m pouze p;edehra.
Je a; sm;;n; p;iznat, ;e po p;ti a p;l letech studi; l;ka;stv; jsem nejenom, ;e nevedl porod, ale dokonce jsem ani nevid;l, jak porod prob;h;. Techniku porodu jsem samoz;ejm; znal, ale jenom ;ist; teoreticky. A tak jsem se jednou octl p;i slu;b; na tom sam;m porodn;m odd;len; v m;stsk; nemocnici ;. 3, kter; je u m;stsk;ho parku. Slou;il jsem jako obvykle s Vagramem. Proto;e jsou mezi ;ten;;i hlavn; moji spolu;;ci, tak mi vy;;taj;, ;e o Vagramovi Agad;a;anovi p;;u a; p;;li; ;asto. To je bohu;el jejich probl;m. A pokud byl Vagram ;;astn;kem tolika historek, tak v nich pochopiteln; figuruje. Tak jsme se tedy octli na stejn;m porodn;m s;le, kde jsem se na krajn;m lev;m stole narodil i j;. Samoz;ejm;, ;e jsem o tom Vagramovi neopomn;l pov;d;t. No a ten si to nemohl odpustit a vodil m; po cel;m odd;len; za ruku a vypr;v;l l;ka;;m ve slu;b;, porodn;m asistentk;m i ch;vi;k;m, prost; v;em, ;e j; jsem p;ed dvaadvaceti lety a n;kolika m;s;ci v t;to porodnici spat;il sv;tlo sv;ta. Vyzvonil taky, ;e jsem nejprve dostal jm;no Jura, a pozd;ji se ze m; n;jak;m z;zrakem stal Oleg.
Pot;, co tu dojemnou historku v;em p;evypr;v;l, p;edstavoval m; jako p;edm;t doli;n;. V;em to p;ipadalo z;bavn;, byli u; dojat;, ;e jsem se narodil pr;v; tam a te; jsem se ve stejn; porodnici octl na praxi. V;echno hezky vych;zelo, dokud jsme s Vagramem nenatrefili na Jekat;rinu Titovovou, tetu na;; Ta;jany Jan;ilinov; a docentkou katedry porodnictv; v jedn; osob;. Znala n;s s Vagramem jako p;ln; v;lupky a ani trochu se nerozpakovala a pov;d;: „P;esta;te se p;edv;d;t a balamutit person;l. B;;te na porodn; s;l, u dvou rodi;ek za;;n; porod!“ Nav;c sl;bila, ;e se p;ijde pod;vat, jak n;m to jde. Nedalo se nic d;lat, a tak jsme s Vagramem vyrazili na s;l, p;esto;e u; jsme byli p;ed t;m domluven; se slu;bu konaj;c;m l;ka;em, ;e n;m zap;;e prezenci.
Na porodn;m s;le skute;n; rodily dv; ;eny. Jedna byla mlad;, dnes u; si nevzpom;n;m, kolik j; bylo let, ale mysl;m, ;e kolem dvaceti. Bez ust;n; stra;n; nad;vala, p;i;em; ty v;razy byly tak „vyt;;ben;“, ;e se n;m z nich s Vagramem a; u;i ;ervenaly. Porodn; asistentka n;s ale uklidnila, pr; abychom si toho nev;;mali. U rodi;ky to funguje jako anestetikum a leh;eji se j; rod;. To se lehko ;ekne, ale druh; v;c je poslouchat, jak n;jak;mu Senovi utrhnou to, bez ;eho by byl postelov;m radov;nk;m konec. J; jsem zrovna p;ed t;m p;e;etl rom;n Anny Antonovsk; „Didi Mouravi“. Tam byla takov; slova: „;ena, kter; rod;, za;;v; muka a c;t; bolest. Trp; a zlob; se na mu;e, ;e on to pro;;vat nemus;. Ale kdy; to v;echno skon;;, ;ena p;ekvapiv; rychle na v;echno zapom;n; a sp;ch; znovu zopakovat stejnou hloupost. A j;, zn;m; dareb;k, jsem t; mlad; rodi;ce cit;t p;kn; p;evypr;v;l. Situace se vyv;jela zaj;mav;. Zmlkla a pozorn; m; poslouchala. Kdy; jsem ale sv; vypr;v;n; zakon;it slovy o opakovan; hlouposti, zase se za;ala vztekat a nevyb;rav;m v;razem m; poslala tak daleko, ;e jsem dosud ani nep;edpokl;dal, ;e do t;ch m;st je mo;n; n;jak;ho ;lov;ka poslat. Dokonce se rozesm;la i slu;ba na s;le. A pr;v; v tu chv;li ve;la docentka Titovov; a zaslechla konec na;; konverzace. Zase n;m vynadala. K;i;ela, ;e rou;ky m;me nandan; na obli;eji nepo;;dn; a poslala n;s ke druh; rodi;ce.
T; pan; bylo asi ;ty;icet let a byl to jej; t;et; porod. Chovala se klidn;. Povzbuzovala n;s, abychom se neb;li. N;jak poznala, ;e jsme rozru;en;, co; jsme opravdu byli. ;;kala, ;e v;echno dob;e dopadne a poprosila n;s, abychom j; jenom malinko pomohli. Porodn; asistentka na n;s k;vla, abychom s t;m tedy za;ali. Teorii jsme s Vagramem znali. Nejd;;v jsem se pokusil rukou obejmout b;icho ;eny, ale to bylo ohromn; a mn; se to nepovedlo ud;lat dob;e. Tak se o to pokusil Vagram. Obejmul pravou rukou b;icho rodi;ky, zachytil se rukou za kraj stolu a… Zatla;il asi v;c, ne; m;l v ;myslu. Tolik asi opravdu nebylo pot;eba. Na;t;st; jsme st;li s porodn; asistentkou na tom spr;vn;m m;st;. Plod u; horliv; sp;chal hlavi;kou nap;ed a skoro jako st;ela vylet;l na Sv;t Bo;;. Ka;dop;dn; mi to tehdy tak p;ipadalo. Pamatuju si, ;e asistentka zak;i;ela na Vagrama, rodi;ka vyk;ikla a byl konec. ;asnul jsem, kdy; jsem vid;l, jak asistentka pl;cla novorozence po mal;m zade;ku a on hned odv;til basov;m k;ikem. Kdy; byly provedeny v;echny pot;ebn; procedury, uk;zalo se, ;e jsme porodili bohat;ra, kter; m;;il 53 centimetr; a v;;il 4 kila a je;t; 350 gram;. Tak; porod prob;hl bez tr;n;ch ran a bez po;kozen;.
;;astn; maminka n;m d;kovala a pan; docentka Titovov; n;m tak; „pod;kovala“ a rad;ji n;s poslala ze slu;by dom;, abychom u; nic dal;;ho nevyvedli. Tu slu;bu n;m ale zapo;;tala. Z porodn;ho s;lu jsme odch;zeli hrd; a se spoustou dojm;, ale tak; v doprovodu sprost;ch nad;vek a p;;n; mlad; rodi;ky, kter; st;le ne a ne za;;t rodit. Pak jsme u; jen t;;bili na;e vypr;v;n; o tom, jak Vagram pom;hal rodi;ce a j; „prakticky s;m“ jsem vyt;hl bohat;ra, a jak sama docentka Titovov; n;m d;kovala za dobrou pr;ci a uvolnila n;s ze slu;by u; ve;er. Zkr;tka lhali jsme a naparovali jsme se jako holubi na st;e;e.
Jak se uk;zalo pozd;ji, nebyli jsme s Vagramem sami, kdo se dostal do podobn; situace. I Kos;u Roma;ova postihlo n;co podobn;ho. Ov;em nikoli na porodn;m odd;len; m;stsk; nemocnice ;. 3, ale v porodnici z;vodn; nemocnice ;. 9 v Kirovsk; ;tvrti, kde u; pracoval Kos;;v star;; bratr a m;j kamar;d Jevgenij. A jestli;e my jsme slou;ili v p;ru, tak ani Kos;a nebyl s;m. Sv;j prvn; porod v ;ivot; vedl spole;n; s Lenou Dubrovinovou. K nim se je;t; p;ilepila vedouc; jejich ;ty;ic;t; prvn; skupiny Ludmila N;fed;enkov;. Na rozd;l od n;s prob;halo u Kosti v;echno klasickou cestou. Postavil se vpravo od rodi;ky, obejmul b;icho lehce rukou, podep;el si z;p;st; o okraj stolu a plynule, podtrhuji velmi plynule, zvy;oval tlak na b;icho a pravou rukou v oblasti pupku kontroloval kontrakce. Rodi;ka byla mladistv; d;venka, asi sedmn;ctilet;. Po;;nala si ale state;n; a v p;est;vk;ch mezi stahy se stihla s Kos;ou sezn;mit. Sl;bila mu, ;e kdy; to bude syn, dostane jm;no Konstantin. Ultrazvuk se tehdy je;t; nepou;;val, a tak se pohlav; d;t;te zji;;ovalo a; po porodu. Porod prob;hl bez nenad;l;ch komplikac;, pokud nebudeme po;;tat to, ;e ob; Kos;ovy spolu;a;ky, kter; tak; asistovaly u porodu, omdlely, kdy; se objevila hlavi;ka.
Sta;i;k; porodn; asistentka tehdy moc Kos;u chv;lila a dokonce ;ekla, ;e je rozen; porodn;k. A pr;v; tenhle „rozen; porodn;k“ se po tomto porodu nemohl dva t;dny pod;vat na holky bez pocitu, ;e jsou jako z jin; planety.
N;m;t t;to historky laskav; poskytl Kos;a Roma;ov.
Mezin;rodn; den d;t; (88/251)

V jak;msi americk;m ak;n;m filmu zazn;la takov;to v;ta: „Tony je Tony.“ Nu, k ;ertu s n;m, s t;m americk;m Tonym. Mnohem glob;ln;ji bude zn;t: „;eny jsou ;eny.“ P;edstavte si takov;to obraz: V d;vn;m a chladn;m listopadu roku 1949 se skupinka ;en rozhodla, ;e se sejdou a popov;daj; si o ;ivot;. N;kter; z nich se tak; ur;it; cht;ly pochlubit nov;mi ;aty nebo n;u;ni;kami. No a jedna se rozhodla, ;e tam sice zajde, ale bude ml;et. Jestli se to teda povede. Po;;tala toti; s t;m, ;e kdy; bude p;ech;zet sem a tam a nebude nic ;;kat, ur;it; dostane ot;zku: „A pro; vlastn; chod;; sem a tam a ml;;;?“ A v t; chv;li by si mohla po;;dn; vyl;t du;i. A kdepak si mysl;te, ;e se d;my cht;ly sej;t? Samoz;ejm;, ;e v Pa;;;i!
Rozhodly se tedy, ;e sv;mu v;letu daj; solidn; opodstatn;n;, a kdy; u; budou v Pa;;;i a ne n;kde jinde, zalo;; „International Children`s Day“. Je jasn;, ;e se jim p;edev;;m cht;lo pob;t v Pa;;;i d;le, aby mohli do sytosti b;hat po kr;mech, a proto tu d;mskou j;zdu nazvaly „Kongres demokratick; federace ;en“. Dokonce ustavily i „Mezin;rodn; den ochrany d;t;“. Sch;zovaly jenom jeden sv;te;n; den, proto;e ;asu na projedn;v;n; bylo m;lo. Zabraly ho nejr;zn;j;; butiky a jin; obchody. D;my rozhodly, ;e „International Children`s Day“, chcete-li ;esky „Mezin;rodn; den d;t;“, se bude slavit v l;t;. A aby to bylo co nejjednodu;;;, zvolily konkr;tn; prvn; den meteorologick;ho l;ta – 1. ;erven. Je;t; se usnesly, ;e se za;ne s oslavami hned p;;;t; rok po ustavuj;c;m kongresu. To znamen; od roku tis;c;ho dev;tist;ho pades;t;ho.
Pravdou je, ;e ta, kter; ml;ky chodila sem a tam, se p;kn; p;epo;;tala. Nikdo se j; nezeptal, pro; vlastn; p;ech;z; sem a tam a ml;;. Kdo by se j; taky na n;co takov;ho ptal, kdy; v;echny l;taly po obchodech? Tak se ze ;;rlivosti rozhodla, ;e na kongresu vystoup;, proto;e kdy; u; se nikdo na nic nezeptal, tak sama posune diskusi. To taky ud;lala a v;em vyt;ela zrak. Rozho;;ila se, ;e nyn;, v listopadu roku 1949, jenom plk;me a slavit se m; za;;t a; 1. ;ervna 1950! M;la jin; n;vrh: „Tak dneska m;me 20. listopadu, zachovejme tedy toto datum nav;ky. Nazveme ten den „Celosv;tov; den d;t;“.“ V;echny d;my se v tu chv;li c;tily zahanbeny, v;dy; to byla docela dobr; ;ensk;. Rozhodly se tedy podpo;it ji v r;mci cel;ho kongresu alespo; v takov; mali;kosti a ustanovit v kalend;;i tento den. V duchu si ale mysleli n;co zcela jin;ho. Co byste tak; ;ekali? Tak to prost; v ;ensk;m kolektivu chod;. Ty demokratky p;ijely dom; s pln;mi kufry n;kup; a v;elijak;ch vo;avek typu „Chanell no. 5“ a ozn;mily: „Slavit se bude v l;t;, kdy; je teplo. Na listopad zapome;te.“ Nem; smysl o tom n;jak v;c debatovat. V Rusku u; je v listopadu opravdov; zima. Takhle se tedy ;lenky „Demokratick; federace ;en“ pomstily svoj; individualistick; kolegyni, a je;t; nav;c se o n; vyj;d;ily, ;e um; jen ml;et a proch;zet se sem a tam jako lev v kleci
Kdy; Galina Vel;anskinov; b;;ela z hlavn; ;koln; budovy na kolej, nemohla samoz;ejm; v;d;t, o ;em jsem se rozepsal v;;e. Na du;i ji h;;l radostn; a sv;tl; pocit. V;ichni lid;, kter; potk;vala, se j; zd;li neoby;ejn; kr;sn;. Na jej; tv;;i byl ;sm;v od ucha k uchu, stejn; jako u d;t;, kter; potk;vala. Nesla se na kolej, aby… Ale o tom a; pozd;ji.
Donekone;na se mluv; o tom, ;e farmakologie je jedn;m z pil;;; medic;ny. O tom sv;d;;, ;e u;itel; t;to discipl;ny nejsou mezi studenty v;bec obl;ben;. Taky jak by mohli b;t, kdy; neust;le p;id;vaj; pr;ci nav;c a pravideln; vyhazuj; n;koho od zkou;ek. Studenti skute;n; ka;lali na to, ;e za mnoho a mnoho let bude v;t;ina z nich d;kovat takov;m tyran;m, jako byl Genadij Semjonovi; Sazykin. O tomto ;lov;ku dokonce studenti mluvili jak o „docentu“, jakoby ani vlastn; jm;no nem;l. Jak ho jenom nesn;;eli! Za co ho tak; m;li studenti milovat? V;dy; co pam;; sah;, neexistovalo, aby docent Sazykin uznal semin;rn; pr;ci napoprv;. I doufat, ;e to t;eba vyjde na druh; pokus, byl ;ir; nesmysl. Ale kdy; k n;mu chud;k student p;i;el osmkr;t, dev;tkr;t, to u; bylo n;co jin;ho. Galja ho dokonce na jednom studentsk;m mejdanu nazvala maniakem a vysv;tlovala, ;e on, Genadij Semjonovi; Sazykin, j; b;hem p;ezkou;en; vys;v; rozum, rozeb;r; ho na kosti;ky a pak j; ho vrac; zp;tky do hlavy, ale dopl;kov; zkou;en; j; neuzn;. Galja nemohla vysv;tlit, kdepak se u n; vzaly takov; asociace. K S. G. Sazykinovi se pojmenov;n; „maniak“ hodilo v;c ne; dob;e, proto;e s oblibou svol;val v;echny sv; nezd;rn; studenty, co; byla prakticky cel; skupina, a shrom;;dil je v p;eds;ni katedry kolem bili;rov;ho stolu. Zaj;malo by mne, zda je tam ten st;l je;t; dnes.
Studenti se tup; rozm;stili po obvodu stolu a v obav;ch ;ekali na svou nez;vid;n;hodnou chv;li. Nejsp;; ka;d;, kdo tam p;ich;zel na opakovan; p;ezkou;en;, si bude pamatovat to zelen; sukno na pohmat. „Maniak“ Sazykin vyvol;val ka;d;ho zvl;;; a v;sm;;n;, s pat;i;nou d;vkou sarkasmu a ironie, ;;oural do ka;d;ho slova, kter; ;ekl neboh; zkou;en;. A to nen; z arzen;lu „docenta“ zdaleka v;e. Pokud Lenin opravdu ;;kal: „U;it se, u;it se, u;it se“, tak Sazykin to u student; um;l prom;nit v ;iny! Nau;il je tak perfektn; vypl;ovat recepty v ;;sti nadepsan; „Signa“, ;e nemocn; si pak t;;ko mohli spl;st u;;v;n; tabletek validolu s u;;v;n;m rekt;ln;ch ;;pk;. A taky si pak nikdy ned;vali ;;pky pod jazyk. To a; dnes ;;k; Galja Vel;anskinov;, tedy promi;te, u; Galja Jurovsk;, o Sazykinovi: „Hlava otev;en;! Jsem mu velmi vd;;n;.“
Ale tehdy brzy r;no prvn;ho ;ervna, kdy; ;la na katedru na posledn; dv; p;ezkou;en;, ;astovala „docenta“ t;mi nejhor;;mi nad;vkami. Antiarytmick; a antidepresivn; prost;edky si Galja zapamatovala na cel; zbytek ;ivota. Je ;t;st;, ;e m; optimistickou povahu. To r;no ;la na katedru s p;esv;d;en;m, ;e ten den u; to ka;dop;dn; mus; zvl;dnout a bude kone;n; p;ipu;t;na ke zkou;ce. Celou noc se u;ila, znala nazpam;; mechanismy ;;ink; prepar;t; a mrskala n;zvy t;ch prepar;t;, radost poslouchat. A tak se sm;sic; my;lenek, jak; je ten Sazykin dareb;k a jak funguj; mechanismy prepar;t;, p;i;la Galina na katedru a rozpa;it; z;stala st;t. Hrobov; ticho, v;echny pracovny zam;en; a kabinet Sazykina taky. M;lem se rozplakala zklam;n;m. V;dy; se to tak hezky nau;ila, a te; tohle! P;ece j; s;m pozval ke zkou;en; na r;no prvn;ho ;ervna. A v tom uvid;la Galina na dve;;ch kabinetu ozn;men;: „Dnes je mezin;rodn; den d;t;, proto v;em odpou;t;m dv; pr;ce, kter; mi dlu;;te. Do ob;lky pod ozn;men;m vlo;te l;stek se sv;m jm;nem, ;;slem skupiny a n;zvem t;matu. Pro z;po;et si p;ij;te z;tra r;no kolem des;t;.“ Pod t;m visela ob;lka. Jeden by se z takov; ;t;drosti a laskavosti mohl zbl;znit. V m;iku na;kr;bala v;echny svoje ;daje a t;mata semin;rek: „Antiarytmick; a antihypertenzivn; prost;edky“ hodila do ob;lky a hnala se na kolej, aby zv;stovala v;em, kte;; se ten den zalekli a rozhodli se nej;t na exekuci k tomu „maniakovi“ Genadiji Semjonovi;i Sazykinovi, ;e ten si mezit;m n;kde v klidu slav; „International Children`s day“.
Jen si p;edstavte ten masov; a energick; ;prk. Dobr; polovina kurzu b;;ela jako o z;vod do hlavn; budovy k t; kouzeln; ob;lce. A u; druh;ho ;ervna m;la Galja Vel;anskinov; z;po;et a mohla ke zkou;k;m. Od t; doby radostn; slav; onen b;je;n; d;tsk; sv;tek. A ta ml;;c; a pochoduj;c; individualistka z prvn; ;;sti eseje u; se na ;;dnou konferenci ;en nehrnula. Demokracie z;stane demokraci; a upozor;ovat na sebe t;m, ;e n;kdo bude ml;ky p;ech;zet sem a tam, kdy; v;ichni cht;j; rad;ji chodit po pa;;;sk;ch obchodech, se nevypl;c;.
N;m;t tohoto p;;b;hu laskav; poskytla Galina Jurovsk; – Vel;anskinov;.
Gurjevsk; ka;e neboli besedy v kuchyni (89/251)

M;j n;zor na n;jak; jevy               
v;bec nen; m;;;tkem t;chto jev;,
m;j n;zor m; pouze objas;ovat,
v jak; m;;e nebo jak vid;m tyto jevy j;.
(Epitaf)
Z n;jak;ch bl;;e neur;en;ch d;vod; se zd;, ;e nejenom j;, ale i ostatn; moji spolu;;ci a vrstevn;ci, za;;v;me pocit nostalgie po b;val;m Sov;tsk;m svazu. Mo;n; ;e u ka;d;ho je to trochu jinak, ale vzpom;nky typu „a tehdy to bylo…“ m;me v;ichni. N;kdo vzpom;n;, ;e m;l dostate;n; plat, kter; uspokojil jeho nal;hav; pot;eby, a pokud to byl medik, tak mu nechyb;la spole;ensk; presti;. Bylo by h;;chem tajit, ;e k tomu pat;ily d;rky a dary a tak; ban;ln; ;platky (v t;ch dob;ch je;t; neexistovala soukrom; praxe).
Mn; tyhle ;e;i po pravd; ;e;eno vzhledem k na;; mocensk; dr;av; p;ipadaj; ur;;liv;. Ne kv;li Sov;tsk;mu svazu, ale kv;li Rusku. Odpus;te mi ta vzletn; slova, ale tak to je. A tak kdy; se po dvaceti letech ;dajn;ho demokratick;ho rozvoje, ve skute;nosti v;ak rozpadu v;eho toho, co Rusko po stalet; po kous;;c;ch d;valo dohromady, objevuj; ;vahy o sjednocen; b;val;ch sou;;st; n;kdej;;ho siln;ho a mocn;ho Ruska, ;in; m; to ;;astn;m. Jsem p;ipraven prominout Putinovi v;echny proh;e;ky, i kdy; se d; ;;ct, ;e vlastn; ;;dn; nevid;m. V;;;m si ho za to, ;e tvrd; a s rusk;m pohledem na v;c mluv; o „am;c;ch“, kte;; si m;kk; zp;sob komunikace vyhodnocuj; jako slabost, a podle toho tak s doty;n;mi nakl;daj;. Putina d;l; diplomatem i p;edchoz; v;cvik a zku;enost ve st;tn;m apar;tu. Um;l si vynutit respekt i k;ze;. Jak jinak vysv;tl;te fakt, ;e doslova n;kolik dn; pot;, co bylo ozn;meno znovuzvolen; V. V. Putina prezidentem, byla podeps;na smlouva o z;n; svobodn;ho trhu ve v;t;inov; ;;sti b;val;ho SSSR.
Je z;ejm;, ;e vznik eurasijsk;ho ekonomick;ho prostoru m; samoz;ejm; i politickou souvislost. V;em je jasn;, ;e kdy; V. V. Putin napsal o Eurasijsk;m svazu (Eurasijsk; unii – EAU) v Izv;sti;ch a potom svolil ke kandidatu;e na prezidenta Rusk; federace, hodl; sv; z;m;ry tak ;i onak uskute;nit. A rychlost, se kterou se ta v;c posunula od prvn;ch slov k prvn;m krok;m k vytvo;en; Svazu, ukazuje, s jakou m;rou z;va;nosti jsou jeho slova p;ij;m;na v zahrani;;. Net;k; se to samoz;ejm; pouze nejbli;;;ch zahrani;n;ch soused;, pro kter; je Rusko u;ite;n; a oni jsou u;ite;n; pro n;j, ale i USA, kte;; jsou zn;m; t;m, ;e se za;;naj; c;tit divn;, kdy; se n;komu da;; dob;e. V tom p;;pad; hned d;vaj; povely „Chy; ho!“ sv;m rusk;m p;isluhova;;m, kte;; se nev;m pro; naz;vaj; demokratick; spole;nost.
Tato spole;nost u; za;;n; v;emo;n; zad;vat nab;dky moldavsk;m stavebn;k;m, t;d;ick;m domovn;k;m i Kyrgyz;m, kte;; a;koli nejezd; do Ruska tak masov; jako d;;v, tak; nejsou proti ;;t ve slu;n;m hmotn;m zabezpe;en; na ;;et Ruska. Nejzaj;mav;j;; na tom je to, ;e v t;hle „osv;cen; demokratick; spole;nosti“ v;ichni jmenovan; maj; zvl;;tn; n;lepku m;n;cenn;ch lid;, bez kter;ch by bylo v Rusku l;pe. Pravda, komu je l;pe, to nevysv;tluj;. Ani jeden p;edstavitel t; ve;ejnosti neprotestuje, ;e n;jak; Tad;ik zabral m;sto domovn;ka, na kter; „demokrat“ ;ekal n;kolik m;s;c;. Tahle spole;nost slu;n; ;e;eno ;pln; ka;le na zoufalou situaci v T;d;ikist;nu. P;ed rozpadem Sov;tsk;ho svazu jsem v Tad;ikist;nu ;il a v;m, ;e dokonce i v;ch dob;ch T;d;ick; rodiny p;e;;valy na plack;ch s kuragou (su;en; meru;ky). Na;t;st; tam ty meru;ky rostou ve velk;m mno;stv; a su;en; chutnaj; b;je;n;. Tehdy vl;da alespo; d;vala po;etn;m rodin;m n;jakou tu kop;jku, ale te;? Gastarbeit;i ze Z;padn; Ukrajiny, ba i z Pobalt;, se nahrnuli do zasl;ben; Evropy, kde u; jich tak; maj; pln; zuby. A kam se maj; vrhnout gastarbeit;i ze St;edn; Asie? Evropa je daleko a m;sta domovn;k; u; tam zabrali imigranti z Pobalt; a z Ukrajiny. Tak jezd; a budou jezdit do Ruska, a; se d;je co se d;je. V;dy; nemaj;, kde by si vyd;lali pen;ze. Podle v;rok; „progresivn; spole;nosti“ se u n;kter;ch Rus; objevuj; p;;n; dr;et se d;l ode v;ech jinov;rc;.
Osm;luji se tvrdit, ;e v;robky rusk; provenience bude na Z;pad; sotva n;kdo kupovat. T;m se v;bec nesna;;m urazit rusk; v;robce, pouze konstatuji fakt. P;edpokl;d; se v;ak, ;e v zem;ch Spole;enstv; nez;visl;ch st;t; (SNS) p;jdou na odbyt. Tam jsou ji; po desetilet;, ne li po stalet; spole;n;ho sou;it;, zvykl; na podobnou kvalitu. Sou;asn; trh mus; b;t velk; a spole;n;. Potom m;;e d;t impuls k rozvoji v;dy i pr;myslu. ;;dn; krize nebudou stra;liv;. V;dy; kdy; se v;ichni spoj;, pot;eby trhu se minim;ln; zdvojn;sob;, nebo sp;; ztrojn;sob;. To bude nejmohutn;j;; impuls pro pr;mysl. Sou;asn; se bude rozv;jet v;da i um;n;. A kvalitn; mozky Rus;m nechyb;. Jen si vzpome;te, kolik pr;myslov;ch objekt; bylo postaveno v on; Kyrg;zii nebo v Uzbekist;nu. A dnes jsou opu;t;n;. To v;echno se obnov;. Rusk; pen;ze ochotn; pote;ou do St;edn; Asie. Tam vzniknou tak; nov; pracovn; m;sta a ubude t;ch „m;n;cenn;ch“, kte;; zat;m pracuj; jako domovn;ci v Rusku. Zkr;tka ;e;eno, dej B;h Putinovi s;lu d;t dohromady to, co komunisti v ;ele s Jelcinem (v;dy; on stejn; z;stal komunistou a; do smrti) tak hloup; promrhali. Ve sv;t; se objev; nov; svaz – Eurasijsk; a Putina budou naz;vat Nov;m Sjednotitelem Zem; Rusk;ch.
Takov;hle rozhovory vedeme v kuchyni se svoj; milou ;enou. Pot;, co mi moje ;ena uva;; k ob;du n;jak; poctiv; rusk; j;dlo. Po t; b;je;n; krmi spolu prob;r;me podobn; my;lenky. Ned;vno se j; skv;le povedla gurjevsk; ka;e, a to m; p;ivedlo k p;edchoz;m ;vah;m. V;dy; taky ;;dn; div. Tu ka;i nevymyslel jen tak ledajak; oby;ejn; hrab; Dmitrij Gurjev. Byl to nav;c je;t; ministr financ; a ;len St;tn; rady Ruska. Nen; nad inspiraci.
Je;t; to nen; to prav; (90/257)

Na ot;zku, co se vlastn; odehr;v; na prknech divadla, odpov;d; Michail Zadornov: „Esej!“ Sv; v;tvory naz;v; esejemi, proto;e nikdo vlastn; nev;, co esej je. V;c ne; Michail Zadornov, se mi ale l;b; „Strejda M;;a“, co; nen; ode mne famili;rnost, ale naopak ;cta k jeho moudrosti, skr;van; za z;clonkou humoru. Ostatn; on tak s;m sebe naz;val.
Tak to je cel; Michail Nikolajevi;, promi;te, „Strejda M;;a“. On si klidn; m;;e dovolit, n;co takov;ho o sob; ps;t, nebo i ;;kat. Ale co m;;u ;;kat j;, kdy; jsem za;al ps;t ani ne p;ed p;l rokem a sv; v;plody jsem nazval „Eseje“. Te; jsem p;ipraven napsat p;lro;n; bilanci nad vykonanou prac;. Bez dlouh;ch vyt;;ek se poctiv; p;izn;v;m, ;e v;echny moje eseje, jsou jako ;t;n; toulav;ho vo;;;ka, kter; se p;idal ke sme;ce stejn; takov;ch, jako je on. Pozorn; ;ten;; v;ak jist; najde v m;ch slovn;ch v;levech alespo; n;jak; ty elementy filosofie, nebo snad rozpozn; moje usilovn; sna;en; o ni, o tu filosofii. Neujdou mu ani moje den;kov; p;izn;n;, kter; bych od sebe ani ne;ekal, jako v t; anekdot; o hol;in; z vy;;; d;v;;, kter; p;ijde ke zpov;di, ale nechce ;;ct pravdu, nicm;n; po;;d bez souvislost; muml;, ;e zh;e;ila.
Nu, a nikdo rozumn; si ur;it; nepomysl;, ;e to, co p;;u, je snad n;jak; hodnotn; novela. V krajn;m p;;pad; lze v m;ch esej;ch naj;t i n;co beletristick;ho. Cht;l bych v;m, mil; ;ten;;i, n;co up;;mn; ;;ct, a up;;mnost je tady na m;st; zvl;;t; proto, ;e takov; skv;l; v;ro;;, jak;m je p;lrok tv;r;; pr;ce, nep;ipou;t; nic jin;ho. Tak tedy to, co p;;u, se mi l;b;! Je pochopiteln;, ;e se mi n;co l;b; v;c, n;co m;n;. L;b; se mi ps;t eseje. T;;; m;, jak mohu neuv;;iteln; pru;n; nakl;dat s n;m;tem. A m;m-li v;m nal;t ;ist;ho v;na, tak nejednou se opakovalo toto: U; jsem m;l hotov; sy;et, ne na pap;ru, ale v hlav;.  Prom;;lel jsem ho, vystav;l, srovnal a uhladil. L;bil se mi a j; jsem byl spokojen;. Kdy; jsem si pak sedl k po;;ta;i, abych ty my;lenky zafixoval vyps;n;m do textu, sotva za;nu ps;t, vid;m, ;e m; n;co un;;; od m; p;vodn; sestaven; verze zcela jinam. Nejzaj;mav;j;; na tom je, ;e nov; varianta se mi tak; l;b;. Ti z v;s, kte;; byli na trhu, kde se prod;vaj; psy, ur;it; vid;li roztomil; tlus;ou;k; ;t;;;tka, jak aktivn; projevuj; radost ze ;ivota. A nakonec se uk;zalo, ;e jsou to oby;ejn; „vo;;;ci“. Tak tahle pouli;n; sm;s, nebo tak; ps; bastardi, se leh;eji a snadn;ji p;izp;sobuje podm;nk;m, ne; psi s kvalitn;m rodokmenem. P;ipad; mi, ;e moji nyn;j;; ;ten;;i mi odpou;t;j; mno;stv; proh;e;k; v liter;rn;m pl;nu. Post;ehl jsem, ;e mezi nimi u; je hodn; t;ch, kte;; ani nebyli m;mi spolu;;ky.
M; spolu;;ci m; znaj; z dob na;ich studi; a sami tak; v esej;ch figuruj;. Ale co na to ;;kaj; ostatn; ;ten;;i? T;;ko ;;ct. Mo;n; si mysl; n;co ve smyslu: „Co bychom po n;m cht;li? V;dy; on p;ece nep;;e ;;dn; pov;dky a novely.“ Ka;dop;dn; ohlasy v n;v;t;vn; knize jsou v drtiv; v;t;in; pozitivn;. Nikterak se nechci p;ece;ovat, ale dovol;m si doufat, ;e jsem v esej;ch vystihl optim;ln; proporce spojen;m ;ivotn; opravdovosti, kter; m; charakter den;kov;, a my;lenkov;ho zobecn;n;, jeho; ko;eny vych;zej; z m; osobn; ;ivotn; filosofie. „M;“ v tom smyslu, ;e ji vn;m;m jako obraznou konkr;tnost a plasticitu, kter; vych;z; samoz;ejm; z literatury.
Neobjev;m Ameriku, kdy; p;izn;m svou tv;r;; a tak; du;evn; slabinu. No ;ekn;te, jak; norm;ln; a psychicky zdrav; ;lov;k jen tak z ni;eho nic za;ne ps;t? Nav;c ne jen tak oby;ejn; ps;t do ;upl;ku, ale pust; se do psan; esej;! P;izn;v;m se jako u zpov;di, ;e nem;m dostatek talentu ani k filosofii, ani k um;leck;mu vyjad;ov;n;. A tak nejsem zat;m schopen vytvo;it n;co mimo;;dn;ho, ukon;en;ho a u;ite;n;ho, jako t;eba rom;n, pov;dku, nebo alespo; kr;tkou historku. Moc se mi l;b; slova, kter; ;ekl Michel de Montaigne, proto;e jsou mi velmi bl;zk; duchem i podstatou:

A nech; m; t;eba obvin; z p;;li;n; sm;losti, j; krotce a ;slu;n; p;ijmu v;echny v;tky na svou adresu a budu pokra;ovat v psan; a mo;n;, ;e mi B;h pom;;e vytvo;it n;co skute;n; dobr;ho, proto;e to, co zat;m p;;u, je;t; nen; to prav;. 
Michel de Montaigne: O knih;ch

Toto jsou slova zakladatele ;;nru esej;. Je ov;em hrozn;, ;;kat n;co takov;ho o sob;. Je to ale my;leno tak, ;e m;j n;zor na n;jak; jevy, ud;losti nebo v;ci, v;bec nen; m;rou t;chto jev;, ud;lost; nebo v;c;! M;j n;zor m; pouze ;ten;;;m vysv;tlit, v jak; m;;e nebo jak v;bec nahl;;;m na tyto jevy, ud;losti a v;ci j; osobn;. V z;v;ru sv;ho bilancov;n; nad p;lro;n; tv;r;; cestou mohu narovinu prohl;sit: Je;t; to nen; to prav;!
Tum;; gran;t, fa;isto! (91/259)

Ach jak kr;sn; a bezstarostn; byla l;ta studentsk;! Bezstarostn;mi je naz;v;me, a; kdy; se d;v;me nazp;t. Tehdy jsme v;ak samoz;ejm; m;li starosti v;ichni. Starosti b;vaj; r;zn;. Studenti ;e;; pochopiteln; jin; probl;my, ne; jejich u;itel;. Ned;laj; si t;;kou hlavu z dlouhodob; perspektivy. Zam;stn;vaj; je nejbli;;; zkou;kov; obdob;, z;po;ty a testy. Na;i u;itel; jist; ;e;ili docela jin; starosti. P;esn; to nev;m, ale lze p;edpokl;dat, ;e jim d;lal hlavu rozvrh vyu;ov;n;, dovolen;, nebo roztr;ky v rodin;, pokud n;jak; byly. U;itel; medic;ny mohli m;t opravdu ty nejr;zn;j;; starosti. Av;ak probl;my, kter; ;e;ila Ludmila Vasilijevna Kra;eninkov; z katedry t;lesn; v;chovy, se od probl;m; v;t;iny pedagog; nejsp;; hodn; li;ily.
V jedn; ze sv;ch esej;, konkr;tn; v eseji nazvan; „Zbab;lci“, jsem ve vztahu k na;; u;itelce Andrejevn; Nikolajevov; u;il v;raz; „star; ;kola“ a „li;ka pod;it;“. Tak; jsem si v;imnul, ;e takov;m ;en;m lid; ;;kaj; „b;ba s koulema“. Mnoz; ;ten;;i mi napsali, ;e tenhle „eufemismus“ se nehod; ani tak k L. A. Nikolajevov;, jako sp;;e k Ludmile Vasilijevn; Kra;eninkov;. A jej; starosti tomu odpov;daly.
Ludmile Vasilijevn; d;lala t;;kou hlavu obrana na;; zem;. Z;rove; si d;lala starosti, jak se t; obrany tehdej;;ho Svazu sov;tsk;ch socialistick;ch republik zhost; studenti Kemerovsk;ho st;tn;ho l;ka;sk;ho institutu. Ne;lo j; ani tak o vyu;it; jejich l;ka;sk; nebo p;inejmen;;m o;et;ovatelsk; zp;sobilosti ve v;le;n;m stavu. Kra;eninkov; m;la na mysli p;edev;;m aktivn; obranu vlasti s posledn;m gran;tem v ruce! Tohle nep;est;vala opakovat na v;ech studentsk;ch skupin;ch, kter; padly do jej;ch siln;ch a ne;ensk;ch rukou. Studenti L. A. Kra;eninkov; dost;vali takov; pom;rn; zvl;stn; ;kol: „Pokud bude; hynout v boji, vezmi s sebou ne jednoho, ale nejl;pe dva ;i t;i nep;;tele!“ Ta ;ena ned;lala rozd;ly mezi ;enami a mu;i. Obr;nce Ruska je bezpohlavn;, alespo; z jej;ho pohledu.
Skupina, kde se u;ila Galina Vel;anskinov;, padla pr;v; do rukou Ludmily Vasilijevny. A tak n;jak se stalo, ;e v;ichni spolu;;ci museli h;zet gran;tem na z;po;et. Kdy; p;;u tuhle esej, tak si pro sebe ;;k;m, jak; jsem to m;l ;t;st;, ;e jsem chodil do sportovn;ho klubu a byl jsem t;m p;dem uvoln;n z hodin t;lesn; v;chovy. Te; se ale vr;t;m ke Galinin; skupin;, kter; zvl;dla z;po;et nikoliv jen tak norm;ln;, ale dokonce dost dob;e! V;ichni studenti svorn; vrhli gran;t d;l, ne; ur;ovala norma. Galina se tak; vyznamenala a hned napoprv; mrskla gran;t bez jak;koliv p;;pravy a; za praporek. Kdy; gran;t opustil jej; dla; a vylet;l do vzduchu, d;lal za letu roztodivn; oto;ky. Nikoho ani nenapadlo, ;e by mohl dolet;t tak daleko.
Zato jej; nejlep;; kamar;dce Julii se neda;ilo. M;la sm;lu. P;i jej;ch pokusech o vrh d;lal gran;t stejn; neuv;;iteln; amplitudy oto;ek, av;ak p;ist;l pouh; t;i metry od Julie. T;mto zp;sobem postupn; vy;erpala v;echny t;i pokusy. Julka m; na kraj;;ku a cel; skupina hu;; do Kra;eninkov;, aby j; umo;nila alespo; je;t; jeden pokus. Ta to za ;;dnou cenu nechce p;ipustit a hotovo! Neodm;tla to jen tak oby;ejn; a neodpustila si svou obl;benou pr;pov;dku: „A co kdy; z;tra vypukne v;lka?“ Je z toho c;tit, ;e je to jej; obl;ben; t;ma. S velk;m gustem a pat;i;nou motivac; d;l; Julii k;z;n;: „Tak kdy; z;tra za;ne v;lka a ty takov;mhle zp;sobem vrhne; na nep;;tele gran;t, tak v;echny st;epiny zas;hnou tebe, nep;;tel z;stane ;iv a tvou povinnost; je alespo; jednoho zranit!“ To pron;;ela montovan;m hlasem a jen na slovech „v;lka“ a „nep;;tel“ ud;lala pat;i;n; akcent. „A; t;mhle mus;; dohodit gran;tem, abys z;stala ve chv;l;ch boje na;ivu.“ A zase ten akcent na slov; „boj“. Pak sama pomalu p;ich;z; k tomu pro ni drah;mu praporku, kter; ur;uje povinnou vzd;lenost hodu. „Tro;inku se potr;nuje; a p;jde; rovnou pro z;po;et.“ 
V tu chv;li se Juli;na, jak j; v;ichni ve skupin; ;;kali, rozzu;ila nad t;m, ;e by je;t; jednou m;la p;ij;t a tr;novat vrh;n; t;m pitom;m gran;tem. Kdy; p;ed sebou n;hle uvid;la opravdov;ho nep;;tele student; v podob; t; hnusn; tetky, mrskla v;; silou gran;tem a zav;;skla: „; – aaaa, u; toho m;m pln; zuby!“ V publiku se ale sp;; zd;lo, ;e za;vala: „; – aaaa, tum;; gran;t, ty fa;isto!“ Je;t; dlouho potom se v;ichni h;dali, co ;e to vlastn; z jej;ch ;st vy;lo. Nejzaj;mav;j;; na tom bylo, ;e sama Juli;na nemohla s jistotou ;;ct, co to vlastn; k;i;ela.
Ten moment ale byl prost; b;je;n;. Gran;t se svi;t;n;m prolet;l pouh; centimetr od hlavy Kra;eninkov; a p;ist;l dobr; t;i metry za metou. „Hur;;;! Sl;va! Sv;tov; rekord! V;t;zstv;!“ To u; k;i;ela cel; skupina a Galina ;vala nejsiln;ji za v;ech. Julka taky sk;kala a pl;cala se do dlan;, v;dy; to bylo jej; v;t;zstv;.
 Kra;eninkov; ztuhla ohromen;m. A bylo pro;: gran;t j; pr;v; m;lem utrhl hlavu. Skupina j;sala! Na Kra;eninkovou byl legra;n; pohled. Zmaten;, ohnut; a vylekan;. V;bec by ji nenapadlo, ;e gran;t z Julinin;ch rukou dolet; a; k n;. Z;ejm; z rozru;en; d;le;it; p;ech;zela na konci stadionu sem a tam, d;lala ;irok; ne;ensk; kroky a v hlav; j; zn;lo dokola: „Jestli z;tra za;ne v;lka, jestli z;tra budeme pochodovat…“ V;ichni ze skupiny se sm;li, a; se za b;icho popadali. Tady je vid;t, kam a; m;;e doj;t ned;v;ra ke sv;m ;;k;m. Kdy; u; je ;lov;k nedok;;e n;co nau;it vlastn;mi silami, m;;e je alespo; rozzu;it! P;esto v;echna ;est Ludmile Vasilijevn;, dok;zala se ovl;dnout a na tv;;i j; zahr;l ;;klebek: „Ne. To se nepo;;t;. To byl ;tvrt; pokus.“ ;ekla a zav;ela klasifika;n; arch.
Mysl;m, ;e mi ani nestoj; za to rozeb;rat, jak ji cel; skupina v t; chv;li nen;vid;la. V;ichni k;i;eli a vy;adovali, aby ten hod byl zapo;;t;n. Jenom Julie byla v naprost; euforii. V euforii v;t;zstv;. Bylo to v;t;zstv; nad sebou samou i v;t;zstv; nad nep;;telem. Skute;n;m nep;;telem bylo ;t;st;, ;e gran;t byl sportovn;. Kra;eninkov;, delik;tn; ;e;eno „;k;dkyn;“, p;es to v;echno tenhle „sv;tov; rekord“ nezapo;;tala. Je fakt, ;e pro ni osobn; m;lem skon;il ;razem lebky a mozku. Mstiv; pak donutila Juli;nu napsat refer;t na t;ma: „Jak se zocelit“.
N;m;t tohoto p;;b;hu laskav; poskytla Galina Jurovsk; – Vel;anskinov;.
Z;chrana tonouc;ch je v rukou samotn;ch tonouc;ch (92/261)

Tak jsem se do;il toho, ;e dost;v;m objedn;vky na psan; dal;;ch esej;. V n;sleduj;c;m p;;pad; to ale bude trochu jinak. Moji ;ten;;i m; prosili, abych napsal o tom, jak jsem se v ;ivot; vyrovn;val s obt;;emi. Je pochopiteln;, ;e jsem n;jak; m;l. Zvl;;t; tehdy, kdy; jsme se p;est;hovali z Uzbekist;nu na Ukrajinu. V Uzbekist;nu jsem dost;val ke mzd; na tu dobu ohromn; p;;platky. Pracoval jsem tehdy v syst;mu t;et; hlavn; spr;vy ministerstva zdravotnictv; SSSR, kter; m;lo na starosti uranov; doly a za;;zen; na zpracov;n; uranu. ;;dil jsem psychiatrick; za;;zen;, kter; bylo ve st;edn; Asii jedin; sv;ho druhu. A v souvislosti s t;m jsem bral v;ce ne; slu;n; pen;ze.
A pr;v; v t;to dob; v;ak Gorba;ov podepsal s Ameri;any smlouvu o omezen; zbrojen; a n;sledn; se za;aly zav;rat uranov; doly. Tak se postupn; zru;ila i zdravotnick; za;;zen; a podobn; centra, kter; pe;ovala o horn;ky a dal;; zam;stnance dol;. Likvidace postihla i zdravotn; st;edisko v ;erkes;ru, kde jsem pracoval. M;l jsem n;kolik mo;nost;. Za prv; jsem mohl z;stat na sv; pracovn; pozici a pokra;ovat v pr;ci pot;, co bude p;evedeno moje zdravotn; za;;zen; pod m;stn; spr;vu uzbeck;ho ministerstva zdravotnictv;. Za druh; jsem se mohl nechat p;elo;it do m;sta, kter; mi vybere hlavn; spr;va. Navrhli mi, ;e se mohu p;est;hovat do Severodvinsku nebo na V;chodn; Sibi; do m;sta Krasnokamensk v Irkutsk; oblasti, na hranic;ch s Mongolskem. Za t;et; jsem mohl vyu;;t mo;nosti dostat odstupn;, tj. t;;m;s;;n; plat se v;emi p;;platky, a sehnat si pr;ci s;m. Tuto t;et; variantu jsem si vybral je;t; p;edt;m, ne; mi byla ofici;ln; nab;dnuta. Rozeslal jsem dopisy se ;;dost; o m;sto do t;ech instituc;, kter; se nach;zely u ;ern;ho mo;e.
Ty t;i organizace, to bylo oblastn; centrum zdravotn; ochrany a prevence, d;le to bylo psychiatrick; odd;len; m;stsk; policie a nakonec spr;va soci;ln;ho zabezpe;en;. Ve v;ech t;chto instituc;ch existuj; psychiatrick; posty. K na;emu ;divu jsme s man;elkou dostali docela hodn; nab;dek k pr;ci. Nakonec jsme si ale vybrali m;sto Mariupol v Don;ck; oblasti. Le;; tak; u mo;e, a sice Azovsk;ho. Usadili jsme se bl;zko Mariupolu ve m;ste;ku, kter; se jmenuje Mangu;. Pamatuji si jako dnes, jak mi vedouc; l;ka; v nemocnici tehdy ;ekl, ;e kdy; se uk;;u v dobr;m sv;tle a p;jdu mu na ruku, zvedne mi plat o polovinu. Za;;nal jsem tam toti; od p;ky za plat obvodn;ho psychiatra. Up;;mn; se p;izn;m, ;e takov; v;d;lek n;m zjevn; nesta;il. B;l jsem se, ;e budu zcela z;visl; na libov;li sv;ho nad;;zen;ho a necht;l jsem ps;t podl;zav; ;;dosti o slu;by nav;c.
 Vybral jsem si jin; zp;sob, jak ;e;it svou situaci. Nakoupil jsem t;i sta slepic, kter; sn;;ely ka;d; den pro na;i rodinu kbel;k vajec. J; jsem je;t; nav;c ryb;;, a tak jsem se nau;il lovit hlav;;e. To je nevelk;, ale moc dobr; ryba. Nejd;;v jsme je sma;ili, ale dost rychle se n;m p;ejedli. Tak jsme je za;ali su;it.
Techniku lovu ryb jsem neust;le zdokonaloval, a; jsem za;al postupn; p;in;;et t;i a; ;ty;i pln; kbel;ky hlav;;; z ka;d; v;pravy na mo;e. A; jednou mi Nata;a ;;k;: „Olegu, n;jak se nahromadilo u; v;c ne; tis;c vajec a t;i pytle hlav;;;. V;echno se to m;;e zkazit. Mus;me s t;m n;co ud;lat.“ A tak jsme se rozhodli, ;e p;ebytky rozprod;me na trhu. Dlouho jsme se odhodl;vali, ne; jsme tam poprv; vyrazili. Nata;a za ;;dnou cenu necht;la post;vat na tr;i;ti. Musel jsem vynalo;it nekone;n; ;sil;, abych ji p;esv;d;il, ;e to nen; ;;dn; hanba, kdy; ;lov;k prod;v; p;ebytky sv; dom;c; produkce. A tak se nakonec p;estala zdr;hat a dala souhlas.
S vaj;;ky ;;dn; probl;m nebyl, zato s rybami jsme m;li doma trochu pr;ce. Rozt;;dili jsme je podle velikosti    a sv;zali po deseti. Na kolchozn;ch trz;ch se v dne;n; dob; stejn; jako za ;as; Sov;tsk;ho svazu za;;n; prod;vat velmi brzy r;no, u; za rozb;esku. Nu, my jsme ov;em tak brzy nevyrazili. Na centr;ln; tr;i;t; v Mariupolu jsme se p;ihrnuli a; kolem sedm;. Je to hotov; mraveni;t;. A;koli jsme si tr;nici dob;e prohl;dli, abychom zjistili, co se kde prod;v;, tak jsme si najednou p;ipadali trochu bezradn;. Natalka dokonce cht;la vz;t do zaje;;ch, ani; by se pokusila o n;jak; obchodov;n;.
Musel jsem ji z t; nep;;jemn; situace n;jak ;ikovn; vyt;hnout. P;inesl jsem vejce z auta k prodejn;mu pultu. Bylo to n;kolik krabic. Je;t; jsem dot;hl t;i pytle rybek. Koupil jsem kupon na prodejn; m;sto a za;al jsem k;i;et z plna hrdla: „ Hlav;;i, hlav;;i, su;en; b;je;n; hlav;;i!“ a „Vejce, slepi;; vejce, ;erstv; a obrovsk; vejce!“ Je t;eba ;;ci, ;e na mariupolsk;m tr;i;ti nikdo tak nek;i;el a nepropagoval svoje zbo;;. My s Nat;lkou jsme s t;m za;ali jako prvn;. J; jsem tak p;t a; deset minut vyvol;val, a; se kolem Nat;lky za;ali sch;zet lidi, dokonce se za;ala tvo;it mal; fronta. Pak jsem ale musel odjet do pr;ce. Sl;bil jsem, ;e kolem p;l druh;, a; ukon;;m p;;jem pacient;, p;ijedu za Nata;ou, a kdy; bude pot;eba, pom;;u j; prodat, co zbude.
Odjel jsem do nemocnice, ale v du;i jsem m;l neklid. D;lal jsem si starosti o Nata;u, aby na ni n;kdo nebyl nep;;jemn;. A;koliv jsem si byl v;dom mno;stv; na;ich ryb i vajec, jak; chceme prodat, a ceny na trhu jsem znal, necht;lo se mi v;;it, ;e bych za sv; zbo;; mohl dostat takovou sumu. Nebyl jsem si tak; jist;, jestli takov; mno;stv; ryb a vajec n;kdo vykoup;. Jak; byl m;j ;div i m; obavy, kdy; jsem p;ijel za Nata;ou na tr;i;t; a nena;el jsem ji na m;st;, kde jsem ji zanechal. Pravda, babi;ky, kter; hned vedle nab;zely na; a bylinky, m; uklid;ovaly a ;ekly mi, ;e m; ;ena u; v;echno prodala a ode;la. „Tam pod pultem jsou jej; krabi;ky a kbel;ky od vajec a pytle od ryb. M;la takovou radost, ;e tam v;echno nechala le;et a odb;hla. Tak jsme to dali na hrom;dku.“ Tyhle babi;ky byly hotov; poklad. Cht;l jsem se jim n;jak odvd;;it a d;t jim pen;ze, ;e to tak v;echno opatrovaly, ale pen;ze si vz;t necht;ly. Tak jsem od nich alespo; koupil n;kolik svaze;k; nati, co; jim ud;lalo velkou radost. Sl;bily, ;e mi nap;;;t;, a; budeme zase na trhu, moj; Nat;lku ohl;daj;. Tak to nakonec tak; prob;halo. A zat;mco jsem kl;bosil s b;binkami a p;en;;el do auta pr;zdn; obaly, objevila se Nata;a. Byla vzru;en; a vesel; a v rukou dr;ela spoustu s;;k;. Dalo mi to pr;ci, ne; jsem ji usadil do auta a mohli jsme jet dom;. Nata;a se nemohla do;kat, a; mi bude vypr;v;t o sv;ch n;kupech. U; po cest; mi za;ala ukazovat zbo;;, kter; mezit;m stihla sehnat. Radostn; vychvalovala ka;dou v;c, doslova jako kdyby mi ji cht;la prodat. A kdy; mi ;ekla, kolik za v;echno zaplatila, spadla mi spodn; ;elist a vrchn; se mi zk;ivila. Byla to suma, kter; n;kolikr;t p;evy;ovala m;j m;s;;n; v;d;lek.
A; doma mi Nata;a ozn;mila, ;e i kdy; utratila tolik pen;z, tak je to mnohem m;n;, ne; ten zbytek, kter; si p;inesla dom;. Kdy; jsme spo;;tali, co n;m z;stalo po koupi nov;ch v;c;, usoudili jsme, ;e obchodovat na trhu je v;hodn;, tak;e zat;m u toho z;staneme. Je;t; jsme se domluvili, ;e na trh budeme jezdit ;ast;ji, aby Nata;a nemusela m;t u sebe tolik pen;z, proto;e to bylo nebezpe;n;. Tak; jsme se radili, zda by nebylo lep;; prodat v;echno do velkoobchodu a nemuset post;vat v tr;nici. U; prvn; den za n; toti; p;i;lo n;kolik lid;, kte;; od n; cht;li zakoupit s nevelkou slevou v;echno, co m;la na prodej. Sleva byla opravdu p;ijateln;, jenom 15 -20 procent z celkov; sumy, kterou jsme vypo;;tali. Tak jsme se rozhodli, ;e budeme v;echno d;vat p;ekupn;k;m a zbav;me se tak post;v;n; na tr;i;ti. Aktivn; jsem ryba;il, su;il jsem ryby a slepice ;dernicky nesly. I kdy; je pravda, ;e mno;stv; vajec se zmen;ovalo, nebo; jsme pravideln; n;jakou tu sl;pku sn;dli, kdy; jsme si cht;li dop;;t siln; v;var.
Takhle jsme obchodovali do podzimu, ne; jsem si doma za;;dil ordinaci pro l;;bu hypn;zou a za;al p;ij;mat pacienty. Bylo to pr;v; v obdob;, kdy Gorba;ov povolil dru;stevn; a podnikatelskou ;innost. Vr;til jsem se zp;tky k medic;n;, od kter; jsem se po pravd; ;e;eno ani nevzdaloval, ale hodn; ;asu mi v t; dob; zab;ralo loven; ryb a jejich zpracov;v;n;. Takhle jsme tedy s Nata;ou ;e;ili na;e rodinn; finan;n; probl;my.
Up;;mn; se p;izn;v;m, ;e se m; nemile dot;k;, kdy; si n;kdo st;;uje na ;ivot, na sousedy, na vl;dy, na …. Tak schv;ln;, ;ekn;te, kdy se st;t staral o lidi? Samoz;ejm; ;e nikdy. I v d;;v;j;;ch dob;ch vl;dy na lidi ka;laly. Bylo to tak za komunist;, a pozd;ji t;m sp;;. Na v;ech pl;;;ch vis; cedule s u;ite;nou v;zvou, ze kter; bychom si m;li v;ichni vz;t p;;klad. Sd;luj;: „ Z;chrana tonouc;ch je v rukou samotn;ch tonouc;ch. “
Lid;, bu;te ;;astn; (93/264)

Ve sv;m ;ivot; se r;d v;nuji dobro;innosti. Pravdou v;ak je, ;e nerad d;l;m jen tak n;jak; v;eobecn; dobr; skutky. Daleko v;c se mi l;b; d;vat konkr;tn; p;;sp;vky nebo dary. Vzpom;n;m si nap;;klad, ;e p;ed dvaceti lety pat;ily jednor;zov; injek;n; st;;ka;ky mezi nedostatkov; zbo;;. A mn; se je poda;ilo sehnat. Koupil jsem jich hned sto tis;c. Ty jsem pak p;edal d;tsk;mu odd;len; Mangu;sk; obvodn; nemocnice, nach;zej;c; se bl;zko Mariupolu.
Vedouc; odd;len;, a tak; velmi dobr; l;ka;ka v jedn; osob;, kter; pracovala v t; nemocnici cel; sv;j ;ivot, si st;le zoufala nad nedostatkem toho nejnutn;j;;ho, o injek;n;ch st;;ka;k;ch na jedno pou;it; ani nemluv;. Plakala, kdy; st;;ka;ky p;eb;rala a podepisovala protokol. V;bec nedovedla pochopit, k ;emu jsou nutn; v;echny ty pap;ry, a nev;;;cn; se sm;la, kdy; jsem j; pov;d;l, ;e j; ty st;;ka;ky jinak tak; mohou b;t n;jak;m p;;kazem shora odebr;ny. Co by s nimi potom bylo, v; jenom s;m p;nb;h.
Jak jsem se dozv;d;l pozd;ji, k n;;emu podobn;mu tam tehdy m;lem do;lo. Hlavn; obvodn; l;ka;, jak;si G. G. Tochtomy;, se pokusil st;;ka;ky na d;tsk;m zabavit pod z;minkou, ;e vytvo;; rezervy pro obvod. Kdy; mu to nevy;lo, velmi se roz;iloval. V;bec mi nepod;koval, ba pr;v; naopak. Nad;val mi velmi nevyb;rav;mi slovy. Nebudete mi v;;it, ale m; to h;;lo u srdce. Za prv; jsem v;dycky stra;n; nesn;;el apar;t;;ky a nem;m je v l;sce dodnes. Pro;pak mi asi ten vedouc; tak nad;val? No proto;e tahle moje akce prob;hla mimo jeho pravomoc a on s;m nemohl t;mi st;;ka;kami nijak disponovat. Proto;e zn;m zp;soby l;ka;; na vedouc;ch m;stech, pozval jsem na akt p;ed;n; hlavn;ho redaktora m;stn;ch novin, aby se tenhle fakt roznesl po cel;m obvod;. Za druh; jsem m;l radost, ;e za mnou do ;;adu p;ijeli l;ka;i z d;tsk;ho osobn;, aby mi osobn; pod;kovali a pov;d;li mi o v;ech t;ch z;ke;nostech, o kter; se pokou;el Tochtomy;. A za t;et; jsem se m;l radovat s;m ze sebe, ;e si mohu dovolit takov; v;ci v;bec d;lat. Cht;l bych obzvl;;; zd;raznit slovn; spojen; „mohu si dovolit“, proto;e dobro;innost a jej; d;sledky se mohou uskute;;ovat jen tehdy, kdy; si to ;lov;k p;eje a z;rove; kdy; na to m;. P;i;em; velikost dobro;inn;ho daru nehraje roli.
Podle stejn;ch z;sad te; p;isp;v;m na stavbu chr;mu rusk; pravoslavn; c;rkve v kyjevsk; oblasti. Tak; d;v;m pen;ze na charitu pro nemajetn; v Mariupolu. N;jak se s t;m nevychloub;m, ale neost;ch;m se o tom mluvit. A tak kdy; padlo rozhodnut;, ;e sv; eseje vyd;m kni;n;, napadla m; v t;ch souvislostech my;lenka, ;e n;kdo to vyd;n; „;ertovn;ch esej;“ t;eba bude cht;t podpo;it. Referendum jsem kv;li tomu nevyhla;oval, ale poradil jsem se s trojic; nejbli;;;ch spolu;;k; a dostal jsem jejich plnou podporu. V;c se m; tak, ;e jsem si usmyslel natisknout na tituln; stran;, ;e kniha je vyd;na za finan;n; podpory t;ch a t;ch doty;n;ch sponzor;, a sice bez uveden; sumy, proto;e pr;v; tato ot;zka se m;;e uk;zat jako velmi choulostiv;. A tak hned pot;, co jsem zve;ejnil ;;dost o p;;sp;vek, se na mne n;kte;; obr;tili s dotazem, jak poslat pen;ze. Byli to Le;a Krasnov, Kos;a Roma;ov, Sv;ta Titova, Marina Emich, Ljubov Kovaljovov; a Jakov Kir;. To v;echno jsou absolventi Kemerovsk;ho st;tn;ho medic;nsk;ho institutu. Ale kdy; za;aly p;ich;zet pen;ze dokonce od ;pln; nezn;m;ch lid;, bylo to p;ekvapiv; a p;;jemn;. Znamenalo to, ;e se eseje ;ten;;;m l;b;. A ti, kte;; je hodlaj; podporovat, jsou nejenom hodn;, ale i moud;;. Bohu;el po;et podporovatel; je ze statistick;ho hlediska o hodn; men;;, ne; t;ch, kte;; nijak nep;isp;vaj;. Bylo by taky ode mne ne;estn;, kdybych ;;kal, ;e v;ichni byli „pro“ a v;em se to l;bilo. N;kte;; si trochu kriticky r;pli, jako kdy; zakv;k; ne;kodn; ;;ba. Jeden spolu;;k se ale projevil jako z;vistiv; ropucha a vylil si na m; svou zlost. P;esto;e Konfucius tvrdil, ;e „je t;;k; naj;t ;ernou ko;ku v tmav; m;stnosti, obzvl;;; kdy; tam ta ko;ka nen;,“ m;j n;kdej;; kamar;d se holedb;, ;e tu ko;ku na;el! Co na to ;;ct? A tak jsem si vzpomn;l na ;koln; hodiny aritmetiky (na medic;n; se aritmetika neu;ila), za;al jsem po;;tat, kolik dr;t; maj; kola m;ho velocipedu. Tady v;po;ty funguj;. Jestli v;ak n;kdo dob;e ;i ;patn; p;;e, to se tak p;esn; spo;;tat ned;.
 Mus;m ;;ct, ;e vydavatelsk; proces prob;h; nez;visle na aritmetick;ch cvi;en;ch „;;etn;ho Votruby“! Korektura i redak;n; ;pravy jsou dokon;eny. Vyb;r;me pap;r. Celkem vzato, jak se ;;k; na D;ln;m v;chod;: „Psi ;t;kaj; a karavana t;hne d;l.“
V ;ervnu roku 2012 pr;v; uplynulo 40 let od chv;le, kdy jsme spolu s mnoha dal;;mi dobr;mi lidmi  a kamar;dy ukon;il Kemerovsk; st;tn; l;ka;sk; institut. Postupem ;asu se ze v;ech stali b;je;n; l;ka;i. Osud je rozh;zel po cel;m sv;t;. V;m, ;e moji spolu;;ci ;ij; a pracuj; v Kanad;, v Izraeli, v N;mecku, v B;lorusku, v USA a na Ukrajin;. Nu, a tak; po cel; ;iro;ir; Rusi. S p;ib;vaj;c;mi l;ty se st;v;me st;le v;c a v;c sentiment;ln;mi a t;hne n;s to k sob;. Cht;li bychom obejmout star; kamar;dy a poprosit za odpu;t;n; za v;echna p;;ko;;, kter;ch jsme se mo;n; na nich dopustili. Cht;li bychom spole;n; zavzpom;nat na minulost.  A j; chci na tomto m;st; vyu;;t sv;ho pr;va autora a p;idat v;em sv;j soukrom; vzkaz: „Odpus;te mi v;ichni, kter;m jsem v;dom; nebo i nev;dom; ubl;;il. M;m v;s r;d! Bu;te ;;astn;.“
Mysl;m si, mil; ;ten;;i, ;e mi prominete, kdy; se dobro;innosti budu v;novat i nad;le a budu d;l poskytovat p;;sp;vky a vyb;zet ostatn; k p;im;;en; ;;asti na kon;n; dobr;ch skutk;. A tak; budu d;l pokra;ovat v psan; esej; a napl;ovat t;m my;lenky Javara Hasan – ogly Abdulajeva, kter; to vyj;d;il neoby;ejn; poetick;m zp;sobem. A aby snad p;ekladatel „nepokazil p;vab origin;lu“, vzpome;te si na azbuku a
pokuste se to poetick; d;lko p;elo;it sami.
Balz;m na srdce (94/267)

My;lenka, ;e sv; eseje vyd;m jako samostatnou kn;;ku, se zrodila prakticky v tu chv;li, kdy jsem je za;al ps;t, tedy necel; m;s;c po tom, co jsem prod;lal operaci srdce. Cht;l jsem se ale nejd;;v ujistit, zda to bude pro ;ten;;e zaj;mav;. Mezi prvn;mi byli samoz;ejm; moji spolu;;ci. Jejich ohlasy mi d;valy k;;dla a p;sobily jako balz;m na m; uzdravuj;c; se srdce. ;;inkovaly l;pe ne; v;echny tablety, kter; jsem po operaci musel br;t. Cht;l bych v;m, mil; ;ten;;i, p;edlo;it prvn; t;i ohlasy na sv; liter;rn; cvi;en;.
Zde p;edkl;d;m to, co mi jako prvn; ze v;ech napsal V;;a Kubasov: „Posly;, j; jsem si to p;e;etl opravdu s chut;! Jako bych se znovu vr;til do studentsk;ch dob. Pros;m T;, pi; d;l!“
 Sv;tlana Titovov; byla trochu v;mluvn;j;;, a jej; ohlas je tak; velmi p;;jemn;. „P;e;etla jsem si to s ohromnou chut;, a co je hlavn;, p;edstavovala jsem si to v;echno obrazn;. Chechtala jsem se z pln;ch plic. U; d;vno mi nebylo tak veselo. P;;e; velmi spisovn;, nech;pu, pro; Ti dali u p;ij;mac;ch zkou;ek trojku ze slohov; pr;ce. Douf;m, ;e se brzy objev; druh; d;l Tv;ch pov;dek. Z;skala jsem po;;dnou d;vku pozitivn;ch emoc;. Netrp;liv; ;ek;m na pokra;ov;n;.“
T;et; odezva je od Tolika Lopatina. Tolik je moc hodn; kluk. Sv;ho ;asu u;il v institutu, a i kdy; to netrvalo dlouho, u;itelsk; zp;soby se v n;m zahn;zdily na cel; zbytek ;ivota. Z p;sn; slovo nevyhod;;, a proto, abych nepokazil celou tu n;dheru origin;lu, uvedu jeho odezvu v ;plnosti: „Nazdar brachu, tak jsem to p;e;etl. Par;da! Ale s ;;rkami si na ;t;ru. Neopakuj jedno slovo ve dvou sousedn;ch v;t;ch. Ilgam Riza ogly a ne RZA. Otar je Refikovi;. A hroznov; v;no jsme skl;dali t;i dny. Druh; a t;et; den jsme si odt;hli poka;d; ruksak hrozn; „d;msk; prst;;ky“. A to, co jsme nesn;dli, to jsme neprod;vali, ale rozd;vali kamar;d;m (hlavn; Tama;e). V;dy; to byl podzim druh;ho ro;n;ku. A toho, co z;stalo, jsme ud;lali v;no a pili jsme ho na Nov; rok. A je;t; dodej, ;e Sl;vu Sizikova zabil no;em opil; soused. Dal mu r;nu p;;mo do srdce. A Arka;a pracuje jako ortoped v jedn; z nejlep;;ch klinik na sv;t;. Jinak je v;echno OK. ;etl jsem s chut;. J; jsem, stejn; jako ty, ud;lal p;ij;mac; zkou;ky na dv; jedni;ky a ze slohov; pr;ce jsem m;l trojku. A tak n;m ob;ma spole;n; rektor V.V.Kopytin rovnou po zkou;k;ch je;t; p;ed ofici;ln;m z;pisem poblahop;;l. A Ilgam na ly;;ch! Jen tak tak se dr;el ve stop;. Kdy; upadl a v;lel se tam, opatrn; pro;el kolem n;j na ly;;ch Otar, kter; m;l ve stop; taky s;m se sebou co d;lat. A tehdy mu Ilgam ;ekl ok;;dlenou v;tu. „Po;kej, pro; let;; jako v;tr, pob;;;me p;ece spole;n;!“ V;echno je DOBR;! A je;t; n;co: ;e;u Roma;ova skl;tila tuberkul;za. Na konci sv;ch kapitolek ses za;al zmi;ovat o tom, kdo se stal k;m. Mo;n;, ;e by st;lo za to, podle stejn;ho sch;matu napsat n;co i o Otarovi a Ilgamovi. Neurazil ses kv;li t;m p;ipom;nk;m?“
Tyto t;i koment;;e byly pro m; nejp;;jemn;j;;, proto;e byly prvn;. A te; je;t; uvedu ohlasy na my;lenku kni;n;ho vyd;n;. Marina Gazdikov;  - Emich  p;;e: „Tvoje pov;dky jsem si p;e;etla s velk;m z;jmem. Jsi pa;;k!  V;ichni Tvoji hrdinov; jsou a; bolestn; na dosah ruky, mlad;, kr;sn; a ;;astn;. Nesouhlas;m s Tolikem, kdy; up;es;uje n;kter; ud;losti. Autor m; pr;vo p;ikr;;lit si lidi i skute;nost. Jedin;m nedostatkem je to, ;e t;ch pov;dek je m;lo, a ;lov;ku by se cht;lo ;;st je;t; v;c a v;c. Je t;eba napsat knihu a na prezentaci pozvat v;echny hlavn; akt;ry a dal;; spolu;;ky. Hodn; ;sp;ch;!“
Z tohohle n;sleduj;c;ho koment;;e m;m radost hlavn; proto, ;e jeho autorem je mlad; ;lov;k, student nyn;j;; Kemerovsk; st;tn; l;ka;sk; akademie Anton Kazancev: „Olegu Petrovi;i, takov; skv;l; a vesel; historky! ;tu je s po;itkem a sm;ju se! Je ;pln; jasn;, ;e mus;te napsat knihu. Jsem nad;en;!“
To, co napsal Anton, m; zvl;;; bere za srdce. Je to mlad; ;lov;k, vychovan; na po;;ta;;ch, a p;esto velmi citliv; zachytil celkov; pozitivn; lad;n; m;ch vzpom;nek. To ;;k;m a; te;, po p;l roce od naps;n; prvn;ch deseti esej;. Ale tehdy v ;ervnu, v ;ervenci, jsem se nijak nad t;m nezam;;lel a psal jsem to, co si ;;dala du;e. A te;, kdy; si pro;;t;m svoje eseje, vid;m, ;e a;koli jsem to nezam;;lel, od po;;tku jsem do nich vkl;dal laskavost. Ud;losti, kter; popisuju v esej;ch, jsou samoz;ejm; r;zn; z hlediska obsahu i kvality textu. N;kter; jsou hloup;, jin; jsou krut; a dal;; maj; krimin;ln; n;dech. Ale ony se skute;n; staly. Ignoruj; negativn; str;nku studentsk;ho ;ivota a zd;ra;uj; hlavn; tu pozitivn;.
Na nov; eseje n;jak narazil i V;;a B;lkov. Chodili jsme spolu deset let do ;koly v Kedrovsk;m Karjeru v Kuzbasu. Cel;ch t;ch deset let jsme spolu vyv;d;li a d;lali lump;rny. Kr;tce ;e;eno, byli jsme kamar;di. Kdy; se po letech objevil, m;l jsem velkou radost. A jeho prvn; ohlas nejl;pe vystihuje styl m;ch esej;: „Nevid;li jsme se spolu v;ce ne; ;ty;icet let, co; je mi velmi l;to. Ale kdy; jsem si p;e;etl Tvoje pov;dky, ;pln; jsem si T; p;edstavoval. Vid;l jsem T; p;ed sebou jako ve skute;nosti – bystr;ho, ;ipern;ho a dareb;ck;ho kluka. Nikoho z protagonist; tv;ch pov;dek jsem v ;ivot; nepotkal, ale kdy; o nich ;tu, ;iv; si je um;m p;edstavit. A nehled; na to, ;e jste v;ichni poch;zeli z r;zn;ch kout; na;eho ;iro;ir;ho SSSR, vytv;;;; dojem, jako byste byli sourozenci. Vysv;tluji si to t;m, ;e a; p;;e; o komkoli, Tv; pov;dka je proniknut; nefal;ovanou ;ctou a l;skou ke ka;d; postav;, a to nen; samo sebou. A co se t;;e nedostatk;, tak kdo je nem;? Jsem p;esv;d;en;, ;e je s;m dob;e vid;; a v pr;b;hu ;asu v;t;inu z nich odstran;;. V;dy; Ty jsi tv;r;; ;lov;k, kter; p;em;;l; a rychle se u;;. Z cel; du;e Ti p;eji ;sp;ch a uspokojen; z nelehk; pr;ce spisovatelsk;. Pi;! A my, kte;; ps;t neum;me, budeme s pot;;en;m ;;st.“
Pro; se o tom tak podrobn; rozepisuju? Chci nazna;it etapy, ve kter;ch jsem se utvrzoval v tom, ;e si m;;u dovolit pokra;ovat ve psan; a ;e je t;eba eseje vydat kni;n;. To jsou f;ze, ve kter;ch jsem z;sk;val vnit;n; jistotu, ;e je t;eba vytrvat a ;e bude dobr; napsan; eseje vydat kni;n;. Hlavn; si nemyslete, ;e bych n;jak p;ece;oval sv; liter;rn; mo;nosti. U; jsem se zmi;oval d;;ve o sv; naprost; nemohoucnosti vytvo;it n;co v;razn;ho, ukon;en;ho a v;eobecn; u;ite;n;ho, t;eba n;jak; i mizern; rom;n nebo i p;inejhor;;m del;; ;i krat;; pov;dku.
Cht;l bych zkr;tka po sob; zanechat v ;ivot; n;jakou stopu. Probl;m nen; v tom, kde eseje vytisknout. Vlastn;m typografii se slu;n;m n;meck;m technick;m vybaven;m. B;hem pokra;ov;n; v psan; esej; jsem si zajistil autorsk; pr;va u ukrajinsk;ho patentov;ho ;;adu. Z;;dil jsem vydavatelstv; a zajistil pat;i;nou legislativu. Odpus;te mi, ale jak jsem byl v ml;d; zvykl; po;;d se n;;;m vytahovat, tak mi to z;stalo dodnes, a proto jsem to vydavatelstv; podle toho pojmenoval. Je to vydavatelstv; Olega Petrovi;e Syedysheva . Asi bych mu nedok;zal d;t n;zev „Rohy a kopyta“, i kdy; m;m Ostapa Ibragimovi;e velmi r;d. A;koli pro; ne? Aha, u; je na to pozd;. P;;slu;nou z;izovac; listinu s n;zvem u; m;m v ;upl;ku. A takov;hle zvraty v existenci m;ch esej; jsou pro m; dost vesel;. P;e;t;te si, co p;;e Nat;lka Gertfelderov;:
„Mil; Olegu, v;el; d;ky za to, ;e jste poskytl mo;nost pono;it se do sv;ta vzpom;nek na tak mil; a vzd;len; studentsk; l;ta. Tehdy m; napl;ovala hrdost, ;e jsem studentkou KGMI a stejn; to c;t;m i dnes. Va;e p;;b;hy maj; velmi prost; n;m;t, ale Vy popisujete takov; zn;m; ;ivotn; situace, ;e m; prost; napadly ur;it; pochybnosti. Pro; tu nen; vzpom;nka na m;, p;esto;e roky m;ch studi; prob;haly ve zcela jin;m ;asoprostoru? Nejz;bavn;j;; na tom v;em je resume z toho, co jsem p;e;etla a pak vypr;v;la sv;mu man;elovi. On je N;mec, t;m mysl;m rodil;, ne n;jak; n;; p;ist;hovalec. Tak ke konci m;ch usilovn;ch snah o co nejv;rn;j;; p;eklad m; m;j mu; teskliv;, ale nal;hav; po;;dal, abych upekla „KURNIK“! Pr;v; jsem dod;lala t;sto t;sto a zrovna dnes bude prvn; pokus s ochutn;vkou a hodnocen;m nov;ho j;dla rusk; kuchyn;.  Budu ;;st d;l a spolu s t;m nas;vat pro;itky i nostalgii. A o v;kendu vyzkou;;m podle Va;eho receptu brambory sma;en; na solen;m s;dle (d;l;m si legraci). Nelou;;m se napo;;d a douf;m, ;e nap;;u je;t; jeden ohlas. A V;m p;eji hodn; ;sp;ch; a dobr; zdrav;. Pozdravujte Va;i kr;snou man;elku. S „KURNIKEM“ jsme m;li pouze jeden probl;m, promi;te mi ten v;raz, ale jinak se to ;;ct ned;, i kdy; to zn; vulg;rn;. Prost; jsme se p;e;rali! Byla to ba;ta. B;h V;m ;ehnej! A ta historka s ;lensk;mi p;;sp;vky je mi tak; velmi pov;dom;. I kdy; ;lo v m;m p;;pad; o dvoukop;jky, tak; jsem utr;ila ztr;tu. A;koli na Kolymu… Ale spolu;;ci ze skupiny m; z nep;;jemn; situace vyt;hli. V;dy; jsem to p;ece taky ned;lala pro sebe. To Va;e psan; te; nejsou pouh; eseje, ale opravdov; kulin;;sk; kniha. Vzpom;n;m si, ;e moje maminka takovou m;la. Naz;vala se „Kniha o dobr; a zdrav; strav;“.“
S v;;tem ohlas; v;ak je;t; nekon;;m. Je tu jeden skryt; v;znam m;ch esej;. Tady si p;e;t;te, co pr;v; dcera na;eho rektora A. D. Tka;ova Jekat;rina Ta;aninov; - Tka;ovov;:
„V;;en; Olegu Petrovi;i, bylo velmi zaj;mav; sezn;mit se s Va;; s;ri; „;ertovn;ch esej;“. A a;koliv jsem se narodila o dva roky pot;, co jste dokon;il sv; studia, mus;m konstatovat, ;e studentsk; ;ivot se moc nezm;nil. Kdy; jsem ;etla Va;e eseje, p;ed o;ima mi prob;haly vzpom;nky na studentsk; l;ta. Zahrnula m; hotov; lavina vzpom;nek. Velk; d;k za pot;;en;, kter; jste mi zp;sobil. Pro mne, jako pro dceru b;val;ho rektora A. D. Tka;ova, je v;echno, co se jak;mkoliv zp;sobem t;k; ;ivota i historie na;; vysok; ;koly, velmi zaj;mav;.“
Syn Mirona Lvovi;e Liv;ice Sergej Tichonov p;;e:
„Bu;te zdr;v Olegu Petrovi;i. Mnoh; z protagonist; zn;m z vypr;v;n;. Je v tom c;tit talent. Poda;ilo se V;m vr;tit se dosv;ho  ml;d;. T;tovi by se to ur;it; l;bilo (Miron Lvovi; Liv;ic, jestli si vzpom;n;te), ale p;ed ;ty;mi lety jsme ho pochovali v Pit;ru na Smolensk;m h;bitov;. D;kuji V;m.“
Zd; se, ;e eseje roz;e;ily vzpom;nky d;t; na jejich rodi;e, p;i;em; v p;;jemn; rovin;. A na z;v;r, nebo jak se ;;k; „na rozlou;enou“ je;t; slova Sofie:
„Zdrav;m V;s. P;e;etla jsem si pas;;e o sv;m t;tovi profesoru Nikolaji Nikolajevi;i Akeutsk;m. Na;la jsem tam i jeho fotografii z ml;d;. Pot;;ilo m; to. V roce 2001 zem;el v Archangelsku. Je ;koda, ;e si to nem;;e p;e;;st. J; si ale na Kemerovo pamatuji. Narodila jsem se tam a ;asto chodila za rodi;i na katedru. Z;stalo mi to v ;iv; pam;ti.“
Kniha vyjde, o tom nepochybuji. V ka;d;m p;;pad; to bude jako v p;sni Vysock;ho: „… dokon;;m d;lo a p;ijmu n;sledky…“ A pak se uvid;.
Mil;n – m;sto blahobytn; (95/273)

Mil;n je n;dhern; m;sto. Byli jsme v n;m s Nata;ou u; d;;ve a tak; jsme tam slavili 22. ;nora na;i st;;brnou svatbu. Uchv;til n;s p;vab a temperament Ital;, ale tak; jejich bezprost;ednost a halasnost. I zcela ban;ln; fr;ze mohou doprovodit takov;mi nev;zan;mi gesty, a; je z toho ;lov;k nesv;j. A pr;v; pod n;valem takov;ch dojm; pozvala moje ;ena Nata;a mne, i na;i dceru K;;u do Mil;na, abychom tam oslavili man;el;iny narozeniny. Ned;lal jsem drahoty a nenechal jsem se od Nat;lky p;emlouvat. Hned jsem s t;m souhlasil. Ka;enka byla tak; pro, ale musela se je;t; domluvit s profesorem, kter; vedl jej; diplomovou pr;ci. Ten se tak; nenechal prosit a vy;el j; vst;;c. Uvolnil dceru na t;i dny s t;m, ;e K;;a bude muset vypracovat n;co nav;c. Tak;e ot;zka na;; cesty byla vy;e;en;. Jet do Mil;na bez n;le;it; p;;pravy jsme ov;em necht;li a usadili jsme se k po;;ta;i nad programem La Scaly. V t;ch dnech, kdy jsme m;li b;t v Mil;n;, v;ak ned;vali bohu;el nic, co by n;s zaujalo. Nena;li jsme v programu ani ;;dn;ho zn;m;ho interpreta. Zato v t; prosincov; dob; hned naproti La Scale prob;hala v;stava d;la sv;tov;ho v;tvarn;ka 16. Stolet; Georga de la Tour. „Prohnil;“ ital;t; imperialist; umo;nili bezplatn; vstup vstup do expozice, a tak byly skupiny ;kol;k; v doprovodu u;itelek vpou;t;ny bez st;n; ve front;. V sobotu r;no byla fronta krat;;, asi tak pades;t metr;. Nedosahovala dokonce ani k pomn;ku Michalangela.
Stoupli jsme si do ;ady a bez rept;n; jsme ;ekali na chv;li, a; se budeme moct op;jet kr;sou obraz;. Ale chyba l;vky! Od vchodu do s;lu n;s d;lila pouh; dvojice n;v;t;vn;k;, mimochodem kr;sn; p;r osmdes;tn;k;, ona v norkov;m ko;;;ku a on ve sv;tle hn;d;m pl;;ti s efektn; ;;lou ho;;icov; barvy, uv;zanou pod l;mcem. Ten p;r byl natolik mil; a vypadal tak bezbrann;, ;e byste b;;eli hledat n;jak; ;idle, aby si mohli starou;kov; p;i tom dlouh;m ;ek;n; sednout. Kdy; u; tedy byl ten star; p;r na ;ad; a hned za nimi v z;v;su i my, objevily se n;hle jako hork; v;tr v pou;ti t;i skupiny ;kol;k;. U; jsem se zmi;oval, ;e ;;ky pou;t;li bez ;ek;n;. A v t; chv;li policista, kter; dohl;;el na po;;dek a fungoval jako kontrolor, za;al navrhovat t;m roztomil;m starou;k;m, aby vstoupili do v;stavn;ho s;lu p;ed t;mi t;emi zp;vaj;c;mi a poskakuj;c;mi skupinami. Ale senio;i tvrdo;;jn; odm;tali n;jak; privilegia a d;vali ve dve;;ch p;ednost bujn; ml;de;i. Ale kone;n; pak u; p;i;la ;ada i na n;s. Dovnit; pou;t;li po p;ti lidech. Udivilo mne, jak; bylo v s;le blahod;rn; ticho. Ti halasn; ital;t; ;kol;ci, kte;; je;t; p;ed vchodem tan;ili brake – dance, sed;li p;;mo na podlaze v roz;ch obrovsk;ho s;lu za ohrazen;m z lana a poslouchali pozorn; p;edn;;ky pr;vodc;, kte;; tak; sed;li na podlaze. Bylo udivuj;c; a p;;jemn; p;ihl;;et takov; metamorf;ze.
 Nebudu tady popisovat pl;tna Nativity, 1644 a Saint Joseph, 1642. M;;ete se na n; pod;vat na internetu. Sp;; bych r;d uvedl, ;e emoce, kter; se n;s zmocnily, byly velmi siln;. Po opu;t;n; v;stavn;ho s;lu n;s uchv;til nenad;l; z;pal nebo el;n. Byl jsem ohromen; t;m, jak lze ;t;tcem zachytit sv;tlo sv;;ky. Vznik; dojem, ;e plamen se odr;;; dokonce i v kapk;ch potu svat;ho Josefa. Dost jsme litovali, ;e neum;me italsky. Pr;vodce hovo;il tak emocion;ln;, st;le gestikuloval a ukazoval rukou na obraz. Z n;jak;ho d;vodu se po;;d obracel k Nata;e. Mysl;me si, ;e asi vytu;il, ;e m; Nata;a dal;; den narozeniny. A hned n;sleduj;c; den po n;v;t;v; v;stavy d;l Georga de La Tour jsme se vydali p;;ky po Mil;n; hledat kostel Santa Maria delle Grazie, ve kter;m se nach;z; „Posledn; ve;e;e“ Leonarda da Vinci. No a co? Kdy; se m;me seznamovat s um;n;m, tak a; u; to stoj; zato.
T;m sp;;, ;e jsme teprve v ;noru sb;rali s Nata;ou informace o tom, co se kde nach;z;. Uk;zalo se, ;e kostel je od na;eho hotelu p;kn; daleko. ;li jsme v;ce ne; hodinu. Tak moc jsme tou;ili uvid;t to, co je tak dob;e pops;no v Matou;ov; Evangeliu: „Ve;er, kdy; byl za stolem s Dvan;cti, uprost;ed j;dla ;ekl: „Amen, ;;k;m v;m, ;e jeden z v;s m; zrad;.“ Zcela zdrceni se jeden po druh;m ptali: „Snad to nejsem j;, Pane?“ „Zrad; m; ten, kdo se mnou smo;il ruku v m;se“, odpov;d;l jim. „Syn ;lov;ka sice odch;z;, jak je o n;m ps;no, ale b;da tomu, kdo Syna ;lov;ka zrazuje. Bylo by pro n;j nejlep;;, kdyby se v;bec nenarodil.“ Jeho zr;dce Jid;; na to ;ekl: „Jsem to snad j;, Rabbi?“ „S;m si to ;ekl“, odpov;d;l mu Je;;;. Kdy; jedli, Je;;; vzal chl;b, po;ehnal, l;mal a dal u;edn;k;m se slovy: „Vezm;te a jezte, tohle je m; t;lo.“ Potom vzal kalich, vzdal d;ky a podal jim jej se slovy: „Pijte z n;j v;ichni, toto je krev nov; smlouvy, kter; se prol;v; za mnoh; na odpu;t;n; h;;ch;. ;;k;m v;m, ;e od t;to chv;le u; neokus;m plod vinn; r;vy, kdy ho s v;mi budu p;t nov; v kr;lovstv; sv;ho Otce.4
Je pravda, ;e ta p;;; proch;zka n;s rozradostnila. Ot;;eli jsme hlavy na v;echny strany a kochali se kr;sami architektury. Nat;lka koukala po obchodech a j; zas po kav;rn;ch a restaurac;ch, kam by se dalo p;;padn; zaj;t. Byli jsme hodn; unaven;, ale dostalo se n;m odm;ny. Do kostela jsme vstoupili pr;v;  ve chv;li, kdy za;;nala ned;ln; bohoslu;ba. Se z;jmem a s pot;;en;m jsme si ji vyslechli do konce, i kdy; jsme ni;emu nerozum;li. Ale celkov; atmosf;ra velebnosti a zbo;nosti se p;enesla i na n;s. A potom jsme je;t; s radost; poslouchali varhann; koncert. Abych v;s jenom nebalamutil, znovu ;;k;m, ;e uvid;t „Posledn; ve;e;i“ na vlastn; o;i se n;m nepovedlo. Vstupenky na prohl;dku byly toti; vyprodan; na n;kolik t;dn; dop;edu. Vzpouru v rodin; jsem za;ehnal pouze slibem, ;e se do Mil;na je;t; n;kdy pod;v;me. P;edt;m si vstupenky zarezervujeme po internetu s dostate;n;m p;edstihem, a pak se na prohl;dku ur;it; dostaneme.
;ivot zv;dav;ch turist; je opravdu t;;k;. Kostel Santa Maria delle Grazie se nach;z; dost daleko od hotelu Galileo, kde jsme bydleli. P;esto jsme ;li p;;ky i nazp;tek, ale troufale jsme zvolili jinou trasu. Jak jsme celkem spr;vn; p;edpokl;dali, v;echny cesty v Mil;n; se sb;haj; do mil;nsk;ho d;mu. N;; kostel st;l asi sto metr; od doty;n;ho m;sta. Nesm;jte, vy;li jsme opravdu na n;m;st; p;ed chr;mem. Posp;chali jsme, a proto jsme byli ;pln; unaven;. N;; sp;ch m;l prozaick; d;vod. M;li jsme hlad. Pozval jsem rodinu do restaurace „Galerie“, kter; se nach;z; v Galerii Victora Emanuela. Cht;l jsem tam oslavit Nat;l;iny narozeniny. Restaurace je to p;ekr;sn;. L;bila se n;m u; tehdy, kdy; jsme s mou ;enou p;ilet;li do Mil;na oslavit st;;brnou svatbu. A v p;edve;er na;eho sv;te;n;ho ob;da na tomt;; m;st; mi ;ekli, ;e ten den budou nab;zet ;erstv; lan;;e. Rozhodli jsme se, ;e se ani nebudeme stavovat v hotelu a rovnou p;jdeme do restaurace. Nebudu l;;it cel; ob;d, jenom ;eknu, ;e to bylo neuv;;iteln; dobr;.
J; s Kate;inou jsem si dal tagliatelle s lan;;i, na;e oslavenkyn; si objednala bramborov; kr;m a k tomu k;epel;; vejce s lan;;i. Jako dezert jsme si vybrali b;je;n; dort s lesn;mi jahodami. Mus;m ale je;t; n;co dodat k tomu, jak se pod;valo hlavn; j;dlo. P;in;;eli ho bez lan;;;. Ty pak p;ed zraky host; zv;;ili na elektronick;ch vah;ch, potom je nastrouhali speci;ln;m n;strojem a pot; znovu zv;;ili. Po;;taj; se gramy i miligramy. Ale je to nepopsateln; lah;dka. Je;t; nikdy p;edt;m jsme je nejedli a nemohli jsme se jich naba;it. Ob;d se vcelku vyda;il. Po ob;d; jsme se vydali hledat pouli;n;ho mal;;e, aby pr;v; on a ne fotograf, zachytil na;e spokojen; fyziognomie. Hled;n; n;m opravdu nedalo moc pr;ce. Pouli;n; mal;;i maj; sv; stanovi;t; tam, kde proch;zej; davy turist;, tedy i v okol; mil;nsk;ho D;mu.  Cht;li jsme ale naj;t toho, kter; n;s spolu s Nata;ou zv;;nil u; d;;ve. Namaloval n;s tehdy na po;est na;; st;;brn; svatby. A taky ;e jsme ho nakonec na;li! Posu;te sami, co se mu poda;ilo vytvo;it.
S na;; cestou do Mil;na jsme byly v;ichni spokojen;. A te; se m;;eme t;;it na to, a; se tam pod;v;me znovu. T;m sp;;, ;e jsem to rodin; sl;bil.
POPA (96/276)

O ;e;ovi Roma;ovovi se p;;e v;dycky snadno. A; za;neme vzpom;nat na jak;koli ;sek ze studentsk;ho ;ivota, v;dycky tam bude ;e;a n;jak figurovat. Bu; jako akt;r, nebo v krajn;m p;;pad; alespo; jako ;;astn;k. Nedok;zal by jen tak n;kde pasivn; p;ihl;;et. Jeho horkokrevn; n;tura mu to nedovolovala. A pr;v; ud;losti, o kter;ch v;m te; chci vypr;v;t, se v ;;dn;m p;;pad; nemohly obej;t pr;v; bez n;ho.
Uskute;nilo se n;sleduj;c;: N;kdy ve t;et;m ro;n;ku jsme v na;; skupin; utvo;ili tajn; spole;enstv;. Jeho ;lenem se ale nemohl st;t ka;d;. Aby byl n;kdo p;ijat do spolku, musel se o to n;jak;m zp;sobem zaslou;it. Na;e skupina se od t;ch ostatn;ch na l;ka;sk; fakult; odli;ovala t;m, ;e u n;s studovali p;ev;;n; kluci. A ne tak ledajac; kluci, ale opravdov; pohledn; chlapi. V;dy; t;;ko m;;e n;kdo pop;;t, ;e by Akra;a Bljacher nebyl krasavec. Proto mu tak; p;ezd;vali „zrzav; donchu;n“. A kdy; k tomu p;ipo;;t;te, ;e byl spole;ensky velmi obratn; a znal horu anekdot, tak si jist; um;te p;edstavit, ;e by se dal v jak;koli spole;nosti jen t;;ko p;ehl;dnout. No a Vagram Agad;a;an? Vysok;, statn; t;lo, sympatick; tv;; a nav;c z;m;rn; zd;raz;ovan; kavkazsk; akcent. Dok;zal b;t origin;ln;m spole;n;kem u ka;d;ho stolu. A co ;e;a a S;;a Salmajer? D; se ;;ct, ;e na;i ho;i budili zaslou;enou pozornost ve skupin;ch, kde bylY d;vky v p;evaze a mlad;ch mu;; se jaksi nedost;valo. A tyto d;v;; skupiny zvaly na;e kluky na ve;;rky, po;;dan; p;i nejr;zn;j;;ch p;;le;itostech. Mohly to b;t n;;; narozeniny, ukon;en; zkou;ky, hotov; z;po;ty atd. Bylo pravidlem, ;e se na takov;ch ve;;rc;ch p;ihodilo v;dycky n;co zaj;mav;ho a vzru;uj;c;ho. A my jsme se mezi sebou domluvili, ;e si budeme vz;jemn; takov; historky sd;lovat. Ba co v;c, po;;dn; je p;evypr;v;me. Nikomu ne;lo o to zapsat jen n;jak; oby;ejn; z;znam. A tehdy ;e;a dostal n;pad vytvo;it v na;; skupin; onen tajn; spolek a nazvat ho „POPA“ (;esky ZADEK), co; po roz;ifrov;n; znamenalo „Podpoln; Organizace Pijan; a Alkoholik;“. Tehdy jsme si je;t; neuv;domovali pln; v;znam slova „alkoholik“, ale to slovo se n;m l;bilo a vztahovali jsme ho na sebe bez jak;chkoli postrann;ch ;mysl;.
Je pravdou, ;e od za;;tku a; do rozpadu na;eho spolku se n;zory na n;zev dost r;znily. My s Vagramem jsme si mysleli, ;e lep;; a v ka;d;m p;;pad; zvu;n;j;; by bylo m;sto „podpoln; organizace pijan; a alkoholik;“ pou;;vat n;zev „;alostn; Organizace Pij;k; a Alkoholik;“ (v tomto p;;pad; by to slovo znamenalo „prdel“, pros;m za prominut;), proto;e v t;ch dob;ch na;e zku;enosti s alkoholem nebyly nikterak bohat; a daly se ozna;it sp;;e jako ;alostn;. N;mi prosazovan; zkratka by pochopiteln; zn;la mnohem v;razn;ji, ne; pouh; „POPA“, ale octli jsme se s Vagramem v men;in;. Dal;;mi ;leny skupiny byli ;e;a Roma;ov, Arka;a Blajcher a Olja Pticinov; (skute;n; mezi n;s pat;ila i d;vka), a ti v;ichni byli proti nov;mu n;zvu. M;j a Vagram;v n;pad jim nekonvenoval.
V restauraci „Kuzbass“ nebo v pozd;j;;ch dob;ch v kav;rn; „Sovremennik“ jsme tr;vili bezpo;et hodin prob;r;n;m a p;et;;s;n;m t;hle ot;zky z jedn; i z druh; strany. Na t;chto spole;n;ch sch;z;ch na;eho spolku jsme si vym;;leli r;zn; p;dn; d;vody pro a proti a pron;;eli je v podob; nejr;zn;j;;ch p;;pitk;.
P;esto jsme v;ak nedos;hli konsenzu. J; jsem s Vagramem  dokonce vymyslel lest. U; v t;to dob;, kdy komunistick; ideologie existovala jen jako ;stn; folkl;r, jsme se demokraticky pod;izovali v;t;in;. Na druhou stranu jsme ale vyu;;vali demokratick;ho pr;va ;;kat sv;j n;zor a uplat;ovat ho v;emi z;konn;mi zp;soby. Tak jsme tedy s Vagramem vymysleli z;ke;n; pl;n. Na;e sch;zky se konaly v restauraci nebo na n;jak;ch jin;ch m;stech. A na tyto sch;zky jsme za;ali zv;t i ne;leny komunity. Sna;ili jsme se je p;im;t k tomu, aby vyj;d;ili sv;j n;zor na n;zev. A bylo p;;zna;n;, ;e „;alostn; organizace“ a p;;slu;n; abreviatura m;ly u pozvan;ch v;t;; ;sp;ch.
Dareb;k ;e;ka nebyl tak ;pln; proti tomu, abychom zvali ne;leny, ale kategoricky vystupoval proti p;ejmenov;n; skupiny. Tak; nesouhlasil s t;m, abychom ne;leny zasv;covali do vnit;n;ch z;le;itost; spolku. V tom byl docela zab;;en;, zato my s Vagramem jsme cht;li, aby o na;; „POP;“ v;d;li na l;ka;sk; fakult; v;ichni. Svoje zpr;vi;ky o mejdanech jsme si nep;ed;vali na semin;;;ch, ale na p;edn;;k;ch. Byl jsem z n;jak;ho d;vodu stoprocentn; p;esv;d;en, ;e bude v;echny zaj;mat, co na t;ch l;stc;ch je. Nepamatuji si obsah v;ech na;ich drb; na sto procent, ale ty nejv;razn;j;; mi v pam;ti utkv;ly. Namohu v;m ale prozradit, co jsme tam o ostatn;ch psali. To je soukrom; z;le;itost. Psali jsme to pochopiteln; s lehkou nads;zkou, abychom se trochu vyv;;ili nad ostatn;. Na ka;d; p;d na sebe otev;en; p;izn;v;m, ;e jsem si s chut; vym;;lel. Ne, nelhal jsem. Jenom si tro;ku p;id;val. Bral jsem to jako dobr; ko;en;. J;dlo se d; j;st i bez n;ho, ale kdy; je oko;en;n;, chutn; daleko l;pe. Vagram si tak; trochu vym;;lel, zato ;e;ka nikdy. Kdy; m; p;istihl p;i l;i, neust;le do m; r;pal. V;dy; pr;v; kv;li jeho tvrdohlavosti se ale „podpoln; organizace pijan; a alkoholik;“ po ukon;en; na;ich studi; v roce 1972 rozpadla. Jen si p;edstavte, jak; efektn; n;zev by m;la tahle esej, kdyby se ta abreviatura n;zvu doopravdy zm;nila!
Ty jsi ale hazard;r, Paramo;o! (97/278)

Ve filmu „B;h“ ;;k; gener;l ;arnota (herec Uljanov) Paramonovi Korzuchinovi (herec Jevstign;jev) p;i karetn; h;e: „Ty jsi ale hazard;r, Paramo;o… to je to, co t; ni;;.“ A tahle fr;ze ve zkr;cen; podob;: „Ty jsi ale hazard;r, Paramo;o“, se stala ok;;dlenou. Faktem je, ;e v dob;ch, kdy se v na;em studentsk;m spolku rozmohl virus hazardu a siln;ho zaujet; karetn; hrou, se ten film je;t; neprom;tal. S karbanem jsme za;ali d;vno p;ed rokem 1971. Trvalo to asi tak rok, mo;n; dva. A v roce 1971 jsme s tou z;bavou p;estali. Dodnes mi nen; jasn;, co bylo p;;;inou toho, ;e jsme tomu tak bezhlav; propadli. Zachv;tila n;s opravdov; karetn; v;;e;, co; p;edstavuje velmi v;raznou emoci, kter; je spojen; se schopnost; anticipace. Tahle posedlost v;ak v;bec nijak nesouvis; s t;m, zda jste p;i h;e ;sp;;n; ;i nikoliv!
Sestava hr;;; byla stabiln;. K jej;m st;l;m ;len;m pat;ili krom; va;eho pokorn;ho slu;ebn;ka i ;e;a Roma;ov, Kolja Kozlov a Sl;vka Sizikov. Ke stolu si velmi z;;dka sedl i Valera Kajgorodov a ;ora ;ernobaj. Daleko ;ast;ji ne; ;ora si p;i;el zahr;t i Volo;a Krav;enko, m;j tren;r z;pasu „sambo“ a z;rove; n;; spole;n; kamar;d. Volo;a pracoval v tov;rn; „Progres“, kde byla velmi tuh; discipl;na, tak;e nem;l mo;nost tak ;asto pocuchat nervy sob; i n;m. P;i h;e byl a; drasticky emocion;ln;. Vyskakoval z m;sta a nad;val v;em z;;astn;n;m najednou i ka;d;mu zvl;;;, pokud nap;;klad doty;n; vynesl jinou kartu, ne; kterou Volo;a zrovna pot;eboval. J; a ;e;a jsme ho znali l;pe, ne; Sl;vka nebo Kolja Kozlov, a nebrali jsme si to osobn;. Ale Kolja i Sl;vka se sna;ili Volo;ovi vysv;tlit, ;e oni hraj; sami za sebe a ne proto, aby mohl Volo;a po;;d vyhr;vat. Skute;nost byla takov;, ;e se mu moc neda;ilo a ani jednou se mu nepovedlo vyhr;t.
Hr;li jsme o kop;jky a prvn; s;zka byla po jedn; kop;jce od ka;d;ho hr;;e. Hr;li jsme tehdy „Azi“, tak se ta hra jmenovala. Jej; podstata spo;;v; v tom, ;e se ;pln; odhazuje jedna barva. Zb;vaj;c;ch 27 barev se rozd;v; postupn; po kruhu, a; m; ka;d; hr;; ;ty;i karty. Posledn; kartu rozd;vaj;c; hr;; obr;t; a uk;;e ji ostatn;m. P;;slu;n; barva bude trumfov;. Potom v;ichni odhazuj; po jedn; kart;, a aby ;lov;k vyhr;l, je pot;eba m;t dva ;tychy. A kdy; si t;i vezmou po jednom ;tychu, tak se situace naz;v; „azi“. N;kte;; sice hr;li, ale nebrali ani jeden ;tych, aby prot;hli hru a mohli se p;idat za polovinu sumy v partii. A ti, kte;; v;bec nehr;li, mohli tak; vstoupit do hry, ale u; za plnou sumu, kter; zrovna v partii byla. A suma v ka;d; partii vzr;stala v souvislosti s t;m, jak se hr;;;m da;ilo smlouvat. P;i;em; zvy;ovat s;zky mohl ka;d; jen jednou, kdy; navr;enou s;zku ostatn; prost; podr;eli. Kdy; tu sumu ale je;t; n;kdo zv;;il, pak bylo mo;n; vzn;st nov; n;vrh. A ten, kdo navrhl sumu jako posledn;, za;;nal dal;; hru a byl prvn; na tahu. Hra je zaj;mav; a tak; velmi nap;nav;. To, co jsem v;;e popsal, se m;;e opakovat n;kolikr;t za sebou, a pokud se je;t; p;idaj; dal;; hr;;i, tak suma kop;jek vzr;st; velmi rychle. A je;t; bych k tomu r;d dodal, ;e ve h;e vyhr;v; ten, kdo m;n; riskuje, ale zato m; skv;lou pam;;, je chladnokrevn; a um; vy;;st z obli;ej; ostatn;ch hr;;; jejich emoce a z jejich chov;n pak ur;it, i kdy; jen do ur;it; m;ry, jak; maj; karty a kdo by mohl dob;e blafovat.
Je;t; je bezpodm;ne;n; nutn; velmi dob;e zn;t p;;slu;n; pakl;k a um;t zam;chat kartami tak, aby se pod rukou objevilo eso ve chv;li, kdy rozd;vaj;c; obrac; posledn; kartu, kter; ur;uje trumfovou barvu. Nejsem si stoprocentn; jist;, jak tohle v;echno ovl;dali ostatn;, ale o sob; m;;u ve v;; skromnosti nazna;it, ;e mi to mo;n; ne;lo ;pln; virtu;zn;, ale v;echno co jsem vyjmenoval, jsem dost dob;e ovl;dal. A kdy; byla ve h;e slu;n; suma a byl jsem na tahu, dok;zal jsem odhalit ulit; eso. Neopakoval jsem to ;asto, proto;e jsem m;l nad sebou zes;len; dohled, ale pro; u; to nakonec tajit, d;lal jsem, p;esn;ji ;e;eno prov;d;l jsem takov; kouzla s chut;. Je;t; jsem s oblibou vyt;hl z kapsy n;prsn; ta;ku a pomalu beze sp;chu jsem z n; vynd;val storublovou bankovku a dal jsem ji v s;zku. Ach, co se jenom v tu chv;li strhlo? Mus;m ;;ct, ;e m;t v t; dob; n;prsn; ta;ku, to u; n;co znamenalo.
N;prsn; ta;ku mi k narozenin;m daroval m;j t;ta s p;;n;m, aby nikdy nebyla pr;zdn;. Plat; nepsan; pravidlo, ;e pr;zdnou pen;;enku nebo n;prsn; ta;ku darovat nelze, tak mi t;ta do n; vlo;il novou ;ustivou storublovku. N;prsn; ta;ka byla z krokod;l; k;;e a st;la majlant. T;ta j; potaj; koupil na vojensk;m tr;i;ti ve Frunze, aby to jeho man;elka, moje maminka, nev;d;la. Tehdy tam pracoval, jinak by ji ani nedostal, proto;e voln; takov; v;ci v;bec nebyly k sehn;n;. Ta storublov; bankovka byla tak; p;ekr;sn;, nebyla ;asto k vid;n;, proto;e p;i cen; dvacet kop;jek za chleba a dva ruble pades;t za kilogram sal;mu ;lov;ku norm;ln; do ruky nep;i;la.
Tahle storublovka na karetn;m stole situaci okam;it; roz;havila, a kdy; tam spolu sed;li ;e;a a Volo;a, hned se mezi sebou za;ali h;dat a p;esv;d;ovali jeden druh;ho, ;e blafuju. Zaj;mav; bylo to, ;e oba se sice navz;jem uji;;ovali, ;e blafuju, ale z;rove; se navz;jem obvi;ovali z toho, ;e ten druh; hraje na m;. Volo;a se roz;iloval, ;e ;e;ka je se mnou domluven;, proto;e jsme nejlep;; kamar;di. ;e;ka prozm;nu obvi;oval Volo;u z toho sam;ho. Obvykle k tomu se smrtelnou v;;nost; dod;val, jak m; n;kdo m;;e pova;ovat za sv;ho kamar;da, kdy; kv;li mn; zrovna prohr;l p;tadvacet rubl;.
Tak; Volo;a v;dycky spustil podobnou p;sni;ku, jak; pr; jsem to kamar;d, kdy; kv;li mn; v lo;sk;m roce prohr;l t;i sta ;edes;t rubl;! Ty pen;ze ale nebyly jeho. Byly to komsomolsk; p;;sp;vky (Volo;a byl d;lensk;m vedouc;m komsomolu v z;vod; „Progres“). J; jsem mu tehdy ty pen;ze odm;tl vr;tit z v;chovn;ch d;vod;, aby u; p;;;t; takovou sumu neprohr;l. Ano, i takov; p;;pad se stal. Svou v;chovnou roli to ale sehr;lo, proto;e pozd;ji u; nikdy Volo;a neprohr;l v;c ne; deset rubl;. V takov; rizikov; situaci prost; vst;val a odch;zel. Zato p;i ka;d; h;e na tu ne;;astnou p;;hodu vzpom;nal. Na;t;st; to bylo pouze p;i h;e a pouze v h;dce s Jevgenijem. Na;e vz;jemn; vztahy t;m nijak neutrp;ly. V;echno tehdy b;;elo podle p;edem zn;m;ho sc;n;;e. Volo;a s ;e;kou se zase tradi;n; poh;dali, a pak si svorn; sl;bili, ;e mi na m;st; utrhnou hlavu. Vylo;ili svoje karty a vy;adovali, abych jim uk;zal ty svoje. J; jsem je tak; s pot;;en;m odhalil, proto;e to tak; bylo sou;;st; sc;n;;e. Kdy; jsem na tom byl dob;e, ;e;a s Volo;ou se obj;mali a chv;lili se za to, jak moud;e si po;;nali. Pokud nastala situace opa;n;, naz;vali mn; klika;em a dareb;kem. No, a kdy; jsem jenom blafoval, to se pak teprve v;echno p;kn; rozjelo! Moji druhov; si za;ali nad;vat do zbab;lc; a slaboch; a na m; ;pln; zapom;nali. Hra se t;m obvykle na p;t – deset minut p;eru;ila, dokud to nerozd;chali.
Mus;m v;m, mil; ;ten;;i, je;t; pov;d;t, ;e pro n;; karban bylo p;;zna;n;, ;e jsme hr;li v;hradn; o sobot;ch a ned;l;ch. Ten, kdo vyhr;l, si nikdy nenechal v;hru pro sebe, ale tradi;n; ji utratil za l;hev obl;ben;ho portsk;ho „777“ a „Doktorsk; sal;m“. Pokud ale n;kdo vyhr;l, jako tomu bylo v tomto p;;pad;, p;;li; velkou sumu, jako nap;;klad 360 rubl;, bylo dosti nemo;n; utratit to v;echno jenom za v;no a sal;m. Hr;;i samoz;ejm; v;d;li, kolik co stoj;, a um;li si dob;e spo;;tat, kolik z;stalo za nehty tomu, kdo vyhr;l. Je;t; bych cht;l dodat, ;e do obchodu zpravidla nechodil ;;dn; z hr;;;. Jevgenij m;l a m; mlad;;ho bratra Kos;u. ;;kali jsme mu „Prcek“. A ;e;ka na n;j v;dycky hned k;ikl a poslal ho na n;kup. Chud;k Kos;a se v;bec nepokou;el odmlouvat. Na velk;ho bratra Jevgenije neplatil ani z;t;ej;; z;po;et, ani zkou;ka poz;t;;. Na;;dil Kos;ovi, co m; nakoupit, a v;herce po;;dal, aby p;edal Kos;ovi pat;i;nou sumu. V;dycky k tomu je;t; p;ipo;;tal ;;stku na „nep;edv;dateln; v;daje“ a pen;ze na taxi. Kos;a ode;el do kr;mu a my jsme pokra;ovali ve h;e.
Z t;hle z;vislosti jsme byli vyl;;en; tak n;jak nar;z. V;echny dost zlobilo, ;e jsem si um;l „ul;t“ eso, ale za ;;dnou cenu nemohli p;ij;t na to, jak to d;l;m. A tak m; tedy jednou p;izvali ke h;e ve v;edn; den. Byli tam ;e;a, Sl;vka Sizikov a Valera Kajgorodov. Bylo mi tehdy divn;, ;e cht;j; hr;t, p;esto;e nen; sobota. Kdy; za;ali demonstrativn; rozbalovat nov; pakl;k, podivil jsem se podruh;. V;echno jsem to post;ehl, ale ;;dn; z;v;r jsem z toho nevyvodil. A tak rozdali karty. M;l jsem d;mu a trumfov; eso, tak;e moje prohra byla pravd;podobn; m;n; ne; jedno procento. Mohl jsem prohr;t pouze v jedin; situaci, a sice kdybych nebyl prvn; na tahu j; a protivn;ci by m;li karty v ur;it;m po;ad;. A tak, kdy; s;zky za;aly nar;stat a j; poc;til, ;e m; necht;j; d;t mo;nost, abych se uplatnil, a ;e je v;echno domluveno p;edem, nechal jsem je…. a prohr;l jsem! Sto rubl; bylo fu; u; v prvn; h;e. Urazil jsem se, vstal jsem a za;al jsem odch;zet. P;emlouvali m;, ;e ;tratu rozd;l; rovn;m d;lem. J; jsem jim ale v klidu vysv;tlil, ;e pokud se mi da;ilo schov;vat eso, tak je to jenom moje z;sluha a moje riziko. V;dy; jsem v;dycky sliboval, ;e kdy; m; n;kdo chyt; za ruku p;i ;inu, odevzd;m v;em tu zn;mou storublovku z n;prsn; ta;ky. Ale oni se proti mn; spol;ili!  Kamar;di mi nakonec navrhli, ;e mi t;ch sto rubl; vr;t;, ale j; jsem to odm;tl s t;m, ;e je to pro m; u;ite;n; lekce a ode;el jsem… Nedok;;u se ale dlouho zlobit, a tak u; druh; den jsme se s ;e;ou, Sl;vkou a Valerou p;;telili, jako kdyby se v;bec nic nestalo.
R;d bych dodal, ;e od roku 1971 jsem u; nikdy nehr;l karty o pen;ze, proto;e jsem si dob;e zapamatoval, jak jsem tehdy dostal za vyu;enou. Od t; doby jsme lehce nen;padn; p;e;li k tomu, ;e pokud jsme si cht;li koupit na;e obl;ben; portsk; „777“ a „Doktorsk; sal;m“, nechali jsme kolovat ;epici.  Nezm;nilo se pouze jedin;. Tak jako d;;v, pos;lal Jevgenij do obchodu „Prcka“.
;da na plov (98/281)

Nikdy d;;ve m; takov; ot;zka nenapadla, a; te; mi n;co blesklo hlavou a pomyslel jsem si: „ Jak;pak je vlastn; rozd;l mezi slovy „u;itelka“ a „u;itel“?“ Nebudu br;t v potaz, ;e se na mou hlavu snese vlna kritiky, kdy; si j; s;m ten rozd;l vysv;tluji emocion;ln; obsa;nost;, kterou do tohoto pojmu vkl;d;m. Podle m;ho m;n;n; si stoj; u;itel o mnoho pozic v;;e, ne; u;itelka. R;d bych to objasnil. Do;lo k tomu, ;e v p;edve;er Nov;ho roku mi poslal Gaforchon Nuridinov e-mail s blahop;;n;m a pozdravy od sv;ch rodi;; z dalek;ho Uzbekist;nu.
 Sezn;mil jsem se s nimi, kdy; jsem pracoval jako vedouc; psychiatrick;ho odd;len; v syst;mu III. hlavn; spr;vy ministerstva zdravotnictv; SSSR. T;m, kte;; nev;d;, o; jde, to vysv;tl;m. Toto veden; m;lo na starosti uranov; doly, tzv. d;ln; – chemick; kombin;ty, kde se ;istil a obohacoval uran. Spadala pod n;j je;t; i za;;zen;, kter; pracovala na v;rob; atomov; bomby. Jednodu;e ;e;eno v;echny podniky Ministerstva zbrojn;ho pr;myslu ( tehdy se tam slovo „zbrojn;“ nevyskytovalo) byly stru;n; ;e;eno pr;myslov; komplexy d;le;it; pro obranu – tedy zbrojovky. Psychiatrick; p;;e III. hlavn; spr;vy byla soust;ed;n; ve dvou, specializovan;ch nemocnic;ch: v Kaliningrad; u Moskvy a v Novosibirsku a tak;, v psychiatrick;m odd;len; v m;ste;ku ;arkesar ve Fergansk; dolin;, kde jsem m;l tu ;est pracovat. St;tn; tajemstv; jsem ale opravdu neznal, a;koli mne moje propustka oprav;ovala vstoupit kamkoli.
Abych se vr;til na za;;tek, m;ma Goforchona u m; na odd;len; pracovala jako pe;ovatelka a jeho otec Erga; byl vedouc;m l;k;rny v ;erkes;ru. A pr;v; tenhle Erga; byl m;m „U;itelem“ (s velk;m „U“) p;i va;en; plovu. Vn;mal jsem ho jako u;itele pr;v; v tom smyslu, kter; jsem se pokou;el zformulovat na ;pln;m za;;tku eseje. Tak nap;;klad berany, ze kter;ch pl;noval uva;it pro rodinu plov, Erga; s;m osobn; v l;t; koupal, a potom jim vlastnoru;n; roz;es;val rouno. J; jsem se tomu sm;l, ale Erga; byl moudr; a na m;j sm;ch nereagoval. Vysv;tlil mi, ;e k;;e berana mus; d;chat, aby maso bylo chutn;j;;. A jak m;;e d;chat, kdy; m; beran v srsti spe;en; chum;;e a v;elicos jin;ho? Mus;m v;s ubezpe;it, ;e Erga;;v plov byl nejb;je;n;j;; na sv;t;!
A tak kdy; jsem dostal pozdrav od Nuridinovov;ch a poradil se s Nata;ou, rozhodl jsem se, ;e na novoro;n; st;l  postav;m ohromn; tal;; uzbeck;ho plovu. Ten n;dhern; tal;; jsme si p;ivezli z Tunisu a byli jsme na n;j velmi opatrn;. Pou;;vali jsme ho pouze tehdy, kdy; jsem d;lal plov pro rodinu.  Je jasn;, ;e jsem nem;l ;;dnou z;ruku, ;e skopov; krkovi;ka, ram;nko, nebo plecko budou z berana, kter;ho tak; v l;t; myli a roz;es;vali, ale v tr;nici u; m; znaj; a du;ovali se, ;e jejich skopov; maso je ;pln; ;erstv;. Bylo to na n;m tak; vid;t. Ke skopov;mu je;t; kupuju hov;z; kolenn; kloub, kter; mi na po;;d;n; p;eseknou nap;l. V dne;n; dob; Uzbekov; prod;vaj; svoje dom;c; zbo;; na tr;i;ti v Mariupolu, a j; jsem objevil, ;e je tam k m;n; prav; uzbeck; ko;en;. Na skopov; jsem tam koupil „ziru“ (;;msk; km;n), barbaris (d;i;;;l) a nav;c je;t; speci;ln; sm;s na plov. Ta sm;s obsahuje ziru i barbaris, ale v moj; rodin; maj; r;di, kdy; je ob;ho hodn;. Stejn; Uzbek mi prodal je;t; dva kilogramy r;;e druhu „Devzera“, kter; roste ve Fergansk; dolin;. To je ta nejlep;; r;;e na plov. Zv;t;uje p;i va;en; sv;j objem t;i a; ;ty;ikr;t. Na tr;i;ti jsem je;t; koupil mrkev a b;lou a ;ervenou cibuli. Erga; m; u;il d;lat plov na s;dle z „kur;uku“, tu;n;ho bern;ho zadku, ale p;ipou;t;l, ;e pokud nen; tohle s;dlo, m;;e se m;sto toho pou;;t bavln;kov;, sezamov;, nebo kuku;i;n; olej. Sezamov; olej je moc drah;, olej z bavln;ku jsem nena;el, a tak jsem se rozhodl, ;e koup;m kuku;i;n;,  t;m sp;;, ;e moj; rodina ho m; rad;ji, zat;mco sezamov; nijak v oblib; nem;. Na tomt;; trhu jsem je;t; objevil r;;ov; a tmav; ;erven; gran;tov; jablka, no a taky kuragu (su;en; uzbeck; meru;ky) a p;r kdoul;. M;lem bych zapomn;l na velkou palici ;esneku s po;;dn;mi strou;ky.
Kdy; jsou v;echny suroviny koupeny, to ostatn; je u; v;c techniky. Rozhodl jsem se, ;e plov uva;;m 31. prosince. Den p;edt;m jsem vydatn; posypal maso zirou a sm;s; speci;ln;ho ko;en;. Kdy; va;;m plov j;, vyb;r;m velk; kusy masa, aby z;staly b;hem va;en; ;;avnat;. Cel; proces va;en; i s p;;pravou ohni;t; a d;eva mi zabere tak p;t a; ;est hodin.
Jedenat;ic;t;ho prosince r;no jsem zajel do kancel;;e, poblahop;;l jsem spolupracovn;k;m, p;edal jsem jim p;ednovoro;n; ob;lky a pustil jsem je z pr;ce dom;. S;m jsem se tak; sp;;n; odebral k rodin; a pokra;oval jsem v p;;prav; zah;jen; cel;ho kulin;;sk;ho procesu. Kuragu jsem nakr;jel na kosti;ky velk; p;ibli;n; centimetr. Ka;dou z obou kdoul; jsem pe;liv; roz;ezal na osm d;lk;. Pali;ku ;esneku jsem d;kladn; ot;el, ale neloupal jsem ji, jenom jsem od;ezal dlouh; vousy ko;;nk; tak, abych nese;;zl cel; ko;en. To se nesm;, proto;e jinak by se cel; pali;ka rozpadla na strou;ky. Mrkev jsem nakr;jel na tenk; dvoumilimetrov; kole;ka. U n;s je to tak, ;e cel; rodina m; r;da, kdy; se mrkev v „zirvaku“ prakticky rozpad;v;. Co je to „zirvak“, to podrobn; vysv;tluji pozd;ji. Cibule kr;j;m opravdu hodn;. Um;m ji kr;jet tak, ;e kole;ka jsou co nejten;;, p;esto z;st;vaj; v celku. Vzpom;n;m si, ;e kdy; byl u m; na n;v;t;v; Vagram Agad;a;an a j; kr;jel cibuli, cht;l se to hned nau;it. V;;te mi, ;e je to ;pln; fantasie, kdy; ohromn; n;; rychle rytmicky klepe o d;ev;n; prk;nko, kdy; proj;;d; cibul; nebo mrkv;.
Cel; tajemstv; kr;jen; spo;;v; v tom, jak dr;et prsty a pod jak;m ;hlem mus;te dr;et n;;, abyste se nepo;ezali. Cibuli kr;j;m sou;asn; na plov i na p;;lohu. Do plovu d;v;m ;ervenou cibuli a b;lou pou;;v;m na p;;pravu p;;lohy. Nakr;jenou b;lou cibuli zal;v;m ledovou vodou s jable;n;m octem, a pak ji d;m na dv; a; t;i hodinky do ledni;ky. D;l u; je to pr;ce Natalky, kter; slije vodu a vyma;k; na cibuli ;;;vu z tmavo;erven;ch zrnek gran;tov;ho jablka. Kole;ka cibule z;skaj; velmi efektn; zbarven;. Moje ;ena je posype bohatou vrstvou sv;tle r;;ov;ch gran;tov;ch zrnek, kter; jsou slad;;, ne; ta tmav;. Cel; se to p;kn; prom;ch;. Odkl;d;m deset men;;ch kole;ek cibule a tak; je nam;;;m do vody. A pot; je;t; p;eb;r;m r;;i. Mus;m to d;lat velmi pe;liv;, abych se zrnek dot;kal rukama co nejm;n;. Vyb;r;m kam;nky a zbytky plev. Mus;m podotknout, ;e uzbeck; r;;e koupen; na tr;i;ti, nikoli v obchod;, v;dycky vypad; trochu jako m;lo vy;i;t;n;. Ale to v ;;dn;m p;;pad; neznamen;, ;e je hor;;. J; bych ;ekl, ;e je to sp;; naopak. Zkr;tka v Uzbekist;nu si r;;i pova;uj; a nepodrobuj; ji mnohon;sobn; strojov; o;ist;. D;laj; to z jedin;ho d;vodu: Necht;j; po;kodit obal r;;ov;ch zrn, aby z nich p;i va;en; zbyte;n; neunikaly ;krobov; l;tky. A j;, kdy; p;eberu r;;i, zaliju ji hodn; osolenou a t;m;; va;;c; vodou a nech;m ji tak do t; chv;le, a; na ni dojde ;ada a bude vylita do kazanu.
Kdy; u; p;i;la ;e; na kazan, rovnou v;m ;eknu, ;e v oby;ejn;m kastrolu plov prost; neud;l;te. Nanejv;; tak r;;ovou ka;i, ale plov nikdy! Ten spr;vn; kazan jsem sehnal v Kokand; u m;stn;ch mistr; je;t; v dob;ch, kdy jsem ;il ve St;edn; Asii. No a cel; dal;; d;jstv; kulin;;sk;ho procesu se bude odehr;vat na dvo;e. U; v t;to dob;, kdy jsme d;lali rekonstrukci dvora a pl;novali jeho zveleben;, napadla n;s my;lenka, ;e si tam zbudujeme krb. Tak za prv;, dv;r s krbem bude vypadat kr;sn;ji, a za druh; Natalku hned napadlo, ;e v n;m budeme moci p;lit spadan; list;, v;tvi;ky, kr;tce ;e;eno v;echno co ho;;. J; jsem si zase vzal na starost, ;e ohl;d;m v;echny detaily, abychom mohli bez probl;m; grilovat a va;it plov.
Ten n;; krb u; mnoho let ;estn; pln; v;echny tyto funkce. Nejprve spr;vn; usad;m kazan, rozd;l;m pod n;m ohe;. Pak do kazanu naliju trochu vody, proto;e pr;zdn; kazan se zah;;vat nesm;. Postupn; se zah;;v;, a; se rozp;l;, a voda v n;m se za;;n; va;it, a; va;; klokotem. Speci;ln; tepanou odp;;ova;kou, kterou jsem tak; sehnal v Kokand; u m;stn;ch mistr;, vyb;r;m v;echnu vodu a do kazanu nal;v;m 700-750 ml kuku;i;n;ho oleje a za;;n;m ho p;eh;;vat. Olej se zah;;v;, nejprve za;;n; prskat a pak se nad n;m za;;n; d;lat n;co jako mlha lehce ;ed; barvy. To je znamen;, ;e do toho vrouc;ho oleje mohu hodit malou oloupanou cibuli. V kazanu doch;z; k miniv;buchu. Cibule se jako ;iv; za;;n; pohybovat v oleji a kolem n; to bou;liv; kyp;. Cibule za;;n; ;ernat. Kdy; v oleji vykon; sv;, vynd;m ji odp;;ova;kou z kazanu, ale nevyhod;m ji, n;br; ji d;m sv;m ps;m, kte;; u; velmi dob;e znaj;  algoritmy v;roby plovu, a le;; bl;zko v o;ek;v;n;, ;e si smlsnou. A tuhle cibuli tak; sn;d;, p;i;em; se na ni nevrhaj; oba najednou. Jeden prost; p;ijde bl;;, o;ich; ji, lehne si vedle a ;ek;, a; cibule vychladne. A; potom ji poz;e. Tentokr;t to byl teri;r ;aka. Star; Abas ho jen ze strany pozoroval. Ale rad;ji se  vr;t;m k  plovu, proto;e psi tentokr;t nejsou hrdiny na;eho vypr;v;n;.
Kdy; odstran;m z kazanu celou cibuli, do roz;haven;ho oleje hod;m cibuli nakr;jen;. Vznik; pak dojem, ;e cibule zabere v;c ne; p;l kazanu a mrkev, maso a r;;e se u; nikam nevejdou. Ale proces pokra;uje, cibule se restuje v oleji, postupn; m;kne a zmen;uje se jej; objem. Po celou dobu restov;n; cibuli nep;etr;it; prom;ch;v;m odp;;ova;kou, aby se nep;ip;lila. Je pro m; t;;k; popsat v;echny p;;znaky toho, ;e cibule je hotov; a m;;e se za;;t s restov;n;m mrkve. Mysl;m si ale, ;e pokud by cibule nebyla akor;t, dod;l; se jist; spolu s mrkv;. Tak u; je tedy v kazanu i mrkev. Pokra;uji v nep;etr;it;m m;ch;n;, olej ;um;, po dvo;e se line aroma, ze kter;ho se v;em za;;naj; sb;hat sliny. Sousedi mi tak trochu nazna;ili, ;e jsem sadista a v;n; va;en;ho plovu  jim p;sob;m hotov; muka. Mrkev m;n; svou barvu. Nejprve ;loutne, a; po chvilce dost;v; zlat; n;dech. To je chv;le, kdy je pot;eba hodit do kazanu maso.
Mus;m ;;ct, ;e od ;pln;ho za;;tku procesu p;;pravy a; do t;to chv;le, mus; ohe; pod kazanem ho;et naplno. Tak;e maso u; je v kazanu ve vrouc;m oleji. Kousky masa je nutn; p;evracet, aby ze v;ech stran zb;lely, aby se maso zat;hlo a nepou;t;lo ;;;vu. Bude tak chutn;j;;. Kdy; v;echno maso projde touto tepelnou ;pravou, naliju do kazanu vodu. J; tam liju studenou. Potom p;ich;z; ;as, kdy je pot;eba plov osolit. Plov se sol; b;hem p;;pravy dvakr;t. Poprv; je to pr;v; tehdy, kdy; se maso zal;v; vodou. Tohle va;ivo se naz;v; „zirvak“. A do „zirvaku“ p;id;v;m dv; ;ajov; l;i;ky speci;ln;ho ko;en; na plov. Kdy; „zirvak“ za;ne v;;t, zmen;;m intenzitu ohn; pod kazanem na minimum, aby var byl velmi m;rn;. A na takov;m pomal;m ohni m;m kazan do t; chv;le, ne; se prakticky v;echna voda vypa;;. Kdy; se za;;n; odpa;ovat voda ze „zirvaku“, ztr;c;m u; prakticky v;dom; z koncentrovan;ch v;n; plovu, ale o tom, ;e v;n; zvy;uje svou intenzitu, mi z;eteln; napov;d; i chov;n; ps;. St;;haj; u;ima a sna;; se zalehnout co mo;n; nejbl;;e k ohni. Dob;e v;d;, ;e u; brzy ka;d; dostane velkou kost ze „zirvaku“. Ps;m te; vd;;;m za to, ;e mi p;ipomn;li, co jsem v;m zapomn;l pov;d;t. Toti; kdy; se „zirvak“ za;;n; va;it, p;id;v;m do kazanu hov;z; kolenn; kloub, rozseknut; pod;l, kter; u; m;m tak; koupen;. Za ;ty;icet a; ;ty;icet p;t minut vynd;m kusy hov;z;ho kolena za „zirvaku“. Sv;j ;;el u; splnily a dodaly „zirvaku“ s;lu hov;z;ho kostn;ho v;varu. Psi jsou ;;astn;, ;ekaj;, a; kosti vystydnou, berou je do zub; a zal;zaj; s nimi do r;zn;ch kout; dvora.
V t; chv;li zb;v; tak ;tvrthodinka varu na m;rn;m ohni. Prom;v;m r;;i, kterou pokud si pamatujete, jsem u; d;vno p;ed t;m zalil slu;n; osolenou va;;c; vodou, pe;liv; sl;v;m kalnou vodu a zlehka pot;;s;m miskou s r;;;. V t; chv;li u; je v;echna p;ebyte;n; voda ze zirvaku vyva;en;. Cibule a mrkev se spojily ve stejnorodou ka;i. Pe;liv; kladu r;;i na vrch toho v;eho, co je v kazanu. Odp;;ova;kou to zarovn;m, aby nikde nez;staly ;;dn; hrbolky r;;e. Hnedle to zal;v;m vodou, kter; mus; b;t na dva prsty v;;e, ne; je r;;e. Osol;m pak vodu je;t; jednou. U; jsem psal, ;e plov se sol; dvakr;t. Tak toto je pr;v; ;as, osolit ho podruh;. Hned rozt;p;m ohe; naplno. Z toho d;vodu jsem si u; d;;v p;ichystal spoustu drobn;ch t;;sek. B;hem va;en; plovu mus; ohe; pod kazanem ;ty;ikr;t m;nit svou intenzitu. Na ;pln;m za;;tku ohe; ho;; naplno. To je ve chv;li, kdy se na;havuje kazan a p;epaluje se olej. Restov;n; cibule a sma;en; mrkve prob;h; tak; na velk;m ohni. Takt;; i restov;n; masa. Ale kdy; se d;l; „zirvak“, hned po za;;tku varu se ohe; mus; zmen;it tak, aby var byl velmi m;rn;, pomal; a leniv;. Doba t;et; zm;ny intenzity nast;v; ve chv;li, kdy je r;;e zalit; vodou. Voda se za;;n; va;it bou;liv;. Je nutn;, aby se r;;e z okraje kazanu pomoc; odp;;ova;ky st;le prom;ch;vala sm;rem do jeho st;edu.
Nedoporu;uje se prom;ch;vat cel; kazan. V ka;d;m p;;pad; mi m;j u;itel radil, abych to tak ned;lal a j; to tedy jako poslu;n; a disciplinovan; ;;k ned;l;m. Je prost; pot;eba, aby se hrudka r;;e, kter; vznikne p;i prom;ch;v;n;, dostala pod m;rn; tlak, Ne siln;, ne moc aktivn;, ale zlehka. R;;e se bude pod odp;;ova;kou p;esouvat ze st;edu k okraji kazanu. Tak prob;h; m;ch;n;. Voda se bou;liv; va;; a p;et;k;. R;;e se mus; prom;ch;vat. Bu;te st;le ve st;ehu, v t;to chv;li ten proces nem;;ete p;eru;it, proto;e r;;e by se mohla p;ip;lit o st;nu kazanu. Kdy; u; nad r;;; nen; ;;dn; voda, po;;d pokra;ujte v m;rn;m prom;ch;v;n;. Kdy; chcete zjistit, zda je r;;e hotov; a voda vyva;en;, poklepejte po povrchu r;;e odp;;ova;kou. Pokud jsou zvuky ;vachtav;, tak je;t; chv;li pokra;ujte. Jakmile jsou zvuky „hluch;“, dan; etapa je u konce. Mus;m ;;ct, ;e expert;za poklepem je velmi delik;tn; a vy;aduje cvik, kter; si ale osvoj;te rychle, pokud jednou r;;i nedova;;te, pokud ji p;ip;l;te, nebo pokud p;;li; brzy p;estanete odpa;ovat vodu.
J; jsem ale 31. prosince v;echno ud;lal tak, jak m; b;t. Za dvacet let, co d;l;m plov, to toti; m;m u; v ruce. Tak;e jsem odp;;ova;kou popl;cal po r;;i, zvuk byl hluch;, a to znamenalo, ;e r;;e je hotov;. Na r;;ov;ch zrnk;ch bylo patrn;, ;e se zv;t;ily. V tu chv;li nast;v; posledn; etapa. K t; mus;te p;istoupit zodpov;dn;. Po;tvrt; a naposledy se m;n; intenzita ohn; pod kazanem. Naposledy trochu prom;ch;v;m r;;i od st;n kazanu a d;v;m pozor, abych nem;chal cel; obsah. Do st;edu p;chnu pali;ku ;esneku, kterou jsem si p;edt;m p;ipravil a p;id;m tak; d;lky kdoule, kter; rozlo;;m kolem ;esneku. Je;t; jednou nasypu na r;;i ziru a barbaris a navrch toho v;eho kladu p;edem nakr;jenou kuragu, kterou pozd;ji prom;ch;m s r;;;. A potom vezmu speci;ln; d;ev;nou h;lku, ne v;c ne; p;l centimetru tlustou a dostate;n; dlouhou. Ud;l;m s n; tak sedm d;r do r;;e a v;eho ostatn;ho tak, abych h;lkou dos;hl a; na samotn; dno. To je hodn; d;le;it;, proto;e t;m vytvo;;m kan;ly, kudy bude ode dna stoupat p;ra sm;rem k pokli;ce, na kter; bude kondenzovat a v podob; hork; vody bude znovu kapat na r;;i atd. O kolob;hu vody v p;;rod; si pov;me jindy. Ale te; p;ikr;v;m r;;i prvn; pokli;kou. K tomu pou;;v;m speci;ln; misku, kter; nen; ani moc m;lk;, ani moc hlubok;. Nekoupil jsem ji z;rove; s kazanem, ale hod; se, proto;e m; odpov;daj;c; rozm;r a zapadne dva centimetry pod okraj kazanu. Mezeru mezi pokli;kou a kazanem zakr;v;m ln;n;mi ut;rkami, kter; mi k tomuto ;;elu p;j;uje Natalka. To cel; p;ikr;v;m je;t; jednou pokli;kou. V t;to etap; u; nesm; ho;et pod kazanem ;;dn; plameny, jenom ;hav; uhl;ky, proto;e obsah by se mohl p;ip;lit.
Posledn; p;lhodinu ;ek;n; tr;v;m u ;aje. V l;t; piju samoz;ejm; zelen; ;aj, v zim; m;m r;d siln; ;ern;. Od ohni;t; neodch;z;m, abych neprop;sl moment, kdyby se snad uhl;ky znovu rozho;ely, co; se st;v; v;dycky jako naschv;l, kdy; se ;lov;k vzd;l; od ohn;. Ale p;i ;aji a p;i p;em;;len; o v;;nosti, o kr;sn;ch v;cech a o rodin;, ;as ub;h; nepozorovan;. M;m u; p;ipraven; speci;ln; dr;t;n; ko;;k s ploch;m dnem, kde je upevn;n z;chytn; kruh, kter; m; pat;i;n; rozm;ry. Je pot;eba na n;j postavit kazan tak, aby se nep;evr;til, proto;e ten m; tvar polokoule. Jsou to mali;kosti, se kter;mi je t;eba po;;tat u; p;edem, a nepl;cat se v ;e;en; takov;ch probl;m;, kter; v;s mohou zasko;it v nepravou chv;li. Jenom to prob;h v;bec neberte jako n;jak; pou;ov;n;. Ta doporu;en; jdou od srdce.
 P;i va;en; plovu nikdy nejde o pouh; mali;kosti! Plov je hotov a nyn; m;te dv; mo;nosti. Ta prvn; znamen;, ;e ho prost; m;;ete nandat na tal;; a j;st. Ale j; plov v posledn; dob; moc neva;;m, a proto chci, aby to byl sv;tek. Nov; rok je samoz;ejm; tak; sv;tek, ale j; se sna;;m, aby  bylo v na;; rodin; sv;tkem i  ka;d; va;en; plovu.  A ve sv;te;n; den mus; b;t v;echno kr;sn;. Tak;e proto budeme v;echno d;lat kr;sn;. P;in;;;m  kazan s  plovem do domu. Je zaj;mav;, ;e kdy;  sejmu pokli;ky z kazanu, seb;hnou se v;ichni v kuchyni. V;dycky mi ;;kaj;, ;e v tu chv;li se domem rozline b;je;n; v;n;, a; je to k nevydr;en;. J; jsem o tento vrcholn; aromatick; z;;itek p;ipraven, proto;e b;hem va;en; se mi u; otupil ;ich. A kdy; tedy sejmu pokli;ky, Natalka i Ka;enka z r;zn;ch stran ;to;; l;;cemi na kazan, aby mohly plov ochutnat. J; jim to nechci dovolit a ony m; p;emlouvaj;, zastra;uj; a tak; vyhro;uj; a r;zn; vyd;raj;. Tak p;esv;d;iv; m; pros;, aby mohli ochutnat, ;e se vzd;m. Up;;mn; se p;izn;m, ;e je moc p;;jemn; sly;et takov; slova, jako „b;je;n;“, „dobrota“ a dal;; tomu podobn;. Kdy; u; jsem dostate;n; nasycen jejich chv;lou, vyh;n;m je z kuchyn;. Nyn; za;;n;m tvo;it. Nejprve opatrn; vynd;m z plovu pali;ku ;esneku a d;lky kdoul;, potom vynd;m kousky skopov;ho. Maso nakr;j;m na centimetrov; kosti;ky a vyberu v;echny kosti. R;;i prom;ch;m s kuragou, kter; le;ela navrchu r;;e pod pokli;kou. Odd;l;m samostatnou porci na nevelk; tal;;. V;c se m; tak, ;e Natalka u; patn;ct let nej; maso, a proto dostane plov bez skopov;ho. M;;ete mi ale v;;it, ;e nechutn; o nic h;;. Maso p;end;m zp;tky do kazanu a je;t; jednou prom;ch;m. Cht;l bych zd;raznit, ;e prom;ch;v;n; mus; b;t n;;n; a klidn;, jen takov; lehk; pot;;s;n; odp;;ova;kou. D;l; se to proto, aby se r;;ov; zrnka od sebe odd;lila a plov byl kypr;, nad;chan; a aby zv;t;il sv;j objem. A ti, kte;; u; va;ili plov, m;li mo;nost vid;t, jak kr;sn; se r;;ov; zrnka prodlou;ila a zakulatila a o kolik se zv;t;il jejich objem. Stejn; opatrn; nakl;d;m plov na ohromn; tal;; z Tunisu a d;l;m z n;ho horu s vrcholem uprost;ed. Na sam; vrchol usad;m pali;ku ;esneku.
Je;t; odbo;;m. Pot;, co byl ;esnek p;i va;en; polo;en do hork; r;;e, uvolnil v;echny svoje fytoncidy do plovu, ztratil p;itom svou pal;ivost a kr;sn; zm;kl. Jeho chu; je te; jemn; a p;;jemn;. Pali;ka tak; dr;; sv;j tvar, proto;e byla va;ena se slupkou. Kdoule jsou zasyrova oby;ejn; tvrd; jako k;men, ale tak; zm;knou a jsou velmi aromatick; a chutnaj; b;je;n;. Tak ty kdoule naskl;d;m do kruhu na kraji tal;;e a na z;v;r beru kole;ka cibule, kter; jsem odlo;il stranou p;ed t;m, ne; jsem p;edal Natalce  cibuli na sal;t. Tak te; ta kole;ka beru a skl;d;m je na kopec r;;e kolem dokola a do ka;d;ho p;id;v;m n;kolik gran;tov;ch zrnek. Vznik; velmi efektn; kompozice. To sam; d;l;m i s mal;m tal;;em, kde nen; maso.
 Vsadil bych se, ;e p;i ;ten; se v;t;in; z v;s sb;haly sliny ve zv;;en; m;;e. Nen; divu, v;dy; jste ne;etli pouh; recept na n;jak; j;dlo, ale ;du na plov! P;eji v;m dobrou chu; a bu;te ;;astn;!
V;;n; hladov; (99/288)

Pot;, co jsem za;al ps;t eseje, vyvst;vaj; p;ede mnou ud;losti t;ch let d;vno minul;ch a n;kdy mi z t;ch vzpom;nek za;;naj; vst;vat i vlasy na m; hladce vyholen; hlav;. Ale nemysl;m to v;bec jako vtip. Zkr;tka nejde mi na rozum, jak jsme tehdy mohli vyv;d;t takov; v;ci. A;koli jsme v t;ch dob;ch byli ;pln; neznabozi, musel n;s chr;nit p;ed trestn;m st;h;n;m a p;ed lidskou odplatou, po pravd; ;e;eno zaslou;enou, s;m P;nb;h. ;ekn;te sami, co byste ud;lali se zlod;j;;kem, kdybyste ho na;apali ve sv;m sklep;?
Zab;t ho? To byste samoz;ejm; neud;lali, ale ur;it; byste mu dali co proto. A po z;sluze. Osud to tak za;;dil, ;e ve ;tvrti Kemerova, kde se nach;zela krajsk; nemocnice, vykopali v ;edes;t;ch a sedmdes;t;ch letech obyvatel; bl;zk;ch i vzd;len;j;;ch novostaveb ohromn; mno;stv; sklep;. Nebyly tam uskladn;n; ;;dn; zvl;;; cenn; potraviny, ale brambory tam byly v;dycky. A nebyla to jen tak n;jak; trocha brambor, ale doslova cel; hory. Sibi;an; jsou n;rod schr;n;iv;, a tak plnili sv; sklepy takov;m mno;stv;m brambor, ;e by to jejich rodiny nesn;dly ani za dva, t;i roky.
Na ja;e se ve sklepech prov;d;la kontrola. Nahnil; hl;zy se vyhazovaly, a teprve pak se za;alo re;ln; uva;ovat, kolik brambor se nech; na sadbu a kolik mus; z;stat na j;dlo, ne; budou brambory nov;. Zbytek se rozdal kamar;d;m a zn;m;m. Pokud m;l n;kdo obchodn;ho ducha, tak sv; p;ebytky prodal. Nu a sklepy nach;zely pobl;; studentsk; koleje, kde bydleli medici. Mnoz; z nich nem;li ;;dn; z;brany a automaticky se chovali jako p;;tel; majitel; sklep;. Ne;ekali v;ak, a; od n;koho dostanou p;ebyte;n; brambory darem. Ve studentsk;m ;ivot; nast;valy momenty, kter; se s ;eleznou pravidelnost; opakovaly ka;d; m;s;c p;ed v;platou stipendia, kdy u; se po;;tala ka;d; kop;jka. A t;ch kop;jek u; zb;valo ;alostn; m;lo. Studenty mu;ila ot;zka: „Jak s takov;mi pen;zi p;e;;t? No a nem;li ;;dn; probl;m se z;branami. Tak potom ti studenti, kte;; chodili do ciz;ch sklep; a ;ikovn; je otev;rali. Kdy; otev;eli takov; sklep, nabrali brambory do v;ech n;dob, kter; si vzali s sebou. Na koleji byli tihle kluci pova;ov;ni za hrdiny. Nikdo je za to neodsuzoval. Mus;m podotknout, ;e mezi mediky platila z;sada ned;lat zbyte;nou ;kodu a nebrat v;c, ne; je t;eba. Nezn;m; n;v;t;vn;ci se tak; sna;ili zav;;t sklep tak, aby majitel nic nepoznal. Mezi t;mi, kte;; bydleli na koleji, nebylo takov; chov;n; ni;;m v;jime;n;m. Nen; se co divit. Ti bohat;;, kte;; si mohli dovolit platit podn;jem, m;li zpravidla pen;ze i v takzvan; „;ern; den“ a nem;li tud;; pot;ebu k tomu, aby se vydali na ;ikmou plochu z;kona a potaj; se vloup;vali do sklep;. I j; jsem nesl d;l odpov;dnosti za n;v;t;vy ve sklep;ch, a;koli jsem na koleji ve sv;m obl;ben;m pokoj;ku nocoval nanejv;; jednou do m;s;ce.
P;i podobn;ch akc;ch byl skute;n;m mistrem sv;ho oboru Kos;a, mlad;; bratr Jevgenije Romanova. V t;chto situac;ch byl nejenom skute;n;m esem, ale i d;entlmenem. Kos;a nikdy nevylamoval z;mky u sklep;. V zim; je;t; v;echno p;kn; zasypal sn;hem. P;istupoval k t; z;le;itosti tv;r;;m zp;sobem. Poda;ilo se mu sehnat k n;kolika z;mk;m p;;slu;n; kl;;e a mohl si tak kdykoli opatrn; odemknout zcela ban;ln;m zp;sobem s;m. A tak Kos;a p;in;;el batohy brambor a p;ed;val ;tafetu Jevgeniovi a Koljovi Kozlovovi. Tihle supi nebo sp;; straky zase bravurn; ovl;daly loven; potravin ulo;en;ch za okny.
Z tlust;ho dr;tu vlastnoru;n; vyrobili h;;ek, kter;mu ;;kali „k;;“, a s pomoc; smotan; dlouh; ;;;ry na pr;dlo s h;;kem na konci se nau;ili lovit ko;;ky, kter; visely v zim; zvenku na oknech, proto;e ledni;ky na kolej;ch tehdy nebyly. Kluci dok;zali lovit nejenom pod sv;m oknem ve ;tvrt;m pat;e, ale i ve vertik;ln; ;ad; oken zleva i zprava. Mus;m ;;ct, ;e to nebylo jen tak jednoduch;. V;dy; majitel; ko;;k; u; p;edem po;;tali s podobn;mi loveck;mi pokusy a nejr;zn;j;;m zp;sobem se tomu sna;ili zabr;nit. Je v;ak t;eba vzd;t hold Koljovi i ;e;ovi, kte;; tyhle finty znali a ani jednou nez;stali bez ;lovku.
Co tak asi mohli studenti schov;vat za okny? Oby;ejn; to byl nasolen; b;;ek nebo maso, kter; p;iv;;eli p;;buzn; z venkova. D; se ;;ct, ;e v;b;r potravin byl dost dobr;. A ti m;n; ostra;it; studenti m;li prost; sm;lu. D;l p;eb;ral ;tafetu ;ora ;ernobaj. Nikdo jin; nedok;zal osma;it brambory na vep;ov;m s;dle, jako ;ora. Ach, a jak p;id;val do sma;en;ch brambor zvl;;; usma;enou cibuli! To byla jedna b;se;. Ne nadarmo se ;;k;, ;e talentovan; ;lov;k m; talent na v;echno. A jak jenom dusil brambory s masem! On by mohl bez okolk; po;;dat semin;; na t;ma „j;dla z brambor“ a m;l by velk; ;sp;ch. Ty v;n; v;dycky p;il;kaly p;l koleje a mnoz; se pak pod r;zn;mi z;minkami sna;ili vnutit se na ve;e;i. Bylo pravidlem, ;e se to ned;lalo ;iveln;, ale pl;novalo se v;echno dop;edu. Obzvl;;t; d;v;ryhodn; osoby to nejenom v;d;li, ale tak; byly pozv;ny. S hrdost; mohu ;;ci, ;e jsem pat;il k hrstce nejv;rn;j;;ch a ;e jsem za takov; lump;rni;ky nikoho neodsuzoval, a s radost; jsem se st;val jejich spolu;;astn;kem. Jedl jsem j;dla p;ipraven; z t;ch potaj; naloven;ch potravin, a; se mi d;laly boule za u;ima, a pron;;el jsem chvalozp;vy na Kos;u i na Kolju, ;e;ku i ;oru.
Je;t; bych r;d dodal, ;e jsem na podobn; pozv;n; oby;ejn; p;ich;zel s lahv; „Promontoru“ nebo obl;ben;m v;nem „777“. Bylo nepsan;m pravidlem, aby pozvan; p;inesl n;co na zah;;t;. N;kdo tak; daroval solen; okur;i;ky, jin; zase nakl;dan; ryzce nebo jin; sibi;sk; houbi;ky. Nejlegra;n;j;; ov;em bylo, kdy; se na takovou ve;e;i dostavili majitel; uloven;ho ko;;ku, p;in;;eli lahev alkoholu, s chut; si d;vali s n;mi a chv;lili ;oru. Na takov;ch hodech se prob;raly nejr;zn;j;; pl;ny a vedly se b;je;n; ;e;i o v;em mo;n;m. Co jsme si jenom u;ili legrace a sn;n;.
Moc v;s pros;m, neodsuzujte n;s za to. Ano, byli jsme mlad; a hloup;, ale nebyli jsme chtiv;, jen v;;n; hladov;. Pro;? To mi nen; jasn; ani dnes.
Dareb;ci – opravit (100/ 291)

M;;ete mi pros;m vysv;tlit, co n;s studenty ;est;ho ro;n;ku ponouklo k avant;;e s krimin;ln;m n;dechem? Stalo se to tak. Byl podzim, za;;tek ;est;ho ro;n;ku. Nebyl to jen tak oby;ejn; podzim, ale bab; l;to. A n;s, ;es;;ky, vyslali do kolchozu sb;rat brambory, kter; vyoral kombajn. Nejd;;v jsme se cht;li vzbou;it. „Kdo to jakt;;iv vid;l, aby ;est; ro;n;k poslali na brambory?“ Na;t;st; byli v na;; skupin; i tac;, kte;; uva;ovali st;;zliv;. Byla to Olja Pticinov; a ;e;a Roma;ov. J; samoz;ejm; ch;pu, ;e co se t;;e Olji Pticinov;, nikdo se tomu asi nebude divit, ale ;e;a Roma;ov m;;e v tomto p;;pad; vzbudit ur;it; pochybnosti. Tak mi tedy dovolte, abych v;s ujistil, ;e to b;val ;e;a, kdo dok;zal l;mat hroty v ostr;ch situac;ch a um;l se vyvarovat zbyte;n;ch hloupost;. M;l tak; schopnost p;esv;d;it ostatn; a ned;lat zbyte;n; hlouposti. Vzbuzoval respekt a my jsme ho poslouchali. A tak n;m tehdy Olja a ;e;a navrhli, abychom neprotestovali a vyu;ili ten den jako p;;le;itost k pikniku. P;ipravili jsme tedy z;soby v;eho mo;n;ho.
Mus;m konstatovat, ;e binec v organiza;n;ch z;le;itostech, jak; te; panuje v Rusku, b;val solidn; i v dob;ch sov;tsk; vl;dy. V ur;en; den kolem osm; r;no jsme disciplinovan; dorazili na dru;stevn; dv;r temerovsk; krajsk; nemocnice. Jinak to ani nemohlo b;t, v;dy; jsme p;ece nejeli na brambory, ale na pobramborov; piknik. A pozdn; p;;chody se u n;s netrp;ly ani na mejdany, ani na pikniky! A tak b;hem prvn; hodiny ;ek;n; na odvoz ;as ub;hl jako nic, proto;e jsme dru;n; a v;;niv; prob;rali ot;zku: „Pro; maj; mlad; d;vky a ;eny hladkou tv;; a zma;kan; sukn;, a pro; je tomu u star;;ch ;en naopak?“ Diskuse prob;hala bou;liv; a p;inesla spoustu n;zor;, ale ke konsenzu jsme bohu;el nedosp;li, i kdy; jsme k n;mu m;li bl;zko. A v t; chv;li za;aly zazn;vat ot;zky nejprve nesm;l;, pot; i nal;hav;: „O co tady jde? A tak;: „A pro; tady vlastn; ;ek;me?“ A proto;e to byli  ;e;a s Oljou, kdo navrhl a prosazoval, ;e se pojede na brambory, tak jsme je poslali, aby zjistili, kde ;e je ten slibovan; autobus. My sami jsme si pak lehli do tr;vy a kr;tili si ;ek;n; vypr;v;n;m vtip;. Vtom padly na;e pohledy na dva berany. Nebylo jasn;, odkud se vzali na pozemku krajsk; nemocnice, ale byli dva. Krasavci s nebezpe;n; zahnut;mi rohy, dost mohutn; a impozantn;. Velmi upoutali na;i pozornost. Nemus;te se tentokr;t b;t, proto;e jsme z nich necht;li ud;lat ;;dn; ;a;lik ani be;barmak.
Promi;te, ale te; je na m;st; ud;lat malou lyrickou vsuvku. Zat;mco jsme ;ekali na odvoz, kter; se z nepochopiteln;ch d;vod; st;le oddaloval, za;ali jsme jen tak mimochodem pos;lat po kruhu lahvinku s na;;m obl;ben;m v;nem „777“. T;m sp;;, ;e jsme s sebou m;li solidn; z;soby. V;dy; jsme se p;ece nevypravili jen tak n;kam, ale na piknik. Te; u; je t;;ko ;;ct, kolik lahvinek jsme nechali kolovat, ne; jsme obr;tili svou pozornost na berany a ani to nem; ;;dn; jin; z;sadn; v;znam. Kdy; o tom tak p;em;;l;m, tak to ur;it; nebyla jedna, ani dv; lahvinky. Um;te si v;bec p;edstavit, ;e by se ve va;; hlav; zrodil n;pad uspo;;dat beran; z;pasy? Ani omylem! Je ;pln; sm;;n; o tom p;em;;let, nato; to pron;;et nahlas. Jako prvn; uvid;la berany Galja Vinn;kovov;. „To jsou ale kr;sn; ber;nci!“ V;ichni za;ali o;ima hledat mal; ove;ky, ale spat;ili jen dva statn; berany. Sa;a Salmajer a Jura Solgub se za;ali p;;t, jestli ti berani um;j; trkat. A j; jsem z toho nicned;l;n; jen tak pl;cnul do v;tru, ;e to jsou ur;it; berani – z;pasn;ci a ;e jsem takov; vid;l v Kyrgyzii. 
Samoz;ejm;, ;e jsem tehdy lhal, jako kdy; tiskne, ale moje slova vzbudila velmi siln; z;jem. Vagram se dokonce ne;ekan; p;ibl;;il, aby si berany po;;dn; prohl;dl. V;ichni na mn; za;ali dor;;et s ot;zkami, pr; jak je, tedy ty berany, vyprovokovat k souboji. Co jsem jim na to asi tak mohl ;;ct? M;l jsem snad lh;t d;l? Za;al jsem se tedy k;t, ;e jsem si jenom d;lal legraci. Je to paradox, ale v;bec mi nev;;ili, ;e bych si snad p;ed chv;l; o beranech vym;;lel poh;dky. Tak jsem zase jen tak pl;cnul, ;e je pot;eba je po;;dn; rozdr;;dit. Je;t; jsme se ani nesta;ili dohodnout, jak ty berany rozdivo;;me a u; se vraceli z kancel;;e krajsk; nemocnice na;i p;ed;ci – Olja a ;e;a. P;ich;zeli v dobr;m rozmaru a uchecht;vali se. Uk;zalo se, ;e jsme m;li sb;rat brambory p;;mo pro n;; ;pit;l. Kolchoz dal bezplatn; k dispozici pole, aby se mohly ud;lat z;soby na zimu. A tak jsme v tom nebyli jenom my sami – medici ;est;ho ro;n;ku, ale i internist; a asistenti z kateder, kte;; byli v krajsk; nemocnici ubytov;ni. N;s v;echny vypravili ne brambory. Ke v;emu byl odjezd napl;nov;n na sedmou r;no! Nedok;zali jsme p;ij;t na to, kdo n;m ;ekl, ;e sraz je v osm. A;koli jsme se dostavili pozd;, m;stn; hospod;;sk; vedouc; se p;esto zaradoval, ;e se dodate;n; objevily n;jak; d;ln; ruce nav;c. Kdyby jen chud;k v;d;l, ;e ty ruce um;j; nap;chat v;c ;kody, ne; u;itku. P;esto n;m sl;bil, ;e n;co vymysl; a poprosil n;s, abychom se nerozch;zeli. Tohle v;echno jsme se dozv;d;li od Olji a ;eni.
Zat;mco n;m to Olga pov;dala, ;e;ka si n;s podez;;vav; prohl;;el. M;l k tomu d;vod. V;ichni jsme vypadali n;ramn; spokojen; a o;i se n;m v;;niv; leskly. V;dy; jsme se u; p;ipravovali na beran; z;pasy, a dokonce u; u; jsme za;ali uzav;rat s;zky. Jako platidlo jsme zvolili „hlt“ z lahve, kterou jsme se rozhodli odebrat tomu, kdo prohraje, a obdarovat j; v;t;ze. Aby se na n;s ;e;a nezlobil, dali jsme mu mo;nost, aby n;s dohnal a dal si hned n;kolik hlt; najednou. V ten moment vznikl konflikt, proto;e podnapil; Jura Sologub navrhl ;e;ovi, aby vypil dvakr;t v;c, ne; m;l. To se ov;em nem;lo st;t. V;ichni se do Jury pustili a hrozili, ;e mu odeberou pr;vo na dal;; hlty. Nakonec ;e;u p;ipravili o Jur;v „p;;davek“, ale on byl i beztak spokojen;, proto;e si u; sta;il p;kn; p;ihnout. Olja n;m tak; nedala ko;em se slovy: „Zbude na v;s m;;“ Za;ali jsme Olje a ;e;ovi jeden p;es druh;ho vypravovat o beranech i o s;zk;ch a o tom, kdo se s k;m vsadil. ;e;a vzplanul. Dychtil po z;pasech a zaj;mal se o to, jak jsme ty berany dr;;dili. A kdy; jsme mu ;ekli, ;e on s;m je beran, proto;e jsme mu vypr;v;li, ;e se teprv rozhodujeme, jak je m;me rozb;snit, rozzu;il se s;m a vyhro;oval, ;e n;m vlastnoru;n; rohy uraz;, jestli mu budeme nad;vat do beran;. Samoz;ejm; jsme tedy sl;bili, ;e mu d;me pokoj a ;e;ka se za;al ;init. Napadlo ho, ;e bychom mohli beran;m namazat pod ocas terpent;n. „Budete koukat, jak je to rozv;;n;!“ T;mi slovy ;e;a zakon;il debatu a ode;el do nemocni;n; kon;rny. Chyt;e toti; p;edpokl;dal, ;e kde jsou povozy, mus; b;t i terpent;n. Berani se zat;m klidn; p;sli a prakticky si n;s nev;;mali. V;bec netu;ili, jak; mraky se nad nimi stahuj;. Kdy; v tom p;ijel UAZik, v;z s korbou, z m;stn;ho hospod;;stv; a kdyby v kabin; nesed;l s;m vedouc;, tak by m;li mil; berani namaz;no terpent;nem na onom m;st;. Chud;k ;e;a t;m;; plakal nad takovou podlost;. V;dy; mu zhatili jeho pl;n. Ten pl;n byl vskutku poda;en;. Na tom jsme se v;ichni dodate;n; shodli, kdy; jsme sed;li na ml;ka;sk;ch konv;ch v UAZiku. Nejeli jsme daleko a asi v jeden;ct jsme s bravurou dorazili na bramborov; pole.
Nebudete tomu v;;it, ale v;tali n;s potleskem. Co potleskem, ;pln;mi ovacemi! V;ichni kop;;i s radost; odhodili kbel;ky a p;i;li n;m stisknout ruku a pozeptat se, co se stalo a pro; m;me takov; zpo;d;n;. V t; dob; sov;tsk; lid zrovna nemiloval tyhle zem;d;lsk; pr;ce a medikov; jakbysmet, i kdy; p;se; Vysock;ho znali v;ichni v;c ne; dob;e: „… Jasn;, ;e m;me v;ichni v ;ct; osolen; roz;;ouchan; brambory…“ Ochotn; jsme vypr;v;li, jak jsme se nemohli do;kat, a; jim pom;;eme, proto;e je n;m jich l;to, ;e kopaj; od sam;ho r;na. Taky jsme jim ;;kali, jak n;m zl; osud p;ekazil pl;ny, kdy; jsme cht;li namazat berany terpent;nem. K dovr;en; v;eho jsme obvinili samotn;ho hospod;;sk;ho vedouc;ho, ;e n;s tak dlouho nechal ;ekat, ne; n;s odvezl na pole. V;ichni p;;tomn; n;m dali za pravdu, ;e je to dareb;k, a navrhli, ;e bychom mohli za;;t ob;dvat u; v jeden;ct. Ten, koho jsme nazvali dareb;kem, to ale v;echno sly;el a ml;el, ale kdy; se oz;valo, ;e v;ichni u; cht;j; ob;dvat, tak za;al dost jadrn; nad;vat. ;;dal n;s, abychom se najedli a; v jednu hodinu. Hospod;;sk; vedouc; m;l sv; zku;enosti a v;d;l, ;e po ob;d; se u; nikomu nebude cht;t do pr;ce. Pou;il tedy n;co jako r;nu pod p;s, tedy zak;zan; prost;edek komunikace. ;ekl, ;e jestli vydr;;me pracovat do jedn; a a; potom se naob;dv;me, tak od n;j dostaneme t;;litrovou sklenici denaturovan;ho lihu. Kdy; se to vezme kolem a kolem, na ka;d;ho by vy;lo p;r kapek.
Ale kouzeln; slovo ve spojen; s p;;vlastkem denaturovan; vykonalo sv; a tak v;ichni odt;hli zp;tky na pole. A co je zaj;mav;, sami od sebe projevili lidovou iniciativu a usnesli se, ;e na ob;d m;;e ta trojice, kter; vysb;r; cel; ;;dek brambor. D;lalo to dobr;ch sto metr;. Komunisti n;m p;ece jen natloukli do hlav takov; pojmy, jako „zv;;en; odpov;dnosti“, „;dern;k“, „vst;;cn; pl;n“ apod. A v;iv;k hospod;;sk; vedouc; z;stal v;iv;kem. Chodil od jednoho bramborov;ho ;;dku k druh;mu a kontroloval po kop;;;ch jejich pr;ci. Ryl se v zemi, a pokud na;el t;ebas jen jednu bramboru, se stra;n;m k;ikem ji demonstrativn; p;in;;el ve zdvi;en; ruce. Je zase pravda, ;e jsme si z t; jeho demar;e nic moc ned;lali. V;ichni z na;; skupiny sb;rali brambory, a; se z n;s kou;ilo. Tedy v ka;d;m p;;pad; jsme nasb;rali alespo; kbel;k, proto;e jsme byli, Sa;a Salmajer a j; posl;ni, abychom rozd;lali ohe;, a ten kbel;k brambor jsme si nesli s sebou. Vybrali jsme p;kn; m;sto bl;zko pa;;zku a p;evr;tili kbel;k tak, aby se brambory nevysypaly. Za;ali jsme rozd;l;vat ohe; kolem kbel;ku a pa;;zku. Pro;pak taky vypr;v;m takov; ban;ln; v;ci, jako je p;e;it; student; p;i sb;ru brambor? Tohleto d;lali toti; v;ichni. Rozd;lali jsme tak ohromn; ohe;, ;e na n;s p;ib;hl ten v;iv;k vedouc; a po;;dn; n;m se Sa;ou vynadal. Ud;lal n;m p;edn;;ku z protipo;;rn; ochrany. Sna;il se opravdu usilovn;, ale ohe;, kter; u; p;edt;m ho;el vysok;m plamenem, nijak nezmen;oval svou intenzitu a potvrzoval zn;m; p;;slov; o karavan; a ;t;kaj;c;ch psech. Na, a kdy; bylo v ohni;ti u; dostate;n; mno;stv; uhl;k;, vysypali jsme do n;j je;t; dal;;ch p;r kbel;k; brambor a zahrabali je pod ;hav; uhl;. V p;l jedn; se za;ali trousit hladov; „;dern;ci bramborov; sklizn;“ a aktivn; se zapojovali do procesu p;;pravy ob;da. Z pole st;le n;kdo p;ib;hal a p;in;;el ta;ky s proviantem, a kdy; dorazili d;vky, kter; splnily ;kol jako prvn;, m;tinka se ;pln; prom;nila.
Holky prost;ely noviny nam;sto stolu a za;aly na n; pokl;dat uva;en; vejce, ;erstv;, jemn; solen; okurky, raj;;tka, nasolen; b;;ek, doktorsk; sal;m, lah;dkov; sal;m, ml;;n; sal;m a n;kdo dokonce p;inesl i ;i;ku uzen;ho moskevsk;ho sal;mu. Nakr;jeli jsme ji na tak tenk; kole;ka, ;e by se p;es n; dalo ;;st, co p;;ou v novin;ch. Zato se dostalo na v;echny, i na dareb;ka vedouc;ho. Jen si to p;edstavte! Klidn; se k n;m p;idal! Ale dali jsme mu co proto. Na;t;st; p;inesl krom; t;;litrovky lihu je;t; t;i va;en; slepice. Svorn; jsme se shodli na tom, ;e je ;majznul v nemocni;n; kuchyni, ale to n;m bylo jedno a v klidu jsme je sn;dli. Ani si neum;te p;edstavit, jak to v;echno b;je;n; chutnalo! Jak byly ;;avnat; a k;upav; ty okurky a jak sympatick; byly ty umoun;n; tv;;e kamar;d;, kte;; sed;li proti sob;. S nev;danou chut; jsme v;ichni jedli brambory, kter; jsme se Sa;ou upekli. Nejd;;ve je o;istili, a potom k nim p;ikusovali b;;ek, cibuli a solen; okurky. Byl to hotov; kulin;;sk; pel mel, ale neoby;ejn; chutn;. Bylo kouzeln;, jak pe;liv; jsme d;lili k;msi p;inesen; uzen; sal;m. A jak jsme pane;ku pron;;eli p;;pitky! Pak tak; v;ichni po;;dn; nad;vali Jurovi Solgubovi, kdy; se mu v ruce slo;il rozkl;dac; um;lohmotn; poh;rek, kter;ch tehdy bylo v obchodech plno. Jura m;l ten den sm;lu a m;lem dostal nakl;da;ku podruh;. ;e;ku toti; dost svrb;la ruka a u; u; cht;l d;t Jurovi pohlavek za rozlit; alkohol. Dareb;ka vedouc;ho v;ichni vzali na milost, proto;e se uk;zal jako prima chlap. S eleganc; se dvo;il mlad;m studentk;m a vypr;v;l legra;n; vtipy. P;edvedl se jako hotov; studnice anekdot. D; se ;;ct, ;e jsme ani nepozorovali, ;e se ob;d prot;hl do ;ty; hodin. A kdy; jsme kon;ili, proto;e jsme u; nem;li nic, co by mohlo kolovat a v;echno j;dlo bylo sn;deno, uk;zalo se, ;e v;c ne; polovina pracant; odjela do m;sta.
Jak v;bec mohlo doj;t k n;;emu takov;mu? Po anglicku opustit takovou bujarou spole;nost? Uk;zalo se, ;e zat;mco jsme jedli, p;ijel autobus, kter; jsme ale nezpozorovali. A v;iv;k vedouc; zavelel, aby odvezl ty, co si u; trochu zobli ob;da, a vr;til se pro n;s ostatn;. Potom se ten dareb;k p;ipravil k odjezdu se sv;m UAZikem a ti, kte;; se rozhodli, ;e jim nevad; sezen; na ml;k;rensk;ch konv;ch, odjeli s n;m. Z;stala jenom na;e skupina a je;t; n;jak;ch patn;ct lid;. ;ekali jsme spole;n; na p;;jezd autobusu. Vesel; tak n;jak utichlo a znovu se za;ala projevovat zlost na vedouc;ho i na v;echny, kte;; u; odjeli. Nakonec jsme byli na;tvan; ;pln; na v;echno, p;i;em; ten pokles n;lady byl z nezn;m;ch d;vod; patrn; hlavn; v na;; skupin; ;. 614. Je;t; se k n;m p;idali Sl;va Si;ikov a T;;a Jan;ilinov;, kte;; sice p;estoupili do skupiny gynekolog; a porodn;k;, ale srdcem st;le pat;ili k n;m. Najednou jsme nem;li st;n;.  Byli jsme rozmrzel;, ;e autobus, kter; m;l pro n;s p;ijet, st;le nejede. A v tom Jevgenij navrhnul, abychom ;li do Kemerova p;;ky. Pr; v; kudy a m;me to jen t;i nebo ;ty;i kilometry. ;e bude rychlej;; j;t p;;rodou p;es les;ky ne; sed;t a ;ekat na autobus, kter; se mezit;m nejsp;; n;kde rozbil. D; se ;;ct, ;e byl dost p;esv;d;iv; a p;emlouval n;s tak hezky, ;e j;, Sa;a Salmajer, Sl;vka Sizlkov, Vagram Agad;a;an, Olja Pticinov; a Galka Vinnikov; s tou proch;zkou souhlasili. Nu, v;dy; to byly jen t;i nebo ;ty;i kilometry. To je t;icet a; ;ty;icet minut p;;; ch;ze. Jevgenij to v ka;d;m p;;pad; tvrdil. Mo;n;, ;e mohl m;t i pravdu, kdybychom ;li do Kemerova p;;mo, ale n;s vedl „Susanin“. Ano, tak jsme za;ali ;;kat ;e;ovi, kdy; jsme pochodovali u; hodinu a m;sto bylo st;le v nedohlednu. To v;m tedy byla situace! Te; u; ;e;ovi nad;vali v;ichni. Konstatovali, ;e takov; ;vanily, jako je on, sv;t nevid;l. ;;kali je;t; spoustu dal;;ch v;c; a pou;;vali p;i tom dost nestandardn;ch v;raz;. Bylo p;;zna;n;, ;e Jevgenij ani necekl. I jemu samotn;mu do;lo, ;e zabloudil, a proto ml;el, jako za;ezan;. My ostatn; jsme mu po;;d v;emo;n; nad;vali. A pak jsme se ocitli u n;jak;ho nevelk;ho rybn;;ku. Na jeho b;ehu st;lo staven;, kter; p;ipom;nalo chaloupku nebo k;lnu. Sedli jsme si, ;e si odpo;ineme, a ;e;a ;el na pr;zkum. Asi za p;t minut byl zp;tky a p;inesl v dlan;ch des;tku slepi;;ch vajec. Nab;z; n;m k ochutn;n; syrov; vejce a vypr;v;, co vid;l a zjistil. Uk;zalo se, ;e to byl kurn;k a v n;m u; sed;ly na h;ad; asi ;ty;i des;tky slepic. Bylo to divn;. Kde se asi nach;z; majitel t;ch slepic? Takov; ot;zka by asi byla na m;st;. Co si mysl;te, ;e napadlo n;s? J;t snad hledat majitele slepic a zeptat se ho na cestu? Tady uvid;te, jak jste se spletli! V na;ich hlav;ch rozvr;cen;ch socialismem se objevily zcela odli;n; my;lenky, prost;, jako b;l; list pap;ru: „Chytit tak p;t slepic, zakroutit jim krkem, uva;it je nebo up;ct a sn;st. Kdo jak;iv vid;l studenty, kte;; pl;nuj; dal;; j;dlo sotva p;r hodin po tom, co se p;ejedli na spole;n;m pikniku.
P;edev;;m ale nikoho z n;s ani nenapadlo, ;e ty slepice jsou ciz;, a pokud n;s n;kdo chyt;, budou z toho nep;;jemnosti. A rozsah t;ch nep;;jemnost; m;;e b;t nedoz;rn;. ;;k;m to poctiv; jako u zpov;di, ;e n;co takov;ho n;m ani na rozum nep;i;lo. P;em;;leli jsme hlavn; o tom, jak ty slepice chytit. Nakonec jsme to ud;lali a zakroutili jsme jim krkem. Na;t;st; n;s nikdo nevid;l a neusv;d;il z kr;de;e. Trochu jsme se t;m dobrodru;stv;m rozpt;lili a trochu neo;ek;van; jsme se objevili na silnici. Prakticky okam;it; u n;s p;ibrzdil GAZik, kter; n;s dopravil      do m;sta. No, a kdy; n;s vyhodil u vlakov;ho n;dra;;, ;e;a n;s nepl;novan; pozval na n;v;t;vu. Ne v;ak k sob;, n;br; ke sv; zn;m;. Ta Sv;tlana se pozd;ji stala jeho ;enou, ale tenkr;t n;m ji p;edstavil jako svou zn;mou. Nejsp;; jsem tehdy jako jedin; v;d;l, ;e Sv;tlana znamen; pro ;e;u n;co v;c. ;e;a vychv;lil jej; kucha;sk; um;n; a sl;bil n;m, ;e se budeme olizovat a; za u;ima. Jeli jsme tedy s celou bandou a; na kolej pedagogick;ho institutu, kde Sv;ta bydlela. Chud;k Sv;tlana! M;li byste vid;t jej; u;asl; v;raz, kdy; otev;ela dve;e sv;ho pokoje a dovnit; se vevalila cel; na;e kumpanie v ;ele s Jevgenijem. ;e;a projevoval starostlivost a zaj;mal se, jak bychom si p;;li ty slepice p;ipravit, jestli up;ct, nebo uva;it. Ale v;ichni u; byli unaven;, a tak se dohodli, ;e bude jen ku;ec; buj;n. Mus;m podotknout, ;e pol;vka byla velmi siln;, proto;e jsme uva;ili hned dv; slepice najednou. Ale v;echno u; prob;halo bez t; spr;vn; n;ru;ivosti i chuti. Jen jsme spole;n; pojedli a roze;li se do sv;ch domov;. Tak skon;il den nabit; p;;hodami a dobrodru;stv;m.

Na rozlou;enou   

Mil; ;ten;;i, nebudu ps;t ani doslov, ani epilog, proto;e pl;nuji pokra;ovat v psan; dal;; ;ady s;rie „;ertovn;ch esej;“ na motivy studentsk;ch vzpom;nek. A nejen jich. Tak;e na dal;; shled;n;.