Vsichni jsme hrisni - ÷ĺřńęčé â ńîŕâňîđńňâĺ

    




Igor Saveljev
Polina Kosel

VSICHNI JSME HRISNI… A DOKONCE ZAMILOVANI.

Duha lasky
v horkem prazskem lete roku 2006

dokumentarni psychologicko-esotericke
drama


Igor Saveljev
Polina Kosel

VSICHNI JSME HRISNI… A DOKONCE ZAMILOVANI.

Duha lasky
v horkem prazskem lete roku 2006

dokumentarni psychologicko-esotericke
drama
 

Preklad: Vlasta Saveleva,


2008



Saveljev Igor, Polina Kosel. Vsichni jsme hrisni… a dokonce zamilovani. Duha lasky.      Dokumentarni psychologicko-esotericke drama.
Praha, 2008. 
    
   
               Adresa elektronicke posty:  kniha.duha@seznam.cz



ISBN 80-86811-68-9
                © Igor Saveljev, 2008
                © Polina Kosel, 2008
                © Vlasta Saveleva, 2008               
                © Olga Krylova, 2008

   

Ve hre jsou pouze dve osoby – on a ona, treti je nadbytecny. Tema je vecne – laska.  Dva lide se nahodne setkali…Otazkou je, jestli nahodne? Ukazalo se, ze ne. Davno hledali jeden druheho, trebaze se narodili v ruznou dobu a zili cely cas daleko od sebe, zpocatku tisice, pak stovky kilometru. A aby se mohli setkat, byl on nucen odjet z mesta, kam ho kdysi zanesl jeho osud. Jejich setkani netrvalo vic nez hodinu, ale jakou cenu melo pozdeji… Inu, to ctenar nebo divak zjisti sam. V jejich vzajemnem kontaktu se oteviraji i takove problemy, ktere se vyskytuji temer vzdy, kdyz se on nebo ona, pokud i najdou jeden druheho a dokonce se spoji v manzelstvi, bez ohledu na to neciti s;astni. Proc se to deje, na to davaji autori svou odpove;, o niz jsou absolutne  presvedceni. A jak najit jeho (nebo ji) a vyhnout se rozchodum? I zde nam autori odkryvaji sve «tajemstvi».
      Proc jsou autori dva? Odpove; na tuto otazku je dana v predmluve ke hre. Jmena obou hrdinu hry jsou smyslena, trebaze se za nimi skryvaji konkretni tvare – hra dokumentarni.  Autori dobre znaji sve hrdiny, vstupuji do jejich roli a snazi se popsat jejich trapeni s pocity, jakoby se to odehravalo s nimi samymi. Takovy hravy styl psani divadelni hry do ni vlozil city a emoce autoru a dal hre energetickou a psychologickou sytost, ktera vede k tomu, ze pri dobrem vykonu hercu se divak nejen vzdelava, ale dokonce se leci, kdyz spoluproziva s herci plnost svych citu a emoci. Pritom vznika v sale atmosfera prevteleni se do roli nejen hercu, ale i divaku. A to i presto, ze ve hre jsou pouze dva hrdinove.
     Prejes si spoluprozivat s nami i se sebou samym, ctenari-divaku?  Jestli ano, pak na tebe cekame. Patrne jsi to uz pocitil. Pak je dobre prijit! A my pred tebou odkryjeme, ctenari-divaku,  oponu – rousku tajemstvi lasky, bez jejichz rozlusteni laska nemuze dlouho vitezit nad clovekem.
     Autori si nenarokuji otevreni vyhradni pravdy, nepredpokladaji, ze odhaleni jejich hrdinu mohou byt jedine spravnymi. Ctenarum-divakum, kteri uz vsechno znaji nebo maji jiny nazor autori odpovidaji lidovym rcenim: «opakovani– matka moudrosti» a  «ve sporu se rodi pravda».




 Zenis-li se,na nic se neohlizej. Jestlize dostanes dobrou zenu,
budes s;astny, jestli spatnou – stanes se filosofem.
   Sokrates

               
PREDHISTORIE NAPSANI DIVADELNI HRY PRO DVA

       Divadelni hra pro dva je napsana na zaklade skutecneho pribehu. Zkratka a dobre, seznamili se zcela prozaicky. Dve kamaradky (jedna ze spoluautoru hry a jeji budouci hrdinka) se ocitli v jednom vlaku spolu s dvema dobrymi znamymi (jednim ze spoluautoru hry  a hrdinou). Nestalo se to v Penkove (jako ve znamem sovetskem filmu), ale na ceste z  Brandenburgu do Berlina. Ukazalo se, ze zeny jsou nemecke obcanky sovetskeho puvodu. Seznameni probehlo automaticky, a ctverice «rusaku» se rozhodla je prodlouzit v historicke Postupimi. Sli do prosluleho muzea pamatky vysledku druhe svetove valky, pochodili parkem, posedeli v restauraci, vymenili si kontaktni cisla. Presneji, k vymene nedoslo. Jednoduse dali zenam telefony a elektronicke adresy, s nimiz se vratily domu namisto nakupu v Berline. Zatim budouci hrdina hry a autor dojeli do Berlina, presedli na vlak do Budapesti a vystoupili v Praze. A to je vsechno? Nic takoveho, nebo; 3. dubna 2006 v nemecke zemi vznikla historie, ktera, konec koncu, zrodila dve dueta – milostne (hrdinove hry) a tvurci (autori). Na prvni misto davam prave milostny  pribeh, jelikoz druhy svazek vznikl vyhradne na zaklade prvniho. A nejenom na jeho zaklade, ale predevsim proto, aby se pribeh dostal ke ctenarovi a divakovi. Nahodou? Muze to tak vypadat, ale jak to casto byva, nahodne se stava zakonitym! Neni-liz pravda? Ale to ctenar-divak mozna vcelku chape. Vzdy; prece neni blahovy!
Ale jak byla vytvorena samotna hra? Takovou otazku by zajiste polozili zvedavi lide v drivejsich dobach. A v nasi? A v nasi dobe celou zalezitost zjednodusuje vedecko-technicky rozvoj v ruznych oblastech vedy a techniky. Ke hre ma primy vztah nejen telefon, ale take Internet, ktery ovlivnil vyvoj mezilidskych vztahu nejen v oblasti porna a erotiky, ale i vztahy, jez existuji od pradavna.  Ctenar i divak rozumi, co mame na mysli.  Ŕ autori, nadseni vzajemnymi vztahy svych pratel, rozhodli se nezustat stranou – mozna i trochu pomoci. Zajem byva jednak  psychologicky, jednak prospecharsky. A za treti je prijemne vedet, ze se kdesi cosi komusi stalo. Cozpak neni pravda, ctenari-divaku, ze kdyz je neco mozne pro nekoho jineho, mohlo by to byt mozne i pro me nebo tebe?  My take tak uvazujeme a stimulujeme se nejen teorii pravdepodobnosti, ale i konkretnimi zivotnimi priklady. Optimisticky a prijemne.
A te; se seznamime s hrdiny teto hry.






















OSOBY
A JEJICH KRATKA CHARAKTERISTIKA

Ariadna (Ariadna Richterova) – zdravotni sestra obdarena talentem malovat a psat basne. Je ve veku neco pres ctyricet let. Provdana– manzel Alexej (Alex) – delnik v rasovne. V rodine jsou dve dospele deti – dcera Gerda a syn Emerich. Narodila se v Kazachstanu, ve vesnici etnickych Nemcu. V dobe ve hre popisovanych udalosti ziji uz 10 let v nevelkem mestecku v blizkosti Postupimi ve vychodni casti Nemecka, (byvale NDR). Ma dobry vztah k rodine, ale manzel ho neopetuje. Je zarliva. Velmi citliva. Veri v esoteriku a reinkarnaci, i kdyz navstevuje pravoslavny kostel. «Jasnovidci» ji  sdelili, ze v jednom ze svych minulych zivotu byla anglickou kralovnou Viktorii (24.5.1819 – 22.1.1901), ale ona s tim nesouhlasi. Take ji predpovedeli, ze v soucasnem zivote potka cloveka s dusi nemeckeho cisare Ő1Ő. stoleti. Pri prvnim setkani s Adrianem Ariadna temer omdlela… 
Adrian (Adrian Konstantinovic Mescersky), muz ve veku 55 a vic s velmi zamotanou biografii, o niz se nerad siri, a kdyz o sobe s nekym mluvi, pak se zda, ze lze. Rika se, ze dlouhou dobu pracoval jako iluzionista a kouzelnik v divadle. Nicmene… Nicmene, kdyz se seznamil s Ariadnou, zacal ji pomalicku o sobe vypravet. Ŕ ona, aby pomohla nasi hre, vypravela neco z toho take sve kamaradce, vcetne, napriklad, i takove hlouposti, ze «jasnovidci» presvedcive vnukli Adrianovi myslenku, ze v nekterem z drivejsich zivotu jeho duse byl Vilemem Prvnim Hohenzollerncem (22.3.1797 – 9.3.1888) – kralem Pruska od roku1861 a nemeckym cisarem od roku 1871. Ve skutecnosti vsak za  Vilema  Prusko, a pak i nemecke imperium ridil Otto Eduard Leopold von Bismarck-Sch;nhausen (1.4.1815 – 30.7.1898).
     «Jasnovidci» take predpovedeli Adrianovi, ze se setka s zenou s dusi anglicke kralovny Viktorie, s niz mel udajne v Ő1Ő. stoleti intimni vztah. Blazen tomu natolik uveril, ze zacal hledat «svoji» anglicanku vsude mozne. Tak pospichal (roky prece leti!) a trapil se, ze se nezridka dostaval do velice hloupych situaci. Kdyz se nahodne seznamil s Ariadnou, usoudil, ze je to ona.
       Jinak se da rici, ze se mozna setkali dva osamelci a ucitili vzajemnou spriznenost dusi.


A nyni privitame nase hrdiny hry.

























Zamilovanym plane ustelu…
Vladimir Vysockij
PRVNI DEJSTVI
(PREDEHRA)

Scena 1 (Duha lasky)
(Po potlesku divaku se zveda opona. Z ruznych stran jeviste vstric jeden druhemu  prichazeji muz a zena, hlavni a jedini predstavitele roli. Uprostred jeviste se zastavuji…)
ADRIAN. Dobry den, Ariadno.
ARIADNA. Dobry den, Adriane.
ADRIAN. Tak jsme se znovu setkali.
ARIADNA. Ano, ale uz na scene.
     (Objimaji se, berou se za ruce a obraceji se do hlediste.)
ARIADNA. Dobry den i Vam, nasi milovani divaci.
ADRIAN. Dobry den. Asi uz tusite, proc jste prave nasi milovani? Napovez, prosim, Ariadno, tem, kteri to jeste netusi.
ARIADNA. Myslim, ze ma sotva smysl napovidat, vzdy; nase hra je prece o lasce, a prisli sem ti, kteri miluji. To znamena, ze hra je i o nich.
ADRIAN. A potrebujeme je tady, divaky?
ARIADNA. Ale vzdy; je to divadelni predstaveni.
ADRIAN. A ma smysl vynaset nase vztahy na verejnost?
ARIADNA. Sam jsi to chtel.
ADRIAN. (rozpacite). Chtel, chtel, ale spis jen pohovorit o filosofii lasky.
ARIADNA (s udivem). Jenom to?
ADRIAN. A take o psychologii lasky.
ARIADNA. Nic jineho?
ADRIAN. Nu, take o duze lasky?
ARIADNA. Jakeze duze?
ADRIAN. Duze lasky.
ARIADNA (s ironii). Sedmibarevne?
ADRIAN. Sedmibarevne.
ARIADNA. Jako sedmibarevny kvitek?
ADRIAN. Jako sedmibarevny kvitek.
ARIADNA (smirene). Uvidim, jak se nam to podari.
ADRIAN. Ovsemze podari. (Obraci se k hledisti): Dlouho jsme hresili laskou. Sama prisla – soudit neni na vas.
ARIADNA. Ale divaci maji take pravo soudit.
ADRIAN. Nu, dobre. A; soudi. A; nas soudi od sameho zacatku – od naseho prvniho setkani.
ARIADNA. Ne, to budeme jen vypravet. Uvidi sami.
OPONA PADA

Scena 2 (Dal hodiny plynou a dal tydny jdou)
( Na scene za stolky s notebooky a telefony  sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna).
ARIADNA. Uz ubehlo osm dni. On se na mne tak zvlastne dival. Pripadlo mi, ze jsem se mu zalibila.  A na dusi mi bylo lehceji. Aspo; kdyby zavolal. Ja hloupa, ze jsem mu nedala telefon. Tolik prosil. Ale kdyby zvedl sluchatko muz nebo deti, jak bych vypadala?
ADRIAN. Jaka vznesena povaha. Cela zari zevnitr. Ale chlap, jak je videt, ji stve. Nejspis ji schvalne ponizuje, protoze citi, ze ona ho prevysuje. On pro ni neni zajimavy. Ale miluje ho, zarli.. Dokonce ho div nezabila, kdyz ho zacala podezrivat z nevery. To jsem zvedav, zdali se ukaze?
ARIADNA.  Ne, prece jen mu zavolam . (Prohlizi si papirek) Ano, tady je i internetova adresa. Ne, nejdriv zavolam.
ADRIAN.  To je zajimave, vubec mi nejde z hlavy. Nevzpominam si, kdy jsem se takhle citil. (Spousti se magnetofon, odkud je slyset pise; V. Vysockeho):
                Dal hodiny plynou a dal tydny jdou
                A ja cekam dal na znameni,
                Ze konecne smim te uz nest na rukou
                Az tam, odkud zpet cesta neni.
  .
ARIADNA (odhodlane).  Volam! (Bere do ruky telefonni sluchatko a vytaci cislo).
ADRIAN (zazvoni telefon, bere sluchatko). Mescersky, prosim!
ARIADNA. Dobry den, Adriane Konstantinovici! To jsem ja - Ariadna.
ADRIAN. Slysim Vas, Ariadno! Dobry den, Ariadno! Rad Vas slysim.
ARIADNA. Moc Vam dekuji. Citim se lepe. Pamatujete, o cem jsme mluvili? Vypravela jsem Vam o sve rodine, o zarlivosti na manzela…Kdyz jsme se prochazeli v parku, v Postupimi. Tehdy jste hladil moji ruku. A dokonce jste me objal. Mne se velice ulevilo – zarlivost zmizela.
 ADRIAN. A vite, proc se citite lepe?
ARIADNA. Presne ne.
ADRIAN. Tak poslouchejte:
…zarlivost, urazky,
                Podezrivani, a vycitky
                Ne tak zenu uzdravuji,
                Jako ji zpusobuji nemoci.
ARIADNA. To jste vymyslel Vy?
ADRIAN. Ne, to rekl uz v sedmnactem stoleti spanelsky dramatik Pedro Calderon de la Barca.
ARIADNA. Ano, jediny okamzik a clovek nezapomene. Jste tak chytry.
ADRIAN. Nemyslim. (Usmiva se) Znamena to, ze objimani je nekdy uzitecne?
ARIADNA.  Nu, mne se neco takoveho stalo poprve. Nikdy jsem neobjimala sveho Alexeje.
ADRIAN.  Cozpak nyni objimate?
ARIADNA (ostychave). Ne. Ale zacala jsem pochybovat o tom, jestli me vubec potrebuje?
ADRIAN.  Mne se zda, ze tady je nutne pozmenit otazku : Nepremyslela jste, jestli potrebujete Vy jeho? Kratce – Milujete ho?
ARIADNA (znovu ostychave). Je pro me tezke okamzite odpovedet na tuto otazku. (Zarazene) Laska…
ADRIAN.  Chcete city?
ARIADNA. Chci.
ADRIAN. Tak poslouchejte (spousti se magnetofon):
Kdyz voda, co prinesla svetu potopu,
Vratila se do svych brehu zpet,
Z peny na konci prilivu
Laska se tise vypravila na svet.
A rozpustila se ve vzduchu
Na dobu ctyricetkrat ctyricet...

A blazni – tech jeste spousty jest,
Vdechuji tu smes z plnych plic,
Necekaji zadne odmeny, zadny trest.
A mysli, ze nedychaji nic.
Pak necekane je dostava ta lest
Do taktu lidi preryvane dychajic...

Zamilovanym plane ustelu,
A; zpivaji ve spanku i bdeli,
Dycham, coz znamena - miluji,
Miluji, to znamena – ziji.

ARIADNA. Vysockij –  pozoruhodne. To je mi blizke.
ADRIAN. To rad slysim. Dekuji. A napisete mi po Internetu?
ARIADNA. Ale co psat? Uz jsem Vam vsechno rekla. Jeste jednou dekuji. Na shledanou.
ADRIAN. Na shledanou.
(Oba pokladaji telefonni sluchatka)
ARIADNA (uvazuje, sama pro sebe).  Chce, abych mu napsala? Opravdu je tak osamely jako ja. Ale take to muze byt stary donchuan. I Casanova byl bourlivak az do stari. Ale on nevypada jako…Vazne. (S udivem) Ale ulevilo se mi.   
ADRIAN. Jsem zvedavy, jestli mi napise?
ARIADNA. Rozhodne budu muset napsat.
OPONA PADA

Scena 3 («Plo;te a mnozte se»)
( Na scene za stolky s notebooky a telefony  sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna).
ADRIAN. Ubehlo deset dni. Dnes uz je sobota 21. dubna. (Diva se do notebooku. Hleda cosi). Heureka! Prislo! Priletela prvni vlastovicka.
ARIADNA (cte svuj dopis).  Dobry den, Adriane Konstantinovici! Preji Vam krasne velikonocni svatky, pevne zdravi, stesti a dlouha leta.  Na shledanou. S uctou Ariadna.
ADRIAN (pise na notebooku, cte nahlas). Dobry den, Ariadno! Prece jen jste se ozvala. Dekuji za pozdrav. Zdravim Vas. Moc bych Vas chtel videt.  Jste nezapomenutelna. Jak se mate? Budu rad, kdyz se zase ozvete. Nejen s uctou.
ADRIAN (stale proveruje informace na notebooku). Uz je osm vecer, a ona mlci (pise, cte nahlas). Vazena Ariadno! Dostala jste moji odpove;? Nemohla byste 10. kvetna prijet do Prahy? (Poklada ruce na stul, znepokojene premysli. Pak, jako by se probral, nervne prechazi). Uz ctyri dny neodpovida.
ARIADNA (odhodlane). Volam! (Bere do ruky telefonni sluchatko a vytaci cislo).
ADRIAN   (rozezni se telefon, nerv;zne bere sluchatko). Mescersky!
ARIADNA (nesmele). Dobry den, Adriane Konstantinovici! To jsem zase ja - Ariadna.
ADRIAN.  Ariadno! Dobry den, Ariadno! Proc jsem Vas tak dlouho neslysel?
ARIADNA. A Vy na me opravdu cekate? Jeste Vas to neprestalo bavit?
ADRIAN.  Neprestalo a neprestane. Napisete?
ARIADNA. Ne, radeji to prectu hned te;.  Mohu?
ADRIAN.  Musite. Posloucham Vas.
ARIADNA. Tedy budu cist o sobe. Poslouchejte (cte):

Ani dne klidu – stale v letu:
Hned tasky vleces, hned pradlo mas,
Nezvane hosty prijimas,
Po nich dum opet urovnas…
A pak – zas vsechno stejne - usinas.

Bezi hodiny a roky leti,
Utikaji desetileti.
A chce se k pazi pritisknout…
K litosti vsech vsak lide lzou
Ze laskou je krasni cely svet ,
Ze zivot s ni je jako med…
Ach, kdybych tak mohla laskou vzplat,
Mohla bych i slona milovat.

Ale neni lasky – to je sen,
Take ne pro kazdeho.
A mne v nedeli, v patek, kazdy den
Sen tento neni povolen:
Zakonny muz – majitel tela
Mou dusi nezna, nepoznal.
Nam zivobyti shani dal
(Po pravde – nic vyznamneho).

Je casto velmi rozladeny,
K cizim pohostinny,
Ve svych vztazich zamereny
Ke svym pribuznym – ma je rad.
Jako majitel pak nuti mne
Milovat jeho pribuzne.
Hlupak! – vubec nechape,
Ze sotva zvladam veci sve.

Ze jsem clovek, ze snila jsem
O zivote velmi odlisnem,
Takovem, jak v knihach byva,
Take o jine lasce jsem si snila.

Mym hrdinou byl vzletny
Silny a odvazny rek na koni.
A dostal se mi velmi panovacny,
Co mlati sebou bez vasni
Strachem je kdesi u dna skrceny
Vubec ne ten, kdo srdce naplni.

Je pro me tezke najit mir a klid,
Primet se v citech zivorit.
Jo, kdybych tak mohla laskou vzplat,
Vratila bych zivot tisickrat.

Ale mam strach menit zvyky,
Zbytecne ztracet, co prozite.
Ŕ zivot? Je to slozite:
Rytire neni – mas to zle.
Deset let prejde – najdu klid,
Zvolna si zvyknu neblouznit…
Cela jsem v slzach. Musim je smyt –
Hoste uz maji zazvonit.
(Oba jako by se roztrasli kvuli svym  vnitrnim uvaham)

ADRIAN.  To se casto stava, zcela nelogicky, kdyz se lide berou. Rodi se deti, a potom zacinaji problemy: on i ona se stavaji zcela cizimi lidmi. Nic spolecneho, krome deti a vedeni domacnosti. Proc?
ARIADNA(s udivem). Na to se ptate Vy me?
ADRIAN. Ne, ja jenom premyslim nahlas.
ARIADNA. Ale me prave ten problem zajima.
ADRIAN (Nechapave). Jakze? Vas take?
ARIADNA. Ano, zrovna jsem Vam o tom cetla.
ADRIAN (s udivem). Znamena to, ze jsem neuvazoval nahlas zbytecne?
ARIADNA. Samozrejme ze ne. Ale jak Vas to napadlo?
ADRIAN. Kdo se dovtipi, sam nechape jak.
ARIADNA.  Opravdu. Mne se to take casto stava.
ADRIAN.   Zajiste, o takovem svem duvtipu mohou vypravet i jini. 
ARIADNA. Ano, mnozi o tom mluvi, ale neni jasne, jak se to deje.
ADRIAN.  Myslenky jsou take hmotne, jako vsechno ostatni, viditelne i neviditelne.
ARIADNA. Dokonce i laska?
ADRIAN. Neni nic hmotnejsiho nez laska,  trebaze je podobna tomu samemu kvitku sedmibarevnemu  nebo, rekneme, teze kytare sedmistrunne.
ARIADNA. Laska?
ADRIAN. A take laska.
ARIADNA. Jak to?
ADRIAN. Vsechno na svete je mozne si predstavit v podobe sedmi zakladnich barev duhy. Jenom v kazdem jednotlivem pripade jsou proporce a kontrast barev ruzne.
ARIADNA. A ja jsem take duhove-barevna?
ADRIAN. Vy take.
ARIADNA.  A jake barvy je ve mne nejvic?
ADRIAN.  Zelena prevazuje – barva duse. Ale ve Vasi dusi vidim i stesk – zeleny stesk.
ARIADNA. To je pravda. Moje duse boli – do setkani s Vami jsem neustale zarlila na manzela. Vypadalo to, ze me podvadi. A ja k nemu tihnu celou dusi.
ADRIAN.  Neni to nic prekvapujiciho– jste si absolutne cizi.
ARIADNA. Jak to – cizi? Prozili jsme spolu vice nez 20 let. Mame dve dospele deti. A ja ho miluji. My si nemuzeme byt cizi.
ADRIAN.  Mel jsem na mysli neco uplne jineho. Vase duse jsou absolutne odlisne. Cizi.
ARIADNA. Ale vzdy; jsem si ho sama vybrala, ani dvacet mi tehdy nebylo.
ADRIAN. A jak jste si ho vybrala? Podle vnejsich kriterii nebo se Vam na nem zalibilo cosi podstatnejsiho?
ARIADNA. Tezko rict. Potrebovala jsem milovat a byt milovana.
ADRIAN. Koho milovat?
ARIADNA. Muze, prirozene.
ADRIAN.  A co myslite, kde se ve Vas vzala takova potreba?
ARIADNA (plase klopi hlavu). Nerozumim uplne otazce. Chtela jsem milovat tak, jako miluji vsechny zeny.
ADRIAN.  Jako vsechny? To neni pro Vas. U Vas, ve Vasem biopoli, krome zelene prevladaji take jine - duchovni barvy. Napriklad svetle modra, tmave modra a nakonec fialova.
ARIADNA.  A co ma byt, takto, (s ironii) «barevne» zeny nemaji pravo na lasku?
ADRIAN.  Maji. Musi milovat vsechny lidi. Ale do paru se sjednocuji duse, ktere nejsou, podle vyssich meritek, vubec spriznene.
ARIADNA. Nerozumim, co to jsou «vyssi meritka»?
ADRIAN. Existuje, myslim, takovy film – «Laska pozemska a nebeska». Nepamatuji si, o co tam jde, ale nazev je velmi zdarily. Myslim, ze manzelstvi se uzaviraji v nebi, a rozdeluji na zemi, aby si kazdy nasel svoji jedinou a znejmilejsi  lasku nebeskou, s niz se nebude trapit na zemi.
ARIADNA. Jak je to vsechno slozite, rozporuplne a nesrozumitelne. Muzete to vysvetlit jednoduseji?
ADRIAN. Vynasnazim se. Urcite vite z Bible, ze Buh rekl: «Plo;te a rozmnozujte se». On vsak nerekl: «Milujte a rozmnozujte se». Je to jasne?
ARIADNA.  A cozpak, promi;te, rozmnozovat se a milovat naraz neni mozne?
ADRIAN.   Vy chcete moc najednou. Buh nerekl, abychom zili, milovali a rozmnozovali se. On vyclenil hlavni, co musi probihat v prirode – rozmnozovani.
ARIADNA.  A laska, cozpak ta je mimo Zakon?
ADRIAN. V Zakone, ovsemze. Ale ta jde pouze v trojici ctnosti, ano, a az po dvou dalsich – Viry a Nadeje.
ARIADNA. Znamena to, ze kdyz verime v lasku a doufame v ni, jenom se rozmnozujeme? A bez rozmnozovani milovat neni mozne?
ADRIAN. Je mozne s  «rozmnozovanim», i bez «rozmnozovani».
ARIADNA.  Ale proc tedy vetsina rodin, mirne receno, neni prilis s;astna.
ADRIAN. Jestlize lide, blizci jeden druhemu vznesenosti duse a vysokou duchovnosti, budou milovat pouze jeden druheho laskou nebeskou, pak budou rodit genie a krale. Avsak padle, ale blizke duse budou rodit degenerovane tvory a primitivy… Jestlize je tu vsak malo mista pro genie, co potom bude s primitivy?
ARIADNA.  Rekl jste «pouze». Ale kazdy clovek ma pravo na stesti…
ADRIAN. Krome prav mame i povinnosti.
ARIADNA. A jake, napriklad?
ADRIAN.  Udrzovat lidsky rod.
ARIADNA. Inu, vzdy; prece tuto svoji povinnost plnime.
ADRIAN. Plnime, ale ne s temi, co nam jsou dusi blizci. Priroda je tak moudre zarizena, ze pary vstupuji do sexualniho kontaktu mezi sebou kvuli tomu, aby geneticke minusy jednoho byli kompenzovany plusy druheho. A naopak. V tom spociva «nebeskost» manzelstvi.
ARIADNA. Ale to je prece docela primitivni a smutne.
ADRIAN. Prave proto manzelstvi  dlouho nevydrzi a jsou nes;astna.
ARIADNA. A to jste vymyslel Vy sam?
ADRIAN. Nevymyslel, ale vypozoroval. Neverite mi? Poslechnete si ruskeho filosofa Belinskeho: «…prvni a zakladni smysl lasky spociva v peci prirody o zachovani a rozmnozeni lidskeho rodu. Ale kdyby v lidske lasce bylo vsechno ohraniceno jen timto planem prirody, lide by nebyli vyse nez zvirata.  Z toho plyne, ze toto citove usili v lasce cloveka jednoho pohlavi k cloveku druheho pohlavi je jen jeden z prvku citu lasky, jeho prvni moment, za nimz v rozvoji citu nasleduji vyssi, duchovnejsi a mravnejsi momenty».
ARIADNA.  Jak je to tedy potom s pravem na proste zenske stesti – milovat a byt milovana?
ADRIAN.  Pravo maji vsichni, ale je nutne umet toto pravo realizovat.
ARIADNA.  Jak?
ADRIAN. I toto Belinsky naznacuje: «Laska se casto myli, vidic v milovanem cloveku, ceho neni… avsak jindy jen laska v nem odhaluje take prekrasne nebo velike, co neni dostupne beznemu pozorovani a zkusenosti».
ARIADNA.   On vsak rika «jindy». Tedy to neni pro vsechny. A jak to muze udelat prosty clovek?
ADRIAN.  Myslim, ze na to prijdete pozdeji sama spolu s  ń Michailem Lermontovem:
…s;astny ten, kdo rici muze,
Ze zakusil do kapky med zemsky,
Ze miloval  telem i velikosti duse!..
OPONA PADA
 
Scena 4 (Nezdrzenliva uprimnost)
(Na scene za stolky s notebooky a telefony  sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna. Vsechny dopisy se ctou nahlas). 
ADRIAN  (pise,cte nahlas). Ariadno! Dychtive cekam Vas dopis, volani, a take Vasi navstevu. Prosim Vas, ozvete se. 
ARIADNA (pise, cte nahlas). Mily Adriane! Ja k Vam prijedu, presneji, vynasnazim se, velice Vas potrebuji. Napiste, na kdy bude nejlepe koupit listek. Vas dopis jsem dostala. Tesi me, ze me chcete jeste jednou videt. Jak je te; tam u Vas? Jaro? Zajiste velmi krasne?
ADRIAN   (pise ve stejny den, cte nahlas).  Mila Ariadno! Objevil jsem Vas dopis! Jsem moc rad, ze prijedete. Muzete kdykoliv od 10. kvetna. Moc Vas chci videt...
ADRIAN (pise ve stejny den, cte nahlas). Mila Ariadno! Tolik me rozradostnilo nadchazejici setkani, ze jsem zapomnel na zbytek dopisu. Ano, nyni je tu jaro, krasne jako vzdycky, ale s Vami jaro, i Praha budou jeste krasnejsi. Vy sama jste jako Jaro, i jako Leto.
ARIADNA (pise ve stejny den, cte nahlas). Adriane! Dnes celou noc prselo, a ja myslela na Vas a na nase setkani jako divenka pred prvni schuzkou. Tolik se bojim dalsiho trapeni. Jiste Vas poslal sam Buh. Doufam, ze mi pomuze. Je mi nejak tezko na dusi, citim bolest na srdci a zarove; tuseni cehosi radostneho. To vsechno Jaro-taskar! Nevim, co vymyslet, abych k Vam mohla prijet,  podvadet moc neumim, trebaze to obcas bylo nutne. Zavolam Vam vecer o vikendu, jak to vyjde. Je treba jit pracovat.
ADRIAN (cte). Ariadno! Dostala jste muj vcerejsi dopis? Sel jsem spat ve tri v noci. Probudil se ve ctyri. Nespal do sedmi – nemohl, to je vsechno. Citil jsem Vasi pritomnost. Zmocnila se me touha po Vas, dusi i  telu. Nelekejte se, ackoliv v takovem stavu jsem vlastne poprve v zivote. Omlouvam se jen za jedno – nezdrzenlivou uprimnost.
OPONA  PADA

Scena 5 (A mnoheho v minulosti velmi lituji)
(Na scene za stolky s notebooky a telefony  sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna.)
ADRIAN  (uslysi zvoneni telefonu, zveda sluchatko). Hal;! Mescersky.
ARIADNA. Dobry den, Adriane! Uz druhou noc nemohu vubec spat. Stale na Vas myslim.
ADRIAN. Dobry den, Ariadno! Jsem s;astny, ze mi volate. Dekuji, ze na me myslite, ale je mi lito, ze nemuzete spat. Co Vam brani?
ARIADNA. Take Vas chci videt, citim, ze jste dobry, ale touzim lepe poznat Vasi dusi.
ADRIAN.  Ano, tak to je, cizi duse – temnota. Ale jak ji pro Vas vyjasnit…
ARIADNA. Vite, nevyjas;ujte. Umite zpivat? Zazpivejte, co je te; v souladu s naladou Vasi duse. Myslim, ze pak Vam lepe porozumim.
 ADRIAN. Te; jste me privedla do rozpaku – zpivat vubec neumim. Nemam hlas, ale pokusim se. Z nejakeho duvodu jsem si te; vzpomnel na Jesenina. Nebu;te prilis prisna (zpiva sam nebo je pusteny magnetofon):
Uz ukously si zlate brizy v haji
sve vesele a recne jazyky.
A jerabi, co smutne preletaji,
ti neteskni uz take nad nikym.

Pro koho tesknit? Kde ma poutnik stani?
Prijde a pryc jde, opusti zas dum.
O mrtvych blouzni jen konopne lany
s lunou, co shlizi k modrym rybnikum.

Sam stojim v holych planich, sam jsem tady,
jeraby nese vitr dal a dal.      
Hlavu mam plnou veseleho mladi
a nic v nem – nic, ceho bych litoval.

Nac litovat let, preletlych jak stiny,
rozkvetlych bezu, nac jich litovat
V sade jak ohne hori jerabiny
a nikdo uz k nim neprijde se hrat.

ARIADNA. Jste az moc skromny. Moc se Vam to povedlo, obzvlaste (prozpevuje, meni slova):
Stojim sama v holych planich, sama jsem tady,
jeraby nese vitr dal a dal.
Hlavu mam plnou veseleho mladi
A mnoheho v nem by kazdy litoval.
ADRIAN.  Ale to je cele jinak, nez podle Jesenina.
ARIADNA.  A proc se Vam ta slova nelibi? Kdyz niceho nelitujete, znamena to, ze jste sam se sebou spokojeny?
ADRIAN.  To bych nerekl, ale nac litovat, jestlize minulost nezmenis.
ARIADNA. Minulost skutecne nezmenis. Ale chtelo by se Vam opakovat minule, jestlize niceho nelitujete? Prece jen jste se sebou spokojeny ve vsech ohledech.
ADRIAN. Nu, proc tak kategoricky? Spokojeny neznamena samoliby.
ARIADNA. Nebudeme se hadat. Chytila jsem Vas za slovo. Pomuzete mi?
ADRIAN.  Ale ja se s Vami nehadam. Ja jednoduse vyjadruji svuj nazor. A v cem potrebujete pomoci?
ARIADNA.  Jestlize je pro Vas vsechno tak snadne jak pro kouzelnika, pomozte mi pro zacatek dnes usnout. Muzete?
ADRIAN.  Vynasnazim se.
ARIADNA. A co budete delat?
ADRIAN. Nu, nic zvlastniho. Jednoduse si predstavim, ze spolecne s Vami tvrde spim v jedne posteli.
ARIADNA (ostychave). A nezda se Vam, ze na to zname jeden druheho prilis malo?
ADRIAN.  Ne, nezda. Zkusime to?
ARIADNA. Dobre, pokud je to jenom predstava. I kdyz te; skutecne zacinam citit Vas dotek, opravdu. Co se mnou delate?
ADRIAN.  Jen tî, co citite.
ARIADNA (koketne). Ale to Vam nereknu, muj kouzelniku. A vy take neco citite?
ADRIAN. A ja Vam to take nereknu, ma carodejko.
ARIADNA (zadumcive). Adriane, a Vy jste nekdy miloval?
ADRIAN.  Ovsemze, miloval.
ARIADNA. Mnohych?
ADRIAN.  Mnohe.
ARIADNA. Znamena to, ze jste mnohamilujici?
ADRIAN. Ne, jednumilujici.
ARIADNA. Ale vzdy; jste miloval mnohych.
ADRIAN.  Ne mnohych, ale mnohe.
ARIADNA. A co napriklad?
ADRIAN.  To je intimni otazka.
ARIADNA. Pochopitelne, Vy nerad hovorite o svych intimnich vztazich. Coz je, samozrejme, spravne.
ADRIAN.  My dva vskutku ruzne chapeme intimitu.
ARIADNA.  Dobre, nebudu se Vas ptat. Kdo jsem pro Vas? Nejsem manzelka, dokonce ani milenka.
ADRIAN.  Bohuzel,  ani to, ani druhe. 
ARIADNA. Nu, uz dokonce litujete, ze jste se se mnou seznamil.
ADRIAN.  Vypada to tak?
ARIADNA. Zatim nevim. Uz chci spat.
ADRIAN. Takze se uvidime?
ARIADNA  (koketne). Mozna. Dekuji. Dobrou noc.
ADRIAN.  Dekuji za mozna. Dobrou noc.
OPONA PADA

Scena 6  (Jeden druheho potrebuji)
(Na scene za stolky s notebooky a telefony  sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna.)
ADRIAN  (pise nasledujici den po telefonnim rozhovoru, cte). Ariadno, zamiloval jsem se do Vas na prvni pohled. Myslim, ze to neni pouha fantazie. Vy jste tak neskutecne nadherna. Nevzpominam si, jestli jsem vubec nekdy videl zenu Vam treba jen trosku blizkou silou sveho vlivu na me. Clovek proziva svuj zivot, ale nachazi malo opravdovych pratel, malo zen videlo SVE skutecne muze a malo muzu videlo SVE skutecne zeny. Mne se zda, ze Vy jste MOJE skutecna.
ARIADNA (pise nasledujici den po telefonnim rozhovoru, cte). Adriane, po telefonnim hovoru s tebou jsem nakonec usnula. Pocitac byl obsazen. Muj te; spi. Prijedu k tobe, davej na sebe pozor.
ADRIAN.  Draha Adriano. Take jsem usnul. Ale kdyz jsem se rozhodl podivat do pocitace, uvidel jsem Tvuj vzkaz. Take na sebe davej pozor, i pro mne. Mozna stihnes odpovedet jeste dnes?
ARIADNA. Drahy Adriane Konstantinovici! Jeste vcera jsem znovu procetla Vase dopisy a proste nevim, jak Vam vsechno rict, abych Vam neublizila.
     Predstavte si sebe na mem miste, nakolik  jste schopen predstavit si sebe jako zenu. Prijet k muzi, temer zcela neznamemu, byt s nim v cizi zemi. Ve mne se cosi odehralo, neco mimo moji vuli, dokonce jsem za tech par dni zhubla.  Zapome;te na me a nezlobte se. I tak jsem v tomto zivote nebyla s;astna.  Zbavil jste me zarlivosti. A pak jsem se sama ukazala jako takovy ptacek. Preji Vam jen vsechno nejlepsi. Promi;te mi, prosim, hrubost. S uctou Ariadna.
ADRIAN.  Draha Ariadno. Dekuji za dopis. Odpovim podle jeho textu.
Ano, videli jsme se kratce. Ale cozpak cely problem lezi v delce setkani? Je mozne stravit zivot vedle jineho cloveka a zustat si cizi. Nijak jsem na Vas specialne nepusobil. Jednoduse jste me zasahla – najednou se objevila - pribuzna a blizka, ale existuji sily, ktere nepochazi ode me. Opravdu jsem se snazil Vam pomoci od zarlivosti. Jestli jsem pomohl, vite sama. Te; se pokusim k Vam dovolat. Nechystam se Vas presvedcovat, trebaze verim, ze se setkame, protoze myslim, ze potrebujeme jeden druheho. Nemusite odpovidat.
OPONA PADA

Scena 7 (Tak si budeme tykat)
(Na scene za stolky s notebooky a telefony  sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna).
ADRIAN. Prece jen zavolam (vytaci cislo telefonu).
ARIADNA (uslysi zvonit telefon). Richterova.            
ADRIAN. Dobry den, Ariadno. To jsem ja, Adrian.
ARIADNA. Dobry den, Adriane Konstantinovici!
ADRIAN.  Budeme oficialni?
ARIADNA. Jak chcete.
ADRIAN. Precetla jste muj dopis?
ŔĐČŔÄÍŔ. Precetla a odpovedela.            
ADRIAN. A moji posledni odpove;?
ARIADNA. A Vy jste uz take odpovedel?
ADRIAN. Odpovedel.
ARIADNA. A ja myslela, ze jste se urazil.
ADRIAN. Proc?
ARIADNA. Kvuli memu dopisu.          
ADRIAN. Neurazim se kvuli cizim nazorum. Prosim Vas, prectete si to. A popremyslejte.
ARIADNA. A proc to vykani?
ADRIAN. Po Vasem psani nevim, jak se na Vas obracet.
ARIADNA. Odpovidam, velmi jednoduse - Ty.
ADRIAN. A je to principialni?
ARIADNA. Prirozene. Zena se vzdy pripravuje na setkani ne s vami nekolikerymi , ale s  tebou jednim. Ona potrebuje ne mnoho vas, ale pouze jedineho tebe.
ADRIAN. A ty potrebujes jenom jednoho?
ARIADNA. Ja se nepokladam za slabocha a zcela souhlasim s Balzakem: «Cim silnejsiho charakteru je clovek, tim ma mensi sklon k nestalosti lasky». A ty, jaky mas charakter?
ADRIAN. Osklivy.
ARIADNA. O tom nemluvim. Silny nebo slaby?
ADRIAN. Chces me proverit Balzakem?
ARIADNA. Jim take.
ADRIAN. V tom pripade take odpovim Balzakem: «Laska je jedina naruzivost, ktera se oplaci stejnou minci, jakou sama razi».
ARIADNA. Ja souhlasim s laskou podle Balzaka, kdyz «…clovekem uzname jen toho, jehoz duse v lasce dychti stejne tak po duchovnim poteseni, jako po telesnem uspokojeni».
ADRIAN. V tom s vami dvema souhlasim. Radeji prije;. A na dopis odpovis?
ARIADNA. Prijedu, odpovim, na shledanou.
ADRIAN. Dekuji. Na shledanou.
OPONA PADA

Scena 8  (Sex – instinkt pokracovani rodu)
(Na scene za stolky s notebooky a telefony  sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna).
ARIADNA. Muj drahy Adriane! Chapu, ze se citis urazeny kvuli tomu hloupemu dopisu. Je mozne, abys mi vubec nekdy odpustil? Cela prekypuji neznymi city k tobe. Tva slova se me hluboko dotkla, nevedela jsem, ze jsi take osamely, napadlo me, nejaky Casanova, promi;. Co se tyka prijezdu, vse zalezi na tom, co  muj, kdy mu zavolaji, ze je prace, a on se vypravi na cestu. Zavolam, bojim se ho, takovy muze i zabit.  Zatim. 
ADRIAN. Ma draha Ariadno. V zadnem pripade se na tebe nezlobim – z zadneho duvodu. Citim se z tvych radek jako v sedmem nebi. Znacna cast lidi je osamela, i kdyz nekoho vedle sebe maji. Jestlize  on te miluje, pak z lasky se nezabiji, ale miluje jeste vice. Nenuti se milovat nasilim. Sex – to vubec neni laska, ale instinkt pokracovani rodu. Laska nejde zdola, ale shora, a tudiz sex dopl;uje lasku. Kdyz lide miluji jeden druheho, pak se jejich vzajemne vztahy podrizuji lasce. Leta v mziku ubihaji. A co zustava? Kolik zbylo kamaradu? Mne se zda, ze jsem nasel svuj osud. Smesne? Vzdy; jsi mi psala, ze nas deli nejen vzdalenost. Pochopil jsem – a roky take. Chtel bych ti behem zbyvajicich let mnohe predat, pokud si to budes prat. Cekam.
ARIADNA. Patrne nam nejde osud vstric, i kdyz je tak krasne, jaro. Sef dnes meho propustil. Vypada to, ze se pohadali a sotva to nebylo kvuli platu  – platili mu velmi malo – pracoval tam temer zadarmo. Nic jsem nepotrebovala – aspo; jsem od neho mela klid. Te; vubec nevim, co vymyslet. Asi neco vycitil – stale mlcim. Zacal za mnou chodit, div ze me nesleduje. Byla jsem tak s;astna, kdyz jsem precetla tvuj dopis. A tak nes;astna po teto zprave, tak bychom se zitra videli. Zatimco spal, nachystala jsem si veci na cestu... Tolik chci byt s tebou, i kdyby jen nekolik hodin. Co nas ceka? Budeme-li kdy spolu nebo je to proste zkouska lasky?
ADRIAN. Nikdy jsem si nevsimal vdanych. Nepotrebuji zadne flirtovani.
ARIADNA. Zitra budu v Praze ve 12,30. Prijdes mi naproti? Libam. Ariadna.
ADRIAN. Ale to se vi. Cekam.
OPONA PADA




DRUHE DEJSTVI
(A SETKALI SE DVA OSAMELCI)

Scena 9 (Povysili se na basniky)
(Na scene za stolky s notebooky a telefony  sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna).
ARIADNA.  Muj drahy Adriane!!! Vsechny moje myslenky smeruji k tobe. Jsem tam stale jeste s tebou. Dnes jsem si uklizela veci a rozhodla se neprat zupan. Voni tebou, tvym domem, vuni cigaret, dala jsem ho do celofanoveho sacku – bude mi pripominat tebe, tve polibky. Bylo mi tak dobre – je to jak sen. Jsem hrda v dusi, ze jsem travila cas s tak chytrym clovekem, ale trochu se stydim za sebe – ty toho tolik vis, a ja prisla s vselijakymi hloupostmi. Vis, myslim, ze se davas cely lidem. Nu, vsak vis, co mam na mysli. Davej na sebe pozor, ty muj dobry! Dcerka mi vcera rekla: «Mami, ty jsi omladla!».
ADRIAN. Ma draha! Dekuji za mila slova. Ja jsem na tebe take hrdy – jsi skutecna, prekrasna, a k tomu chytra zena, s zadnymi hloupostmi jsi neprisla. Jsi velice uprimna, prudka a zcela neopotrebovana jako clovek i jako zena. Ale vim toho vcelku malo, vcetne toho, ze jsem nevedel, ze jsou na svete tak prekrasne zeny jako ty. A, k tvemu omladnuti – vsechno je jeste pred tebou, ackoliv ty jsi i tak mlada po vsech strankach. Take na sebe davej pozor.
ARIADNA. Dekuji ti za dopis i za takove oceneni, ale ja nezpychnu  – vzdy; jsem Zena, a velmi sebekriticka. Take ti reknu, ze jsi –  neobycejny clovek a mas zlate srdce! Muj pojal nejake podezreni: tolik otazek, takovy pohled. Rika, ze ho kvuli mne boli srdce a vickrat me nikam nepusti. A drive nevedel, jak uprchnout – s kamarady bylo veseleji.
ADRIAN. Moje hodnoceni odpovida realite. Ňî, ze zacal podezrivat, je samozrejme.
ARIADNA. Muj mily Adriane.  Zajiste ti bylo protivne to cist, ale mylis se– ta jeho «laska» je jen zdani, spise, vlastnictvi. Dnes prselo, a vecer takova nadherna zar: Slunce bylo neobycejne krasne, modlila jsem se, aby ti Buh vratil mladi, aby s tebou bylo vsechno v poradku a mezi nami – s tebou take.
ADRIAN. Ariadno! Poslouchej:
Muz protivny. Ty protivna.
Nuda kolem neprijemna.
Smutni srdce, v dusi prazdno,
Vsechno v tobe prokousano.

Diry v srdci, telo tukem zalite,
Cit skomira jak travicka v letni vyhni.
Kdesi vedle – tam jsou kvitky rozvite…
Zabije te smutek nebo lahve vypite.

Nekdo kolem prosel, na dvere za;ukal,
Vzpominka? - Chces ji zahlednout…
A hlas tveho srdce mlcel, nevolal,
Koho mas zapomenout, uz nepozval.

ARIADNA. Smutne, ale podoba se to memu zivotu. Ale ja jsem krome Alexeje a tebe nikoho jineho nemela. Takze nemam ani na koho zapominat.
ADRIAN. Ariadno! Jsem uchvacen tvoji dusi:

Prekrasna chvile – ty jsi se mnou.
Tesim se tebou jak prirodou ladnou.
Ma dla; te vnima jako realitu,
Jako Feuerbachovu materialitu.

Ale i duchovnost Hegela poznavam
A jeho dialektiku si procitam:
Duse tva je prvopocatek vseho,
Z Vesmiru laskou bohateho
Tak okouzlujici a dobra se narodila,
A ty jsi me ji odmenila.

Hnuti tve duse je vyjimecne –
Pro metafyziky az nebezpecne.
Vsak pro me (jsem dialektik) to hnuti –
Je realita sveta, co me nuti

Milovat tebe, prirodu, svet jaky je,
Ono me vzrusuje, ono inspiruje.
Jedinou vadou je kratkost setkani
A muka vecneho cekani.

Ale verim – uz brzy nase duse, dlane
Semknou se pevne, odhodlane.

ARIADNA.  Adriane! Dekuji za dopis. Poslouchej:

I kdyby nebylo tech noci,
Ani tech dnu, co jini dostali.
I tak s;astna jsem, ze miluji,
Zes tu byl… osudu dekuji!

ADRIAN. Dekuji, ze jsem uz «byl». Skoda, ze jsem pro tebe uz minulost. Lepsi nez ty neexistuje. Hlavni neni to, ze jsi jedina ve tme, ale to, ze vynikas i v jasnem svetle. V zari Slunce neni videt hvezd, jen v noci. A ty nejsi hvezda – souhvezdi, ve kterem je mnoho hvezd viditelnych i za bileho dne. A kazda  hvezda souhvezdi Ariadna zari vlastni barvou. Postestilo se mi uvidet to okamzite a nezmylil jsem se. Nemusis litovat, ze si toho nevsimli drive, neni nutne ptat se hloupych, co slysi. Vsimaji si, vidi i slysi jine ti, kterym je souzeno uvidet i uslyset SVE. Lepe pozde nez nikdy!
ARIADNA. Muj drahy Adriane! Dekuji ti za vcerejsi dopis, myslel jsi na me. I ja jsem te videla ve snu, o necem jsme hovorili,  nepamatuji se, o cem. Touzim po tobe.  Libam te.
ARIADNA. Prilis mnoho se v mem zivote zmenilo. Ty mas snad magnet nebo co – me to k tobe tak tahne!? Kdyby tak bylo mozne jednoduse sbalit veci, vsechno opustit. Udelala bych to, kdyby spolecnost ne... ty vis, co mam na mysli. Neni vsechno tak jednoduche, prinejmensim ne pro me. Ano, a nejen to, kdybych byla svobodna, zkusili bychom zit spolu, vynasnazila bych se udelat te s;astnym. Nakonec ty rozhodne potrebujes partnerku, zaslouzis si lasku a zenskou peci. V tobe je tolik touhy po lasce. Nezne te libam a miluji.
ADRIAN. Ty si vazis mineni «spolecnosti». To je dobre, ale myslim, ze ta ti nepomuze. A pro spolecnost existuje zakon – «Vitezove se nesoudi». Jestlize se citis nesvobodnou, pak zajiste takova jsi a v podstate – svoji nesvobodu potrebujes. Skoda, ze si pri pohledu zpatky velice casto myslime: «Do sve nesvobody jsme se dostali dobrovolne». Ale zivot v nesvobode je mnohem kratsi a omezenejsi, nez zivot svobodneho cloveka. Je mi «prijemne», ze mi doporucujes najit si partnerku. Dekuji ti. Mozna pomuzes? Ale pro me existujes jen ty. A zdravim spolecnost i tvou nesvobodu! A; dale vitezi dokonce i nad osobnostmi.
ARIADNA.  Trochu jsem cetla knihu tveho otce. Tvuj otec neni jen krasny a chytry muz, ale i hodny a dobry clovek,  mel jsi stesti, proto s nim tva matka prozila cely zivot, myslim, s;astne. Z te lasky ses narodil TY, a ja jim dekuji! Odsuzujes me, ze mam slaby charakter a mas na to, konecne, pravo, je to jak dedicnost, tak ma osobni zabednenost.   Potrebuji cas, abych vsechno vyresila.   
 ADRIAN. Rodicum jsem velmi vdecny za vsechno. V tebe velmi verim. Myslim, ze se nemylim. Pokud vse zavisi na tobe. Vazne se zamysli, jestli me vubec potrebujes. Vskutku jsem se ti uz poradne omrzel svymi skromnymi vylevy citu. Na tobe zalezi – ma-li cenu je vypalit?
ARIADNA. Jak mam rozumet pojmu «vypalit city»? Rozumim, jestli vsechno konci, ty se vskutku lehce zbavujes stradani a uz nepotrebneho trapeni. Pochopila jsem, ze jsem se ti uz omrzela, a proto se tak ptas.
ADRIAN. Adriano. Dekuji. Neomrzela a neomrzis.
ARIADNA. Take te chci poprosit, aby ses zamyslel, zda me potrebujes, a rozhodl se ohledne «vypaleni citu», jak jsi napsal.
ADRIAN. To myslis vazne? Jsi pro me – potrebnejsi nenajdes. Ale stale mluvis î «nem». Jak se mohu cpat mezi vas. A abys mne nepsala, na nicem nezalezi, stejne budes moje! Samozrejme, pokud se nebudes branit. Bavime se ne o tvoji nepotrebnosti, ale o tom, jestli potrebujes ty mne.
ARIADNA. Chapu. Uz patrne sam nejsi rad, ze jsme se spolu seznamili. Ale to neni nase vina – je to silnejsi nez my. Mne se neco takoveho stalo poprve. Je mozne, ze driv bych kazdeho odsoudila za takove jednani. Ale te; sama sebe nesoudim. To udela cas.
ADRIAN.  Pochopil - ty se mne zbavujes. Chces, aby za nas dva rozhodl cas?
ARIADNA.  Uklidni se, vse je normalni, potrebuji te.
ADRIAN.  Ale mozna  ses polekala, ze to beru prilis vazne, nebo ses mne vzdala?
ŔRIŔDNA.  Muj drahy, nic se nezmenilo – chci byt s tebou. Vsechno bude tak, jak budes chtit.
ŔDRIAN.   Poslouchej:
Dlouho bylo marne me hledani,
Tolik dlouhych let na tebe cekani.
A ty jsi prisla, sebe odevzdala,
V poutech jak hroznys me sevrela.

Driv nepoznal jsem, netusil,
Ze bych nekdy prenadherne zil.
Tve zajeti je prijemne dvojnasob –
Tva sevreni jsou mi vic nez vhod.

A ja jsem cely zivot hledal tebe –
Dobrovolne odevzdal jsem sebe.
A mozna, ze to bylo naopak –
Pak bych byl s;astny nadvakrat.

A mozna vse byl pouhy sen? –
A z Mesice zas vratim se na Zem…
A mozna ty vskutku nejsi ty,
Ale jen z me touhy pocity?

A mozna ja vubec nejsem ja,
Ale jen tobe pouha podoba?
A mozna jsme si vse vytvorili
Ze smutku a tmy, v niz jsme zili?

ŔRIADNA. Takova slova jsem za cely svuj zivot od nikoho neslysela. Ackoli ziji vice city nez rozumem, nevzpominam si, kdy jsem nekomu rekla - muj milovany. Tobe se to nebojim rict: Ty jsi – moje spriznena duse!
ŔDRIAN. Dobry den, milovana! Nevzpominam si, kterou zenu jsem tak nazyval. Ale tebe jsem si opravdu zamiloval na prvni pohled, zamiloval si na tobe uplne vsechno.
ŔRIADNA.  Dekuji. Prala jsem si od tebe takovy darek.
OPONA   PADA

                Scena 10 (Nasla?)
(Na scene za stolky s notebooky a telefony  sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna).
ŔRIADNA.  Kdyz jsem byla u tebe, jako bych zapomnela na cas. A do te doby jsem spavala v noci jen par hodin…lezela jsem, mucili me vselijake myslenky. To vsechno ta tvoje Postel... Ŕ, mozna, Majitel!.. Libam te. Ariadna.
ŔDRIAN. Kdyz ti pisu, dokonce se mi chce k radkum pritisknout, a usta se oteviraji k polibku. Tvoje telo je jako cisty-precisty snih, ŕ tva duse, stejne jako telo, jsou tak rozechvele. Popsat te slovy nedovedu, jedine snad v celem romanu. Ŕ te; si predstavuji, jak v objeti plaveme v modre-blankytnem oceanu. Jsem vskutku velice hloupy, nebo; jsem te tak dlouho hledal. Opravdu jsi kvuli mne unavena?
ŔRIADNA.  Adriane, toto jsem psala pred setkanim s tebou...stydim se, pravda, vzdy; jindy si tak snadno pro sebe pisu, a nikdo o tom nevi:

  Naprazdno roky ubihaji,
  S kympak mam v starostech stat?
  Nebylo stesti v mladi,
  A ja chci tolik milovat.

  Milovaneho druha potkat,
  Spriznenou dusi najit
  A s polibky usinat,
  I rano se lasky napit.

ŔDRIAN. Veliky dik za velmi dobre verse – jsou jenom o tom, o cem sni mnohe zeny, ale ty jsi pro me jedina svym zenskym kouzlem a city lasky.
ŔRIADNA.  Verse, jestli se tak da rict, jsou jednoduse o tom, co jsem chtela sdelit – muj sen vsak byl temer naraz vyplnen – potkala jsem tebe – toho, o kom jsem snila.
ŔDRIAN. Draha Ariadno! Pred dvema tydny jsme se prochazeli po Praze. Prijdu domu, ale vsechno hovori o tom, ze jsi tu byla, ŕ te; je tu bez tebe pusto.
OPONA PADA

SCENA 11  (Ve svete zachyti je nejvys dva …)
(Na scene za stolky s notebooky sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna).
ADRIAN. Co jsi citila, kdyz jsme spolu mluvili telefonem?
ARIADNA. Chces vedet, co jsem citila? Zavrela jsem oci a vzpominala na nase posledni setkani… Citila jsem tve teplo, jako bys me hladil po tvari,  prsou a niz … teplo v prsou , a take pocit bezpeci.
ADRIAN.  A ja jsem citil spojeni s tebou.
ARIADNA. Prala bych ti zakusit vsechny city, ktere davas poznat ty mne. Nemam tvoje schopnosti, ale chci ti take pomoci.
ADRIAN. Dekuji za dobra slova a prani pomoci. Jsem take rad, ze jsem ti necim uzitecny.
ARIADNA. Posilam ti pozdrav – zitra je svatek Trojice! Uz je pozde, urcite jsi unaveny.
ADRIAN.  Dekuji, take te zdravim. Je az prilis mnoho svatku, a lide se nemeni k lepsimu. Ale Buh – to neni Trojice. Boha nelze delit na tri casti.

;, Boze, dej mi nadseni,
A; kracim cestou vernou.
A svoje prave poslani
Dovol mi jasne nahlednout.

 Zapal ve mne ohe; prani,
Abych bez ustani musel bdit
             A na me stezce tvoreni
Nenech zaludnostem zit.

 Zmirni ve mne uminenost,
 Kdyz odvleka me od cile,
 Kez pracuji vic nez dost,
 A; lehce ci s namahou to jde.

 Kdy neznalost mi na pomoc
 Prichazi, neptajic se me,
 ;, Boze, nedavej mi nemoc –
 Dej vice svetleho ohne.

ARIADNA.  Dekuji za modlitbu – zrovna se hodi k svatku. Chtela jsem si ji zapsat, pamatujes, jeste u tebe?
ADRIAN. Ty jsi pro me cely svet, ŕ mozna jeden z hlavnich stimulu meho zivota.
ARIADNA. Ja tebe take velice miluji! Jsi muj nejdrazsi clovek na svete! Tesi me kazdy tvuj dopis, kazde slovo, ktere vyslovis. Jsem s;astna, ze me milujes.
ADRIAN.
  V temnote tys paprsek svetla.
  Z mladi meho jsi muj sen.
  Az z detstvi sveho jsi ke mne prisla
  Snad litovat jen toho, zes dlouho sla.

  Prosim te, draha, zusta; se mnou,
  Okouzlila jsi me jak zadna jinaci.
  Na to uz zadna slova nestaci,
  City me ti popsat nemohou.

  Odpus; mi tak detsky sloh a vers.
  Mlcim v ocekavani, ale ver,
  Jsem presvedcen, ze Ano reknes mi.
  Ty…nejkrasnejsi hvezdo mezi hvezdami.

ARIADNA.  Docela urcite brzy zacnu pronaset tve jmeno nahlas. Za verse moc dekuji! Jsi chytry, vis, ze miluji basne.
ADRIAN. Base;  –  to neni base;, ale chabe zrymovane city.
ARIADNA.  Vsechny tve basne maji smysl – s tvou knizkou jsem nekolik noci spala, mam ji pod polstarem, lezela jsem, nektere basne jsem procitala trikrat i vickrat. A pak jsem na tebe zacala zarlit. Zastesklo se mi po tobe.
ADRIAN. Z hlediska poezie, nemam zadne «basne»,. Zarlit na me neni nutne – na nikoho.
ARIADNA.  Mezi nami bude vsechno dobre,  vi;!? Protoze ty umis milovat.
ADRIAN. Konecne, ty to take umis!
ARIADNA.  Dnes je tak krasne rano. Probudila jsem se – slunce v okne, hlavu plnou myslenek na tebe.
ADRIAN. Poslouchej, jake emoce vlozil basnik «vnitrni sily» Michail Lermontov do nasledujicich radek:
Jsou zvuky – vyznamu miziveho,
Povysenym davem prehlizeneho –
Ale zapomenout je mozne neni:
Stejne jak zivot jsou s dusi spojeny;

Jak v hrobe je skryto drivejsi
Na dne tech zvuku svatych;
A ve svete je zachyti dva nanejvys,
A jen ti dva zachveji se z nich!

Myslim, ze ty radky souznivaji s tvoji dusi, nebo; kazdy jedinec, jak je videt,  vedle nekoho dalsiho, vysila totiz ke kazdemu z nas svoji informaci. Ta informace byva tak vyznamna a realna, ze neuverit v jeji hodnovernost je jednoduse nemozne. To neni jen informace k premysleni  –   nekdy  radikalne prevraci cely nasledujici zivot, a my sami zaciname plne chapat, ze nas zivot se nadobro vali  ne do nebyti, ale do opacneho, vznesenejsiho smeru, jehoz jmeno je Vecnost.
ARIADNA.  Z jake ty jsi planety? Zdalo se mi, kdyz jsi me vzal za ruku, ze jsme spolu vzletli a cely Vesmir byl pred nami.  Bylo tam tak volne, dobre.  Opet jsme leteli zpatky k Zemi. Drzel jsi me za ruku. To bylo tehdy 3. dubna.  Nikdy jsem necetla sci-fi, ackoliv si muzes myslet – cetla hodne. To uz je diagn;za, patrne sis pomyslel. Nezne te libam.
ADRIAN. Jsme oba ze stejne Planety, nachazeli jsme se tam drive a nekdy tam uletame. Ale to neni vsechno. Hlavni je, ze spolu mame velice blizky vztah, ŕ kdyz jsme se poprve uvideli, doslo k sjednoceni dvou dusi a to sjednoceni nas soucasne posililo a preneslo na nasi Planetu. A pak jsme se vratili na Zemi, abychom spolu dokoncili pozemske dilo, protoze jsme pochopili, ze jsme tu jeste potrebni. Nase kvetnove setkani muselo potvrdit, jestli jsme tu nutni spolu nebo kazdy zvlas;. A to je cela diagn;za. Nenormalni jsou vsak ti, kteri se spokojuji jen s materialnim zivotem a co je dal za jejich nosem malokdy vidi. To je jejich diagn;za. Jestlize jsme se prece jenom shledali, tak to nekdo potreboval. Neshledali jsme se brzy. Ale pozde? Na to si musime odpovedet sami.
ARIADNA.  Dekuji, ze jsi me potesil, ale mozna jsi me jednoduse „prihral“, abych si o sobe nemyslela nic spatneho. Cosi v nasem vztahu je skutecne blaznovstvi .
ADRIAN. Za prve, nejsme spolu na sportovnim hristi a ja jsem ti „neprihraval“. Miluji cestne vztahy. Za druhe, neutesoval jsem te, protoze se ti nic spatneho neprihodilo. Pujdeme dal, neboli, jak rika basnik: «K zastaveni neni duvod. Jdu, podkluzuji, ale stoupam dal. Ve svete neni vrchol, co by se nezdolal». A jeste tri zname kuplety pro moji Hvezdu na slova V. Cujevskeho s mymi zmenami:

                Hor, hor, hvezdo ma,
  Hvezdo lasky laskava!
  Jsi pro me jedna jedina,
  Jedina stesti pricina!

  Hvezdo lasky kouzelna,
  Prekrasna budoucnosti ma!
  Tebou me mladi vzkrisene
  Roky v me dusi zamcene!

  Muj zivot byval bez lesku
  Nez jej zasahla sila tvych paprsku.
  Nakonec nasel jsem lasku svou
  Hor a svi; – jsi mou kralovnou.

ARIADNA.  Jsi tak citlivy muz, dokonce prekonavas ma ocekavani. Tehdy jsem tusila, ze jsi neobycejny clovek, ale nevedela jsem, do jake miry. Take jsem ti zpocatku krivdila svymi podezrenimi. Te; se stydim.
ADRIAN. Pokud jde o mou citlivost – pro tebe je zretelnejsi. Bohuzel, bylo pro me tezke projevovat sve city k druhym – nutno mit cloveka, ktery, jednak potrebuje prave moje city, a pak city dvou lidi si musi byt blizke silou a vzajemnym odevzdanim. V opacnem pripade lidem spolu nebude dobre. Jinak receno, lide musi mit SPRIZNENE DUSE. Jestlize tato spriznenost chybi, pak bude lidem spolu smutno. Prave v tobe jsem ucitil a uvidel velice blizkeho cloveka.
ARIADNA.  Nebudu moci prijet na vikend, prijedu 12. cervna. Zitra zavolam, kdy to bude mozne. Tesi me tvoje dopisy(ne kazda zena muze slyset takova slova). Kdyz jsem cetla tve basne ve sborniku, libilo se mi, jak jsi napsal  «...ja sebou luzko objimam...»,  nu, tady jsem take podle tvych slov par radek napsala:

  Daleko, daleko jsme spolu zabloudili
  V tom svete nepokojnem a zlem se ztratili.
  A poduska - ta sama objima,
  Jakoby chtela rict – jsme dva.

ADRIAN. To jsi znamenite napsala, Jenom jsme se spolu neztratili, ale nasli.
ARIADNA.
                Kdyby se s tebou melo neco prihodit,
  Nevim, zda budu moci jeste zit.
  V tom krutem svete plnem lzi,
  Jsi paprsek svetla, co me podrzi.
 
  Nikdy jsem nevidela takove muze,
  Jen ve snech mi nekdo nosil ruze.
  Kdosi vskutku se mi zdal –
  To tys me ve snu objimal.
 

ADRIAN. Dekuji, ma draha. Moc te miluji. Kdy se setkame?
ARIADNA.  Muj mily, v tuto chvili nevim, jak vsechno vyjde s prijezdem. Chci byt s tebou, ale on me podezriva, sleduje, nastesti rad spi…
ADRIAN. Kazdy by na jeho miste podezrival.
ARIADNA.  Zacnu se pripravovat na cestu. Je velice horko – 29 stup;u. Snad uveri, ze jedu opet se skupinou. Pravda, bojim se, to se da snadno proverit – take bych mu neverila. Jestli vyjedu, zavolam rano z Berlina.               
OPONA PADA

Scena 12
(A; zije laska!)
(Na scene za stolky s notebooky sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna).
ADRIAN. Dva dny misto tebe jen tve pradlo a obleceni, ale i to vyvolava nepochopitelny cit.
ARIADNA.  Vcera jsem ti neodeslala email – moc jsem premyslela, jaka to byla nalada jeste po tom veceru pred odjezdem. Premyslela jsem o tom, ze te; uz prestavame ustupovat a rozumet jeden druhemu. Cosi jsem v tobe opravdu zmenila. Ale ja se nemenim – asi jsem takova nenapravitelna.
ADRIAN. Vecer pred odjezdem ve mne nic nezmenil. Myslim, ze je to proste: tvuj muz se po mne ukazal byt pro tebe medem po horcici. A dal delej, jak myslis…Stejne budes mou:

 Dal hodiny plynou a dal tydny jdou
                A ja cekam dal na znameni,
                Ze konecne smim te uz nest na rukou
                Az tam, odkud zpet cesta neni.
 
  Pak te ukradnu, budes-li chtit zlodeje, -
  Snad nadarmo jsem ztratil tolik sil?!
  Aspo; raj v salasi osud nam dopreje,
  Kdyz komnaty uz kdosi obsadil!   (V. Vysockij)
 
ADRIAN. Laska zeny je pro me neocenitelna, a o to vic, jestlize se tyka tak ohromne a vsestranne zeny, jako jsi ty. To nejsou jen slova. Brzy uvidis, ze nas svazek ti prinese mnoho pozitivniho. Dokonce uz te; prinasi sve plody. A jeste Vysockij:

Kdyz voda, co prinesla svetu potopu,
Vratila se do svych brehu zpet,
Z peny na konci prilivu
Laska se tise vypravila na svet.
A rozpustila se ve vzduchu
Na dobu ctyricetkrat ctyricet...

A blazni – tech jeste spousty jest,
Vdechuji tu smes z plnych plic,
Necekaji zadne odmeny, zadny trest.
A mysli, ze nedychaji nic.
Pak necekane dostava je ta lest
Do taktu lidi preryvane dychajic...

Zamilovanym plane ustelu,
A; zpivaji ve spanku i bdeli,
Dycham, coz znamena - miluji,
Miluji, to znamena – ziji.
.

ADRIAN. Uz je to tri dny, co jsme se spolu rozloucili. Vcera jsem ti napsal tri emaily a obdrzel zalostne-blazenou odpove; jen na prvni. Zalostnou – je jasne, proc. Blazenou – take pochopitelne (doma je ti dobre).
ŔRIADNA. Dekuji ti za dopisy a za vsechno, co jsi pro me udelal.
ADRIAN. Pochopil jsem, ze si potrebujes odpocinout ode mne a mych dopisu. Jak se rika, svobodnemu svoboda, ale hlavni je nezmylit se. A citim, ze ma pozornost zamerena na tebe mi pripomnela Puskina: «Cim vice zenu milujeme, tim mene se ji libime». Preji ti, a; si najdes sve stesti takove, jak si ho predstavujes. Tebou odhaneny Adrian.
ŔRIADNA. Citoval jsi basne Vysockeho. On krasne napsal: «miluji, to znamena – ziji» Ale tve basne jsou blizsi me dusi! Muj drahy! Nezne te libam.
ADRIAN. Za Vysockeho dekuji. Ale srovnavat me s nim – to je, jak rikal hlavni hrdina filmu «Zvlastnosti narodniho lovu» general (v provedeni Buldakova): «No, vy, co je tvoje, to je moje, dejte!» Znovu Vysockij:
 Nu tedy, zmizel rukou tres,
        Nyni - vzhuru!
 A do propasti se zritil des
        Na vecnou dobu.
 K zastaveni neni duvod –
        Jdu, podkluzuji,
      Ale stoupam dal...
 A ve svete neni vrchol,
      Co by se nezdolal!   

 ŔRIADNA.  Vcera jsi napsal vers Vysockeho – v narazkach rikas, ze stejne dosahnes sveho  – «A ve svete neni vrchol, co by se nezdolal». Nebo se mylim?
ADRIAN. Vysockeho jsem zaobalene citoval pro tebe, abys usilovala o to, co je pro tebe potrebne. Pokracovani?
 Uprostred nevyslapanych pesin
         Jedna – a; je ma!
 Uprostred  nepremozenych vysin            
         Jedna – za mnou!
  A jmena tech, co unavou padli,
         Snehy taji...
  Uprostred neschudnych cest
         Chci jit tou svoji!
 
ŔRIADNA. Kdyz bylo dnes v televizi vysilani o nevere, muj prohlasil : «Moje me nikdy nepodvede, jsem si jisty. Ja prece vydelavam penize, vsechny domu prinesu, co by jeste potrebovala?» A vcera rekl:  «Kdybys vedela, jak jsem na tebe tech pet dni zarlil. Copak jsi nemohla prijet drive – objevila ses tu malem az v noci, a na spani». Dokonce se nepta, kde jsem byla. Proste rekl: «Procpak jsi tam byla?» Tobe je neprijemne to vsechno cist, promi;. Dnes sviti slunce. Je tŕę pekne! Otevrela jsem okno, ptaci zpivaji, je chladno. Tady jsem ti neco napsala, vzpomnela si na tve ruce, a:
 
V te hrejive neze rukou tvych
Usinam, vse pada v zapomneni.
Laskavy sepot rtu oddanych
I dech tvuj budi vzruseni.

Vyslechla jsem si slova mnoha
O lasce mluvili jak o nutnosti,
Vsak byla to jen slova pouha -
Tak pusta a tak bez radosti.

ADRIAN. Odpovidam. Co se tyka nevery, ma pravdu: ktera hlupacka bude utikat od penez? Cim jinym jeste merit lasku? Vse se da prodat a vsechno koupit – zalezi na chuti a moznostech. Co se tyka jeho zarlivosti,  ma take pravdu – vi, ze jsi byla po druhe tamtez. Byla, ale vratila ses. Takze myslet na zradu nema smysl, jestlize ses vratila. A milovat bude vic nez driv, aby byl lepsi nez ten, u koho jsi byla. Tvoje cena pri tom, pochopitelne, roste. Base; opet rika, ze jsi nejen hluboka ve svych citech, ale i vysoka svym talentem. Vyuzivam ji pro odpove;:
Usinam, vse v tobe v pameti mam,
Hlubinu citu svych rozprostiram.
To, co te; v tobe nalezam,
Ani z detstvi ze sveta umeni neznam.

Pak zvolna vsechno zapominam,
Kdyz tise v tobe usinam -
Jsi moje a nechci byt uz sam...
Jakou cenu pro tebe mam?;
               
ŔRIADNA.  Dobry den, muj drahy knize Mescersky! Od vcerejska se neozyvas, takze to vypada, ze ty sam si chces ode me odpocinout. Je to tve pravo. Napsala jsem hlouposti ve versich, chtelo se mi spat. V tu chvili jsem prozivala ty nejneznejsi city k tobe. A nejenom v te chvili.
ADRIAN. Nezne city k tobe prozivam po celou dobu. A nejen nezne. Pamatujes? Poslouchej, jak to bylo mezi nami, kdyz jsi byla tady. Lezela jsi, zdalo by se, klidne. Ani jsem neslysel tvuj dech. Ale zdalo se mi, ze tve rasy lehounce pocukavaji. Spehuje, – uvazoval jsem, – tajne se diva, co s ni budu delat. Ano, urcite jsi spehovala.  Neco jsem zapomnel, Ŕriadno? Co bylo dal? Mozna pripomenes?
ŔRIADNA.  Adriane, o cem to mluvis? Copak jsi sam necitil, co bylo se mnou? Mozna chces ode mne slyset – jak a co citim behem... Reknu ti, nepremyslela jsem o tom – bylo mi s tebou proste dobre a  lehko. Takova duvera od prvni chvile. Necekala jsem, ze to bude takove. Velmi citlive vnimas telo zeny, vis, co chce prave v tom kterem okamziku. Mas v sobe jeste tolik lasky a vasne, a ja se nevzdam moznosti ji vypit do dna...
ADRIAN. Dekuji, ze se nevzdas «vypiti do dna». Ale co jsi tehdy citila?
ŔRIADNA.  Znovu jsem si precetla, co jsi napsal a cekas, abych pokracovala. Tak me vyvysujes, az neni hrich se zahodit. Ale je prijemne to slyset od tebe, chytreho a cestneho muze! Mel jsi pravdu –  skutecne jsem tehdy nespala,  i kdyz jsem to predstirala. Privrenyma ocima jsem te pozorovala. Byl jsi pro me hadankou – muzem obestrenym tajemstvim, a tim i neodolatelny a pritazlivy. Po prvnim  setkani jsem si byla temer jista, ze jsi v posteli velmi vasnivy …To se projevilo ve tvem zvyku mluvit, v tvych dotecich, ba i v dychani. Od tebe se siri sexualni vlny, ktere me vabi i dojimaji… A ty ruce, co znaji od detstvi fyzickou praci! Nezhrubly ani neztratily citlivost  a schopnost laskat. 
ADRIAN. Skutecne te odpuzuji svou otevrenosti. Ale ja stale myslim na tebe, a kdyz tu nejsi, je mi tezko. Castecne jsem privykl osamelemu zivotu, ale ne tolik, abych tak chtel zit i dal. Ve tve dusi vidim mnohe mne velmi blizke, pribuzne. Krome toho, podle me jsi chytra a talentovana. Erotika v nasem vztahu – to jsou pouhe potucky, ktere se zivi nasimi city, obrovskymi jako nebe – «jedno na dva»! Ŕ mozna by bylo tezke dokonce nebem je obejmout. Jestlize mi budes bliz, muzeme mnoho udelat.
 ŔRIADNA.  Muj drahy, tvoje myslenky prechazi na mne. Dekuji, muj dobry, za slova lasky! Dnes jsem celou svou mysli s tebou. Ma duse jako ptacek krouzi nad temi misty, kde jsme spolu chodili, sedeli na lavicce, u tebe doma, tva postel… Vse je spojene s tebou. Opravdu, kdyz jsi mi psal dopis, prave v te chvili se mi sevrelo srdce. Je ti smutno a citis se sam, take bych chtela byt s tebou, obejmout te, milovany.
ADRIAN. Pamatujes, jak jsme letali ve vesmiru, ve snaze osvobodit se od negativ? Byli jsme uplne nazi, a oba mnohem mladsi, nez nyni. Ovinula jsi moji siji svyma libeznyma rukama a polozila svoji hlavinku s rozpustenymi vlasy na me leve rameno. Byl jsem omracen horecnou silou vibraci tveho organismu. Ach Boze! Nic nechapu a zcela se nachazim  v moci tve vasne.
ŔRIADNA.  Az te; jsem precetla tvuj dopis. Nebylo nam spolu spatne… Ach, jaky ty jsi, muj demone vasne!
OPONA PADA


Scena 13  (Chvalozpev zene)
(Na scene za stolky s notebooky sedi vlevo Adrian, vpravo Ariadna).
ADRIAN. Jen jsme spolu promluvili, uvidel jsem se v prekrasne blede modre jeskyni. Plavu v ni, jako v hlubokem jezere, pozoruji jeho klenbu a zalykam se nadsenym stestim nebo s;astnym nadsenim. Poci;uji, ze toto jezero je na upati hory a v ni, ŕ sama mohutna hora dycha, vibruje celym svym obsahem, a stena. V tom stenani se odrazi uzasna hudba, symfonie lasky zeny, ktera nejenze chce byt s;astnou, ale s;astna je. Takove pocity vyjadruji dila vytvarniku, skladatelu, spisovatelu. A ti vsichni ve stejnem zapalu   na platne, notami, na listech papiru predavaji city teto zeny – obrazy, symfoniemi, divadelnimi hrami, romany,  basnemi…S;astna priroda, jez smi vejit pres dusi takove zeny do jejiho telo a zahrat vsemi barvami duhy, aby potesila a udelala s;astnymi jine.
ŔRIADNA. Tva slova me hreji na dusi. Tak krasne jsi to napsal a znovu me vzrusujes. Zase budu cely den chodit jak opila! Uz se mi zacala tocit hlava.
ADRIAN.  Precetl jsem dopis.
ARIADNA.  Te; se k tobe pritisknout, obejmout, a ty bys mi neco povidal, ŕ pak bychom spolu usnuli…
ADRIAN. Tedy jeste poslouchej:

  Nadherne je vsechno, kdyz jsi se mnou.
  Prekrasna skutecnost, prekrasny sen.
  Tys mi nahradou i odmenou,
  Ze casto byl jsem opomijen

  V jeden okamzik jsem zaslechl
  Zvuk tvych srdecnich muk.
  Jejich prosebny hlas jsem poslechl
  A nabidl se jako druh.

  Tys odpovedela jak nadeje,
  Co jinochum je potravou.
  A ja, ac star, nedoufaje,
  Ucitil letet dusi svou.

ŔRIADNA.  Muj drahy! Takova base; – jednoduse nemam slov diku. Vedla jsem si u tebe nestoudne, pravda,  jako bych byla doma. Vsude jsem strkala svuj nos, je mozne, ze ti to bylo neprijemne. Odpus;.
ADRIAN.  Dobry den, Ariadno!
  Jsi vase;, jsi boure! Jsi priroda!
  Stejneho druhu jsme my oba!
  Jsi pot, jsi vitr! Uragan!
  A ja ti sebe odevzdam!

  Jsi zazrak hudby! Jsi penice!
  Jsi rychlokridla orlice!
  Jsi racek nad morem z peny!
  A ja jsem tebou promeneny.

  Osud si s nami pohrava.
  Patrime k sobe, uznavam.
  To navzdycky jsem pochopil,
  Kdyz v horkem lete jsem te pil.

ŔRIADNA.  Dekuji za verse! Tak snadno se ctou a, kdybych takova opravdu byla, to by bylo skvele!.. Ale chapu, ze jen vtipne zertujes, a hlavni reknes vcelku par slovy a pritom tak vystizne - a kdyz jsi s necim nespokojeny, na to take staci par slov a nic vic  – trefa primo do srdce. Jsi skutecne mistr slova!
ADRIAN. Rekni, prosim, neni to banalni? Ackoliv skutecna Laska stezi muze byt prizemni. Mne to pripada, ze te priroda stvorila tak, aby se nekdo mohl nechat naplno okouzlovat. Zajimave, proc vlozila prave me do toho «nekoho»?

    Probouzis ve mne zivot,
    Co driv jsem nevnimal...
    A nemohu se ubranit,
    Abych te libal, nezne objimal.
   
ŔRIADNA.  Dnes jsi mi napsal tolik versu, tolik neznych slov! Mas pravdu, ze jsem sama priroda, jsem i vitr, ktery cechra travu a sumi listim stromu, a kvitek u cesty, jsem i ptacek na nebi, a take zabka v jezere, zpivajici pise; leta, pise; lasky, ktera je tak kratka,  jak samo leto. Tehdy jsi me trochu urazil – rekl jsi, ze se zabyvam vselijakymi hloupostmi, skrehotem zab a dalsimi nesmysly. Diky tomu vsemu ziji, a to me take utesovalo uz tam, v Bohem zapomenute pustine - Kazachstanu. A jeste tam byl pramen – jako cast mne - s vuni trav. V detstvi nas koupali v te vode, tak sladke – no nenapit se! Mozna jsem uz rikala, ze bych tam jela jen kvuli tomu prameni. Tve basne jsem si prepsala do sesitu, koupila jsem novy – jmenuje se Mein Poesie Album (moje basnicke album), ale to neni  mein (me) ale jen dein (tve).
OPONA PADA

TRETI DEJSTVI
(OSUDEM PREDURCENO)

Scena 14 (A nejen zabi koncerty)
ADRIAN. Draha! Dekuji za vsechny dopisy. A zvlas; dekuji za tu cast, kde rikas, ze jsem te pravdive vyobrazil rymem. To, ze jsem te nechtene urazil kvuli zabimu koncertu, odpus;. Naslouchal jsem tehdy jenom tobe, a zabky zmizeli za ramec meho vnimani. A ty nejsi divna, ale podivuhodna. Proto vsechny zabkoviny, prameny a ostatni vstoupilo do tebe, a je nutny malir nebo spisovatel,  ktery ma schopnost zachytit a prenest tve pocity na platno nebo do radek. Kazdy dela sve vlastni dilo, a ve spojeni – spolecne dilo. Take miluji prirodu, ale nemohu v ni v kazdem okamziku slyset vsechno. Vybral jsem si z prirody tebe, abych ukazal tve dustojne misto v ni. Ŕ ty jsi mne ve stejnou chvili odstrkovala za  pomoci kvakalek a jinych veci, ktere pro me byli mnohem mene zajimave, nez jsi ty.
ŔRIADNA.  Nejak ses zasekl na tech zabickach  – je videt, ze se ti nelibilo, co jsem napsala. Inu, je do blata, ŕ ja - letat... Stala jsem se tvoji muzou  a vzala ti klid…Moc te libam. Styska se mi po tobe.
ADRIAN. Na zabickach jsem se nezasekl – jim je i beze me v blate dobre. Ŕ moji muzou ses stala opravdu hned na prvni pohled. Jsme oba z jedne planety Boure. Vsechny tezkosti (vzdalenost, ktera uz neni az tak velka, lide, bytove drobnosti a dalsi) musime prekonat, protoze nas vztah byl predurcen. Probehlo sjednoceni shora – zpocatku dusi, ŕ potom tel. Vsechny prekazky musi Boure prekonat, kdyz si to budeme prat. Souhlasis se mnou?
ŔRIADNA.  Velice jsi zmenil muj zivot – citim se uplne jinak ve vztahu ke vsemu a ke vsem. Odpus;, ze jsem te zpocatku ohodnotila podle svych obvyklych meritek – jednoduse stale zapominam, ze nejsi stejny jako ostatni. Musis mi odpustit mou neduveru – je to muj navyk, ziskany lety: kolem bylo az prilis mnoho podlosti a lzi. Ctu tve dopisy a basne, a je to pro me jako nahrada za vsechno predtim. Dekuji i tvym rodicum, ze jsi.
ADRIAN.  Dekuji za dobra slova. Nechtel jsem ti ublizit.
ŔRIADNA.  Miluji te! Ale nam vskutku neni dano porozumet jeden druhemu, i kdyz mame hodne spolecneho, ale, jak se zda, i velmi mnoho rozporu. Proc jsi tak nadsene mluvil o krase jakesi zeny v restauraci, kdyz jsme spolu mluvili telefonem? No a co, copak to byla «Miss Evropy»? Myslela jsem…

  Tebe jsem poslouchala vic nez Boha,
  Byl jsi prudky, hluboky a smely.
  Ale vplizil se neklid jak matoha,
  A to byla tva prace, muj mily.
      
  Uz tri mesice jsem dobre nespala
  A psani cekam cela bez sebe.
  Z jakeho duvodu jsem te potkala?
  Proc jsem si zamilovala prave tebe?
   
ADRIAN.  Ariadno, take te miluji. Precetl jsem tve smutne verse a odpovidam:

  Zda se, ze rozchodu utecha,
  Tise ti septa do ucha:
  «Co nejdriv se s nim rozluc
  A ubrat v citech k nemu si poruc.

   K domacimu krbu se vra;
   A tu svou epizodu zkra;.
   Je-li ti mila jistota,
   Drz se domaciho koryta.

   Tvuj Alexej uz neni tak plochy –
   Lovte lepe doma "blechy"».
   
   A proti Bohu take nevstavej –
   Pod jeho kridly se schovej,
   On vi prece nejlepe
   Kudy chodi laska po svete.

   Zij, ma draha, nespechej,
   Na fantazie pozor dej.
   Vzdy; vymysly se laska hrouti
   A to ti dusi velmi rmouti.

   A pochybnost te polyka
   V pustine zize; velika.
   Basnik Rozchod uz v tobe bdi,
   Poj; me obejmout, nez se usidli.

   Obejmi me zas a znovu do hlubiny
   Pryc od vasni chladnoucich...
   Vzdy; neni lasky bez viny –
   Od narozeni si nesem lasky hrich…

   Laska – to je sen! Je jako sten
   Zeny milovane i nezne.
   Te lasky je muj zivot plny –
   Do dna ji vypit nejsem schopny...
   Ac star, zustal jsem nezmeneny.
   
   Laska je jako muza! Ne, hvezda –
   V nebi i v tobe, moji milovane,
   Takova nezna laska! Takova nezna hvezda...
   A vsechno v tobe - nenahraditelne.
   
   A ja, a; se budim ci usinam,
   Tebe bez prestani v mysli mam,
   K cemu nam jsou vsechny hadky? –
   Vzdy; nas zivot je tak kratky.

   Souhlasis s tim? Povidej.
   Do sveho srdce se podivej.
   Odpovez,co ti sdeli Buh,
   Nebo jiny, jemu verny duch.

   Abych slysel te lasky steny,
   Odhr; duse sve zaclony....

ADRIAN. Kde jsi, muj andeli? Jestlipak sis precetla muj versovany dopis? Proc te neslysim, nectu? Trapi me to. A nejen to, ale i vcerejsi nocni telefonni hovor, kdy
Rekla jsi mi vcerejsi noc:

ŔRIADNA.                «ne muj – tvuj zajem je to moc.
Zanech prazdnych rozhovoru,
V klidu rozejdem se spolu.

Jsi starec, lhar a necita,
A me se to dotyka.
Chci mit klid a chci mit silu –
Nech me, prosim, zit si v miru.

Ma cest je pro me nade vse,
To s tebou se stale tresu –
Jaky ze kousek zase vyvedes?
Myslim, uz to neunesu.

Stydim se proste s tebou zit –
Co chvili kraval ztropis.
A po ulici s tebou jit
S nemocnym, starym – je pro me potiz.

Pro me je lepsi s mladym byt –
Chodit s nim v objeti, lasku pit.
A nebat se, ze nas nekdo uvidi
A nechtene se zasklebi...

Chces-li vsak, k tobe se vratim,
Az zbavim se sveho bolu
S nejakym samcem mladym?..
Ne! Zustaneme spolu.

ADRIAN.                Cekanim jsem se roznemoh
A slzy setrel – vzav kapesnik,
Ke dverim vzhledl – o, jaky div?

–  A odkudpak ty? –
 
ŔRIADNA.                – Jsem od velryb...

ADRIAN.                Optimisticky konec?
                Jasne, je to dila venec.

         

OPONA  PADA

Scena 15 (Vyhradne pro dospele)
ŔRIADNA. Adriane, dekuji za dilo! Tolik jsi toho napsal. Obdivuji zvlaste to, jak ses vyjadril o korytu a blechach! Opravdu vtipne a jako vzdycky mas pravdu. Ale prince uz necekam – dnes uz ne. Kde je konec nam zabkam. A; jsou s kralovnami krasy, cernookymi a cernovlasymi a hlavne  vasnivymi!
ADRIAN. Souhlasim s tebou – poslat vsechny prince ke «kralovnam krasy, cernookym a cernovlasym, ŕ, predevsim, vasnivym!». To bude nadherne, jestlize ma «zabka - carevna» zustane se mnou.
ŔRIADNA.  Rekl jsi, ze ma jedina prednost oproti tobe je muj vek. Ja vsak uz jsem pro nekoho take stara. Pravdou je, ze to me take zneklid;ovalo – dokonce jsem se rozplakala, kdyz jsi mi poprve napsal, ze milujes. Boli to, ze mame tak tvrdy osud. Ale ty jsi dusi mladsi nez ja.
ADRIAN. Nerikal jsem, ze tva prednost ve veku je jedina. Mas spoustu dalsich prednosti, a navic se stale pridavaji nove a nove. Kazdy vek ma nejen svoje nedostatky, ale i sve prednosti. Ja nehraji hru «mame tvrdy osud» – pro me jsi v mem osudu projevem jeho milosrdenstvi. Ale jestli ja jsem ve tvem osudu projevem jeho tvrdosti, tak o co jde? Odmitni takove tvrde «darky». Utikej k tem, kteri pro tebe budou dobrym darkem osudu. A prestanes plakat. Ale v oplakavani tvrdosti osudu ti nebudu pomahat. Libi se ti plakat, pokracuj. Mozna najdes dalsi spoluplakatele. Muzete plakat v duetu, i ve sboru. Trenujte, a pak bezte na jeviste se zastupy placek-kravicek. A nekteri bycci take neplacou spatne... Inu tak. Ja, nastesti, nemam cas vyplakavat, aby nekoho nebylo. Dokonce vlastni osud, pani placko...
ŔRIADNA.  Znovu jsem precetla tvou base;. Je pozoruhodne, jak umis psat: myslenka, rym i narazka! Uciteli, dal jsi mi ponauceni! Muj drahy, ani zlobit se na tebe nemohu – jsi tak dobry, libam te, trebaze jen v myslenkach.
ADRIAN.  Skladanim basni jsem se davno nezabyval – vek nezustava stejny – plac, neplac! Jestli se ti v mych rymovackach neco libi, pak se obdivuj sama sobe. I kdyz me radky tvori ma ruka, stejne to bez Muzy nejde. A Muza spojila se mnou svuj pribeh pres tebe. Tudiz me uz davno Muza sama k sobe na zadne techtle mechtle nepozvala. Specielne ta Muza, ktera pracuje pres zeny. Proto plac mi;, nezhledl jsem se v tobe jen ja sam. Muza – vubec neni hlupacka! Ta take prilozila nejen ruku k tomu, abychom byli spolu.
ARIADNA.  Dnes jsem si zase cetla tve vcerejsi verse. Rozhodla se prepsat je do sesitu. Nu, co povis – na mnozstvi nezalezi, zalezi na kvalite.
 ADRIAN. Dekuji za dopis i oceneni me rymoteky. Spickovani me vzdycky bavilo, ale mistrovstvi jsem zde nedosahl. Stale na tebe myslim.
ARIADNA. Mas pravdu, cas bezi jako voda. Jindy, zda se, brzdi svuj beh – kdyz na neco dlouho cekas. Myslela jsem na tebe cely den. Jindy si vzpomenu, co jsi napsal a smeji se. Bylo mi s tebou dobre. Vsechno, co ti rikam, je pravda. Jsi tak laskavy –  cozpak lze odolat. A ja, abych mohla byt s tebou, musim v sobe opravdu mnohe zmenit, coz se mi, jak jsi poznamenal, moc nechce. Slaby charakter,  plactivost, lenost a jeste kupa dalsich nedostatku. A jak te napadlo zhlednout se v takove?
ADRIAN. Mne nenapadlo «zhlednout se v takove ». Vse se delo ve svetle, vyzarovani, vibracich duse. Krome toho, vsechno fyzicke v tobe je mi prijemne.

K cemu rikam vsechno toto?
Sam odpovim: Ty jsi leto.
A v lete je svet plny kviti  –
V lete i tva duse jasne sviti.

ARIADNA.  Tva duse je take svetla, citim, ze jsi hrejivy clovek. Ne nadarmo se snazis vsem pomoci– to vypovida o tve svatosti a duchovnosti. V lasce vsak, reknu ti, jsi jako ohe; a ne bez hrichu, muj mily.
ADRIAN. Dekuji. Libam te.
ARIADNA.  Pisi, a zacina to... Vsechno slo ve vlnach...  Moc chytry system – to ona s tebou tak: celou dobu spala…jen vyjimecne… kdyz zatouzila. Jsem az prilis vazna, bylo by lepe, kdybych projevila vic prirozenosti. Tak smutne jsi psal o case, ta slova mi dnes cely den lezi v hlave, a cas bezi a bezi, a bezi... Co jsi citil, kdyz jsi to psal?
ADRIAN. Vlny – bylo to prekrasne. Jako v mori nebo v oceanu. Plavu, citim cakani, ale teple. To se nase city promenily v ocean, nasytily se jim a vratily se zpet do nas. Ano, i pres to cakani... Vyzkousej to. Vzdy; morska voda prece nikdy nebyla tak dobra? Co ti pripomina tato chu;? Spravne. Mne pripomina totez. To je chu; lasky. Te; oba vime, jakou ma chu; voda opojena laskou. A ano, cas skutecne bezi rychle, ale pribrz;uje se, kdyz vnimas chu; okamziku. A takova chvile nezmizi, aniz by neco nezanechala. Zkousi nas svymi city i dnes, obohacuje pritomne, i budouci, a rodi novy vybuch citu, nespalenych  casem, ale rozkvetajicich laskou, kdy kazde seminko vyzene vyhonky a prinese i sve plody... A nam je tak dobre v objeti... Tady jde od kazde bu;ky v lasce se spojujicich tel mnohabarevne vyzarovani, stejne jako v biopoli cloveka, ktere je u milujicich vsemi smysly podobne duze... A takove teplo prichazi od tebe. A toto teplo je take rozsviceno duhou – Duhou Lasky. Ale proto, abychom mohli zit v souladu s touto Duhou, je nezbytne se v ni rodit, rodit se v Lasce. A je nutne umet Ji v sobe uchovat, nikdy Ji nevypit do dna. A pokud se ti postesti najit i druheho cloveka s podobnou Duhou… Tehdy se da rict, s;astny nebo s;astna. Cim? Laskou, ktera je bezbreha a nekonecna jako Ocean, jako Svet, jako Vesmir, jako Kosmos. A milujici se nachazi v takove bezbrehosti a nekonecni prave proto, ze se vlevaji do tohoto Vesmiru, ktery jim dekuje za jejich stedrost a obdarovava je take svou stedrosti. Souhlasis se mnou?
ARIADNA.  Precetla jsem tvuj dopis o lasce nebo spis filosofii citu a moc dekuji. Ne kazdy muze tak prijimat a citit. Ano! Ano! Souhlasim!
OPONA PADA

Scena 16 (Nemanzelske hovory)
ARIADNA. Z nejakeho duvodu nemame spojeni, zensky hlas hlasi, ze neni spojeni. Nejspis ses unavil a usnul jako sysel. Napis.
ADRIAN.  Nechapu, proc jsi polozila sluchatko? Ty to vis lepe... Jak se rika, ne dobry den, ne na shledanou. Je mozne, ze mne nemilujes:

I city potrebuji pozornost:
Zive jsou, kdyz nelezi lady.
Bez pece vadnou, prijde pochybnost...
Kde jsi Ariadno? – Jsem tady.

A zda se, ze vsechno je pryc –
Do ztracena odval to vetrny bic.
A nejde to uz zpatky vzit...
Mozna zpet – na zacatek jit?

K tomu, co prozivala jsi do dubna,
K tomu, co tesilo te v lednu:
Teplo i nehu, co jsi zapomnela
Anebo zapomenes v rijnu.

ARIADNA. Vidim, ze nevolam vhod, jen jsem ti pokazila naladu. Promi;... vic nebudu.
ADRIAN.  Ariadno, ty jsi mi vzdycky vhod, ale se mnou musis mluvit jednoduse bez hadanek a mlceni. Stejne citim, kdyz neco  neni pravda.
ARIADNA. Ach, jaky jsi zlomyslny! Byt s tebou, dala bych ti pusu. Tvou base; jsem precetla, komentovat nebudu... Vsechno zavisi na obou dvou ... Vydrz, jeste neco udelas, prijedu, budes odpocivat.
ADRIAN. Dekuji za projeveni citu. Jsem skutecne neuveritelne chytry. Co se tyka basne – na tobe zalezi vic. Ŕ s praci souhlasim.  Sedet na dvou zidlich neni pohodlne. Pak budeme odpocivat spolecne, a zabyvat se prijemnejsimi vecmi.
ARIADNA.  Ovsemze jsem nezapomnela na city, ktere mi projevujes. Chapu, jak je ti tezko. Byt na tvem miste, rekla bych to stejne, opravdu, rekla bych to tak, jak jsi napsal v basni – vratit zpatky,kdy jsme neznali jeden druheho. Zili, snili, kdo, î cem, ŕ te;...  Nejspis toho mas dost: prijela, odjela a jeste chce cosi vedet, vic nez je nutne. Telefonuje a mlci. Nemam rada, kdyz na me zvysujes hlas. Nemohu za to, ze je spatne slyset. Z ucty k tobe jsem mlcela, jineho bych uz... Nebo bych odpovedela stejnym t;nem. Ty si proste neuvedomujes, ze mam uplne jiny charakter, a navic jsem zena! Je to tvou prisnou vojenskou vychovou. Vzdy; prece tolik milujes zeny, tolik soucitis s nami vsemi. I mne jsi v jistou dobu projevil spoustu pochopeni, sam jsi to zpusobil. Ano, jeste jak jsi me litoval – to se mi libilo. Vzpominam si, jak jsi mne tehdy rukou hladil po tvari, tak laskave, temer s laskou, tak prijemne a jeste jsi rekl (mozna si to uz nepamatujes?), ze budes jen prezivat, kdyz se vic nesetkame. To se ceni. Ŕ mazanost je take umeni. Tak co, nic spatneho jsem ti nerekla. Bude nutne, abys take nekdy ustupoval, muj knize Mescersky. A ja ti daruji kazdou noc lasky, soumrak i svitani...
ADRIAN.  Odpovidam podle textu tveho dopisu.
   Za prve. Dekuji, ze jsi «nezapomnela na city ve vztahu ke mne».
   Za druhe. Mne vubec neni «tak tezko», jak ty to chapes. Cozpak muze byt nekomu tezko kvuli milovane praci, milovanemu cloveku, ano a dokonce kvuli Lasce? Tezko byva tomu, kdo nic z toho nema, a on pak nezije skutecnou Laskou, ale jejimi zbytky nebo nahrazkami, a domniva se, ze je to laska.
   Za treti. Ohledne vraceni casu. Nepsal jsem to kvuli sobe, nybrz jsem predpokladal, ze se ma milovana unavila, vzdala a touzi po klidne minulosti.
   Za ctvrte. Ty me, Ariadno, velmi spatne znas – nejsem hystericka zena, kterou omrzi hned jeden, hned druhy. Jestlize miluji, pak do konce zivota. Ŕ ti, kterym se omrzelo, a; hledaji. A a; se jim v tom dari! Co se tyka toho, ze «chces vedet vic, nez je nutne», myslim, ze je to prvek vnimani druheho cloveka.
    Za pate. Î «hlasech». Kdyz neslysim, skutecne kricim «Hal;!», protoze predpokladam, ze druhy clovek me take neslysi.
    Za seste. Vsiml jsem si, ze mas «uplne jiny charakter». Lide shodneho charakteru se nevyskytuji. Ale my mame, podle meho nazoru, blizke duse. Oce;uji, Ariadno,  tvuj humor v te casti, kde «ty si proste neuvedomujes, ze... jsem zena!». Nakonec, «neuvedomuji». Opravdu si te predstavuji jako muze? Nijak se ode me nedostanes – vzdy; mam «prisnou vojenskou vychovu», a vojak je clovek zavazku. Doopravdy jsi mi nic spatneho nerekla, vcetne te casti o me «mazanosti». A diky tobe mam jen dobrou naladu, nebo; ty jsi darek meho osudu. Ŕ za slib, ze mi darujes «kazdou noc lasky, soumrak i svitani...» mas moji hlubokou poklonu, pokud dodrzis slovo. Jen jsem nepochopil, v cem ti musim ustupovat, kdyz jsem od tebe neodstoupil.
ARIADNA. Adriane! Jsi vase;, jsi boure! Jsi priroda! Stejneho druhu jsme oba!.. Citim, ze se zlobis. Promi;, ze jsem psala tak hrube, nechtela jsem se te dotknout. Nemam pravdu, odpus;.
ADRIAN.  Dobry den, Ariadno. Nemas se za co omlouvat – psala jsi tak, jak jsi myslela. Ale hrat se mnou takove hry nema cenu. Chapu, ze je to pro tebe tezke rozhodovani. Zit se musi tak, jak napovida rozum a cit. Lidska rozhodnuti se proveruji pozdeji. Myslim, ze rozumem tezko obsahnes celou situaci, ale ani citem to nebude snadne. Krome toho je pri rozhodovani nutna odvaha. Obycejne se lide navzajem oce;uji pres prizmu sveho rozumu a citu. Opet se jednoho i druheho casto nedostava. Ŕ cas neceka, velmi casto za nim zustavame pozadu a v kalendari zivota bezdecne oznacujeme ne vysledky proziteho, ale jen prozite hodiny, dny, roky. A ty jsou u vetsiny z nas zpravidla prazdne. Deti rostou, prome;uji nas na dedecky a babicky, my se s tim smirujeme, a ohromny kus zivota mizi beze stop – pracujeme na jidlo. Stesk! To je vsechno! A mne sotva stoji za to snazit se byt stejny jako vetsina. Takovym byt nechci. Musim byt takovy, jakeho me ostatni potrebuji. Zda se mi, jak jsi spravne podotkla, ze nejsme ve stejnem posaveni. Trosku jsem te rozptylil (neco noveho), a sam se do tebe zamiloval, a nestydim se to opakovat. Nemohu byt jiny. Pak to nebudu ja, nybrz jakysi «mluvka». Ale ty jsi v mem obtiznem charakteru uvidela malo – vsechno probehlo prilis  rychle na to , aby bylo mozne pochopit, jestli ma cenu menit «sidlo na mydlo». Jeste jednou opakuji, ze kvuli uprimnosti se nezlobim , ale usiloval jsem o tebe nejen z osobniho egoistickeho zajmu, ale i z jineho duvodu, ktery te bu; nenapadl nebo jsi mu neuverila, totiz,  ze v zivote to muze byt i jinak, nez jenom jako u tech, co plavou s proudem. Pokud te to nezaujalo, neodpovidej z pouhe zdvorilosti – to mi nestaci.
ARIADNA. Odpovim take podle tveho dopisu, co si myslim a mozna stejne jako ty. Zadne hry s tebou nehraji. Nemohu s tebou souperit, sily prevazuji ne v muj prospech. Predevsim jsem se ti nevnucovala, abych si obnovila city. Vubec pro me nebylo snadne k tobe prijet, je hrich tak se mnou mluvit.  A nemohla jsem uz neprijet. Za druhe, jeste nikdo me k sobe tak nezval a nelakal jako ty, muj drahy. A navic bolest v prsou nebo v dusi, nevim, temer mesic jsem nemohla spat, jako kdyby me bodalo tisic nozu. Trebaze rikas, ze nikoho neovliv;ujes, napadly me i takove veci. I kdyz, mozna, to samo, nevim, ale nemela jsem pokoj od toho stesku a bolesti. Dekuji, uz mam!  Tak jaky byl zisk z me strany, neprijela jsem k tobe jen kvuli citum, ale i kvuli pomoci. A charakter mas dobry, jsi citlivy, pripoustim, i trochu prisny, ale spravedlivy. Jenom mi, a myslim ani zadne jine zene, neni mile, kdyz se v jeji spolecnosti tak obdivuji jine. Ja se snazim nevsimat si jinych, abych se te nedotkla, prestoze pokuseni je velke. Pokud to neni pravda, odpus;. Libam.
ADRIAN. Jestlize jsi ve velkem pokuseni, pak, mozna, nema smysl se znasil;ovat – branit se pokusenim? Ja, nastesti, takova pokuseni nemam. Jestlize nenapises na tento dopis odpove;, pak take nebudu odpovidat –  odvadet te od pokuseni. Hodne uspechu!
ARIADNA. No vidis, jak jsi zarlivy! Ale jestli mi budes psat nebo ne, sam si rozhodni.
ADRIAN.  Jelikoz jsi mi prece jen napsala, odpovidam.
Ty ses mi, veru, nevnucovala –  to byla ma iniciativa. Spatna nebo dobra – posu; sama. To, ze jsi za mnou prijela nejen kvuli citum, hovori o tom, ze jsi rozumna zena. Za uznani meho charakteru dekuji. Kupodivu jsem nikdy nemel zadnou zenu, jiz bych se obdivoval tolik jako tobe. Jak se rika, srdci neporucis. Ty to mas, bohuzel pro me, jinak: ty si «nevsimas»  jinych ne kvuli tomu, ze se ti nelibi, ale protoze nechces «ublizit, prestoze pokuseni je velke». Ale ty mne neublizis, stejne jako nepotrebuji zbytky tvych pokuseni. Kdyz jsi jednou ve «velkem pokuseni», pak je lepsi je uspokojit, nez chodit kolem sveho velkeho pokuseni a chtive se olizovat. To se podoba prislovi: «A chce se, az to svrbi, a mama zakazuje».
     K zarlivosti. Nikdy jsem na nikoho nezarlil, a pokud se nekdo pokousel vzbudit ve mne zarlivost, pak jsem s takovymi lidmi jednoduse ukoncil vztahy – o milovane se s jinymi deli jen idioti a prasata, kterym je uplne jedno, s kym a v jakem koryte se koupou. Opravdu nejsi jedina kandidatka do poctu svadenych nebo svedenych. Pospes si! Cas leti!..
ARIADNA. Jestlize nekdy mlcim, kdyz se mnou mluvis telefonem, je mi proste dobre, kdyz slysim tvuj hlas, ani to nemohu vysvetlit –  jako ta kocka se vyhrivam na slunci ve tve hrejive blizkosti.
ADRIAN.   Dekuji!!! Libam.
ADRIAN. Znepokojen mlcenim. Kdyz te miluji, pak si na to zvykas? A tehdy se vztahy stavaji rutinnimi, nezajimavymi... A nema prece jen pravdu Puskin: «Cim vice zenu milujeme, tim mene se ji libime»?
ARIADNA. Vcera jsi o me zbytecne zapochyboval, nikoho nemam. Ŕ Puskin muze mit i pravdu, ale ne uplne. Take jsem si vsimla, ze kdyz nekomu odevzdas celou svoji dusi, zacina te trapit.
ADRIAN. Jestli «nikdo...neni», ale «pokuseni je velike», znamena to,  ze vahas, a mozna ses i rozhodla. Jako ostatni... A duse se nemusi odevzdavat, ale sjednocovat s rodnou dusi. Trebaze v zivote dopada vsechno jinak. S;astlivcu je malo. A v cem jsme chudsi nez ostatni? Budeme jako vsichni, rozpustni ve vazke sedive mase. Zato jako vsichni!
ARIADNA. Mela jsem na mysli, ze kdyz se nekomu hodne venujes, nebyvaji vsichni a vzdycky vdecni. Nemysli nic spatneho.
ADRIAN.  Oni jsou oni, ŕ ja a ty –  to jsme my: my spolu mame sve vlastni zakony. Prece jen me spatne znas. Doufam se, ze poznas lepe. Nic spatneho si nemyslim.
ŔRIADNA. Mas pravdu, skutecne te malo znam. A mozna proto je vsechno tak, jak rikas, nedoce;uji  nebo neprijimam te tak, jak zaslouzis…
ADRIAN. Ariadno! Obvykle, kdyz jsou lidi spolu, zvykas si. A kdyz si zvyknes, je to, jak rekl Sergej Jesenin:  «Tvari na tvari tvar neni videt, vice se uvidi v odstupu». A ja jsem vskutku k tobe tak prilnul, ze me vidis nanejvys jako otravny suchy zip. Jsem clovek skromne-primitivni, ŕ kvuli oceneni, pomereni druheho cloveka, jestli je velky, je potreba mit u sebe velky meric nebo se sam stat velkym. Aby bylo mozne stat se velkym, je nutne se velkym narodit nebo na sobe hodne pracovat, aby bylo mozne povyrust. Velkymi se rodi nemnozi, a pracovat na sobe nam nedovoli «maticka» jmenem lenost. Vidis, vsechno je jednoduche. I tak jsem prilis maly na to, abych dovolil druhym delat me jeste mensim. Oni nechteji rust, a ja se nechci zmensovat. Vsechno je celkem proste, ale i proste je nutno umet pochopit.
ARIADNA. Proc jsi usoudil, ze nemam radost z tvych dopisu? Vickrat tak nemluv, dobre?
OPONA PADA

Scena 17 (Neobeslo se bez andela)
ADRIAN. Zena neni prozkoumana do konce. Jako Kosmos. A ty jsi kosmicka zena na vyssi urovni, nez ostatni. Kdo to udela lepe nez ty?
ARIADNA. Dekuji  za vzletna slova a city, za tve oceneni. Tak muze mluvit vskutku jen basnik nebo spisovatel, a to vsechno jsi ty, clovek citlivy a duchovne bohaty. Kdyz jsem byla u tebe, cetl jsi modlitby jako knez. Tomu ses ucil nebo je to jeste dalsi stranka tvych talentu? 
ADRIAN.  Dekuji za oceneni, ale je premrstene.
ARIADNA. Premyslela jsem o tobe, o tom, ze brzy budeme spolu...
ADRIAN. Nevim jak a proc, ale, krome vseho jineho, si te velice vazim, jako osobnosti i jako zeny.
ARIADNA.  Dekuji za ta slova, je mi prijemne, ze si me vazis. Opravdu, jen malo muzu si dovoli citit se s zenou jako rovny s rovnym. Je jasne, ze mas nadprumernou mysl a mnoho jineho, ale presto se nevychvalujes – to je moc dobre. Jinak bych s tebou nebyla, a ty se mnou. Mozna proto jsem sama prvni presla na tykani, opravdu, protoze Vy, Knize, jste na me byl moc hodny!  Vis, pristihuji se, ze vskutku neni minuty, abych na tebe nemyslela. Jsi v mem srdci navzdycky, co budu zit na svete. Tva pouta moje srdce vita... Az k tobe prijedu, prijdes mi naproti?
ADRIAN. Samozrejme, pockam na tebe podle tvych pokynu (cas, nadrazi) a jsem presvedcen, ze nas spolecny cas spolu dokonale prozijeme  –  vzdy; kvuli tomu jsme se narodili.
ARIADNA. To je legracni, jak jsi napsal, ze davam pokyny, jako bych byla general. Jeste jsem se presne nerozhodla v kolik jet. Budes mit volno, aby ses se mnou setkal? Moc ti dekuji za to, ze uz nezarlim – necekala jsem, ze je to mozne. Kolik sil a zdravi jsem ztratila kvuli tomuto nesmyslu. Te; spim klidne. Do setkani s tebou bych si opravdu nemyslela, ze tolik... kdyby on takhle sam odjel. Takze jste silny - Vy, muj mily, dokonce velmi!!! Tolik jsi mi pomohl! 
ADRIAN. Tak jako tak nebudu neskromny. Myslim, ze cely uspech neni jen v me pomoci, ty sama jsi silnejsi. Ale jestlize jsem ti v necem pomohl, pak je mi to take prijemne.
ARIADNA. Mozna jsem se opravdu stala silnejsi, nevim, ale jestli je to tak, pak diky tobe. Ty jsi pro me po cely ten cas od naseho prvniho setkani jako Andel Strazce. Cekej me zitra ve dvanact tricet! Vlak z Hamburku, nadrazi Holesovice.
OPONA  PADA

Scena 18 (Epilogova)
(Po potlesku divaku se zvedne opona. Z ruznych stran jeviste se vstric jeden druhemu objevuji  muz  a zena, hlavni a jedini  predstavitele roli. Uprostred jeviste se zastavuji…)
ADRIAN. Dobry den,Ariadno.
ARIADNA. Dobry den, Adriane.
ADRIAN. Vida, znovu jsme se setkali.
ARIADNA. Ano, ale uz ne tak uplne na scene.
(Objimaji se a berou za ruce,  obraci se do hlediste).
ADRIAN. Navzdycky?
ARIADNA. Ty jsi prece dost chytry. Jak myslis?
ADRIAN. Stejne jako ty – navzdycky!
ARIADNA. Miluji sebejiste muze. Ovsemze, navzdycky!
(Nemy vystup pevnych objeti a polibku, hudba se slovy):


Pak te ukradnu, budes-li chtit zlodeje, -
Snad nadarmo jsem ztratil tolik sil?!
Aspo; raj v salasi osud nam dopreje,
Kdyz komnaty uz kdosi obsadil! 

Nejsme sami uprostred holych plani,
A jeraby uz nenese vitr dal a dal.      
Hlavu mame plnou veseleho mladi
A nic v nem – nic, co by kdo litoval.

Zamilovanym plane ustelu,
A; zpivaji ve spanku i bdeli,
Dycham, coz znamena - miluji,
Miluji, to znamena – ziji.

ADRIAN. Ve hre jsme spolu dohrali. A co budeme delat dal? Hra – to jsou jen kousicky o nas skutecnych.
ARIADNA. Ale mozna ma nekdo zajem napsat o nas roman? Pak se ozvete.
DVA HLASY ZA SEBOU (muzsky a zensky): Urcite napiseme. Urcite napiseme.
ARIADNA. Adriane, poznavas? Zname hlasy.
ADRIAN. Samozrejme, poznavam – to jsou autori hry.
ARIADNA a ADRIAN (spolecne). Dekujeme Vam, autori. Dekujeme Vam, divaci (klani se a pratelsky mavaji ).
ADRIAN. Na shledanou.
ARIADNA. Hodne stesti.

OBSAH
UDALOSTI PREDCHAZEJICI NAPSANI HRY PRO DVA………………………….………4
OSOBY A JEJICH KRATKA CHARAKTERISTIKA……………………………...…..……..5
PRVNI DEJSTVI(PREDEHRA)………………………………………………….........…………6
Scena 1 (Duha lasky)……………………………………………………………….………………6
Scena 2 (Dal hodiny plynou a dal tydny jdou)……………………………………….…………….6
Scena 3 («Plo;te a mnozte se»)…………….………………………………..……............……….8
Scena 4 (Neskryvana uprimnost)…………………………………………………………......…...11
Scena 5(A mnoheho v minulosti velmi lituji)……………………………………...……………...11
Scena 6 (Jeden druheho potrebuji)………………………………………………………………...13
Scena 7 (Tak si budeme tykat)………………………………………….…………………………13
Scena 8 (Sex – instinkt pokracovani rodu)…………………………………………………...……14
DRUHE DEJSTVI (A SETKALI SE DVA OSAMELCI)………...…………………..…………15
Scena 9 (Povysili se na basniky) …………………………………….…………………..…….…. 15
Scena 10 (Nasla?) …………………………………….………………………………………..…. 18
Scena 11 («Ve svete zachyti je nejvys dva…») ………………………………..………...………..18
Scena 12  (A; zije laska!)…………………………………………………………………………..20
Scena 13 (Chvalozpev zene)………………………………………………………………………..24
TRETI DEJSTVI  (OSUDEM PREDURCENO)………...……………………………….………25
Scena 14 ((A nejen zabi koncerty)………………………..……...…………………………...…….25
Scena 15 (Vyhradne pro dospele)…..…..……...…………………………………………………...28
Scena 16 (Nemanzelske hovory)…………..……………………………………………………….29
Scena 17 (Neobeslo se bez andela)……………………………………………………...………… 32
Scena 18 (Epilogova)…………………………………………………………………...…………..32